Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy - periferní neuropatie, které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů, které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány - autonomní neuropatie. Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Periferní neuropatie: Nejčastější diabetickou neuropatií je tzv. symetrická distální (senzitivní a motorická) neuropatie. Postihuje nervy rukou, ale zejména nohou a chodidel. Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Pozoruje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštěná, tenká, jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří tzv. proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména z a do schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka.Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku, poklesem spodního víčka. Není možné například vrásčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stěsněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu, nebo jiných úžinových syndromu. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností k sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukách.
Autonomní neuropatie: Neuropatie se projeví poruchami regulace srdeční frekvence s tachykardií (zrychlená srdeční frekvence) a poruchami regulace krevního tlaku, které se projeví tím, že při prudkém postavení se ze sedu nebo lehu rychle poklesne tlak, zamotá se hlava a může dojít až k odpadnutí (ortostatická hypotenze). Tím, že jsou postiženy i nervy vedoucí bolest, pacienti s infarktem myokardu nemusejí vůbec cítit průvodní bolest. V trávicím traktu se vyskytují potíže vyprazdňování žaludku, projevující se zvracením, nevolností a nechutenstvím. Bývají také průjmy nebo zácpy na podkladě poruch střevní pohyblivosti. Co se močového systému týká, bývají přítomné poruchy vyprazdňování močového měchýře, v kterém dochází k váznutí zbytku moči i po vyprázdnění. To vyvolává časté nutkání k močení, objevuje se inkontinence moči a zvyšuje se riziko infekce močových cest. Více než polovina pacientů nad 60 let s diabetem má poruchy erekce, u žen se vyskytují také sexuální potíže, hlavně nedostatečná vaginální lubrikace. Poruchy pocení se projevují obvykle malým pocením v dolní části těla a naopak zvýšeným pocením v horní polovině.
Ve svém příspěvku LÉČBA NEUROPATIE PO CHEMOTERAPII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Řičánek.
mám po chemoterapii neuropatii končetin.Gabapentin mně moc nepomáhá.Co by bylo lepší? Dík.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Položili jste si nebo svým lékařům někdy otázku, proč neuropatii máte nebo co je její příčinou? Bez vyřešení skutečné příčiny neuropatie končetin nepřináší užívání léků trvalé výsledky. Příčinou vzniku neuropatie jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující zánětlivé autoimunitní reakce těla, které napadají a ničí naše vlastní tkáně. Konkrétně u neuropatie jsou ničeny nervová spojení v nohou a rukou. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si neuropatii sami trvale odstranili, a žádné léky jste nepotřebovali. Konzultace zdarma na tel. 608 155 338.
Efektivní léčba diabetické neuropatie dosud neexistuje. Základní strategie léčby neuropatie zahrnuje buď postupy, které brání vzniku neuropatie (primární prevence), nebo postupy, které vedou ke zpomalení progrese, ke stabilizaci nebo zlepšení již existující neuropatie (sekundární prevence).
Dále se využívá nebo zkouší řada specifických léků a terapeutických postupů:
Inhibitory aldózoreduktázy (sorbinil, tolrestat, zopolrestat a jiné zatím ukazují jen slabé výsledky, ale jsou dále studovány)
Specifickou oblastí terapie je léčba bolesti u bolestivých forem diabetické neuropatie. Základním opatřením je dosažení vyrovnaných glykémií, ve specifické léčbě jsou využívány: tricyklická antidepresiva (amitriptylin, nortriptylin, imipramin, desipramin), antikonvulziva (karbamazepin, gabapentin, opioidy a opiáty (tramadol, oxycodon), myorelaxancia (baclofen).
Neuropatická bolest obvykle není léčitelná běžnými analgetiky a nesteroidními antirevmatiky. Dosavadní farmakologická léčba diabetické neuropatie a jejích bolestivých projevů nepřináší u velkého počtu pacientů úlevu, případně je úleva jen krátkodobá. Farmakologická léčba dlouhodobě prakticky selhává a obtíže přetrvávají i při dobré kompenzaci diabetu. Navíc je farmakologická léčba postižených periferních nervů při diabetu finančně náročná.
V naší poradně s názvem PÁLENÍ CHODIDEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobrý večer.mám soustavné pálení nohou včetně chodidla.Je to celý den,ale i v noci.Prosím o doporučení léků.nebo vyšetření
Existuje specializované pracoviště?
Děkuji Z. Olivová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neuropatie nohou se může projevit jako pálení chodidel a nohou. Neuropatie bývá doprovodným efektem několika různých onemocnění, jako například diabetes, cévní problémy a nebo také může být neuropatie idiopatická, to znamená bez jiné příčiny. Pokud je neuropatie projevem systémového onemocnění, dá se mírnit kompenzací primárního zdravotního stavu. S tím vám pomůže lékař diabetolog nebo internista cévař. Pokud jde o neuropatii idiopatickou, tak pomůže neurolog nebo praktický lékař.
Diabetická neuropatie je častou neurologickou komplikací diabetu mellitu 1. a 2. typu. Představuje klinicky heterogenní syndrom, který se u většiny diabetiků vyvíjí postupně, často asymptomaticky. Příčina diabetické neuropatie dosud není zcela objasněna. Obecně se předpokládá, že mechanismus jejího vzniku je komplexní. Základní klasifikace diabetické neuropatie rozlišuje 2 typy: subklinickou neuropatii a klinickou neuropatii. Subklinická (asymptomatická) forma diabetické neuropatie je definována jako přítomnost nervového poškození v souvislosti s diabetem, které nemá klinické příznaky, ale je prokazatelné elektrodiagnostickými metodami, kvantitativními senzitivními testy nebo funkčními autonomními testy. Klinická neuropatie se manifestuje variabilními klinickými symptomy a abnormálními elektrofyziologickými testy.
V naší poradně s názvem POLYNEUROPATIE DOLNÍ KONČETINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VĚRA POSPÍŠILOVÁ.
nerozumím slovu POLY-NEUROPATIE, t.zn. že se týká rukou i nohou?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pojem polyneuropatie vychází z pojmenování dvou druhů periferní neuropatie.
Když periferní neuropatie postihne více nervů, hovoříme o polyneuropatii. Když periferní neuropatie zasahuje pouze jednu nervovou skupinu, hovoříme o mononeuropatii. Většina lidí trpí právě polyneuropatií, což je společný termín pro poškození zahrnující mnoho nervů současně. Polyneuropatie se může týkat rukou i nohou současně.
Rozhodně ne! Alkohol poškozuje nervy a může vyústit až v alkoholickou neuropatii. Vznik alkoholické neuropatie je úzce spojen s nadužíváním (abúzem) alkoholických nápojů. Udává se, že se vyskytuje až u 20 % chronických alkoholiků. Může se tak jednat stejnou měrou o ženy i muže, ale všeobecně se v této skupině častěji vyskytují muži. K rozvoji nemoci dochází po dlouhodobé pravidelné konzumaci alkoholu.
Chronické užívání alkoholu vede k malnutrici (podvýživě), karenci (nedostatku živin) a nedostatku vitamínů. Právě tyto faktory jsou hlavní příčinou vzniku neuropatie. Velkou roli hraje nedostatek vitamínu B1 (thiaminu) a B12. Alkohol jako takový má také přímý vliv na samotné nervy a vedení vzruchu.
Zpočátku se nemoc projevuje mravenčením dlaní a plosek nohou, které postupně přechází v bodavou bolest. Nemocný trpí pocitem necitelnosti a hůře provádí jemnou motoriku. Často popisuje, že má pocit, jako by měl na rukou tlusté rukavice. Později dochází také k poruchám motoriky. Svalová hmota končetin atrofuje (ubývá) a kůže je mramorová a lesklá. Tyto změny vedou k narušení hmatových schopností a také ke zhoršení chůze. Pacient tak často zakopává, při chůzi nezvedá dostatečně nohy.
Ke stanovení diagnózy se provádí řada elektrofyziologických vyšetření. Lékař při nich zjistí kvalitu vedení vzruchu jednotlivých nervů a rozsah tohoto poškození. Velmi důležitá je rovněž anamnéza pacienta, jelikož neuropatií je několik druhů a lékař tak musí znát charakter vzniku onemocnění, aby mohlo dojít k co nejkvalitnější léčbě.
Léčba alkoholické neuropatie je závislá na dodržování absolutní abstinence. Jakýkoliv další kontakt s alkoholem zhoršuje již rozvinuté příznaky. Nemocný by měl konzumovat vyváženou stravu s dostatkem minerálů a vitamínů. Právě vitamíny, především B1 a B12, jsou nemocnému suplementovány. To samé platí i u diabetické neuropatie.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Dostal.
Dobrý den
Chtěl bych poradit co mi pomůže na neuropatii na chodidlech.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Josef Dostal
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Neuropatie dolních končetin může mít řadu příčin. Dá-li bůh a poštěstí se, že znáte příčinu, která se dá léčit, tak můžete zmírnit i projevy neuropatie. Někdy se ale nepodaří nalézt žádnou příčinu a léčba je pak nemožná. Bez znalosti vašeho zdravotního stavu je možné odpovědět pouze obecně.
Cílem léčby je zvládnout stav způsobující neuropatii a zmírnit příznaky.
Léky proti dlouhodobé bolesti bez předpisu:
Kyselina acetylsalicylová – např. léky Aspirin, Anopyrin, Acylpyrin
Ibuprofen – např. léky Brufen, Ibalgin, Ibuprofen, Nurofen, Modafen
Nimesulid – např. lék Aulin
Léky proti dlouhodobé bolesti na lékařský předpis:
Ketoprofen – např. lék Fastum gel
Indometacin – např. lék Indometacin
Meloxikam – např. léky Recoxa, Apo-Meloxicam, Meloxicam
Metamizol – např. lék Novalgin
Piroxicam – např. lék Flamexin
Kyselina thiaprofenová - např. lék Surgam
Dexketoprofen - např. lék Dexoket a Ketesse
Léky proti záchvatům:
Gabapentin - např. lék Gralise, Grimodin, Gordius, Gabapentin, Gabanox, Gabagamma
Pregabalin - např. lék Kartesada, Lyrica, Naxalgan, Pragiola, Preato, Pregabalin, Pregamid, vyvinuté k léčbě epilepsie, mohou zmírnit i bolest nervů. Nežádoucí účinky mohou zahrnovat ospalost a závratě.
Léčba přes kůži:
Kapsaicinový krém, který obsahuje látku nacházející se v feferonkách, může způsobit mírné zlepšení příznaků periferní neuropatie. V místě aplikace kapsaicinu můžete mít pálení a podráždění pokožky, ale je to jen na chvíli. Někteří lidé to však nesnesou.
Lidokainové náplasti nebo krémy jsou další léčbou, kterou aplikujete na kůži a která může nabídnout úlevu od bolesti. Volně prodejná je mast Emla. Nežádoucí účinky mohou zahrnovat ospalost, závratě a necitlivost v místě náplasti.
Antidepresiva. Bylo zjištěno, že některá tricyklická antidepresiva, jako je Amitriptylin nebo Nortrilen pomáhají zmírňovat bolest tím, že narušují chemické procesy ve vašem mozku a míše, které způsobují, že pociťujete bolest.
Nežádoucí účinky antidepresiv mohou zahrnovat sucho v ústech, nevolnost, ospalost, závratě, změny chuti k jídlu, přibírání na váze a zácpu.
Pokročilé terapie:
Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS). Elektrody umístěné na kůži dodávají jemný elektrický proud o různých frekvencích. TENS by měl být aplikován po dobu 30 minut denně po dobu přibližně jednoho měsíce. Léčbu můžete dostat v lázních nebo v rámci rehabilitace předepsané lékařem.
Výměna plazmy a intravenózní imunoglobulin. Tyto postupy, které pomáhají potlačit aktivitu imunitního systému, mohou být přínosem pro lidi s určitými zánětlivými stavy.
Výměna plazmy zahrnuje odběr vaší krve, poté odstranění protilátek a dalších proteinů z krve a návrat krve do vašeho těla. Při imunoglobulinové terapii dostáváte vysoké hladiny proteinů, které fungují jako protilátky (imunoglobuliny).
Fyzikální terapie. Pokud máte svalovou slabost, fyzikální terapie může pomoci zlepšit vaše pohyby. Patří sem energie magnetického pole, protahování, masáže, parafínové zábaly, teplé koupele. Vše k dispozici v lázních.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické, což je například neuropatie dolních končetin.
Ve svém příspěvku NEUROPATIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika K..
Měřím cukr, hlídám stravu, doporučení lékaře dodržuju pravidelně, ale s neuropatickou bolestí mám problémy pořád :-( Zkouším kurkumu a Neuritogen, uvidíme…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Položili jste si nebo svým lékařům někdy otázku, proč neuropatii máte nebo co je její příčinou? Bez vyřešení skutečné příčiny neuropatie končetin nepřináší užívání léků trvalé výsledky. Příčinou vzniku neuropatie jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující zánětlivé autoimunitní reakce těla, které napadají a ničí naše vlastní tkáně. Konkrétně u neuropatie jsou ničeny nervová spojení v nohou a rukou. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si neuropatii sami trvale odstranili, a žádné léky jste nepotřebovali. Konzultace zdarma na tel. 608 155 338.
Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Objevuje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštělá, tenká a jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří takzvaná proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména dolů a nahoru ze schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka. Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku a poklesem spodního víčka. Není možné například pokrčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stísněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu nebo jiných úžinových syndromů. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností ke sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukou.
Ve svém příspěvku NEUROPATIE NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David Golský.
Překvapil mě název kapitoly "Léčba neuropatie".
Kdo je o tomto zdravotním problému alespoň základně informován, tak ví, že neuropatie není konvenční/západní medicínou léčitelná! Lepší je nazývat věci pravými jmény, kupříkladu "Tlumení neuropatických bolestí".
Velmi všem doporučuji nejprve nastudovat vedlejší účinky (ano, zlomek z nich byl v článku zmíněn) doporučovaných chemických léků, jenž dramaticky negativně ovlivní život pacienta.
Dlužno dodat, že ne všem tyto léky pomohou, což není informace vycucaná z prstu, nýbrž je statisticky doložitelná.
Přeji všem takto postiženým zázrak uzdravení, přinejmenším v podobě zmírnění potíží/bolestí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Ňorkova.
mám nalomený palec na pravé noze který je i podle lékqře zhojený,ale bolest přetrvává
lékař opichuje kloub palce /prý je opotřebený/ ale šílená bolest přetrvává a to už 2 roky od úrazu
užívám jen běžné léky od bolesti,ale bolest přetrvává že se to někdy nedá ani vydržet
prosím poraďte co dělat od strašné bolesti palce děkuji
Alkoholická neuropatie je onemocnění, které je provázeno poškozením nervů způsobeným alkoholem. V tomto případě se jedná o onemocnění pouze periferních nervů, mozek i mícha zůstávají neporušeny. Postiženy jsou primárně končetiny, a to jak ruce, tak i nohy.
Vznik alkoholické neuropatie je úzce spojen s nadužíváním alkoholu. Udává se, že se vyskytuje až u 20 % chronických alkoholiků. Může se tak jednat stejnou mírou o ženy i muže, všeobecně se však v této skupině častěji vyskytují muži. K rozvoji nemoci dochází po dlouhodobé pravidelné konzumaci alkoholu.
Chronické užívání alkoholu vede k podvýživě, nedostatku živin a nedostatku vitamínů. Právě tyto faktory jsou hlavní příčinou vzniku neuropatie. Velkou roli hraje nedostatek vitamínu B1 (thiaminu) a B12. Alkohol jako takový má také přímý vliv na samotné nervy a vedení vzruchu.
V naší poradně s názvem CELKOVÁ NARKOZA A ALKOHOLISMUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Haasová .
Prosím o poznatky, lékař mi řekl, ze se mohu tzv.zbláznit. Jdu na výměnu kyčelního kloubu. Dekuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Celkovou anestezii, neboli narkózu, je možné provést jen u střízlivého člověka. Pokud nemáte pod kontrolou pití alkoholu, tak před operací se budete muset přemoci a několik dní před zákrokem abstinovat. Jakmile by anesteziolog poznal, že jste pod vlivem alkoholu, tak operaci zruší a Vy budete muset uhradit škodu, která tím nemocnici vznikla (operační tým, rezervace sálu, příprava implantátů, atd) - řadově tisíce až desetitisíce. Takže rozum do hrsti a pevnou vůli!
Wikipedie uvádí, že u diabetiků neuropatie vzniká poměrně často. Kvůli cévním anomáliím je diabetická neuropatie (onemocnění vláken periferních i autonomních nervů) dosti rozvinutá a kvůli ní je i snížena citlivost na vnější podněty a schopnost zpětné reakce. Neuropatie vzniká jako souhrn příčin metabolických i vaskulárních.
Kvůli onemocnění nervových vláken vedoucích od receptorů v kůži dochází u pacientů ke zvýšení prahu bolesti a ti proto nepociťují bolest při zvýšeném tlaku, teplu a chladu, necítí vlhkost. Nevnímají „kamínek v botě“ a nereagují na drobné otlaky nebo ještě neotevřené rány. V kombinaci nedokrvování pokožky a necitlivosti na infekci vznikají nejprve drobné, později rozrůstající se vředy na místech největšího tlaku na kůži, a to převážně na chodidlech, vzácněji na jiných otlačených místech.
Začátkem potíží bývá nebolestivý drobný, okrouhlý, nehojící se defekt, který se šíří do hloubky, vznikají další abscesy, často ukryté pod novou tkání s drobnou ulcerací na povrchu. Postupně proniká píštěl až k samé kosti. Protože jsou nervová vlákna zodpovědná za informovanost mozku o bolesti poškozená, tyto hluboké vředy moc nebolí. Tyto otevřené nehojivé rány – typické stavy diabetické nohy – bývají souhrnem více okolností, ale podle svých hlavních příčin mají i svá většinou pravidelná místa vzniku a odlišný průběh.
Periferní neuropatii charakterizují pálivé, řezavé a palčivé bolesti nohou. Tato neuropatie se projevuje pocitem neklidu v nohou, někdy mravenčením prstů. Bolesti jsou většinou v klidovém stavu a při zátěži se mírní. Často vyžadují léčbu analgetiky a hypnotiky a výrazně snižují kvalitu života. Přidává se svalová slabost a zhoršená kloubní pohyblivost nohou, ale i dalších tělesných partií.
Dalším projevem neuropatie je ztráta citlivosti v nohou. Diabetik necítí tlakovou bolest ani bolest při vznikajícím zánětu. Je ohrožen rozvojem hlubokých akutních zánětů až odumíráním tkání. V závažných případech může lékař přikročit i k amputaci končetiny.
Periferní neuropatie:
Postihuje hlavně dolní končetiny, méně často ruce.
Projevuje se mravenčením a sníženou citlivostí prstů či celých končetin, k večeru a v noci se může objevovat pocit pálení a bolest.
Hlavní hrozbou jsou poranění, ta se totiž kvůli současné přítomnosti diabetické angiopatie často špatně hojí, komplikují se infekcemi a mohou vést až k amputacím končetiny.
Je důležité pravidelně si prohlížet nohy, nosit pohodlné boty a dávat pozor při pedikúře.
V naší poradně s názvem POLYNEUROPATIE DOLNÍCH KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Prosím odpoví mě nějaká dobrá duše proč mám polyneuropatii dolních končetin? Nemám cukrovku,nikdy jsem nekouřila ani nepila alkohol.Ten alkohol jen na malý přípitek např.narozeniny.Mám srážení krve laidenskou mutaci.Moc díků za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někdy si polyneuropatii přineseme do života vlastní genetickou výbavou, podobně jako třeba leidenckou mutaci. To pak vůbec nezáleží na dodržování zásad zdravého životního stylu a neuropatie propukne tak jako tak. V kombinaci s leidenskou mutací zde vyvstává možnost řešení projevů polyneuropatie úpravou dávkování antikoagulačních léků, které určitě užíváte na ředění krve. Domluvte se na tom se svým kardiologem. Také by bylo vhodné být v péči neurologa, který bude kontrolovat změny v projevech neuropatie a určí i následnou léčbu.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
Léčba diabetické neuropatie není jednoduchá, především proto, že není znám způsob odstraňující příčinu neuropatie. Léčba se opírá zejména o normalizaci krevního cukru a o potlačení nepříjemných bolestivých stavů a jiných nepříjemných pocitů jako brnění, pálení. Terapie je velmi individuální. Předem není jisté, zda a u koho zabere. Vhodná je i fyzioterapie.
Základem je udržování stabilní hladiny glukózy v krvi (což může vést k zastavení nebo zpomalení rozvinutí nemoci do těžších stadií). Užívají se perorální antidiabetika, případně injekčně inzulin. U některých lidí může intenzivní kontrola a regulace glykémie snížit riziko vývinu neuropatie i o více než 60 %.
K léčbě bolesti se podávají se antiepileptika, antidepresiva. Doporučují se také masti obsahující capsaicin. Účinné je v některých případech podávání látek podporujících regeneraci a výživu nervů. Hlavně kyseliny alfa lipoové či linoleové a podávání vitamínů B, E.
Mezi jiné metody zvládnutí bolesti a jiných nepříjemných vjemů u neuropatie patří také fyzioterapie, která zahrnuje akupunkturu, relaxační techniky, rehabilitaci či elektrickou stimulace nervového systému. Od roku 2010 se v České republice používá nová fyzikální léčba, která napomáhá diabetikům zmírňovat obtíže při diabetické neuropatii a zvyšuje kvalitu života. Jedná se o Mesodiencefalickou modulaci. Tato metoda se používá pro léčbu bolestivé diabetické polyneuropati a je zatím určena pouze pro dospělé pacienty. Léčba pomocí Mesodiencefalické modulace je finančně nákladnější, a prozatím není hrazena zdravotními pojišťovnami.
Léčba bolesti je velice záludná. Je silně individuální, zda a u koho zabere. Podávají se antiepileptika, antidepresiva. Doporučují se také masti obsahující kapsaicin. Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy). Na zvládnutí bolesti a jiných nepříjemných vjemů u neuropatie se doporučuje také například akupunktura, relaxační techniky a rehabilitace. Účinné je v některých případech podávání látek podporujících regeneraci a výživu nervů. Hlavně kyseliny alfa-lipoové či linoleové. Doporučuje se podávání vitamínů B, E.
Léčba přítomné diabetické neuropatie není zcela jednoduchá. Základem je udržování stabilní a přijatelné hladiny glukózy v krvi. Napomáhá to pozdržet rozvinutí nemoci do těžších stadií a někdy může lze ještě napravit již přítomné příznaky. Užívají se perorální antidiabetika, pokud nestačí, tak se podává injekčně inzulin. U některých lidí může intenzivní kontrola a regulace glykémie snížit riziko vývinu neuropatie i o víc než 60 %.
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným úhlem nebo těžší obstipací je vhodnější desipramin (Petylyl), který má menší anticholinergní efekt. Desipramin selektivně blokuje jen norepinefrin. Mezi léky této skupiny patří také imipramin (Melipramin).
Při dobré toleranci je možné stoupat až k dávkám 125–150 mg/d a teprve pak volit léky druhé řady, které se mohou eventuálně kombinovat. Na neuropatické bolesti většinou méně působí moderní antidepresiva typu SSRI.
Používá se především karbamazepin (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol), který je lékem první volby u neuralgie trigeminu. Z dalších antikonvulziv fenytoin (Sodanton, Epilan D, Phenhydan), klonazepam (Rivotril, Antelepsin), eventuálně kombinace amitriptylinu s deriváty kyseliny valproové (Everiden, Convulex, Orfiril, Depakine Chrono, Apilepsin). U karbamazepinu se začíná vždy malými dávkami 2 x100 mg a pomalu se stoupá podle tolerance a léčebného efektu. Obvykle se nepřekračuje dávka 1 200 mg a větší dávka se vždy podává na noc. Mezi nejčastější nežádoucí účinky karmabazepinu patří závratě, ospalost, únava, někdy neklid, ataxie, diplopie, nystagmus, rozmazané vidění a kardiální poruchy (je kontraindikován u atrioventrikulárních blokád a hypersenzitivity na tricyklická antidepresiva). Důležité je vědět, že karbamazepin antagonizuje účinek dikumarolových aktikoagulancií. Mezi nežádoucí účinky déletrvajícího užívání fenytoinu patří poruchy rovnováhy, ataxie, závratě, nystagmus, třes, gingivální hyperplazie, poruchy hematopoetického systému a osteopatie. Mezi nežádoucí účinky kyseliny valproové patří tremor, přírůstek na váze, dyspepsie, nauzea a alopecie.
V poslední době byl prokázán i příznivý efekt některých antiepileptik III. generace. Jde především o gabapentin (Neurontin), jehož efekt byl prokázán i randomizovanými studiemi. Měl by být indikován již jako lék druhé volby u neuralgie trigeminu (včetně postherpetické) a bolestivé diabetické neuropatie. Počáteční dávka gabapentinu je 300 mg, během týdne se doporučuje zvyšovat až na 900 mg/d, maximální dávka dle tolerance se udává 1 600–2 400 mg/d, ale někdy lze gabapentin podávat i v dávce 3 600 mg/d. Mezi nežádoucí účinky patří somnolence, závratě a někdy ataxie.
Z dalších antiepileptik této skupiny je možné u neuropatické bolesti použít lamotrigin (Lamictal) a topiramat (Topamax).
K ovlivnění bolestí nebo dysestezií u diabetických neuropatií se doporučuje kyselina thioktová – alfa-lipoová (Thioctacid). Jde o antioxidans s účinky koenzymu mitochondriálních multienzymových komplexů. Doporučuje se počáteční infuzní forma s denní dávkou 600 mg po dobu 2–3 týdnů, po které následuje léčba tabletami několik týdnů.
Příznivý efekt na pozitivní senzitivní příznaky má také myorelaxans baclofen. Efekt se projeví hlavně tam, kde se na bolesti účastní i muskuloskeletální komponenty (svalové spasmy). Dávky se používají až do maxima 80–100 mg/d.
Další, již méně standardní možností je použití antiarytmika mexiletinu (Mexitil, Katen). Je však zapotřebí opatrnost u nemocných s poruchami srdečního rytmu, u atrioventrikulárních blokád je dokonce kontraindikován. Začíná se dávkou 150 mg/d, která se při dobré toleranci pomalu zvyšuje, maximální dávka je 1 200 mg/d. Bohužel nežádoucí účinky jsou poměrně časté (nauzea, zvracení, průjmy, poruchy chuti, závratě, někdy poruchy koordinace, tremor, tinitus i kognitivní poruchy), takže se doporučuje tuto indikaci použít jen na pracovištích, která mají s tímto medikamentem zkušenosti. Před léčbou je vždy vhodné konzultovat kardiologa. Někdy se doporučuje otestovat případnou pozdější účinnost mexiletinu infuzí lidokainu, který je rovněž blokátorem sodíkových kanálů. U torpidních bolestí je možné použít perorální eventuální transdermální (0,3 mg/d) klonidin (Catapresan). Jde o antihypertenzivum se stimulačními účinky receptorů alfa2 v CNS a následnou inhibicí periferního sympatiku. Další možností je prazosin (Deprazolin, Minipres) – selektivní blokátor alfa-1-adrenergních receptorů. Počáteční dávka by měla být 1 mg/d s pomalým zvyšováním až do 12 mg/d, dávky pod 4 mg/d jsou obvykle neúčinné. Na počátku léčby se může vyskytnout posturální hypotenze.
Kortikoidy se rovněž doporučují v adjuvantní léčbě neuropatických bolestí, nejčastěji pak dexamethason v průměrných dávkách 10 mg (+/- 9 mg) nebo prednison 80–100 mg/d.
Někteří pacienti si stěžují na nepříjemné gastrointestinální nežádoucí účinky tohoto léčivého přípravku a na bolest hlavy.
Známé nežádoucí účinky jsou:
Nevolnost nebo zvracení, které může být sníženo při podání léčiva s jídlem nebo mlékem.
Méně často se vyskytují bolest břicha či průjem.
Při dlouhodobém použití při vysokých dávkách nebo v případě selhání ledvin byla pozorována periferní neuropatie a další neurologické změny.
Byly hlášeny alergické reakce, jako je vyrážka, svědění, horečky, také respirační syndromy s bronchospasmem a / nebo dušnost, kašel.
Vzácně byly hlášeny hematologické změny.
Vzácně se vyskytují hepatobiliární poruchy, anémie, závažné kožní reakce, neuropsychiatrické potíže a periferní neuritidy.
Pacienti by měli být informováni, že Furolin zbarvuje moč hnědě; toto je zcela neškodné.
Některé z vážnějších, ale vzácných vedlejších účinků Furolinu byly důvodem k obavám. Patří mezi ně plicní reakce, hepatotoxicita a neuropatie.
Plicní toxicita
Plicní toxicitu způsobenou nitrofurantoinem lze rozdělit na akutní, subakutní a chronické plicní reakce. Předpokládá se, že akutní a subakutní reakce jsou způsobeny hypersenzitivní reakcí a často vymizí po vysazení léku. Odhaduje se, že akutní reakce se vyskytnou asi u jedné z 5000 žen, které lék užívají. Tyto reakce se obvykle rozvinou 3 až 8 dní po první dávce nitrofurantoinu, ale mohou se objevit od několika hodin do několika týdnů po zahájení léčby. Příznaky zahrnují horečku, dušnost, zimnici, kašel, pleuritickou bolest na hrudi, bolest hlavy, bolesti zad a epigastrickou bolest. Rentgen hrudníku často ukáže unilaterální nebo bilaterální infiltráty podobné plicnímu edému. Léčba zahrnuje přerušení podávání nitrofurantoinu, což by mělo vést ke zlepšení symptomů do 24 hodin.
Chronické plicní reakce způsobené nitrofurantoinem zahrnují difuzní intersticiální pneumonitidu, plicní fibrózu nebo obojí. Tato méně častá reakce se může objevit 1 měsíc až 6 let po zahájení užívání léku a obvykle souvisí s jeho celkovou celoživotní dávkou. Tato reakce se projevuje progresivní dušností. Je důležité rozpoznat nitrofurantoin jako možnou příčinu symptomů a vysadit lék, když vznikne podezření na plicní nežádoucí účinky, protože nežádoucí účinky můžou být reverzibilní, pokud je lék vysazen brzy.
Jaterní toxicita
Jaterní reakce, včetně hepatitidy, cholestatické žloutenky, chronické aktivní hepatitidy a jaterní nekrózy, se vyskytují vzácně. Nástup chronické aktivní hepatitidy může být záludný a pacienti by měli být pravidelně sledováni kvůli změnám v biochemických testech, které by naznačovaly poškození jater. Tyto reakce se obvykle objevují po expozici léku po dobu delší než 6 týdnů. Pokud jsou u pacienta užívajícího nitrofurantoin pozorovány známky selhání jater, lék by měl být vysazen. Opakovaná aplikace léku v pozdější době se nedoporučuje, protože se reakce může opakovat po obnovení podávání léku.
Neuropatie
Neuropatie je vzácný vedlejší účinek užívání nitrofurantoinu. Pacienti mohou pociťovat necitlivost a mravenčení ve tvaru punčochy, což se může nebo nemusí zlepšit po vysazení léku.
Komplikovaný průběh onemocnění můžeme pozorovat především u diabetiků, u nichž je zhoršena cirkulace krve dolními končetinami. Tito pacienti jsou i bez neuropatie náchylní ke vzniku takzvané diabetické nohy, což je stav, při kterém dochází k zánětům a gangréně (odumírání) tkáně nohou. Pokud se tato situace zkomplikuje vznikem alkoholické neuropatie, hrozí amputace postižené končetiny či její části.
