Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

VZPOMÍNKOVÉ VERŠE PRO ZESNULÉ

Obsah

Smuteční kytice do ruky

Smuteční květiny jsou symbolem posledního rozloučení se zemřelým. Jsou dnes nepostradatelnou součástí pohřbu, ale také mají využití jako vzpomínka na zesnulé, například v období Dušiček či výročí úmrtí. Smuteční kytice darují všichni, kteří chtějí vyjádřit svou kondolenci osobně. Smuteční kytice do ruky se položí při obřadu k rakvi.

Zdroj: Vhodné květiny na pohřeb

Co říci na závěr smuteční řeči

Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.

Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.

Zdroj: Smuteční řeč na pohřeb

Smuteční verše - význam

Neodmyslitelnou součástí každého smutečního oznámení jsou citáty a básně, které patří na začátek smuteční řeči a dodávají jí vážnost a emocionální ráz. Smuteční verše a citáty slouží k poetickému popsání člověka, který již není mezi námi a měly by být vybrány tak, aby co nejpřesněji vyjádřily osobnost a charakter zemřelého. Pomáhají pozůstalým dát najevo lásku, respekt, vděk a všechny další důležité emoce, které při rozloučení cítí. Proto je velmi důležité, aby výběru citátu či básně byla věnována patřičná pozornost.

Zdroj: Smuteční verše

Osnova

  • Poděkování
  • Oslovení
  • Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
  • Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
  • Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
  • Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
  • Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
  • Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň

Podklady pro profesionální smuteční projev:

  • Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
  • Datum a místo narození
  • Jména rodičů zesnulého/zesnulé
  • S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
  • Poslední zaměstnání
  • Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
  • Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
  • Počet a jména dětí
  • Počet a jména vnoučat
  • Počet a jména pravnoučat
  • Povahové rysy
  • Zájmy, záliby
  • Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
  • Se zesnulým/zesnulou se loučí ......
  • Báseň ano/ne

Zdroj: Smuteční řeč a její ukázky

Smuteční verše pro dceru

Nikdo nám neřekne,

nikdo nám nepoví,

čím byla dcerunka každému z nás.

Nikdo ji nevrátí,

nikdo ji nevzbudí,

nikdy již nezazní nám její hlas.

~

Neplačte, že jsem odešla,

ten klid a mír mi přejte,

jen věčné světlo vzpomínky

mi stále zachovejte.

~

Nikdo mne nemusí slzami ctít

a pohřbívat s pláčem.

Když o mně hovoříte

a myslíte na mne,

žiji přece dál...

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro maminku

Dotlouklo srdce Tvé znavené,

uhasl oka svit,

budiž Ti, drahá maminko,

za všechno vřelý dík.

~

Dotlouklo srdce drahé maminky,

odešlo na věčnost spát.

Maminko zlatá,

zůstaneš s námi

ve věčných vzpomínkách.

~

Dopracovaly pilné ruce,

utichlo navždy předobré srdce.

Očima drahýma se již nepodíváš,

teď klidným spánkem odpočíváš.

~

Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,

ten ví, co jsme v Tobě ztratili.

V našem srdci žiješ věčně dále -

spi sladce, vždyť se opět shledáme.

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro tatínka

Dotlouklo srdce Tvé znavené,

uhasl oka svit,

budiž Ti, drahý tatínku,

za všechno vřelý dík.

~

Když umře tatínek, slunéčko zajde,

v srdci nám zůstane smutek a chlad.

V tom širém světě sotva se najde,

kdo by jak tatínek uměl mít rád.

~

Tatíčku starý náš,

šedivou hlavu máš,

dokud jsi byl mezi námi,

stále bylo dobře s námi,

otče náš.

~

Ztichlo navždy srdce zlaté,

zhasl na Tvých očích svit,

těžko se nám bude tady

bez Tebe, tatínku, žít.

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro syna

Přestalo srdíčko tlouci,

přestala ústa se smát,

budeme synáčku drahý,

stále na Tebe vzpomínat.

~

Naděje naše slib nesplněný,

perutí smrti zastaven skřivánka let,

je marný křik zoufalstvím naplněný,

nemůže nám syna vrátit zpět.

~

Tak krátko šel s námi,

hle, tu se cesty dělí

a ptáci nad hlavou

mu píseň nedopěli.

~

Jak v bouři vichr, když zlomí mladý květ,

tak v raném rozpuku mládí,

odešel od nás v nadhvězdný svět,

synáček náš, kterého jsme měli všichni tak rádi.

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro kamaráda

Jako kluk jsem vždycky chtěl,

abych úsměv pro vás měl.

A tak rád se s vámi smál.

Neviděl jsi slzu mou

stékala jen noční tmou.

Kolikrát? Nevím sám.

~

Byl jsem jen kluk,

který jedno přání má.

Chtěl jsem jen žít,

jako skála silný být.

Bože můj,

andělská křídla jsi mi dal.

Slzy mé neviděl nikdo z vás.

~

Tolik přání každý má,

že je šťastný nevnímá.

To je dar, vím jenom já.

Můj život znám, byl to boží dar

Co přát si máš?

Štěstí máš co nevnímáš.

~

Byl jsem jen kluk,

který jedno přání má.

Chtěl jsem žít,

s vámi být,

na svět se smát.

Křídla mám napořád, odlétám.

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro babičku

Já půjdu k branám věčnosti

a šťastna i tou cestou poslední,

vždyť půjdu k Otci, půjdu k domovu,

kde na věky se pro mne rozední.

Ta cesta k smrti není přece zlá,

když Bůh nás vede jejím údolím.

Já často o ní dlouze přemýšlím

a cesty té se nijak nebojím.

~

Až budu spát,

přijď na můj hrob se podívat,

jen podívat - a neplač moc,

kdo zemřel již, spí každý rád

neb svatá je ta tichá noc,

když přejde den.

~

Celý svůj život zasvětila práci,

pro rodinu, vnuky, pravnuky,

teď všichni její zlaté srdce ztrácí,

vzpomínat budeme navěky!

Zdroj: Smuteční verše

Smuteční verše pro dědečka

Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,

nebylo z ocele, nebylo z kamene,

bolestí znaveno přestalo bíti,

nebylo léku již, nemohlo žíti.

~

Přestalo srdíčko tlouci,

přestala ústa se smát,

budeme, dědečku drahý,

stále na Tebe vzpomínat.

~

Utichlo srdce Tvé šlechetné bytosti,

jež pro nás nejdražším pokladem byla,

nás jsi tu zanechal v zármutku, bolesti,

jen vděčná vzpomínka, dědečku drahý,

na Tvoji lásku jak drahokam zbyla.

~

Spí sladce v rodné české zemi,

kterou jsi tolik miloval.

Zdroj: Smuteční verše

Vhodné verše

Není smrti tam,

kde byl život vyplněn prací,

láskou a obětavostí.

~

Odešels, dědo, bez slůvka rozloučení,

tak náhle, že těžko k uvěření.

~

Tolik jsi miloval život a s námi chtěl jsi být, ale osud byl tak krutý a nenechal Tě žít.

~

Utichlo srdce znavené,

nebylo z ocele, nebylo z kamene.

Utichlo a šlo spát,

budeme na něj věčně vzpomínat.

Zdroj: Smuteční proslov pro dědečka

Vhodné smuteční verše

Tolik jsi miloval život a s námi chtěl jsi být, ale osud byl tak krutý a nenechal Tě žít.

Kdo ho znal, měl ho rád, uměl pomoci, potěšit i rozesmát.

Takoví lidé by neměli umírat.

~

Odcházím za světlem,

kde v dálce splynu s ním.

Těm, které miluji,

na cestu posvítím.

~

Já chtěl jsem žít, já chtěl se smát,

já chtěl jsem síly své do práce dát,

v rodinném kruhu si s dětmi hrát,

musel jsem zemřít,

ač byl jsem tak mlád.

~

Těžko se s Tebou loučí,

těžké je bez Tebe žít,

láska však smrtí nekončí,

v srdci Tě stále budeme mít.

Zdroj: Smuteční řeč pro bratra

Vhodné smuteční verše pro maminku

V životě se loučíme mnohokrát,

s maminkou jen jednou,

i kdybychom své oči vyplakali,

její zpět se neohlédnou.

~

Jak sluneční jas a hvězdy svit,

tak čistá Tvá duše, maminko, byla,

za Tvoji lásku přejeme Ti boží klid,

ve chvíli, kdy jsi nás opustila...

~

Zhasly oči plné lásky,

naší drahé maminky,

nezhasnou však nikdy na ni

v srdcích naše vzpomínky.

~

Za laskavé srdce mateřské

na světě náhrady není,

a proto je tolik bolestné

s maminkou rozloučení.

~

Maminky neumírají, jenom usínají,

aby se každého jitra probudily

v myšlenkách svých dětí.

Zdroj: Smuteční proslov pro maminku

Ukázka smutečního proslovu

Drazí truchlící!

Chtěl bych vám vyjádřit svou soustrast. Vy a celá vaše rodina jste utrpěli velkou ztrátu. Musíte se rozloučit se svým dítětem.

Staří Řekové našli tato slova útěchy: „Koho bozi milují, umírá mlád“. Jeden arabský prorok vyslovil myšlenku, že naše děti nejsou našimi dětmi. Přicházejí pouze skrze nás, ale ne z nás. A přestože jsou s námi, přece nám nepatří. Jejich tělům smíme poskytovat domov, ale ne jejich duším. Jejich duše sídlí v domě zítřka, který nemůžeme navštívit ani ve snu. Můžeme se snažit být jako oni, ale nemůžeme je přizpůsobit k obrazu svému. Život totiž neběží zpět, pouze se včera pozdržel.

Živote, živote, kouzlo tvé uvadlo, nad mojí mladostí slunéčko zapadlo.

Loučíme se s tebou sluníčko naše.

Smuteční verše, které jsou vhodné k poslednímu rozloučení s dítětem, popřípadě mladým člověkem, protože smrt si bohužel nevybírá a někdy nás opouštějí i ti, kteří měli ještě celý život před sebou.

Zdroj: Smuteční řeč na pohřbu dítěte

Verše

Pohádku života kratičkou prožil/a,

struny jeho/jejího života dozněly.

~

Odešels, synu drahý,

aniž by rty Tvé sbohem zašeptaly...

~

Odešla jsi, dcero milovaná,

smutno nám je ve chvíli,

kdy jsi nás samotné zanechala.

~

Tak krátko šel/šla jsem s Vámi,

hle, tu se cesta dělí

a ptáci nad hlavami

mi píseň nedopěli.

~

Jak je těžko najít útěchy,

když bolest nedá spáti,

dítě tak náhle ztracené,

nikdo nám nevrátí.

~

Tragicky jsem skončil

mladý život svůj,

chtěl jsem žít, učit se a poznat svět.

Nedovolil mi čas

poděkovat Vám za výchovu, lásku

a obejmout Vás...

~

Živote, živote, kouzlo tvé uvadlo,

nad mojí mladostí slunéčko zapadlo.

~

Kvetlo poupě, zvadlo záhy.

Truchlí, kdo je pěstovali,

urvala smrt poklad drahý,

jímž se těšívali.

~

Šel anděl země údělem

a shlédl zahrádku, v ní krásný květ:

„Pojď,“ řekl s vlídným úsměvem,

„já zasadím Tě v lepší svět.“

~

Kdo poznal Tě,

ten měl Tě rád.

Uměl/a jsi pomoci, potěšit i rozesmát.

Takoví lidé by neměli umírat.

~

Já chtěl/a jsem žít, já chtěl/a se smát,

já chtěl/a jsem síly své do práce dát,

v rodinném kruhu si s dětmi hrát,

musel/a jsem zemřít,

ač byl/a jsem tak mlád/mladá.

Zdroj: Smuteční řeč na pohřbu dítěte

Autoři obsahu

Mgr. Marie Svobodová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP