Onemocnění dna, lékařsky arthritis urika, také pakostnice či podagra, lidově nemoc králů, představuje onemocnění metabolického systému. Zdravotní statistiky dnes bohužel zaznamenávají výskyt tohoto onemocnění až u 10 % populace, ve většině případů jde o muže. Dna je běžný typ artritidy (zánětu kloubů), který souvisí se zvýšenou hladinou kyseliny močové v tělních tkáních.
Nemoc dna
Co je dna? Organismus trpící dnou neprodukuje dostatečné množství trávicího enzymu, který by z těla odbourával kyselinu močovou. Ta vzniká při metabolismu některých složek potravy. Hlavním projevem nemoci je právě zvýšená hladina kyseliny močové v krvi. Jako dna se označuje již stav se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi.
Normální hladina kyseliny močové v krvi je:
140–340 µmol/l (ženy)
220–420 µmol/l (muži)
Krystalky kyseliny močové se postupně vlivem gravitace usazují v dolní části těla, především v kloubech. Poškozují tkáně kloubu (nejčastěji kloub palce u nohy, ale také klouby ruky, případně kotníky, kolena), což se projevuje silnou bolestí, mluví se tak o akutním dnovém záchvatu. Bolest obvykle přichází náhle, nejčastěji pak v ranních hodinách. Postižený kloub je oteklý a velmi citlivý na dotek. Postupně se v něm rozvíjí zánět. Záchvat dny obvykle trvá pouze několik dnů. Bohužel se v rámci měsíců či let vrací.
Posledním stadiem choroby je takzvaná chronická tofózní dna. Ložiska krystalků kyseliny močové, takzvané tofy, jsou patrné na pohled v oblasti kloubů dolních i horních končetin, nezřídka také jako drobné boule na ušních lalůčcích. Onemocnění může dlouhodobě vyústit až v trvalé poškození kloubů a snížení pohyblivosti. Kyselina močová bohužel často vykrystalizuje až v močové kameny. Nejhorší stadia nemoci jsou spojena s poškozením ledvin. Choroba je nezřídka provázena také dalšími metabolickými poruchami, například cukrovkou.
Nemoc dna anglicky
Nemoc dna se anglicky řekne gout. Ve spojitosti s tím je důležité i uric acid, což je kyselina močová a purines, což jsou puriny.
V naší poradně s názvem VYHŘEZLÁ PLOTINKA KRČNÍ PÁTEŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
jak cvičit na vyhřezlá plotenka akrční pateř dekuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Posílám vám odkaz na video s cviky při vyhřezlé ploténce na krční páteři: https://youtu.be/0SLairHEutE
Video je v angličtině, ale cviky jsou velmi dobře vidět a pochopíte je i když anglicky nerozumíte.
Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.
Šlachová pochva
Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).
Artritida: Symptomy a stupeň závažnosti revmatoidní artritidy se u jednotlivých pacientů mohou lišit a podobně může být různá i léčba. I když se zvolí léčba, která je účinná, nemusí dlouhodobě fungovat stejně jako na začátku. Pak je třeba provést její úpravy, případně změnu. Velmi důležité pro další vývoj onemocnění je začít správnou léčbu dostatečně včas. To může výrazně omezit, a dokonce i zastavit dlouhodobé poškození kloubů a předčasnou invaliditu. Artritida kloubů je pro využití nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie Biomag jedna ze základních indikací. Přínosem je její analgetický, protiotokový, protizánětlivý a hojivý efekt. Magnetoterapie pomáhá u chronických postižení zlepšovat hybnost a zpomalovat další poškozování kloubů a přináší celkovou úlevu od bolesti.
Revmatoidní artritida: Léčba využívá široké palety dostupných léků patřících do různých kategorií. Základem terapie jsou chorobu modifikující antirevmatické léky (anglicky disease-modifying antirheumatic drugs, DMARD), které zmírňují zánět a redukují progres strukturálního poškození. Dělí se do několika kategorií. Dalším typem léků užívaných při terapii revmatoidní artritidy jsou nesteroidní protizánětlivé léky (anglicky nonsteroidal anti-inflammatory drugs, NSAID), které jsou ovšem pouze symptomatické. Snižují tedy bolest, ztuhlost a zlepšují pohyblivost kloubů, ale nechrání je před poškozením. S jejich dlouhodobým používáním je také spojena nezanedbatelná kardiovaskulární a gastrointestinální toxicita. Takže by měly být podávány po kratší dobu a v nízkých dávkách. Dále se užívají glukokortikoidy, které mají rychlý a výrazný protizánětlivý účinek. Navíc mohou zabránit destrukci kloubů a významně zmírnit příznaky onemocnění. Nicméně při dlouhodobém užívání mají závažné vedlejší nežádoucí účinky (například osteoporóza, infekce, gastrointestinální krvácení nebo žaludeční vředy). Glukokortikoidy se doporučuje podávat jako součást iniciální léčebné strategie v případě aktivního onemocnění nebo u etablované formy při relapsu onemocnění. Dávku je nutné postupně snižovat až k vysazení, ideálně do 3 měsíců, maximálně však do 6 měsíců.
Dna: V průběhu záchvatu je vhodné na postižený kloub aplikovat studený obklad a na utlumení bolesti přípravek s protizánětlivými účinky (ibalgin, ibuprofen). Základem úspěšnosti léčby je včasná návštěva lékaře. Ten musí nejprve vyšetřit stupeň poškození kloubů, poté předepíše vhodnou medikamentózní léčbu, která podpoří snížení koncentrace kyseliny močové. Rehabilitace je nedílnou součástí léčby, protože udržuje funkční rozsah pohybu. Také rozumný přísun živin a dieta významně ovlivňují celkový zdravotní stav pacientů.
Komplementární medicína (anglicky complementary medicine) přináší nové cesty v léčbě těžko léčitelných nemocí, například lupénka nebo rakovina. V podstatě se dá říci, že komplementární terapie doplňuje klasickou léčbu (západní medicínu) o postupy, vycházející z tradičních medicínských postupů, například z čínské medicíny, použití bylinek v léčbě, cvičením reiki nebo akupunktura. Komplementární terapie podporuje účinek vědecké medicíny a na její léčbu navazuje, nikoliv že ji zcela nahrazuje.
Albendazol (anglicky Albendazole) je širokospektrální antiparazitikum ze skupiny benzimidazolů s účinkem proti střevním a tkáňovým červům a částečně také působí proti některým parazitickým prvokům. Mechanismus účinku albendazolu spočívá v inhibici polymerace tubulinu v těle parazitů, což vede k rozvratu metabolismu a následné smrti parazita vyhladověním. Albendazol je účinnější tehdy, když potřebujeme řešit hlísty na periferiích, například svalovce ve svalech, háďátka v lymfě a v podkoží, toxocaru v oku a podobně. Je to proto, že Albendazol se vstřebává asi z 5-10 % do krve. Naproti tomu, lék proti roupům Vermox, se vstřebává do krve jen minimálně a je účinný převážně jen ve střevě. U léku Vermox proto není potřeba mít obavy z poškození jater. Při léčbě lékem Vermox játry projde jen asi 5 % léku. Oproti tomu Albendazol se 100 % metabolizuje v ledvinách a odchází ven močí. Albendazol je vhodnější na echinokoky, má na ně silnější účinek.
Fimóza (latinsky a anglicky phimosis) je zúžení otvoru předkožky, kvůli kterému ji nelze přetáhnout přes žalud (glans) penisu. Může být jak vrozená, tak získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout jako následek zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitus – cukrovky) nebo poranění předkožky (při nešetrném přetažení předkožky u dítěte). Předkožka má potom tendenci se zužovat a jizvit.
Příznaky a projevy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později, v extrému, i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu (balanitidy)
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možnost výtoku hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza – ta, ke které dochází jen při ztopoření penisu, je zde riziko vzniku parafimózy
Léčba
Léčba může být nechirurgická – aplikace kortikoidů, ale ty nemají příznivý vliv na pokožku. Dále je možné použití léčiv rozvolňujících jizvy. Chirurgická léčba – cirkumcize neboli obřízka.
Lugolův roztok se skládá z 5 g jódu (I2) a 10 g jodidu draselného (KI), smíšených s 85 ml destilované vody. Vzniká hnědý roztok s celkovým obsahem jódu 130 mg/ml. Český lékopis uvádí 10 g jódu, 25 g jodidu draselného a 965 g vody. Jodid draselný umožňuje rozpuštění jódu ve vodě tím, že vznikají ionty I3-. Vzniklý roztok nelze zaměňovat s jednoduchými roztoky jodové tinktury, která vzniká rozpuštěním jódu v etanolu. Lugolův roztok totiž neobsahuje žádný alkohol. Další názvy pro Lugolův roztok jsou IKI (anglicky Iodine-Potassium Iodide) Markodine, Solutio Lugoli, Solutio iodi aquosa, Iodii solutio aquosa.
