VZPOMÍNKOVÉ VERŠE PRO ZESNULÉ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Pro smuteční řeč je velice těžké napsat několik slov, a člověk ani často neví, kde začít. Doporučují se stručné proslovy, žádné životopisy. Řeč má být stručná a zapamatovatelná, vždyť zemřelého všichni zúčastnění znali. Mluvčí z rodiny ví, o kom hovoří, a je úplně jedno, zda na něco zapomene. Osobní, srdečná a emocionální smuteční řeč přispívá k tomu, že si milovaného člověka pozůstalí živě vybaví a poslední rozloučení se stane jedinečným.
Osnova
Poděkování
Oslovení
Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smuteční projev:
Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
Datum a místo narození
Jména rodičů zesnulého/zesnulé
S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
Poslední zaměstnání
Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
Počet a jména dětí
Počet a jména vnoučat
Počet a jména pravnoučat
Povahové rysy
Zájmy, záliby
Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
Křtiny jsou velmi starým náboženským obřadem, kterým se člověk přijímal do určité církve, tedy ne jen římskokatolické. A když je dnes v naší zemi naprostá většina nevěřících, stává se křest určitým obřadem přijetí malého človíčka do společnosti. Proto můžete obdržet pozvání na křest dítěte i od lidí, od kterých byste to nečekali.
Svátost křtu je základem křesťanského života. Tento obřad otvírá dítěti dveře do života ve víře a dává mu možnost se později v životě účastnit dalších důležitých obřadů a svátostí. Křest slouží k očištění od prvotního hříchu, jde také o začlenění nového věřícího do společenství církve. Je to nádherný a nesmírně významný svátek pro všechny věřící, protože jde o začátek života v Bohu a s Bohem. Původ slova „křest“ je v češtině zřejmý – má velmi blízko ke Kristovi. Hodně se podobá židovskému svátku Tvilah, který je také očistným rituálem ve vodě a používá se při konvertování na židovskou víru. Tvilah se však během života opakuje, zatímco křest je jen jeden. Za zakladatele svátosti křtu považujeme Jana Křtitele. První křty byly zřejmě realizovány ponořením do vody, později se zredukovaly jen na pokropení hlavy. Prý to bylo proto, že se ze začátku křtili převážně dospělí, později spíše děti, i když ponoření do vody se praktikovalo ještě v 16. století. Katolická církev se dodnes snaží o to, aby byl křest výjimečným a neopomenutelným obřadem plným víry a křesťanské lásky.
Na křtiny se stejně jako na svatbu nechodí bez dárečku. Co ale darovat šestiměsíčnímu dítěti? Mělo by to být něco hodnotného, něco, co bude dítěti po celý život připomínat tento významný den, ale mělo by to být zároveň i dětské. V Itálii, kde je křtěné prakticky každé dítě, patří mezi nejoblíbenější tipy na dárky ke křtinám velice dekorativní stříbrné dětské rámečky a dětská alba na fotografie, nebo různé ikony a obrázky s křesťanskými motivy ze dřeva a stříbra.
Vybrat dárek ke křtinám může dát pořádně zabrat. Dárky ke křtinám bychom však mohli rozdělit do tří základních kategorií:
Hodnotné dary: dárky, které mají vysokou hodnotu. Může jít třeba přímo o peníze či různé termínované účty a spoření. Mimo ty jsou to ale nejčastěji šperky či investiční diamanty.
Dary víry: dárky, které reprezentují náboženství a jeho důležitou roli v životě dítěte. Často jsou to různá vydání Bible, biblické příběhy pro děti, modlitbičky, růžence, křížky na stěnu, hračky na motivy různých biblických postav a podobně.
Vzpomínkové dary: předměty, které mají především připomínat den křtu nebo osobu, která dar věnovala. Může jít o ruč
Poděkování na smuteční hostině je způsob, jak projevit vděčnost lidem, kteří přišli uctít památku zesnulého a projevili rodině podporu. Hostina je zároveň chvílí, kdy se po intenzivních emocích z obřadu mohou pozůstalí nadechnout a vyjádřit, co by při samotném rozloučení nešlo říct.
Poděkování může být:
krátké a formální – pro velmi velké hostiny,
osobní – když mluví někdo z nejbližší rodiny,
vzpomínkové – doplněné příběhem či vyprávěním o zesnulém,
kombinované – poděkování spojené s připomenutím hodnot zesnulého.
Vzor smutečního proslovu č. 5 – Velmi citlivý, poetický styl
Milí přátelé,
dnes stojíme na hranici dvou světů – toho, který známe, a toho, který je pro nás skrytý. Jeden z nás překročil tuto hranici dříve, než jsme byli připraveni. A přestože nás naplňuje bolest, můžeme se ohlédnout a vidět světlo, které v nás zanechal(a).
Život každého člověka je příběhem. Někdy tichým, někdy bouřlivým, ale vždy jedinečným. A příběh zesnulého/zesnulé byl plný okamžiků, které měly smysl – drobných radostí, úsilí, lásky, obětí i nadějí. Ať už tento příběh trval dlouho, nebo příliš krátce, dotkl se našich srdcí.
Dnešní loučení není koncem. Je to jen závěrečná kapitola, kterou dočítáme se slzami, ale i vděčností. Jeho/její stopa v nás zůstane – v našich vzpomínkách, slovech, rozhodnutích, láskách i životech, které vedeme dál.
Smuteční květiny jsou symbolem posledního rozloučení se zemřelým. Jsou dnes nepostradatelnou součástí pohřbu, ale také mají využití jako vzpomínka na zesnulé, například v období Dušiček či výročí úmrtí. Smuteční kytice darují všichni, kteří chtějí vyjádřit svou kondolenci osobně. Smuteční kytice do ruky se položí při obřadu k rakvi.
Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.
Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.
Neodmyslitelnou součástí každého smutečního oznámení jsou citáty a básně, které patří na začátek smuteční řeči a dodávají jí vážnost a emocionální ráz. Smuteční verše a citáty slouží k poetickému popsání člověka, který již není mezi námi a měly by být vybrány tak, aby co nejpřesněji vyjádřily osobnost a charakter zemřelého. Pomáhají pozůstalým dát najevo lásku, respekt, vděk a všechny další důležité emoce, které při rozloučení cítí. Proto je velmi důležité, aby výběru citátu či básně byla věnována patřičná pozornost.
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
