Pupínky na stehnech mohou signalizovat alergie, mykózy nebo atypickou formu atopické dermatitidy. To jsou asi nejčastější příčiny „pupínků‟. A co s nimi? Optimální by bylo vyhledat kožního lékaře.
Rovněž by se mohlo jednat o moluska (pozn.: v 1. pádě jednotného čísla je tvar moluskum), tedy virové bradavičky. V takovém případě nepokračujte v samoléčbě a navštivte kožního lékaře.
Moluska patří mezi vysoce nakažlivá kožní onemocnění. Tato nemoc postihuje děti i dospělé a projevuje se vznikem mnohočetných infekčních puchýřků, jež se mohou objevit kdekoli na těle. Moluska se přenášejí kontaktem s infikovanou osobou (případně s předmětem, kterého se nakažený člověk dotkl), u dospělých pak nejčastěji pohlavním stykem. Po několika dnech od nákazy se na těle objeví drobné, 2–5 mm velké puchýřky, jež mají narůžovělou barvu s matným povrchem a malý důlek na vrcholku. Tyto puchýřky se nacházejí nejčastěji na obličeji a krku, v podpaží a v okolí genitálií a řitního otvoru. Samotné puchýřky nejsou bolestivé, ale svědí. To vede pacienty k častému škrábání, čímž se infekce rozšíří po celém těle. V takovém případě pak může léčba trvat i několik měsíců (neustále totiž dochází k dalšímu rozsevu infekčních částic). Ačkoliv moluska nepatří primárně mezi závažné choroby, mohou se objevit komplikace, které zhoršují celkový zdravotní stav pacienta. Výzkumy například ukázaly, že u 10 % nakažených se v okolí puchýřků vyvine ekzém. Největší riziko však představuje proniknutí samotného viru do krve, v důsledku čehož dojde k větší imunitní reakci organismu. Přestože je tato možnost poměrně vzácná, neměla by být přehlížena či podceňována, a to zejména u dětí a imunodeficientních pacientů.
Kožní onemocnění Molluscum contagiosum, mezi lidmi známé jako moluska nebo molusky, je způsobeno infekcí velkými viry ze skupiny poxvirů po několikatýdenní až měsíční inkubační době. Molusky se vyskytují velmi často u dětí, zvláště u dětí s projevy atopického ekzému. U těchto pacientů dochází k šíření charakteristických projevů většinou škrábáním na různé části těla. Molusky se u dětí často vyskytují ve větším počtu, prakticky kdekoliv na kožním povrchu: na obličeji, krku, horní polovině trupu a na horních končetinách, v podpaží, v okolí genitálu a konečníku. Někdy se mohou zanítit; pak svědí a škrábáním se infekce roznáší na okolní kůži. Jestliže se objeví u dítěte nebo u kteréhokoliv jiného člena domácnosti, je třeba navštívit lékaře, aby zahájil odbornou léčbu.
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: https://www.medicabaze.cz/i… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
Moluska je nakažlivá virová infekce kůže způsobená virem poxvirus. Může se přenášet i přes ty nejmenší ranky. Jde o polokulovité nezhoubné útvary připomínající bradavice o velikosti špendlíkové hlavičky až čočky (1–5 mm) s dolíčkem ve svém středu, na pohmat jsou tuhé, barvy narůžovělé či nažloutlé. Vyskytují se osamoceně, ale i ve skupinách, především kolem genitálií a břicha, někdy mohou i zhnisat. I když jsou nebolestivé, mohou na citlivé dětské pokožce způsobit podráždění a svědit. Virus existuje ve čtyřech typech, všechny typy jsou vyvolané lidskými papillomaviry (HPV), z nichž ten nejběžnější je velice často rozšířen zejména u dětí a mladistvých. Šíří se přímým kontaktem (slinami) nebo nahodilým kontaktem většinou v oblasti zadečku, genitálií a očních víček (bazény, sprchy, sauny, společné ručníky). Vyšší výskyt se objevuje u dětí se sníženou imunitou, dětí trpících atopickým ekzémem nebo věnujících se sportům (tělocvičny, bazény). S jiným typem tohoto viru se setkáváme u dospělých. K jeho šíření dochází pohlavním stykem a patří k sexuálně přenosným chorobám.
Molusky se mohou objevit na jakékoliv části těla (trup, krk, břicho, oční víčka), ale nejčastěji bývají postižena místa vlhké zapářky (okolí genitálu, konečníku, třísel, vnitřní strana stehen, podpaží). Obvykle se vyskytují ve skupinách a rozškrábáním dochází k jejich dalšímu šíření a hrozí nebezpečí vzniku přidružené bakteriální infekce.
Inkubační doba je značně proměnlivá, od 2 týdnů až do 3 měsíců.
V naší poradně s názvem SIFILIS? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David .
Dobry den mam obavu ze syfilisu ale spis si myslim ze je to zanicena mazova zlazka. Prosim o radu jestli je to Syfilis. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle vaší fotky to spíše vypadá na zánět folikulu na pokožce šourku ve stádiu zhojení. Obrázky, jak vypadá vřed u syfilitidy na pohlaví, jsou vidětvidět zde: https://www.google.com/sear…
Pro jistotu si raději nechte udělat krevní test na syfilis. A nebo si ho proveďte sám pomocí testovací sady, kterou můžete koupit tady: https://www.prozdravi.cz/sy…
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
V oblasti zanícené potní žlázy se tvoří bolestivé léze (poškození) ve formě vyrážek a bolestivé bulky v podpaží, které obvykle vznikají na místech, kde se nachází určitý typ potních žláz (známé jako apokrinní žlázy – pachové žlázy). Někdy je také patrný hnis v podpaží. Zanícená potní žláza není infekční nebo nakažlivá choroba.
V současnosti existuje několik způsobů léčby
Lehké stadium onemocnění se většinou léčí konzervativně. Jde o lokální medikamentózní léčbu mastmi nebo antiseptickými roztoky, případně o celkovou léčbu antibiotiky.
Pokročilejší formy vyžadují chirurgické odstranění poškozené kůže, ale to je vždy na individuálním posouzení stavu každého pacienta. Chirurgický zásah s sebou přináší naději na vyléčení, ale i riziko pooperačních komplikací. U části pacientů může onemocnění propuknout znovu i po operaci.
Novinku v léčbě představuje biologická léčba. Její úspěch spočívá zejména v minimalizování zánětlivých projevů, díky čemuž se zmírní výtok, sníží zánětlivá aktivita onemocnění a jeho bolestivost. Biologická léčba může být indikována i před plánovaným chirurgickým zákrokem, čímž se zmírní zánět. Následně je možné přistoupit k chirurgickému odstranění ložiska a stav udržovat pod kontrolou pomocí biologické léčby.
Nejdříve se odstraní puchýřky, což se zpravidla provádí pomocí drobných chirurgických výkonů (mezi ně patří kryochirurgie, použití tekutého dusíku, laserové ošetření, seškrábnutí nebo vyříznutí puchýřků). Po chirurgických zákrocích se kůže zhojí a do 4 měsíců pak u většiny pacientů moluska úplně vymizejí. Problémem může být vznik jizev. Kromě chirurgických zákroků mohou pacienti využít různé krémy, masti a oleje, kterými se puchýřky potírají. Udává se, že u 90 % infikovaných je tato léčba úspěšná (u každého jedince však mohou být léčivé účinky uvedených prostředků různé). Pro své pozitivní působení se při léčbě molusek využívají tyto látky: cantharidin, tretinoin, imiquomid.
Na molusky je více homeopatických léků, ze kterých je potřeba vybrat dle symptomů. I když Thuja a Dulcamara se užívají často, nemusí vždy pomoci, pokud nepokrývají konkrétní symptomy dotyčného. Můžete zkusit užívat jeden z nich 2x denně 2–3 kuličky po dobu několika dní. Pokud se příznaky nebudou zlepšovat, je možné zkusit druhý lék. V případě, že ani ten neukáže pozitivní účinek, navštivte klasického homeopata pro přesnější předpis.
Ve většině případů si s tímto virovým onemocněním dokáže organismus poradit sám bez lékařského zásahu. V závislosti na lokalizaci výsevu to však může trvat i několik měsíců až let a molusky tak mohou narůst do větších rozměrů, například velikosti hrášku. Snažte se tedy navštívit kožního lékaře co nejdříve, než se nákaza hojně rozšíří.
Léčba je často obtížná, především při velkém počtu molusek. Cílem léčby je předejít šíření a omezit možné zjizvení napadené kůže. Ve většině případů jsou molusky narušovány injekční jehlou či seškrabávány ostrou lžičkou, bez umrtvení. Kůže je následně ošetřena dezinfekcí – jódem. Tato metoda je však pro děti značně nepříjemná a bolestivá, ba přímo drastická. Rodič musí při zákroku dítě pevně držet, a to trpí nejen fyzicky, ale i psychicky. Po tomto odstranění se dítě molusek většinou zbaví jen na krátký čas. Někdy se k odstranění molusek používá také kryalizace, což je léčba mrazem, tedy tekutým dusíkem po předchozím znecitlivění. Mezi nejšetrnější, rychlé a zároveň i nejúčinnější metody ošetření postižené kůže bez vzniku pigmentových skvrn a jizviček patří využití pulzního barvivového laseru. Jako doprovodná péče se doporučuje udržovat partie s moluskami v kyselém prostředí (octový obklad).
K léčbě se dají použít i pudry, masti a krémy obsahující hydroxid draselný, kyselinu trichloroctovou a další, což však nemívá valný efekt.
Molusan je preparát, který sice nevoní, ale je účinný a hlavně nebolí. Právě nevonící česnekový olej v kompozici s ostatními éterickými oleji se velice osvědčil.
Složení: bambucké máslo, lanolin, éterické oleje, například česnekový, růžový, šalvějový, ze saturejky horské, hřebíčkový, niaouliový.
Použití: Díky dobré přilnavosti Molusanu k pokožce jím překryjeme molusky samotné včetně nejbližšího okolí. Ošetřená místa přelepte náplastí, aby preparát zůstal přímo na moluskách a také aby se neznečistil oděv. Ošetření provádějte minimálně 2x denně během 3 dnů až jednoho týdne. V tomto období by se měly molusky ztrácet. Vzhledem k tomu, že jsou molusky infekční choroba, doporučuje se k Molusanu užívat i prostředky k posílení imunity, aby nedošlo k recidivě.
Tužebník jilmový je vlhkomilná bylina, v minulosti oblíbená léčivka, která se vyskytuje v různé intenzitě téměř po celé Evropě, vyjma nejjižnějších částí. Na území České republiky roste od nížin až do podhůří, v nižších polohách poměrně hojně, ve vyšších vzácněji. Preferuje především vlhké, na minerály chudé, hlinité nebo jílovité, částečně uleželé půdy bohaté na humus. Ke správnému vývoji vyžaduje plné slunce.
Tužebník jilmový je vytrvalá bylina s přímou, 50, ojediněle až 200 centimetrů vysokou lodyhou, která vyrůstá z dřevnatého oddenku. Tuhá lodyha má hranatý průřez, je lysá a na vrcholu se dělí ve složitý bohatý kružel (druh vrcholičnatého květenství, které je u vyšších dvouděložných rostlin neobvyklé). Rostlina vytváří bohatě větvené trsy. Na lodyze střídavě vyrůstají 4 až 8 cm dlouhé řapíkaté listy, které mají u báze řapíků polosrdčité pilovité palisty. Přetrhovaně lichozpeřené listy jsou složené z podlouhle vejčitých, na koncích špičatých, nestejně pilovitých lístků, střídavě malých a velkých. Poslední lístek je největší a je hluboce rozeklán do 3 (méně často do 5) laloků. Na líci jsou tmavě zelené lístky lysé, na rubové straně jsou světle plstnaté. Vedle lodyžních listů mívá rostlina i několik obdobných bazálních přízemních listů. Variabilita rostliny je vysoká (odlišují se tvarem listů nebo oděním). Drobné oboupohlavné květy o průměru 2 až 5 mm, vonící po hořkých mandlích, se začínají otevírat v květnu až červenci. Květy miskovitého tvaru mají po okrajích 5 vejčitých kališních a 5 obvejčitých žlutavě bílých, jen občas narůžovělých korunních lístků. V květu je nejčastěji 20 tyčinek dvounásobně delších než koruna, jsou uspořádaných do dvou kruhů a v třetím kruhu vyrůstají pouhé nitky společně srostlé. Semeníků je 6 až 10 a mají po dvou vajíčkách. Ty dozrávají v plody hnědé jednosemenné lysé nažky zobákovitého tvaru, 2 mm dlouhé, šroubovitě se zkrucují a ve zralosti opadávají, aniž by pukaly. K opylení dochází jednak cizím pylem, který do květů přináší opylující hmyz, a dále u spodních květů i samoopylením vlastním pylem rostliny, kdy zralý pyl z prašníků horních květů padá a sprašuje blizny květů níže postavených. Na větší vzdálenosti se tužebník jilmový šíří semeny, na kratší se rozrůstá oddenky, případně jsou při rozvodnění toků a stržení břehů vodou roznášeny úlomky oddenků.
Dříve se rostlina používala v lidovém léčitelství jako přípravek pro utišení bolesti a horečky. V květech a již méně v nati jsou různé flavonoidy a hlavně silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s obdobnými účinky jako má kyselina acetylsalicylová, základ léku Aspirin a Acylpyrin. Čaj z květů působí diureticky, snižuje horečku, pomáhá při nachlazení a proti chronickým průjmům. Působí jako slabé sedativum a přináší úlevu při revmatických bolestech kloubů a zánětech. Díky příjemné výrazné vůni se rostliny používají i v kosmetice. Někteří léčitelé účinky této byliny využívají i na léčbu molusek. Lidový název pro tužebník jilmový je „chlapice“.
Atopický ekzém je zánětlivé neinfekční kožní onemocnění provázené svěděním, suchostí kůže, projevy však mohou být různorodé.
Příznaky
Příznaky atopického ekzému se rozdělují do tří fází. Takzvaná kojenecká forma začíná ve 3 měsíci života červenými pupínky až puchýřky se šupinami nebo mokváním na tvářích. Ekzém výrazně svědí, děti jsou neklidné a nemohou spát.
Při druhé, dětské formě se ekzém postupně stěhuje z obličeje do loketních a podkoleních jamek. Svědění způsobuje nové kožní projevy. Atopický ekzém se může sdružovat s řadou dalších onemocnění (astma, senná rýma, alergie, migréna, ichtyóza).
Co s tím dělat
Podle fáze ekzému a případného výskytu infekce si lze při péči o atopickou pokožku vystačit s mastí obsahující zinek, hydratačním pleťovým mlékem nebo nemastným krémem, mastným krémem a v nutných případech (infekce ekzému kvasinkou, zlatým stafylokokem nebo jinými mikroorganismy) ještě s genciánovou violetí. Léčbu atopického ekzému mohou komplikovat i virové infekce (moluska, bradavice, opar herpes simplex).
Podle babských rad fungují na akné obklady z heřmánku. Nejlépe ze sušeného, který zavázaný do kapesníku namočíte do vody a přikládáte na postižená místa.
Je-li akné silnější, pak se radí na zanícená místa přikládat rozmačkaný česnek. Musí se však nechat působit jen velmi krátce, jinak udělá víc škody než užitku.
Nastrouhejte najemno menší cibulku, přidejte 1 lžičku medu a polohrubé mouky (můžete použít i ovesnou mouku). Naneste na pleť a nechte působit 15–20 minut. Poté smyjte vlažnou vodou. Pozor, cibule vás může chvíli štípat v očích.
Rovněž pleťová maska z jedlé sody je výborná na akné. Potřebujte 1 polévkovou lžíci jedlé sody, 1–2 polévkové lžíce vody nebo minerálky. Vše smíchejte, vody přidejte tak akorát, aby byla konzistence masky hustá a dobře držela a nestékala. Naneste na očištěnou pleť a nechte působit asi 20 minut. Smyjte jemnými krouživými pohyby čistou vodou. Můžete opakovat několikrát týdně.
Účinná je i vajíčková maska. Maska se skládá ze 2 kroků:
krok: Rozklepněte vejce tak, abyste oddělila bílek od žloutků. Naneste na pleť jen bílek a nechte zaschnout, poté smyjte vlažnou vodu. Vyčistí se vám póry.
krok: Naneste na pleť našlehaný žloutek. Nechte působit několik minut. Žloutek pleť výborně hydratuje.
Kvasnice jsou účinným prostředkem právě na akné. Smíchejte polovinu až celou kostičku droždí s trochou mléka tak, aby vznikla kaše. Hotovou směs naneste na obličej, vyhněte se oblasti očí. Nechte působit, dokud nezaschne, poté smyjte vlažnou vodou. Kvasnice mají detoxikační a prohřívací účinky a jsou blahodárné pro pleť se sklonem k akné (aknózní pleť) a vyrážkám.
Česnekpůsobí jako lokální antibiotikum. Vymačkejte jej a aplikujte přímo na zanícená postižená místa na pokožce. Nechejte působit alespoň půl hodiny (můžete i delší dobu). Vyvarujte se pokožky kolem očí.
Pod tímto názvem se skrývají dvě masti. Buď se jako černá mast prodává ichtoxyl mast anebo druhá je pod názvem mast s peruvianským balsámem. Ichtoxyl mast je hotový výrobek v tubě a jeho léčivou látkou je ichthammolum, což je dehet podobný ichtyolu.
Mast s peruvianským balsámem je lepší na zanícená místa a používají ji i lékaři na chirurgických ambulancích. Obě masti jsou volně prodejné, bez receptu. Jen mast s peruvianským balsámem se v lékárně míchá na objednávku, takže je třeba nejdříve s lekárníkem domluvit její přípravu. Proto je lepší nechat si ji udělat ve velké lékárně někde u polikliniky nebo nemocnice, protože v běžné lékárně nebudou mít suroviny na přípravu. V některých lékarnách mají již mast s peruvianským balsámem do zásoby namíchanou. Černá mast se používá na kožní záněty. Černá mast také působí na akné, zmírňuje červené skvrny po akné.
Vzhledem k tomu, že játra vykonávají různé funkce, mohou vytvářet chemické látky, které se dostanou do krevního řečiště a do žluče. Různé poruchy jater mohou změnit krevní hladinu těchto látek. Některé z těchto látek mohou být měřeny ze vzorku krve. Některé testy, které se běžně provádí ze vzorku krve se nazývají jaterními testy. Jaterní testy obvykle měří následující:
Alaninaminotransferázu (ALT), jedná se o enzym, který pomáhá zpracovávat bílkoviny. Enzym je protein, který pomáhá urychlit chemické reakce. Různé enzymy se vyskytují v buňkách těla. Velké množství ALT se vyskytuje v jaterních buňkách. Když jsou játra poraněna nebo zanícena, jako je hepatitida, hladina ALT obvykle vzroste.
Aspartátaminotransferázu (AST), což je hladina enzymu, která se obvykle nachází uvnitř jaterních buněk. Když krevní testy zjistí vysokou hladinu tohoto enzymu v krvi, tak to obvykle znamená, že jsou játra nějakým způsobem poškozena. Nicméně AST může být také uvolněno, pokud srdeční nebo kosterní svalstvo je poškozeno. Z tohoto důvodu je ALT obvykle považováno za konkrétnější test vztahující se na játra.
Alkalická fosfatáza (ALP) je enzym, který se vyskytuje převážně v jaterních buňkách vedle žlučových cest a v kostech. Její koncentrace v krvi se zvyšuje u některých typů jaterních a kosterních onemocnění.
Albumin je hlavní protein, který je vytvářen v játrech a cirkuluje do krevního řečiště. Schopnost vytvoření albuminu a dalších proteinů je ovlivněna některými typy onemocnění jater. Nízký počet albuminu v krvi se vyskytuje při některých jaterních poruchách.
Celková bílkovina vzniká vlivem albuminu a všech dalších proteinů v krvi.
Bilirubin je chemická látka, která dává žluči její žluto zelenou barvu. Vysoká hladina bilirubinu v krvi může způsobit žloutenku. Bilirubin je vyroben z hemoglobinu. Hemoglobin je chemická látka v červených krvinkách, která je uvolňována, když dochází k rozkladu červených krvinek. Jaterní buňky si hlídají hladinu bilirubinu a připojují na něj molekuly cukru. Toto je pak nazýváno konjugování bilirubinu, který je předán do žlučovodů.
Zvýšená krevní kladina konjugovaného bilirubinu se vyskytuje v různých jaterních podmínkách a žlučových cestách. Mohou být zvláště vysoké, pokud je tok žluči blokován. Například tím, že žlučový kámen uvízl ve společném žlučovodu, nebo se vytvořil nádor na slinivce břišní. Tyto problémy mohou být také zvýšeny hepatitidou, poškozením jater nebo dlouhodobým užíváním alkoholu.
Ke zvýšení úrovně nekonjugovaného bilirubinu dochází, když je nadměrný rozpad červených krvinek, zejména v případě hemolytické anémie.
Máte-li toto kožní onemocnění, budete pravděpodobně trpět svěděním a podrážděním pokožky, které se postupně zhoršuje, a to až do doby, než dojde k usmrcení všech roztočů.
Prvotním projevem svrabu je tedy svědění pokožky, které nastává během noci nebo po koupeli a je doprovázeno suchou pletí. Svědění je způsobeno alergickou reakcí na roztoče. Někdy může dojít k velmi intenzivnímu svědění, zejména u malých dětí a starších osob. Podráždění kůže často vypadá jako vyrážka nebo kožní vřídky připomínající svým rozmístěním malé zakřivené koleje. Tyto příznaky jsou výsledkem tunelů roztoče pod horní vrstvou kůže. Někdy mohou být viditelné malé puchýře nebo samotní roztoči, kteří vypadají jako malá černá tečka na konci tunelu. U dětí se může objevit jen zarudlá a zanícená kůže, někdy s malými vřídky, které připomínají puchýře.
Symptomy se objevují zejména:
mezi prsty a na straně dlaně či zápěstí;
na vnější straně loktů a v podpaží;
kolem pasu a pupíku;
na hýždích;
kolem bradavek, po stranách prsou (u žen);
na genitáliích (u mužů).
U kojenců a malý dětí dochází ke svědění a podráždění kůže zejména v oblasti hlavy, krku a obličeje. Také se může objevit na dlaních a chodidlech. Drobná poranění v těchto oblastech připomínají puchýřky.
Fotogalerie svrabu
Zde je několik fotografií, na kterých je vidět svrab: svrab fotogalerie.