ZAKALENÝ SKLIVEC

Odstranění sklivce

Jde o chirurgický zákrok, při kterém oční lékař odstraní sklivec se zákalkou malým řezem (vitrektomie) a nahradí jej roztokem, který pomůže oku udržovat tvar. Při tomto zákroku se nemusí povést vždy odstranit všechny zákalky a po operaci se mohou vyvinout nové. Rizika vitrektomie zahrnují krvácení do sítnice a její odchlípnutí.

Zdroj: Bylinky na sklivcové zákalky

Příběh

V příběhu OČNÍ LÉKY NA SKLIVEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.

trpim zakalem na pravem oku a kolegine mi poradila pouzit lek granulky kostivalu lekarskeho/symphytum lekarsky , sdelte mi laskave zda je tento lek vhodny na leceni tohoto zakalu sklivce ocniho
Email na odpoved:
Z.Chvala-ISI@atlas.cz
dekuji za vasi radu, Zdenek

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Oční léky na sklivec

Rozmarýnový olej – recept na domácí výrobu

Odpoledne, za slunného teplého a suchého dne, si natrhejte několik větviček rozmarýnu, ze kterých otrhejte od stonku jeho lístky (jehličky) a nechte je přes noc zaschnout nebo i déle. Toto noční zaschnutí je důležité, protože pomůže zbavit rostlinu přebytečné vody. Pokud bychom k výrobě použili příliš vlhkou rostlinu, tak by pak výsledný olej byl zakalený a brzy by nám zplesnivěl. Až bude jehličí rozmarýnu suché, tak ho vložte do čisté zavařovací skleničky a všechno ho zalijte rostlinným olejem. Ujistěte se, že skutečně všechny části rostliny jsou potopeny v oleji nebo jinak to bude fungovat. Skleničku pak dobře uzavřete a umístěte ji na slunném místě, jako je například parapet okna nebo do skleníku na dobu asi 6 týdnů. Každý den směs protřepeme. Po 6 týdnech, olej přecedíme nebo lépe vylisujeme pomocí malého domácího dřevěného lisu na ovoce. Hotový rozmarýnový olej skladujte na chladném a tmavém místě.
 

Zdroj: Recept na rozmarýnový olej

Příběh

V příběhu SMRKOVÉ VÝHONKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendy.

jaké další recepty jsou na využití smrkových výhonků

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stachiv.

Dobrý den při výrobě sirupu se mi po 2 tydnechi ve vrchní vrstvě která nebyla natocena ke slunci objevila nějaká bílá hmota(nebyla tam zanesena, sklenice byly vytvářené , výhonky z hor, sklenic bylo víc a bylo to ve všech) nejsem si jist zda to nebyla plisen. Sirup jsem slil necedeny přes plátno je jemně zelené zakalený po odstáti se na hladině objeví pěna....je sirup k požívání nebo na vylití? Děkuji předem za radu

Zdroj: Příběh Smrkové výhonky

Sklivec v oku

Podle Wikipedie je sklivec (latinsky corpus vitreum) průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční koule (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem (řasnatým tělískem, corpus ciliare). Tvoří se pouze v embryonálním období a neregeneruje. V případě ztrát se nahrazuje jen komorovou tekutinou. Tam, kde na sklivec naléhá čočka, se nachází jamka pro čočku (fossa hyaloidea).

Canalis hyaloideus je tenký kanálek probíhající střední osou sklivce, je zkroucený, je zbytkem po embryonální tepénce a. hyaloidea, která vyživovala čočku. A. hyaloidea vycházela z papily zrakového nervu (discus nervi optici), oblasti sítnice oka, kde vzniká zrakový nerv, takzvaná slepá skvrna.

Stroma vitreum je tvořeno trámčinou z velice jemných vláken – (fibril), které jsou při povrchu hustší, takže tvoří pevnější povrch sklivce (membrana vitrea).

Obsah sklivce:

• voda (98 %);
• chlorid sodný;
• stopy bílkovin;
• kyselina hyaluronová (díky ní má sklivec gelovitou konzistenci).

Hlavní funkce:

• udržování nitroočního tlaku a udržení hladkého povrchu sítnice;
• sklivec je rosolovitá, průhledná tkáň, která vyplňuje oční dutinu a zevnitř naléhá na oční sítnici – poruchy sklivce vedou k chorobám sítnice a k poruchám vidění.

Zdroj: Sklivcové zákalky

Poradna

V naší poradně s názvem HNISAVY VYTOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Mandlova.

Dobry den
Prosim o radu jak resit tento problem:

Jsem po Abdominalni hysterektomii , vajecniky- vejcovody ponechany.
Operace probehla v roce 1998 , nyni je mi 52 let.
Momentalne mam problem s obcasnym zelenene zbarvenem a zapachajicim vytokem .
Pri tom me boli podbrisek i strany podbrisku.Citim se unavena .
Teplota neni.
Sexualni styk naposledy pred 4 mesici - pote problemy zadne.
Prosim o Vas nazor ,jak postupovat.

S uctou
Mandlova Ivana

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Některé vaginální výtoky jsou u žen normální. Často jsou čiré nebo bělavé s minimálním zápachem. Jestliže výtok změní barvu, zápach nebo texturu, může to být známka infekce, ačkoli některé změny v průběhu menstruačního cyklu jsou běžné. Infekce mohou být doprovázeny dalšími příznaky, jako je svědění, pálení, nepohodlí nebo špinění.
Nejčastější příčinou zeleného vaginálního výtoku je sexuálně přenosná infekce známá jako trichomoniáza. Výtok často zapáchá a typicky je více žlutozelený než čistě zelený. Pohlavní styk a močení mohou způsobovat nepohodlí a genitální oblast může být svědivá. Může se také objevit bolest v pánvi, ale není častá.
Vaginální výtok může být rovněž spojen s kapavou nebo chlamýdií, potom je spíše žlutý nebo zakalený. Bakteriální vaginóza má typicky bílý výtok se zápachem. Barevný výtok se může objevit v případě, když je v pochvě cizí tělo, například zapomenutý tampon.
Trichomoniazu lze snadno diagnostikovat odběrem vzorků. Vzhledem k tomu, že je sexuálně přenosná, mohou být provedeny současně testy na jiné infekce, včetně kapavky a bakteriální vaginózy. Trichomoniaza, kapavka a bakteriální vaginóza jsou léčitelné vhodnou antibiotickou terapií. Pokud je přítomno cizorodé těleso, bude nutné jej odstranit a antibiotika se mohou použít k léčbě jakékoli potenciální infekce.
Vzhledem k tomu, že podmínky, které způsobují zelený vaginální výtok, jsou často léčitelné, a protože mohou být přenosné na jiné osoby nebo mohou způsobit závažné komplikace, vyhledejte okamžitou lékařskou péči, pokud máte takový výtok. Navštivte svého gynekologa a sdělte mu svůj stav.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: Příběh Hnisavy vytok

Vitrektomie

Vitrektomie je invazivní chirurgický zákrok, který dokáže odstranit oční zákalky z vašeho zorného pole. V rámci tohoto postupu oční lékař odstraní části sklivce skrze malý řez. Sklivec je čirá, gelovitá látka, která udržuje tvar vašeho oka kulatý.

Váš lékař nahradí sklivec roztokem, který udržuje tvar vašeho oka. Vaše tělo pak bude produkovat více sklivce, který nakonec nahradí toto nové řešení.

Přestože je vitrektomie účinná, nemusí vždy odstranit všechny oční zákalky. Stále je možné, aby se znovu vytvořily, konkrétně pokud tento postup způsobí jakékoli krvácení nebo trauma. Tato oční operace se používá jen pro závažné příznaky zákalek.

Zdroj: Sklivcové zákalky, jak se jich zbavit

Vyhodnocení hlenu

Žádný hlen: Suché pocity. Prsty mohou při stírání připadat vlhké, ale na vzduchu rychle oschnou bez zanechání lepivého pocitu.

Lepkavý hlen: Zakalený, bílý nebo žlutý, někdy čirý. Může být docela hustý. Důležitá je lepkavost a nízký obsah vody. Může být drobivý až šupinatý jako pasta, nebo vazký až gumovitý. Při rozdělení prstů může zformovat hromádku.

Krémový hlen: Mléčný, lehce zakalený, bílý nebo žlutý. Má konzistenci krému nebo tělového mléka. Vlhčí, vodnatější, řídký. Při rozdělení prstů se nenatahuje ani netvoří hromádku, zůstává hladký jako tělové mléko.

Hlen konzistence vaječného bílku: Většinou čirý, ale může obsahovat zakalená vlákna. Velmi kluzký a vlhký jako bílek. Silně lubrikační pocity. Při rozdělení prstů se hodně natahuje.

Vrchol je nejplodnější den cyklu, který nám oznamuje, že ovulace proběhne do 24 hodin. Je to poslední den nejplodnější kvality hlenu. Přestože se nazývá vrcholem, neznamená to, že tělo v tento den produkuje nejvíc hlenu. Většinou je největší množství hlenu produkováno den před vrcholem.

Zdroj: Děložní hlen po oplodnění

Mžitky před očima po sportu

Většina mžitek objevujících se po sportu jsou drobné částečky sklivce, gelovité části oka mezi sítnicí a čočkou. Jak stárneme, sklivec se začíná rozpouštět a zkapalňovat a jeho uvolněné částice se pak pohybují v jeho středu. Co potom vidíte, nejsou částice samotné, ale jejich stíny na sítnici. Nejjednodušeji je uvidíte, když se podíváte přímo do jasné oblohy nebo na bílou zeď. Všimnete si, že tyto malé skvrnky nerady zůstávají v klidu a zmizí ze zorného pole vždy, když se na ně snažíte zaostřit zrak. To se děje proto, že se pohybují, když se pohybují vaše oči.

Zdroj: Mžitky před očima

Kdy jsou plodné dny

Nejplodnější období, respektive plodné dny nastávají několik dní po ovulaci, tedy po uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. Plodné dny představují poměrně krátké období mezi dvěma menstruacemi, kdy může žena otěhotnět. Obvykle mezi 13. až 14. dnem od prvního dne předcházející menstruace se zrající vajíčko uvolňuje z vaječníku. Tato fáze se nazývá ovulace. Vajíčko je zachyceno trychtýřovitým rozšířením vejcovodu a putuje směrem k děloze. Životnost vajíčka (zárodečné buňky matky) je relativně krátká. K jeho oplození musí dojít nejpozději do 17 hodin po ovulaci. Spermie (zárodečná buňka otce) má schopnost proniknout do vajíčka ještě zhruba 48 hodin po souloži. Vajíčko bývá oplodněno pouze jednou spermií. Spermie pronikají z pochvy velmi rychle, v děloze jsou již za několik desítek vteřin a do jedné hodiny po souloži bývají již na konci vejcovodu.

Plodné dny představují období, kdy je největší pravděpodobnost oplodnění vajíčka. Plodné dny si můžete vypočítat v domácím prostředí tak, že sledujete bazální teplotu (tělesnou teplotu v klidu), která se cyklicky mění během menstruačního cyklu. Plodné a neplodné dny lze také rozlišit pomocí ovulačních testů, jež jsou k dostání v lékárnách, nebo sledováním vzhledu poševního hlenu, který je během ovulace čirý, řidší a táhne se, kdežto během neplodných dnů je zakalený a hustý.

Zdroj: Plodné dny

Krev v moči a bolest zad

Krev v moči a bolest zad mohou souviset s úrazem, ale nejpravděpodobnější příčinou je zánět ledvin. Při močení se vyskytují bolesti charakteru řezání nebo pálení a moč mívá zakalený vzhled, často nepříjemně zapáchající. V moči se též může vyskytnout přímo hnis a krev. Někdy dochází k nemožnosti vymočit se při veškeré snaze. K těmto projevům vypovídajícím o onemocnění močových cest se přidávají další, které už nemusí být tak specifické, ale k onemocnění patří a potvrzují diagnózu. Bývá to bolest nebo pocit tlaku v břiše a také v zádech, zvýšená teplota. Při závažnějším postižení teplota stoupá až k horečce (teplota nad 38 °C), objevuje se třesavka a celková schvácenost. K tomu se může přidat zvracení a zmatenost.

Pokud je průběh nekomplikovaný, jsou na prvním místě v léčbě pyelonefritidy antibiotika. Také se používají léky na zmírnění průvodních obtíží, především nesteroidní antiflogistika (protizánětlivé léky). Je doporučován vysoký příjem tekutin. U těžších případů a případů opakovaných infekcí bývá nutná hospitalizace, kdy se antibiotika podávají nitrožilně a dochází k řadě dalších vyšetření, která mají za úkol rozpoznat příčinu onemocnění. Pokud se jako příčina opakovaných infekcí zjistí urolitiáza nebo vezikoureterální reflux, řeší se tyto příčiny na urologickém oddělení. U urolitiázy je nutno kameny odstranit, což se provádí nejčastěji takzvanou lithotripsí, kdy se kameny rozbíjejí pomocí ultrazvukových vln zvenčí těla. V případě vezikoureterálního refluxu je na místě chirurgická korekce této abnormality.

Zdroj: Krev v moči

Operace vitrektomie

Makulární díru lze často opravit pomocí operace zvané vitrektomie. Úspěšnost této operace při uzavření makulární díry je u 9 z 10 lidí, kteří mají díru méně než 6 měsíců. Pokud je díra přítomna rok nebo déle, bude úspěšnost nižší.

I když operace otvor neuzavře, vaše vidění se obvykle alespoň stabilizuje a možná zjistíte, že máte menší zkreslení vidění. U malého množství pacientů se otvor i přes operaci neuzavře a centrální vidění se může nadále zhoršovat. Nicméně druhá operace může být stále úspěšná.

Průběh operace

Operace makulární díry je forma operace miniaturní dírky prováděná pod mikroskopem.

Do očního bělma se provedou malé řezy a zavedou se velmi jemné nástroje. Nejprve se odstraní sklivec a poté se z povrchu sítnice kolem otvoru opatrně sloupne velmi jemná vrstva (vnitřní omezující membrána), aby se uvolnily síly, které udržují otvor otevřený.

Oko se pak naplní dočasnou plynovou bublinou, která přitlačí otvor naplocho na zadní část oka, aby se pomohl utěsnit. Dokud je bublina v oku zablokuje vidění, ale pomalu vyprchá po dobu asi 6 až 8 týdnů, v závislosti na typu použitého plynu.

Operace makulární díry obvykle trvá asi hodinu a lze ji provést, když při vědomí (v lokální anestezii ) nebo ve spánku (v celkové anestezii). Většina pacientů volí lokální anestetikum, které zahrnuje znecitlivující injekci kolem oka, takže během operace není cítit žádná bolest.

Video s operací

Zde se můžete podívat na průběh celé operace. Video s operací trvá téměř dvě hodiny: operace makulární díry video.

Zdroj: Makulární díra, operace a prognóza

Uretritida

Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.

Gonokoková uretritida

Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.

Negonokoková uretritida

Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.

Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.

Zdroj: Problematika s močovou trubicí

Jak snížit pH vody kyselinou citronovou

pH je jedním z nejdůležitějších parametrů bazénové vody. Udržování v optimálních podmínkách vám umožní užívat si křišťálově čistou vodu s menší údržbou a také prodloužíte životnost bazénu. pH je měřítkem stupně kyselosti a zásaditosti vody. V bazénu se tato hodnota může pohybovat mezi 7,2 a 7,6 , a je třeba jednat, pokud vidíme, že jde mimo tento rozsah.

Když pH klesne pod 7,2, voda se stává kyselou, což způsobuje různé problémy jak lidem, tak materiálům bazénu. Na jednu stranu může způsobit podráždění pokožky, očí nebo sliznic koupajících se, na druhou stranu urychlí opotřebení materiálů tvořících bazén a můžeme se ocitnout v problémech s korozí na schodech, ventilech, čerpadlech nebo v samotném filtru.

Místo toho, když pH stoupne nad 7,6, voda se stane příliš zásaditou. V tomto případě také zjišťujeme, že pokožka koupajících se je podrážděná a suchá a navíc se podporuje vzhled zbytků vápníku na hladině bazénu. Mění se také vzhled vody, která získává více zakalený nebo neprůhledný vzhled a snižuje se účinek chlóru. To způsobí snížení dezinfekční schopnosti, čímž se zvýší přítomnost a růst řas ve vodě.

pH je základním parametrem pro údržbu bazénu a důrazně doporučujeme provádět pravidelnou kontrolu, abyste se ujistili, že voda a její hladina pH jsou v optimálním rozmezí. Doporučujeme vám provést alespoň jeden týdenní odečet jeho hladiny a rychle jednat, když jeho hodnota překročí toleranční limity.

Kolik gramů kyseliny citrónové ke snížení pH?

Množství kyseliny citronové závisí na aktuálním pH, respektive na počtu bodů, o které je třeba pH snížit. Skutečné množství tedy zjistíte až na místě, kdy do vody přidáváte kyselinu citronovou a zároveň měříte pH bazénové vody. Kyselinu do bazénu přidávejte naředěnou. V 50 litrech vody rozpusťte jednu lžíci kyseliny citrónové 17 gramů. Tím získáte kyselou vodu, kterou pak dávkujte do bazénu.

Zdroj: Kyselina citronová do bazénu

Silikonový olej v oku

V souvislosti s rozvojem mikrochirurgie oční sítnice dochází v posledním desetiletí k prudkému nárůstu počtu lidí, kteří mají po operaci v oku namísto sklivce silikonový olej. Jsou to především lidé po operaci odchlípené sítnice, po operaci sítnice poškozené cukrovkou anebo po operaci vážného očního úrazu. Silikonový olej se v těchto případech používá jako takzvaná nitrooční tamponáda, která nahrazuje odstraněný sklivec a šetrně přitlačuje poškozenou sítnici k jejímu podkladu do doby, než se zahojí. Po zhojení sítnice se olej z oka zpravidla po několika měsících odstraní. Často je však stav sítnice natolik závažný, že je nutné olej v oku ponechat natrvalo.

Optik nebo optometrista se tedy bude ve své praxi stále častěji setkávat s problémem řešení refrakce takového oka a neměl by být tímto stavem zaskočen. Index lomu silikonového oleje (1,405) je odlišný od indexu lomu sklivce (1,336). Refrakce oka se silikonovou tamponádou se liší podle toho, zda se jedná o oko fakické (s původní „živou“ nitrooční čočkou), pseudofakické či artefakické (s umělou nitrooční čočkou), anebo afakické (bez čočky).

U fakického a pseudofakického (artefakického) oka vyplňuje silikonový olej dutinu sklivcového prostoru a v přední části je v kontaktu se zadní plochou čočky (ať už původní, tedy živé, anebo umělé). Při tomto stavu dochází k hypermetropickému posunu refrakce oka, a to zpravidla o +4 až +6 D. Pokud bylo oko před operací emetropické, stává se po operaci silně hypermetropickým, což může operovaná osoba těžko snášet. Často vznikají potíže s binokulárním viděním, poněvadž operovaný jedinec má zpravidla silikonový olej jen v jednom oku. Výjimkou jsou myopové, kterým se po vyplnění sklivcového prostoru silikonovým olejem sníží myopie o 4 až 6 D. Vzácně i s myopem s refrakcí kolem –5 D, který se po dobu přítomnosti silikonového oleje v oku stane emetropem a mohou se zcela odložit brýle.

U složitých operací sítnice je někdy nutné z oka odstranit čočku a vložení umělé nitrooční čočky není až do zhojení oční sítnice žádoucí. Může vzniknout stav, kdy se silikonový olej nachází v afakickém oku. Silikonový olej má velké povrchové napětí, vytváří v oku velkou bublinu vyplňující sklivcový prostor. Přední plocha této bubliny se mírně vyklenuje v oblasti zornice do přední komory, avšak ta zůstává vyplněna komorovou tekutinou. Normální původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko má refrakci přibližně +10 až +12 D. Ve skutečnosti však má původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko se sklivcovým prostorem vyplněným silikonovým olejem refrakci také jen asi +4 až +6 D. Je to způsobeno tím, že vyklenující se přední plocha bubliny oleje, která je v kontaktu s komorovou tekutinou v přední oční komoře, působí v zornici jako pseudočočka. Velikost vyklenutí této bubliny v zornici během dne kolísá v závislosti na rychlosti tvorby komorové tekutiny a na poloze hlavy. Tím někdy dochází k velkým a rychlým výkyvům refrakce afakického oka se silikonovou tamponádou, což komplikuje předpis správné korekce.

Pokud je poškozená sítnice dobře zhojená, silikonový olej se z oka odstraňuje a zaměňuje se za takzvaný roztok BSS, který je v oku velmi rychle nahrazen neustále se tvořící komorovou tekutinou. Ta vyplní celý sklivcový prostor, protože má index lomu prakticky stejný, jako měl odstraněný sklivec, refrakce oka se vrací do původního stavu, jaký byl v době před operací sítnice.

Zdroj: Rekonvalescence po operaci sítnice

Odchlípení sítnice

Jedná se o velmi vážné onemocnění, které může postihnout člověka v jakémkoliv věku, nejčastěji jsou ale tímto onemocněním postiženi jedinci středního a staršího věku. K odchlípení sítnice oka dochází, když se v sítnici objevují různé trhlinky, které způsobují, že tekutina ze sklivce se začne dostávat pod sítnici a nadzvedávat ji (tím se sítnice odlučuje od vrstvy pigmentových buněk). Vzhledem k tomu se pak do sítnice nedostávají (nebo v menším množství) živiny a kyslík, a proto buňky přítomné v sítnici rychle odumírají. Nejčastěji k tomuto odchlípnutí dochází na okraji sítnice, odtud se ale při neléčení pomalu přesouvá i do centra vidění.

V některých případech odchlípnutí sítnice způsobilo i svrašťování sklivce, k němuž běžně dochází v rámci stárnutí člověka. Při stárnutí (někdy i při úrazu, nebo krátkozrakosti či zánětu) vznikají v sítnici drobná ložiska, která mohou vytvářet nové spojení mezi sklivcem a sítnicí, právě tato spojení způsobují, že může dojít k vytržení části sítnicové tkáně, když se sklivec smršťuje.

Vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u jedinců, kteří trpí vyšším stupněm krátkozrakosti, pokud k tomu mají genetické předpoklady (i rodiče trpěli tímto onemocněním), pokud u nich došlo k úrazu tupým úderem nebo pokud při nějakém poranění byla narušena celistvost oka, případně to může být dáno i jinými vrozenými vadami.

- příznaky

V případě, kdy má člověk pocit, že nevidí tak dobře, jako tomu bylo dříve, je vždy dobré navštívit očního lékaře, který může přesně diagnostikovat problém, a tím i zachránit zrak pacienta. V případě odchlípnutí sítnice patří k příznakům, u nichž je třeba zbystřit pozornost, například: falešné zrakové vjemy (takzvané záblesky před očima), drobné tečky v zorném poli (nejlépe viditelné v okamžiku, kdy se člověk dívá na bílé pole), skvrny vypadající jako padající saze (způsobuje je krev, která se uvolňuje do sklivce), tmavý stín nejprve na okraji zorného pole, který se může dále rozšiřovat (= známý jako clona). Tyto příznaky se mohou objevovat velmi pomalu a postupně, že si je člověk nemusí ani zpočátku uvědomovat, ale také může dojít k tomu, že se všechny příznaky objeví náhle a zničehonic. Vždy je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc u odborného lékaře.

- léčba

I u tohoto onemocnění musí lékař nejprve pacienta vyšetřit, aby onemocnění správně diagnostikoval. Zároveň se lékař snaží přijít na příčinu odchlípnutí sítnice. K vyšetření se užívá oftalmoskop (lékař jím vyhledá díry a trhliny v sítnici, dokáže jím určit rozsah a výšku odchlípnutí), případně i štěrbinová lampa, nebo ultrazvuk oka.

Pokud lékař objeví trhliny a díry v sítnici i ještě před vznikem odchlípnutí, musí je léčit, obvykle se k tomu využívá laserová koagulace, kterou se sítnice připojí k ostatním vrstvám oční stěny, a tak nemůže dojít k jejímu ochlípnutí. Pokud již ale k odchlípnutí sítnice došlo, jediným řešením je operace pod celkovou anestezií. Před zákrokem si lékař zvolí, který způsob léčby odchlípnutí bude při operaci praktikovat. Jeden spočívá v tom, že se okolí trhlin a děr v sítnici promrazí. Nízké teploty způsobí totiž vznik drobných jizviček, které napomohou tomu, aby sítnice zase k dalším vrstvám oční stěny přirostla. Ze zevní strany se pak k oční stěně přišije plomba, která způsobí to, že se bělima a cévnatka vtlačí do nitra oka. Tato varianta operace se využívá v případě, že odchlípnutí sítnice není rozsáhlé. Pacient pak může v podstatě druhý den po operaci vstát. Druhou variantou je vitrektomie, při níž se odstraní sklivcové pruhy svrašťující sítnici a sklivec se odsává pryč a nahradí ho plyn nebo silikonový olej. Sítnice se pak hojí laserem. Tato operace je náročnější a je potřeba, aby po ní zůstal pacient několik dní v klidu s pevně stabilizovanou hlavou.

Zdroj: Nemoci oční sítnice

Plodné dny

Hlen je produkován v období ovulace, na začátku a na konci cyklu by měla být pochva suchá a v období ovulace vlhká. Není však důležitá kvantita hlenu, ale jeho kvalita. Ta má vliv na životnost spermií.

Rozeznáváme čtyři typy hlenu:

• žádný
• lepkavý
• krémový
• konzistence vaječného bílku (nejplodnější)

Plodný hlen: spermie mohou žít až 5 dnů.

Žádný hlen: spermie nepřežijí několik hodin.

Znalost kvality hlenu zaručí určení neplodných dnů před ovulací a také nejplodnější den cyklu, kdy je maximální šance početí.

No a jak poznat kvalitu hlenu? Prozradí vám to níže popsané příznaky.

Kvalita hlenu se zjišťuje několikrát (minimálně třikrát) denně, kdykoliv jdete na záchod. Začíná se první den po skončení menstruace. Dobré je před zjišťováním provést několik stahů poševních svalů, čímž hlen snáz steče k poševnímu vchodu.

Nejdřív se zaměřte na pocity při poševním vchodu: nic (sucho), lepkavost, vlhko nebo slizko, jako kdybyste seděly v kaluži vaječného bílku?

Pak se zaměřte na zjištění kvality hlenu pomocí prstů: Rozevřete stydké pysky a setřete hlen z poševního vchodu. Promněte ho mezi prsty. Máte prsty suché? Lepí se? Je to krémové? Slizké, až lubrikační? Pak pomalu prsty rozevřete, jestli se hlen bude natahovat.

Místo prstu lze taky použít toaletní papír nebo kapesníček. Při stírání se zaměřte, jak papír klouže po stydkých pyscích: špatně klouže (sucho), hladce (jako namazaný krémem), nebo velmi lehce s lubrikačními pocity?

V době nejplodnějších dnů je třeba se při usednutí na záchod dívat pod sebe, protože hlen konzistence vaječného bílku často sám od sebe steče do vody. Při dopadu na hladinu vytvoří kuličku, která se pak jako zakalený žmolek potopí ke dnu. Takový hlen je značně vodnatý, po stečení se poševní vchod může jevit překvapivě suchý.

Pokud se nedaří získat žádný hlen při poševním vchodu, můžete ho zkusit stáhnout přímo z čípku pomocí ukazováčku a prostředníčku. Pokud se rozhodnete zjišťovat kvalitu přímo na čípku, musíte to tak provádět po celý cyklus. Nelze střídat zjišťování na poševním vchodu se zjišťováním na čípku.

Všímejte si taky, jak se během dne hlen jeví na spodním prádle. Nejplodnější hlen je vodnatý a tvoří vlhký kroužek, sušší hlen tvoří spíš protáhlou či hranatější skvrnu.

Na konci dne si do tabulky zaznamenejte pocity, kvantitu a kvalitu (včetně barvy a konzistence) nejplodnějšího hlenu toho dne. Například jste třikrát zjistila spíš krémový a jen jednou vodnatý jako bílek – zaznamenejte bílek.

Je důležité se naučit rozlišovat cervikální hlen od ostatních tekutin, které by mohly hodnocení mást. Jedná se o poševní zvlhčení, tekutina pohlavního vzrušení, sperma, lubrikační gely a spermicidy. V zásadě se hodnocení hlenu neprovádí při sexuálním vzrušení a bezprostředně po pohlavním styku.

Zdroj: Děložní hlen po oplodnění

Nemoci sítnice oka

Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.

Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.

Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.

Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.

Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy lze očekávat, že se i na tuto část oka lékař při vyšetření zaměří. Mimo to ale existují i různé zrakové testy, které zkoumají onemocnění oka, sem patří i test na onemocnění sítnice, přesněji na funkci sítnice, který se nazývá Amslerův test, jenž dokáže řadu chorob oční sítnice odhalit. Je k tomu potřeba obrázek, který se skládá z mřížky obsahující mnoho miniaturních čtverečků a uprostřed mřížky se nachází jediný černý čtvereček. Tento černý čtverec je potřeba sledovat zhruba ze vzdálenosti 3 cm. Postupně si zakryjte obě oči a vždy sledujte černý čtvereček. Je důležité si všímat toho, jestli člověk po celou dobu vnímá celou mřížku, a ne jen její část a jestli všechny čáry při sledování černého čtverečku působí stejně černé a rovnoběžné.

Pokud by to tak nebylo, je třeba vyhledat očního lékaře, který dokáže pacientův oční problém přesně diagnostikovat, protože sítnici může postihnout řada onemocnění.

Zdroj: Nemoci oční sítnice

Espumisan příbalový leták

ESPUMISAN: 40 mg, měkké tobolky, patří do skupiny Simethiconum.

Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Espumisan musíte užívat pečlivě podle návodu, aby vám co nejvíce prospěl.

Co je přípravek Espumisan a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Espumisan užívat

Jak se přípravek Espumisan užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak přípravek Espumisan uchovávat

Další informace

CO JE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ

Látka nebo indikační skupina nebo mechanismus účinku

Espumisan je lék působící v trávicím traktu jako protipěnivý prostředek a používaný také jako diagnostická pomůcka.

Použití:

•k léčbě příznaků zažívacích obtíží způsobených plyny, například plynatosti (meteorismus) a pocitu plnosti;

•na doporučení lékaře k přípravě na vyšetření v oblasti dutiny břišní, například rentgenologickému a sonografickému vyšetření.

Obtíže způsobené plyny by mohly být také známkami funkčních poruch zažívacího traktu a projevovat se jako pocit tlaku a plnosti, předčasný pocit sytosti, říhání, hlasité pohyby střev a plynatost.

ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVAT

Neužívejte přípravek Espumisan, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na simetikon, oranžovou žluť (E110), methylparaben nebo na kteroukoli další složku přípravku Espumisan.

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Espumisan je zapotřebí při nově vzniklých a/nebo přetrvávajících žaludečních obtížích. Musíte navštívit lékaře, aby mohla být zjištěna příčina obtíží a možné základní onemocnění, které vyžaduje léčbu.

Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky: Interakce s jinými léky nejsou známy.

Těhotenství a kojení: Nejsou žádné důvody pro omezení užívání přípravku Espumisan v těhotenství a po dobu kojení.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů: Žádná zvláštní upozornění nejsou třeba.

JAK SE PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UŽÍVÁ

Vždy užívejte přípravek Espumisan přesně podle pokynů uvedených v této příbalové informaci. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Dávkování: Obvyklá dávka je:

Při zažívacích obtížích způsobených plyny

Dospělí a mladiství: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.

Děti ve věku 6–14 let: 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) 3–4krát denně.

Pro mladší děti a kojence jsou k dispozici jiné lékové formy.

Při přípravě na zobrazovací vyšetření

Doporučené dávkování je 2 tobolky přípravku Espumisan třikrát denně (což odpovídá 240 mg simetikonu) v den před vyšetřením a 2 tobolky přípravku Espumisan (což odpovídá 80 mg simetikonu) ráno v den vyšetření.

Jestliže máte pocit, že účinek přípravku Espumisan je příliš silný, nebo naopak slabý, poraďte se, prosím, se svým lékařem nebo lékárníkem.

Způsob podání: Espumisan se užívá během jídla nebo po jídle, podle potřeby také před spaním.

Délka léčby: Délka léčby se řídí průběhem obtíží.

Espumisan může být v případě potřeby na doporučení lékaře užíván také dlouhodobě.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Espumisan, než jste měl(a): Předávkování po užití přípravku Espumisan není známo.

Léčivá látka přípravku Espumisan vytváří v zažívacím traktu pěnu, rozpadá se čistě fyzikálně a je biologicky a chemicky zcela neaktivní. Předávkování je proto v podstatě vyloučeno. I velká množství přípravku Espumisan jsou snášena bez obtíží.

Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Espumisan: V takovém případě můžete vynechanou dávku kdykoli nahradit.

Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Espumisan: V takovém případě by mohlo dojít k návratu obtíží. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Nežádoucí účinky spojené s užíváním přípravku Espumisan nebyly dosud pozorovány. Barvivo oranžová žluť (E110) by mohlo vyvolat alergické reakce. Methylparaben by mohl způsobit reakce z přecitlivělosti, a to i opožděné. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

JAK PŘÍPRAVEK ESPUMISAN UCHOVÁVAT

Uchovávejte při teplotě do 30 °C, v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkem. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Přípravek Espumisan nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na blistru, štítku a krabičce za „použitelné do“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

DALŠÍ INFORMACE

Co přípravek Espumisan obsahuje: Léčivou látkou je simethiconum. Jedna tobolka obsahuje 40 mg simethiconum. Pomocnými látkami jsou želatina, glycerol 85%, methylparaben, chinolinová žluť, oranžová žluť.

Jak přípravek Espumisan vypadá a co obsahuje toto balení: Téměř kulaté, žluté, měkké želatinové tobolky, obsah tobolky je bezbarvý, nepatrně zakalený.

Velikost balení: 25, 50, 100 měkkých tobolek. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce: Berlin-Chemie AG (Menarini Group), 12489 Berlín, Německo

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 19. 1. 2011.

Datum zpracování: 19. 1. 2011 (č. j. 93581/2009)

Zdroj: Zkušenosti s Espumisanem