Zajímáte se o téma VÝSEV? Tak právě pro vás je určen tento článek. Afty jsou bolestivé vřídky postihující sliznici dutiny ústní. Mohou se projevit jednak jednorázově jako početný výsev v ústech, jednak jako jedno ložisko. Způsobují obtíže akutní, ale i trvalé. Bílá ložiska, která při dotyku obvykle silně bolí (bolest úst, čelisti), pálí či svědí, mohou dle umístění v ústech zhoršovat i polykání.
Příčiny
Příčina vzniku aft je spatřována v přítomnost mikroorganismů, konkrétně plísní, které využijí oslabené imunity dutiny ústní. U části populace je objevení afty ojedinělou epizodou, která tak jak přijde, tak zase i pomine. Afta se vytvoří, hojí se 1–2 týdny a zmizí. Příčinou takto vzniklé afty bývá velmi často akutní infekce, poranění sliznice, které vznikne například kousnutím se nebo tlakem rovnátek či zubní protézy. Vyvolávacím momentem může být prodělaný stomatologický zákrok, tepelné poškození sliznice úst nebo chemicko-toxická reakce. Tento typ aft nemá tendenci se vracet.
V některých případech jsou však afty vleklou záležitostí trvající často i řadu měsíců, během nichž jeden výsev aft končí a druhý na něj plynule navazuje. U tohoto typu aft není jasná příčina vzniku. Ví se jen, že se mohou objevit v každém věku, zasahují především sliznici jazyka a přední části úst a v jednom výsevu se může objevit dva až šest hnisavých vřídků. Jako možné příčiny vzniku těchto aft se uvádějí gastrointestinální poruchy, nedostatek železa, kyseliny listové nebo vitaminu B12. Některé ženy občas uvádějí, že výsev aft souvisí s jejich menstruačním cyklem. Podle některých názorů výsev může ovlivnit i užívání některých léků, nadměrné žvýkání žvýkaček, konzumace sladkého jídla či pití alkoholu. Faktorem podporujícím rozvoj aft může být i stres a oslabení organismu.
V naší poradně s názvem CERVENE TECKY NA KUZI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
No mojej dcerke zistili meninkogog ale dostala se stoho a je na antibiotikach je ta choraba nakazlivz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Meningokok je nakažlivý, přenáší se kapénkovou infekcí. Inkubační doba je od jednoho až do osmi dní od nákazy. Při léčbě antibiotiky bývá nakažlivost postupně omezována uzdravováním nositele. Výraznými příznaky nákazy meningokokem jsou rychlý nástup horečky, zvracení a výsev červených skvrn na kůži - petechie. Průběh je nebezpečný a musí se co nejdříve (do několika málo hodin) zahájit léčba.
Nákaza virem planých neštovic proběhne často před dlouhou dobou. Pásový opar pak vznikne následkem oslabení imunity vnějšími (stres, slunce, fyzická námaha) nebo vnitřními faktory (léčba oslabující imunitní systém, nemoc). V ČR je ročně hlášeno přibližně 6 500 případů. Jiná herpetická onemocnění (opar na rtech, genitáliích) jsou způsobena odlišným původcem (Herpes simplex). Průběh je takový, že před objevením puchýřků je 1–5 dní kůže napnutá, zarudlá, svědí a může i bolet. Výsev puchýřků se objevuje nejčastěji na jedné straně těla v průběhu nervů na hrudníku, bedrech a v obličeji a může být i v očích a uchu, ústní dutině a podobně. Puchýřky brzy prasknou a jejich obsah je velmi infekční. Po zaschnutí se pod krustou obnovuje kůže. Onemocnění může být doprovázeno zimnicí, zažívacími potížemi a někdy zvýšenou teplotou, svěděním, především však velkou bolestivostí na celé ploše výsevu. Výsev puchýřků bývá jednostranný, po jejich vyléčení (obvykle 2–4 týdny) zůstává někdy krutá bolest podél nervů po dobu týdnů až měsíců. Výsev na obličeji pak může vést k slepotě. Intenzivní bolest může přetrvávat i několik měsíců až let po odeznění vyrážky, často vede k intoleranci oblečení nebo nemožnosti se sprchovat.
Včasná léčba onemocnění může předejít krutým bolestem v místě výsevu oparu po odeznění onemocnění. Užívají se antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva. Chronická bolest (bývá popisována jako elektrické šoky), kterou pásový opar zanechává, snižuje významným způsobem kvalitu života postižené osoby, která pod vlivem utrpení ztrácí radost ze života, přichází o koníčky. V současnosti existuje možnost očkování proti onemocnění pásovým oparem. Očkování se doporučuje jednou dávkou zejména osobám nad 50 let věku, které prodělaly onemocnění planými neštovicemi. Pokud daná osoba plané neštovice v minulosti neprodělala nebo si tím není jistá, aplikace vakcíny Zostavax poskytne imunitu proti planým neštovicím i proti pásovému oparu současně. Od poslední epizody herpes zoster do očkování musí uplynout nejméně 6 měsíců a nesmí být přítomna porucha imunity. Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Vakcína Zostavax sice funguje jako prevence neuralgie, tedy silných postherpetickcýh bolestí, nemá ale terapeutický účinek, a proto již proti bolesti nepomůže. Je nutné užívat silná analgetika.
Správná chvíle, kdy začít s účinnou léčbou pásového oparu, je poměrně krátká, proto se ihned poraďte s lékařem!
V naší poradně s názvem NEŠTOVICE A PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela Lebedová.
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat syn (8 let) prodělal před 5 roky pásový opar . Ale neštovice neprodělal. Je to vůbec možné? Chceme ho nechat na neštovice očkovat . Má to význam? Děkuji Gábina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Pokud měl Váš syn skutečně pásový opar, tak neštovice v minulosti prodělat musel. Pásový opar je až druhé příznakové stádium planých neštovic, kterému vždy předchází výsev typických svědivých puchýřků na hlavě a na končetinách. V takovém případě by očkování proti planým neštovicím bylo už zbytečné.
Vzhledem k věku a době, kdy se to stalo, si myslím, že to pásový opar nebyl a že zřejmě došlo k chybné diagnóze. Pokud jste si jista, že syn neměl první stádium planých neštovic, tak ho nechte očkovat. Je to prospěšné a ušetří ho to nepříjemné nemoci. O této diagnóze však informujte lékaře, který bude očkování provádět.
Prvním hlavním příznakem je bolestivost – pálení, píchání, pnutí v místě, kde se zhruba do 2 dnů začínají objevovat červené skvrnky, které postupně vystupují, v jejich středu se začíná objevovat čirá tekutina. Vzniká puchýřek, tekutina v něm postupně žloutne a kalí se, puchýřek zasychá, mění se ve stroupek, který se odlupuje. Místy výskytu bývají nejčastěji hrudník, bedra, obličej v okolí očí. Pásový opar se však může rozvinout téměř kdekoliv na těle. Výsev se objevuje v pruzích (podle dermatomů – oblastí inervovaných jedním míšním segmentem). Tyto pruhy puchýřků se na hrudníku a bedrech šíří od páteře k ose spojující pupík s hrudní kostí. Obyčejně je výsev jednostranný. Spolu s kožními změnami se onemocnění může projevovat celkovou schváceností, malátností, slabostí, zažívacími potížemi, teplota se objevuje někdy (horečka u tohoto onemocnění není obvyklá). Časté je také zduření místních lymfatických uzlin.
Ve svém příspěvku MOKVAVÝ ATOPICKÝ EKZÉM NA OBLIČEJI U KOJENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Měchurová.
Od šesti týdnů atopický ekzém,zhoršující se,osypaný až nateklý celý obličej,výsev i po celém těle,jen pod plenou ne.Zcela kojený do v osmého měsíce,poté Nutrilonu ProExpert-alergie a při poruchách trávení 1,vynechání alergenů z potravin,malé zlepšení na chvíli.Vysoká svědivost, hlavně na obličeji,škrábáni,ti to mokvá,užívá Fenistil 2*10 kapek,předtím i Dithiaden,přesto se silně škrábe,je hyperaktivní a má problémy se spánkem,neustále se budí!!!Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vlastní diagnostika kožních onemocnění není nikdy snadným úkolem. Je to obtížnější, protože různá onemocnění mívají podobné příznaky. Kopřivka sama o sobě je rozdělena na dva typy, na akutní a chronickou. Kopřivka je způsobena uvolněním histaminu v reakci na alergeny. Histamin je organická sloučenina, která v těle způsobuje zánětlivý proces. Prvními příznaky kopřivky jsou malé pupínky na povrchu kůže, které však mohou být zaměněny za jiné onemocnění. Dalším problémem je diagnostika pupínků, protože příznaky jsou příliš obecné. Mezi symptomy kopřivky patří zarudnutí, svědění, tvorba podlitin. Ale tyto příznaky jsou známy i u jiných kožních onemocnění. Kopřivka může být způsobena alergeny, stresem, teplem, slunečním světlem nebo vodou. Neléčené příznaky mohou trvat od několika hodin až po několik týdnů. Pro diagnostiku jsou důležité krevní testy a pro léčbu antihistaminika.
Potničky
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, spíše o nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Rosacea
Rosacea (růžovka) je velmi častá dermatóza, která je příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, příčiny vzniku růžovky jsou zatím nejasné. Rosacea postihuje obě pohlaví, přičemž u žen se vyskytuje častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Nejvíce nemocných detekujeme ve věkové skupině 40–60 let.
Onemocnění se projevuje velmi typickými příznaky, které specializovaného lékaře-dermatologa, snadno dovedou k diagnóze. Lokalizace projevů je téměř výhradně na hlavě, a to v obličeji. Nemoc postihuje typicky kůži nosu, tváře, střed čela a bradu. Méně často se vyskytuje za ušima, na krku a ve výstřihu. Kůže okolo úst a očí bývá nepostižená. Rosacea je na začátku svého průběhu velmi nenápadná, projevuje se především vznikem přechod
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Pro zarděnky je typická červená vyrážka. Jde o nesplývající drobné skvrny, které mohou být na některých místech i vystouplé. Charakteristický je prvotní výsev v oblasti obličeje a na krku, pak se postupně šíří dále na hrudník a končetiny. Na končetinách bývají vyrážky méně výrazné. Dalším znakem zarděnek jsou drobné červenofialové skvrnky, a to na sliznici patra v dutině ústní. Tomuto jevu se odborně říká Forscheimerovy skvrny a je důležité, aby lékař na toto myslel při vyšetřování zarděnek, obzvlášť pokud si není jistý, o jaké onemocnění jde. Výsev vyrážky bývá doprovázen zvětšením lymfatických uzlin, které tak reagují na přítomnost viru v organismu. Nejnápadnější bývají uzliny v oblasti krku a tváří, kde mohou dosahovat velikosti až 3 cm. Uzliny bývají na dotek bolestivé, měkké a pohyblivé od spodiny. Kromě vyrážky a zvětšení uzlin se většinou objevuje také zvýšená teplota, součástí může být i nachlazení a kašel. Tyto nespecifické příznaky se mohou vyskytnout už v inkubační době, kdy ještě není patrná vyrážka.
Ve svém příspěvku ASI MÁM KOPŘIVKU ? KDO PORADÍ ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav (64 let).
Z ničeho nic mám každé ráno po téle svědivé pupeny a červenou vyrážku, již asi 14 dní. Také jsem měl oteklý ret a oční víčko. Jinak jsem poměrně zdravý, mám slabší cukrovku II.typu, neberu žádné láky, Během dne se mi vyrážka a pupeny téměř ztratí. Zkoušel jsem vynechat různá jídla a pití ale bez ůzpěchu. Je to zřejmě nějaká alergie a nemohu zjistit na co. Kdo máte podobné problémy a poradíte ? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Dobrý den předpokládám že už váš problém asi nebude aktuální, ale mám takový problém také. Doktoři na nic nepřišli. V lednu roku 2016 se mi to objevilo poprvé trvalo asi čtyři měsíce a z ničeho nic přestalo každý den ráno výsev puchýřů po těle pokaždé na jiných místech jiné velikosti. A před dvěma dny to samé. Po 4 letech se mi to znovu vrátilo. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Onemocnění začíná horečkou, která trvá několik dní, a po jejím poklesu následuje generalizovaný výsev takzvané makulární vyrážky. Vyrážka je tvořena růžovo-červenými flíčky na hrudi a končetinách. Vyrážka nesvrbí a po zatlačení bledne. Osypání obvykle zmizí do několika hodin, až 2 dní. Toto onemocnění bývá často zaměňováno se spalničkami či zarděnkami, které jsou vážnějšími onemocněními, ale lze je potvrdit sérologicky. Pokud lékař nepomyslí na toto onemocnění a předepíše na léčbu horečky antibiotika, může být výsev vyrážky zaměněn s alergií na předepsané léky. Šestá nemoc bývá častou příčinou febrilních křečí.
Dospělý člověk onemocní šestou nemocí velmi vzácně. Když už se to ale stane, bolest v krku a zvětšené krční uzliny často připomínají mononukleózu.
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Výsev potniček je signálem, že jste to přehnali s oblečením. Na trupu, krku či hlavičce dítěte se pak objeví drobné růžové pupínky, které někdy svědí.
Příznaky
Potničky jsou drobné červené pupínky, které trápí zejména malé děti, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz ještě nedokonalá. Potničky vznikají jako důsledek retence vývodu potních žláz. Svědivé pupínky jsou obvykle navíc naplněné čirou tekutinou a rády se slévají do velkých ploch. Vyrážka má tendenci k praskání a následnému přesušování. Potničky se nejčastěji vyskytují v nevětraných kožních záhybech v zátylku, tříslech, na zadečku a někdy i v obličejíčku a ve vlasaté části hlavy.
Co s tím dělat
Nekomplikovaný výsev vyrážky nevyžaduje žádnou zvláštní medikaci, postačí opláchnutí čistou vodou, popřípadě nálevem z řepíku lékařského či dubové kůry, zdravá pokožka se velmi brzy zregeneruje sama. Pokud se kůže samovolně nehojí a vyrážka se rozšiřuje a hnisá, pravděpodobně došlo k zavlečení infekce. V takovém případě se nedoporučuje příliš experimentovat a raději zajít s děťátkem k pediatrovi.
Čištění bakteriálních infekcí kůže a sliznic nebo míst ohrožených superinfekcí. Poznámka: Antiseptické látky nesterilizují. Dočasně snižují počet mikroorganismů.
4.2. Dávkování a způsob podání
Cyteal je určen pro vnější použití jako tekuté mýdlo, a to v čisté formě (koncentrovaný) nebo ve zředěné formě v poměru 1/10; po omytí nutno řádně opláchnout.
4.3. Kontraindikace
Přecitlivělost na hexamidin nebo chlorhexidin (na kteroukoliv složku přípravku). Přípravek Cyteal nesmí být používán:
k desinfekci kůže před úkony jako jsou: aplikace injekčních roztoků, krevní odběry, různé punkce (včetně lumbální punkce), otevření centrální žilní cesty a podobně.
k desinfekci chirurgických nástrojů.
Přípravek nesmí přijít do přímého kontaktu s okem, mozkovou tkání a mozkomíšními obaly ani nesmí proniknout do zevního zvukovodu při podezření či perforaci ušního bubínku.
4.4. Speciální upozornění
Vzhledem k tomu, že přesné údaje o kožní resorbci Cytealu nejsou k dispozici, nelze vyloučit nebezpečí systémových účinků. Ty jsou podporovány opakovaným používáním přípravku nebo jeho použitím na velké ploše, pod tlakovým obvazem, na poraněné kůži (hlavně popálené), na sliznici, na citlivé kůži nedonošence či kojence (z důvodu nevýhodného poměru plocha/váha a eventuálně i okluzního účinku plen na zadečku dítěte). Od okamžiku otevření antiseptického přípravku je možná jeho mikrobiální kontaminace. Vždy přípravek po použití řádně a včas zavírejte. Stejně jako v případě všech ostatních detergentních přípravků je nutné vždy řádně opláchnout místa, na která byl přípravek nanesen neředěný.
4.5. Interakce
Žádná léková interakce není známá.
4.6. Těhotenství a laktace
Používání přípravku u těhotné nebo kojící ženy nevyžaduje žádná zvláštní omezení či opatření kromě opláchnutí bradavek vodou po použití Cytealu u kojící ženy.
4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů
Není.
4.8. Nežádoucí účinky
Projev lokální nesnášenlivosti: pocit píchání, svědění, pálení, suché kůže, zčervenání, a to především v případě opakovaného používání. Nebezpečí lokální alergie na chlorhexidin, která se projevuje většinou kontaktním ekzémem, zejména v případech použití na poraněnou pokožku, sliznici nebo bércové vředy dolních končetin s možností zhoršení stavu již infikované léze. Vzácné nebezpečí celkové alergie na chlorhexidin, která může vést až k anafylaktickému šoku. Hexamidin může vyvolat sensibilizaci. Její frekvence se mění především v závislosti na stupni poškození epidermis. Neředěný přípravek může způsobit podráždění oka. Kontaktní dermatitida vzniklá u citlivých osob jak
Pásový opar se léčí pomocí léků, zejména antivirotiky nebo přípravky proti bolesti. Antivirotika mají velmi rychlý účinek. Průběh onemocnění má několik stadií, podle nichž se řídí i léčba.
První fáze – únava, teplota, svědění a výsev puchýřků za přítomnosti bolesti. V tomto období je nutné lékařské vyšetření, které vyloučí, či potvrdí diagnózu. Lékař předepíše antivirové léky (například aciklovir, valaciklovir), obvykle se podávají v tabletách, při silně oslabené imunitě nebo těžkém průběhu i formou infuzí, které jsou mnohem účinnější. Na kůži posetou puchýřky se aplikuje tekutý pudr nebo zinkový olej. Ten pomáhá zasychání puchýřků, omezuje jejich svědění a také ničí viry obsažené v jejich tekutině. Vhodné je překrýt postižené místo suchým obvazem, aby nedošlo k přenosu infekce na druhé osoby. Léčba musí být zahájena do 72 hodin od prvotních příznaků, aby byla co nejúspěšnější a nedošlo ke komplikacím. První fáze trvá zhruba týden.
Druhá fáze – zasychání puchýřků a vytváření strupů. Pokud je léčba zahájena včas, puchýřky asi po týdnu začínají zasychat a vytvářet stroupky. V tomto stadiu se přechází od pudrů a tinktur k aplikaci protizánětlivých mastí, aby se stroupky dobře hojily, kůže byla vláčná a po odloupnutí nezůstaly jizvy. V této fázi se už místo s výskytem zasychajících puchýřků nemusí překrývat, ba naopak, je lépe nechat je na vzduchu. Stroupky se odlupují přibližně v rozmezí dvou týdnů.
Fáze rekonvalescence – nastává po odloupnutí stroupků. V této době je vhodné kůži zvláčňovat, promazávat a hydratovat, aby se vrátila k normálu. Nikdo jistě nestojí o nehezké jizvy. Nejde jen o estetický problém, jizvy mohou být i nadále bolestivé. Vhodné je užívat i nějaký doplněk stravy k posílení imunity nebo vitamín C.
Inkubační doba je 2–14 dní (v průměru 6 dní). Herpetické onemocnění může probíhat ve dvou fázích. Jako primoinfekce (první, primární infekce), kdy virus proniká do organismu jedince, který se s virem ještě nesetkal. Budoucímu výsevu puchýřů předchází krátké období nespecifických příznaků – bolest, svědění či brnění. Poté dojde k samotnému výsevu puchýřů, které se však rychle strhnou, a tak se pacientka většinou dostaví k vyšetření u svého gynekologa již ve fázi vřídků či strupů. V popředí stížností ženy je většinou bolest daného místa, bolestivé močení či bolest při pohlavním styku. Součástí primoinfekce jsou i celkové příznaky jako horečka či bolesti svalů a celková únava. Výsev trvá kolem dvou týdnů, poté dochází ke spontánnímu vyhojení. Vymizením herpetických puchýřů mizí potíže ženy a klinické známky onemocnění, virus však v těle zůstává v nervových uzlících periferních nervů a kdykoliv v budoucnu, především při oslabení organismu (při menstruaci, viróze, stresu, horečce), může dojít k opětovné aktivaci (recidivě) infekce a vzniku puchýřů. Ty jsou však menší a je jich méně než při primární infekci. Doba výsevu je kratší, subjektivní obtíže jsou menší a celkové příznaky jako při chřipkovém onemocnění nejsou přítomny.
Průběh onemocnění má několik stadií, podle kterých se řídí i léčba.
První fáze – únava, teplota, svědění a výsev puchýřků za přítomnosti bolesti. V tomto období je nutné lékařské vyšetření, které vyloučí, či potvrdí diagnózu. Lékař předepíše antivirové léky (například acyklovir, valacyklovir), podávají se v tabletách, při silně oslabené imunitě nebo těžkém průběhu i formou infuzí, které jsou mnohem účinnější. Na kůži posetou puchýřky se aplikuje tekutý pudr nebo zinkový olej. Ten pomáhá zasychání puchýřků, jejich svědění, a také ničí viry obsažené v jejich tekutině. Vhodné je překrýt postižené místo suchým obvazem, aby nedošlo k přenosu infekce na druhé osoby. Léčba musí být zahájena do 72 hodin od prvotních příznaků, aby byla co nejúspěšnější a nedošlo ke komplikacím. První fáze trvá zhruba týden.
Druhá fáze – zasychání puchýřků a vytváření strupů. Pokud je léčba zahájena včas, puchýřky asi po týdnu začínají zasychat a vytvářet stroupky. V tomto stadiu se přechází od pudrů a tinktur k aplikaci protizánětlivých mastí, aby se stroupky dobře hojily, kůže byla vláčná, a po odloupnutí nezůstaly jizvy. V této době se už místo s výskytem zasychajících puchýřků nemusí překrývat, ba naopak, je lépe nechat je vzdušné. Stroupky se odlupují v rozmezí asi dvou týdnů.
Fáze rekonvalescence – nastává po odloupnutí stroupků. V této době je vhodné kůži zvláčňovat, promazávat a hydratovat, aby se vrátila k normálu. Nikdo jistě nestojí o nehezké jizvy. Není to jen estetický problém, jizvy jsou totiž i nadále bolestivé. Může se podávat i nějaký doplněk stravy k posílení imunity nebo vitamin C.
Pásový opar se léčí asi měsíc, je to však individuální. Záleží i na místě, které je postiženo. Během léčby se podávají léky od bolesti (analgetika), aby se pacientovi, co nejvíce ulevilo. Komplikované případy se léčí v nemocnici, většinou na infekčním oddělení.
Pihy jsou shluky koncentrovaného melaninu, viditelné na lidské pleti. Pihy jsou také nazývány ephelis. Pihy nemají zvýšený počet buněk produkujících melanin (melanocyt). Pihy lze nalézt na každém, bez ohledu na genetické predispozice, ale jejich množství je geneticky dáno a je spojeno s přítomností melaninu. Tvorba pih je vyvolána působením slunečního záření, které aktivuje melanocyty, čímž dochází ke zvýšené produkci melaninu a tím i k tvorbě pih.
Pihy se převážně vyskytují na obličeji, ale mohou se objevit kdekoli na těle. Silná produkce melaninu způsobuje množení pih, čímž dochází k pokrytí větší části kůže, zejména obličeje. Pihy se vzácně objevují u dětí, ale nejvíce se vyskytují před nástupem puberty. Ideální prevencí je snížený výskyt na slunci nebo používání vhodných krémů. K zesvětlení pih se doporučuje kyselina citrónová, k jejich odstranění laser. Pihy nejsou kožní onemocnění, ale lidé s pihami mají nižší koncentraci fotoprotektivního melaninu, takže více trpí nepříznivými účinky UV záření. Velmi vhodné je používání opalovacích krémů.
Vznik pih
Vznik pih je podmíněn jednak světlou pletí, dále pobytem na slunci, ale velkou roli sehrává i to, jakou jsme získali genetickou výbavu od rodičů či prarodičů. Pihy vypadají jako mnohočetné hnědavé skvrnky, jsou podmíněné místním zmnožením tmavého kožního barviva melaninu, přesněji eumelaninu. Eumelanin je druh melaninu, který má právě tmavou barvu. Většina pih na lidském těle je obvykle stejné barvy. U různých lidí však mohou mít různý odstín – bledě červené, žluté, slabě, středně nebo tmavě hnědé až černé. Většinou však mívají odstín o něco tmavší, než je barva okolní kůže. Po vystavení slunečnímu záření mají tendenci tmavnout, v zimních měsících zase zblednou.
Prevence pih
V případě, že se objeví na kůži nějaká skvrna, o které máte pochybnosti, navštivte raději kožního lékaře. Ten po vyšetření stanoví, o jakou kožní změnu se jedná, a případně doporučí další vyšetření. Jde-li pouze o pihy, může vám doporučit vhodné prostředky ke zmírnění těchto kosmetických problémů.
Jelikož nemůžeme změnit svou genetickou výbavu ohledně výskytu pih, zbývá nám alespoň pokusit se o to, aby nebyly ještě více viditelné, a zejména předcházet vzniku nových pih. Základem prevence je ochrana před sluncem. To zahrnuje jednak používání přípravků s vysokým ochranným faktorem, jednak omezení pobytu na slunci a určitou roli zde hraje též ochrana hlavy, zejména obličeje, například kloboukem. Prevence je snazší, levnější a také šetrnější než snažit se odstranit pihy, které již vznikly. Odstraňování pih je mnohem obtížnější, a navíc nemusí být vždy uspokojivé.
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Jde o období primoinfekce. Nejčastějším klinickým příznakem HIV infekce je sedmidenní horečka. Objevuje se u 75–97 % infikovaných osob. Horečka nebývá vysoká, jen kolem 38 °C a nemění se asi tak 7 dnů. Pak zmizí a přichází rychlé uzdravení během dvou dnů, po kterém následuje dlouhé (až 10 let) bezpříznakové období infekce. Horečka může být provázena bolestí v krku a bolestmi hlavy, zejména za očima při pohledu nahoru. Neobvyklé nejsou ani bolesti kloubů, svalů, zánětem nosohltanu a zažívacími obtížemi včetně průjmů. Zřídka se stává, že během primoinfekce dojde k bolestivým zduřením jater a ke zvětšení sleziny. V 60–70 % se nákaza HIV projevuje vyrážkou, nejčastěji na horní polovině těla. Vyrážka je nevýrazná, nesvědí, nebolí a stěží si ji všimnete. Vyskytuje se na čele, obličeji, krku, hrudníku a na zádech. Má velmi krátké trvání první tři až čtyři dny. V dutině ústní mohou být na sliznicích vřídky podobné aftám nebo plíseň. Podobný výsev můžeme vidět i na genitálu. Méně často se objevuje postižení nervové soustavy zánětem mozkových blan, zánětem nervů především dolních končetin, obrnami, zvýšenou dráždivostí a sklonem ke křečím, zmateností, někdy i psychotickými změnami. Patrné může být i výrazné svědění dlaní.
Často se vyskytuje zvětšení lymfatické uzliny blízko místa infekce. Například při nákaze přes anální styk se zvětší uzlina na noze v tříslech pod hrází. Při nákaze orálním sexem se zvětší uzlina v blízkosti krku, například u klíční kosti. Uzlina se může zvětšit opravdu hodně, klidně se vyvine v bouličku o průměru 1,5 cm. Uzlina nebolí, jen může překážet, protože bývá velká a tvrdá. Je patrná několik týdnů a objevuje se až týdny po skončení horečky ze začátku období primoinfekce.
Inkubační doba je 2–14 dní (v průměru 6 dní). Herpetické onemocnění může probíhat ve dvou fázích. Jako primoinfekce, což je první infekce, kdy virus proniká do organismu jedince, který se s virem ještě nesetkal. V místě budoucího výsevu puchýřů předchází tomuto projevu krátké období nespecifických příznaků, jako je bolest, svědění či brnění. Poté dojde k výsevu puchýřů, které se však rychle strhnou, a pacientka se většinou dostaví k vyšetření u svého gynekologa již ve fázi vřídků či strupů. V popředí stížností ženy je většinou bolest daného místa, bolestivé močení či bolest při pohlavním styku. Součástí primoinfekce jsou i celkové příznaky jako horečka či bolesti svalů a celková únava. Výsev trvá kolem dvou týdnů a poté dochází ke spontánnímu vyhojení. Vymizením herpetických puchýřů mizí potíže ženy a klinické známky onemocnění, virus však v těle zůstává v nervových uzlících periferních nervů a kdykoliv v budoucnu, především při oslabení organismu (při menstruaci, viróze, stresu, horečce), může dojít k opětovné aktivaci – recidivě infekce a vzniku puchýřů. Ty jsou však menší a je jich méně než při primární infekci. Doba výsevu je kratší, subjektivní obtíže jsou menší a celkové příznaky jako při chřipkovém onemocnění nejsou přítomny.