Zajímá vás téma VÝSEV AČOKČI? Tak právě pro vás je určen tento článek. Afty jsou bolestivé vřídky postihující sliznici dutiny ústní. Mohou se projevit jednak jednorázově jako početný výsev v ústech, jednak jako jedno ložisko. Způsobují obtíže akutní, ale i trvalé. Bílá ložiska, která při dotyku obvykle silně bolí (bolest úst, čelisti), pálí či svědí, mohou dle umístění v ústech zhoršovat i polykání.
Příčiny
Příčina vzniku aft je spatřována v přítomnost mikroorganismů, konkrétně plísní, které využijí oslabené imunity dutiny ústní. U části populace je objevení afty ojedinělou epizodou, která tak jak přijde, tak zase i pomine. Afta se vytvoří, hojí se 1–2 týdny a zmizí. Příčinou takto vzniklé afty bývá velmi často akutní infekce, poranění sliznice, které vznikne například kousnutím se nebo tlakem rovnátek či zubní protézy. Vyvolávacím momentem může být prodělaný stomatologický zákrok, tepelné poškození sliznice úst nebo chemicko-toxická reakce. Tento typ aft nemá tendenci se vracet.
V některých případech jsou však afty vleklou záležitostí trvající často i řadu měsíců, během nichž jeden výsev aft končí a druhý na něj plynule navazuje. U tohoto typu aft není jasná příčina vzniku. Ví se jen, že se mohou objevit v každém věku, zasahují především sliznici jazyka a přední části úst a v jednom výsevu se může objevit dva až šest hnisavých vřídků. Jako možné příčiny vzniku těchto aft se uvádějí gastrointestinální poruchy, nedostatek železa, kyseliny listové nebo vitaminu B12. Některé ženy občas uvádějí, že výsev aft souvisí s jejich menstruačním cyklem. Podle některých názorů výsev může ovlivnit i užívání některých léků, nadměrné žvýkání žvýkaček, konzumace sladkého jídla či pití alkoholu. Faktorem podporujícím rozvoj aft může být i stres a oslabení organismu.
V naší poradně s názvem CERVENE TECKY NA KUZI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
No mojej dcerke zistili meninkogog ale dostala se stoho a je na antibiotikach je ta choraba nakazlivz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Meningokok je nakažlivý, přenáší se kapénkovou infekcí. Inkubační doba je od jednoho až do osmi dní od nákazy. Při léčbě antibiotiky bývá nakažlivost postupně omezována uzdravováním nositele. Výraznými příznaky nákazy meningokokem jsou rychlý nástup horečky, zvracení a výsev červených skvrn na kůži - petechie. Průběh je nebezpečný a musí se co nejdříve (do několika málo hodin) zahájit léčba.
Nákaza virem planých neštovic proběhne často před dlouhou dobou. Pásový opar pak vznikne následkem oslabení imunity vnějšími (stres, slunce, fyzická námaha) nebo vnitřními faktory (léčba oslabující imunitní systém, nemoc). V ČR je ročně hlášeno přibližně 6 500 případů. Jiná herpetická onemocnění (opar na rtech, genitáliích) jsou způsobena odlišným původcem (Herpes simplex). Průběh je takový, že před objevením puchýřků je 1–5 dní kůže napnutá, zarudlá, svědí a může i bolet. Výsev puchýřků se objevuje nejčastěji na jedné straně těla v průběhu nervů na hrudníku, bedrech a v obličeji a může být i v očích a uchu, ústní dutině a podobně. Puchýřky brzy prasknou a jejich obsah je velmi infekční. Po zaschnutí se pod krustou obnovuje kůže. Onemocnění může být doprovázeno zimnicí, zažívacími potížemi a někdy zvýšenou teplotou, svěděním, především však velkou bolestivostí na celé ploše výsevu. Výsev puchýřků bývá jednostranný, po jejich vyléčení (obvykle 2–4 týdny) zůstává někdy krutá bolest podél nervů po dobu týdnů až měsíců. Výsev na obličeji pak může vést k slepotě. Intenzivní bolest může přetrvávat i několik měsíců až let po odeznění vyrážky, často vede k intoleranci oblečení nebo nemožnosti se sprchovat.
Včasná léčba onemocnění může předejít krutým bolestem v místě výsevu oparu po odeznění onemocnění. Užívají se antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva. Chronická bolest (bývá popisována jako elektrické šoky), kterou pásový opar zanechává, snižuje významným způsobem kvalitu života postižené osoby, která pod vlivem utrpení ztrácí radost ze života, přichází o koníčky. V současnosti existuje možnost očkování proti onemocnění pásovým oparem. Očkování se doporučuje jednou dávkou zejména osobám nad 50 let věku, které prodělaly onemocnění planými neštovicemi. Pokud daná osoba plané neštovice v minulosti neprodělala nebo si tím není jistá, aplikace vakcíny Zostavax poskytne imunitu proti planým neštovicím i proti pásovému oparu současně. Od poslední epizody herpes zoster do očkování musí uplynout nejméně 6 měsíců a nesmí být přítomna porucha imunity. Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Vakcína Zostavax sice funguje jako prevence neuralgie, tedy silných postherpetickcýh bolestí, nemá ale terapeutický účinek, a proto již proti bolesti nepomůže. Je nutné užívat silná analgetika.
Správná chvíle, kdy začít s účinnou léčbou pásového oparu, je poměrně krátká, proto se ihned poraďte s lékařem!
V naší poradně s názvem NEŠTOVICE A PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela Lebedová.
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat syn (8 let) prodělal před 5 roky pásový opar . Ale neštovice neprodělal. Je to vůbec možné? Chceme ho nechat na neštovice očkovat . Má to význam? Děkuji Gábina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Pokud měl Váš syn skutečně pásový opar, tak neštovice v minulosti prodělat musel. Pásový opar je až druhé příznakové stádium planých neštovic, kterému vždy předchází výsev typických svědivých puchýřků na hlavě a na končetinách. V takovém případě by očkování proti planým neštovicím bylo už zbytečné.
Vzhledem k věku a době, kdy se to stalo, si myslím, že to pásový opar nebyl a že zřejmě došlo k chybné diagnóze. Pokud jste si jista, že syn neměl první stádium planých neštovic, tak ho nechte očkovat. Je to prospěšné a ušetří ho to nepříjemné nemoci. O této diagnóze však informujte lékaře, který bude očkování provádět.
Plody ačokči regulují metabolismus tuků, snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL), a naopak přispívají ke zvýšení HDL cholesterolu, tedy toho dobrého. Díky těmto výhodám je ačokča ideální pro jedince trpící nadváhou a vysokým cholesterolem.
Blahodárné účinky této rostliny byly prokázány v mnoha klinických studiích. Osivo této rostliny je velmi doporučováno při léčbě hypertenze. Plody ačokči obsahují pektin, kyselinu galakturonovou, minerální látky a steroidní sloučeniny.
Ve svém příspěvku MOKVAVÝ ATOPICKÝ EKZÉM NA OBLIČEJI U KOJENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Měchurová.
Od šesti týdnů atopický ekzém,zhoršující se,osypaný až nateklý celý obličej,výsev i po celém těle,jen pod plenou ne.Zcela kojený do v osmého měsíce,poté Nutrilonu ProExpert-alergie a při poruchách trávení 1,vynechání alergenů z potravin,malé zlepšení na chvíli.Vysoká svědivost, hlavně na obličeji,škrábáni,ti to mokvá,užívá Fenistil 2*10 kapek,předtím i Dithiaden,přesto se silně škrábe,je hyperaktivní a má problémy se spánkem,neustále se budí!!!Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ačokča má využití v léčitelství, viz výše Účinky ačokči na naše zdraví, její kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů, ale především ji lze s úspěchem použít v kuchyni (recepty najdete níže). Ačokču lze za syrova přidávat do salátů, dusit, vařit, zapékat, zavařovat či sušit. Jedlé jsou i její listy, které se dají zpracovávat obdobně jako špenát. Použití i příprava jsou obdobné jako u paprik či okurků. Plody je možné například nakládat společně s okurky, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit. Malé plody se konzumují celé. Větší plody je nutné rozříznout a tvrdá černá semínka před konzumací odstranit. Plody ačokči se skladují v chladu (v ledničce), kde vydrží čerstvé i několik dní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
Ve svém příspěvku ASI MÁM KOPŘIVKU ? KDO PORADÍ ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav (64 let).
Z ničeho nic mám každé ráno po téle svědivé pupeny a červenou vyrážku, již asi 14 dní. Také jsem měl oteklý ret a oční víčko. Jinak jsem poměrně zdravý, mám slabší cukrovku II.typu, neberu žádné láky, Během dne se mi vyrážka a pupeny téměř ztratí. Zkoušel jsem vynechat různá jídla a pití ale bez ůzpěchu. Je to zřejmě nějaká alergie a nemohu zjistit na co. Kdo máte podobné problémy a poradíte ? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Dobrý den předpokládám že už váš problém asi nebude aktuální, ale mám takový problém také. Doktoři na nic nepřišli. V lednu roku 2016 se mi to objevilo poprvé trvalo asi čtyři měsíce a z ničeho nic přestalo každý den ráno výsev puchýřů po těle pokaždé na jiných místech jiné velikosti. A před dvěma dny to samé. Po 4 letech se mi to znovu vrátilo. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Prvním hlavním příznakem je bolestivost – pálení, píchání, pnutí v místě, kde se zhruba do 2 dnů začínají objevovat červené skvrnky, které postupně vystupují, v jejich středu se začíná objevovat čirá tekutina. Vzniká puchýřek, tekutina v něm postupně žloutne a kalí se, puchýřek zasychá, mění se ve stroupek, který se odlupuje. Místy výskytu bývají nejčastěji hrudník, bedra, obličej v okolí očí. Pásový opar se však může rozvinout téměř kdekoliv na těle. Výsev se objevuje v pruzích (podle dermatomů – oblastí inervovaných jedním míšním segmentem). Tyto pruhy puchýřků se na hrudníku a bedrech šíří od páteře k ose spojující pupík s hrudní kostí. Obyčejně je výsev jednostranný. Spolu s kožními změnami se onemocnění může projevovat celkovou schváceností, malátností, slabostí, zažívacími potížemi, teplota se objevuje někdy (horečka u tohoto onemocnění není obvyklá). Časté je také zduření místních lymfatických uzlin.
Vlastní diagnostika kožních onemocnění není nikdy snadným úkolem. Je to obtížnější, protože různá onemocnění mívají podobné příznaky. Kopřivka sama o sobě je rozdělena na dva typy, na akutní a chronickou. Kopřivka je způsobena uvolněním histaminu v reakci na alergeny. Histamin je organická sloučenina, která v těle způsobuje zánětlivý proces. Prvními příznaky kopřivky jsou malé pupínky na povrchu kůže, které však mohou být zaměněny za jiné onemocnění. Dalším problémem je diagnostika pupínků, protože příznaky jsou příliš obecné. Mezi symptomy kopřivky patří zarudnutí, svědění, tvorba podlitin. Ale tyto příznaky jsou známy i u jiných kožních onemocnění. Kopřivka může být způsobena alergeny, stresem, teplem, slunečním světlem nebo vodou. Neléčené příznaky mohou trvat od několika hodin až po několik týdnů. Pro diagnostiku jsou důležité krevní testy a pro léčbu antihistaminika.
Potničky
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, spíše o nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Rosacea
Rosacea (růžovka) je velmi častá dermatóza, která je příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, příčiny vzniku růžovky jsou zatím nejasné. Rosacea postihuje obě pohlaví, přičemž u žen se vyskytuje častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Nejvíce nemocných detekujeme ve věkové skupině 40–60 let.
Onemocnění se projevuje velmi typickými příznaky, které specializovaného lékaře-dermatologa, snadno dovedou k diagnóze. Lokalizace projevů je téměř výhradně na hlavě, a to v obličeji. Nemoc postihuje typicky kůži nosu, tváře, střed čela a bradu. Méně často se vyskytuje za ušima, na krku a ve výstřihu. Kůže okolo úst a očí bývá nepostižená. Rosacea je na začátku svého průběhu velmi nenápadná, projevuje se především vznikem přechod
Pro zarděnky je typická červená vyrážka. Jde o nesplývající drobné skvrny, které mohou být na některých místech i vystouplé. Charakteristický je prvotní výsev v oblasti obličeje a na krku, pak se postupně šíří dále na hrudník a končetiny. Na končetinách bývají vyrážky méně výrazné. Dalším znakem zarděnek jsou drobné červenofialové skvrnky, a to na sliznici patra v dutině ústní. Tomuto jevu se odborně říká Forscheimerovy skvrny a je důležité, aby lékař na toto myslel při vyšetřování zarděnek, obzvlášť pokud si není jistý, o jaké onemocnění jde. Výsev vyrážky bývá doprovázen zvětšením lymfatických uzlin, které tak reagují na přítomnost viru v organismu. Nejnápadnější bývají uzliny v oblasti krku a tváří, kde mohou dosahovat velikosti až 3 cm. Uzliny bývají na dotek bolestivé, měkké a pohyblivé od spodiny. Kromě vyrážky a zvětšení uzlin se většinou objevuje také zvýšená teplota, součástí může být i nachlazení a kašel. Tyto nespecifické příznaky se mohou vyskytnout už v inkubační době, kdy ještě není patrná vyrážka.
Onemocnění začíná horečkou, která trvá několik dní, a po jejím poklesu následuje generalizovaný výsev takzvané makulární vyrážky. Vyrážka je tvořena růžovo-červenými flíčky na hrudi a končetinách. Vyrážka nesvrbí a po zatlačení bledne. Osypání obvykle zmizí do několika hodin, až 2 dní. Toto onemocnění bývá často zaměňováno se spalničkami či zarděnkami, které jsou vážnějšími onemocněními, ale lze je potvrdit sérologicky. Pokud lékař nepomyslí na toto onemocnění a předepíše na léčbu horečky antibiotika, může být výsev vyrážky zaměněn s alergií na předepsané léky. Šestá nemoc bývá častou příčinou febrilních křečí.
Dospělý člověk onemocní šestou nemocí velmi vzácně. Když už se to ale stane, bolest v krku a zvětšené krční uzliny často připomínají mononukleózu.
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Výsev potniček je signálem, že jste to přehnali s oblečením. Na trupu, krku či hlavičce dítěte se pak objeví drobné růžové pupínky, které někdy svědí.
Příznaky
Potničky jsou drobné červené pupínky, které trápí zejména malé děti, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz ještě nedokonalá. Potničky vznikají jako důsledek retence vývodu potních žláz. Svědivé pupínky jsou obvykle navíc naplněné čirou tekutinou a rády se slévají do velkých ploch. Vyrážka má tendenci k praskání a následnému přesušování. Potničky se nejčastěji vyskytují v nevětraných kožních záhybech v zátylku, tříslech, na zadečku a někdy i v obličejíčku a ve vlasaté části hlavy.
Co s tím dělat
Nekomplikovaný výsev vyrážky nevyžaduje žádnou zvláštní medikaci, postačí opláchnutí čistou vodou, popřípadě nálevem z řepíku lékařského či dubové kůry, zdravá pokožka se velmi brzy zregeneruje sama. Pokud se kůže samovolně nehojí a vyrážka se rozšiřuje a hnisá, pravděpodobně došlo k zavlečení infekce. V takovém případě se nedoporučuje příliš experimentovat a raději zajít s děťátkem k pediatrovi.
Ačokču na pultech supermarketů asi ani neobjevíte. Zkuste se po jejích plodech poohlédnout v sezoně spíše na farmářských trzích.
Cena semen
Ceny semen ačokči se pohybují u prodejců kolem 40 Kč za 5–10 semen. Někteří pěstitelé nabízejí semena na Aukru dokonce za 20 Kč/10 ks. Na následujících internetových stránkách se můžete podívat, kde a za jakou cenu lze ačokču pořídit:
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Plody ačokči omyjte, větší plody rozpulte a zbavte semen. Česnek oloupejte a nakrájejte na tenké plátky. Plech vyložte pečicím papírem, naskládejte na něj ačokču, poklaďte plátky česneku, osolte, opepřete čerstvě mletým pepřem a pokapejte panenským olivovým olejem. Ačokču můžete okořenit dle své chuti i chilli kořením. Takto připravenou ačokču upečte dozlatova v troubě. Upečenou ačokču můžete podávat jako přílohu ke grilovaným masům nebo pečenému kuřeti.
Plody ačokči obsahují důležité vitamíny C, B1, B2, hořčiny a také beta-karoten. Mladé plody se dají jíst i se semeny (chutnají podobně jako hrášek), ze starších plodů semena musíte odstranit.
