ŽENSKÁ HRÁZ a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Masáž hráze má většina z nás spojenou s těhotenstvím. Tato technika se však může stát součástí vaší sexuální aktivity, která obohatí vaše intimní chvilky. Při masáži hráze zažijete pocit dokonalého uvolnění a zbavíte se nahromaděného stresu. Masáž hráze se provádí i u mužů.
Masáž hráze diskuze
Masáži hráze by se měly vyhnout ženy, které mají za sebou předčasný porod, předčasný odtok plodové vody, vaginální infekci, a také ty, kterým masáž hráze vyvolává kontrakce.
Ženy by měly mít na paměti, že porod je nepředvídatelný a že i přes veškeré masáže se v některých případech nástřihu hráze nedá předejít. Lepší je nechat si hráz nastřihnout a mít jistotu, že se dítě narodí v pořádku.
Zpočátku může být masáž hráze pro ženu opravdu značně nepříjemná.
Při pravidelné masáži se stává hráz poddajnější, a jak uvádějí rodičky v diskuzích, tak při porodu cítily hodně podobné pnutí „tam dole“ jako při masáži.
Pokud i vy máte zkušenosti s masáží hráze, ať pozitivní, či negativní, podělte se s čtenáři o své zkušenosti v naší diskuzi.
Každopádně musíte mít čisté ruce. Máte-li hrubší pokožku na konečcích prstů, raději použijte rukavice na jedno použití, předejdete tak vzniku případného poranění.
Posaďte se pohodlně do polohy v polosedě s nohama pokrčenýma a mírně od sebe.
Zvlhčete prsty několika kapkami oleje nebo troškou gelu rozpustného ve vodě. Nepoužívejte dětský olejíček nebo minerální oleje, protože ty mohou tkáň vysušovat. Lepší je zeleninový nebo slunečnicový olej. Existují i již speciálně připravené olejíčky na masáž hráze, například od firmy Ellinor. Olej na prsty nakapejte, aby nedošlo k jeho kontaminaci.
Dostatečné množství oleje jemně vmasírujte do hráze. Prsty by měly po tkáni lehce klouzat a snižovat vchod poševní.
Nejdřív použijte jen ukazováček, potom přidejte i prostředníček. Prsty by měly vniknout do pochvy až ke druhému kloubu. Přejíždějte od jedné strany ke druhé a vždy stlačujte stěnu pochvy směrem dopředu a dolů. Masáž provádějte asi 3 minuty. Pomůžete tak uvolnění poševní tkáně, svalů obklopujících pochvu a kůži hráze.
Masáž zakončete asi minutovým mnutím kůže na hrázi mezi palcem a ukazovákem (palec je vně, ukazovák uvnitř pochvy). Zpočátku se bude kůže zdát velmi pevná, ale s postupujícím časem a opakováním masáže se stane jemnou a pružnou. Masáž by celkově neměla přesáhnout 4–5 minut.
Provádí-li druhá osoba: Řekněte nastávající mamince, aby uvolnila hráz, až ucítí tlak. Jakmile se dokáže uvolnit, zvyšte tlak na hráz tak, aby žena pocítila velmi silný tlak (až palčivé zabolení), způsobený napínáním hráze. Podobný pocit se objeví při porodu hlavičky.
Masáž hráze je dobré provádět po sprchování nebo koupeli, kdy je tkáň poddajnější. S masáží se začíná asi 6 týdnů před porodem. Tehdy je již budoucí maminka obvykle na mateřské dovolené a má čas jen pro sebe.
Pokud si nebudete jisti technikou, zeptejte se porodní asistentky, která vám s technikou masáže poradí.
Ženská obřízka je dnes praktikována zejména v afrických zemích. Je běžná v pásu, který se táhne od Senegalu v západní Africe po Somálsko na východním pobřeží, stejně tak jako v pásu od Egypta na severu po Tanzanii na jihu. V těchto oblastech se odhaduje, že tento zákrok podstoupilo více než 95 % všech žen. Obřízka je také praktikována některými skupinami na Arabském poloostrově, zejména v Jemenu (20 %). Ve většině muslimských zemí (kromě některých v subsaharské Africe) se tento zákrok nepraktikuje. Ačkoliv je infibulace vykonávána především v Africe, ví se, že se vyskytuje i na Blízkém východě. Zde je to však víc drženo v tajnosti, na rozdíl od některých částí Afriky, kde je vykonávána relativně otevřeně. Tyto praktiky se částečně vyskytují v severní Saúdské Arábii, severním Jordánsku a Iráku. Existují nepřímé důkazy, které předpokládají přítomnost obřízky v Sýrii, západním Íránu a mezi beduíny v Izraeli. V Ománu několik málo komunit stále praktikuje ženskou obřízku, přesto experti věří, že počet obřezaných dívek je nízký a každým rokem klesá. V SAE a také v Saúdské Arábii je praktikována zejména mezi cizími dělníky z východní Afriky nebo údolí Nilu. V Egyptě je ženská obřízka od června 2008 zakázána zákonem.
Mons pubis – stydký pahorek, což je měkká hromádka masa, která je výše nad genitáliemi. Jedná se o podkladní vrstvu tuku pod kůží, která chrání stydkou kost. Je mnohem výraznější u žen než u mužů.
Genitálie
Hráz neboli perineum je proužek kůže mezi genitáliemi a konečníkem
Řiť
Hýždě
Plavková plocha je oblast kůže podél spodní částí břicha a mezi nohama.
Holení stydké oblasti se může lišit podle množství kůže. Holení jakéhokoli druhu může mít různé zdravotní následky.
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.
Dalšími příčinami mohou být:
prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
genitální herpes;
zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
stres;
chlamydie;
zadržování močení.
Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.
Doporučuje se, aby nastávající maminky prováděly masáž přibližně 4–6 týdnů před termínem porodu. Pro některé ženy je to nepřijatelné, takže masáž odmítají provádět, jiné v ní najdou zálibu nebo se pro ně stane sexuální stimulací a tím vlastně jen získají. Pravidelná masáž hráze v oblasti mezi pochvou a konečníkem v pozdním těhotenství je prospěšná při přípravě k porodu. Hráz se stává pružnou a při porodu se dostatečně rozvine. Sníží se tak nutnost nástřihu, což je chirurgický zákrok, který má za úkol zvětšit poševní vchod, a provádí se těsně před porodem hlavičky. Zamezí se jím možnosti vážné trhliny, ke které by při porodu mohlo dojít. Masáž hráze může nastávající mamince přiblížit pocity, které bude mít, až se miminko začne objevovat. Také ji může využít k nácviku uvolnění hráze, které je při porodu tak žádoucí. Objeví-li se výtok, herpes nebo jiný vaginální problém, je dobré s masáží přestat do doby, než se problém vyřeší. Masáž by mohla situaci zhoršit, eventuálně rozšířit infekci. Masáž může provádět nastávající maminka sama nebo společně s partnerem.
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
Nejčastější způsob, jakým se bakterie dostane do našeho močového systému, je z konečníku přes hráz do močové trubice, a to i přesto, že přísně dodržujeme hygienické zásady. Ženy jsou více náchylné k onemocnění infekcí močových cest, protože konečník a močová trubice jsou u nich velmi blízko u sebe a bakterie musí překonat jen malou vzdálenost, aby se dostaly do močových cest. Muži trpí infekcí močových cest méně nejen proto, že mají konečník a močovou trubici dál od sebe než ženy, ale také proto, že mají močovou trubici delší než ženy a bakterie tak většinou nestihnout doputovat močovou trubicí až do močového měchýře, kde by se mohly rozmnožit a způsobit infekci. Kromě nedostatečné hygieny zánět močových cest způsobuje také například zadržování močení, nedostatečný přísun tekutin, ochablé svalstvo po porodu, těhotenství nebo menopauza. Riziko infekce močových cest také stoupá při rizikovém sexuálním chování. Nechráněný pohlavní styk, střídání sexuálních partnerů, nedodržování hygieny při sexu či anální sex mohou vést k zánětu močových cest. Riziko zánětu je také vyšší u lidí trpících cukrovkou. Důvod je prostý – jejich moč obsahuje větší množství cukru než u zdravých lidí a toto sladké prostředí prospívá bakteriím, kterým dává více šancí na přežití a umožňuje jejich lepší množení. Další riziko přestavují vrozené vady močového ústrojí. Lidé trpící nemocí, která se projevuje zpětným tokem do močového ústrojí, trpí velmi často i zánětem močových cest. Aby se tomuto problému zabránilo, je v mnoha případech třeba provést operaci na specializovaném urologickém oddělení. Zánět močových cest se také častěji vyskytuje u lidí, kterým byla v nemocnici zavedena takzvaná permanentní močová cévka. Pokud byla zavedena minimálně na jeden týden, pacient mohl získat infekci močových cest, protože bakterie měly během této doby možnost dostat se přes cévku do močové trubice a začít se tam rozmnožovat.
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
Podle WHO se ženská obřízka praktikuje v 28 zemích západní, východní a severovýchodní Afriky, v částech Středního východu a v některých společenstvích imigrantů v dalších zemích. WHO odhaduje, že s následky procedury dnes žije asi 140 milionů žen a dívek po celém světě, z toho asi 92 milionů v Africe. Panuje mezinárodní shoda, že ženská obřízka je porušením lidských práv včetně práv žen a dívek, že je odrazem hluboce zakořeněné nerovnosti mezi pohlavími a že je formou diskriminace žen. Téměř vždy se provádí na dětech, čímž se porušují práva dětí. Zákrok je také porušením práva na zdraví, bezpečí a osobní integritu, práva nebýt mučen a podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a v případě fatálních následků zákroku také práva na život. Rezoluci o tom schválila v listopadu 2012 OSN.
Ženská neplodnost je způsobena řadou faktorů, včetně následujících:
Poškození vejcovodů, jimiž se dostává vajíčko z vaječníků do dělohy – toto poškození může zabránit kontaktu mezi vajíčkem a spermií. Častou příčinou poškození vejcovodů bývají pánevní infekce nebo endometrióza, které způsobují tvorbu jizev.
Hormonální příčiny – některé ženy mají problémy s ovulací. Dochází k narušení synchronizace hormonálních změn, které řídí uvolnění vajíčka z vaječníku a zahuštění endometria (sliznice dělohy) v případě, že nedojde k oplodnění vajíčka. Tyto problémy mohou být detekovány pomocí bazálního grafu tělesné teploty a krevních testů, které zjistí hladiny hormonů.
Problém v děložním hrdle (děložním krčku) – u malé skupiny žen je příčinou neplodnosti to, že spermie nemohou proniknout do cervikálního kanálu, a to z důvodu abnormální produkce hlenu, nebo po předchozím chirurgickém zákroku. Tento problém může být vyřešen nitroděložní inseminací.
Problém v děloze – abnormální anatomie dělohy, přítomnost polypů a myomů.
Nevysvětlitelná neplodnost – příčinu neplodnosti není možné zjistit aktuálně dostupnými metodami u 20 % párů.
Laparoskopie – ženy, u kterých byl diagnostikován problém s vejcovody nebo onemocnění pánve, mohou podstoupit rekonstrukci reprodukčních orgánů nebo mohou otěhotnět prostřednictvím in vitro fertilizace. Laparoskopie může odstranit zjizvenou tkáň, léčit endometriózu, odstranit cysty na vaječnících a otevřít zablokované cesty.
Hysteroskopie – umístění hysteroskopu přes pochvu do dělohy může být použito k odstranění polypů a myomů, k úpravě zjizvené tkáně a k otevření blokovaných cest.
Lékařská terapie – ženám trpícím ovulačními problémy mohou pomoci předepsané léky.
Intrauterinní inseminace – odkazuje na laboratorní postupy, které shromažďují sperma, opláchnuté speciálním roztokem, a pak je umístí v době ovulace do dělohy. Spermie jsou do dělohy aplikovány přes úzký plastový katétr, který se vkládá do pochvy. Tento postup může být proveden v kombinaci s léky, které stimulují ovulaci.
In vitro fertilizace – vajíčka jsou oplodněna laboratorně a poté umístěna do dělohy. Ženám jsou pro stimulaci vajíček předepsány gonadotropiny; jestliže monitorování zjistí, že jsou vajíčka v pořádku, jsou vyjmuta pomocí vaginální ultrazvukové sondy s jehlou. Spermie se shromáždí, propláchnou a přidají se k vajíčkům. O několik dní později jsou embrya (oplozená vajíčka) vrácena do dělohy pomocí nitroděložního oplodňovacího katétru. Jakákoli další embrya mohou být se souhlasem páru zmražena pro další použití.
Intracytoplazmatická injektáž spermie se používá tehdy, když spermie nedokážou „doputovat“ k vajíčku. Spermie se injekčně vloží do vajíčka a poté se umístí do dělohy ženy.
Dárcovství vajíček – pomáhá k dosažení těhotenství ženám, které nemají normálně fungující vajíčka, ale mají normální dělohu. Dárcovství vajíček znamená odebrání vajíček z vaječníku od ženy, která prošla stimulací vaječníků (užívání léků na plodnost). Dárcovská vajíčka jsou pak laboratorně spojena se spermiemi partnera. Oplodněná vajíčka jsou vrácena do dělohy.
Lékařská terapie a in vitro fertilizace zvyšuje pravděpodobnost otěhotnění i u žen s diagnózou nevysvětlitelné neplodnosti.
Pod tímto názvem se skrývá dlouhotrvající a spontánně neustupující erekce doprovázená značnou bolestivostí. Slovo pochází z řečtiny, je odvozené od řeckého boha Priapa, což byl bůh zahrad a lásky v rostlinném i živočišném světě. Toto onemocnění není až tak časté, nicméně zasluhuje pozornost kvůli možným vážným urologickým komplikacím. Důležité je podotknout, že erekce u priapismu nesouvisí s pohlavním podrážděním ani s libidózními představami nebo pocity, často bez spojitosti s předešlou sexuální aktivitou. Erekce je dlouhodobá, není spojena s orgastickými prožitky ani není ukončena ejakulací. Je to patologický stav vyžadující lékařský zásah.
Priapismus je označení pro poměrně vzácný stav přetrvávající bolestivé erekce, obvykle bez předchozích erotických podnětů. Název je odvozen od antické legendy o Priapovi. Existuje i ženská obdoba, při které dochází k erekci klitorisu, nazývaná klitorismus.
Primární priapismus (idiopatický)
Neznáme vyvolávající příčinu a není možné se jí dopátrat.
Sekundární priapismus
Příčiny můžeme rozdělit do několika kategorií. K priapismu občas dochází při zjišťování erektilní dysfunkce. Ke stanovení této diagnózy se aplikují přímo do penisu speciální látky, které vyvolávají erekci, a pozoruje se odezva na jejich působení. Zákrok je to sám o sobě dosti nepříjemný a pro mnohé muže stresující. Při dodržení správné doporučené dávky by k priapismu nemělo dojít, pokud se tak stane, je výhodou, že je okamžitě v blízkosti lékař a problém vyřeší.