ANESTETIKUM je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Svědění kůže na holeních může být zdravotní problém, který přímo ovlivňuje vaše holeně. Může se jednat o onemocnění, které má jeden z příznaků právě svědění. Jde o onemocnění štítné žlázy a cukrovku. Mimo tato onemocnění mohou svědění holení kosti zapříčinit i zdánlivě banální záležitosti, mezi které patří například suchá kůže. Dolní končetiny, včetně oblasti holení a horních končetin, bývají náchylnější ke změnám vlhkosti a teploty, což způsobuje suchou pokožku. Pokožka tam může být náchylnější k vysychání než jiné části. Další možná příčina bývá chladné počasí. Když se ochladí, topení doma nebo v práci často snižuje úroveň vlhkosti. To může vaši pokožku vysušit a způsobit svědění. Stáří je také možnou příčinou těchto problémů. Jak stárnete, vaše pokožka nedrží vlhkost tak, jako dříve. To může mít za následek suchou, svědivou pokožku. U žen může být příčinou menopauza. Hormonální změny při menopauze mohou ovlivnit pokožku mnoha způsoby, včetně vysoušení.
Léčba svědění
Některé domácí léčby mohou snížit nebo zastavit nutkání škrábat si nohy. Zde je to, co doporučují dermatologové (kožní lékaři).
Chlazení svědící oblasti. Použijte sáček s ledem nebo studený vlhký hadřík.
Koupel z ovesných vloček. Nepoužívejte však ty ke snídani. Použijte jemný prášek zvaný koloidní ovesné vločky. Pomáhá čistit, hydratovat a chránit pokožku a je také protizánětlivý.
Udržujte pokožku hydratovanou. Lékaři navrhují tento jednoduchý krok pro úlevu od svědění, i když existuje vážná příčina, jako je onemocnění ledvin. Ujistěte se, že používáte hydratační krém bez parfemace, abyste snížili pravděpodobnost podráždění.
Pramoxin
Vyzkoušejte krém na úlevu od bolesti a svědění s pramoxinem. Pramoxin je lokální anestetikum užívané v USA. Objednat si ho můžete prostřednictvím internetu, například tady: Pramoxin krém cena.
Pramoxin je topické anestetikum objevené v Abbott Laboratories v roce 1953 a je používané jako antipruritikum (pomáhá zmírnit nepohodlí spojené s svěděním). Během výzkumu a vývoje vynikl pramocain hydrochlorid mezi řadou alkoxyarylalkaminetherů jako zvláště dobré lokální anestetikum. Farmakologická studie odhalila, že pramoxin je vysoce účinný a má nízkou akutní a subakutní toxicitu, je dobře tolerován většinou sliznic a má nízký index senzibilizace u lidí. Stejně jako ostatní lokální anestetika Pramocain snižuje permeabilitu neuronových membrán pro sodíkové ionty a blokuje jak iniciaci, tak vedení nervových vzruchů. Depolarizace a repolarizace excitabilních nervových membrán je tak inhibována, což vede k necitlivosti.
Anestezie / Anestetikum: je lék, který lékař podává proto, že otupuje vaše tělo tak, abyste necítili bolest během operace.
Celková anestezie: je stav kdy je anestetikum vpraveno přímo do krevního oběhu a způsobí velmi hluboký spánek, při kterém není možné cítit žádnou bolest.
Močový měchýř: orgán v těle, ve kterém se shromažďuje moč.
Dávka: množství léku, který užíváte.
Suchá ejakulace: je stav když z penisu nevychází žádná tekutina (ejakulát), když máte vyvrcholení při pohlavním styku.
Ejakulát: tekutina, která vychází z penisu při vyvrcholení u pohlavního styku.
Erektilní dysfunkce: stav, kdy není možné dosáhnout dostatečného ztopoření penisu a nelze tak provozovat pohlavní styk.
Erekce: je stav když penis je dost tvrdý a připravený k pohlavnímu styku.
Genitální oblast: část lidského těla, která zahrnuje penis, šourek, hráze a řiť.
Ibuprofen: léčivá látka proti bolesti, obsažena například v léku Motrin nebo APOIbuprofen.
Řez: otvor v kůži těla, přes který bude lékař provádět operační výkon.
Inkontinence: Neschopnost ovládat své močení.
Styk: akt sexu.
Kegelovo cvičení: cvičení, které posiluje svaly pánevního dna.
Lymfatické uzliny: malé žlázy nacházející se po celém těle, které odstraňují bakterie, ale také nádorové buňky z těla ven.
Nervy šetřící operace: operace, která chrání nervy, které jsou v okolí prostaty.
Svaly pánevního dna: také známé jako pubococcygeus nebo PC svaly. Tyto svaly jsou odpovědné za správnou funkci obou svěračů jak rekta, tak i močové trubice. Svaly pánevního dna se podílejí na správné funkci vyprazdňování.
Chirurg: lékař, který provádí operativní zákrok.
Močová trubice: trubice, která odvádí moč z těla ven prostřednictvím penisu.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
Dobrý den.
Slyšela jsem, že otec Pleskač diagnostikuje z očí.
Je možné se objednat?
Marta Jenerálová
Trápí mě polyneuropatie dolních končetin, křeče v nohou, které jsou hodně bolestivé.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Polyneuropatie dolních končetin a křeče v nohou jsou problémem, který nedokázali vyléčit ani členové zdravotního týmu bývalého prezidenta Zemana. Je třeba kombinovat a hledat řešení, které bude vyhovovat a zmírní tyto nepříjemnosti. Otec Pleskač může pomoci v duchovní rovině, ve smyslu víra tvá tě vyléčí. Ale na tlumení bolesti a křečí budete potřebovat více, než jen pohled do očí a nějaké bylinky. Polyneropatii pomůže léčit praktický lékař, který má k dispozici celou škálu různých přípravků. Některé léky, které se obvykle nepovažují za léky proti bolesti, mohou zmírnit bolest při polyneuropatii. Patří mezi ně antidepresivum amitriptylin, léky proti záchvatům gabapentin a pregabalin a lék mexiletin (používaný k léčbě abnormálních srdečních rytmů). Také anestetikum lidokain aplikované jako tělová voda, mast nebo náplast, může pomoci. Požádejte svého lékaře a prodiskutujte s ním tyto varianty léčby.
Kafr je přírodní látka získávaná původně ze dřeva stromu, který se nazývá kafrovník (Cinnamomum camphora). Je obsažen také v bornejském stromu Dryobalanops aromatica, v silici bazalky, rozmarýny lékařské, šalvěje lékařské, v mrkvi a podobně. V současnosti se vyrábí i synteticky. Z chemického hlediska jde o monoterpen.
Kvůli svým vlastnostem (vlastnosti) se používá v lékařství, kde je přidáván do mastí, jako součást zábalů, protože má obdobné účinky jako mentol. Kafr dráždí kůži a sliznice, čímž způsobuje jejich překrvení. Rychle se vstřebává do kůže a urychluje průběh zánětlivého procesu tím, že zrychluje absorpci zánětu. Mimo to v místě aplikace vyvolává hřejivý pocit a působí jako mírné lokální antiseptikum a anestetikum. Kromě zánětů působí pozitivně na unavené svaly, pomáhá při revmatických potížích a své místo má také v inhalátorech. Zvláště v zemích jako Čína je to tradiční součást lidové medicíny. Je také prevencí proti rezivění, a tak se umisťuje do truhel s kovovými nástroji.
Hadí jed v malých dávkách působí jako slabé anestetikum, uvolňuje obličejové svaly, a tak předchází vzniku vrásek. Vrásky jsou převážně tvořeny trvalým napětím obličejových svalů, které vzniká stresem při řešení každodenních problémů. Hadí jed má podobné účinky jako botox. Na rozdíl od botoxu umožňují přípravky s hadím jedem pohyb obličejových svalů a mimiku, ale zároveň zmenšují vrásky a paralyzují svaly, které ke vzniku vrásek vedou. Hadí jed úžasně zabraňuje vzniku nových vrásek, ale vyhlazuje i 52 % vrásek, které jsou na tváři už několik let. Hadí jed však dokáže řešit i jiné problémy než jen vrásky. Přirozeně napíná pokožku, uvolňuje svalové napětí, pleť tak dostává zdravější vzhled, mizí všechny otoky a pleť se stává opět pružnější. Zlepšuje hojení ran a minimalizuje jizvy, nejen úplně nové, ale i ty starší. Jeho velkou výhodou je i to, že je vhodný na všechny typy pleti včetně citlivé pokožky, a dokonce i na pleť s psoriázou a ekzémy.
Hadí jed vyráběný pro kosmetické účely produkuje Chřestýšovec Wagleri, který patří do čeledi zmijovitých, dorůstá délky cca 1,5 metru a patří mezi nejkrásnější, nejžádanější, ale také nejproblémovější chřestýšovce vůbec. Žije v jihovýchodní Asii a je proslulý tím, že je chován v hadím chrámu v Penangu v Malajsii. Jeho uštknutí je pro člověka bolestivé a jeho paralyzující jed smrtelně jedovatý.
Nenechejte se však nachytat jen na název a pěkný obal. Důležitá je i koncentrace účinné látky. Optimální je koncentrace od 3 do 5 %. Koncentrace kolem 1 % nezaručuje účinky takové, jaké byste si představovali. Ne vždy je tedy pěkný obal a podezřele nízká cena výhrou. Důležitý je obsah a složení produktu s obsahem hadího jedu.
Nakapejte si na prst pár kapek hřebíčkového oleje a potřete jím oblast bolavého zubu. Po chvilce se dostaví znecitlivující účinek. Hřebíčkový olej obsahuje 70–90 procent eugenolu a působí jako lokální anestetikum. Nemáte-li po ruce hřebíčkový olej, použijte klidně celý hřebíček. Pro úlevu od bolesti stačí v ústech několik minut požvykovat jeden nebo dva kousky hřebíčku. Opakujte několikrát denně vždy s čerstvým hřebíčkem, dokud se úleva nedostaví.
Každé zanedbání léčby se pacientovi vymstí. Nesnažte se proto o domácí léčbu a neprodleně navštivte zubního lékaře. V tomto případě nečekejte na dlouhé objednací lhůty, protože se jedná o akutní stav.
Zubní lékař vám v případě zánětu okostice ošetří zubní kanálky. To rozhodně není nic příjemného, a proto si můžete pro zmírnění bolesti nechat píchnout anestetikum. Zubní kanálky se musí vydezinfikovat a v některých případech také vyplnit. Je na posouzení stomatologa, zda není lepším řešením vytržení postiženého zubu. Tímto krokem se může vyloučit riziko opakování zánětu ve stejném místě. Vzhledem k tomu, že se jedná o zánětlivé onemocnění, tak vám lékař obvykle nasadí antibiotickou léčbu, aby nedošlo k šíření bakteriální infekce.
Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.
Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.
Místní znecitlivění zubů se provádí zavedením lokálního anestetika vpíchnutím pomocí injekce. Anestetikum přeruší vedení bolestivého impulzu mezi bolestivým místem a centrem bolesti. Takto se požadovaná oblast znecitliví a je možné přistoupit k naplánovanému zákroku. Lokální anestezie se využívá zejména při extrakcích zubů, broušení zubů, které budou opatřeny korunkami, dále při odstranění hlubších zubních kazů, zavedení zubního implantátu a tak dále.
Pokud lékař zjistí, že bolesti opravdu způsobuje tenisový loket, nečekejte, že se obtíží zbavíte ze dne na den. Léčba je poměrně zdlouhavá a vyžaduje trpělivost a disciplinovanost. Terapie začíná konzervativními prostředky – pacient si maže postižené místo protizánětlivými mastmi, šetří loketní kloub a používá ortézu či speciální epikondylární pásku, která pomáhá stabilizaci loktu a ulehčuje tím práci šlachovým úponům svalů. Lékař může předepsat i fyzioterapii (protažení a uvolnění příslušných svalů, mobilizace hlavičky kosti vřetenní) či fyzikální terapii – na tenisový loket je účinná jak magnetoterapie a elektroterapie, tak i ultrazvuk a laser, nebo termoterapie. Své místo v léčbě epikondylitidy si vydobyla i terapie tzv. rázovou vlnou, jež se zdá být velmi efektivní, avšak bohužel není dosud hrazena pojišťovnou. Dále lze injekčně podat lokální anestetikum či kortikoidy; při tomto postupu je vhodné loket znehybnit alespoň závěsem v šátku. Pokud léčba nezabírá, přistupuje se k operačnímu řešení, po němž je ruka znehybněna zhruba na dva týdny a poté následuje intenzivní rehabilitace.
Léčba problému pokožky hlavy závisí na tom, co je příčinou onemocnění. Vždy je lépe navštívit ošetřujícího lékaře a na základě stanovení diagnózy se podrobit předepsané terapii.
Pokud jsou spinocelulární karcinomy zjištěny již v rané fázi a okamžitě odstraněny, jsou téměř vždy vyléčitelné a způsobí minimální škody. Neléčené léze však pronikají základní tkání a může dojít k znetvoření. Malé procento může i metastazovat do vzdálených tkání a orgánů a může být fatální. Proto by měl být každý podezřelý růst okamžitě zkontrolován lékařem. Vzorek tkáně (biopsie) je následně zkoumán pod mikroskopem, aby se dospělo ke správné diagnóze. Pokud jsou přítomny nádorové buňky, je nutná léčba. Naštěstí existuje několik účinných způsobů, jak vymýtit karcinom dlaždicové buňky. Výběr léčby závisí na typu, velikosti, umístění a hloubce průniku nádoru, stejně jako na věku pacienta a jeho celkovém zdravotním stavu. Léčba se téměř vždy provádí ambulantně v ordinaci lékaře nebo na klinice. Lokální anestetikum se používá při většině chirurgických zákroků. Bolest nebo nepohodlí jsou obvykle minimální.
Jako léčba se používá: mikrografická chirurgie, excizionální chirurgie, kyretáž a elektrochirurgie, zmražení nádorových buněk, ozáření a chemoterapie. Vždy záleží na rozsahu poškození a jednotlivé druhy léčby se mohou kombinovat.
Ušní kapky, roztok obsahující Phenazonum, Lidocaini hydrochloridum monohydricum
Přípravek Otipax ušní kapky se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem: zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, hlavně v počátečním stadiu, zánět ušního bubínku, barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem). Přípravek je určen pro dospělé a děti od 1 měsíce věku.
Nepoužívejte Otipax
Nepoužívejte tyto kapky, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivé látky nebo na kteroukoli další složku přípravku Otipax.
Nepoužívejte Otipax v případě porušeného bubínku.
Pokud se stavy uvedené v tomto odstavci u Vás vyskytnou teprve během používání přípravku, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře. Přípravek není určen pro novorozence (do 1 měsíce věku). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku OTIPAX je zapotřebí
U nemocných s proděravělým nebo se zničeným ušním bubínkem nebo s poškozením stěny středního ucha se přípravek může dostat do prostředí ve vnitřním uchu, kde může způsobit škody. Proto lékař u těchto nemocných může doporučit dodatečná otoskopická vyšetření (vyšetření ucha na ORL oddělení). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE. Léčba přípravkem OTIPAX by neměla přesáhnout 5 dní. Jestliže se po výše uvedené léčbě příznaky onemocnění nezlepší, dojde k jejich zhoršení nebo se vyskytnou nežádoucí účinky, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Otipax a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době nebo začnete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. U přípravku Otipax nejsou interakce dosud známy.
Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. O vhodnosti použití přípravku u těhotných nebo kojících žen rozhodne lékař.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek patří do skupiny léčiv s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti. Doporučená doba léčení nemá přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Otipax nežádoucí účinky, které se&nbs
Koncem 19. a ve 20. století byl chloroform používán při operacích jako inhalační anestetikum, které dočasně nahradilo méně příjemný, avšak zdravotně bezpečnější diethylether. Po zjištění nežádoucích účinků chloroformu byl tento postupně opuštěn a nahrazen opět nejdříve diethyletherem a později jinými, bezpečnějšími přípravky.
Dnes je používán v chemickém průmyslu hlavně při výrobě chladicího média pro ledničky a klimatizace, freonu R-22 (chlordifluormethan, CHClF2); jeho využívání k tomuto účelu se však bude stále snižovat v souvislosti s omezováním používání freonů podle ustanovení Montrealského protokolu. Je také surovinou pro výrobu řady dalších organických sloučenin, například aromatických aldehydů.
Chloroform se též používá jako rozpouštědlo v chemické laboratoři, ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě pesticidů a nátěrových hmot. Je výborným lepidlem některých plastů, například polystyrenu nebo plexiskla. Deuterochloroform, derivát chloroformu, u kterého byl vodíkový atom nahrazen atomem deuteria (těžkým vodíkem), CDCl3, je nejpoužívanějším rozpouštědlem v NMR spektroskopii. V roce 1973 činila světová produkce chloroformu cca 2,5 milionu tun ročně.
Do těla může chloroform pronikat všemi cestami – vdechováním, požitím nebo vstřebáním přes kůži, případně oči. Dráždí pokožku a sliznice, v očích může způsobit nekrózu a vznik vředů. Po vstřebání se šíří do celého těla, koncentruje se zejména v tukových tkáních, odkud se pak může uvolňovat ještě řadu hodin. Při vdechování par chloroformu se vstřebá 64–67 %. Při anestetických koncentracích (8 000–10 000 ppm) během několika minut dosáhne koncentrace v krvi hodnot okolo 100 mg/l. Zhruba 60–70 % chloroformu se z těla vylučuje v nezměněné podobě prostřednictvím vydechovaného vzduchu, zbývajících 30–40 % odchází ve formě metabolitů močí a stolicí. Podíl metabolizace chloroformu závisí na celkové dávce, je vyšší při nižších dávkách.
Inhalace par chloroformu vede ke tlumení centrálního nervového systému. Vdechování vzduchu obsahujícího 900 ppm po krátkou dobu způsobuje závratě, ospalost a bolesti hlavy. Vysoké dávky způsobují hluboké kóma a útlum dechového centra, což může vést k úmrtí. Vysoké dávky mohou také způsobit srdeční arytmii až fibrilaci komor, a to přímým účinkem na myokard, stimulací vagu nebo senzibilizací na katecholaminy. Fibrilace může být smrtelná. Chloroform snižuje krevní tlak oslabením srdeční kontrakce a periferní vazodilatací (opět následkem stimulace vagu). Nejnižší smrtelná dávka LDLo pozorovaná u člověka při požití byla 2 514 mg/kg.
Chloroform je toxický pro játra a ledviny – za to jsou zodpovědné zřejmě metabolit
Léčba nachlazení, případně chřipky v těhotenství se neliší od klasické léčby. Důležité je zachovávat klid na lůžku a vyvarovat se jakékoliv zvýšené námahy, která by mohla ještě více snížit obranyschopnost organismu. V žádném případě se nedoporučuje pokoušet se tyto příznaky ignorovat, laicky řečeno „přechodit“. Nezbytný je dostatečný přísun tekutin a vitamínů pocházejících z ovoce a zeleniny. V případě, že příznaky onemocnění (kašel, rýma) začnou těhotnou ženu obtěžovat, doporučuje se konzultovat možnou léčbu v lékárně. Pokud je přítomna vysoká teplota (nad 38 °C), objevuje se neutišitelný kašel, bolest v oblasti průdušek nebo se objeví bolesti v oblasti ledvin, je nezbytná konzultace s lékařem.
Často se lze setkat s názorem, že k léčbě nachlazení je vhodné podávat vysoké dávky vitamínu C, případně užívat multivitamínové přípravky. Ačkoliv je vitamín C považován za bezpečnou látku, neměla by denní dávka v těhotenství překročit 500 mg. Je tedy nutné dávat si pozor na některé přípravky, které obsahují až dvojnásobné množství tohoto vitamínu. Stejně tak se nedoporučuje brát v tomto období kombinace více vitamínů či multivitamínové přípravky, které nejsou určeny přímo k užívání v době těhotenství. Neměly by se také používat ve vodě rozpustné formy vitamínů (takzvané šumivé tablety), jelikož mohou u citlivějších žen vyvolat žaludeční obtíže. Vhodnější jsou naopak tablety s prodlouženým uvolňováním, které stačí užívat jen jednou denně.
Je třeba také upozornit na to, že názory, že vše rostlinné a přírodní je bezpečné, jsou již dávno překonány.
Mnoho dostupných léčivých rostlin totiž více či méně ovlivňuje dělohu a byliny podávané ve vyšších dávkách mohou vyvolat i potrat. Proto by se těhotná pacientka měla poradit s lékárníkem i při výběru čajové směsi (například průduškové nebo proti kašli).
K léčbě nachlazení se nejčastěji používají přípravky obsahující echinaceu (třapatku). Tato bylina byla shledána jako bezpečná pro užívání v době těhotenství. Lze ji užívat v mnoha lékových formách, vhodnější je zvolit sirup než kapky, které obsahují vyšší množství alkoholu. Neměla by se používat déle než 8 týdnů kvůli riziku možného poškození jater.
Bezpečnou volbu v období těhotenství představuje homeopatická léčba. V případě začínajících potíží lze homeopatika zkusit jako alternativní léčbu. Nikdy by ovšem neměla být používána při závažnějších obtížích bez konzultace s lékařem.
Lépe je vyhýbat se přípravkům obsahujícím lokální anestetikum, což jsou látky znecitlivující, používané k tlumení silnějších bolestí v krku (Drill pastilky, Hexoraletten pastilky, Strepsils plus pastilky, Orofar pastilky, Septolete). V těhotenství lze dopo
Zubní kazy se nedají léčit bylinkami či jinými přírodními metodami, s kazy nám pomohou pouze zubní lékaři. Alternativní medicína však může pomoci v prevenci onemocnění dásní, parodontózy či jiných nepříjemností v dutině ústní.
Hřebíček
Při bolestech zubů může pomoci například hřebíček: Buď potřete postižené místo hřebíčkovým olejem, nebo v ústech rozžvýkáte několik kousků tohoto koření.
Nakapejte na prst pár kapek hřebíčkového oleje a potřete jimi oblast bolavého zubu. Po chvilce se dostaví znecitlivující účinek. Hřebíčkový olej totiž obsahuje 70–90 procent eugenolu a působí tak jako lokální anestetikum. Nemáte-li po ruce hřebíčkový olej, použijte klidně celý hřebíček. Pro úlevu od bolesti stačí v ústech několik minut žvýkat jeden nebo dva kousky hřebíčku. To opakujte několikrát denně vždy s čerstvým hřebíčkem, dokud se vám neuleví.
Zázvorový prášek
Smíchejte půl lžíce zázvorového prášku se stejným množstvím mleté červené papriky, přidejte trochu vody a vytvořte pastu. Tu naneste na malý vatový tampon tak, aby byl pořádně nasáklý. Tampon položte na bolavý zub a nechte působit, dokud se nedostaví úleva. Proces můžete opakovat, kolikrát chcete, ale bolest se většinou zmenší již při první aplikaci.
Protizánětlivá ústní voda
Potřebujete: 1 díl šalvěje, 1 díl heřmánku, 1 díl květů měsíčku lékařského.
Postup: Bylinky pořádně promíchejte. Ústní vodu připravíte tak, že 1 polévkovou lžíci směsi přelijete 2 dl vroucí vody a necháte 25 minut louhovat. Poté dobře přecedíte. Touto ústní vodou si ráno a večer vyplachujte ústní dutinu. Každý den je třeba připravit čerstvý nálev.
Stahující ústní voda
Potřebujete: 2 díly šalvěje, 1 díl přesličky rolní, 1 díl máty.
Postup: Bylinky dobře promíchejte. Ústní vodu připravíte tak, že 1 polévkovou lžíci bylinkové směsi přelijete 2 dl vroucí vody a vše necháte 25 minut louhovat. Po uplynutí této doby odvar přeceďte a vlažnou vodou si dvakrát až pětkrát denně vyplachujte ústa. Stahující ústní vodu byste měli držet v ústech 2–4 minuty.
Postup: Bylinky dobře promíchejte, pak je nasypte do 1/2 l vody a nechte za studena 12 hodin macerovat. Ráno vše uveďte k varu a poté nechte 20 minut louhovat. Po uplynutí této doby odvar přeceďte. Odvarem si vyplachujte ústní dutinu pravidelně dvakrát denně.
Zubní pasta ze slézu
Kořen slézu nadrťte a následně pomelte na jemný prášek. Trošku prášku nasypte na mokrý zubní kartáček a čistěte si zuby a zároveň provádějte i masáž dásní. Po skončení čištění ústa nevyplachujte, protože prášek může ještě léčivě působit.
Klíště patří do druhově nejpočetnějšího živočišného kmene – členovci. Spolu zákožkou svrabovou, roztočíkem včelím nebo čmelíkem kuřím ho dále řadíme do řádu roztočů. Klíště obecné má ploché tělo s tvrdým povrchem a osm nohou (larva má šest nohou). Dospělé klíště měří 2–10 mm. Na hlavičce má klepítka (chelicery), kterými vytvoří otvor na kůži, do ní pak vsune bodavý orgán, hypostom. Sliny, které klíště vylučuje, obsahují něco jako anestetikum, které dokonale znecitliví místo, na které se klíště přisaje, proto si toho často ani nevšimneme. Zároveň se ve slinách nachází takzvaný cement, který slouží klíštěti na to, aby co nejlépe zafixovalo svůj hypostom v naší kůži. Sáním krve savců, plazů a ptáků se živí samičky. Do rány svého hostitele vylučují enzym ixodin, bránící srážení krve (odtud rodový latinský název ixodes). Zajímavým útvarem tvořícím část těla samice je tzv. alloscutulum, což je varhánkovitě složený kožovitý útvar, který po nasátí krve dokáže zvětšit objem až na třistanásobek své původní velikosti.
Přirozeným prostředím pro klíště jsou lesní a luční porosty, ale najít ho můžeme i v parcích. Klíště si libuje ve vlhčím prostředí, proto se vyskytuje i při vodních tocích. Během vlhkých dní šplhá po vegetaci až do výšky 1 metru nad zemí a tam čeká na svou kořist na konečcích trávy či keřů. V suchu se schovává do povrchových vrstev půdy nebo spadaného listí. Aktivita klíšťat začíná, když teplota okolního prostředí dosáhne 7 stupňů Celsia. Je tedy aktivní od března do časného listopadu. K vyššímu počtu klíšťat přispívají i mírné zimy a vlhčí rok s větším množstvím srážek.
