ADRENALIN je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Uvádíme přehled léků, u kterých pacient nic nedoplácí a jejich výdej je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
Léky bez doplatku A
ACCOFIL 30MU/0,5ML INJ/INF SOL ISP
ACCOFIL 48MU/0,5ML INJ/INF SOL ISP
ACEFA 1G INJ/INF PLV SOL
ACEFA 2G INJ/INF PLV SOL
ACTRAPID PENFILL 100IU/ML INJ SOL ZVL
ADCETRIS 50MG INF PLV CSL
ADRENALIN BRADEX 1MG/ML INJ SOL
ADRENALIN LÉČIVA 1MG/ML INJ SOL
ADVAGRAF 0,5MG CPS PRO
ADVAGRAF 1MG CPS PRO
ADVAGRAF 5MG CPS PRO
AERRANE 100% INH LIQ VAP
AIMOVIG 140MG INJ SOL PEP
AKNENORMIN 20MG CPS MOL
AKYNZEO 300MG/0,5MG CPS DUR
ALDARA 5% CRM
ALEXAN 50MG/ML INF CNC SOL
ALKERAN 2MG TBL FLM
ALKERAN 50MG INJ/INF PSO LQF
ALLERGO-COMOD 20MG/ML OPH GTT SOL
ALLERGOCROM 2,8MG/0,14ML NAS SPR SOL
ALPROSTAN 0,5MG/ML INF CNC SOL
ALTHYXIN 100MCG TBL NOB
ALUNBRIG 30MG TBL FLM
ALYOSTAL PRICK 100IR/ML DRM PTC SOL
AMIKACIN B. BRAUN 10MG/ML INF SOL
AMITRIPTYLIN SLOVAKOFARMA 25MG TBL FLM
AMOXICILLIN/CLAVULANIC ACID APTAPHARMA 1000MG/200MG INJ/INF PLV SOL
AMOXICILLIN/CLAVULANIC ACID OLIKLA 1000MG/200MG INJ/INF PLV SOL
Nadledvinky jsou dva malé orgány uložené nad ledvinami. Skládají se ze dvou částí – z dřeně a kůry, což jsou orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do různých orgánových systémů. Dřeň patří do autonomního nervového systému, kdežto kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň.
Dřeň nadledvin produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Hormon adrenalin se vylučuje do krve při strachu a úzkosti. Jestliže se člověk cítí ohrožen, někdo na něj zaútočí nebo se cítí ve stresu, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Díky tomu se zrychlí tep, rozbuší se srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy. A probíhá ještě mnoho dalších procesů v organismu, aby se člověk připravil k boji nebo útěku. U člověka, který trpí úzkostí, se všechny uvedené stavy dostavují přesto, že není přímo ohrožen, ale stačí k tomu pouhý pocit ohroženosti. Pokud se tyto stavy často opakují, dojde nejen ke změně fungování autonomního nervového systému, ale i ke změnám ve fungování jiných orgánů. Může například dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému tlaku a podobně.
Dalším hormonem, který je vylučován dření nadledvin, je hormon noradrenalin, který má vzhledem k adrenalinu opačné účinky. Na srdci například způsobuje zpomalení tepu a arytmii, zužuje dýchací cesty, čehož se využívá při léčbě některých nemocí stejně, jako se využívá adrenalinu k léčbě astmatu a rozšíření dýchacích cest. Tyto hormony se vzájemně doplňují a mají velký vliv na spoustu funkcí našeho těla. Porucha v produkci těchto látek způsobuje mnoho zdravotních problémů. Ať už jde o nespavost spojenou s bušením srdce, zácpu, zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet ke zvýšenému vyplavování cukru do krve, které nutí organismus k častějšímu vyplavování inzulinu, čímž dochází k oslabení slinivky břišní. Infekční ložiska v dřeni nadledvin mají za následek tuto deregulaci, a tak se detoxikace nadledvin stává důležitou cestou k úpravě mnoha zdravotních projevů.
Kůra nadledvin produkuje hormony, které se nazývají steroidy. Nejvýznamnějším a také jedním z nejsledovanějších z nich je život zachraňující antistresový hormon kortizol. Jeho vylučování je kromě nadledvin úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem – hypofýzou. Ta produkuje řídicí hormon pro kůru nadledvin. Dalším důležitým hormonem kůry nadledvin je aldosteron, to je hormon patřící mezi mineralokortikoidy, jejichž hlavním úkolem je regulovat přítomnost solí v organismu. Významně se podílí na regulaci vody v organismu. Nadledvinky se při produkci kortizolu nespokojují jen s vlastní činností, ale využívají játra
Nadledvinky patří mezi takzvané endokrinní žlázy, to je žlázy s vnitřním vylučováním. Jsou to útvary uložené na horním pólu ledvin. To je také důvod, proč nebyly dlouho poznány. Nadledvinky byly zprvu označovány jako nadledvinkové kapsičky, protože než došlo tělo pitvaného zločince na stůl, dřeň nadledvinek se rozložila a zbyl po ní jenom obal.
Skládají se ze dvou částí, z dřeně a kůry. Jsou to vlastně rozdílné orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do různých orgánových systémů. Zatímco dřeň patří do autonomního nervového systému, tak kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň. Dřeň nadledvin produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Hormon adrenalin se vylučuje do krve při strachu a úzkosti. Jestliže se člověk cítí ohrožen, někdo na něj zaútočí, nebo se cítí ve stresu, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Díky tomu se zrychlí tep, rozbuší se srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy. Probíhá ještě mnoho dalších procesů v organismu, aby se člověk připravil k boji, nebo útěku. U člověka, který trpí úzkostí, se všechny uvedené stavy dostavují přesto, že není přímo ohrožen, ale stačí k tomu pouhý pocit ohroženosti. Pokud se tyto stavy často opakují, dojde nejen ke změně fungování autonomního nervového systému, ale i ke změnám ve fungování jiných orgánů. Může například dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému tlaku a podobně.
Dalším hormonem, který je vylučován dření nadledvin, je hormon noradrenalin, jenž má vzhledem k adrenalinu opačné účinky. Na srdci například způsobuje zpomalení tepu a arytmii, zužuje dýchací cesty, což se využívá při léčbě některých nemocí, stejně jako se využívá adrenalinu k léčbě astmatu a rozšíření dýchacích cest. Tyto hormony se vzájemně doplňují a mají velký vliv na mnoho funkcí našeho těla. Porucha v produkci těchto látek způsobuje mnoho zdravotních problémů. Ať už jde o nespavost spojenou s bušením srdce, zácpu, tak také zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet ke zvýšenému vyplavování cukru do krve, které nutí organismus k častějšímu vyplavování inzulínu a tím dochází k oslabení slinivky břišní. Infekční ložiska v dřeni nadledvin mají za následek tuto deregulaci, takže se detoxikace nadledvin stává důležitou cestou k úpravě mnoha zdravotních projevů.
Kůra nadledvin produkuje hormony, které nazýváme steroidy. Nejvýznamnější a také jeden z nejvíce sledovaných je život zachraňující antistresový hormon kortizol. Jeho vylučování je kromě nadledvin úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem, hypofýzou. Ta produkuje řídicí hormon pro k
Nadledvinky se nachází těsně nad ledvinami. Nadledvinky produkují několik důležitých hormonů – adrenalin, noradrenalin, gonadokortikoidy (estrogen a androgen) a skupinu hormonů, která se nazývá glukokortikoidy. Kortizol je právě jedním hormonem ze skupiny glukokortikoidů.
Je v zásadě dvojí. Buď konzervativní, to znamená, že se neuchylujeme k chirurgickému zákroku, nebo existují chirurgické postupy, jak priapismus řešit. Mezi konzervativní léčbu patří chlazení penisu obklady s ledovou tříští nebo odsátí přebytečné krve z penisu injekční stříkačkou a aplikace adrenalinu, hormonu, který obnoví správné napětí stěny drobných cév, to znamená, že podpoří stah cévní stěny a zamezí tak přítoku další krve. Možné je i vytvořit krevní sraženinu v přívodní cévě do těles, a tak opět snížit objem přitékající krve. Všech těchto zákroků se využívá při zjištění vysokoprůtokového priapismu.
Chirurgické řešení je vyhrazeno pro venookluzivní formu priapismu. Využívá se při ní zachovalého žilního řečiště nepárového tělesa, které u priapismu není postiženo. Mezi oběma žilními řečišti se založí dočasné spojky, které se později musí zrušit, aby došlo k obnovení erekce. Dá se naříznout i vazivový obal těles, uvolnit přetlak a nářezy později zašít. K tomu je používáno několik anatomických přístupů na těle penisu.
Postup při přijetí pacienta s priapismem je následující. Lékař ihned pacienta přijme a vyptá se na to, co všechno pacientovu současnému stavu předcházelo. Do 12 hodin od vzniku potíží penis chladíme, pokud to nezabere, tak se nejpozději do 24 hodin odebere z penisu krev na laboratorní vyšetření (zjistí se obsah kyslíku) a rovnou se aplikuje adrenalin, dávka a počet opakování závisí na stavu kardiovaskulárního systému pacienta. Pokud trvá priapismus déle než 24 hodin, a to je nejčastější případ, pak se přistupuje k protětí vazivového obalu a vyprázdnění topořivého tělesa punkcí. Pokud se priapismus řeší do 36 hodin, úspěch léčby je velmi vysoký a nedochází k žádným změnám na cévách topořivých těles. Nad 36 hodin od počátku potíží se vždy jistý stupeň změny stěny cév objeví. U léčeného arteriálního priapismu je postiženo erektilní dysfunkcí 20 % pacientů, u venookluzivního typu bohužel polovina léčených.
Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je nejúčinnější léčebnou metodou užívanou v psychiatrii. Principem metody je průchod elektrického proudu mozkem, který vyvolá krátký epileptický záchvat provázený svalovými křečemi. Aplikace elektrického výboje se uskuteční pomocí elektrod přiložených do oblasti obou spánků nebo do oblasti spánku nad nedominantní hemisférou mozku a vrcholku lebky. Pacient je v průběhu aplikace v krátké anestezii a ve svalové relaxaci vedené anesteziologem, která zabrání možným úrazům v průběhu svalových křečí provázejících epileptický záchvat. Postavení EKT nebo „elektrošoků“ je díky negativní mediální kampani v naší společnosti problematické a často je laiky tato metoda odsuzována bez hlubších znalostí. Naopak pacienti, kteří s ní mají zkušenost, o ni často sami žádají, protože je velmi účinná a zatížená minimem vedlejších nežádoucích účinků. Důvodem k užití EKT jsou těžké nebo k terapii rezistentní depresivní epizody, zejména pokud jsou provázeny sebevražednými myšlenkami. Výhodou je významně rychlejší nástup účinku než u farmakologické léčby. Aplikace musí být opakovaná v sérii minimálně 4–6krát. Pokud ani po 12. aplikaci není patrný efekt, je metoda považována za neúčinnou. Celkový počet aplikací není omezen, ale většinou jich není více než 15. Dalším důvodem k užití EKT je pozitivní zkušenost z léčebného efektu v minulosti.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky EKT
Z vedlejších nežádoucích účinků se mohou objevit přechodné poruchy paměti, které vymizí s odstupem 6–8 týdnů po poslední aplikaci EKT. Pokud dochází v průběhu série aplikací EKT k rychlému zhoršování paměti, lze tomu částečně předejít jednostrannou aplikací nad nedominantní hemisférou.
Lze EKT kombinovat s léky
EKT se v léčbě deprese s léky kombinuje, protože její efekt je krátkodobější a působí vždy jen na příznaky probíhající epizody. Pro zajištění dobré remise a dlouhodobé stabilizace nálady je kombinace léků a EKT výhodná.
Co je to fototerapie a k čemu se v léčbě deprese užívá
Fototerapie je léčba jasný světlem. Je to bezpečná a účinná biologická léčba, která je u indikovaných pacientů jednou z možností volby oproti užití antidepresiv. Prokazatelně účinná je u sezónní afektivní poruchy (SAD), ale má i dobrý přídatný účinek v kombinaci s antidepresivy jak u SAD, tak u nesezónních depresivních poruch. Fototerapie ovlivňuje denní změny hladin monokinových neurotransmiterů, které regulují náladu. Fototerapie je velmi dobře tolerovaná a vedlejší účinky nevedou k přerušení léčby. Slabě vyjádřené vedlejší účinky se mohou objevit na počátku léčby.
Dá se říci, že normální krevní tlak je 120/80 mm Hg, nízký krevní 105/65 mm Hg. Pokud se cítíte trvale unavení a máte problémy s chůzí do schodů, máte sníženou schopnost koncentrace a málo energie, případně při ranním vstávání máte černo před očima, může být příčinou těchto problémů nízký krevní tlak v cévách. Nízký tlak není nemoc v pravém slova smyslu. Naměřená nižší hodnota krevního tlaku pro mnoho lidí neznamená žádné omezení a lidé se i při nižším tlaku cítí dobře. Rozlišujeme primární a sekundární nízký tlak.
Primární nízký krevní tlak
Primární nízký krevní tlak vzniká z neznámé příčiny. Touto formou trpí především mladé a zdravé ženy. Tyto příznaky se vysvětlují možnými odchylkami v nervovém a hormonálním ovlivnění krevního tlaku. Primární nízký krevní tlak se objevuje rovněž u sportovců, kteří jsou schopni se tréninkem přizpůsobovat zátěži. Primární nízký krevní tlak nemusí jedince nikterak obtěžovat a může být ochranným faktorem řady nebezpečných chorob, které jsou spojeny s vysokým krevním tlakem.
Možné příčiny primárního nízkého krevního tlaku: genetické předpoklady, vysoký, hubený vzrůst, častěji u žen, nedostatek sodíku (dehydratace, trávicí potíže, bolest břicha, ztráta hmotnosti, poškození nervů, bolest hlavy, nízký krevní tlak, bušení srdce, poruchy nervů, deprese), Addisonova choroba (únava, nízký krevní tlak, ztráta hmotnosti, průjem, pocit na zvracení až zvracení, ztmavnutí kůže).
Sekundární nízký krevní tlak
Sekundární nízký tlak má rovněž neznámou příčinu. Za sekundárně nízký krevní tlak se považuje stav, který se nazývá ortostatická hypotenze. Ortostatická hypotenze je stav, který může být i zcela přirozený a nedoprovází žádné nemoci. Jedná se o nízký tlak vzniklý při rychlé změně polohy ze sedu či lehu do stoje. Časté to bývá u mladší části populace. S ortostatickou hypotenzí se setkáváme ovšem i u starší populace ve věku nad 65 let a nezřídka se projevuje pády a zvýšenou nemocností. Zde může být příčinou příliš intenzivní medikamentózní léčba vysokého krevního tlaku, zhoršení reakce samotného organismu na změny tlaku díky postižení stěny samotných cév tukovými a vápenatými pláty, poškození nervové soustavy jinými onemocněními, jako je parkinsonismus nebo cukrovka a alkoholismus. U některých lidí poklesne krevní tlak po jídle a přirozeně také klesá ve spánku.
Dále nízký krevní tlak způsobují nemoci postihující srdce, cévy a také endokrinní systém, tedy systém žláz s vnitřní sekrecí, kam patří například slinivka břišní, štítná žláza, nadledviny či podvěsek mozkový. Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony ovlivňující krevní tlak. Štítná žláza vytváří hormon, který působí na&nb
Tyrosin je neesenciální aminokyselina, která je stavebním kamenem důležitých neurotransmiterů, jako je adrenalin, noradrenalin, serotonin a dopamin. Tato aminokyselina se podílí na tvorbě proteinů v těle, hormonálním vylučování a správné funkci orgánů. Tyrosin pomáhá produkovat melanin, proto se zde o něm zmiňujeme. Tento pigment je životně důležitý pro ochranu pokožky před nadměrným UV zářením. Velmi důležitou roli zde hrají antioxidanty. Proto je velmi, ale velmi důležitá konzumace potravin obsahujících antioxidanty. Antioxidanty se nalézají v každém ovoci a zelenině, zejména v jejich slupce. Tyto potraviny také obsahují vysoké množství vitamínu A a C, které jsou nezbytné pro lidskou pokožku.
Důležité je vyhýbat se stresu, protože stres způsobuje hormonální výkyvy. Pleť reguluje produkci pigmentu, proto zde hrají obrovskou roli také hormony. Ztráta antioxidantů nebo vitamínů může vést ke kožním problémům, protože dochází k hyperpigmentaci. Hyperpigmentace je způsobena melasmou (enzymem). Inhibitory tyrosinu zabraňují nadprodukci tohoto enzymu, čímž chrání pokožku. Tyto inhibitory jsou k dostání v syntetické formě nebo v ještě lepší přírodní formě. Nejčastěji se vyskytují v extraktu medvědice lékařské, extraktu lékořice nebo výtažku z kořene lopuchy.
Tyto složky pomáhají a zabraňují nadprodukci tyrosinu a chrání pokožku před hypergpimentací. Kůže je velice chytrý orgán, i když na to nevypadá, proto je důležité, abychom doplňovali živiny a vitamíny, které potřebuje. Jen tak zastavíme hormonální nerovnováhu. Ve většině případů jsou zdrojem hormonální nerovnováhy stres, dlouhodobé vystavení se slunečnímu záření, konzumace syntetických cukrů, vysoké množství kofeinu nebo nedostatek antioxidantů.
Nadledviny prošly podobným vývojem jako ledviny, a proto jsou také složeny z kůry a dřeně. U primitivních obratlovců (například paryb) jsou kůra a dřeň odděleny, u ryb kůra chybí úplně.
Kůra
Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy:
aldosteron – mineralkortikoid, který reguluje hospodaření s Na+, konkrétně zvyšuje resorpci sodíku v distálním tubulu ve sběracích kanálcích;
kortizol – glukokortikoid, který připravuje organismus na zátěž, zvyšuje hladinu glukózy v krvi a má protizánětlivý účinek. Při přebytku kortizolu nastává Cushingův syndrom (tloustnutí obličeje a břicha, hypertenze), naopak při jeho nedostatku může dojít k hypotenzi či zbarvení kůže.
Dřeň
Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty, má tedy ektodermální původ, a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony:
adrenalin – připravuje na zátěž, zvyšuje srdeční frekvenci, systolický tlak, staživost, vazodilataci ve svalech, vazokonstrikci v kůži, uvolňuje svaly dýchací soustavy, zvyšuje hladinu krevní glukózy;
noradrenalin – ovlivňuje vazokonstrikci, zvyšuje diastolický tlak; je mediátorem (neurotransmiterem) sympatiku.
Lidé, kteří mají nízký krevní tlak, často trpí závratěmi při změnách poloh z nižších pozic do stoje. Zde pomůže přejít na chvíli do dřepu nebo ve stoji zkřížit nohy. Toto samotné zkřížení zvýší tlak o 10–15 mm Hg.
Sodík, jenž je součástí soli, má významný vliv na krevní tlak. Asi 30 % lidí je citlivých na sůl, to znamená, že jejich krevní tlak na ni reaguje nadprůměrně citlivě. Hypotonici by tedy mohli zkusit zvýšit obsah soli v potravě. Není tím však myšlen přechod na hotová slaná jídla jako bramborové lupínky, konzervovaná jídla apod. Měli by jíst daleko více zeleniny – je jedno zda čerstvé nebo vařené – a dostatečně osolené.
Bylo zjištěno, že vitamín C posiluje působení adrenalinu na vzestup krevního tlaku. Adrenalin je hormon, který se tvoří v nadledvinkách a v části vegetativního nervového systému. Spíše než v tabletách dejte přednost vitamínu C v čerstvé stravě. Nejvíce ho najdete v citrusovém ovoci, ale i v kiwi, papáji, jahodách, brusinkách, černém rybízu, a rovněž v zelenině – v rajčatech, paprikách, brokolici, květáku, petrželi, špenátu či bramborách. Jeho dobrým zdrojem je rakytník, šípek a ovoce amalaki.
Lékořicový kořen obsahuje aromatickou látku glycyrrhizin, jež podporuje vyplavení hormonů nadledvinek, které zadržují v těle sůl a podporují vylučování draslíku. Následkem toho se v těle změní hospodaření s vodou a stoupne krevní tlak. Zvyšuje se však nebezpečí otoků. Lékořice je součástí cukrovinek, u nás známých jako pendreky.
Lidé s nízkým krevním tlakem by měli hodně pít, aby se objem jejich krve udržel na vysoké úrovni. Nejvhodnější je pro ně minerální voda. První sklenici by měli vypít krátce poté, co ráno vstanou. Tím se spontánně zvýší krevní tlak a vydrží tak asi 2 hodiny. Káva a příležitostné pití vína může přinést hypotonikům úlevu, ale podle dispozic a individuální reakce na kofein a alkohol mohou vyvolat i opačné reakce.
Bylo zjištěno, že dvě hodiny sportu týdně pomáhají nižšímu krevnímu tlaku nahoru. Vhodnými sporty jsou posilování, vytrvalostní trénink, jízda na kole, aerobik, gymnastika a plavání (především v chladnější vodě).
Při nízkém krevním tlaku se doporučuje lehké zvýšení polštáře během spánku. Mnoho hypotoniků má paradoxně během noci zvýšený tlak, který vede k vylučování soli, což ráno vyústí silným poklesem tlaku. Je dobré tedy na noc více podložit hlavu a horní polovinu těla.
Léčebně se u angioedému podávají kortikoidy, v urgentních, život ohrožujících stavech se podává koncentrát inhibitoru. Profylakticky poté anabolika stimulující jeho syntézu. Obecně a velmi zjednodušeně lze říct, že se podávají antihistaminika, kortikoidy a adrenalin. Pokud se pacient dusí, tedy v akutním stadiu, je nutná umělá plicní ventilace.
Kuperóza je hypersenzitivní stav pleti, který doprovází nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, spolu s dalšími příznaky. Kuperózu charakterizuje zarudnutí, suchost a citlivost. Zarudnutí vzniká důsledkem rozšířených žilek, které se díky oslabené elasticitě pleti rozšiřují, když se pleť rychle prokrví, následně se ale nestáhnou, jako by tomu bylo u normální pleti. Pleť se sklony ke kuperóze se ve svých raných stadiích může objevovat a opět mizet, v pokročilejších stadiích však zarudnutí může být na pleti viditelné nepřetržitě. Zarudlá hypersenzitivní pleť se odlišuje od běžného zčervenání tím, že trvá podstatně déle (hodiny, dny nebo dokonce měsíce) a zarudnutí se nemusí zlepšit, dokud jej nezačnete léčit.
Rosacea je chronické, epizodické zánětlivé onemocnění, které postihuje až 10 % dospělé populace. Patří do skupiny hypersenzitivní pleti, a proto postižení popisují nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, tedy subjektivní pocity, které jsou spojeny s hypersenzitivitou. Kromě těchto příznaků se u nich typicky projevuje zčervenání a vykazují známky difuzního zarudnutí tváří, brady, nosu a čela, kuperózu, pupínky a puchýřky. Někdy rosacea postihuje i oční oblast, což může vést k tvorbě ječných zrn a zánětu spojivek. V nejzávažnějších případech rosacey se může pleť zesilovat a vytvářet nadbytečnou tkáň. To se často děje v oblasti nosu a tento stav je označován jako rhinophyma, kdy nos vypadá větší a baňatější a může u ostatních vyvolávat mylný dojem, že postižení jsou alkoholici. To pak pacienty ovlivňuje fyzicky i psychicky.
Obě poruchy se mohou zhoršovat některými spouštěči, které se sice individuálně liší, ale mezi nejběžnější patří:
faktory vnějšího prostředí, jako je pobyt v horku a chladu, vítr, slunce, vlhkost a znečištění (včetně cigaretového kouře) a také pyl a výfukové plyny;
psychologické faktory, jako je hněv nebo stres, neboť stresové hormony jako adrenalin vyvolávají v pleti zánětlivé procesy;
vnější faktory, jako jsou některé vůně, saponáty a lokální léky (včetně kortizonových mastí), nebo horké koupele, namáhavé cvičení, alkohol a kořeněná jídla, také oblečení může mít škodlivý účinek; kromě barev a chemických látek dráždících pokožku, kterými jsou textilie napuštěné, obsahují zejména syntetické a nežehlivé materiály řadu chemických látek, například formaldehyd, které mohou vyvolávat podráždění pokožky a alergie;
mechanické faktory, jako je tlak na kůži.
Nejlepší způsob, jak minimalizovat příznaky pleti se sklony ke kuperóze i rosacee, je vyhýbat se známým spouštěčům. Odhalení konkrétních nejproblematičtějších faktorů může trvat déle, proto se doporučuje vést si
Pod tuto diagnózu spadají poruchy přizpůsobení – podrobnější diagnózy: F430 - Akutní stresová reakce, F431 - Posttraumatická stresová porucha, F432 - Poruchy přizpůsobení, F438 - Jiné reakce na těžký stres, F439 - Reakce na těžký stres NS.
Jako stres se označuje reakce na situaci, kdy je organismus vystaven nějaké zátěži, situaci, kterou vyhodnotí jako nebezpečí, kdy hrozí poškození organismu, integrity či identity. Aby se organismus s touto situací vyrovnal, musí zapojit ochranné mechanismy. Pod stresem se tedy skrývá nespecifická reakce organismu, která probíhá jako takzvaný adaptační syndrom. Ten se projeví psychickými a fyzickými reakcemi. Stres se často dělí na psychický a fyzický, ale oba jsou vzájemně propojené, co začíná jako fyzický stres, vyvolá i reakci psychickou, a naopak.
Reakce, která následuje v organismu při zátěžové situaci, se u lidí neliší a má obvykle tři části:
Poplachová fáze – jedná se o rychlé zmobilizování organismu k obraně, útěku, udržení organismu v pohotovosti. Aktivuje se sympatický vegetativní systém, vyplavuje se adrenalin, noradrenalin, kortikosteroidní hormony (stresové hormony) a další mobilizující substance. Výsledkem je zvýšení tepové frekvence, zvýšení svalového napětí i síly (svaly jsou více prokrveny), snížení prokrvení orgánů dutiny břišní, zrychlení dechu a zlepšení okysličení, zúžení cév a aktivace krevní srážlivosti pro případ poranění, rozšíření zornic, snížení vnímání bolesti, zvyšuje se pocení, mění se metabolismus živin – jsou mobilizovány zásoby glukózy ve formě glykogenu, syntetizuje se nově glukóza, plýtvání zdroji a energií, zlepšuje se hmat a vnímání.
Fáze adaptace – zvládání, tato část stresové reakce je založená na přizpůsobení se. Mizí bouřlivé reakce předešlé fáze stresu a tělo je lépe schopno hospodařit s energií. Budují se nové účinné obranné mechanismy, aby tělo mohlo úspěšně bez poškození čelit tlakům. Je to časté u opakujících se stresů.
Fáze vyčerpání – obranné mechanismy již nejsou schopné správně fungovat, důsledkem může být nemoc, například vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, psychické poruchy či syndrom vyhoření, deprese. Tato fáze může skončit i smrtí vyčerpáním organismu.
Rozeznáváme 4 dimenze stresu:
Eustres – což je běžný aktivační stres, který nás žene kupředu, motivuje, po něm zavládne opět vyváženost – homeostáza.
Distres – jedná se o reakci na vysoce zátěžové okolnosti, které už označujeme za vyvolavače škodlivého stresu.
Hypostres – stresory vyvolávají malou odezvu. Organismus se na ně může adaptovat, zvyknout si.
Hyperstres – stresory jsou natolik silné, že jdou již za hranice adaptibilit
Ve vzácných případech dochází k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je naopak melanin produkován v nižším množství (takzvaný albinismus). V přírodě albinismus vyvolává zvýšení adrenalinu u zvířat, která pod jeho vlivem na albíny utočí.
Ve stresovém období naše tělo produkuje velké množství hormonu kortizolu. Kortizol, stejně jako hormon adrenalin, se ve stresovém období uvolňují v těle, a oba mají za úkol dodat energii do svalů, srdce i dalších orgánů. Tělo očekává boj nebo útěk, což přeneseně znamená fyzický výkon. U dlouhodobého stresu, při kterém danou energii nevyužijeme, se tato energie mění v krvi na tuk a ukládá se do tukových zásob. Bylo prokázáno, že tento hormon podporuje ukládání zejména v oblasti břicha. Dále kortizol ve stresovém období podporuje chuť k jídlu, a to zejména na tučné a sladké pokrmy. To samozřejmě vede k nabírání hmotnosti. V dřívějších dobách toto lidem umožňovalo přežívat a orientovat se pouze na jídlo, které bylo dostupné. Dnes, kdy je jídla všude dost, to vede k obezitě a zdravotním problémům. Velké množství kortizolu v krvi může zpomalit metabolismus, což vyvolá automaticky pocit únavy a projeví se to na sníženém elánu a nevrlé náladě. Nervozita zase vyvolá další zrádné chutě.
Tělesná teplota je ve zdravém těle regulována hormony, jako je adrenalin, noradrenalin a hormony štítné žlázy. U žen má vliv na teplotu progesteron, jehož hladina se zvyšuje ve druhé fázi ovulačního cyklu, proto mají ženy zhruba od poloviny cyklu až po začátek menstruace tělesnou teplotu zvýšenou asi o 0,5 °C. Teplota může být řízena také kontrakcí kosterních svalů během sportovního výkonu. Vrcholoví sportovci dosahují při běžeckých závodech dokonce teploty 40 °C (tedy už horečky). Zvýšená teplota tudíž nemusí být vždy projevem onemocnění.
Pojem zvýšená teplota je velmi složitý a neurčitý. Jedná se o teplotu, která je u konkrétního člověka vyšší, než je jeho běžná teplota. Teplota našeho těla je řízena z mozkového centra a je individuální. To znamená, že vyšší teplota u jednoho člověka může být pro někoho jiného naprosto normální.
