ANATOMIE DÁMSKÉHO PŘIRIZENÍ a nejen to se dozvíte v tomto článku. Vnitřní orgány lidského těla tvoří dokonale propojený systém, který nepřetržitě pracuje na udržení života, zdraví a rovnováhy. Každý orgán má svou jedinečnou funkci – od srdce, které pumpuje krev, přes játra filtrující toxiny, až po mozek řídící všechny naše vědomé i nevědomé procesy. Přestože většinu z nich nevidíme a často si jejich existenci uvědomíme až ve chvíli, kdy přestanou správně fungovat, hrají klíčovou roli v každodenním chodu celého organismu. Tento článek vás provede nejdůležitějšími vnitřními orgány, jejich funkcemi, vzájemnými souvislostmi i tím, jak o ně pečovat, aby vám dobře sloužily po celý život.
Anatomie lidského těla
Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základn
V naší poradně s názvem ANATOMIE KRČNÍCH MANDLÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ALENA.
Dobry den ,prosim o radu od 2.6 2023 me neustale skrabe v krku spis na mandlich porad kaslu ve dne v noci velmi neprijemnena ORL mi lekarka rekla,ze nic nevidi,mandle se mi zadaji by divne jako kdyby v nich byly diry velmi me to obtezuje ,poradte co mam delat nebo kam jit s timto problemem dekuji pekne
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lékař ORL je nejlepší volba. Pokud jeden nic nevidí, tak je třeba najít druhého, který bude mít zájem váš problém řešit. Tady nic jiného, než vyšetření v ordinaci, nepomůže.
Pokud se přeneseme do historie, zastavme se již v pravěku, ženy prý v této době k odstranění nepříjemného ochlupení používali depilační krémy. Nejčastěji se používal arzen, který vedl k celkovému odstranění ochlupení na intimních místech. Později, konkrétně ve starém Egyptě, vznikly první břitvy. Ve starém Egyptě oholené intimní partie znamenali krásu, jemnost. Nejčastěji se jako depilační krém používal med s olejem. Tento styl odstraňování ochlupení byl posléze přenesen i do jiných zemí, v té době rozvinutých, jako bylo Řecko, Řím. Holení těchto partií se provádělo kvůli čistotě, zároveň se jednalo o známku lepšího postavení ve společnosti.
V období, kdy vládla francouzská móda, měly ženy zakázáno holení intimních partií. Dalo by se říci, že holení intimních partií je hitem nebo fenoménem dnešní doby, tedy dvacátého a jednadvacátého století. V dnešní době si již ženy na intimních partiích vytvářejí různé tvary, aby tak zaujaly svůj mužský protějšek.
V dnešní době je úplně normální, že ženy mají intimní partie oholené. Vlastně jim to napomáhá k dobrému navázání sexuálního kontaktu s partnerem. Díky oholení nedochází jen ke zlepšení intimního života, ale je i určitou prevencí před řadou nepříjemných onemocnění, protože ochlupení udržuje bakterie a také zadržuje větší vlhkost. Holení intimních partií je celkem nákladné, protože chloupky dorůstají rychle a může dojít i k jejich zarůstání.
Když se podíváte na různé blogy zjistíte, že některé ženy mají raději chlupaté přirození, protože si myslí, že to muže vzrušuje. Když se nad tím zamyslíte, může tomu opravdu tak být. Ale jak se říká, nic se nesmí přehánět. Není ideální, aby slečna měla extrémně zarostlé intimní partie, je vhodné, když se o ně stará a opečovává je nějakým typem zastřihnutí.
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
Kde je žlučník v těle, ví asi každý z nás. Žlučník je hruškovitý orgán, jehož umístění je těsně pod játry. Žlučník, latinsky vesica fellea či vesica biliaris, je tvořen čtyřmi částmi: dnem, tělem, nálevkou a krčkem. Jeho stěna se skládá z několika vrstev. Nejvnitřnější z nich je sliznice, kterou tvoří jedna řada cylindrických buněk (epitel), jež na svém povrchu vytváří řasy, zřetelně viditelné především ve vyprázdněném žlučníku. Dále je ve stěně tenká svalová vrstva, kterou tvoří spirálovitě uspořádané buňky hladké svaloviny. Povrch váčku je pak krytý lesklou blánou (serózou). Na krček navazuje vývod žlučníku, který se spojuje s jaterním žlučovodem a vytváří s ním společný žlučovod, jenž ústí do dvanáctníku. Během 30 minut po konzumaci potravy, zejména té hojnější na tuky, dojde k předání signálů žlučníku. Ten se stáhne, čímž dojde k vypuzení určitého množství žluči, která doputuje žlučovodem do střeva a v něm se smísí s potravou. Místo vyústění žlučovodu do dvanáctníku se nazývá Vaterova papila. Ta je obklopená několika snopci hladké svaloviny (Oddiho svěračem), jehož hlavním úkolem je papilu v případě potřeby uzavírat a otevírat. Toto je tedy stručná anatomie žlučníku a žlučových cest.
Existuje několik různých způsobů holení intimních míst, dají se používat studené vosky, teplé vosky, depilační krémy a mléka, nebo dokonce depilační strojky. Nejčastěji holení probíhá pomocí holicího strojku a pěny na holení.
Studené vosky na holení intimních partií se nedoporučují, protože způsobují velkou bolest a mají malou účinnost. Naopak vhodné jsou teplé vosky, které mají příjemnou vůni. Nevýhodou teplého vosku je strhávání pásků. Výhodou teplého vosku je to, že chloupky se objevují až po delší době než u normálního oholení. Velmi nepříjemný a často nevhodný je depilační strojek způsobující bolestivou depilaci, dochází tak k zarudnutí, které přetrvává ještě den po depilaci. Zásadně se nedoporučuje použití strojku, pokud kůže začne krvácet. Nejčastější a nejideálnější variantou je holení pomocí žiletkového strojku a pěny na holení. Toto holení je velmi rychlé, bezbolestné a účinné. Naopak nevýhoda je v tom, že se jedná o dočasné odstranění chloupků, obvykle jen pár dní.
Holení intimních partií je trendem mužů i žen. Je důležité, aby nedošlo k podráždění pokožky. Před každým holením je důležitá příprava. Než se začnete holit, je dobré vědět, jakou délku chloupky již mají. Pokud jsou delší, je vhodné jejich zastřihnutí pomocí nůžek, díky tomu vám vydrží déle břitvy na vašem holicím strojku. Jakmile jsou chloupky zastřiženy, můžete se pustit do práce pomocí holicího strojku a pěny na holení. Nezapomeňte na tvarování podle svých představ, nebo se oholte úplně na holo. Důležité je, aby došlo ke změkčení chloupků alespoň pomocí vody, protože změkčené chloupky se lépe holí a nedochází k tak častému podráždění těchto choulostivých partií. Holení by mělo probíhat vždy ve směru růstu chloupků, podráždění tak bude menší a zamezí se tvorbě červených pupínků. Holicí strojek je nutné oplachovat po několika tazích, aby byl čistý a lépe bral neoholenou oblast.
Holení stehen je podobné jako u intimních partií. Směr holení je zde jiný, vždy se holíte směrem k mateřskému lůnu. Ale pozor, jak u intimních partií, tak i zde může dojít k zarůstání chloupků, které je velmi nepříjemné. Velkou nepříjemností jsou zejména v intimních partiích vytvořené pupínky, připomínající akné, způsobené podrážděním při holení.
Kalhotky s nohavičkou, často označované také jako boxerky, jsou upřednostňovány hlavně sportovně založenými ženami. Ovšem ne jenom jimi. Pro své pohodlí a unikátní vzhled si tento trendy střih dámského spodního prádla získává přízeň i u žen pro běžné použití. Jedná se o kalhotky fungující proti odření stehen, a tak jim dávají přednost zejména aktivní ženy.
Pupínky se objevují na intimních partiích, a to zejména v oblasti třísel, kde je pokožka nejcitlivější. Mohou být způsobeny nesprávným použitím přípravku před nebo po oholení, přecitlivělou pokožkou, tupými břity nebo alergií na některé kosmetické přípravky používané při holení.
Pokud pokožce není dopřána hydratace, dochází k jejímu přesušení a druhý den se objeví nepříjemné svědění. Velmi účinné mohou být i dětské zásypy.
Prevence proti podráždění je velmi důležitá. Závisí na několika krocích, které je potřeba dodržovat, aby nedocházelo k nežádoucím projevům. První z nich je peeling, který je vhodný pro odstranění odumřelé kůže a vyloupnutí nevzhledných pupínků. Dalším způsobem je vysušení intimní oblasti (oholené) měkkým ručníkem. Stačí pouze ručník přiložit, ne si energicky sušit oholenou oblast, právě to může způsobit podráždění pokožky. Velmi vhodná je hydratace pomocí aloe vera nebo dětského oleje. Lze také použít kosmetické doplňky, jako jsou přípravky na uklidnění pokožky. Nedoporučuje se užívání parfémovaných tělových mlék nebo deodorantů. Ideální je nosit volnější oblečení, ve kterém nedochází k zapaření kůže. Po oholení se taktéž může objevit nepříjemné svědění. Účinné minimalizování tohoto problému je jednoduché, stačí pouze při holení dělat dlouhé tahy břitvou.
Zánět zevního zvukovodu je typická nemoc z vody, tedy lidí, kteří se hodně potápí, rádi plavou s hlavou pod vodou nebo skáčou do vody. Přivézt si ji můžete z exotické dovolené u moře, stejně jako z bazénu či rybníka za domem. Nejde o kvalitu vody, ale o to, že voda ulpí v uchu a nedostane se ven.
První pomoc po každém koupání je proto logická: pokusit se vodu, která vám zalehla ucho, vždy vytřást ven dříve, než se vrátíte znovu do bazénu. Zkuste to poskakováním, třením ucha cípkem ručníku, u malých dětí kapesníkem nebo i lehkým kroužením vatovou tyčinkou. Ovšem pozor: tyčinkou „nerejděte“ hluboko v uchu, jinak se vám podaří zatlačit dovnitř mazovou zátku, a nejenže vodu už nevytřesete, ale spolehlivě si zaděláte na zánět.
Ve zdravém uchu voda normálně nezůstává a samovolně vyteče ven. Jenomže stačí, aby bylo ucho zúžené nahromaděným mazem, zvukovod je užší a voda kvůli povrchovému napětí nemůže vytéct ven. Ucho následně takzvaně zalehne. Někdy stačí počkat do rána, kdy voda vyteče díky změně polohy těla a tlaku na polštář. Pokud se to ale nepodaří, raději vyrazte k lékaři, protože stačí další dva tři dny a z původně jen nepříjemně zalehlého ucha se rozvine bolestivý zánět zevního zvukovodu. Z toho plyne poučení: před koupáním si dobře vyčistit uši, avšak nezatlačovat maz do hloubky, aby se zvukovod nezúžil.
Svou roli tady hraje i anatomie. Někdo má zkrátka tu smůlu, že na bolesti uší z vody trpí, protože má zvukovod zúžený různými výrůstky. Tady pomohou jen špunty do uší ve vodě anebo drobný operační zákrok. Poradí vám ušní lékař, zda je pro vás či vaše dítě vhodný.
Problém ve vodě mají často i lidé s narušeným ušním bubínkem, kdy voda může zatéct až do vnitřního ucha, odkud se jen těžce dostává ven, a je téměř jisté, že způsobí zánět. Proto jste-li po úrazu či nehodě, která způsobila prasknutí ušního bubínku, vynechte na dva tři měsíce koupání a hrátky ve vodě, dokud bubínek nesroste, jinak si koledujete o bolestivý problém.
Úplně nevhodné jsou měkké boty a obuv se zakřivenou konstrukcí. Nejvhodnější je obuv s tvrdší vnitřní částí podešve a prvky kontroly pohybu, tedy se správně zhotovenou stélkou, volnou prostornou špičkou a pevným opatkem. Materiál by měl být prodyšný, lehký a poddajný. Ideální je volit obuv, odvíjející se od anatomie, fyziologie a biomechaniky nohy.
Nabídka na trhu zahrnuje různé typy obuvi a značek od různých výrobců. Pestrou škálu doslova pro celou rodinu najdete například v nabídce značkyKEEN. Tato obuv splňuje všechny požadavky pro zdraví vašich nohou. To ale není na úkor designu, který odpovídá požadavkům moderního outfitu.
Mons pubis – stydký pahorek, což je měkká hromádka masa, která je výše nad genitáliemi. Jedná se o podkladní vrstvu tuku pod kůží, která chrání stydkou kost. Je mnohem výraznější u žen než u mužů.
Genitálie
Hráz neboli perineum je proužek kůže mezi genitáliemi a konečníkem
Řiť
Hýždě
Plavková plocha je oblast kůže podél spodní částí břicha a mezi nohama.
Holení stydké oblasti se může lišit podle množství kůže. Holení jakéhokoli druhu může mít různé zdravotní následky.
Ženská neplodnost je způsobena řadou faktorů, včetně následujících:
Poškození vejcovodů, jimiž se dostává vajíčko z vaječníků do dělohy – toto poškození může zabránit kontaktu mezi vajíčkem a spermií. Častou příčinou poškození vejcovodů bývají pánevní infekce nebo endometrióza, které způsobují tvorbu jizev.
Hormonální příčiny – některé ženy mají problémy s ovulací. Dochází k narušení synchronizace hormonálních změn, které řídí uvolnění vajíčka z vaječníku a zahuštění endometria (sliznice dělohy) v případě, že nedojde k oplodnění vajíčka. Tyto problémy mohou být detekovány pomocí bazálního grafu tělesné teploty a krevních testů, které zjistí hladiny hormonů.
Problém v děložním hrdle (děložním krčku) – u malé skupiny žen je příčinou neplodnosti to, že spermie nemohou proniknout do cervikálního kanálu, a to z důvodu abnormální produkce hlenu, nebo po předchozím chirurgickém zákroku. Tento problém může být vyřešen nitroděložní inseminací.
Problém v děloze – abnormální anatomie dělohy, přítomnost polypů a myomů.
Nevysvětlitelná neplodnost – příčinu neplodnosti není možné zjistit aktuálně dostupnými metodami u 20 % párů.
