Zajímá vás téma ŽENSKÁ KASTRACE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Prostata se nachází mezi močovým měchýřem a rektem. Její funkcí je produkce ochranného sekretu - preejakulátu, který tvoří 15 až 30 % objemu ejakulátu. Existují tři základní typy onemocnění prostaty: benigní hyperplazie (zvětšení), zánět a karcinom. Zdravá prostata je pro muže zásadní. Nejzrádnější na nemocech prostaty je fakt, že problémy začínají plíživě, čímž se také zvyšuje riziko toho, že si na tyto komplikace zvyknete a přestanete je vnímat jako problém.
Rakovina prostaty
Karcinom prostaty tvoří asi 4 % z celkového počtu nádorových onemocnění v ČR. Nemoc postihuje cca 60 mužů ze 100 000. To znamená, že mezi muži má každý desátý právě tento typ onemocnění. Číslo je v průměru stejné jako u zbytku mužské populace v západní Evropě. U nás se ale tento karcinom dle statistik objevuje stále častěji. Oproti devadesátým letům stoupl počet případů o 70 %! Nejvíce jsou zasaženi muži mezi 70. až 80. rokem. Přibývá ale onemocnění mladších pacientů, proto se do budoucna uvažuje o monitorování populace. Další faktor hraje rasa. U černochů je riziko karcinomu až dvakrát větší a může postihovat i mladší jedince. Velkou roli hrají samozřejmě rovněž geny.
Prvotní fáze nemoci je bezpříznaková. Další fáze je typická obtížemi při močení - muži chodí častěji v kratších intervalech, nebo naopak pociťují nutkání moč zadržovat, protože močení je pro ně obtížné a bolestivé. Krev v moči se objevuje jen vzácně. Pokročilá stadia jsou charakteristická bolestí, neboť nemoc metastazuje do kostí. Bolest se pak nejčastěji objevuje v oblasti zad, kyčlí a končetin. Někdy karcinom může proniknout k míše a způsobit problémy s hybností. Některé typy nádorů jsou méně agresivní. Rostou pomalu a jsou bez metastází. Zde je prognóza dobrá. Jsou ale i opačné případy, kdy nádor roste a šíří se rychle. Nejčastěji do kostí, plic a jater, někdy do ledvin a nadledvin, čímž se zvyšuje úmrtnost.
Léčba závisí na povaze nádoru, věku nemocného, jeho celkovém stavu a jiných přidružených vážnějších chorobách, zvláště ve vyšším věku. Nemocní, u nichž se na karcinom přišlo náhodou během jiné operace v této oblasti a jsou tedy teprve v počátečním stadiu, se pouze sledují. Lokálně pokročilá stadia (nádor už se rozšířil do uzlin a do močové trubice) jsou vhodná k operaci. Nejzávažnější komplikací může být inkontinence (nemožnost zadržení moči v močovém měchýři) spojená s pomočováním a impotence. Dnes už však existují dokonalejší operační techniky, takže k těmto komplikacím tak často nedochází.
Další léčebnou možností je ozařování (radioterapie) oblasti prostaty nebo celé malé pánve v místech případného metastatického postižení (především kostí). Na některých pracovištích se dělá i brachyradioterapie (ozařování zevnitř, kdy se pomocí speciálních instrumentů zavede zářič do blízkosti prostaty, paprsky tedy nejdou přes kůži, nemají tolik vedlejších účinků a jejich léčebný efekt je vyšší). Výsledky ozařování nádoru jsou srovnatelné s chirurgickou léčbou.
Výjimečností nádoru prostaty je, že se v jeho léčbě dá použít i hormonální terapie (podobně jako u nádoru prsu u žen). Dříve se užívaly estrogeny
V naší poradně s názvem TESTOSTERONU PŘEBYTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojta.
Zajímal by mne názor lékaře či odborníka na to jak snížit množství testostronu u muže. Je mi 57, mám o 22 let mladší ženu a bohužel ona má mnohem menší potřebu sexu než já.
Chtěl bych bezpečně snížit svůj sexuální apetit , abych svoji ženu neobtěžoval a přitom milenku nechci, nemám zájem podvádět a svoji rodinu mám moc rád. Lék Cyproteron a další mají podle všeho mimořádně velké riziko negativních vedlejších účinků . Snad až k riziku nádorového onemocnění mozku. Existuje prosím způsob jak svoji chuť na sex výrazně snížit, či úplně eliminovat?
Děkuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Určitě existuje způsob, jak snížit svůj sexuální apetit bez pomoci léků. Normálně k tomu použijte masturbaci. Pomocí orgasmů dosažených svépomocí ulevíte svému tělu a snížíte tak chuť na další sex. Je to bezpečné, bez vedlejších účinků a funguje to na 100%.
Dalším způsobem, kterým se dá snížit sexuální touha, je kastrace nebo vasektomie. Tyto zásahy Vás zcela zbaví chuti na sex, ale jsou nevratné.
Léky, které potlačují sexuální chtíč, bych ve Vašem případě nedoporučoval. Je to škoda se zbavovat libida za cenu výrazných biologických změn spojených s jejich užíváním.
Ženská obřízka je dnes praktikována zejména v afrických zemích. Je běžná v pásu, který se táhne od Senegalu v západní Africe po Somálsko na východním pobřeží, stejně tak jako v pásu od Egypta na severu po Tanzanii na jihu. V těchto oblastech se odhaduje, že tento zákrok podstoupilo více než 95 % všech žen. Obřízka je také praktikována některými skupinami na Arabském poloostrově, zejména v Jemenu (20 %). Ve většině muslimských zemí (kromě některých v subsaharské Africe) se tento zákrok nepraktikuje. Ačkoliv je infibulace vykonávána především v Africe, ví se, že se vyskytuje i na Blízkém východě. Zde je to však víc drženo v tajnosti, na rozdíl od některých částí Afriky, kde je vykonávána relativně otevřeně. Tyto praktiky se částečně vyskytují v severní Saúdské Arábii, severním Jordánsku a Iráku. Existují nepřímé důkazy, které předpokládají přítomnost obřízky v Sýrii, západním Íránu a mezi beduíny v Izraeli. V Ománu několik málo komunit stále praktikuje ženskou obřízku, přesto experti věří, že počet obřezaných dívek je nízký a každým rokem klesá. V SAE a také v Saúdské Arábii je praktikována zejména mezi cizími dělníky z východní Afriky nebo údolí Nilu. V Egyptě je ženská obřízka od června 2008 zakázána zákonem.
V naší poradně s názvem ZTRÁTA EREKCE PO OPERACI PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Dobrý den,
že můžu mít ztrátu erekce mi řekli a dá se řešit karonem. Ale nikdo mi neřekl, že budu mít penis o třetinu kradší a při erekci s karonem deformovaný. Neměl jsem ještě 50 let a je to brzy vzdát se sexu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud vám byla provedena kastrace - odstranění varlat, tak vám lékař určitě předepsal uměle dodávaný testosteron. Požádejte lékaře o zvýšení dávky testosteronu. Tím se vám zlepší chuť do života. Na řešení nedostatečné erekce můžete používat vakuovou pumpu nebo vhodnou techniku masturbace, kdy vháníte krev do špičky penisu a nebo léky na podporu erekce. Chybějící obsah po odstraněných varlatech můžete vyplnit implantáty, které jsou pak na omak k nerozeznání od těch přirozených. Blíže vám k tomuto zákroku poví lékař urolog.
Přežil jste a to je nejdůležitější. Nyní je třeba co nejdříve akceptovat nové podmínky a snažit z toho vytřískat co se dá, protože čas běží.
Sterilizaci žen doprovází také mnoho mýtů a většina žen i mužů se domnívá, že sterilizace je v podstatě kastrace. To ale není pravda. Při kastraci dojde k úplnému odstranění pohlavních žláz. Při sterilizaci je pouze mechanicky zamezeno kontaktu vajíčka se spermií. Funkce vaječníků není vůbec ovlivněna, hormonální procesy v organismu jsou neporušené. Proces menstruace funguje dále, pouze vajíčko, které je v té době mikroskopické, je beze zbytku vstřebáno.
Wikipedie uvádí, že ztráta vlasů trápí až polovinu populace, zhruba 60 % mužů a 30 % žen. Údaje o tom, kolik může zdravému člověku denně vypadnout vlasů, se různí, ale nejčastěji se uvádí okolo 100 vlasů za den, po umytí to může být až 300. Pojem vypadávání není v tomto případě úplně přesný, protože v podstatě jde o jakousi výměnu starého vlasu za nový. Pokud bychom zaznamenali vyšší počet padajících vlasů, zpozorovali na pokožce holá místa nebo během krátké doby výrazné zhoršení kvality vlasů, měli bychom zpozornět. Nejčastěji za vypadávání vlasů mohou naše geny a hormony, ale může to být způsobené věkem, stresem, nemocí – vlasy jsou zrcadlem životního stylu člověka.
Příčiny i důsledky vypadávání vlasů jsou u mužů a žen velmi rozdílné. Příčinou mužské plešatosti jsou ve většině případů geny nebo zvýšená hladina testosteronu v pokožce. Ale existují i případy, kdy k vypadávání vlasů dochází v nízkém věku a byla vyloučena genetická predispozice. Pak je vhodné navštívit lékaře, jelikož může jít například o kožní nemoc nebo dlouhodobý stres. U mužů často dochází k nevratnému vypadávání vlasů.
U žen je ztráta vlasů nejčastěji zapříčiněna hormonálními změnami například v období puberty, těhotenství nebo menopauzy. Ale ženské vlasy jsou obvykle daleko více namáhány. A to jak chemicky (barvení, trvalá ondulace, permanentní narovnání vlasů), tak i mechanicky (nejen žehlení, kulmování, ale nebezpečné je třeba i časté nošení vlasů stažených do copu).
Vyvolavatelem androgenní alopecie je dihydrotestosteron – látka, která vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu působením enzymu 5 alfa reduktázy. Dihydrotestosteron silně podporuje růst ochlupení těla a růst vousů, avšak na vlasový porost má účinek nepříznivý. Absolutní terapií je kastrace, která odstraní zdroj testosteronu (a tím pádem i dihydrotestosteronu). Podstatou konzervativní léčby a prevence dalšího rozvoje alopecie je zejména medikamentózně blokovat působení tohoto enzymu. Syntetickými inhibitory jsou například finasterid (Propecia, Proscar, Finex, Apo-Finas, Penester Zentiva) nebo dutasterid (Avodart).
Finasterid a dutasterid jsou kontraindikovány sportovcům, neboť účinně maskují příznaky podávání dopingových látek (například anabolik). Nález stop finasteridu či dutasteridu se proto u sportovců automaticky považuje za doping, i když tyto látky samy charakter dopingu nemají (neovlivňují fyzickou výkonnost).
Místně se jako podpůrná terapie používá roztok minoxidilu (Regaine, Neocapil). Tato látka se původně využívala k léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku). Jejím cílem je především prokrvení vlasové pokožky a následně omezení vypadávání vlasů. Pomáhá však jen v některých případech a po vysazení užívání se stav vrací do původního. Proto je nutné minoxidil aplikovat trvale. Omezení používání uvedených léčivých látek se vztahuje na ženy v období těhotenství a kojení. Chirurgicky se alopecie řeší transplantací vlastních vlasů. Jako další alternativa se nabízí vlasová integrace, což je poměrně nenápadné kosmetické řešení.
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
Podle WHO se ženská obřízka praktikuje v 28 zemích západní, východní a severovýchodní Afriky, v částech Středního východu a v některých společenstvích imigrantů v dalších zemích. WHO odhaduje, že s následky procedury dnes žije asi 140 milionů žen a dívek po celém světě, z toho asi 92 milionů v Africe. Panuje mezinárodní shoda, že ženská obřízka je porušením lidských práv včetně práv žen a dívek, že je odrazem hluboce zakořeněné nerovnosti mezi pohlavími a že je formou diskriminace žen. Téměř vždy se provádí na dětech, čímž se porušují práva dětí. Zákrok je také porušením práva na zdraví, bezpečí a osobní integritu, práva nebýt mučen a podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a v případě fatálních následků zákroku také práva na život. Rezoluci o tom schválila v listopadu 2012 OSN.
Ženská neplodnost je způsobena řadou faktorů, včetně následujících:
Poškození vejcovodů, jimiž se dostává vajíčko z vaječníků do dělohy – toto poškození může zabránit kontaktu mezi vajíčkem a spermií. Častou příčinou poškození vejcovodů bývají pánevní infekce nebo endometrióza, které způsobují tvorbu jizev.
Hormonální příčiny – některé ženy mají problémy s ovulací. Dochází k narušení synchronizace hormonálních změn, které řídí uvolnění vajíčka z vaječníku a zahuštění endometria (sliznice dělohy) v případě, že nedojde k oplodnění vajíčka. Tyto problémy mohou být detekovány pomocí bazálního grafu tělesné teploty a krevních testů, které zjistí hladiny hormonů.
Problém v děložním hrdle (děložním krčku) – u malé skupiny žen je příčinou neplodnosti to, že spermie nemohou proniknout do cervikálního kanálu, a to z důvodu abnormální produkce hlenu, nebo po předchozím chirurgickém zákroku. Tento problém může být vyřešen nitroděložní inseminací.
Problém v děloze – abnormální anatomie dělohy, přítomnost polypů a myomů.
Nevysvětlitelná neplodnost – příčinu neplodnosti není možné zjistit aktuálně dostupnými metodami u 20 % párů.
Laparoskopie – ženy, u kterých byl diagnostikován problém s vejcovody nebo onemocnění pánve, mohou podstoupit rekonstrukci reprodukčních orgánů nebo mohou otěhotnět prostřednictvím in vitro fertilizace. Laparoskopie může odstranit zjizvenou tkáň, léčit endometriózu, odstranit cysty na vaječnících a otevřít zablokované cesty.
Hysteroskopie – umístění hysteroskopu přes pochvu do dělohy může být použito k odstranění polypů a myomů, k úpravě zjizvené tkáně a k otevření blokovaných cest.
Lékařská terapie – ženám trpícím ovulačními problémy mohou pomoci předepsané léky.
Intrauterinní inseminace – odkazuje na laboratorní postupy, které shromažďují sperma, opláchnuté speciálním roztokem, a pak je umístí v době ovulace do dělohy. Spermie jsou do dělohy aplikovány přes úzký plastový katétr, který se vkládá do pochvy. Tento postup může být proveden v kombinaci s léky, které stimulují ovulaci.
In vitro fertilizace – vajíčka jsou oplodněna laboratorně a poté umístěna do dělohy. Ženám jsou pro stimulaci vajíček předepsány gonadotropiny; jestliže monitorování zjistí, že jsou vajíčka v pořádku, jsou vyjmuta pomocí vaginální ultrazvukové sondy s jehlou. Spermie se shromáždí, propláchnou a přidají se k vajíčkům. O několik dní později jsou embrya (oplozená vajíčka) vrácena do dělohy pomocí nitroděložního oplodňovacího katétru. Jakákoli další embrya mohou být se souhlasem páru zmražena pro další použití.
Intracytoplazmatická injektáž spermie se používá tehdy, když spermie nedokážou „doputovat“ k vajíčku. Spermie se injekčně vloží do vajíčka a poté se umístí do dělohy ženy.
Dárcovství vajíček – pomáhá k dosažení těhotenství ženám, které nemají normálně fungující vajíčka, ale mají normální dělohu. Dárcovství vajíček znamená odebrání vajíček z vaječníku od ženy, která prošla stimulací vaječníků (užívání léků na plodnost). Dárcovská vajíčka jsou pak laboratorně spojena se spermiemi partnera. Oplodněná vajíčka jsou vrácena do dělohy.
Lékařská terapie a in vitro fertilizace zvyšuje pravděpodobnost otěhotnění i u žen s diagnózou nevysvětlitelné neplodnosti.
Pod tímto názvem se skrývá dlouhotrvající a spontánně neustupující erekce doprovázená značnou bolestivostí. Slovo pochází z řečtiny, je odvozené od řeckého boha Priapa, což byl bůh zahrad a lásky v rostlinném i živočišném světě. Toto onemocnění není až tak časté, nicméně zasluhuje pozornost kvůli možným vážným urologickým komplikacím. Důležité je podotknout, že erekce u priapismu nesouvisí s pohlavním podrážděním ani s libidózními představami nebo pocity, často bez spojitosti s předešlou sexuální aktivitou. Erekce je dlouhodobá, není spojena s orgastickými prožitky ani není ukončena ejakulací. Je to patologický stav vyžadující lékařský zásah.
Priapismus je označení pro poměrně vzácný stav přetrvávající bolestivé erekce, obvykle bez předchozích erotických podnětů. Název je odvozen od antické legendy o Priapovi. Existuje i ženská obdoba, při které dochází k erekci klitorisu, nazývaná klitorismus.
Primární priapismus (idiopatický)
Neznáme vyvolávající příčinu a není možné se jí dopátrat.
Sekundární priapismus
Příčiny můžeme rozdělit do několika kategorií. K priapismu občas dochází při zjišťování erektilní dysfunkce. Ke stanovení této diagnózy se aplikují přímo do penisu speciální látky, které vyvolávají erekci, a pozoruje se odezva na jejich působení. Zákrok je to sám o sobě dosti nepříjemný a pro mnohé muže stresující. Při dodržení správné doporučené dávky by k priapismu nemělo dojít, pokud se tak stane, je výhodou, že je okamžitě v blízkosti lékař a problém vyřeší.
Na základě dat, poskytnutých National Cancer Institute, je střední věk indikování karcinomu plic 70 let a střední věk úmrtí na karcinom plic je 71 let. Celosvětově je karcinom plic nejběžnější jak ve výskytu, tak i v úmrtnosti (1,35 milionů nových případů ročně a 1,18 milionů úmrtí), se svým nejvyšším výskytem v Evropě a Severní Americe. Segment populace, v němž se nejčastěji vyskytne karcinom plic, je u lidí nad 40 let, kteří kouří. Karcinom plic je druhou nejčastější formou rakoviny ve většině západních zemí, jež vede k úmrtí. V souvislosti s úmrtností u mužů, která začala za posledních 20 let neustále klesat, ženská úmrtnost v poslední dekádě stále vzrůstala a v současnosti se stabilizuje. Mezi celoživotními nekuřáky se muži dožívají vyššího věku – standardizovanou měrou úmrtí na karcinom plic než u žen.
Ne všechny případy karcinomu plic jsou kvůli kouření, avšak role pasivního kouření neustále narůstá a byla zjištěna jako rizikový faktor karcinomu plic – dochází k politickým zásahům vedoucím ke snížení nežádoucího vystavování nekuřáků tabákovému kouři od kuřáků. Emise z automobilů, továren a tepelných elektráren jsou také potencionálním rizikem. Výskyt karcinomu plic (podle zemí) inverzně koreluje se slunečním zářením a vystavením UVB zářením. Jedním z možných vysvětlení jsou preventivní účinky vitamínu D (který je vytvářen v kůži po vystavení se slunečnímu záření).
rakytníkový olej – prospěšný nejen pro ženy v menopauze
brutnákový olej – vhodný mimo jiné i na nepříjemné přechodové potíže
extrakt ze sojových klíčků
drmek neboli mnišský pepř (plod) – působí jako některé ženské hormony (stabilizace hladiny hormonů, návaly) – obsahuje hormonálně účinné látky
kontryhel – je to ženská bylinka, která je použitelná v kterémkoliv věku ženy a u menopauzy pomáhá s problémy (vhodná k užívání ještě před menopauzou jako prevence)
D307 - Jiné močové orgány (Neoplasma benignum organorum urinariorum aliorum).
S307 - Mnohočetná povrchní poranění břicha‚ dolní části zad a pánve
T307 - Poleptání třetího stupně‚ část těla NS
V307 - Osoba vně vozidla zraněná při provozní (silniční) nehodě
Podle MKN-10 patří diagnóza 307 do skupiny D30, což označuje nezhoubný novotvar jiných močových orgánů. To znamená, že všechno, co je D30X nikdy neznamená rakovinu, ani diagnóza 307.
Do skupiny D30 patří všechny tyto diagnózy:
D300 - Ledvina;
D301 - Ledvinná pánvička – pelvis renalis;
D302 - Močovod – ureter;
D303 - Močový měchýř – vesica urinaria;
D304 - Močová trubice – urethra;
D307 - Jiné močové orgány;
D309 - Močový orgán NS (bez specifikace).
Diagnóza D307 u žen
U žen se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v periuretrálních žlázách nazývaných Skeneho žlázy (latinsky glandulae vestibulares minores). Jsou součástí zevních ženských pohlavních orgánů a jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice. Ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Tyto žlázy byly pojmenovány po skotském gynekologovi Alexandru Skenem, který je roku 1880 jako první popsal pro západní medicínu.
Skeneho žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Emanuele Jannini z italské univerzity L’Aquila nabídl v roce 2010 pro tento jev vysvětlení [1]. Skeneho žlázy mají vysoce variabilní anatomii a u každé ženy jsou jinak velké. Právě tato rozdílná velikost by mohla být vysvětlením, proč se u některých žen ženská ejakulace vyskytuje a u jiných nikoliv. Oblast Skeneho žláz (ve vagině) je také známa jako Gräfenbergův bod nebo bod G. Nově je jako bod U označováno místo okolo močové trubice a částečně Skeneho žláz. Některé ženy popisují, že dráždění tohoto místa (podobně jako bodu G) přináší příjemné pocity až orgasmus.
Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Čirá, nebo mléčná tekutina, která se objevuje během ženské ejakulace, má údajně obdobné složení jako tekutina, která se u mužů tvoří v předstojné žláze. Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě.
Diagnóza D307 u mužů
U mužů se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v uretrální nebo periuretrálních žlázách, známých také jako Littrého žlázy dle lékaře Alexise Littrého. Jsou to exokrinní žlázy, které se větví od stěny močové trubice u mužů. Jejich největší výskyt je v části močové trubice procházející penisem. Tyto žlázy produkují hlen
