AČOKČA SAZENICE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto tradiční pověst.
Celer – pěstování
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
Perfektně funguje zejména při hubnutí, proti cholesterolu, proti kornatění tepen a proti hypertenzi. Ačokča má tedy mnoho výhod, shrňme si některé z nich:
snížení hladiny špatného cholesterolu – ideální pro boj s aterosklerózou;
přispívá ke snížení hladiny LDL cholesterolu, který se hromadí v tepnách, a na druhou stranu přispívá ke zvýšení HDL cholesterolu – je tedy ideálním doplňkem pro léčbu hypercholesterolémie;
reguluje metabolismus tuků, což umožňuje snížit hladiny cholesterolu v krvi;
je vhodným doplňkem při hubnutí;
doporučuje se při léčbě hypertenze;
ideální na poruchy respiračního systému;
pomáhá při otitidě (zánětu středního ucha).
Ačokča je samozřejmě i ovoce bohaté na vlákninu. Může být konzumována ve své přirozené podobě, v salátech, předkrmech, masových náplních, nebo v kapslích. Pokud se rozhodnete konzumovat tuto rostlinu v tobolkách, doporučují se užívat dvě tobolky půl hodiny před jídlem, obvykle před snídaní a obědem. Důležité je, aby byly zapity velkým množstvím vody.
Plody očistěte a zbavte jádřinců, odříznuté horní díly uschovejte. Mleté maso usmažte na cibulce na trošce oleje, osolte a okořeňte. Hotové maso zahustěte vajíčkem a plňte směsí jednotlivé papričky. Nakonec plody uzavřete horním dílem (víčkem), který jste odřízli na začátku. Oba díly k sobě spíchněte párátkem a celé vložte do pekáčku s máslem. Pečte přibližně 20 minut. Podávejte s rajskou omáčkou se smetanou. Jako přílohu zvolte buď těstoviny, nebo knedlík.
Plody ačokči regulují metabolismus tuků, snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL), a naopak přispívají ke zvýšení HDL cholesterolu, tedy toho dobrého. Díky těmto výhodám je ačokča ideální pro jedince trpící nadváhou a vysokým cholesterolem.
Blahodárné účinky této rostliny byly prokázány v mnoha klinických studiích. Osivo této rostliny je velmi doporučováno při léčbě hypertenze. Plody ačokči obsahují pektin, kyselinu galakturonovou, minerální látky a steroidní sloučeniny.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
dali jsme 5 semen a porostla hustě zeď stodoly v šířce cca 10 metrů a do 4. metrové výšky. Je to jako liana. Úroda nadmíru bohatá, sklizeny 4 velké přepravky.
Plody ačokči omyjte, větší plody rozpulte a zbavte semen. Česnek oloupejte a nakrájejte na tenké plátky. Plech vyložte pečicím papírem, naskládejte na něj ačokču, poklaďte plátky česneku, osolte, opepřete čerstvě mletým pepřem a pokapejte panenským olivovým olejem. Ačokču můžete okořenit dle své chuti i chilli kořením. Takto připravenou ačokču upečte dozlatova v troubě. Upečenou ačokču můžete podávat jako přílohu ke grilovaným masům nebo pečenému kuřeti.
Ačokča má využití v léčitelství, viz výše Účinky ačokči na naše zdraví, její kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů, ale především ji lze s úspěchem použít v kuchyni (recepty najdete níže). Ačokču lze za syrova přidávat do salátů, dusit, vařit, zapékat, zavařovat či sušit. Jedlé jsou i její listy, které se dají zpracovávat obdobně jako špenát. Použití i příprava jsou obdobné jako u paprik či okurků. Plody je možné například nakládat společně s okurky, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit. Malé plody se konzumují celé. Větší plody je nutné rozříznout a tvrdá černá semínka před konzumací odstranit. Plody ačokči se skladují v chladu (v ledničce), kde vydrží čerstvé i několik dní.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eliška.
běžně ji pěstuji na balkoně ve větším květináči při vytvoření podpoře. Stačí mi 2 rostliny. Liány vždy usměrním na žebříček -podporu, občas přihnojím. Rostlinu používám místo stínidla (sluníčka).
Přes léto ačokča průběžně nabízí své plody, můžete z nich připravit zeleninovou polévku, přidat ji do bramboračky. Jako zeleninu můžeme konzumovat její nezralé plody, ale i listy (jako špenát). Mladé plody, které chutnají za syrova podobně jako hrášek, přidáváme do salátů a do leča. Dají se jíst i se semeny, zatímco ze starších plodů je nutné semena odstranit. Ačokču je možné plnit mletým masem, sýrem, dusit, zapékat. Na podzim, kdy bývá plodů nadbytek, můžete ačokču zavařit stejně jako okurky nebo si uvařit lečo do zásoby.
Do zavařovacích sklenic vložte ačokču (množství, kolik se jich vejde) a prokládejte ji přitom cibulkami. Přidejte všechny výše uvedené ingredience a zalijte až po povrch převařenou vodou. Sklenice dobře uzavřete a sterilujte cca 8 minut od začátku varu. Po sterilaci sklenice okamžitě z hrnce vyndejte a nechte je vychladnout (nejlépe překlopené dnem vzhůru).
Na rozpálený olej dejte smažit nakrájený pórek. Po chvíli restování přidejte malé kousky červené papriky a rozpůlenou ačokču bez semen. Posypte směsí koření. Podlijte malým množstvím vody a duste pod pokličkou asi 20 minut. Dosolte dle vlastní chuti. Pokrm můžete doplnit sýrem nebo tofu.
Lusky podélně rozkrojte a vydlabejte. V misce smíchejte lučinu, strouhané sýry, drobně nakrájená sušená rajčata a zakysanou smetanu. Trochu osolte, opepřete a přidejte nasekanou bazalku. Naplňte touto směsí plody ačokči a poskládejte je do máslem vymazané zapékací misky. Vložte do trouby rozehřáté na 180 °C, pět minut nechte rozehřát máslo a poté zalijte trochou horké vody. Pečte dalších dvacet minut. Podávejte jako předkrm s opečenými světlými tousty.
