ZAKALENÁ ROHOVKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Syndrom suchého oka je onemocnění často vyplývající z neschopnosti produkovat dostatek slz. Další příčinou tohoto stavu může být špatná kvalita slz. Pro většinu lidí jsou ideálním lékem umělé slzy, které pomáhají zlepšit průvodní příznaky. Ostatní lidé mohou vyžadovat na předpis léky, které napomáhají oku k lepší produkci slz. Osoba s příznaky syndromu suchého oka může trpět nepohodlím, problémy se zrakem. Pokud se tyto potíže nelepší, měli byste informovat svého očního lékaře, aby vám poradil s možnostmi léčby.
Vidění
Syndrom suchého oka může způsobovat potíže s udržením konstantního jasného vidění, protože slzný film zvlhčuje rohovku na přední straně oka. Pokud nemá oko dostatečné množství slz nebo má špatnou kvalitu slzného filmu, začne rohovka vysychat, což způsobí rozmazané vidění. U většiny lidí mohou tyto příznaky zlepšit umělé slzy. Pokud se vám rozostří vidění během čtení nebo při dlouhodobějším používání počítače, doporučuje se zvýšit frekvenci mrkání, aby byla rohovka dostatečně zvlhčována. Umělé slzy takovýmto změnám vidění předcházejí a pomáhají tak při déletrvající práci.
V naší poradně s názvem ZAKALENA MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Mam zakalenou moc takovou do bila pri curani me obcas boli bricho.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Tyhle příznaky můžou souviset s přemnožením bakterií v močových cestách, které postupně mohou vyvolat zánět močového měchýře a močových cest. Doporučuji zajít na urologii a nechat si vyšetřit moč. Tak se dá určit správná příčina a léčba, pomocí které se toho nejrychleji zbavíte. Domácí léčba je také možná, ale nebude tak rychlá a spolehlivá. Spočívá v užívání extraktu z brusinek. Je možné jíst i čerstvé brusinky. K tomu se pije urologický čaj ve větším množství. A dále se užívá česnek, med a citron smíchané dohromady.
Léčebná metoda Collagen Corneal Cross Linking (zkratka CXL) představuje ambulantní výkon. Probíhá při místním znecitlivění. Při této metodě se rohovka napustí riboflavinem, což je vitamin B2, a ozáří se UV zářením. Díky tomu se v rohovce obnoví chemické vazby a rohovka se zpevní. V pooperačním období se aplikují oční kapky a pacient absolvuje pravidelné kontroly. Vidění se může v prvních měsících přechodně zhoršit. Pevnost rohovky při této léčbě stoupne až o 300 %.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klotylda.
V neděli jsem se vrátila od svého přítele-kamioňák. Před tím jsem už s ním byla. Pak, při močení mě tam pálilo. Potom jsem musela použít kelímek, protože WC bylo daleko a nedošla bych tam. Moč byla zakalená a páchla jinak. Pomůžete mi. Díky..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pomoc je ve vašem případě jednoduchá - udělat laboratorní vyšetření moči, jestli jste se nenakazila nějakou bakterií. Laboratorní vyšetření vám zprostředkuje váš praktický lékař a nebo gynekolog. Jiná možnost efektivní léčby neexistuje dokud nebude známá příčina vašich obtíží.
Zánět se projevuje únavou (tělo zaměřilo své úsilí na léčbu), mírně zvýšenou teplotou (při zvýšené teplotě je boj s infekcí efektivnější). Konkrétně u zánětu močových cest se objevuje časté močení nebo častá potřeba močení s vyloučením malého množství moči, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, která může obsahovat hnis či krev, bolest zad v bedrech či kříži, může se objevit i bolest břicha a podbřišku.
Mikroskopická analýza může odhalit zákal moči vznikající například na základě výskytu krevních buněk, které se normálně v moči neobjevují. Nanejvýš jedna nebo dvě krevní buňky mohou být nalezeny v jednom poli. Zranění a nemoci ledvin nebo močových cest mohou způsobit nadměrné krvácení. Pokud se v moči objeví velké množství krvinek, dochází k jejímu zbarvení dočervena. Další možností zákalu je písek a kameny. Někdy jsou v moči ve větší míře pozorovatelné krystaly, což jsou amorfní látky v moči obvykle přítomné v určitém množství. U zdravého jedince je obvykle při mikroskopickém vyšetření moči detekováno několik takových krystalů. Při vyšetření moči se někdy ukáže přítomnost dlaždicových buněk. Ty bývají přítomny v důsledku kontaminace, například při výtoku z pochvy. Plovoucí částice v moči lze někdy pozorovat i pouhým okem, když naberete moč do čisté láhve. Jsou-li přítomny bakterie a paraziti, může být moč zakalená.
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritidy, zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické, jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, které by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, ale zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma. Pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je však třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.
Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, dále ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, a užívání léků na snížení krevního tlak. Při nedostatečném močení jsou podávána diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrné fyzické zátěži. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.
Pyelonefritida
Pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se dělí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Nemocným vyžadujícím hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a&
Hnis v moči u dospělých je tvořen bílými krvinkami (leukocyty). Velké množství hnisu v moči („na 3 křížky‟, kdy je přítomna i bílkovina) pozná i laik: moč není průsvitná, ale mléčně nebo dožluta zakalená a někdy nápadně zapáchá. Vždy se jedná o zánětlivé onemocnění ledvin, jež se vždy léčí antibiotiky. Hnis v moči v těhotenství souvisí s výskytem bakterií v močových cestách, které mohou postupně vyvolat zánět močového měchýře a močových cest, což může mít vliv na zdraví ženy i plodu. Tento stav vyžaduje v každém případě odbornou léčbu stanovenou ošetřujícím lékařem. Otázky a dopovědi vztahující se k hnisu v moči najdete na diskuzních portálech na internetu.
Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.
Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.
Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.
Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.
I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.
Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.
Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvrac
Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.
Nejčastější příčiny jsou:
špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).
Další možné příčiny:
zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.
Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.
Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.
Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.
Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.
Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.
Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.
Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.
Žádný hlen: Suché pocity. Prsty mohou při stírání připadat vlhké, ale na vzduchu rychle oschnou bez zanechání lepivého pocitu.
Lepkavý hlen: Zakalený, bílý nebo žlutý, někdy čirý. Může být docela hustý. Důležitá je lepkavost a nízký obsah vody. Může být drobivý až šupinatý jako pasta, nebo vazký až gumovitý. Při rozdělení prstů může zformovat hromádku.
Krémový hlen: Mléčný, lehce zakalený, bílý nebo žlutý. Má konzistenci krému nebo tělového mléka. Vlhčí, vodnatější, řídký. Při rozdělení prstů se nenatahuje ani netvoří hromádku, zůstává hladký jako tělové mléko.
Hlen konzistence vaječného bílku: Většinou čirý, ale může obsahovat zakalená vlákna. Velmi kluzký a vlhký jako bílek. Silně lubrikační pocity. Při rozdělení prstů se hodně natahuje.
Vrchol je nejplodnější den cyklu, který nám oznamuje, že ovulace proběhne do 24 hodin. Je to poslední den nejplodnější kvality hlenu. Přestože se nazývá vrcholem, neznamená to, že tělo v tento den produkuje nejvíc hlenu. Většinou je největší množství hlenu produkováno den před vrcholem.
Leukocyty v moči způsobují různé příznaky u různých lidí, ale existuje několik příznaků nebo známek, které naznačují, že v moči mohou být přítomny leukocyty.
Jedním z nejviditelnějších příznaků je zakalená nebo páchnoucí moč. Mezi další příznaky patří časté močení, bolest nebo pocit pálení při močení nebo přítomnost krve v moči.
Šedý zákal, katarakta, je zkalení oční čočky. Vyskytuje se především ve vyšším věku, výjimečně u mladých lidí nebo i dětí. Jedinou možnou léčbou je operace, při níž je zakalená čočka nahrazena novou umělou nitrooční čočkou. Existují dva způsoby provedení operace. Standardní ultrazvuková a modernější laserová. Ultrazvukovou operaci s implantací standardní čočky hradí zdravotní pojišťovny, je tedy zdarma. Laserová operace je bezpečnější, přesnější, šetrnější, ale provádí se za příplatek. Pacient si také může vybrat z různých typů nitroočních čoček, které se liší optickými vlastnostmi. Po operaci šedého zákalu se dočasně může vyskytnout pocit zapadlých očí.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
Počáteční stadia keratokonu lze dobře korigovat brýlemi, když už brýle nestačí, lze použít měkké kontaktní čočky, které velmi mírně srovnávají povrch rohovky. V dalším stadiu je řešením nošení tvrdých kontaktních čoček, které svým tlakem na rohovku rovnají její povrch účinněji než kontaktní čočky měkké. Brýle ani čočky ale nezabraňují dalšímu rozvoji onemocnění. Dále se používá metoda CXL. Pokud se stav stále horší, jde provést další chirurgický zákrok, kdy je přímo do rohovky implantován kroužek, po němž dojde k oploštění rohovky. Tato léčba je známá jako Intrastromal Corneal Ring Segments. Pokud dojde k opětovnému zhoršení stavu, přichází konečné řešení, které se nazývá keratoplastika. Jedná se o transplantaci rohovky, kdy je buď transplantována celá rohovka, nebo jen některé vrstvy.