Syndrom suchého oka je onemocnění často vyplývající z neschopnosti produkovat dostatek slz. Další příčinou tohoto stavu může být špatná kvalita slz. Pro většinu lidí jsou ideálním lékem umělé slzy, které pomáhají zlepšit průvodní příznaky. Ostatní lidé mohou vyžadovat na předpis léky, které napomáhají oku k lepší produkci slz. Osoba s příznaky syndromu suchého oka může trpět nepohodlím, problémy se zrakem. Pokud se tyto potíže nelepší, měli byste informovat svého očního lékaře, aby vám poradil s možnostmi léčby.
Vidění
Syndrom suchého oka může způsobovat potíže s udržením konstantního jasného vidění, protože slzný film zvlhčuje rohovku na přední straně oka. Pokud nemá oko dostatečné množství slz nebo má špatnou kvalitu slzného filmu, začne rohovka vysychat, což způsobí rozmazané vidění. U většiny lidí mohou tyto příznaky zlepšit umělé slzy. Pokud se vám rozostří vidění během čtení nebo při dlouhodobějším používání počítače, doporučuje se zvýšit frekvenci mrkání, aby byla rohovka dostatečně zvlhčována. Umělé slzy takovýmto změnám vidění předcházejí a pomáhají tak při déletrvající práci.
V naší poradně s názvem ZAKALENA MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Mam zakalenou moc takovou do bila pri curani me obcas boli bricho.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Tyhle příznaky můžou souviset s přemnožením bakterií v močových cestách, které postupně mohou vyvolat zánět močového měchýře a močových cest. Doporučuji zajít na urologii a nechat si vyšetřit moč. Tak se dá určit správná příčina a léčba, pomocí které se toho nejrychleji zbavíte. Domácí léčba je také možná, ale nebude tak rychlá a spolehlivá. Spočívá v užívání extraktu z brusinek. Je možné jíst i čerstvé brusinky. K tomu se pije urologický čaj ve větším množství. A dále se užívá česnek, med a citron smíchané dohromady.
Léčebná metoda Collagen Corneal Cross Linking (zkratka CXL) představuje ambulantní výkon. Probíhá při místním znecitlivění. Při této metodě se rohovka napustí riboflavinem, což je vitamin B2, a ozáří se UV zářením. Díky tomu se v rohovce obnoví chemické vazby a rohovka se zpevní. V pooperačním období se aplikují oční kapky a pacient absolvuje pravidelné kontroly. Vidění se může v prvních měsících přechodně zhoršit. Pevnost rohovky při této léčbě stoupne až o 300 %.
Oko reaguje na to, že je rohovka poškozena nebo v mírném zánětu. K zarudnutí kapilár oka může dojít například při jemném poškození (poškrábání). Zarudnutí očí může být rovněž způsobeno potápěním v chlorované vodě s otevřenými očima, klimatizací. U suchých očí se doporučuje užívání zvlhčujících kapek. Pokud užíváte kontaktní čočky, měli byste se zaměřit na jejich čistotu. Zároveň by neměly být užívány v noci, ale jen přes den. Také sluneční záření má neblahý vliv na oči, proto je důležité, abyste nosili sluneční brýle, které vás chrání před UV zářením. Další příčinou mohou být alergie, zejména jarní alergie vyvolané pylem. V tomto případě je dobré užívat léky proti alergiím, jako je Claritine, Zirtec nebo Zodac. Nekorigované refrakční vady (šilhání) bývají automaticky doprovázeny zarudlýma očima. Mezi nejčastější příčiny zarudnutí kapilár patří každodenní konzumace alkoholu, únava a vysoký krevní tlak. Alkohol rozšiřuje cévy a tepny. V nejhorších případech může dojít k prasknutí žil. Cévy v oku jsou velmi citlivé a je pravděpodobné, že může dojít k jejich opětovnému poškození, někdy k tomu postačí i dost silné kýchnutí nebo zakašlání. Tyto skvrny vymizí po několika dnech, ale mohou se často opakovat, v tom případě se může jednat o poruchu krvácivosti nebo o prvotní příznaky vysokého krevního tlaku nebo cukrovky.
„Červené oko“ (naplnění vlásečnic spojivky krví) může nastat z mnoha důvodů. V praxi to jsou nejčastěji:
záněty spojivek způsobené bakteriemi, viry nebo kvasinkami;
alergické reakce;
astenopeické potíže (začervenání oka způsobené kombinací namáhání zraku – například v autě, u televize nebo u obrazovky počítače – spolu s nekorigovanou nebo nesprávně korigovanou vadou refrakce oka);
reaktivní hyperémie (oko může červenat při únavě, pláči, při nošení kontaktních čoček, vlivem mrazu či větru, při pobytu v zakouřené místnosti, při plavání v chlorované vodě a podobně);
poúrazové stavy (poškození oka mechanicky, zářením nebo chemikáliemi);
syndrom suchého oka (oko má porušené složení slzného filmu na svém povrchu; to vede k podráždění oka, k pocitu únavy a nepohodlí).
Oční lékaři tvrdí, že stanovit správnou diagnózu mezi těmito nejčastějšími možnostmi bez příslušného přístrojového vybavení a lékařských znalostí je nemožné. Ale je jasné, že při každé banalitě či nepříjemném pocitu v očích člověk hned nepoběží k očnímu lékaři.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klotylda.
V neděli jsem se vrátila od svého přítele-kamioňák. Před tím jsem už s ním byla. Pak, při močení mě tam pálilo. Potom jsem musela použít kelímek, protože WC bylo daleko a nedošla bych tam. Moč byla zakalená a páchla jinak. Pomůžete mi. Díky..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pomoc je ve vašem případě jednoduchá - udělat laboratorní vyšetření moči, jestli jste se nenakazila nějakou bakterií. Laboratorní vyšetření vám zprostředkuje váš praktický lékař a nebo gynekolog. Jiná možnost efektivní léčby neexistuje dokud nebude známá příčina vašich obtíží.
Počáteční stadia keratokonu lze dobře korigovat brýlemi, když už brýle nestačí, lze použít měkké kontaktní čočky, které velmi mírně srovnávají povrch rohovky. V dalším stadiu je řešením nošení tvrdých kontaktních čoček, které svým tlakem na rohovku rovnají její povrch účinněji než kontaktní čočky měkké. Brýle ani čočky ale nezabraňují dalšímu rozvoji onemocnění. Dále se používá metoda CXL. Pokud se stav stále horší, jde provést další chirurgický zákrok, kdy je přímo do rohovky implantován kroužek, po němž dojde k oploštění rohovky. Tato léčba je známá jako Intrastromal Corneal Ring Segments. Pokud dojde k opětovnému zhoršení stavu, přichází konečné řešení, které se nazývá keratoplastika. Jedná se o transplantaci rohovky, kdy je buď transplantována celá rohovka, nebo jen některé vrstvy.
S vývojem onemocnění se zeslabuje a vyklenuje rohovka, což způsobí nepravidelný astigmatismus. Ten již nelze korigovat brýlemi, proto se porucha zakřivení rohovky upravuje nasazením pro vzduch propustných kontaktních čoček.
Laserové operace očí: Principem všech laserových metod na odstranění dioptrií je změna zakřivení oční rohovky. Tímto typem operace je možné odstranit krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus (cylindry).
Nitrooční operace dioptrických vad: Některé z dioptrických vad není možné úspěšně korigovat laserovou operací. V těchto případech se většinou jedná o pacienty s vyššími dioptrickými vadami, nebo o pacienty starší 45 let. Může se to týkat i varianty, kdy nastal souběh více očních vad. Pro tyto případy je vhodnou metodou implantace nitrooční čočky, pomocí které se dosáhne optimálních výsledků.
Operace šedého zákalu: Jako první v ČR zavedla oční klinika DuoVize operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem LenSx. K operaci není potřeba doporučení od lékaře. Na klinice se zákroky provádějí bez čekání a všechny probíhají v krátkých termínech.
Léčba presbyopie (rozmazané vidění) – PRELEX a Raindrop: Jde o zákrok, při jehož výkonu není potřeba laseru. Spočívá ve výměně původní lidské čočky za umělou, tzv. multifokální nitrooční čočku.
Léčba onemocnění keratokonus: Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se rohovka pomalu ztenčuje a vyklenuje. Hlavním cílem léčby je toto onemocnění pozastavit, a oddálit tak transplantaci rohovky. Pro léčbu se používají nejmodernější osvědčené metody: Collagen Cross Linking (CXL, CCL, C3-R) a Intrastromální prstence Keraring.
Léčba onemocnění sítnice a sklivce: Řadu chorob sítnice a sklivce lze řešit chirurgickým zákrokem. Všechny operace probíhají ambulantně. Při diagnostikované makulární degeneraci se s úspěchem využívá biologické léčby bevacizumabem. Při léčbě onemocnění sítnice se také používají sítnicové lasery.
Dětská oční péče: Specializovaná vyšetření jsou u dětí prováděna přístrojem PlusOptix S09, a to špičkovým ortoptistou – včetně vyhodnocení výsledku.
Obrna lícního nervu se projeví velmi rychle. Jedinec je večer naprosto zdráv a ráno se probudí s plně rozvinutými příznaky. Diagnostika není vzhledem k typickým příznakům nijak složitá a spadá do kompetence neurologa. Včasné určení diagnózy je velmi důležité pro další vývoj nemoci. Velkou pozornost je třeba věnovat postiženému oku. Jeho rohovka je náchylná k vysychání, což může vést až ke ztrátě zraku.
Podle příznaků rozlišujeme dva typy Bellovy obrny:
Centrální forma obrny lícního nervu je charakteristická neschopností dovřít pusu na jedné straně. Postižený koutek je pokleslý a z úst vytékají volně sliny. K projevům dochází na jiné straně, než na které byl postižen lícní nerv.
Periferní forma obrny je kromě pokleslého koutku typická také nemožností zavřít oko. To zpočátku silně slzí a nemocný není schopen ani mrknout. V tomto případě je postižena celkově veškerá mimika na dané půlce obličeje.
Bellova obrna postihuje zpravidla pouze jednu půlku obličeje, pokud se příznaky projeví na obou částech, je nutné uvažovat o jiném neurologickém onemocnění.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv one
Ten, kdo se nechce zabývat čištěním kontaktních čoček má možnost vybrat si ze dvou možností. První z nich je koupit si kontaktní čočky s prodlouženým nošením na několik dní. Taková čočka se nasadí na oko a nechá se tam celý den i přes noc. Po uplynutí uvedené doby nošení, obvykle týden, se kontaktní čočky bez čištění rovnou vyhodí, když se vytahují z oka. Toto řešení má bohužel svou nevýhodu, protože noční nošení čoček není moc dobrý nápad. Ponechání čoček trvale na oku i během spánku znemožní oční rohovce dýchat a ta se začne bránit prorůstáním cévek, které ji pak nahradí potřebný kyslík. Při nočním nošení čoček rohovka začne být hůře průhledná a stává se také neoperabilní. Tyto změny na rohovce jsou nevratné. Nočním nošením čoček se rovněž může zvýšit riziko vzniku i jiných problémů s očima. Druhou možností a také nejzdravější jsou denní čočky, nazývané také jednodenní čočky, které se každou noc před spaním vyndají a ráno se nahradí novými.
Zánět se projevuje únavou (tělo zaměřilo své úsilí na léčbu), mírně zvýšenou teplotou (při zvýšené teplotě je boj s infekcí efektivnější). Konkrétně u zánětu močových cest se objevuje časté močení nebo častá potřeba močení s vyloučením malého množství moči, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, která může obsahovat hnis či krev, bolest zad v bedrech či kříži, může se objevit i bolest břicha a podbřišku.
Mikroskopická analýza může odhalit zákal moči vznikající například na základě výskytu krevních buněk, které se normálně v moči neobjevují. Nanejvýš jedna nebo dvě krevní buňky mohou být nalezeny v jednom poli. Zranění a nemoci ledvin nebo močových cest mohou způsobit nadměrné krvácení. Pokud se v moči objeví velké množství krvinek, dochází k jejímu zbarvení dočervena. Další možností zákalu je písek a kameny. Někdy jsou v moči ve větší míře pozorovatelné krystaly, což jsou amorfní látky v moči obvykle přítomné v určitém množství. U zdravého jedince je obvykle při mikroskopickém vyšetření moči detekováno několik takových krystalů. Při vyšetření moči se někdy ukáže přítomnost dlaždicových buněk. Ty bývají přítomny v důsledku kontaminace, například při výtoku z pochvy. Plovoucí částice v moči lze někdy pozorovat i pouhým okem, když naberete moč do čisté láhve. Jsou-li přítomny bakterie a paraziti, může být moč zakalená.
Normální moč má světle žlutou barvu díky pigmentu urobilinu. Změny barvy mohou souviset se stravou, vitamíny, léky i nemocemi. Citronově žlutá nebo jasně žlutá moč je typická při nadbytku vitamínů skupiny B. Tmavá, hnědá nebo černá moč může signalizovat vážnější onemocnění.
Zápach
Čerstvá moč je téměř bez zápachu. Silný nebo štiplavý zápach může ukazovat na infekci močových cest, dehydrataci nebo metabolické poruchy.
Kalnost a pěnivost
Zakalená nebo pěnivá moč může znamenat přítomnost bílkovin, solí nebo infekci. Opakovaný výskyt pěny je důvodem k vyšetření ledvin.
pH moči
pH moči se běžně pohybuje mezi 4,6 a 8. Kyselá moč může podporovat tvorbu močových kamenů, zatímco zásaditá moč se objevuje při infekcích nebo specifické stravě.
Objem a hustota
Denní objem moči u dospělého činí obvykle 1–2 litry. Hustota moči odráží schopnost ledvin koncentrovat moč a závisí na hydrataci a zdravotním stavu.
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritidy, zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické, jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, které by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, ale zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma. Pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je však třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.
Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, dále ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, a užívání léků na snížení krevního tlak. Při nedostatečném močení jsou podávána diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrné fyzické zátěži. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.
Pyelonefritida
Pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se dělí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Nemocným vyžadujícím hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a&
Hnis v moči u dospělých je tvořen bílými krvinkami (leukocyty). Velké množství hnisu v moči („na 3 křížky‟, kdy je přítomna i bílkovina) pozná i laik: moč není průsvitná, ale mléčně nebo dožluta zakalená a někdy nápadně zapáchá. Vždy se jedná o zánětlivé onemocnění ledvin, jež se vždy léčí antibiotiky. Hnis v moči v těhotenství souvisí s výskytem bakterií v močových cestách, které mohou postupně vyvolat zánět močového měchýře a močových cest, což může mít vliv na zdraví ženy i plodu. Tento stav vyžaduje v každém případě odbornou léčbu stanovenou ošetřujícím lékařem. Otázky a dopovědi vztahující se k hnisu v moči najdete na diskuzních portálech na internetu.
