ACOKCA ZAVAROVANI je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Už jste asi slyšeli tento zvláštní název... Patří zelenině, která má svůj původ v Jižní Americe. Možná jste se setkali i s jinými názvy, jako například mexická okurka, paprikookurka, okurka pepřenka, divoká okurka, dutá okurka či korila. Pěstovat tuto liánovitou rostlinu lze i v našich podmínkách. Jako zelenina je u nás ačokča stále vedena spíše v kategorii kuriozit. Kdo ji však jednou pěstoval, rád se k ní vrací. Její plody (i listy) je možné konzumovat jak za syrova, tak i jako součást tepelně upravených pokrmů. Zajímavé jsou i léčebné účinky ačokči. Neváhejte tedy a pusťte se do jejího pěstování. Právě květen je ten nejvhodnější čas pro její vysazení.
Co je to ačokča
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
dali jsme 5 semen a porostla hustě zeď stodoly v šířce cca 10 metrů a do 4. metrové výšky. Je to jako liana. Úroda nadmíru bohatá, sklizeny 4 velké přepravky.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eliška.
běžně ji pěstuji na balkoně ve větším květináči při vytvoření podpoře. Stačí mi 2 rostliny. Liány vždy usměrním na žebříček -podporu, občas přihnojím. Rostlinu používám místo stínidla (sluníčka).
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
V naší poradně s názvem CO NEJÍST PŘI UŽÍVÁNÍ WARFARINU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Slava.
Mohu jíst švestkové koláče, buchty a kyselé zavařované okurky. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak můžete jíst všechno, jen u některých věcí musíte dávat pozor na snědené množství. Z vašeho výčtu stojí za zmínku zavařené okurky, protože ty mají vyšší obsah vitamínu K a je třeba s nimi počítat v celkovém denním příjmu vitamínu K.
- Švestkový koláč o průměru 10 cm má přibližně 6 mikrogramů vitamínu K.
- Buchty mají zanedbatelné množství vitamínu K, ať už mají náplň tvarohovou nebo makovou. Pokud jsou s povidly ze švestek, tak jedna buchta bude obsahovat zhruba 4 mikrogramy vitamínu K.
- Zavařené okurky (jedna malá sklenička 250 ml) bude obsahovat přibližně 25 mikrogramů vitamínu K. Pokud byste snědla v jednom dni 4 skleničky okurek, tak byste vyčerpala všechen povolený limit pro příjem vitamínu K a v tom dni byste již nemohla jíst žádné jiné potraviny s vitamínem K.
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
Perfektně funguje zejména při hubnutí, proti cholesterolu, proti kornatění tepen a proti hypertenzi. Ačokča má tedy mnoho výhod, shrňme si některé z nich:
snížení hladiny špatného cholesterolu – ideální pro boj s aterosklerózou;
přispívá ke snížení hladiny LDL cholesterolu, který se hromadí v tepnách, a na druhou stranu přispívá ke zvýšení HDL cholesterolu – je tedy ideálním doplňkem pro léčbu hypercholesterolémie;
reguluje metabolismus tuků, což umožňuje snížit hladiny cholesterolu v krvi;
je vhodným doplňkem při hubnutí;
doporučuje se při léčbě hypertenze;
ideální na poruchy respiračního systému;
pomáhá při otitidě (zánětu středního ucha).
Ačokča je samozřejmě i ovoce bohaté na vlákninu. Může být konzumována ve své přirozené podobě, v salátech, předkrmech, masových náplních, nebo v kapslích. Pokud se rozhodnete konzumovat tuto rostlinu v tobolkách, doporučují se užívat dvě tobolky půl hodiny před jídlem, obvykle před snídaní a obědem. Důležité je, aby byly zapity velkým množstvím vody.
Plody očistěte a zbavte jádřinců, odříznuté horní díly uschovejte. Mleté maso usmažte na cibulce na trošce oleje, osolte a okořeňte. Hotové maso zahustěte vajíčkem a plňte směsí jednotlivé papričky. Nakonec plody uzavřete horním dílem (víčkem), který jste odřízli na začátku. Oba díly k sobě spíchněte párátkem a celé vložte do pekáčku s máslem. Pečte přibližně 20 minut. Podávejte s rajskou omáčkou se smetanou. Jako přílohu zvolte buď těstoviny, nebo knedlík.
Do zavařovacích sklenic vložte ačokču (množství, kolik se jich vejde) a prokládejte ji přitom cibulkami. Přidejte všechny výše uvedené ingredience a zalijte až po povrch převařenou vodou. Sklenice dobře uzavřete a sterilujte cca 8 minut od začátku varu. Po sterilaci sklenice okamžitě z hrnce vyndejte a nechte je vychladnout (nejlépe překlopené dnem vzhůru).
Plody ačokči regulují metabolismus tuků, snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL), a naopak přispívají ke zvýšení HDL cholesterolu, tedy toho dobrého. Díky těmto výhodám je ačokča ideální pro jedince trpící nadváhou a vysokým cholesterolem.
Blahodárné účinky této rostliny byly prokázány v mnoha klinických studiích. Osivo této rostliny je velmi doporučováno při léčbě hypertenze. Plody ačokči obsahují pektin, kyselinu galakturonovou, minerální látky a steroidní sloučeniny.
Plody ačokči omyjte, větší plody rozpulte a zbavte semen. Česnek oloupejte a nakrájejte na tenké plátky. Plech vyložte pečicím papírem, naskládejte na něj ačokču, poklaďte plátky česneku, osolte, opepřete čerstvě mletým pepřem a pokapejte panenským olivovým olejem. Ačokču můžete okořenit dle své chuti i chilli kořením. Takto připravenou ačokču upečte dozlatova v troubě. Upečenou ačokču můžete podávat jako přílohu ke grilovaným masům nebo pečenému kuřeti.
Ačokča má využití v léčitelství, viz výše Účinky ačokči na naše zdraví, její kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů, ale především ji lze s úspěchem použít v kuchyni (recepty najdete níže). Ačokču lze za syrova přidávat do salátů, dusit, vařit, zapékat, zavařovat či sušit. Jedlé jsou i její listy, které se dají zpracovávat obdobně jako špenát. Použití i příprava jsou obdobné jako u paprik či okurků. Plody je možné například nakládat společně s okurky, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit. Malé plody se konzumují celé. Větší plody je nutné rozříznout a tvrdá černá semínka před konzumací odstranit. Plody ačokči se skladují v chladu (v ledničce), kde vydrží čerstvé i několik dní.
Přes léto ačokča průběžně nabízí své plody, můžete z nich připravit zeleninovou polévku, přidat ji do bramboračky. Jako zeleninu můžeme konzumovat její nezralé plody, ale i listy (jako špenát). Mladé plody, které chutnají za syrova podobně jako hrášek, přidáváme do salátů a do leča. Dají se jíst i se semeny, zatímco ze starších plodů je nutné semena odstranit. Ačokču je možné plnit mletým masem, sýrem, dusit, zapékat. Na podzim, kdy bývá plodů nadbytek, můžete ačokču zavařit stejně jako okurky nebo si uvařit lečo do zásoby.
Na rozpálený olej dejte smažit nakrájený pórek. Po chvíli restování přidejte malé kousky červené papriky a rozpůlenou ačokču bez semen. Posypte směsí koření. Podlijte malým množstvím vody a duste pod pokličkou asi 20 minut. Dosolte dle vlastní chuti. Pokrm můžete doplnit sýrem nebo tofu.
Lusky podélně rozkrojte a vydlabejte. V misce smíchejte lučinu, strouhané sýry, drobně nakrájená sušená rajčata a zakysanou smetanu. Trochu osolte, opepřete a přidejte nasekanou bazalku. Naplňte touto směsí plody ačokči a poskládejte je do máslem vymazané zapékací misky. Vložte do trouby rozehřáté na 180 °C, pět minut nechte rozehřát máslo a poté zalijte trochou horké vody. Pečte dalších dvacet minut. Podávejte jako předkrm s opečenými světlými tousty.
Uchovat červenou řepu zavařováním, aby mohla být celý rok připravena ke konzumaci, je prastarý způsob, který funguje dodnes. Každý má svůj postup na zavařování. Vitamínů, minerálů a dalších hodnotných látek po zavařování červené řepy zůstane ještě dostatek. Konzervování červené řepy je stejné jako při každém jiném zavařování ovoce a zeleniny.
Ingredience: 2 l vody, 20 g cukru, 20 g soli, 2–3 bobkové listy, 8 kuliček nového koření, 8 kuliček barevného pepře, 1 lžička kyseliny citronové, červená řepa
Postup: Červenou řepu uvaříme ve slupce a necháme vychladnout. Červená řepa se nesmí hlavně rozvařit. Řepu oloupeme, jde to velmi dobře a celkem rychle. Nyní zvolíme způsob nakrájení řepy – na kostičky nebo jakýkoliv jiný tvar, který chceme mít. Anebo uvařenou červenou řepu jednoduše nahrubo nastrouháme.
Nálev pro zavařování červené řepy můžeme mít již předem připravený nebo jej připravíme v době, kdy nám řepa chladne. Nálev vždy necháme projít varem a vychladnout. Kdo nechce mít v zavařované červené řepě koření, může nálev přecedit.
Nakrájenou nebo nastrouhanou červenou řepu dáváme do skleniček a zalijeme vychladlým nálevem. Zavařovací sklenice uzavřeme víčkem a červenou řepu sterilizujeme standardním způsobem, přibližně 15 minut při 85 °C. Pak ihned vyjmeme ze zavařovacího hrnce.
Takto zavařená (sterilovaná) červená řepa se vám bude skvěle hodit na zimní období.
