Filtrací kohoutkové vody pomocí alkalizujícího džbánu.
Rozdíl mezi filtrovanou a alkalickou vodou je v tom, že hlavní složkou filtru ve filtrační konvici je aktivní uhlí, které vychytá chlor, pesticidy a jiné škodlivé látky. Druhou podstatnou složkou je pryskyřičný měnič, který snižuje obsah kovů a odstraňuje minerály, které zapříčiňují tvrdost vody.
K výrobě alkalické vody se používá alkalickýdžbán. Správně se mu říká alkalizující džbán a je to zařízení podobné běžné filtrační konvici, ale obsahuje filtry, které jsou pokrokovější než standardní vodní filtry. Zde je porovnání vlastností běžné filtrační konvice a alkalizujícího džbánu: konvice versus alkalickýdžbán. Kromě přirozeného procesu filtrace dochází ke zvyšování pH, upravená voda má lepší hydratační vlastnosti, díky čemuž ji organismus dokáže lépe absorbovat.
V procesu úpravy alkalické vody se vytváří následující efekt:
Alkalická voda uvolní vodík.
Upraví se pH nárůstem zásaditosti vody.
Alkalická voda získává záporné ionty.
V alkalické vodě klesá ORP potenciál, získává elektrony.
Zmenšuje se velikost shluků, které molekuly vody vytvářejí – alkalická voda tak má lepší schopnost hydratovat, ale i rozpouštět.
Alkalická vodní tyčinka: jedna alkalická tyčinka stačí na aktivaci 0,5 l vody a dokáže vyrobit přibližně 500 l alkalické vody. Čím déle máte vodní tyčinku ponořenou ve vodě, tím vyšší bude pH vody. Zde můžete vidět cenu alkalické tyčinky do vody: alkalická vodní tyčinka cena.
Alkalické energetické sklenice: objem těchto sklenic závisí na typu, který si vyberete, přibližně je to 370 ml. Podle vlastností vody a intenzity používání náplň vydrží 3 až 6 měsíců. S energetickým pohárem se dá dosáhnout pH vody 9,2.
Alkalizující džbán na vodu: objem džbánu je 2 l a zásobník dokáže proměnit 2500–3000 l vody na alkalickou. Má elegantní design, vhodný do dveří ledničky. Zde můžete vidět cenu alkalyckého džbánu: alkalickýdžbán cena.
Ionizátor vody: ionizátory vody se připevňují přímo na vodovodní kohoutek. Díky ventilu můžete regulovat, zda chcete ionizovanou alkalickou vodu nebo obyčejnou pitnou vodu, a také si můžete nastavit, jaké pH má upravená voda mít. Nevýhodou je jejich nepřenositelnost a vyšší cena, kterou můžete vidět tady: ionizátor vody cena.
Všechny tyto prostředky obsahují náplň složenou z kuliček (kromě ionizátorů), které:
vyrábějí záporný potenciál (ORP);
redukují chlor;
uvolňují delší infračervené vlny.
V Číně, kde jsou tyto kuličky vyráběny, je obvykle označují jako turmalínové kuličky. Nanopoháry a náplně kazet byly testovány ve France Organisation for Technical conformity center v Paříži a splňují 1935/2004EC a EN ISO 8442-2:1998. Výstupy těžkých kovů a dalších látek sledovaných při úpravě vody v použitých materiálech a kuličkách jsou nedetekovatelné.
Pokud máte dnu, první věc, kterou musíte udělat, je odstranit přebytečný cukr, bílou mouku a maso z denního jídelníčku. Především musíte snížit závislost na cukru, jelikož cukr je zdrojem obživy pro kvasinky, také je důležité vyhnout se bílému pečivu a masu. Maso je plné nezdravých hormonů a antibiotik, která jsou pro organismus kyselá. Pokud jde o nápoje, je důležité, abyste se zdrželi konzumace alkoholu. Dieta a zdravý životní styl jsou to nejlepší, co můžete udělat, abyste odstranili příznaky dny. Měli byste konzumovat dostatek zeleniny, ovoce a pít hodně vody.
Jak léčit dnu, respektive odstranění kyseliny močové z těla?
Změňte stravu a životní styl, jednou z prvních věcí je odstranit výše uvedené nevhodné potraviny a nápoje. A vyzkoušejte šest přírodních léků na léčbu dny. Pokud budete postupovat podle těchto tipů, můžete se zbavit dny do 24 hodin nebo i méně.
1. Zeleninový extrakt ze semen
Konzumujte extrakt z osiva celeru. Je prokázáno, že zeleninový výtažek z osiva snižuje tvorbu kyseliny močové v těle. V celeru bylo zjištěno 30 různých typů antioxidantů, mezi něž patří například fenolové kyseliny, jako je kyselina kávová a kyselina ferulová, a flavaoly jako quecetin. Díky tomu je celer užitečný při léčbě široké škály onemocnění, která jsou doprovázena zánětem: bolest kloubů (artritida), dna, infekce ledvin a jater, kožní onemocnění, syndrom dráždivého tračníku a infekce močových cest.
2. Extrakt z třešňové šťávy
Je prokázáno, že třešňová šťáva snižuje výskyt dnových záchvatů o 35 % a při současném podávání s allopurinolem, což je lék na dnu v zahraničí, se riziko výskytu dny snížilo dokonce o 75 %. Třešňová šťáva snižuje zánět a tvorbu kyseliny močové v těle. Pokud přidáte celer a černou třešňovou šťávu do své stravy, uvidíte velmi rychle výsledky.
3. Kopřiva
Kopřiva je silný protizánětlivý fytonutrient, který si můžete zakoupit v sušené formě, ze které si můžete připravovat čaj, který budete pravidelně pít.
4. Rybí olej
Rybí olej nefunguje tak rychle jako předešlé ingredience, ale dlouhodobým užíváním může rybí olej snížit riziko vzniku dny, protože jedním z přínosů rybího oleje jsou omega-3 mastné kyseliny, které snižují zánětlivé procesy v těle. Vzhledem k tomu, že dna je formou artritidy a rybí olej je účinnou léčbou artritidy, má smysl omega-3 ve formě rybího oleje užívat.
Skořice byla známá především pro své léčivé účinky a jako koření se proslavila až mnohem později. Chlubí se například antimikrobiálními účinky, proto ji v antickém Řecku využívali na hojení ran. Bylo však obtížné ji obstarat, protože byla velmi drahá. I když je dnes více známá jako koření, lékárníci na její léčebné vlastnosti nikdy nezapomněli. Skořice má silné dezinfekční a antibiotické účinky, příznivě působí na zažívání, podporuje chuť k jídlu a působí i proti nadýmání. Skořice má v těle alkalický účinek. To znamená, že skořice snižuje překyselení organizmu a vyrovnává acidobazickou rovnováhu. Do čajů se skořice přidává v případě nachlazení. Skořice je také významný antioxidant, který chrání naše tělo před volnými radikály. Moderní farmakologické výzkumy prokázaly příznivý vliv na metabolismus tuků a cukrů, což je výhodné u pacientů s cukrovkou prvního typu. Skořice také prokazatelně snižuje cholesterol u nemocných cukrovkou druhého typu. Pomocí skořice se dá u těchto pacientů dosáhnout snížení cholesterolu až o 26%. Látky obsažené ve skořici povzbuzujínaše tělo i mysl, zlepšují náladu a působí jako přírodní afrodiziakum. Možná právě proto je neodmyslitelnou součástí Vánoc a chladných zimních dnů.
Pro zdraví člověka je důležitá rovnováha kyselin a zásad v těle. Prakticky všechna degenerativní onemocnění, včetně rakoviny, artritidy, srdečních onemocnění, ledvinových a žlučových kamenů, dokonce i zubní kazy, jsou spojena s nadměrnou kyselostí v těle.
Lidské tělo má v sobě zabudovaný mechanismus, který udržuje konstantní pH krve (7,4). Tento mechanismus pracuje tak, že bere a ukládá kyselé a zásadité minerální látky z jiných míst, včetně kostí, měkkých tkání, tělesných tekutin a slin, čímž způsobuje prudké kolísání pH v těchto tkáních. Proto je velmi důležité pomáhat tělu s udržením rovnováhy.
Při procesech látkové přeměny si tělo samo vytváří kyseliny, ale zásady si vytvořit neumí, proto mu je musíme dodávat vhodnou stravou, ale i pitím dostatečného množství alkalické vody. Nedostatek zásad v organismu má na svědomí mnohé zdravotní problémy, například ani rakovina nemůže existovat v alkalickém (zásaditém) prostředí.
Nejvhodnější vodou je alkalická voda, která nejen zažene žízeň, ale pomůže organismu neutralizovat kyseliny. Žaludek stále udržuje své pH na hodnotě 4. To znamená, že když pijeme alkalickou vodu, žaludek spustí mechanismus: začne vylučovat kyselinu chlorovodíkovou, aby vrátil pH zpět na stejnou úroveň. Čím více alkalické vody budeme pít, tím více kyseliny žaludek vyloučí. Vedlejším produktem kyseliny chlorovodíkové je hydrogenuhličitan sodný nebo hydrogenuhličitan draselný, který jde do krevního oběhu. Tyto hydrogenuhličitany jsou takzvané alkalické nárazníky, které neutralizují kyselé odpady. Postupně, jak tělo stárne, se tento alkalický proces zhoršuje a v těle se hromadí více odpadních látek a kyselin.
Alkalické (zásadité) minerální vody (v 1 kg vody více než 1 g částic) neutralizují účinek kyseliny solné v žaludku (při jídle trvá neutralizační účinek déle), způsobují pokles hladiny cukru v krvi a jeho vylučování močí, což předurčuje jejich použití při cukrovce. Pomáhají rovněž lépe využít cukr v játrech a šetří inzulín. Vhodné jsou i při chorobách dýchacích cest s produkcí vazkého hlenu, zánětech močového měchýře (cystitid), u dny, žlučových kamenů nebo chronickém zánětu žlučových cest.
Balené vody, ať už alkalické nebo kyselé, mají několik negativ. Na jedné straně je to vyšší cena, na straně druhé hygienická nezávadnost. Než se voda v láhvi dostane k vám na stůl, uběhne i několik měsíců. Z plastové láhve se uvolňují do vody toxické látky, a&nbs
Kontaktní dermatitida je zánět kůže, ke kterému dochází po expozici alergenu. Trpí jí většinou děti s přecitlivělostí na dráždivé látky, a to po opakovaném kontaktu.
Způsob, jak se alergen dostane do těla:
během jídla – mezi nejčastější alergeny patří citrusy, med, čokoláda, mléko, proto by do stravy malých dětí měly být nové potraviny zaváděny opatrně a postupně, počínaje minimálními porcemi;
při styku s kůží – jde o jednu z hlavních příčin alergické dermatitidy u kojenců (plenková dermatitida), v tomto případě je velmi častým alergenem detergent v plenkách, který je alkalický a používá se pro výrobu těchto plenek; kontaktní dermatitida se může rozvinout i po použití vlhčených ubrousků, které jsou napuštěné chemikáliemi.
Žaludek je vakovitý dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (peristaltika) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva. Obecně lze říci, že býložravci mají mnohem složitější žaludek (vůbec celou trávicí soustavu) než masožravci.
Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením). Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje chlorovodík, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe. Objem žaludku u průměrného člověka je jeden až dva litry a dosahuje velikosti mezi 25 až 30 cm.
Sliznice žaludku je silná, tmavě růžová, v prázdném žaludku složená v nepravidelné řasy, mezi řasami ústí žlázy žaludečních šťáv. Je krytá jednovrstvým epitelem, na povrchu je vrstva hlenu, která chrání před natrávením. Podslizniční vazivo je spíše řídké s elastickými vlákny, tukovými buňkami, cévními a nervovými pletenci. Mimoto je ve stěně také hladká svalovina, která je nejsilnější v pyloru (vrátníku). Sliznice žaludku je u živého člověka oranžově červená, u mrtvého pak bledá a natrávená. Na jejím povrchu se nachází ochranný hlen. Na sliznici se rozlišují řasy sliznice (plicae gastricae), podélné řasy a Waldeyrova cestu (sulcus salivarius). Podsliznicové vazivo je řídké a umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku. Obsahuje sítě cév a nervové pleteně. Svalovina žaludku svým napětím udržuje tvar žaludku. Mezi její další funkce patří peristolická a peristaltická činnost. Peristolická činnost je napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku, zatímco peristaltická činnost vytváří prstencovité kontrakce žaludku (jako vlna postupují po žaludku od kardie (česla) k pyloru a posunují obsah žaludku). Svalovina žaludku má tři vrstvy.
Funkce žaludku:
mechanická: zpracovává svými stěnami potravu;
chemická: působení enzymů, například pepsin štěpí bílkoviny a lipáza štěpí tuky; sacharidy se v žaludku neštěpí, protože jsou částečně rozštěpeny ptyalinem v ústech;
produkce žaludeční šťávy: 1,5–2 litry denně (záleží na množství a složení potravy); žaludeční šťáva se skládá z vody, enzymů, chymozinu (u dětí), chlorovodíku, pepsinu, gastrinu, mucinu.
Hodnotou pH se v chemii vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele, či naopak zásaditě (alkalicky). Používá se logaritmická stupnice s rozsahem hodnot od 0 do 14 (pro většinu vodných roztoků, roztoky silných kyselin a zásad či jiné než vodné roztoky mohou nabývat jiných hodnot); přitom neutrální voda má pH při standardních podmínkách rovno 7. U kyselin je pH menší než sedm – čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina; naopak zásady mají pH větší než sedm, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada. Výpočty pH mají velký význam především v analytické chemii při titračních reakcích.
Stupnici pH zavedl v roce 1909 dánský biochemik Søren Peder Lauritz Sorensen.
Většina vnitřních živých látek má pH přibližně 6,8. Krevní plazma a ostatní tekutiny obklopující buňky v těle mají pH v rozmezí 7,2 až 7,45. Zdravé pH těla znamená, že průměrné pH uvnitř buněk v těle se pohybuje okolo hodnoty 7,0.
Vyšší pH v těle snižuje potřebu tuku a cholesterolu, který slouží k ochraně organismu před škodlivými kyselinami.
Naopak nízké pH v těle znamená pro organismus problém. Vezměme jako příklad krev. Je-li její pH hodnota nižší než 6,9, může nastat kóma a smrt. Dalším příkladem může být pH slin u lidí trpících rakovinou. U nich jsou pozorovány hodnoty v rozmezí mezi 4,5–5,7.
Ztráta rovnováhy pH v těle může způsobovat nemoci, které často označujeme jako špatná látková výměna či špatný metabolismus. Nejčastější poruchou této rovnováhy je i známé překyselení organismu.
Naše tělo má však také speciální mechanismus, který za využití iontů udržuje v těle vyvážené pH. Vlivem špatných stravovacích návyků, znečištěného ovzduší a stresu však tento mechanismus přestává fungovat.
Pro zajímavost čistá voda (destilovaná) má pH 7, sliny člověka s nádorovým onemocněním pH 4,5– 5,7 a sliny zdravého člověka pH 6,5–7,4.
Kyselost nebo zásaditost roztoků je vyjadřována jako pH (latinsky pondus Hydrogenii, anglicky potential of Hydrogen). Pro rychlé, orientační zjištění pH se používají indikátory, například univerzální lakmusové papírky (lakmus je přírodní barvivo z lišejníků). Hodnota pH se určí kápnutím zkoumaného roztoku na pH papírek a porovnáním jeho barvy s kalibrovanou barevnou škálou.
Ocet pomáhá snížit hladinu krevního tlaku a hladiny cukru v krvi. Kvůli jeho kyselosti při konzumaci by se dalo očekávat, že prostředí organismu bude dělat kyselejším, ale není tomu tak.
Jablečný ocet stejně jako jiné druhy octa obsahuje kyselinu octovou. Je vyroben fermentací jablka a alkoholu, umožňující bakteriím kyseliny octové převést alkohol na kyselinu octovou. Jablečný ocet obsahuje 5 až 6 % kyseliny octové, zatímco destilované bílé octy obsahují 4 až 7 % kyseliny octové.
Tento ocet je vhodné konzumovat s běžnou stravou, jelikož vyrovnává acidobazickou rovnováhu. Je tu jedno velké ale!
Při regulaci acidobazické hladiny v krvi hrají velkou roli ledviny, které způsobují, že se nadbytečné kyseliny vylučují jako součást moči. To znamená, že potraviny mohou ovlivnit hladinu kyselosti v moči. Jablečný ocet, i když obsahuje kyselinu, má skutečně alkalický účinek. Malé množství jablečného octa nemusí zvyšovat hladiny kyselin v moči, ale konzumace velkého množství octa může zvýšit kyselost moči.
Co z toho vyplývá...
Pokud pijete jablečný ocet, promíchejte jej s vodou a následně si čistou vodou propláchněte ústa. Kyselost nápoje může při pravidelné konzumaci způsobit poškození zubů nebo jícnu. U některých lidí, kteří pravidelně konzumovali ocet, byly zaznamenány snížené hladiny draslíku, což vede k oslabení kostí a zvyšuje se riziko vzniku osteoporózy.
Melounová očista podle léčitele Jaroslava Zajíčka: alespoň po dobu tří dnů jezte pouze meloun; je to zelenina, která v lidském trávicím traktu působí silně alkalicky a pomůže trakt očistit. Vhodné je to v kombinaci s klystýry (každý den alespoň dvakrát). Semínka z melounu je třeba dobře rozkousat a také sníst – působí ve střevech jako kartáč.
Potřebujete: 20 g zázvoru (2–3 cm), sodu nebo perlivou minerální vodu, 3 ks limetky, 3 lžíce třtinového cukru, dále džbán (alespoň litrový), struhadlo, ledové kostky, míchací lžičku
Příprava: Zázvor oloupeme (například škrabkou na brambory) a co nejjemněji nastrouháme do džbánu, vymačkáme šťávu z jedné limetky. Zalijeme sodou nebo perlivou minerální vodou, promícháme a dáme louhovat alespoň na 20 minut do lednice. Pokud nemáte rádi kousky zázvoru v limonádě, je na čase limonádu přecedit (nebo kousky „vylovit“ malým cedníkem či lžící). Přidáme třtinový cukr a důkladně promícháme tak, aby se rozpustil. Na závěr vložím kostky ledu a dvě limetky nakrájené na čtvrtiny.
Alkalické minerální vody je možné zakoupit v potravinách nebo přes internetové obchody.
Alkalickou vodu si můžete připravit i doma. Jedna alkalická tyčinka stačí na aktivaci 0,5 l vody a dokáže vyrobit přibližně 500 l alkalické vody. Čím déle máte vodní tyčinku ponořenou ve vodě, tím vyšší bude pH vody.
Prodávají se i takzvané alkalické energetické sklenice. Jejich objem je různý, nejčastěji se kupuje 370 ml. Podle vlastností vody a intenzity používání vydrží náplň 3 až 6 měsíců. S energetickým pohárem se dá dosáhnout pH vody 9,2.
Alkalizující džbán (2 l) a zásobník dokážou proměnit 2 500–3 000 l vody na alkalickou. Nádoba má elegantní design, a navíc se svým tvarem a velikostí vejde tak akorát do dveří ledničky.
Ionizátory vody se připevňují přímo na vodovodní kohoutek. Díky ventilu můžete regulovat, zda chcete ionizovanou alkalickou vodu, nebo obyčejnou, pitnou vodu a také si můžete nastavit, jaké pH má upravená voda mít. Nevýhodou je jejich nepřenositelnost a vyšší cena.
Všechny tyto prostředky obsahují náplň složenou z kuliček (kromě ionizátorů), které vyrábějí záporný potenciál (ORP), redukují chlor a uvolňují delší infračervené vlny.
Ve velkém hrnci smíchejte 2 hrnky vody, cukr, hřebíček, skořicovou kůru a nové koření. Pro dospělé můžete do kořeněného sirupu přidat trochu kajenského pepře. Dosáhnete tak pikantnější recept na limonádu.
Přiveďte k varu na středním plameni. Ujistěte, se že se cukr úplně rozpustil. Vařte 5 minut a poté sceďte pomocí jemného cedníku. Koření vyhoďte.
Nyní přistoupíme k výrobě pikantní limonády.
Ve velkém džbánu smíchejte jednoduchý sirup, studenou vodu a citronovou šťávu podle chuti. Dejte do lednice alespoň na jednu hodinu.
Podávejte ledově vychlazené s nakrájenými citrony na boku. Nepřidávejte led přímo do džbánu, zředí se tím celý džbán. Kostky ledu přidejte těsně před podáváním do jednotlivých sklenic.
