Nadledvinky jsou dva malé orgány uložené nad ledvinami. Skládají se ze dvou částí – z dřeně a kůry, což jsou orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do různých orgánových systémů. Dřeň patří do autonomního nervového systému, kdežto kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň.
Dřeň nadledvin produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Hormon adrenalin se vylučuje do krve při strachu a úzkosti. Jestliže se člověk cítí ohrožen, někdo na něj zaútočí nebo se cítí ve stresu, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Díky tomu se zrychlí tep, rozbuší se srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy. A probíhá ještě mnoho dalších procesů v organismu, aby se člověk připravil k boji nebo útěku. U člověka, který trpí úzkostí, se všechny uvedené stavy dostavují přesto, že není přímo ohrožen, ale stačí k tomu pouhý pocit ohroženosti. Pokud se tyto stavy často opakují, dojde nejen ke změně fungování autonomního nervového systému, ale i ke změnám ve fungování jiných orgánů. Může například dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému tlaku a podobně.
Dalším hormonem, který je vylučován dření nadledvin, je hormon noradrenalin, který má vzhledem k adrenalinu opačné účinky. Na srdci například způsobuje zpomalení tepu a arytmii, zužuje dýchací cesty, čehož se využívá při léčbě některých nemocí stejně, jako se využívá adrenalinu k léčbě astmatu a rozšíření dýchacích cest. Tyto hormony se vzájemně doplňují a mají velký vliv na spoustu funkcí našeho těla. Porucha v produkci těchto látek způsobuje mnoho zdravotních problémů. Ať už jde o nespavost spojenou s bušením srdce, zácpu, zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet ke zvýšenému vyplavování cukru do krve, které nutí organismus k častějšímu vyplavování inzulinu, čímž dochází k oslabení slinivky břišní. Infekční ložiska v dřeni nadledvin mají za následek tuto deregulaci, a tak se detoxikace nadledvin stává důležitou cestou k úpravě mnoha zdravotních projevů.
Kůra nadledvin produkuje hormony, které se nazývají steroidy. Nejvýznamnějším a také jedním z nejsledovanějších z nich je život zachraňující antistresový hormon kortizol. Jeho vylučování je kromě nadledvin úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem – hypofýzou. Ta produkuje řídicí hormon pro kůru nadledvin. Dalším důležitým hormonem kůry nadledvin je aldosteron, to je hormon patřící mezi mineralokortikoidy, jejichž hlavním úkolem je regulovat přítomnost solí v organismu. Významně se podílí na regulaci vody v organismu. Nadledvinky se při produkci kortizolu nespokojují jen s vlastní činností, ale využívají játra
Nadledvinky patří mezi takzvané endokrinní žlázy, to je žlázy s vnitřním vylučováním. Jsou to útvary uložené na horním pólu ledvin. To je také důvod, proč nebyly dlouho poznány. Nadledvinky byly zprvu označovány jako nadledvinkové kapsičky, protože než došlo tělo pitvaného zločince na stůl, dřeň nadledvinek se rozložila a zbyl po ní jenom obal.
Skládají se ze dvou částí, z dřeně a kůry. Jsou to vlastně rozdílné orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do různých orgánových systémů. Zatímco dřeň patří do autonomního nervového systému, tak kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň. Dřeň nadledvin produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Hormon adrenalin se vylučuje do krve při strachu a úzkosti. Jestliže se člověk cítí ohrožen, někdo na něj zaútočí, nebo se cítí ve stresu, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Díky tomu se zrychlí tep, rozbuší se srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy. Probíhá ještě mnoho dalších procesů v organismu, aby se člověk připravil k boji, nebo útěku. U člověka, který trpí úzkostí, se všechny uvedené stavy dostavují přesto, že není přímo ohrožen, ale stačí k tomu pouhý pocit ohroženosti. Pokud se tyto stavy často opakují, dojde nejen ke změně fungování autonomního nervového systému, ale i ke změnám ve fungování jiných orgánů. Může například dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému tlaku a podobně.
Dalším hormonem, který je vylučován dření nadledvin, je hormon noradrenalin, jenž má vzhledem k adrenalinu opačné účinky. Na srdci například způsobuje zpomalení tepu a arytmii, zužuje dýchací cesty, což se využívá při léčbě některých nemocí, stejně jako se využívá adrenalinu k léčbě astmatu a rozšíření dýchacích cest. Tyto hormony se vzájemně doplňují a mají velký vliv na mnoho funkcí našeho těla. Porucha v produkci těchto látek způsobuje mnoho zdravotních problémů. Ať už jde o nespavost spojenou s bušením srdce, zácpu, tak také zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet ke zvýšenému vyplavování cukru do krve, které nutí organismus k častějšímu vyplavování inzulínu a tím dochází k oslabení slinivky břišní. Infekční ložiska v dřeni nadledvin mají za následek tuto deregulaci, takže se detoxikace nadledvin stává důležitou cestou k úpravě mnoha zdravotních projevů.
Kůra nadledvin produkuje hormony, které nazýváme steroidy. Nejvýznamnější a také jeden z nejvíce sledovaných je život zachraňující antistresový hormon kortizol. Jeho vylučování je kromě nadledvin úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem, hypofýzou. Ta produkuje řídicí hormon pro k
Nadledvinky se nachází těsně nad ledvinami. Nadledvinky produkují několik důležitých hormonů – adrenalin, noradrenalin, gonadokortikoidy (estrogen a androgen) a skupinu hormonů, která se nazývá glukokortikoidy. Kortizol je právě jedním hormonem ze skupiny glukokortikoidů.
Je v zásadě dvojí. Buď konzervativní, to znamená, že se neuchylujeme k chirurgickému zákroku, nebo existují chirurgické postupy, jak priapismus řešit. Mezi konzervativní léčbu patří chlazení penisu obklady s ledovou tříští nebo odsátí přebytečné krve z penisu injekční stříkačkou a aplikace adrenalinu, hormonu, který obnoví správné napětí stěny drobných cév, to znamená, že podpoří stah cévní stěny a zamezí tak přítoku další krve. Možné je i vytvořit krevní sraženinu v přívodní cévě do těles, a tak opět snížit objem přitékající krve. Všech těchto zákroků se využívá při zjištění vysokoprůtokového priapismu.
Chirurgické řešení je vyhrazeno pro venookluzivní formu priapismu. Využívá se při ní zachovalého žilního řečiště nepárového tělesa, které u priapismu není postiženo. Mezi oběma žilními řečišti se založí dočasné spojky, které se později musí zrušit, aby došlo k obnovení erekce. Dá se naříznout i vazivový obal těles, uvolnit přetlak a nářezy později zašít. K tomu je používáno několik anatomických přístupů na těle penisu.
Postup při přijetí pacienta s priapismem je následující. Lékař ihned pacienta přijme a vyptá se na to, co všechno pacientovu současnému stavu předcházelo. Do 12 hodin od vzniku potíží penis chladíme, pokud to nezabere, tak se nejpozději do 24 hodin odebere z penisu krev na laboratorní vyšetření (zjistí se obsah kyslíku) a rovnou se aplikuje adrenalin, dávka a počet opakování závisí na stavu kardiovaskulárního systému pacienta. Pokud trvá priapismus déle než 24 hodin, a to je nejčastější případ, pak se přistupuje k protětí vazivového obalu a vyprázdnění topořivého tělesa punkcí. Pokud se priapismus řeší do 36 hodin, úspěch léčby je velmi vysoký a nedochází k žádným změnám na cévách topořivých těles. Nad 36 hodin od počátku potíží se vždy jistý stupeň změny stěny cév objeví. U léčeného arteriálního priapismu je postiženo erektilní dysfunkcí 20 % pacientů, u venookluzivního typu bohužel polovina léčených.
Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je nejúčinnější léčebnou metodou užívanou v psychiatrii. Principem metody je průchod elektrického proudu mozkem, který vyvolá krátký epileptický záchvat provázený svalovými křečemi. Aplikace elektrického výboje se uskuteční pomocí elektrod přiložených do oblasti obou spánků nebo do oblasti spánku nad nedominantní hemisférou mozku a vrcholku lebky. Pacient je v průběhu aplikace v krátké anestezii a ve svalové relaxaci vedené anesteziologem, která zabrání možným úrazům v průběhu svalových křečí provázejících epileptický záchvat. Postavení EKT nebo „elektrošoků“ je díky negativní mediální kampani v naší společnosti problematické a často je laiky tato metoda odsuzována bez hlubších znalostí. Naopak pacienti, kteří s ní mají zkušenost, o ni často sami žádají, protože je velmi účinná a zatížená minimem vedlejších nežádoucích účinků. Důvodem k užití EKT jsou těžké nebo k terapii rezistentní depresivní epizody, zejména pokud jsou provázeny sebevražednými myšlenkami. Výhodou je významně rychlejší nástup účinku než u farmakologické léčby. Aplikace musí být opakovaná v sérii minimálně 4–6krát. Pokud ani po 12. aplikaci není patrný efekt, je metoda považována za neúčinnou. Celkový počet aplikací není omezen, ale většinou jich není více než 15. Dalším důvodem k užití EKT je pozitivní zkušenost z léčebného efektu v minulosti.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky EKT
Z vedlejších nežádoucích účinků se mohou objevit přechodné poruchy paměti, které vymizí s odstupem 6–8 týdnů po poslední aplikaci EKT. Pokud dochází v průběhu série aplikací EKT k rychlému zhoršování paměti, lze tomu částečně předejít jednostrannou aplikací nad nedominantní hemisférou.
Lze EKT kombinovat s léky
EKT se v léčbě deprese s léky kombinuje, protože její efekt je krátkodobější a působí vždy jen na příznaky probíhající epizody. Pro zajištění dobré remise a dlouhodobé stabilizace nálady je kombinace léků a EKT výhodná.
Co je to fototerapie a k čemu se v léčbě deprese užívá
Fototerapie je léčba jasný světlem. Je to bezpečná a účinná biologická léčba, která je u indikovaných pacientů jednou z možností volby oproti užití antidepresiv. Prokazatelně účinná je u sezónní afektivní poruchy (SAD), ale má i dobrý přídatný účinek v kombinaci s antidepresivy jak u SAD, tak u nesezónních depresivních poruch. Fototerapie ovlivňuje denní změny hladin monokinových neurotransmiterů, které regulují náladu. Fototerapie je velmi dobře tolerovaná a vedlejší účinky nevedou k přerušení léčby. Slabě vyjádřené vedlejší účinky se mohou objevit na počátku léčby.
Tyrosin je neesenciální aminokyselina, která je stavebním kamenem důležitých neurotransmiterů, jako je adrenalin, noradrenalin, serotonin a dopamin. Tato aminokyselina se podílí na tvorbě proteinů v těle, hormonálním vylučování a správné funkci orgánů. Tyrosin pomáhá produkovat melanin, proto se zde o něm zmiňujeme. Tento pigment je životně důležitý pro ochranu pokožky před nadměrným UV zářením. Velmi důležitou roli zde hrají antioxidanty. Proto je velmi, ale velmi důležitá konzumace potravin obsahujících antioxidanty. Antioxidanty se nalézají v každém ovoci a zelenině, zejména v jejich slupce. Tyto potraviny také obsahují vysoké množství vitamínu A a C, které jsou nezbytné pro lidskou pokožku.
Důležité je vyhýbat se stresu, protože stres způsobuje hormonální výkyvy. Pleť reguluje produkci pigmentu, proto zde hrají obrovskou roli také hormony. Ztráta antioxidantů nebo vitamínů může vést ke kožním problémům, protože dochází k hyperpigmentaci. Hyperpigmentace je způsobena melasmou (enzymem). Inhibitory tyrosinu zabraňují nadprodukci tohoto enzymu, čímž chrání pokožku. Tyto inhibitory jsou k dostání v syntetické formě nebo v ještě lepší přírodní formě. Nejčastěji se vyskytují v extraktu medvědice lékařské, extraktu lékořice nebo výtažku z kořene lopuchy.
Tyto složky pomáhají a zabraňují nadprodukci tyrosinu a chrání pokožku před hypergpimentací. Kůže je velice chytrý orgán, i když na to nevypadá, proto je důležité, abychom doplňovali živiny a vitamíny, které potřebuje. Jen tak zastavíme hormonální nerovnováhu. Ve většině případů jsou zdrojem hormonální nerovnováhy stres, dlouhodobé vystavení se slunečnímu záření, konzumace syntetických cukrů, vysoké množství kofeinu nebo nedostatek antioxidantů.
Nadledviny prošly podobným vývojem jako ledviny, a proto jsou také složeny z kůry a dřeně. U primitivních obratlovců (například paryb) jsou kůra a dřeň odděleny, u ryb kůra chybí úplně.
Kůra
Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy:
aldosteron – mineralkortikoid, který reguluje hospodaření s Na+, konkrétně zvyšuje resorpci sodíku v distálním tubulu ve sběracích kanálcích;
kortizol – glukokortikoid, který připravuje organismus na zátěž, zvyšuje hladinu glukózy v krvi a má protizánětlivý účinek. Při přebytku kortizolu nastává Cushingův syndrom (tloustnutí obličeje a břicha, hypertenze), naopak při jeho nedostatku může dojít k hypotenzi či zbarvení kůže.
Dřeň
Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty, má tedy ektodermální původ, a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony:
adrenalin – připravuje na zátěž, zvyšuje srdeční frekvenci, systolický tlak, staživost, vazodilataci ve svalech, vazokonstrikci v kůži, uvolňuje svaly dýchací soustavy, zvyšuje hladinu krevní glukózy;
noradrenalin – ovlivňuje vazokonstrikci, zvyšuje diastolický tlak; je mediátorem (neurotransmiterem) sympatiku.
Léčebně se u angioedému podávají kortikoidy, v urgentních, život ohrožujících stavech se podává koncentrát inhibitoru. Profylakticky poté anabolika stimulující jeho syntézu. Obecně a velmi zjednodušeně lze říct, že se podávají antihistaminika, kortikoidy a adrenalin. Pokud se pacient dusí, tedy v akutním stadiu, je nutná umělá plicní ventilace.
Kuperóza je hypersenzitivní stav pleti, který doprovází nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, spolu s dalšími příznaky. Kuperózu charakterizuje zarudnutí, suchost a citlivost. Zarudnutí vzniká důsledkem rozšířených žilek, které se díky oslabené elasticitě pleti rozšiřují, když se pleť rychle prokrví, následně se ale nestáhnou, jako by tomu bylo u normální pleti. Pleť se sklony ke kuperóze se ve svých raných stadiích může objevovat a opět mizet, v pokročilejších stadiích však zarudnutí může být na pleti viditelné nepřetržitě. Zarudlá hypersenzitivní pleť se odlišuje od běžného zčervenání tím, že trvá podstatně déle (hodiny, dny nebo dokonce měsíce) a zarudnutí se nemusí zlepšit, dokud jej nezačnete léčit.
Rosacea je chronické, epizodické zánětlivé onemocnění, které postihuje až 10 % dospělé populace. Patří do skupiny hypersenzitivní pleti, a proto postižení popisují nepříjemné pocity, jako je štípání a pálení, tedy subjektivní pocity, které jsou spojeny s hypersenzitivitou. Kromě těchto příznaků se u nich typicky projevuje zčervenání a vykazují známky difuzního zarudnutí tváří, brady, nosu a čela, kuperózu, pupínky a puchýřky. Někdy rosacea postihuje i oční oblast, což může vést k tvorbě ječných zrn a zánětu spojivek. V nejzávažnějších případech rosacey se může pleť zesilovat a vytvářet nadbytečnou tkáň. To se často děje v oblasti nosu a tento stav je označován jako rhinophyma, kdy nos vypadá větší a baňatější a může u ostatních vyvolávat mylný dojem, že postižení jsou alkoholici. To pak pacienty ovlivňuje fyzicky i psychicky.
Obě poruchy se mohou zhoršovat některými spouštěči, které se sice individuálně liší, ale mezi nejběžnější patří:
faktory vnějšího prostředí, jako je pobyt v horku a chladu, vítr, slunce, vlhkost a znečištění (včetně cigaretového kouře) a také pyl a výfukové plyny;
psychologické faktory, jako je hněv nebo stres, neboť stresové hormony jako adrenalin vyvolávají v pleti zánětlivé procesy;
vnější faktory, jako jsou některé vůně, saponáty a lokální léky (včetně kortizonových mastí), nebo horké koupele, namáhavé cvičení, alkohol a kořeněná jídla, také oblečení může mít škodlivý účinek; kromě barev a chemických látek dráždících pokožku, kterými jsou textilie napuštěné, obsahují zejména syntetické a nežehlivé materiály řadu chemických látek, například formaldehyd, které mohou vyvolávat podráždění pokožky a alergie;
mechanické faktory, jako je tlak na kůži.
Nejlepší způsob, jak minimalizovat příznaky pleti se sklony ke kuperóze i rosacee, je vyhýbat se známým spouštěčům. Odhalení konkrétních nejproblematičtějších faktorů může trvat déle, proto se doporučuje vést si
Pod tuto diagnózu spadají poruchy přizpůsobení – podrobnější diagnózy: F430 - Akutní stresová reakce, F431 - Posttraumatická stresová porucha, F432 - Poruchy přizpůsobení, F438 - Jiné reakce na těžký stres, F439 - Reakce na těžký stres NS.
Jako stres se označuje reakce na situaci, kdy je organismus vystaven nějaké zátěži, situaci, kterou vyhodnotí jako nebezpečí, kdy hrozí poškození organismu, integrity či identity. Aby se organismus s touto situací vyrovnal, musí zapojit ochranné mechanismy. Pod stresem se tedy skrývá nespecifická reakce organismu, která probíhá jako takzvaný adaptační syndrom. Ten se projeví psychickými a fyzickými reakcemi. Stres se často dělí na psychický a fyzický, ale oba jsou vzájemně propojené, co začíná jako fyzický stres, vyvolá i reakci psychickou, a naopak.
Reakce, která následuje v organismu při zátěžové situaci, se u lidí neliší a má obvykle tři části:
Poplachová fáze – jedná se o rychlé zmobilizování organismu k obraně, útěku, udržení organismu v pohotovosti. Aktivuje se sympatický vegetativní systém, vyplavuje se adrenalin, noradrenalin, kortikosteroidní hormony (stresové hormony) a další mobilizující substance. Výsledkem je zvýšení tepové frekvence, zvýšení svalového napětí i síly (svaly jsou více prokrveny), snížení prokrvení orgánů dutiny břišní, zrychlení dechu a zlepšení okysličení, zúžení cév a aktivace krevní srážlivosti pro případ poranění, rozšíření zornic, snížení vnímání bolesti, zvyšuje se pocení, mění se metabolismus živin – jsou mobilizovány zásoby glukózy ve formě glykogenu, syntetizuje se nově glukóza, plýtvání zdroji a energií, zlepšuje se hmat a vnímání.
Fáze adaptace – zvládání, tato část stresové reakce je založená na přizpůsobení se. Mizí bouřlivé reakce předešlé fáze stresu a tělo je lépe schopno hospodařit s energií. Budují se nové účinné obranné mechanismy, aby tělo mohlo úspěšně bez poškození čelit tlakům. Je to časté u opakujících se stresů.
Fáze vyčerpání – obranné mechanismy již nejsou schopné správně fungovat, důsledkem může být nemoc, například vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, psychické poruchy či syndrom vyhoření, deprese. Tato fáze může skončit i smrtí vyčerpáním organismu.
Rozeznáváme 4 dimenze stresu:
Eustres – což je běžný aktivační stres, který nás žene kupředu, motivuje, po něm zavládne opět vyváženost – homeostáza.
Distres – jedná se o reakci na vysoce zátěžové okolnosti, které už označujeme za vyvolavače škodlivého stresu.
Hypostres – stresory vyvolávají malou odezvu. Organismus se na ně může adaptovat, zvyknout si.
Hyperstres – stresory jsou natolik silné, že jdou již za hranice adaptibilit
Ve vzácných případech dochází k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je naopak melanin produkován v nižším množství (takzvaný albinismus). V přírodě albinismus vyvolává zvýšení adrenalinu u zvířat, která pod jeho vlivem na albíny utočí.
Tělesná teplota je ve zdravém těle regulována hormony, jako je adrenalin, noradrenalin a hormony štítné žlázy. U žen má vliv na teplotu progesteron, jehož hladina se zvyšuje ve druhé fázi ovulačního cyklu, proto mají ženy zhruba od poloviny cyklu až po začátek menstruace tělesnou teplotu zvýšenou asi o 0,5 °C. Teplota může být řízena také kontrakcí kosterních svalů během sportovního výkonu. Vrcholoví sportovci dosahují při běžeckých závodech dokonce teploty 40 °C (tedy už horečky). Zvýšená teplota tudíž nemusí být vždy projevem onemocnění.
Pojem zvýšená teplota je velmi složitý a neurčitý. Jedná se o teplotu, která je u konkrétního člověka vyšší, než je jeho běžná teplota. Teplota našeho těla je řízena z mozkového centra a je individuální. To znamená, že vyšší teplota u jednoho člověka může být pro někoho jiného naprosto normální.
Očistu organismu začněte tím, že vyloučíte z jídelníčku alkohol, kávu, cigarety, rafinované cukry a nasycené tuky, z nichž všechny fungují jako toxiny v těle a jsou překážkou léčebného procesu. Také minimalizujte používání chemických čisticích prostředků pro domácnost a produkty osobní péče o zdraví (čisticích prostředků, šampony, deodoranty a zubní pasty) a náhradní alternativy přírodní potravy.
Zkuste se vyvarovat stresu, který spouští ve vašem těle stresové hormony. I když někdy tyto hormony mohou být prospěšné, převážně „adrenalin“, ve velkém množství vytvářejí toxiny, které zpomalují funkci detoxikačních enzymů v játrech. Jóga a meditace jsou jednoduchým a účinným pomocníkem, který vám pomůže zbavit se stresu a přispívá k obnově fyzické a psychické rovnováhy.
Chlorpromazin je látka patřící do skupiny fenothiazinů. Kromě vazby na dopaminové receptory má chlorpromazin významný antiadrenergní a mírný periferní anticholinergní účinek, mírné, ganglia blokující antihistaminové a antiserotoninergní účinky. Proto – podobně jako u jiných fenothiazinů – vykazuje chlorpromazin také četné farmakologické účinky: má účinky sympatolytické, parasympatolytické, trankvilizační, centrální (narkotické, analgetické, myorelaxační), myorelaxaci potencující, hypotermické, antihistaminové, antiserotoninergní, antiemetické, nikotinolytické, antagonistické vůči dopaminu, lokálně anestetické, antihypertenzní a spasmolytické.
Injekční roztok Plegomazin je určen výhradně k intramuskulárnímu podání.
Parenterální podání je odůvodněno, jestliže je nutný rychlý nástup účinku nebo stav pacienta nedovoluje perorální léčbu. Doporučená dávka je 1 ampulka (5 ml) intramuskulárně, hluboko do musculus gluteus. Jakmile je to možné, doporučuje se přechod na perorální lékovou formu.
Dospělí: průměrná denní dávka je třikrát denně 25 mg; u těžších psychiatrických onemocnění je denní dávka třikrát denně 100–200 mg.
Děti: průměrná denní dávka je třikrát až čtyřikrát 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti nebo 60 mg/m2 plochy povrchu těla. Je třeba pacienty monitorovat kvůli riziku hypotenze. Maximální denní dávka u dětí ve věku 1–5 let by neměla přesáhnout 40 mg a u dětí ve věku 6–12 let 75 mg. U dětí do 1 roku je možné použít pouze při život ohrožujících stavech.
Starší pacienti: U těchto pacientů se doporučuje snížit velikost dávky na jednu třetinu až polovinu obvyklé denní dávky u dospělých.
Pacienti s poruchou renálních funkcí: u pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování.
Pacienti s poruchou jaterních funkcí: u těchto pacientů je třeba zvážit snížení dávky.
Inkompatibility: alkalické prostředí, soli těžkých kovů.
Symptomy předávkování: parkinsonismus, křeče a bezvědomí.
Nejdůležitějšími symptomy jsou tonicko-klonické křeče, výrazná hypotenze, útlum centrální nervové soustavy, který může progredovat do kómatu. Dalšími znaky jsou změny EKG, ventrikulární arytmie a hypotermie.
Léčba předávkování: symptomatická léčba s průběžným sledováním respiračních a srdečních funkcí (riziko prodloužení QT intervalu), dokud se pacientův stav nezlepší.
Neexistuje specifické antidotum. K léčbě těžké hypotenze se doporučují plazmaexpandery.
Kromě toho se doporučuje monitorování vitálních funkcí a podpůrná léčba odpovídající výsledkům monitorování. Epileptické záchvaty lze léčit diazepamem, arytmie antiarytmiky. Nedoporučuje se podávat adrenalin.
Svědění dlaní u dětí je nepříjemné snad dvojnásob. Tuhá kůže dlaní nedovolí poškrábat se a výsledný efekt je spíše bolestivý. Ještě horší situace nastává, když kromě svědění dlaní trápí dítě i vyrážka na dlaních.
Příčiny
Nákaza dětskou nemocí, například spálou nebo (vzácněji) nemocí ruka-noha-ústa. I v těchto případech se nákaza může projevovat také svěděním dlaní.
Jedním z důvodů svědění dlaní nebo i vyrážky na dlaních může být atopický ekzém. Jeho první příznaky se mohou objevit už u dětí kojeneckého věku, ale někdy se atopický ekzém projeví u dítěte až v pubertě nebo i u dospělého jedince. Vyznačuje se svědivými vodovými puchýřky na rukou, dlaních a mezi prsty, které praskají. Do ran na kůži může následně proniknout infekce. Děti s atopickým ekzémem bývají citlivější k psychické zátěži a stresu, což u nich zpětně zhoršuje kožní potíže. Atopický ekzém léčí odborný specialista, návštěva lékaře je proto nutná.
Další možností je alergie, a to potravinová nebo kontaktní.
Nemusí se vždy jednat o nemoc – svědění dlaní může mít i jiné důvody:
popálení kopřivou (třeba i nevědomé),
štípnutí komárem (zejména v noci),
změna mycího nebo čisticího prostředku na úklid či nádobí,
styk s „chlupatou“ nebo jedovatou rostlinou (například s diefenbachií), jejíž složky jsou agresivní.
V těchto případech stačí místo na dlani potírat nějakým běžně dostupným chladivým prostředkem, nebo nechat svědění samo odeznít.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění.
Nutno dodat, že velmi závažným stavem je anafylaxe!
Anafylaxe je soubor náhle vzniklých závažných až život ohrožujících příznaků, postihujících většinou více orgánů (kůže, dýchací a trávicí trakt, kardiovaskulární a urogenitální systém). Nejtěžším projevem anafylaxe je anafylaktický šok. Anafylaxe vzniká na podkladě senzibilizace organismu, vytvořené opakovaným kontaktem organismu s alergenem. Její podstatou je imunologická reakce, zprostředkovaná protilátkami typu imunoglobulinu E (IgE). V patogenezi anafylaktického šoku jsou u lidí šokovým orgánem plíce a srdce s klinickou manifestací laryngeálního edému, respiračního a cirkulačního selhání. A právě první příznaky se mohou projevovat svěděním dlaní, prstů a chodidel!
Mezi nejčastější imunologické příčiny anafylaxe se řadí reakce na potraviny, bodavý hmyz, léky, latex a námahou indukovaná anafylaxe.
Mezi neimunologické příčiny anafylaxe je řazena reakce na radiokontrastní látky, opioidy, myorelaxancia a potraviny s bohatým obsahem histaminu (například vnitřnosti zvířat).
Pokud není objasněna příčina, mluví se o anafylaxi idiopatické.
