ADRENALNI VYČERPANOST je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Nadledvinky vypadají jako dvě čepičky, které sedí na špici obou ledvin. Jejich úkoly jsou rozmanité, přičemž jsou životně důležité. Nadledvinky regulují menstruaci a činnost rozmnožovacích žláz. Jsou zodpovědné za rovnováhu určitých prvků v těle, jako například vápníku, fosforu, chlóru a sodíku. Jejich poškození vede k nerovnováze organismu.
Dieta při adrenální insuficienci
Dieta je jedním z nejdůležitějších faktorů, které pozitivně (nebo v případě špatných stravovacích návyků naopak negativně) působí na činnost nadledvin. Existuje řada potravin, které podporují správnou funkci nadledvin a dodávají nadledvinkám energii, což jim umožní postupně obnovit svou funkci. Je ovšem nutné z jídelníčku vyřadit všechny těžko stravitelné potraviny a nejíst potraviny, které obsahují toxické látky a škodlivou chemii. Smyslem je zásadně omezit příjem potravin, které negativně působí na nadledviny a přispívají k jejich únavě.
Mezi nevhodné potraviny a nápoje při adrenální insuficienci patří:
Kofein – může narušit váš spánkový cyklus, což vede k tomu, že nadledviny nemají dostatečný čas na to, aby si odpočinuly a obnovily svou funkci. Pokud si bez kávy nebo nápojů s obsahem kofeinu nedovedete život představit, pijte je v omezeném množství a pouze v ranních hodinách (před polednem).
Cukry a umělá sladidla – kromě rafinovaného cukru z jídelníčku vyřaďte i kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy a umělá sladidla. Nejezte obilniny (cereálie), bonbóny a další sladkosti a pochutiny. Uvědomte si, že cukr je přidáván jako přísada do pečiva, kořenicích přísad či různých omáček. Snažte se vyloučit co nejvíce cukrů. Namísto toho objevte tajemství stévie nebo surového medu.
Průmyslově vyráběné potraviny a jídla ohřívaná v mikrovlnné troubě – samotné ohřívání pokrmů v mikrovlnce má svá vlastní rizika, ale pokud si v supermarketu kupujete polotovary pro ohřátí (přípravu) v mikrovlnce, vězte, že obsahují řadu konzervačních přísad a dalších chemických látek, které jsou těžko stravitelné a vysávají vám z těla energii. Namísto nakupování v supermarketu vyzkoušejte raději farmářské trhy a snažte se v co největší míře vařit si své vlastní pokrmy doma.
Hydrogenované oleje – rostlinné oleje, včetně sójového, kukuřičného nebo řepkového oleje, působí prozánětlivě a mohou vyvolat zánět nadledvin. Namísto hydrogenovaných olejů (olejů ošetřovaných vodíkem) se naučte používat kvalitní tuky, jako je kokosový nebo olivový olej, organické máslo nebo přepuštěné máslo ghí (ghee).
Vhodné potraviny pro léčbu únavy nadledvin:
kokos;
olivy;
avokádo;
brukvovitá zelenina (květák, brokolice, růžičková kapusta a podobně);
tučné ryby (například losos chycený v živé přírodě, nikoli pěstovaný v líhních a sádkách);
kuřecí a krůtí maso;
ořechy – například vlašské ořechy nebo mandle;
semena (dýňová semena, šalvěj hispánská (chia) nebo lněné semínko);
chaluha bublinatá (kelp) a mořské řasy;
keltská nebo himálajská mořská sůl.
Tyto potraviny vám pomohou vypořádat se s únavou nadledvin, protože jsou bohaté na živiny, obsahují málo cukru a naopak dostatečné množství zdravých tuků a vlákniny.
Doplňky stravy při adrenální insuficienci (nedostatku):
K vyšetření nadledvinek se používají různé testy, viz níže.
Posvítí se baterkou ze strany do oka pacientovi a dojde-li ke stažení nebo roztažení panenky, je jasné, že se zde jedná o stresovou nebo fyzickou zátěž – adrenální vyčerpanost. Při světle by se nám správně měla panenka v oku stáhnout a zůstat stažená.
Měření metabolické teploty – pacient si měří teplotu digitálním teploměrem 3x denně, alespoň 7 až 10 dní. Vyhodnocením teploty se dá odhadnout, jestli se opravdu jedná přímo o adrenální vyčerpanost, nebo o problém se štítnou žlázou. Široká proměnlivost denních teplot indikuje slabou funkci nadledvinek, protože nadledvinky pomáhají tělu udržovat stabilitu. Dobrá funkce nadledvinek produkuje stabilní teplotu. Jakmile se funkce nadledvinek začíná zlepšovat, variabilita teplot klesá. Jestliže se variabilita teplot zvyšuje, nadledvinky jsou přetěžovány.
Krevní test nadledvinek se nemusí jevit úplně přesně. Přesnější je test ze slin, i když poněkud nákladnější, protože se zatím provádí jen v cizině. Ze slin se měří DH-EA stresový hormon a kortizol. To jsou dva hormony, které ovlivňují reakci fytosteroidních hormonů a nadledvinek.
Ovšem nejčastěji se využívají krevní testy nebo testy ze slin. Test ze slin kontroluje kortizol v různých denních dobách. Testy byly používány k odhalování Cushingova syndromu a Addisonovy choroby (závažná onemocnění nadledvinek), dnes je lékaři častěji používají k vyhodnocení hypoadrenalismu. Normální hladina kortizolu je nízká večer a vysoká ráno. Těhotenství, stres a nemoc mohou zvýšit hladinu kortizolu.
Nadledvina je párový orgán, po odebrání jedné nadledviny zastane druhá jejich funkci. Hydrokortizon je základní hormon, který se dává v pooperačním období, někdy je nutno přidat i další hormon, vše ale závisí na původní konkrétní příčině operace a na pooperačních hodnotách krevního tlaku, hladinách iontů v krvi a celkovém stavu pacienta. Běžná substituční dávka je Hydrocortison 10 mg 1-1/2-0 tablet, samozřejmě se může i zvyšovat dle celkového stavu a potřeby zátěže (například pracovní, nemoci a podobně), ale pouze po dohodě s endokrinologem, aby se člověk opět nedostal do situace zbytečného předávkování. Riziko vytvoření adenomu na druhé nadledvině závisí na původní diagnóze.
Jeden z nejpřesnějších doplňků, které se dají použít na vyřešení adrenální nedostatečnosti, jsou adrenální výtažky nadledvinek. Jsou to vyloženě tkáně jednotlivých žláz z nadledvinek a jsou rozfázované do 3 částí. Výtažky jsou dělány z celé dřeně a doplní v organismu všechno: dopamin, adrenalin, noradrenalin, dokonce i vitamín C, B a určité nukleotidy. Nadledvinky se krásně zregenerují.
Nadledviny prošly podobným vývojem jako ledviny, a proto jsou také složeny z kůry a dřeně.
Kůra
Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy:
aldosteron – mineralokortikoid, který reguluje hospodaření s Na+, konkrétně zvyšuje resorpci sodíku v distálním tubulu ve sběracích kanálcích;
kortizol – glukokortikoid, který připravuje organismus na zátěž, zvyšuje hladinu glukózy v krvi a má protizánětlivý účinek. Při přebytku kortizolu nastává Cushingův syndrom (tloustnutí obličeje a břicha, hypertenze), naopak při jeho nedostatku může dojít k hypotenzi či zbarvení kůže.
Dřeň
Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty, je tudíž původu ektodermálního, a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony:
adrenalin – připravuje na zátěž, zvyšuje srdeční frekvenci, systolický tlak, staživost, vazodilataci ve svalech, vazokonstrikci v kůži, uvolňuje svaly dýchací soustavy, zvyšuje hladinu krevní glukózy;
noradrenalin – vazokonstrikce, zvýšení diastolického tlaku; je mediátorem (neurotransmiterem) sympatiku. [1]
Normálně fungující nadledvinky produkují širokou škálu hormonů, velmi důležitý je kortizol. Nadledvinky zdravé osoby vyprodukují denně asi 20 mg kortizolu. Během období stresu může tato produkce vzrůst až na 200 mg za den. Zvýšení je přirozenou reakcí těla za účelem toho, aby bylo schopné stres zvládnout.
Kortizol je hormon s širokou působností, má vliv například na:
udržování normální hladiny cukru v krvi;
udržování zásob tuků a bílkovin pro zvýšení energie;
vytváření protizánětlivé reakce těla;
regulaci a modifikaci většiny krevních buněk, které se účastní imunitních anebo zánětlivých reakcí;
krevní tlak;
hladinu elektrolytů (iontů sodíku, vápníku a dalších) v srdečním svalu;
srdeční tep.
V počátečních stadiích adrenální únavy jsou hladiny kortizolu obvykle vysoké, což přispívá k přibývání tělesné hmotnosti a zvýšení cholesterolu a krevního tlaku. Kromě toho adrenální stres pozmění chemii našeho mozku, což způsobuje depresi a úzkost, inzulinovou rezistenci, narušení metabolismu štítné žlázy a také má negativní vliv na hustotu kostí. Zdraví nadledvin hraje neuvěřitelně důležitou roli v celkovém zdraví a kvalitě života. Následující příznaky jsou i indikátory změněného stavu nadledvin:
únava;
neschopnost se náležitě zotavit po fyzické námaze;
bolesti hlavy spojené s fyzickým nebo mentálním stresem;
snížená funkce imunitního systému;
alergie;
zpomalenost po ránu;
odpolední bolesti hlavy;
pocit plnosti a nafouklosti;
chuť na sladké, kofein nebo cigarety;
rozmazané vidění;
nevyrovnané chování;
stavy roztřesenosti nebo závratí v případě, že vynecháte jídlo, nebo si ho dáte později;
Během prenatálního vývoje může dojít ke vzniku mnoha odlišností. Například se může stát, že se dítě narodí jako intersexuální jedinec, který má pohlavní orgány jak muže, tak i ženy.
Androgenův syndrom necitlivosti
U těchto syndromů nejsou cílové tkáně pro androgeny schopny reakce na hormonální stimulus buď zcela, nebo jen částečně. Teoreticky existuje řada možností receptorových poruch. Popsáno bylo doposud asi přes šest set mutací genu pro androgenní receptor. Prakticky se periferní necitlivost na androgeny projevuje několika klinickými syndromy, které se označují jako úplná, neúplná a minimální androgenní necitlivost. Vedle těchto syndromů se může snížená citlivost na androgeny uplatňovat u různých forem mužské neplodnosti spojené s poruchami spermiogeneze.
Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom (anglicky Androgen Insensitivity Syndrome – AIS) je dědičná genetická receptorová porucha charakterizovaná výhradně ženským fenotypem. Příčinou je necitlivost či úplné chybění receptorů pro androgeny – mužské hormony. V důsledku této necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se plod, ač geneticky mužského pohlaví (XY), vyvíjí jako plod ženský se vznikem ženských zevních pohlavních orgánů a posléze i sekundárních pohlavních znaků.
Takový jedinec se i psychicky identifikuje jako žena. Tento syndrom je nejčastější příčinou mužského pseudohermafroditismu a jeho incidence je asi 1 : 20 000 narozených chlapců.
Jak se projevuje syndrom testikulární feminizace – příznaky, projevy, symptomy
typický ženský vzhled
velká prsa
ženská postava
nemocní se psychicky cítí ženami
pubické ochlupení chybí
ochlupení v podpaží chybí
nejsou vyvinuty ženské vnitřní pohlavní orgány (nedochází tedy k menstruaci a není možné oplodnění)
přítomna rudimentární nesestouplá varlata
dysgenetická varlata (nejsou správně vyvinutá a funkční)
často malignizace varlat
Vrozená adrenální hyperplazie
Kongenitální adrenální hyperplazie je postižení u žen, které mají hyperaktivní nadledviny. Ty vytvářejí další hormony, jako je kortizol, který je strukturálně a funkčně podobný testosteronu. Tyto recesivní geny lze nalézt také u mužů, ale nemají velký vliv. Ženám se rozvíjejí maskulinizované genitále v různé míře, například rozšíření klitorisu nebo případně řitní fúze. Pokud se zjistí tento problém brzy a je léčen, ženám nic nehrozí, takže jejich tělo a pohlavní orgány rostou normálně, chování zůstává ženské, nemají tudíž žádné problémy se sexuální identitou.
5 α-reduktázy deficit
Muži s deficitem 5 α-reduktázy neprocházejí stejným prenatálním vývojem jako ostatní muži. Tento enzym pomáhá kontrolovat poměr mužských pohlavních hormonů v těle. Když se objeví nedostatek tohoto enzymu, nedochází k normálnímu vývoji mužských pohlavních orgánů. Muži s tímto „onemocněním“ připomínají spíše ženy, zejména do období puberty. Poté se jim zvýší hladiny testosteronu a opět se z nich stávají muži.
Jednou z nemocí nadledvin je Cushingův syndrom, jehož příčinou je nadprodukce glukokortikoidů, hormonů produkovaných v kůře nadledviny. U Addisonovy choroby je příčinou oboustranná porucha funkce nadledvin, kdy nadledviny neprodukují dostatek hormonů, aldosteronu, kortizolu a pohlavních hormonů. Tento stav lze chápat jako selhání nadledvin.
Další nemocí nadledvin je Connův syndrom, který je způsoben zvýšenou produkcí aldosteronu.
Nejčastější enzymovou poruchou v nemocech nadledvin je takzvaná vrozená adrenální hyperplazie. Onemocnění má různé projevy u dívek a chlapců. U dívek porucha enzymu způsobí, že se tvoří více chlapeckých pohlavních hormonů (testosteronu). To vede ke změnám zevních pohlavních orgánů. Pod vlivem chlapeckých hormonů u dívek začínají převládat chlapecké znaky. U chlapců se tento stav projeví vystupňováním chlapeckých znaků a rysů. Nemoc nadledvin se může projevit různě závažně. Někdy dokonce i tak, že na první pohled není jednoduché odlišit pod vlivem hormonů „změněné“ pohlaví u dívek, kdy se hovoří o takzvaném pseudohermafroditismu (skutečné pohlaví je ženské, ale hormony pohlaví „změnily“ na mužské). Tento stav lze přirovnat k účinku zneužívání anabolických steroidů na ženy kulturistky.
Bohužel u této choroby může být narušena produkce i dalších hormonů nadledvin s mnohem závažnější prognózou. Jedná se o stavy, kdy je narušena tvorba kortikoidů a aldosteronu s projevy podobnými Addisonově chorobě – extrémní ztráty solí a vody již od narození nebo stavy závažné obtížně zvladatelné hypertenze (vysokého krevního tlaku). Tuto nemoc nadledvin lze diagnostikovat pečlivým vyšetřením, z odběrů krve a pomocí ultrazvuku nebo jinými zobrazovacími metodami.
Léčba nemocí nadledvin je nezbytná, nadledviny jsou totiž životně důležitým orgánem. Léčba musí být odpovídající, cílem je podáváním syntetických hormonů nahrazovat chybějící produkci a tlumit účinek testosteronu. Léčbu musí řídit odborník v endokrinologii.
U dospělých s příznaky nedostatečné tvorby kortizolu jsou typické tyto projevy: svalová slabost, únava, hubnutí, zvýšená pigmentace kůže, ztráta chuti k jídlu, nízký krevní tlak, snížená hladina glukózy a sodíku v krvi, zvýšená koncentrace draslíku a vápníku.
Snížená hodnota může indikovat:
vrozené postižení nadledvin u dětí (kongenitální adrenální hyperplazie);
destrukci kůry nadledvin (Addisonova nemoc), nejčastěji na podkladě autoimunitního onemocnění, infekce (TBC, meningokoková, cytomegalovirus, HIV), nádorových onemocnění nebo při vrozeném nedokonalém vyvinutí nadledvin;
nedostatečnou tvorbu adrenokortikotropního hormonu (ACTH) v podvěsku mozkovém, sníženou funkci mezimozku (při vrozených či získaných poruchách funkcí těchto oblastí – nádory, záněty, krvácení, úrazy, po operacích);
Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.
Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.
Příčiny problémů pohlavních a močových cest
Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.
Diagnostika vad močových cest
Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.
Nejednoznačné genitálie
Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.
Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony,
Poporodní deprese se vyskytuje u žen po porodu. Žena se obává, zda se dokáže o dítě správně postarat. Existují tři hlavní typy:
poporodní blues – objevuje se 2.–4. den po porodu. Mezi příznaky patří podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, větší přecitlivělost, neschopnost cítit lásku k novorozenci s následným sebeobviňováním;
poporodní deprese – většinou se objevuje 6.–12. týden po porodu, výjimečně až po roce. Příznaky: přílišná únava až vyčerpanost, úzkost, podrážděnost, sebevýčitky. Postižená se vyhýbá kontaktu s lidmi, ztrácí chuť k jídlu, trpí nespavostí a ztrácí potěšení z oblíbených aktivit. Může se vyskytnout obava z toho, že dítěti cíleně a smrtelně ublíží (například vyhozením z okna). To může vést k myšlenkám na odložení dítěte, protože žena sama má pocit, že je pro něj nebezpečná;
poporodní psychóza – jedná se o vzácnou formu poporodní deprese. Vyskytuje se u 1 nebo 2 žen z 1 000. Může se objevit v prvních 2 až 3 dnech po porodu, ale také až po několika týdnech. Projevuje se neklidem, problémy se spaním a podrážděností. Dále se vyskytují bludy a halucinace, žena je přesvědčena, že dítě je špatné. V tomto případě jsou jak dítě, tak jeho matka v ohrožení života.
Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.
Léčba
Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit, za jakých okolností k záchvatu došlo, a posoudit nález na EEG záznamu. Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze strany pacienta jsou to: spolupráce, pravidelné užívání léků dle rady lékaře a absolutní vynechání alkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb. Při neúčinnosti léků je v určitých případech doporučována chirurgická léčba. Selháním lékové terapie se rozumí dva roky přetrvávající nezlepšující se opakované záchvaty i přes vyzkoušení veškeré dostupné odpovídající medikamentózní léčby.
Hypoadrenalismus (snížená funkce nadledvinek) potlačuje individuální schopnost vypořádat se se stresem, stejně jako mnohé další poruchy. Příznaky vyčerpanosti nadledvinek jsou únava, závratě, omdlévání. Poruchy paměti a zapomínání mohou být také způsobeny nízkou činností nadledvinek. Přispívat k tomu mohou extrémy počasí (horka nebo chlad), fyzické trauma nebo zranění, periodicky se opakující stres, stejně jako dlouhodobé onemocnění. Rovněž dieta může hrát roli, jelikož často okrádá organismus o důležité vitamíny B. Nadledvinky produkují i aldosteron, který kontroluje rovnováhu sodíku a draslíku v těle. Nedostatečné množství tohoto hormonu, může způsobit dehydrataci organismu. Nízký tlak může být dalším indikátorem, i když je často přehlížen a není považován za abnormální zdravotní stav. Krevní tlak ve stoje versus krevní tlak v sedu lze použít pro diagnózu. Zdravý člověk bude mít vyšší tlak po postavení, zatímco lidé se sníženou funkcí nadledvinek (hypoadrenalismus) mají pokles krevního tlaku. Vyčerpanost nadledvinek může též vést k nespavosti. I když některá přírodní léčiva mohou nespavost dočasně upravit, pokud je příčinou hypoadrenalismus, budou se muset nadledvinky nejprve vyléčit, než se objeví dlouhodobý efekt. Alergie mohou mít též souvislost s vyčerpáním nadledvinek, protože lidé s nízkou funkcí nadledvinek mohou přestat produkovat v žaludku kyselinu chlorovodíkovou, která je nutná pro správné trávení. Pokud toto nastane, tělo není schopno trávit proteiny. To může vést k potravinovým alergiím, deficitům výživy nebo k hypoglykemii. Namáhavé cvičení může být tělem interpretováno jako stres a vyvolat v nadledvinkách mechanismus „boj, nebo útěk“. Intenzivní cvičení může způsobit vyčerpání nadledvinek a bránit jejich uzdravení. Hladina kortizolu může být testována v krvi nebo ve slinách. Tím je monitorována funkce nadledvinek. Test ze slin kontroluje kortizol v různých denních dobách. Testy byly používány k odhalování Cushingova syndromu a Addisonovy choroby (závažná onemocnění nadledvinek), dnes je lékaři častěji používají k vyhodnocení hypoadrenalismu. Normální hladina kortizolu je nízká večer a vysoká ráno. Těhotenství, stres a nemoc mohou také zvýšit hladinu kortizolu.
Sanogel je prostředek, který nám pomáhá odstranit z těla jedy neboli toxiny, je to tedy přípravek určený k detoxikaci organismu. Žijeme v době znečištěného životního prostředí, chemicky upravovaných potravin, v době permanentního stresu. To vše je příčinou hromadění toxinů v našem organismu, které ho oslabují a vyvolávají řadu nemocí, jako například trávicí potíže, poruchy vyprazdňování, nespavost, únava, vyčerpanost, deprese, porušená imunita, celulitida, rakovina, různá kožní onemocnění, bolesti hlavy, revma a tak dále.
Sanogel má schopnost absorbovat toxické látky, odpadní produkty metabolismu a radionuklidy z tlustého střeva a krve.
Vstřebává bilirubin, cholesterol, močovinu, triglyceridy, těžké kovy, fosfáty a hnilobné plyny.
Zlepšuje funkci jater, slinivky břišní a ledvin.
Normalizuje složení krve a moči.
Neutralizuje pH žaludku, tenkého a tlustého střeva.
Odstraňuje následky potravinové, alkoholické a nikotinové intoxikace.
Upravuje stolici.
Má protialergický účinek.
Výrazně posiluje imunitní systém člověka.
Sanogel – složení
Sanogel se skládá z hydrogelu kyseliny metylkřemičité.
Virové záněty mozkových blan mívají pozvolnější průběh než bakteriální. Poruchy vědomí jsou zřídkavé. Přesto však i zde se mohou vyskytnout následky v podobě obrn, které jsou naštěstí často jen přechodné. Původci těchto zánětů jsou enteroviry – E. coxsackie, herpetické viry – herpes simplex, CMV, EBV, respirační viry, arboviry – klíšťové encefalitidy, paramyxoviry – chřipkové viry, HIV aj. V první fázi se objevuje horečka, bolest hlavy, slabost a další „chřipkové“ příznaky. Po asi 3–7 dnech dochází k pozvolnému mizení příznaků, až dojde k plnému uzdravení. Ve vážnějších případech se objevuje i neuroinfekce provázená horečkou, stupňující se bolest hlavy, závrať, zvracení, světloplachost, vyčerpanost, poruchy spánku. U těžkých forem pak může docházek k poruchám vědomí a křečím. U virových meningitid se uplatňuje spíše symptomatická léčba na tlumení bolesti, snižování horečky a omezení vzniku mozkového otoku. Ve vážnějších případech se podávají virostatika. Jako u bakteriálních zánětů i zde může dojít ke komplikacím, jež mohou mít trvalý charakter – jsou jimi různé obrny, hluchota. Následky, s nimiž se také setkáváme, jsou přetrvávající bolesti hlavy, poruchy spánku, paměti, psychická labilita, demence, u dětí pak i psychomotorická retardace.
Na toto onemocnění jeden druh antibiotik není účinný a tím vzniká problém. Zatím nebyla stanovena léčba, která by byla zcela přesná a účinná. Jsou ale definovány postupy, které spočívají v kombinaci antibiotik, která by měla onemocnění překonat. Není-li léčba včasná, radikální nebo správná, mohou se příznaky zhoršovat až po kruté bolesti a celkovou vyčerpanost. Je to způsobeno tím, že chlamydie napadají buňky zevnitř, a to velmi často i imunitní buňky (markofágy). Člověk je oslabený a nemá prakticky žádnou šanci odolávat šíření infekce. Infekce postupně ničí všechny vnitřní orgány, svaly a jiné části těla. Protože je toto onemocnění velmi infekční, měla by léčba probíhat na úrovni infekční ambulance, kde je nemocný v péči specialistů, odborníků na infekční onemocnění.
Normální barva jazyka je zdravě narůžovělá a bez povlaku nebo s velmi mírným povlakem, dále bez jakýchkoliv pupínků, bradaviček a rýh. Povlak na jazyku se objevuje při různých infekčních onemocněních a při poruše orgánů žaludečně-střevního traktu, na jazyku se mohou objevovat také jiné typy změn, a to bradavičky, rýhy a podobně.
Druhy barev, povlaků a tvarů jazyka:
Bezkrevný bledý jazyk značí chudokrevnost nebo náhlou vyčerpanost, problémy s častým nachlazením, slabými ledvinami nebo nadledvinkami, případně problémy s klouby.
Tmavě červený jazyk naznačuje zamoření orgánů jedy, infekční onemocnění, poruchy ledvin, zápal plic, také může ukazovat na pozdní fázi horečky.
Červený jazyk je charakteristický u nedokrevnosti orgánů, u horečky, při promoření jedy, při těžkém zápalu plic a infekčním onemocnění, u bolestivých zánětů kloubů, podrážděných střev a alergií.
Fialový jazyk může značit stagnaci krve, krevního oběhu a špatnou cirkulaci životní energie, která se často vyskytuje při premenstruačním syndromu a únavových syndromech.
Zažloutnutí v zadní časti jazyka je jedním z příznaků žloutenky nebo plísňové či bakteriální infekce v ústech.
Mapovitý jazyk je příznakem chronického onemocnění žaludečního a střevního traktu či psychických poruch.
Černý povlak se vyskytuje u těžkých funkčních poruch trávicího traktu. Někdy může signalizovat nadměrnou konzumaci kávy nebo nadměrné kouření.
Bílý povlak je charakteristický u špatné činnost žaludečně-střevního traktu.
Hustý bílý povlak naznačuje problém se zadržováním jídla a pomalé trávení.
Lepkavý bílý povlak ukazuje na nadbytek hlenu.
Plný, povadlý a měkký jazyk s otisky zubů ukazuje na slabé trávení, povrchní zánět sliznic, který se projevuje sekretem s příměsí hlenu, nebo těžké a bolavé končetiny.
Jazyk s červenou špičkou ukazuje na stres, problémy krevního oběhu a někdy i srdeční problémy.
Trnitý jazyk se spoustou malých červených hrbolků může ukazovat na vnitřní teplo, toto často souvisí se zánětem jater nebo střev, ale může být i důsledkem nedostatku vitamínu B.
Neustále se chvějící jazyk nebo jeho vychýlení na jednu stranu může signalizovat nerovnováhu jater způsobenou například přemírou stresu, alkoholu nebo sladkého jídla anebo přebytkem povrchního zánětu sliznic a hlenu.
Cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater. Jaterní cirhóza je chronický proces, při kterém dochází k nekróze jater a následně ke zvýšené tvorbě vaziva (fibrotizace) a k uzlovité přestavbě jaterních buněk. Toto onemocnění není v Česku vzácné a stále ho přibývá. Cirhotici umírají v průměru o deset let dříve, než je celkový věkový průměr, ženy ještě mnohem dříve. Mezi postižené patří nejčastěji sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, a naopak také dobře zajištěné ženy středního věku, u kterých se rozvíjí takzvaný syndrom opuštěného hnízda po odchodu dětí z rodiny a všude dostupný alkohol má pomoci zvládat jejich depresivní ladění. Při vzniku jaterní cirhózy se uplatňují nejrůznější vlivy. V ČR jsou nejčastějšími příčinami virové infekce jater a nadměrné užívání alkoholu. K jaterní cirhóze může vést také obstrukce žlučových cest (biliární cirhóza) a chronické srdeční městnání (kardiální cirhóza).
Příčinou úmrtí cirhotiků jsou častěji následné komplikace onemocnění než vlastní poškození jater. Jedná se především o krvácení z jícnových varixů, hepatocelulární karcinom, zánětlivé komplikace (hlavně plicní) a selhání ledvin.
Podle charakteru příznaků se rozlišuje kompenzovaná a dekompenzovaná forma jaterní cirhózy.
Kompenzovaná cirhóza svými projevy připomíná chronický zánět jater. Nemocní si stěžují na nespecifické příznaky, jako jsou pocity plnosti po jídle, změny stolice, lehké otoky v oblasti kotníků a noční močení. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu ve smyslu vynechání menstruace, nebo úplného vymizení. Lékařské vyšetření prokáže zvětšení jater a postupně také zvětšení sleziny. Onemocnění pozvolna přechází ve fázi dekompenzace.
Dekompenzovaná cirhóza má poměrně pestré příznaky. Někdy převažují projevy poškození jaterní tkáně (ikterus, krvácivé projevy, hypoalbuminémie se zadržováním tekutin, ascitem a otoky), jindy naopak projevy poškození cévního řečiště (ascites, jícnové varixy, portosystémová encefalopatie). Nemocní si stěžují na nepřekonatelnou únavu, slabost, vyčerpanost, nechutenství, úbytek svalové hmoty, zvětšování břicha a otoky. U žen jsou časté poruchy menstruačního cyklu, muži si stěžují na pokles libida a potence. Časté jsou bolesti kloubů a páteře.
Typický cirhotik mívá velké břicho, tenké končetiny, vypadá unaveně a má zpomalené reakce. Jeho kůže je bledá až ikterická s četnými pavoučkovými névy. Rty a jazyk jsou červené („lakované“), na dlaních bývá erytém. Typické jsou projevy sklonu ke zvýšené krvácivosti (hemoragické diatézy) – petechie (drobné tečkovité krvácení do kůže či sliznic), podlitiny, krvácení z dásní, nosu a podobně. U&
