ATYPICKÁ DĚLOHA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Pohlavní ústrojí (organa genitalia) je soubor orgánů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní. Rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky. Pohlavní znaky jsou atributy, které určují pohlaví. Rozdělují se na primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky. Primární pohlavní znaky se vytvářejí před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. Sekundární pohlavní znaky jsou takové znaky, které se vyvíjejí před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.
Děloha
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špat
Ve svém příspěvku LEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zezulova.
Co je prosim tedy vhodne jist jake maso jak oleje na upravu masa banany lze? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Koudelková.
Hezký den,
byla jsem na ultrazvuku břicha,nic mě neřekli a napsala p.dr.:obě ledviny přiměřené velikosti s přiměřenou parenchymovou vrstvou,ZVLNĚNÝCH KULTUR./to mě zajímá co to je./Vpravo drobné hyperecho lithyasy.Vlevo drobné hypoechogenní ložisko šíře 8 mm s drobnou kalcifikací,dif.dg.atypická cysta-ke sledování.Duté systémy bez dilatace.nerozumím tomu.Mám jít na kolonoskopii,proto mě tam p.dr.poslal.Bojím se,abych něco s ledvinami nezameškala.Bolí mě v bedrech,ale to mám od plotýnek.Přes den málo močím,asi půl litru a v noci 1,5 až 1,8 l.V noci se nevyspím,kvůli močení se často budím.Rozbor moci v pořádku.Děkui za odpověď. Vlasta
Mirena je plastová trubička ve tvaru písmene T, která se zavádí do dělohy. Jedná se tedy o takzvané nitroděložní tělísko. Tento nitroděložní hormonální systém obsahuje účinnou látku levonorgestrel. Mirena má vysokou antikoncepční spolehlivost a je vhodná také pro kojící ženy. Maximální doba použití je pět let, může se ale odstranit i dříve. Mirenu vkládá do dělohy lékař. Před vložením je nutné absolvovat interní vyšetření ke zjištění polohy a velikosti dělohy. Je potřeba vyloučit těhotenství, pohlavní choroby či infekci. Pokud žena trpí akutní nemocí jater, nádorem jater nebo je přecitlivělá na levonorgestrel nebo jinou složku Mireny, má rakovinu děložního krčku nebo dělohy, není možné Mirenu zavést. Mirena může být zavedena v průběhu 7 dní od začátku menstruace. Po porodu se může zavést, až když se děloha zmenší do své původní velikosti.
Akné, jeho zhoršení či zlepšení, je jednou z otázek, která zajímá pacientky před zavedením Mireny. Na rozdíl od příznivého vlivu na pleť vlivem antikoncepčních pilulek může dojít po zavedení Mireny spíše ke zhoršení stavu pleti. Je to ale velmi individuální a předem vám to s jistotou neřekne nikdo. Některá žena zhoršení nezaznamená, jiná ano.
Většinou se ženy obávají bolesti při zavádění či odstranění Mireny. Jde však o relativně krátký výkon, v řádu několika minut. Vnímání bolesti je velmi individuální záležitost. Samotné zavedení může žena pociťovat spíš jako krátké štípnutí, jako velmi nepříjemná bývá spíš popisována předcházející dezinfekce. O něco bolestivější může být zavádění u žen starších, které jsou navíc už mnoho let po porodu posledního dítěte. Ve výjimečných případech je nutno zavádění či vyjmutí provádět v celkové anestézii. Mírná bolest v podbřišku se může objevit v prvních dnech po zavedení a také ve dnech, kdy by žena za normálních okolností menstruovala. Při nečekaně krutých bolestech však okamžitě vyhledejte lékaře!
Cena Mireny se liší podle toho, zda si ji necháte předepsat a vyzvednete v lékárně, anebo chcete zůstat bez starosti a využijete nabídku gynekologa.
Bolestivá menstruace, kterou žena trpěla před porodem, se může touto formou antikoncepce zcela odstranit. Díky hormonu obsaženému v Mireně dojde u většiny žen ke zmírnění či úplnému vymizení menstruačního krvácení. Přesto v prvním a posledním roce v době obvyklé pro menstruaci může žena pociťovat mírné pobolívání v podbřišku, zdaleka se to ale nedá srovnávat s jejími původními menstruačními bolestmi.
Finanční stránka je při volbě antikoncepce pro mnohé ženy otázkou číslo jedna. Záleží na každé ženě, jaké formě antikoncepce dává přednost a jaká cena je pro ni akcepto
Ve svém příspěvku LEHKÉ ZMĚNY PO ODSTRANĚNÍ DELOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana 41let.
Dobrý den...prosím můžete mi někdo vysvětlit situaci ve které se právě nacházím..napíšu jen ve zkratce...jsem rok po odstranění dělohy a byla jsem na kontrole u svého dr.a vzal ster pro jistotu a výsledky ukázali ze se objevili lehké změny a žádají za půl roku znovu ster...teď má otázka?? Co to znamená ??? Doufala jsem ze výsledky budou v pořádku a bez žádných změn když se odstranila deloha. .a od února se cítím stále unavená a bolí me dolejsek i na te kontrole u svého dr.jsem měla vyšetření bolestivé. .předem děkuji za odpověď s pozdravem Jana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hyster
V naší poradně s názvem PRIZNAKY UNIKU MOCI DO POCHVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobry den,chtela byvh se informovat jake priznaky jsou uniku moci do pochvy tak zvana pistel,..jsem.po operaci gynekologicke vajecniku a vygynalni pistele slepe,pred 10letma my byla odoperovana deloha,operace dalsi byla letos v lednu,...mam stale mokro v pochve a pozoruji malinko unik moci s mocove trubyce,jinak zadne problemy nemam ani bolesti ,jen mokrko v pochve hned po operaci,byl mi delan rentgen ve vagine pred op jodem,je mi 50let,dekuji za informaci s pozdeavem Pfaflova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bude potřeba provést vyšetření u gynekologa, aby zjistil případné propojení vaginy s močovou trubicí. Bez tohoto vyšetření není možné určit další postup. Nebojte se a běžte co nejdříve na tuto prohlídku.
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
F009 - Demence u Alzheimerovy nemoci NS
F01 - Vaskulární demence
F010 - Vaskulární demence s akutním začátkem
F011 - Multiinfarktová demence
F012 - Subkortikální vaskulární demence
F013 - Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
Rakovina děložní sliznice je nejčastějším zhoubným onemocněním pohlavních orgánů žen. Vyskytuje se nejvíce u žen po přechodu (v menopauze) s maximem kolem 60. roku věku. Předstupněm vzniku zhoubného bujení je takzvaná atypická hyperplazie endometria. Sliznice v dutině děložní nadměrně bují při dlouhodobém vlivu hormonů po přechodu. Vzniká tak vysoce diferencovaný karcinom endometria, který má i poměrně dobrou prognózu vyléčení. Druhým typem nádoru je nízce diferencovaný karcinom, jehož růst nesouvisí s produkcí hormonů a prognóza je špatná.
Diagnóza se stanoví gynekologickým vyšetřením a především odběrem vzorků sliznice s následným histologickým vyšetřením. Odběr vzorků se provádí při zákroku, který se nazývá kyretáž. Kyretáží se zároveň zastaví krvácení. Na většině pracovištích se při výkonu provádí i hysteroskopie, která umožní přímou vizualizaci dutiny děložní a cílený odběr vzorků.
Před výkonem je důležité ultrazvukové vyšetření děložní sliznice vaginální sondou, které se však používá hlavně při preventivních a kontrolních vyšetřeních – hodnotí se jí výška sliznice. Při nálezu zhoubného nádoru je nutné dále určit rozsah onemocnění. Provádí se rentgen plic, ultrazvukové vyšetření jater a ledvin, vyšetření močového měchýře a konečníku.
Příznaky:
nepravidelné krvácení u žen před přechodem;
jakékoliv krvácení u žen po přechodu;
bolesti – až v pokročilém stadiu.
Léčba:
OPERACE – snahou je operovat a odstranit nádor – odstraňuje se děloha, vaječníky, vejcovody, popřípadě i mízní uzliny;
OZAŘOVÁNÍ – provádí se u zcela inoperabilních nádorů a k zabránění vzniku ložisek v pochvě;
HORMONÁLNÍ LÉČBA – nasazuje se u onemocnění s vytvořenými metastázami nebo jako doplňková léčba.
Zvláštním případem jsou těhotné ženy nebo maminky krátce po porodu. Udává se, že 80% žen v šestinedělí, těhotenství a těsně po porodu nebo během porodu má hemoroidální krizi, která se začíná projevovat většinou v posledním trimestru gravidity, v poslední třetině těhotenství. Tyto těhotenské hemoroidy jsou způsobeny tím, že rostoucí děloha s plodem při chůzi tlačí směrem dolů na pánevní žilní pleteň. Když je pak po porodu a děloha se zmenší na normální velikost, tak naprostá většina těchto hemoroidálních obtíží s dokončením šestinedělí ustoupí. Ovšem s hemoroidy lze i v tomto rizikovém období pomoci, protože existují a jsou dostupné léky, které se mohou tabletově podat v období těhotenství, kojení a šestinedělí, které jsou bezrizikové pro kojící ženu i plod.
Na infekci močových cest jsou náchylnější těhotné ženy. V průběhu těhotenství mají problémy s infekcí močových cest téměř 4 % žen. Zvětšující se děloha během těhotenství tlačí na močovody a tím v nich zpomaluje průtok moči. Děloha tlačí také na močový měchýř, což způsobuje jeho nedostatečné vyprázdnění. Bakterie, které by jinak byly odplaveny, se tak množí a způsobují infekci. Ta se může rozšířit v močové trubici, močovém měchýři, močovodech i ledvinách. Bakterie se do močových cest mohou dostat i z oblasti konečníku.
Infekce může zpočátku probíhat bez příznaků, v nejhorším případě může dojít k hnisání, které ohrožuje ledviny. Projevy infekce močového měchýře jsou časté nucení na močení doprovázené pálením a řezáním a bolesti břicha v jeho spodní části. Může se objevit i krev v moči. Infekce ledvin se projevuje horečkou (teplota nad 38 °C), třesavkou, bolestmi břicha a zad v oblasti žeber, pocitem na zvracení a zvracením. V těhotenství se infekce močových cest může podílet na předčasném porodu a nízké porodní hmotnosti plodu. Akutní zánět ledvin může ve spojitosti s vysokým krevním tlakem (hlavně před 28. týdnem těhotenství) způsobit až odumření plodu. Pokud v těhotenství infekce vystoupá až k ledvinám, jedná se o zánět ledvin, při kterém těhotné ženě hrozí zvýšené riziko poškození a oslabení postižené ledviny.
Vzhledem k léčbě pomocí léků je infekce nejnebezpečnější v 2. a 3. trimestru, nejvíce pak asi 3 až 4 týdny před porodem. Placenta v tuto dobu totiž může antibiotika propustit až k plodu. Infekce močových cest se u těhotných musí léčit vždy, aby se předešlo možným komplikacím, které jsou spojené s plodem. Infekci ledvin je nutné léčit v nemocnici.
Infekci v těhotenství lze zabránit zvýšeným příjmem tekutin. Zajistí se tak dostatečné odplavování bakterií. Důležité je močení každé 3 až 4 hodiny. Doporučuje se nosit spodní prádlo z přírodních materiálů. Důležitá je osobní hygiena a hygiena před a po pohlavním styku. Infekce může být přenosná při nechráněném pohlavním styku nebo análním sexu s více partnery.
Děloha (latinsky: uterus, řecky: metra, hystera, archaicky nebo krajově matka) je vnitřní pohlavní orgán všech savců samičího pohlaví s výjimkou vejcorodých. Je to dutý svalový orgán sloužící k uložení, výživě a zajištění vývoje mláděte. Chirurgické odstranění dělohy se nazývá hysterektomie.
Děložní čípek (latinsky: cervix) je část dělohy, která ústí do pochvy. Děložní čípek se nachází v hrdle děložním, kde jeho výběžek zasahuje do pochvy a umožňuje tak jak průnik spermií, tak i odchod menstruační krve. Jeho průměrná délka je 3–5 cm.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Je vidět, že máte velmi bohaté zkušenosti s včeličkami, nicméně je špatná vaše domněnka, že když už jste měl padesát žihadel, nebo i více, že to je v pořádku. Bohužel máme zkušenosti, že jsou případy lidí, pro které to sté žihadlo nebo tisící žihadlo může být to opravdu smrtelné a nebezpečné. Tyto reakce jsou tak zvláštní, že po určitou dobu to ten organismu toleruje. Ovšem při nějakém vyčerpání, ať už psychickém či fyzickém, může dojít k takovému zvláštnímu alergickému stavu, kdy organismus zareaguje velmi ošklivou reakcí. To tvrdnutí kůže po propolisu je právě taková atypická alergická reakce.
Škodlivost anestezie vychází z toho, že anestetika obsahují toxické látky. Na začátku si je třeba uvědomit, že narkóza již není tak „nebezpečná“ jako tomu bylo dříve, ale i dnes se mohou objevit její vedlejší účinky. Častými vedlejšími účinky jsou pocity nevolnosti, zvracení, pocit škrábání v krku po intubaci u celkové narkózy, pooperační bolest svalů i bolest hlavy, pocit celkové slabosti. Vzácně může při uvolňování dýchacích cest dojít k vylomení zubu (obvykle se ale jedná o zub, který se viklal). Anestetika mohou také způsobit poruchy učení, poškození mozku, infarkt. Mezi nejzávažnější komplikace patří stažení hlasivek (= laryngospasmus), stažení průdušek (= bronchospasmus), vdechnutí obsahu žaludku do plic, které vede k zánětu plic (= aspirace), vysoký nebo nízký krevní tlak, porucha srdečního rytmu (= arytmie), srdeční infarkt, šok, alergické reakce na podávané látky. Po probrání z celkové anestezie může také například hrozit některá z poruch chování. To nastává častěji u dětí a starých lidí než u dospělých. Problémy mohou nastat i s pamětí. Určité škodlivosti celkové anestezie jsou si vědomi i lékaři, a proto ji obvykle volí v případech, kdy lokální anestezie nepostačuje. Neznamená to ale, že je celková anestezie nebezpečnější než ta lokální. Každá má své výhody a nevýhody. Nebezpečnou komplikací obou typů anestezií je atypická reakce na podané léky. Dlouhotrvající celková anestezie může způsobit i snížení obranyschopnosti organismu, to samé může vyvolat ale i anestezie, která je v krátké době znovu opakovaná.
Hyperplazie je stav, kdy dochází ke zmnožení buněk. V děloze dochází ke zmnožení buněk děložní sliznice a hovoří se o hyperplazii děložní sliznice, odborně hyperplazii endometria. Tato diagnóza je poměrně častá. Lékař vysloví podezření na hyperplazii děložní sliznice při gynekologickém vyšetření na základě anamnézy a ultrazvukového vyšetření. Pak je potřeba ověřit tuto diagnózu definitivním rozborem sliznice děložní histologickým vyšetřením, což je vyšetření tkáně pod mikroskopem. Materiál pro toto vyšetření se získává takzvanou biopsií (odběrem tkáně) při hysteroskopii.
Hyperplazie děložní sliznice se zpravidla projevuje abnormalitami děložního krvácení. Především se vyskytuje nepravidelné krvácení, někdy dochází k takzvanému spottingu (špinění), případně může docházet k silnému nebo častému krvácení. Méně často bývá hyperplazie endometria zcela bez projevů.
Příčinou vzniku tohoto stavu je nadměrné působení estrogenů. Estrogeny, ženské pohlavní hormony, mohou být tělu dodávány z vnějšku, nebo si je tělo vytváří samo (například tukové buňky tvoří estrogeny v hojné míře, nádory vaječníků také).
Hyperplazie endometria se nejčastěji vyskytuje u žen v období okolo menopauzy a poté po menopauze. U mladších žen se hyperplazie vyskytuje poměrně vzácně.
Podle typu hyperplazie děložní sliznice (typická či atypická, simplexní či komplexní) se odvíjí i její léčba. Určité typy hyperplazie mohou znamenat i předrakovinné změny, a proto je nutné se vždy ujistit odběrem a histologickým vyšetřením, o jaký typ hyperplazie endometria se jedná. Základem terapie je odstranění nadměrného hormonálního působení estrogenů, a to v případě, kdy je to možné. V určitých případech lze použít medikamentózní terapii, v jiných je potřeba přistoupit k chirurgickému výkonu – odstranění dělohy – z důvodu rizika nádoru děložní sliznice.
Petechie jsou malé neblednoucí purpurové makuly o průměru ≤ 4 mm, které se mohou objevit na kůži, spojivce, sítnici a sliznicích. Léze makulární purpury jsou větší než petechie, ale menší než ekchymózy (skvrnkovité krvácení do kůže a sliznic vytvářející větší podkožní výron). Oba jsou výsledkem extravazace krve z kapilár.
Petechie vymizí za 2 až 3 dny, ale mohou se vyvinout v makulární purpuru, ekchymózu, hmatatelnou purpuru, vezikuly, pustuly nebo nekrotické vředy v závislosti na základní příčině a jejím klinickém průběhu. V některých případech může být obtížné odlišit petechie od telangiektáz (lokalizované rozšířené drobné kapiláry viditelné na kůži nebo sliznici v podobě červených nitek) a angiomů (benigní - nezhoubný nádor, který je tvořen nově vytvořenými malými krevními cévami nebo mízními cévami). Petechie jsou na dotek většinou ploché a na rozdíl od typické vyrážky neztrácejí barvu při stlačení. To je užitečný způsob, jak zjistit, zda jakákoli atypická kožní charakteristika je petechiální vyrážka nebo ne. (diaskopie).
Dolními končetinami probíhají dva systémy žil – hluboký a povrchový, které jsou propojeny spojkami. Krev z hlubokých žil je pumpována k srdci za pomoci chlopní bránících zpětnému toku krve; pokud nefungují správně, krev je vtlačována do sítě tenkých cév (kapilár), jejichž propustnost se tlakem zvyšuje a v jejich okolí vzniká otok. Krev se tlačí do povrchových žil, ty se roztahují a vznikají křečové žíly (varixy). Může dojít i k zánětu žil a okolní tkáně, ucpávání žil krevní sraženinou, poruše výživy tkáně. Ke vzniku onemocnění mohou přispívat vrozené dispozice, ale často jde o působení rizikových faktorů, jako je nadváha, špatné složení stravy, dlouhodobé stání či těhotenství (zvětšená děloha ztěžuje odtok krve z nohou).
