Zajímá vás téma AMERICKÝ PITBULTERIÉR? Tak právě pro vás je určen tento článek. Při mnoha nehodách, činnostech nebo při běžném životě dochází k selhání základní životní funkce. Postižený má šanci na přežití, pokud se mu ihned dostane první pomoci v podobě nepřímé masáže srdce a dýchání z úst do úst (umělé dýchání).
Vraťme se do historie
Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v dalších zprávách a doporučeních České lékařské komory, České kardiologické společnosti, postupy pro ZZS, JIP, ARO apod. V témže roce ji převzal i Český červený kříž (ČČK) a zahrnul ji do Standardů prvn
Ukázalo se, že americký ženšen, odrůda pěstovaná především v Severní Americe, snižuje hladinu cukru v krvi po jídle přibližně o 20 % nejen u zdravých jedinců, ale i u pacientů s diabetem 2. typu.
Dalším zjištěním bylo, že když lidé s diabetem typu 2 užívali 1 gram amerického ženšenu 40 minut před snídaní, obědem a večeří po dobu dvou měsíců při zachování pravidelné léčby, jejich hladina cukru v krvi nalačno se snížila o 10 % ve srovnání s uživateli placeba.
Jak to funguje: Americký ženšen může zlepšit reakci buněk na produkci inzulinu ve vašem těle.
Užívání: Užívejte 1 gram maximálně dvě hodiny před každým hlavním jídlem (jeho dřívější užívání může způsobit příliš nízkou hladinu cukru v krvi). Pozor, denní dávky vyšší než 3 gramy neposkytují další výhody.
Opatření: Ženšen může snížit účinnost warfarinu, léku na ředění krve, proto se této kombinaci vyhněte. Může také stimulovat imunitní systém, který by mohl interferovat s imunosupresivy.
Závěr: Užívání až 3 gramů ženšenu denně může pomoci snížit hladinu cukru v krvi a krevního cukru po jídle. Dbejte na to, že ženšen může interagovat s warfarinem a jinými léky.
V 50. letech 19. století se americký chirurg Jesse Fell dozvěděl o rostlině, kterou domorodí Američané používali k léčbě rakoviny. Identifikoval tuto rostlinu jako krevnici kanadskou a následně ji zkombinoval s chloridem zinečnatým, aby vytvořil Fellsovu Pastu. Po emigraci do Londýna Fell založil lukrativní rakovinovou praxi pomocí této pasty [3], ale mnozí v lékařské praxi se mu vysmívali.
Harry Hoxsey, prodavač pojištění v Illinois, začal ve dvacátých letech prodávat léčbu rakoviny, včetně escharotiky. Hoxseyho červená pasta obsahovala trisulfid antimonitý, chlorid zinečnatý a krevnici kanadskou a byla údajně vyvinuta poté, co pozorovali koně, jak se léčí z rakovinných lézí pasením se na určitých rostlinách. Hoxsey otevřel 17 klinik po celých USA a léčil několik tisíc pacientů v multimilionovém podniku [4]. Americká lékařská asociace označila Hoxseyho za šarlatána a americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zveřejnil varování před Hoxseyho recepturou na 46 000 amerických pošt.
Dr Frederick Mohs ve 30. letech minulého století poznamenal, že chlorid zinečnatý fixoval a histologicky konzervoval kůži in vivo. Mohs vyvinul pastu, která používala stibnit a krevnici kanadskou k udržení chloridu zinečnatého v suspenzi, což mu umožnilo působit jednotně jako fixační prostředek. Mikroskopickým mapováním celého postižení okrajů nádoru a vyříznutím, dokud nebyly získány jasné okraje, Mohs produkoval míru vyléčení 99,3 % u 7257 případů bazaliomu (BCC) a 94,4 % u 2551 případů spinocelulárního karcinomu (SCC) [5]. Tyto výsledky však nebyly způsobeny složkami Mohsovy pasty, jak dokazují podobné rychlosti vyléčení s následně vyvinutou technikou čerstvé tkáně, kde se již escharotika nepoužívala. Mohs patentoval svou pastu, aby zabránil jejímu nesprávnému použití jako samostatné lokální terapie.
V roce 1975 navštívila Mohsovu kliniku portugalská lékařka Almeida Goncalvesová a sledovala, jak se provádí Mohsova technika fixační pasty. Po návratu do Portugalska Goncalves vyvinul chemochirurgickou techniku bez systematické mikroskopické kontroly. Jeho proces používal pastu podobnou Mohsově, ale galgánem lékařským (Alpinia officinarum) místo stibnitu pro usnadnění suspenze chloridu zinečnatého. Mast byla aplikována po dobu 24 hodin na léze i na 5–10 mm okraj klinicky normálně vypadající tkáně; po léčbě byly odebrány biopsie k posouzení vymizení rakoviny. Ze 179 pacientů s BCC a 33 pacientů s SCC a při sledování v rozmezí od 5 do 10 let Goncalves neuvedl žádnou recidivu. Při počáteční aplikaci však byla vysoká míra selhání, 38 % u BCC a 21 % u SCC, přičemž někteří pacie
Rakev je nezbytnou součástí každého pohřbu, je tedy potřebná při kremaci i při pohřbívání do země. Na trhu existuje mnoho typů rakví, některé z nich byly vyrobené v Čechách a jiné v zahraničí. Největší výrobna rakví v Čechách je v obci Počátky na Jindřichohradecku, kde ročně vyrobí zhruba 50 000 rakví. Což je obrovské množství, když uvážíme, že ročně v Čechách zemře asi 100 000 lidí. V této továrně na rakve se prkna nechávají schnout 6 měsíců a pak se rozřežou na jednotlivé lamely a roztřídí se podle kvality. Méně kvalitní dřevo se použije na ty části rakve, které nejsou vidět, jako je například dno rakve. Viditelné části rakve jsou z kvalitního dřeva. Protože 90 % zdejších rakví zamíří se zemřelým na kremaci, jsou často rakve vyráběné z topolového dřeva, které na kremaci stačí. Dubová rakev je předepsaná při pohřbu do země. Rakve jsou vyráběny hromadně, nejedná se o ruční práci, ornamenty vytváří válce se vzorem. Sestavení rakve trvá asi 10 minut. Ručně od začátku do konce se vyrábí minimum rakví, samozřejmě se to odrazí na ceně. Pozůstalí si mohou vybrat ze široké nabídky barev. V Čechách jsou nejprodávanější rakve v odstínu jaspisu a ořechu, tedy rakve v hnědých odstínech. Postupně se zase vrací do módy černé rakve. Nalakovat rakev požadovanou barvou trvá zhruba hodinu. Existují i levné verze rakví, které jsou určené jen na pohřeb bez obřadu, které se příliš nelakují, nalakovat je trvá asi 10 vteřin. Na dně každé rakve je voskovaný papír, pak papírová drť, vnitřek rakve bývá obvykle ze saténu. Levnější typy rakve stojí několik tisíc, nejdražší jsou k prodeji v řádu desítek tisíc.
Zesvětlovače kůže mají v posledních několika letech za sebou dlouhou vývojovou cestu. Spotřebitelé se totiž dnes díky snadno dostupným informacím na internetu mohou mnohem lépe vzdělávat a zjišťovat od ostatních nežádoucí účinky pleť bělících produktů, které chtějí koupit. Tato článek je proto navržen tak, aby se spotřebitel s jeho pomocí mohl seznámit s mnoha různými složkami zesvětlovačů kůže dostupných na dnešním trhu. A nakonec si pak mohl vybrat nejlepší produkt pro svou kůži.
Proces zesvětlení kůže probíhá v několika etapách. Jednotlivé složky přípravků na zesvětlení kůže působí v různých fázích procesu a obvykle poskytují nejlepší výsledky, když se spojí dohromady do jednoho ověřeného produktu. Zde jsou uvedeny některé z nejoblíbenějších surovin používaných při výrobě produktů na bělení kůže.
Alfa Arbutin:
Alfa-Arbutin je biosyntetická aktivní složka, která je čistá a dobře rozpustná ve vodě. Alfa-Arbutin je vyráběn ve formě prášku. Alfa-Arbutin je jeden z nejpokročilejších účinných látek v moderním zesvětlování kůže. U Alfa-Arbutinu bylo prokázáno, že při bělení účinně fungoval na všechny typy pleti. Ukázalo se, že i velmi nízké koncentrace Alfa-Arbutinu blokují činnost tyrozinázy, čímž vzniká tak zvaný albinismus. Výzkumy prokázaly, že epimer z arbutinu má asi 10 krát silnější inhibiční účinek, než je u beta-arbutinu. Alfa-Arbutin je velmi drahá ingredience, štěstí, že funguje i při velmi nízkých koncentracích. Alfa arbutin je nejrychlejší a nejefektivnější bělící prostředek při bělení kůže.
Beta-Arbutin (extrakt z medvědice lékařské):
Beta-Arbutin je často zmiňován jen jako arbutin. Beta-Arbutin je přírodní extrakt nalezený v rostlinách medvědice lékařské. Arbutin také poskytuje kůži zesvětlující účinek na kůži tím, že zabrání tyrozináze v její činnosti. Ačkoli je arbutin přírodní derivát hydrochinonu, tak nemá stejná rizika nebo vedlejší účinky. Arbutin, jak bylo prokázáno, je velmi bezpečná látka. Beta-arbutin je levnější na výrobu než alfa-arbutin, ale také i jeho bělící efekt je desetkrát slabší. Z těchto důvodu je v mnoha nových kůži bělících přípravcích nyní použitý Alfa Arbutin na rozdíl od dříve používaného beta-arbutinu.
Kyselina kojic:
Kyselina kojová (Kojic Acid; C6H6O4; 5-hydroxy-2-(hydroxymethyl)-4-pyrone) je produktem plísně, především druhem Aspergillus oryzae, vyskytující se v Japonsku, odkud má také kyselina název – Kojic. Kyselina kojová se často používá jako přísada do asijské stravy a podle posledních poznatků se začala také používat v kosmetice, jako přírodní prostředek k bělení kůže a při léčbě pigmentových problémů a stařeckých skvrn. Kyselina kojová byla poprvé objevena v roce 1989 a nyní je používána j
Doporučené doplňky jsou určeny k posílení imunitního systému, pomáhají hojit zanícenou tkáň v hrdle a zmírňovat bolest. Není-li doporučeno jinak, mají se užívat společně a tak dlouho, dokud trvají příznaky. Mohou se rovněž kombinovat s volně prodejnými léky i předepsanými antibiotiky. Vitamín C pomáhá zvládat infekce horních dýchacích cest, které způsobují bolest v krku. Je přirozeným antihistaminikem, a proto může snižovat tvorbu zánětlivých protilátek u alergiků. Česnek a echinacea mají antivirové a antibakteriální vlastnosti; užívejte je při prvních známkách podráždění v krku. Při nachlazení zkuste zinkové pastilky, mohou vám pomoci zažehnat bolest v krku a podle vědeckých studií mohou zkrátit trvání nemoci. Nesnášíte-li chuť zinku, pijte čaj z amerického jilmu nebo proskurníkového kořene. Tyto léčivky pokryjí sliznici, což usnadní polykání a zmírní bolest. Americký jilm také obsahuje složky známé jako oligomerické proantokyanidové komplexy (OPC), které potlačují infekce a alergické reakce. K posílení imunitního systému přidejte do čaje ještě několik kapek vodilkové tinktury – je zvláště účinná proti bakteriálním infekcím, protože obsahuje protizánětlivou složku berberin. Máte-li silně zduřené sliznice, můžete přidat lékořici (sušený kořen nebo tinkturu); při vysokém krevním tlaku ji však neužívejte.
Glutamát sodný (sodná sůl kyseliny glutamové) je potravinářské aditivum pro zvýraznění chuti a v potravinách ho najdeme buď slovně anebo pod označením E620 – E625, nejčastěji pak E621.
Konkrétně se jedná o aminokyselinu, která se v organizmu zcela běžně vyskytuje, potíž je však forma, v jaké je přidávána do jídla. Většina aminokyselin se v těle vyskytuje v tzv. L-formě. Syntetické formy se však vyskytují v tzv. D-formě, která je, jak míní mnozí odborníci, pro organizmus velmi škodlivá.
Dr. Petr Fořt v uvedeném článku píše: „Uvažuje se o tom, že D-formy aminokyselin mohou být příčinou poruch metabolismu a s tím spojených vážných zdravotních potíží. Jak to v reálu dopadne, pochopitelně závisí na jejich množství.“ Po různých testech prohlásila instituce FDA, americký úřad pro bezpečnost potravin, že glutamát sodný není alergenem, není toxický a dokonce není rizikový ani pro těhotné a kojící ženy a děti předškolního věku. S tímto názorem nesouhlasí více odborníků a kupříkladu prof. RNDr. Anna Strunecká ve své knize Doba jedová (s. 28) píše, že „Glutamát je neurotoxický a neměl by se vyskytovat ve výživě těhotných a kojících žen ani ve výživě kojenců a batolat“ ... Obzvláště nebezpečný je glutamát u dětí a to ještě nenarozených, kdy glutamán prostupuje placentou do krve a do mozku plodu. Vyvíjející se mozek je mnohem citlivější na působení této soli než mozek dospělého člověka. Prof. Strunecká však píše, že „glutamát je nebezpečný v každém věku“... Na další straně je pak výčet onemocnění, které se mohou vyskytnout v důsledku konzumace glutamátu, příklad: autismus, neurodegenerace, epilepsie, různé poruchy metabolizmu, migrény, poruchy učení u dětí atd.
Bylinné léky mohou zlepšit zdraví a funkci vnitřních orgánů, včetně jater a sleziny. Je důležité, aby si každý člověk uvědomil, že každý orgán plní určitou funkci. Většina orgánů, včetně jater nebo sleziny, má mnoho funkcí, které pomáhají s udržením těla v dobrém celkovém zdraví.
Byliny na podporu sleziny
Některé bylinné léky pomáhají s podporou zdraví sleziny a s léčbou nemocí ohrožujících právě slezinu. Velmi užitečné byliny jsou následující:
pampeliška
rournatec
zpododěr americký
jelení jazyk celolistý
dříšťal
bílý dub
Pampeliška je jednou z nejčastěji používaných bylin v léčbě zvětšené sleziny či jater. Zároveň jsou v ní obsaženy účinné látky, především terpen a kumarin. Další vhodnou bylinkou je například žen-šen (připisuje se mu obzvlášť léčivé působení na okruh sleziny) a takzvané zahřívající koření – skořice, kurkuma, zázvor, kardamom, muškátový oříšek.
Základní příznivý účinek ženšenu na lidské zdraví souvisí s jeho antioxidačními vlastnostmi, se schopností stimulovat imunitní systém a chránit organismus před nepříznivými vlivy. Všechny tři druhy ženšenu pomáhají tělu v boji s celou řadou nemocí. Stimulují tvorbu T buněk, které jsou součástí imunitního systému a ničí škodlivé viry a bakterie. Čínský ženšen může potlačovat růst některých nádorových buněk. Podle velké korejské studie bylo riziko vývojové rakoviny u lidí užívajících Panax ginseng poloviční než u lidí, jež jej neužívali. Ukázalo se, že ženšenové preparáty – prášek nebo tinktura – riziko rakoviny snižovaly, kdežto užívání čerstvého ženšenového kořene, šťávy nebo čaje tento účinek nemělo. Ženšen může být prospěšný při únavě a zotavování z vleklých nemocí. Ukázalo se, že vyrovnává uvolňování stresových hormonů v organismu a podporuje orgány, které tyto hormony vytvářejí, hypofýzu a hypotalamus umístěné na spodině mozkové a nadledvinky, uložené na horních pólech ledvin. Čínský ženšen může pomáhat při úpravě impotence tím, že zlepší erekci, protože má schopnost rozšiřovat cévy, nebo v boji s mužskou neplodností. Ženšen dokáže zápasit proti únavě zvyšováním vitality. Zatímco čínský ženšen je vhodný spíše pro muže, sibiřský ženšen je vhodnější pro ženy, zvláště trpí-li poruchami menstruačního cyklu. Americký ženšen je vysoce ceněn pro své tonizující účinky a je tradičně užíván k léčení poruch zažívacího ústrojí. Jinak mají všechny tři druhy ženšenu mnoho společných vlastností a možností použití.
Máte-li kolísavý krevní tlak nebo poruchy srdečního rytmu, neměli byste ženšen vůbec užívat, stejně tak během těhotenství a v případě užívání MAO inhibitorů – antidepresivních léků potlačujících určité enzymy.
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
tvaroh (vytahuje zánět, ulevuje od bolesti): rozetřete na gázu a přiložte dvakrát denně na krk,
rozdrcený česnek (antivirové a antibakteriální účinky); s česnekem však opatrně při onemocnění jater,
čajovníkový olej Tea Tree (nakapaný do sklenice teplé vody),
echinacea (třapatka nachová) má antivirové a antibakteriální účinky; užívejte ji při prvních známkách podráždění v hrdle,
jilm americký: šálek čaje až třikrát denně (lžička na šálek, zalít vroucí vodou),
proskurník (lístky): šálek čaje až třikrát denně, (2 lžičky sušené léčivky zalít horkou vodou; lze smíchat s jilmem),
lékořice: třikrát denně šálek čaje (lžičku léčivky s jilmem nebo proskurníkem) nebo 45 kapek tinktury (nakapejte do vody); trpíte-li však na zvýšený krevní tlak, poraďte se raději s lékařem,
podběl, jablečník, mateřídouška: šálek čaje třikrát denně (1 až 2 lžičky sušené léčivky na šálek; lze užívat směs všech tří, nebo i každou zvlášť),
čaj z myrhy, tymiánu a šalvěje,
islandský lišejník,
heřmánek zmírní horečky, bolest hlavy a v krku; neužívejte jej trvale, ale pouze léčebně; v případě alergie na heřmánek se této bylině vyhněte úplně,
směs sušeného bezového květu, máty a žebříčku lze pít po celý den (zmírňuje bolest v krku),
Růst vlasů po smrti je morbidní mýtus, jenž se šíří již od starověku a který prokazatelně vyvrátil až americký soudní lékař William R. Maples (1937–1997). Podle něj je zásadní podmínkou pro další růst tkáně hormonální výměna, k níž však v těle po smrti už samozřejmě nedochází. Posmrtný růst vlasů, nehtů a čehokoli jiného lze tudíž vyloučit. Dojem růstu vyvolává dehydratace. Je třeba si totiž uvědomit, že lidské tělo tvoří až z 60 % voda. Po smrti tkáň vlhkost ztrácí, vysušuje se a kůže se stahuje a tím se více odhalují vlasy a nehty. Tak dochází k iluzi, že vlasy nadále rostou.
Speciálně u dětí jsou výkyvy teploty časté a její dočasné zvýšení může být způsobeno například příliš intenzivní hrou, pláčem, nebo se může objevit těsně po probuzení. Dětská kůže horká na dotyk ještě nemusí nutně znamenat horečku. Za tu se považuje minimálně osmatřicet stupňů, které naměříte v konečníku dítěte (z hodnoty, kterou ukáže teploměr, se odečítá půl stupně). Většina horeček podle pediatrů odezní bez komplikací stejně rychle, jako přišla. Americký výzkum rovněž ukázal, že většina rodičů začíná podávat antipyretika dětem už při teplotě 37,5 °C, což je podle nich neopodstatněné a spíše škodlivé. Pětaosmdesát procent rodičů dokonce dítě kvůli podání léku při takto vysoké teplotě vzbudí, ačkoli spánek je pro zdraví dítěte mnohem důležitější než sražení takto vysoké teploty.
Barvení vlasů je známé již z dob Egypta, kdy se používaly různé přírodní přelivy. Melír je technika barvení vlasů, kdy se barví jen některé prameny nebo partie vlasů (například konečky), aby se tak odlišily od původní barvy. Pokud se použije technika balení do fólie, je možné použít na melír více než jednu barvu (takzvaný americký melír) a dosáhnout například efektu tónování. Stejně tak je možné k odbarvení vlasů používat roztoky peroxidu.
Melír nepatří mezi zastaralé a opomíjené techniky, i když by se to tak někomu mohlo zdát. Melíry dostaly novou podobu a kolorování účesů je dnes velkým hitem. Módní melír je často nenápadný, pouze prosvětluje a barvou modeluje účes. Moderní melíry dokážou být i extravagantní. Nestačí jen část účesu zesvětlit nebo ztmavit. Takový melír však patří do rukou profesionálních koloristů, kteří vám ve vlasech vytvoří doslova umělecké dílo. Nebojte se tedy ani barev. Barevný melír je přesně to, kam vlasové účesy s melírem spějí. Barva je povolena, trendy jsou růžový, oranžový, žlutý, modrý, fialový či třeba zelený melír. Naprostým hitem je pak multibarevný melír.
Ingredience: 0,5 kg červené řepy, 2 lžíce másla, 1 lžíce pikantní hořčice, 1 lžička medu, 1 špetka chilli, sůl, worcestrová omáčka, citronová šťáva, tlačenková želatina, sáček na tlačenku, 500 ml vody
Postup: Červenou řepu uvaříme, oloupeme a nakrájíme na nudličky. Na pánvi rozpustíme 2 lžíce másla, přidáme lžíci hořčice, lžičku medu, špetku chilli a do toho zamícháme nakrájenou řepu. Osolíme a dle chuti doplníme worcestrovou omáčku citronovou šťávou. Prohřejeme a poté si připravíme želatinu z 500 ml vody, kterou uvedeme k varu a necháme zchladnout, vsypeme do ní želatinu a nálev promícháme s připravenou směsí. Směs nalijeme do sáčku na tlačenky a necháme zchladnout.
A jaké jsou vaše tipy na červenou řepu v aspiku? Přidejte své originální recepty nebo vyzkoušejte výše uvedené recepty a poskytněte nám zpětnou vazbu.
Nejde o nový koncept, o něco dříve než MANA například vznikl americký Soylent. MANA je stejně kvalitní, navíc je dostupnější a taky levnější. Týdenní zásoba, tedy sedm balíčků (jeden balíček je nově na pět porcí), vyjde na 1 700 korun, pokud začínáte (to je včetně speciální lahve a naběračky), a na 1 400 korun, když už jen doplňujete zásoby. To je cca 48 korun na jednu porci (40 Kč při doplňování zásob), což je opravdu skvělá cena.
Chuť, množství a energie získané z jedné dávky jsou perfektní, nelze nic vytknout, nicméně je mnohem výhodnější si prášek umixovat a předpřipravené drinky nechat lidem, co na to mají.
MANA obsahuje mnoho vlákniny (psyllium), proteinovou složku tvoří sójový protein, který najdete i v řadě proteinových přípravků. Sacharidy dodává pak řada složek jako oves, kukuřice či míza z akácie. Nechybí ani třeba poměrně populární chlorella, lecitin nebo látky pro podporu regenerace po tréninku. Když se podíváte na etiketu, zjistíte, že při 3 až 5 porcích produktu denně, dodáte lehce přes 2 000 kcal (při 400 kcal na porci), což je pro řadu lidí dostačující.
MANA chutná nevýrazně. Nápoj je lehce nasládlý, chuťově podobný ovesné kaši, ale jinak celkem neutrální. Zkonzumovat jednu porci při rozumném tempu zabere kolem 10 minut. V jedné porci do sebe dostanete okolo 500 kalorií.
V návodu se doporučuje začít postupně: jednu porci první den, druhý den dvě a třetí den už pijete jen tento nápoj. Je těžké však nápoj konzumovat někdy i dvakrát denně. Ne z důvodu chuti, ale spíše z důvodů návyku. Asi je to velkou porci vlákniny nebo úplně rozlišným typem stravy, ale střeva pracují a občas jsou po konzumaci křeče. Varování v návodu, že tělo nebude zvyklé, je tedy zcela namístě a je třeba s tím počítat.
Výhody
Veganské jídlo: Jedná se o veganské jídlo, nic nepochází ze zvířat. Autoři tak velmi dobře pokrývají i etickou stránku.
Rychlé jídlo a hned: Příprava zabere opravdu chvilku. Naberete pár lžiček, vsypete do nádoby, smícháte a jste hotovi. Pro snídani či svačinu do práce je to zajímavá možnost.
Vhodné na cesty: Pevná nádoba, ve které se nápoj míchá i konzumuje, je vhodná pro přenášení. Nerozbije se tak snadno, a když se dobře uzavře, nekape ani neprotéká nic ven, což je někdy u obyčejných PET lahví problém.
Nevýhody
Cena: Ta je bohužel vysoká. 60 Kč za porci, za den pak při 3 porcích denně 180 Kč, to je částka pro řadu lidí neúnosná, i z tohoto důvodu je doporučená konzumace mimo dosah některých lidí. Jedno jídlo v restauraci může stát tolik, kolik MANA na den, ale ne každý do restaurací c
