Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

ANATOMIE ČLOVĚKA ORGÁNY

Obrázek lidského těla a vnitřních orgánů

Obrázek dutiny břišní muže.

Anatomie břicha ženy.

Zdroj: Anatomie břišní dutiny

Diskuze: ženské genitálie popis

Velmi podrobný článek :) Ještě k tomu přidala něco o labioplastice ( www.labioplastika-pr… ), která spočívá v tom, že pohlavní orgány se dají esteticky upravovat (perineoplastika a vaginoplastika se používají nejen v estetických účelech, ale spíš zdravoptnických

Zdroj: diskuze Ženské genitálie popis
Počet odpovědí: 0

Vnitřní orgány člověka obrázek

Zde si můžete prohlédnout obrázek, jak vypadá lidské tělo uvnitř tzv. vnitřnosti, tedy vnitřní orgány.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: Re: Chlamydie

Chlamydie se přenáší jako chřipka vzduchem a kontaktem a to z člověka na člověka i ze zvířete na člověka, popřípadě i opačně z člověka na zvíře. Určitě by bylo vhodné otestovat všechny členy rodiny. Zůstaňte v kontaktu s lékařem, který u vás chlamydie diagnostikoval a poraďte se s ním na dalším postupu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Chlamydie
Počet odpovědí: 1

Obrázek

Zde můžete vidět, jak vypadají krční mandle.

Zdroj: Anatomie krčních mandlí

Diskuze: DNA

já dnou trpím, není to sranda.. ale hodně mi pomáhá doplněk stravy Enzycol DNA, beru jej v pauze mezi léky, kterou mám vždy dvakrát do roka.. Nemám žádné potíže, můžu občas i zhřešit v jídle a navíc je to přírodní, takže nezatěžuje orgány.

Zdroj: diskuze DNA
Počet odpovědí: 1

Reprodukční systém ženy

Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.

Anatomie ženských orgánů:

  • vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
  • vývodné cesty pohlavní: vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus), děložní hrdlo, pochva (vagina)
  • vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa) / zevní pohlavní orgány: vulva, malé pysky (labia minora), velké pysky (labia majora), poštěváček (clitoris)

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diskuze: Re: babské rady po jidle kručí břiše mam prujem

Zkuste 10 dní užívat lék na průjem - Smecta. Když to nepomůže, tak doporučuji nechat si vyšetřit žlučník a slinivku. To jsou dva orgány, které vylučují trávící enzymy a jejich nefunkčnost by mohla zapříčinit tyto stavy. Nebraňte se také vyšetření vaší stolice, zdali máte v rovnováze střevní mikroflóru.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Babské rady po jidle kručí břiše mam prujem
Počet odpovědí: 1

Krční mandle latinsky

Mandle se latinsky nazývají tonsilla. Mandle hltanová se latinsky označuje jako tonsilla pharyngea.

Zdroj: Anatomie krčních mandlí

Diskuze: geloren dávkování pro člověka

Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová

Zdroj: diskuze Geloren dávkování pro člověka
Počet odpovědí: 3

Umístění

Krční mandle se nacházejí po bocích ústní části hltanu a jsou tvořeny lymfoepitelovou tkání. Spolu s nosohltanovou, trubicovou a jazykovou mandlí tvoří takzvaný Waldayerův lymfatický okruh (prstenec).

Zdroj: Anatomie krčních mandlí

Diskuze: Latka na rust človeka 40 rokov bylink

Dobry den prosim mate nrjake bylinky na rust do vysky človeka mam 40 rokov dekuji

Zdroj: diskuze Latka na rust človeka 40 rokov bylink
Počet odpovědí: 1

Anatomie lidského těla

Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.

Lidské tělo je takový seznam orgánů.

Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.

Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).

Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.

Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Diskuze: Re: Vyrazky

Nejspíše se jedná o systémový lupus erythematosus. To je autoimunitní onemocnění, při kterém se zblázní váš imunitní systém a začne napadat vlastní buňky. Léčba probíhá pomocí imunosupresiv, nejčastěji kortikoidy. Jestli je to skutečně lupus může zjistit váš lékař laboratorním vyšetřením krve. Lupus je potřeba léčit, protože stejně jako se projevuje na vašem krku, tak může napadat i všechny vnitřní orgány a tkáně. Nejde o jen tak nějakou vyrážku, musíte k lékaři.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Kožní vyrážka foto
Počet odpovědí: 4

Slinivka břišní a její umístění

Slinivka břišní čili pankreas (z latinského pancreas) je šedě růžová laločnatá žláza připomínající velkou slinnou žlázu a řadí se mezi orgány trávicí soustavy.

Anatomie

Slinivka břišní je 12-16 cm dlouhá laločnatá žláza uložená v břišní dutině pod bránicí, v těsné blízkosti žaludku, tenkého střeva a jater. Rozlišují se na ní tři hlavní části, a to hlava, tělo a ocas.

Funkce

Mezi její hlavní funkce patří tvorba slinivkové šťávy, která se významně podílí na štěpení potravy v tenkém střevě. Kromě toho je také zdrojem některých důležitých hormonů, které se zapojují do metabolismu cukrů. Celkově se tedy dá říci, že slinivka břišní je nesmírně důležitá pro lidský metabolismus, a pokud dojde k poruše její funkce v důsledku onemocnění, vždy se to projeví velmi závažnými komplikacemi.

Obrázek

Zde můžete vidět, jak vypadá slinivka.

Zdroj: Kde bolí slinivka

Diskuze: Re: svrab

Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Svrab
Počet odpovědí: 1

Punkce dutiny břišní

Punkce ascitu je ordinována, když se volná tekutina (ascites) nahromadí v dutině břišní. Účelem je uvolnit tlak na břišní orgány. Místo vpichu se obvykle nachází 3 cm pod pupkem vlevo nebo vpravo v krajině mezi pupkem a hřebenem kosti kyčelní.

Pacient je informován o důvodu provedení punkce a o tom, že musí být před zákrokem vymočen, vyprázdněn (klyzma při zácpě), a rovněž o nutnosti zachovat při punkci klid.

Speciální pomůcky: punkční jehly, sterilní hadička s kónusem, peány, trojcestný kohout, sběrná nádoba na punktát, břišní pás.

Dokumentace obsahuje datum, čas punkce, barvu, čirost, zápach výpotku, množství, hustotu, vitální funkce, sledování nemocného a jeho problémy. Zaznamenává se hmotnost a objem břicha před a po punkci. Pacient by měl být po výkonu klinicky sledován, zvláště jeho oběhová situace a lokální nález na břiše.

Zdroj: Anatomie břišní dutiny

Diskuze: zkuste IMUREGEN

zkuste IMUREGEN. Výrobek není moc známý, dělá ho malá česká firma v Náchodě a používá se dokonce na klinikách při léčbě rakoviny. Jde o výtažek krevních nukleotidů, které si tělo jinak při obraně proti nemoci musí vyrobit, takže zvyšuje počet bílých krvinek a i jinak opravuje poškozené buňky. Zrenovuje v podstatě střeva, játra, srdce i další orgány a má dlouhodobý účinek. Určitě to není zázrak na všechno a působí na každého jinak, stejně jako ostatní přípravky, ale já to beru a nepamatuji, kdy jsem byl naposledy nemocen. Najdete ho na www.imuregen.cz

Zdroj: diskuze Zkuste IMUREGEN
Počet odpovědí: 0

Dorůstají?

Jak již bylo výše uvedeno, krční mandle rostou zároveň s tím, jak roste dítě. Největší velikosti dosahují mandle kolem 7. roku věku dítěte. Zhruba do 10 let věku dítěte se pak postupně zmenšují. Pokud se mandle zvětší, je to známka zánětu nebo onemocnění, neznamená to, že by mandle dorůstaly.

Zdroj: Anatomie krčních mandlí

Diskuze: akne

Akne je ano pubertalni problem,ale nejen problem pubertalniho veku.Me dceri se delali jeste v 27letech.ale vyzrala jsem na to,udelala jsem ji sirup na vycisteni krve a ma po problemu.Jde o to,ze se musi vycistit vnitrni organy,ale jen prirodni cestou.Nekupovat zadne chemicke"zazraky",ktere dle reklamy zarucene pomohou,jak inzeruji v televizi.Nase telo je uz tak nasakle chemii,ze uz to nezabira a proc do sebe cpat jeste dalsi chemicke...,kdyz to neni treba?

Zdroj: diskuze Akne
Počet odpovědí: 1

Tenké a tlusté střevo

Střevo (intestinum, enteron) je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy. U některých ryb slouží střevo i k dýchání vzdušného kyslíku.

U savců včetně člověka střevo rozdělujeme na dvě části:

  • tenké střevo (intestinum tenue);
  • tlusté střevo (intestinum crassum).

V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena enzymy slinivky břišní, smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. V tlustém střevě je resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje, vzniklé výkaly jsou pak vylučovány z těla. Zde také žijí symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky. Délka střeva člověka je asi 7 metrů, z toho přes 5 metrů připadá na tenké střevo. Obecně platí, že relativní délka střeva závisí na potravě, u masožravců dosahuje troj- až pětinásobku délky těla.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Slinivka břišní

Slinivka břišní čili pankreas (z lat. pancreas) je šedě růžová laločnatá žláza připomínající velkou slinnou žlázu a řadí se mezi orgány trávicí soustavy. Velikost lidského pankreatu je 12–16 cm a váha 60–90 g. Funkčně tato žláza splňuje kritéria žlázy s vnější i vnitřní sekrecí. Většina objemu tkáně pankreatu je určena k výrobě pankreatické šťávy (= enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny), jež je následně odváděna do dvanáctníku. Pouze 1,5 % objemu pankreatu tvoří buňky, které produkují neméně důležité hormony jako inzulín a glukagon, jež jsou secernovány do krve.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Anatomie žlučníku

Žlučník je vakovitá výchlipka dlouhá 7–10 cm s kapacitou kolem 50 ml. Slouží jako rezervoár žluče a jako tlakový regulátor celého systému žlučových cest. Je umístěn na spodní ploše jater těsně pod pravým obloukem žeberním. Žluč je ze žlučníku vypuzována jeho smrštěním a reaguje tak na různé podněty související s příjmem jídla. Odchází žlučníkovým vývodem, který se spojuje se společným jaterním vývodem ve žlučový vývod. Ten pak ústí společně s vývodem ze slinivky břišní otvorem do části tenkého střeva za žaludkem, a to do dvanácterníku. Žlučník je orgán, který nám pomáhá při trávení jídel s vysokým obsahem tuků.

Zdroj: Podrážděný žlučník

Cvičení po odstranění dělohy

Cvičení po odstranění dělohy by mělo být prováděno v rozumné míře, tedy tak, aby ženu osvěžovalo a nevyčerpávalo. Před cvičením břicha raději upřednostněte cviky na posílení pánevního dna, které slouží jako prevence sestupu poševních stěn a úniku moči.

Obrázek dělohy.

Znak pro ženské pohlaví.

Obrázky ženského pohlaví.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány

Diferenciální diagnostika otoků

Otoky postihují především orgány s množstvím řídkého pojiva, málo pak parenchymatózní orgány. Edematózní orgán je prosáklý, zduřelý, těstovitý, po zatlačení se v něm vytvoří vkleslina (pitting edema). Kůže nad oteklým místem je lesklá, napjatá a bledá (s výjimkou zánětlivého otoku), po ústupu otoku se řasí.

Příčinami otoků jsou patologické stavy, při nichž převažuje únik tekutiny do extravaskulárního prostoru nad jejím zpětným vstřebáváním do krve. Otoky mohou být následkem změny hydrostatického gradientu, změny osmotického gradientu (včetně blokády lymfatické drenáže), změny permeability kapilární stěny, či kombinací těchto tří mechanismů.

Samotný otok je úzce spjatý s jiným onemocněním, se kterým se tělo člověka v současné době vypořádává – je to jen vedlejší produkt. Klasický otok je možné vidět pouhým okem. Vznik otoku je zapříčiněn urychleným nahromaděním tekutiny, která se dostane mimo cévy. V horším případě mohou vzniknout otoky, které nejsou na první pohled viditelné.

Klinické rozlišení otoků:

  • generalizovaný otok;
  • lokální otok.
Patofyziologické rozdělení otoků:
  • venostatický otok – je buď generalizovaný u srdečního selhání, nebo lokální u žilních otoků (flebotrombóza, žilní insuficience);
  • hypalbuminotický otok – pouze generalizovaný, a to u jaterních či renálních otoků;
  • lymfostatický otok – pouze lokální;
  • toxický otok – pouze generalizovaný u jaterních otoků;
  • zánětlivý otok – pouze lokalizovaný u zánětů a sarkoidózy;
  • angioneurotický otok – pouze generalizovaný u alergií, angioedémů a defektu C1 proteinu.

Zdroj: Otok a jeho léčba

Slezina

Slezina (latinsky: lien, splén) je orgán nacházející se téměř u všech savců. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.

Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organismu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organismu krvetvorných elementů málo.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Nadledviny

Nadledviny (dříve se také uvádělo ledvinky nebo nadledvinky, latinsky: glandulae suprarenales) jsou párové endokrinní žlázy, přiložené k ledvinám. Místo na ledvině, ke kterému je nadledvina přiložena, se mění v závislosti na evoluční vyspělosti organismu.

Kůra (cortex) je mezodermálního původu a její činnost je řízena hypofýzou (hormonem kortikotropinem). Produkuje pohlavní hormony a kortikosteroidy aldosteron a kortisol.

Dřeň (medulla) vzniká z buněk neurální lišty – je tudíž původu ektodermálního – a její činnost je řízena nervově (sympatikem). Produkuje stresové hormony adrenalin a nonadrenalin.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Děloha a krček děložní

Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.

Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Co jsou to krční mandle

Krční mandle jsou párový orgán oválného tvaru. Rostou zároveň s tím, jak roste dítě. Největší velikosti dosahují mandle kolem 7. roku věku dítěte. Zhruba do 10 let věku dítěte se pak postupně zmenšují. Během této doby se musí dítě vyrovnávat s častějším výskytem infekčních nemocí, které mohou způsobovat zvětšování krčních mandlí.

Člověk má jednu nosní mandli a dvě mandle krční. Častý zánět krčních mandlí vyčerpává organismus a ten je potom náchylnější na infekce dolních dýchacích orgánů. Hlavním úkolem krčních mandlí je působit v krku jako filtr zachycující škodlivé viry a bakterie, které člověk vdechne ústy (v případě nosních mandlí je vdechne nosem). Protilátky, které se nacházejí na krčních mandlích, napomáhají vdechnuté škodlivé látky zničit a zabránit tak možnému onemocnění dolních nebo horních cest dýchacích. V některých případech se krční mandle stávají spíše přítěží než přínosem, protože mohou způsobovat obstrukci dýchacích cest nebo opakující se výskyt bakteriálních infekcí. V těchto případech ORL lékař doporučí pacientovi nejlepší možnou léčbu, ať je to předepsání léků nebo doporučení na chirurgické odstranění mandlí. Opakující se záněty v krčních mandlích mohou vyvolat jejich chronický zánět nebo jejich trvalé zvětšení. Lékař při opakujících se zánětech doporučí pacientovi, aby podstoupil takzvanou tonsilektomii, tedy odstranění mandlí.

Zdroj: Anatomie krčních mandlí

Varle, nadvarle, skrotum, penis

Varle (latinsky: testis; množné číslo varlata, latinsky: testes; hovorově: koule) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (například testosteron). Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.

Nadvarle (řecky: epididymis) je část lidského těla, která se podobá velmi těsně stočenému kanálku. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na horní a zadní ploše varlete. Kdyby se natáhlo, dosáhlo by délky 6 metrů. Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během toho spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy. Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatatelné na zadní straně varlete. Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.

Šourek (latinsky: scrotum) je kožovitý vak, vychlípenina břišní stěny, kde jsou uložena varlata. Většinou je umístěn mezi řitním otvorem a penisem. Spermie, které se tvoří ve varlatech, potřebují ke svému vývinu teplotu nižší, než je teplota zbytku těla. Zdá se, že u člověka je ideální teplota pro spermatogenezi asi 34,4 °C; 36,7 °C už může snižovat počet spermií v ejakulátu. Teplota uvnitř šourku je ovladatelná, v chladu se stěna šourku stáhne a přitáhne varlata k břišní stěně, kde se ohřejí, v teple se naopak šourek povolí.

Penis (neboli pyj či falus) je kopulační orgán samců a součást samčí rozmnožovací soustavy.

Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny

Autor obsahu

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU