ANAEROBNÍ PULS bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Cvičení a sportování je možné rozdělit na dvě velké skupiny – aerobní a anaerobní.
Anaerobní cvičení
Anaerobní cvičení je cvičení krátkého trvání s vysokou intenzitou nebo frekvencí pohybu. Obecně se jako anaerobní aktivita hodnotí zatížení od 75 % maximální tepové frekvence (MTF) výše, při níž je vynaložena velká síla. Pro anaerobní pohyb je charakteristický vznik kyslíkového dluhu, kdy tělo není schopno zajistit dostatek kyslíku pro intenzivní svalovou práci. Ve svalech se tvoří laktát (látka, která vzniká při energetickém metabolismu buněk s nedostatečným množstvím kyslíku), jenž zabraňuje využití mastných kyselin z tuků jako zdroje energie, což je důvod, proč se při anaerobním cvičení využívá převážně energie ze svalového glykogenu (složený cukr uložený ve svalech). Dalším zdrojem energie látky ATP (adenozintrifosfát) a CP (kreatinfosfát). Využití tuků jako zdroje energie je minimální. Tento druh cvičení je vhodný pro budování svalové hmoty, svalové a výbušné síly či krátkodobé vytrvalosti. Hubnutí vám však půjde snáze, zvolíte-li raději aerobní nebo aerobně-anaerobní cvičení.
V naší poradně s názvem SPRÁVNÝ TLAK KRVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel hajek.
je my68 let chtěl bych vedet spravny kr.tlak a puls .dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro muže ve věku 68 let je normální krevní tlak do 140/90. Vyšší hodnoty by se již měly léčit jako vysoký krevní tlak. Pro muže ve věku 68 let je optimální tepová frekvence v rozmezí 62 až 65 úderů za minutu.
Aerobní cvičení je aktivita, která trvá delší dobu, vyžaduje velký přísun kyslíku, avšak není tak náročná, aby se kyslík ve vašem těle vyčerpal. Jedná se spíše o vytrvalostní cvičení, při němž nejsou příliš namáhány svaly. Řadíme sem běh na delší vzdálenosti, posilování, lyžování, squash, plavání, cyklistiku, aerobik, tanec aj.
Anaerobní cvičení je intenzivní trénink při tepové frekvenci od 75 % MTF výše, kdy tělo musí vynaložit velkou sílu, respektive pracuje vysokou frekvencí. V prvé řadě si musíme stanovit cíl, čeho chceme dosáhnout, abychom se pohybovali ve správných tréninkových pásmech vymezených podle procenta naší maximální tepové frekvence. Běžné rozmezí aerobního cvičení se nachází mezi 55–80 % MTF. Cvičíme-li s vyšší intenzitou mezi 80–85 % MTF, přestává být náš organismus schopen dodávat svalům potřebné množství kyslíku a narazíme na tzv. anaerobní práh. Pokračujeme-li déle (více než 90 sekund), přepínáme na kyslíkový dluh, svaly se „zakyselí“ a cvičení musíme přerušit. Je-li vaším hlavním cílem snižovat nadváhu, při slabé fyzické kondici nebo jste-li začátečníci, měli byste se pohybovat na nižší úrovni MTF (cca 55–70 %). Intenzita by ale neměla dlouho klesat pod 60 % MTF, poněvadž pak již nepřináší kýžený efekt v podobě zrychlené látkové přeměny a nezbavujete se tuků. Cvičení by mělo trvat dostatečně dlouho, protože tuk začíná tělo využívat jako energetický zdroj až přibližně po 20 minutách činnosti. Chcete-li při aerobním cvičení zvyšovat kondici, pak je nejúčinnější pohybovat se v pásmu přibližně 80 % MTF neboli těsně pod hranicí anaerobního prahu.
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
V naší poradně s názvem SPRÁVNÝ TLAK KRVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Pro muže ve věku 68 let je normální krevní tlak do 140/90. Vyšší hodnoty by se již měly léčit jako vysoký krevní tlak. Pro muže ve věku 68 let je optimální tepová frekvence v rozmezí 62 až 65 úderů za minutu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Emil.
Dobrý den, čím si tlak prosím měříte? Objevil jsem totiž nějakou novinku chytré hodinky. Prý měří puls a tlak taky přes celou noc a zaznamenávají údaje o tom do paměti. Jenže by se mi nechtělo spát třeba s kovovým nebo plastovým opaskem, takže jsem našel i kožené pro typ AppleWatch: https://revocase.cz/600-pri… Přesně tyhle to umí. Co na to říkáte?
V počátcích alkoholického opojení vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. Právě tento stav je často nejsilnějším popudem, proč člověk sahá po alkoholu a považuje jej za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.
V dalším průběhu opilosti alkohol postihuje i činnost podkoří a mozečku. Pijící člověk se stává nekritický, netaktní, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho chování a jednání je impulzivní, nepromyšlené. Takoví lidé už postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, puls stoupá nad 100/min. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá a vidí dvojitě.
Při těžké akutní otravě alkoholem se již dostavuje únava, spavost, často zvracení. Obličej ztratí svou červeň a zbledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, puls mělký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené a nereagující na světlo. Někdy je otrávený zmatený, blouzní, zmítá sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může i zemřít následkem ochrnutí takzvaného dýchacího centra v prodloužené míše.
Stupeň opilosti je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, rovnováhy, jednak obsahem alkoholu v krvi.
Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.
Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.
Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li být vzhůru, snažte se nerozptylovat a soustřeďte se plně na práci, kterou je třeba dokončit. Krevní tlak ve 3 hodiny dosahuje nejnižšího bodu. Většina orgánů v lidském těle pracuje úsporně s výjimkou jater. Tělo je podrobeno jakémusi „velkému prádlu“. Játra zpracov
Ke zrychlenému tepu dítěte dochází během cvičení. Na puls má vliv i teplota a emoce. V důsledku toho se může srdeční frekvence zvýšit až 3,5krát, ovšem tato hodnota není považována za onemocnění. Zvýšený puls se u dětí může objevit i při odpočinku, což může být způsobeno únavou, nedostatkem energie, vzácně i patologickými procesy v srdečním svalu.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Citalon nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Pokud pacient zaznamená některý z následujících nežádoucích účinků, ihned se musí obrátit na svého lékaře:
Citalon a jeho vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 1 000):
Při léčbě Citalonem se může vyskytnout neobvyklá tvorba modřin nebo neobvyklé krvácení, včetně zvracení krve nebo krve ve stolici.
Při léčbě Citalonem se může vyskytnout pocit únavy, slabosti nebo zmatenosti a pocit, že svaly jsou ztuhlé nebo těžkopádné (nekoordinované). To může být způsobeno nedostatkem sodíku v krvi.
Citalon a jeho velmi vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 10 000) nebo není dobře známo, kolik lidí je postiženo:
Citalon může způsobit návaly (záchvaty či křeče).
Citalon může způsobit alergické reakce, například otok víček, otok celého obličeje, otok rtů, otok úst nebo otok jazyka, svědění nebo potíže s dechem nebo polykáním, může jít o alergickou reakci na Citalon.
Citalon může způsobit pocit neklidu a pocit, že nemůžete zůstat vsedě či stát na místě, což je stav nazývaný akatisie. Přičemž zvyšováním dávky přípravku Citalon se tyto stavy mohou zhoršit.
Citalon může způsobit serotoninový syndrom s těmito příznaky: pocit zmatenosti, pocit neklidu, pocení, třes, rozechvělost, halucinace (zvláštní zrakové či sluchové vjemy), náhlé svalové stahy či zrychlený tlukot srdce.
Během léčby citalopramem nebo krátce po ní byly hlášeny případy lidí, u kterých se vyvinuly myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu nebo kteří takové jednání vykazovali.
Nežádoucí vedlejší účinky během léčby Citalonem.
Velmi časté nežádoucí účinky (postihují více než 1 člověka z 10):
Citalon velmi často způsobuje nespavost (insomnie) nebo pocit ospalosti.
Citalon velmi často způsobuje bušící nebo pádící srdce (palpitace).
Citalon velmi často způsobuje pocit nevolnosti (nauzea), sucho v ústech.
Citalon velmi často způsobuje bolesti hlavy.
Citalon velmi často způsobuje zesílené pocení.
Citalon velmi často způsobuje abnormální akomodace oka.
Citalon velmi často způsobuje pocit slabosti (asténie).
Časté nežádoucí účinky (postihují méně než 1 člověka z 10):
Citalon často způsobuje neklid a nervozitu.
Citalon často způsobuje nesoustředěnost, ztrátu paměti, noční můry, živé sny a pocit úzkosti.
Při léčbě Citalonem se často dostavuje nedostatek motivace nebo zájmu, pocit zmatenosti a také anorexie.
Při léčbě Citalonem se často objevuje migréna, necitlivost nebo mravenčení, což je tak zvaná parestézie.
Stačí stisknout prstem velkou tepnu, která se nachází na zápěstí, krku a zadní části chodidla. Poté byste měli cítit rytmické pulzování krve. Nyní musíte počítat puls po dobu 10 sekund a vynásobit toto číslo šesti. Výsledná hodnota je ukazatelem frekvence srdečního svalu během jedné minuty. Normální puls by měl být pravidelný, rytmický a musí splňovat věkovou normou.
Tepová frekvence se zjišťuje ve stavu absolutního klidu ve stejné poloze dítě.
Tepová frekvence plodu je 120–160 tepů za minutu a jakékoli známky zpomalení nebo nepravidelnosti mohou znamenat ohrožení dítěte.
Kvašení (fermentace), zkráceně také někdy označované jako kvas, znamená přeměnu látky za účasti enzymů mikroorganismů, při níž probíhají v důsledku metabolické aktivity mikroorganismů chemické přeměny organických látek (obvykle sacharidů) na látky energeticky chudší, nebo se nové látky syntetizují. V potravinářství tento termín označuje procesy, jichž se účastní živé mikroorganismy (například kvašení piva, vína, těsta). V roce 1907 získal německý chemik Eduard Buchner Nobelovu cenu za chemii za objev, že ke kvašení není třeba živých mikroorganismů, ale stačí jejich enzymy. Byl to jeden ze zásadních objevů ustavující se biochemie. Věda, která zkoumá kvašení, se nazývá zymologie. Kvašení je anaerobní proces, který je jednodušší, ale méně efektivní než dýchání. Z průmyslově využívaných kvašení je nejvýznamnější kvašení alkoholové a mléčné. V průmyslu se používá buď kvašení jednorázové, nebo nepřetržité (za stálého přítoku sladké zápary a odběru zápary prokvašené).
Máselné kvašení je anaerobní štěpení cukrů nebo kyseliny mléčné na kyselinu máselnou za vývoje oxidu uhličitého a vodíku. Z mnoha druhů bakterií je pro máselné kvašení nejobvyklejší Clostridium butyricum. Granulobacter butyricum vytváří vedle kyseliny máselné též butanol. Máselné kvašení se uplatňuje při máčení lnu, výrobě pšeničného škrobu kysáním a při zrání některých sýrů. Máselné kvašení je nežádoucí například při přípravě siláže.
Pravděpodobně budete muset k léčbě příznaků a ke zlepšení stavu užívat některé z následujících léků:
Aspirin v nízkých dávkách snižuje tendenci malých krevních buněk (destiček), aby se držely pohromadě, zabraňuje tvorbě krevních sraženin.
Glycerol trinitrát uvolňuje srdce a zmírňuje záchvaty. Může se užívat v potahovaných tabletách nebo ve sprejové formě.
Dlouhodobě působící nitráty snižují frekvenci záchvatů. Mohou být ve formě tablet nebo náplastí a jsou velmi účinné. Jako vedlejší účinky jsou uváděny bolesti hlavy.
Beta-blokátory blokují účinek adrenalinu, takže zpomalují puls a snižují krevní tlak. Snižuje se požadavek kyslíku a zlepšuje se zásobování krve do srdečního svalu. Beta-blokátory jsou důležité při ochraně srdce po infarktu. Nedoporučují se užívat pro pacienty trpící astmatem.
Blokátory kalciových kanálů snižují svalové napětí v koronárních tepnách, rozšiřují je a vytvářejí větší prostor. Také mírně uvolňují srdeční sval, snižují požadavek srdce na kyslík a snižují krevní tlak.
Aktivátory draslíkových kanálů snižují svalové napětí ve stěnách krevních cév, rozšiřují je a zlepšují tok krve a zásobení kyslíkem.
Příznaky této alergie se objevují náhle a okamžitě po konzumaci mrkve. Alergická reakce může být těžká nebo mírná. Vše závisí na reakci imunitního systému. Příznaky alergie na mrkev zahrnují následující:
Zarudnutí a svědění, které se objeví náhle po konzumaci mrkve. U postiženého jedince dochází ke svědění a zarudnutí ústní dutiny. Tento stav je velmi nepříjemný. Alergická reakce na mrkev může odeznít po chvíli nebo může trvat několik hodin.
Otok v dutině ústní způsobuje otok rtů, patra a jazyka. K otoku dochází po jakékoli konzumaci mrkve. Ve vzácných případech může dojít k otoku krku. Tento stav je velice vzácný, ale je život ohrožující, protože zabraňuje průchodu vzduchu a člověk se může udusit.
Uvolnění histaminu vede k tvorbě vyrážky na kůži. Tato vyrážka může svědit nebo pálit.
Respirační symptomy: kašel, bolest v krku, dušnost a astma.
Alergie na mrkev způsobuje rýmu, pálení a zarudnutí očí. Zarudnutí očí se vyskytuje zejména v případech, kdy je člověk vystaven úpravě nebo zpracování mrkve.
Otok dásní se objevuje po konzumaci mrkve. Dochází k otoku dásní nebo jejich zánětu. Ve vzácných případech bývá jediným příznakem alergie na mrkev.
Nevolnost, zvracení, průjem.
Anafylaktická reakce je nejnebezpečnější a život ohrožující situace při alergické reakci na mrkev. Pokud nedojde k časné léčbě, může dojít k úmrtí. Dochází ke zhroucení člověka, jeho krevní tlak značně klesne, puls je nenahmatatelný a dýchání se stává obtížným, zároveň se objevuje nadměrné (těžké) pocení. Takovéto případy vyžadují lékařskou péči. Jedná se o vzácnou formu alergie.
Dermatitida je zánětlivý stav kůže, který se obvykle znovu vrací. Je to vlastně alergie, která může být zapříčiněna parfémy, kosmetikou, gumou, léky, mastmi nebo kontaktem s kovovými slitinami (včetně niklu, stříbra a zlata). Problémem mohou být některé druhy jídla. Jestliže je dráždidlo v neustálém styku s kůží, dermatitida se rozšíří a zhorší. Pokud chcete tyto problémy řešit, vyvarujte se prachu, průmyslových chemikálií, dýmu, sprejů, laků, motorových olejů, fermeží a rozpouštědel.
Vyhýbejte se čisticím prostředkům, kosmetice, tělovým olejům a mlékům, které obsahují lanolin, antihistaminy, benzoany, které zapříčiňují alergie, ucpávají tukové žlázy a způsobují dermatitidu a akné. Nenoste na práci v domácnosti gumové rukavice, kůže totiž vstřebává některé chemikálie v nich obsažené.
Nepoužívejte vazelínu či jiné tučné masti, protože zabraňují pocení a zvyšují svědění. Neškrábejte se, to jenom problém zhoršuje.
Stav se může zhoršit i emocionálním stresem a vyčerpáním. Vyvarujte se nachlazení a respiračním infekcím, neboť snižují odolnost těla a zhoršují váš ekzém. Vyhýbejte se lidem s opary, protože virus v nich může zapříčinit vážné kožní vyrážky, jestliže trpíte dermatitidou.
Dejte si pozor na alergeny, o nichž odborníci říkají, že jsou převážnou příčinou dermatitidy: 1) kravské mléko – buď nepijte mléko vůbec, nebo se snažte přejít na kozí; 2) pšeničný lepek – jsou i jiné obiloviny, které lze jíst místo pšenice; 3) nikl – odborníci tento problém nazývají „niklová vyrážka“; ženy, které mají propíchnuté uši a nosí náušnice, mohou jimi tělu způsobovat různé vyrážky, zvláště v místech, kde se těla dotýká další kov. Kromě toho jakýkoliv šperk, který má méně než 24 karátů, má v sobě aspoň trochu niklu.
Vyhýbejte se pěnovým koupelím a podobným mýdlovým koupelím. Nikdy se nekoupejte v horké vodě. Po vykoupání se jemně osušte. Netřete se.
Dětské vyrážky: Vyrážka u dětí může být zapříčiněna jedením vajec, arašídů, mléka, pšenice, ryb, kuřat, vepřového nebo hovězího masa. Vajíčka, arašídy a mléko jsou ze 75 procent příčinou dětských vyrážek.
Bez ohledu na to, co může být příčinou vyrážky, vynechejte pšenici, žito, oves a ječmen na šest týdnů. Potom pomalu přidávejte jedno po druhém, čímž zjistíte, jaký to má účinek na vaši dermatitidu.
Jestliže to umíte, změřte si po každém jídle puls, abyste zjistili, která jídla vám zvyšují tep – to jsou ta problematická.
Vyvarujte se mléčných produktů, bílé mouky, smažených jídel, dalších zpracovaných tuků a cukru. Nepoužívejte antiperspiranty, protože obsahují kov. Noste jen bavlněné spodní prádlo. Také levné prstýnky zapříčiňuj
Akutní zánět slinivky břišní se může objevit z ničeho nic, takřka z plného zdraví. Může být důsledkem dietní chyby (po mastném či přepáleném jídle) nebo „zábavy“ spojené s požitím většího množství alkoholu. Nejčastějším faktorem náhlého vzniku zánětu slinivky břišní je zaklíněný žlučový kamének ve společném vývodu. Projeví se náhlou, nečekanou a obvykle velmi silnou bolestí levého boku nad pupeční oblastí, která může vystřelovat až do zad. Přidává se nevolnost, špatný odchod plynů, opakované a úporné zvracení, zrychlený puls a teplota. Projevem může být i žloutenka. Krutá bolest může vyvolat i šok, proto je bezpodmínečně nutné ihned vyhledat lékařskou pomoc, případně nemocného odvézt rovnou do nemocnice.
Diagnóza se stanovuje na základě laboratorních testů, při kterých se v krvi a moči pacienta projeví známky zánětu a zvýšený výskyt enzymů slinivky břišní. Vedle fyzikálního vyšetření (pohmatem a podobně) je určující výsledek ultrasonografie a CT – počítačové tomografie. Jsou to zobrazovací metody, při nichž se na obrazovce přístroje ukazují případné změny zmíněného orgánu. Vyšetření je krátké a nebolestivé.
Léčba vyžaduje hospitalizaci, během níž se pacientovi dostává nejúčinnější terapie. Jsou monitorovány jeho životní funkce a potřebné léky a živiny se mu aplikují nitrožilně v podobě infuzí. Při akutním zánětu slinivky je v prvních dnech zakázáno požívat potravu perorálně (ústy). Zprvu se výživa dodává v infuzích (v té době se nemocnému často zároveň odsává sondou kyselý obsah žaludku). Později se do tenkého střeva zavede enterální sonda, přes kterou se potřebná výživa dodává. V případě žlučového kamene je nutné vyšetření a jeho odstranění pomocí ERCP (tenký kabel s kamerou). Bolest se tiší silnými analgetiky, případně se aplikují i antibiotika. V nejtěžších a komplikovaných případech je nutná antišoková terapie, řízená ventilace, někdy i chirurgický zákrok k odstranění nekrotické tkáně slinivky.
Akutní zánět pankreasu (pokud není komplikován a léčba nastala okamžitě) neznamená většinou trvalé poškození funkce slinivky. Po vyléčení se doporučuje střídmost v jídle a pití.
Mezi velmi časté těžkosti v těhotenství patří také pocit nedostatku kyslíku a rychlé zadýchání. Dušnost zpravidla provází druhou polovinu gravidity. Nastávající maminka má pocit, že se jí nedostává dostatek vzduchu, a to už po pár krocích anebo při běžné činnosti, jako je například uklízení. Mnohdy jsou tyto obtíže způsobeny rostoucí dělohou, která takto utlačuje plíce, ale může se také jednat o počáteční příznaky anémie (nedostatku železa), onemocnění srdce či štítné žlázy. Dušností také více trpí nastávající maminky při vícečetném těhotenství.
Během těhotenství dochází v těle nastávající maminky ke zvýšení objemu krve, jejímž hlavním úkolem je zabezpečit dostatek kyslíku všem tkáním organismu maminky i plodu. Srdce a plíce jsou tak nuceny pracovat mnohem rychleji, proto těhotné ženy často zaznamenávají zrychlený puls a rychlejší dýchání. Jedná se o reakci organismu ve snaze pokrýt zvýšenou potřebu kyslíku. Ačkoliv se srdce i plíce snaží dodat tělu kyslíku dostatek, přesto vzniká kyslíkový deficit a nastávající maminky jsou zadýchané a lapají takzvaně po dechu. Tyto obtíže se však vyskytují zejména při tělesné aktivitě a po chvilce odpočinku opět vymizí.
Pokud chceme snížit riziko, že v budoucnu potká toto onemocnění i nás, je nutné snížit nebezpečí aterosklerózy, která srdeční choroby vyvolává. Celkově musíme organismus udržovat v kondici, často se hýbat, čili do denního režimu zařadit nějaké to sportování (například cyklistiku, plavání) nebo alespoň chůzi. Obézní lidé by měli začít hubnout a kuřáci by se měli definitivně vzdát své neřesti, neboť nikotin nezatěžuje jen dýchací systém, ale má přímý dopad i na kornatění tepen. Důležité je vyhýbat se tučným a přesoleným jídlům. Pokud již člověk trpí některým z onemocnění kardiovaskulárního systému (vysoký krevní tlak, ateroskleróza), nebo pokud u něj byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi, měl by chodit na pravidelné lékařské prohlídky a důsledně se na tyto choroby léčit.
Nejvíce rizikové faktory jsou: zvýšená hodnota cholesterolu v krvi (viz „arterioskleróza“), vysoký krevní tlak, kouření, cukrovka, nadváha, nedostatek pohybu, dlouhodobý stres. V některých rodinách je onemocnění zvláště časté, pravděpodobně díky dědičným faktorům.
Při záchvatu anginy pectoris přerušte rozdělanou činnost a uklidněte se. Jestliže se jedná o váš první záchvat, vyhledejte ihned lékaře, nejlépe zavolejte rychlou záchrannou pomoc. Pokud se již léčíte a máte k dispozici sprej proti této bolesti, vstříkněte si 2 dávky pod jazyk. Bolest by měla velmi rychle, během desítek sekund, ustoupit. Pokud se tak nestane, mohlo by se jednat o akutní infarkt myokardu, a proto opět vyhledejte ihned lékařské ošetření. Lékaře vyhledejte i tehdy, pokud se změnil charakter záchvatů: jsou častěji, silnější, při menší zátěži a podobně.
V případě, že máte poskytnout první pomoc někomu s náznaky anginy pectoris, zavolejte záchrannou službu, po celou dobu sledujte stav postižené osoby (puls a dýchání), nechte ji v pro ni přirozené poloze (nejlépe v polosedě) a hlídejte ji, zda neupadá do šokového stavu. Po příjezdu lékaře se snažte co nejpřesněji popsat sled událostí, pokud nemocný nemůže.
Aby mohla být angina pectoris správně léčena, musí být nejprve provedena pečlivá diagnostika. První příznaky nemoci vyšetřuje buď praktický lékař, nebo lékař záchranné služby po jejím přivolání. Z podrobnějšího testování se zhotovuje laboratorní vyšetření krve, EKG a zátěžové EKG, kdy je křivka srdeční činnosti sledována při zátěži – jízdě na speciálním bicyklu. Tato vyšetření již zpravidla prokážou či naopak vyvrátí anginu pectoris.
Samotná léčba má dva cíle. Prvním cílem je aktivní změna životního stylu a druhým léčba obtíží. Nemocní užívají nitráty, které roztahují cévy, doplněné o léky na vysoký krevní tlak či vysoký cholesterol, pokud jsou v anamnéze. Záchvat anginy pectoris lze dobře potlačit podáním léků na rozšíření cév (například nitroglycerinu ve formě spreje nebo kapslí pod jazyk). Pravidelné užívání léčiv, která snižují spotřebu kyslíku srdečním svalem a zlepšují jeho prokrvení (například takzvané betablokátory a antagonisté kalcia), předchází vzniku anginózního záchvatu.
Aby se zabránilo dalšímu postupu kornatění srdečních věnčitých tepen, je důležitý boj proti rizikovým faktorům arteriosklerózy (snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu, obzvláště LDL). K preventivním opatřením proti srdečnímu infarktu patří rovněž léky, které snižují srážlivost krve, například kyselina acetylsalicylová, aspirin, v nízkých dávkách.
Při silných obtížích, když se záchvaty anginy pectoris vyskytují již při menší zátěži, se mohou obtíže dlouhodobě odstranit mechanickým rozšířením zúžené věnčité tepny takzvanou balonkovou angioplastikou (PTCA, perkutánní transluminální koronární angioplastika), kdy je zaváděn do cévy úzký katetr s malým balónkem na špičce. V oblasti zúženého místa je pak balónek nafouknut a céva rozšířena. Pokud není možné provést PTCA, přistoupí se k operaci a provedení bypassu (to je implantace přídatné „objížďkové cévy“ – štěpu z pacientovy žíly).
Pokud se objeví znaky slabosti krevního oběhu (závrať, nepravidelný puls, silné pocení a podobně) a bolesti neustávají ani po požití léků rozšiřujících cévy (například nitroglycerinový sprej nebo kapsle), měla by být přivolána pohotovostní služba. Může se totiž jednat o srdeční infarkt.
Ischemické choroby srdeční, k nimž se řadí i angina pectoris, patří k nejobávanějším civilizačním chorobám – stojí mezi všemi onemocněními a příčinami úmrtí v průmyslově vyspělých zemích u osob středního věku na nejvyšší příčce, a to u mužů častěji než u žen.
