Nejkrásnějším okamžikem v lidském životě je narození děťátka. Je to zázrak zrození nového života, který je zvláštní a kouzelný. Proto i dárky ke křtinám by měly být zvláštní a kouzelné zároveň. Sejde se rodina a každý se snaží přispět alespoň malým dárkem, Ale jaký vybrat? Hlavní dárek má dávat kmotr, respektive kmotra, ostatní pak mohou donést maličkosti.
Dárek ke křtinám od kmotra
Křtiny jsou velmi starým náboženským obřadem, kterým se člověk přijímal do určité církve, tedy ne jen římskokatolické. A když je dnes v naší zemi naprostá většina nevěřících, stává se křest určitým obřadem přijetí malého človíčka do společnosti. Proto můžete obdržet pozvání na křest dítěte i od lidí, od kterých byste to nečekali.
Svátost křtu je základem křesťanského života. Tento obřad otvírá dítěti dveře do života ve víře a dává mu možnost se později v životě účastnit dalších důležitých obřadů a svátostí. Křest slouží k očištění od prvotního hříchu, jde také o začlenění nového věřícího do společenství církve. Je to nádherný a nesmírně významný svátek pro všechny věřící, protože jde o začátek života v Bohu a s Bohem. Původ slova „křest“ je v češtině zřejmý – má velmi blízko ke Kristovi. Hodně se podobá židovskému svátku Tvilah, který je také očistným rituálem ve vodě a používá se při konvertování na židovskou víru. Tvilah se však během života opakuje, zatímco křest je jen jeden. Za zakladatele svátosti křtu považujeme Jana Křtitele. První křty byly zřejmě realizovány ponořením do vody, později se zredukovaly jen na pokropení hlavy. Prý to bylo proto, že se ze začátku křtili převážně dospělí, později spíše děti, i když ponoření do vody se praktikovalo ještě v 16. století. Katolická církev se dodnes snaží o to, aby byl křest výjimečným a neopomenutelným obřadem plným víry a křesťanské lásky.
Na křtiny se stejně jako na svatbu nechodí bez dárečku. Co ale darovat šestiměsíčnímu dítěti? Mělo by to být něco hodnotného, něco, co bude dítěti po celý život připomínat tento významný den, ale mělo by to být zároveň i dětské. V Itálii, kde je křtěné prakticky každé dítě, patří mezi nejoblíbenější tipy na dárky ke křtinám velice dekorativní stříbrné dětské rámečky a dětská alba na fotografie, nebo různé ikony a obrázky s křesťanskými motivy ze dřeva a stříbra.
Vybrat dárek ke křtinám může dát pořádně zabrat. Dárky ke křtinám bychom však mohli rozdělit do tří základních kategorií:
Hodnotné dary: dárky, které mají vysokou hodnotu. Může jít třeba přímo o peníze či různé termínované účty a spoření. Mimo ty jsou to ale nejčastěji šperky či investiční diamanty.
Dary víry: dárky, které reprezentují náboženství a jeho důležitou roli v životě dítěte. Často jsou to různá vydání Bible, biblické příběhy pro děti, modlitbičky, růžence, křížky na stěnu, hračky na motivy různých biblických postav a podobně.
Vzpomínkové dary: předměty, které mají především připomínat den křtu nebo osobu, která dar věnovala. Může jít o ruč
Poděkování na smuteční hostině je způsob, jak projevit vděčnost lidem, kteří přišli uctít památku zesnulého a projevili rodině podporu. Hostina je zároveň chvílí, kdy se po intenzivních emocích z obřadu mohou pozůstalí nadechnout a vyjádřit, co by při samotném rozloučení nešlo říct.
Poděkování může být:
krátké a formální – pro velmi velké hostiny,
osobní – když mluví někdo z nejbližší rodiny,
vzpomínkové – doplněné příběhem či vyprávěním o zesnulém,
kombinované – poděkování spojené s připomenutím hodnot zesnulého.
Vzor smutečního proslovu č. 5 – Velmi citlivý, poetický styl
Milí přátelé,
dnes stojíme na hranici dvou světů – toho, který známe, a toho, který je pro nás skrytý. Jeden z nás překročil tuto hranici dříve, než jsme byli připraveni. A přestože nás naplňuje bolest, můžeme se ohlédnout a vidět světlo, které v nás zanechal(a).
Život každého člověka je příběhem. Někdy tichým, někdy bouřlivým, ale vždy jedinečným. A příběh zesnulého/zesnulé byl plný okamžiků, které měly smysl – drobných radostí, úsilí, lásky, obětí i nadějí. Ať už tento příběh trval dlouho, nebo příliš krátce, dotkl se našich srdcí.
Dnešní loučení není koncem. Je to jen závěrečná kapitola, kterou dočítáme se slzami, ale i vděčností. Jeho/její stopa v nás zůstane – v našich vzpomínkách, slovech, rozhodnutích, láskách i životech, které vedeme dál.
Smuteční květiny jsou symbolem posledního rozloučení se zemřelým. Jsou dnes nepostradatelnou součástí pohřbu, ale také mají využití jako vzpomínka na zesnulé, například v období Dušiček či výročí úmrtí. Smuteční kytice darují všichni, kteří chtějí vyjádřit svou kondolenci osobně. Smuteční kytice do ruky se položí při obřadu k rakvi.
Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.
Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.
Rozloučení s kamarádem bývá obzvlášť bolestivé – odchází někdo, s kým jsme sdíleli radosti, smích i těžké chvíle. Smuteční verše pro přítele často zdůrazňují přátelství, společné vzpomínky a nenahraditelnost vztahu.
Jako kluk jsem vždycky chtěl,
abych úsměv pro vás měl.
A tak rád se s vámi smál.
Neviděl jsi slzu mou
stékala jen noční tmou.
Kolikrát? Nevím sám.
~
Byl jsem jen kluk,
který jedno přání má.
Chtěl jsem jen žít,
jako skála silný být.
Bože můj,
andělská křídla jsi mi dal.
Slzy mé neviděl nikdo z vás.
~
Tolik přání každý má,
že je šťastný nevnímá.
To je dar, vím jenom já.
Můj život znám, byl to boží dar
Co přát si máš?
Štěstí máš co nevnímáš.
~
Byl jsem jen kluk,
který jedno přání má.
Chtěl jsem žít,
s vámi být,
na svět se smát.
Křídla mám napořád, odlétám.
Smuteční verše pro dědečka jsou často plné úcty, vděčnosti a vzpomínek na životní moudrost a klid.
Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene,
bolestí znaveno přestalo bíti,
nebylo léku již, nemohlo žíti.
~
Přestalo srdíčko tlouci,
přestala ústa se smát,
budeme, dědečku drahý,
stále na Tebe vzpomínat.
~
Utichlo srdce Tvé šlechetné bytosti,
jež pro nás nejdražším pokladem byla,
nás jsi tu zanechal v zármutku, bolesti,
jen vděčná vzpomínka, dědečku drahý,
na Tvoji lásku jak drahokam zbyla.
~
Spí sladce v rodné české zemi,
kterou jsi tolik miloval.
Smrt maminky patří k nejhlubším ztrátám. Smuteční verše pro maminku vyjadřují nekonečnou lásku, vděčnost a bolest ze ztráty ženy, která nás provázela celým životem.
Dotlouklo srdce Tvé znavené,
uhasl oka svit,
budiž Ti, drahá maminko,
za všechno vřelý dík.
~
Dotlouklo srdce drahé maminky,
odešlo na věčnost spát.
Maminko zlatá,
zůstaneš s námi
ve věčných vzpomínkách.
~
Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima drahýma se již nepodíváš,
teď klidným spánkem odpočíváš.
~
Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,
ten ví, co jsme v Tobě ztratili.
V našem srdci žiješ věčně dále –
spi sladce, vždyť se opět shledáme.
Smuteční verše a básně jsou neodmyslitelnou součástí smutečních oznámení, parte i samotných smutečních řečí. Slouží k poetickému a citlivému vyjádření ztráty, bolesti i lásky k člověku, který odešel.
Dobře zvolený smuteční verš dokáže vystihnout charakter zesnulého, jeho životní hodnoty i vztah, který k němu pozůstalí měli. Zároveň pomáhá vyjádřit emoce, které se v těžkých chvílích často nedají říct běžnými slovy.