Třes hlavy je příznak, který dokáže člověka pořádně vyděsit – obzvlášť tehdy, když se objeví nenápadně, bez bolesti a zpočátku jen občas. Mnozí lidé si ho spojují se stresem, nervozitou nebo únavou, jiní se obávají vážného neurologického onemocnění. Pravda je taková, že třes hlavy může mít celou řadu příčin – od zcela neškodných až po stavy, které vyžadují odborné vyšetření.
V tomto článku se podrobně podíváme na to, co třes hlavy znamená, proč vzniká, jaké typy třesu existují, kdy je ještě považován za benigní a kdy už by měl být signálem k návštěvě lékaře. Dozvíte se také, jaké nemoci mohou třes hlavy způsobovat, jak probíhá diagnostika a jaké možnosti léčby dnes medicína nabízí.
Dystonie
Dystonie je neurologický syndrom charakterizovaný mimovolní, dlouhotrvající svalovou aktivitou. Ta může vést nejen k abnormálním polohám hlavy, ale i k jejímu třesu nebo záškubům.
Rozlišujeme primární dystonie, které mají často genetický podklad, a sekundární dystonie, vznikající následkem jiného onemocnění nebo poškození nervového systému. U dystonií postihujících oblast hlavy je nutné odlišit například tiky, choreu nebo psychogenní třes.
Ve svém příspěvku CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.
Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žváčková Martina.
Dobrý den,jmenuji se Martina.Je mi 45 let a Cervikální dystonií jsem onemocněla asi tak před rokem.Pobolívání za krkem,mírné stahování hlavy doprava.Nyní jsem ve fázi,kdy si musím hlavu neustále držet,jakmile ji pustím okamžitě ji mám přilepenou na pravém rameni.Už mám dokonce za sebou 2 krát sadu Botulotoxinových injekcí,ale zatím se žádný zázrak ,jak jsem tajně doufala nekonal.Další injekce mě čekají v dubnu,doufám,že zaberou.Stačí ,když si nebudu muset držet hlavu. Všechny vás zdravím a hlavně držte se .
Neurovegetativní porucha – příznaky: Tito lidé trpí srdeční arytmií, trachykardií (zvyšuje se jim tepová frekvence), mají pocit, že právě prodělávají infarkt myokardu. Trápí je zažívací potíže – průjmy, meteorismus ve střevech, mají žaludeční neurózu. Někdy se jim nedostává dechu, dostávají „škytavku“. Mají příznaky nějakého orgánového onemocnění, ale při prohlídce nejsou žádné patologické změny shledány.
Může je dále trápit:
bolest hlavy,
pocení rukou,
v jistých situacích se objevuje ruměnec v obličeji, pálení uší,
sucho v ústech,
občasné poruchy vidění,
pálení žáhy, křeče kolem žaludku,
píchání v boku,
pocit horečky,
plačtivá nálada,
pocit, že jsou vážně nemocní a že nikdo jejich obtíže nechápe.
To vše mohou být příznaky neurovegetativní dystonie.
Neurovegetativní dystonie znamená poruchu dráždivosti parasympatických a sympatických nervových systémů. Parasympatické a sympatické nervy jsou v hladkých svalech a nemůžeme je vůlí nijak ovlivnit. Působí protichůdně – parasympatické vyvolávají klid a regeneraci orgánů, sympatické zvyšují jejich výkon.
Neurovegetativní dystonie vzniká při poruše rovnováhy působení těchto nervů. Neurovegetativní dystonie může být příčinou toho, že má postižený pocit, jako by trpěl onemocněním nebo poruchou orgánů. Příznaky bývají velmi podobné, skutečné onemocnění vyloučí až odborné vyšetření.
Protože se ale může jednat o skutečné onemocnění orgánu (srdce, trávicí trakt a podobně), je třeba lékaře vyhledat při opakování problémů.
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;
Ve svém příspěvku CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.
Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den Martino,četla jsem váš příspěvek s cervikální dystonií.Mně tuto nemoc potvrdily letos v lednu.Zajímá mne,jestli je u vás nějaké zlepšení a zda opravdu během roku z mírných problémů,máte hlavu až na rameni?Je mi to líto a také samozřejmě nevím,jak u mne nemoc bude postupovat.děkuji Jana
Cervikální dystonie (torticollis) je mimovolní dystonická aktivita krčních svalů, která vede k poruše postavení hlavy a krku. Je nejčastějším typem fokální dystonie. Pro toto onemocnění se užívá i termín spastická torticollis. Způsobuje mimovolní dystonickou svalovou aktivitu krčních svalů, což vede k poruše postavení hlavy a krku. K nejčastěji postiženým svalům patří m. sternocleidomastoideus, m. splenius capitis, m. trapezius, m. semispinalis capitis, m. semispinalis cervicis, m. levator scapulae a mm. scaleni, které dohromady vytvářejí svalový vzorec vedoucí ke specifickému klinickému obrazu. Cervikální dystonie může začít v kterémkoliv věku, nejčastěji se vyskytuje mezi 20.–40. rokem. Onemocnění cervikální dystonií začíná většinou pozvolna, pacient zpočátku pociťuje nepříjemné napětí v oblasti krčních svalů, často spojené s bolestmi, postupně dochází ke stáčení nebo uklánění hlavy. Mezi doprovodné symptomy patří bolesti ramen a krku, pocit pálení jazyka. Pacient může trpět závratěmi z nepřirozené polohy hlavy, objevuje se porucha prostorové orientace a polykání. Může být přítomen i takzvaný dystonický třes. Při diagnóze cervikální dystonie se vychází z pacientovy anamnézy, vylučuje se sekundární příčina potíží, pacient se sleduje v klidu i při pohybu, zkouší se pasivní a aktivní pohyby, hodnotí se svalové postižení, určuje svalový vzorec a klinický obraz dle TWSTRS (Toronto Western Spasmodic Torticollis Rating Scale), který se využívá i ke zhodnocení efektu léčby.
Cervikální dystonie představuje jednostranné svalové strnutí šije, zahrnuté do skupiny dystonických syndromů (charakteristických náhlými neobvyklými změnami svalového tonu: mimovolné pohyby, svalové napětí, záškuby, třes). Často jde o vrozenou vadu, která je způsobená jednostranným zkrácením svalu – kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) a horními částmi trapézového svalu. Méně obvyklá je získaná forma při zánětlivých procesech v krční oblasti, blokádách v oblasti krční páteře, úrazech krční páteře či při některých onemocněních centrální nervové soustavy. Nejčastější je však porucha mimovolní svalové aktivity neznámé příčiny.
Onemocnění začíná spíše pomalu. Nejprve dochází k pocitu napětí „za krkem“, které se později mění v bolest pouze po fyzické námaze. V další fázi nastupuje bolest po dobu celého dne, kdy pacient vyklání hlavu na jednu stranu bez svého vědomí (obvykle to zpozoruje jeho okolí). Terapie křečovitých stahů svalů k jedné straně je z neurologického hlediska známá svou rezistencí vůči medikamentózní léčbě.
V minulosti bylo onemocnění indikací k chirurgické léčbě, bohužel s téměř žádným pozitivním efektem. V dnešní době je principem léčby dosažení co největšího uvolnění postižených svalů. To umožňuje antagonistickým svalům (svalům s funkcí opačného pohybu) pomocí kompenzačního mechanismu stočit krk a hlavu do přirozené polohy. Při terapii je však nutné použít botulotoxin A. Využitím speciálních fyzioterapeutických metod lze nacvičit mechanismus korekce abnormálního postavení krku a hlavy s úmyslným pohybem pacienta tak, aby byl schopen volním úsilím poměrně snadno uvést hlavu do střední roviny a setrvat v ní. S pravidelnou fyzioterapií je možné rovněž prodlužovat periody mezi aplikacemi spolu se snižováním dávek botulotoxinu. Také je možné použití „rázové vlny“ na stažení bolestivosti svalů, křečových spazmů a zánětlivé reakce v tkáni.
Neurovegetativní dystonie je porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám. Jde o zcela odlišnou poruchu než spazmofilie (sklon ke křečím), přestože příznaky někdy bývají podobné.
tachykardie (bušení srdce), pocit tepání v krčních tepnách;
píchání v boku;
ojedinělý průjem;
zívání;
polakusurie (časté nucení močit, mnohdy bez skutečné potřeby);
pocit horečky, pocit horka na ušních boltcích;
náhlé snížení tlaku provázené nevolností (pocením, hučením v uších, poruchy vidění);
záchvaty pláče a citové nepohody.
Příčinou onemocnění mohou být některé nervové poruchy, nespokojenost nebo mírná úzkost mohou vyvolat psychosomatické onemocnění, které je fyzicky zjistitelné vyšetřovacími metodami, nebo vyvolat neurovegetativní dystonii, kdy se jedná spíše o funkční poruchy orgánů fyzicky nepostižených.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy - periferní neuropatie, které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů, které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány - autonomní neuropatie. Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Periferní neuropatie: Nejčastější diabetickou neuropatií je tzv. symetrická distální (senzitivní a motorická) neuropatie. Postihuje nervy rukou, ale zejména nohou a chodidel. Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Pozoruje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštěná, tenká, jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří tzv. proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména z a do schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka.Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku, poklesem spodního víčka. Není možné například vrásčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stěsněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu, nebo jiných úžinových syndromu. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností k sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama z
Ve většině případů není husí kůže ničím jiným než dočasnou nepříjemností. Husí kůže však může být příznakem dlouhotrvajícího nebo vážného zdravotního stavu. Příklady, kdy je husí kůže příznakem těchto onemocnění:
Keratóza pilaris. Neškodné kožní onemocnění, které způsobuje suché, drsné skvrny a drobné hrbolky podobné husí kůži, často na horní části paží, na stehnech, tvářích nebo hýždích. Může se objevit jen na jedné noze nebo na jedné ruce a podobně. Pupínky většinou nebolí ani nesvědí. Keratosis pilaris je často považována za běžnou variantu kůže. Nedá se vyléčit ani jí nelze nijak zabránit. Ale můžete ji ošetřit hydratačními krémy a krémy na předpis, které pomohou zlepšit vzhled pokožky. Tento stav obvykle vymizí ve věku 30 let. Zde se můžete podívat na fotografie: jak vypadá husí kůže při keratóza pilaris.
Autonomní dysreflexie. Přehnaná reakce nervového systému způsobená poraněním míchy v oblasti krku a hrudníku. Příznaky autonomní dysreflexie se mohou lišit, charakteristické je, že se objevují náhle. Prvním příznakem autonomní dysreflexie je typicky silná bolest hlavy, kterou mnozí popisují jako pulzující. To je způsobeno náhlým a závažným zvýšením krevního tlaku. Mezi další příznaky, které se mohou objevit a nemusejí jsou:
Nadměrné pocení nad úrovní poranění páteře.
Bradykardie (pomalejší než normální srdeční frekvence).
Zčervenání kůže nad úrovní poranění páteře a suchá, bledá kůže pod úrovní poranění.
Lékem volby cervikální dystonie je botulotoxin A, který se aplikuje lokálně do svalů trpících dyskinezí, a to na základě klinického a palpačního vyšetření nebo pod EMG kontrolou. Efekt léčby trvá většinou 3 měsíce, potom je nezbytné aplikaci opakovat. Léčba může být komplikována změnou svalového vzorce dystonie nebo tvorbou neutralizačních protilátek proti botulotoxinu A, potom je nutno opakovat celý elektrodiagnostický vyšetřovací protokol a k léčbě použít jiný sérotyp botulotoxinu. Dále se provádí cvičení a rehabilitace. Pomoci může i holistický lékař, jako je homeopat či lékař tradiční čínské medicíny. Tito odborníci posuzují děje v těle komplexněji.
V průběhu léčby botulotoxinem je dobré se vyhnout podávání jiných medikamentů, aby bylo možno ohodnotit efekt léčby botulotoxinem a stanovit prognózu této terapie. Je však možno podávat analgetika a běžná antiflogistika/antirevmatika proti bolestem, které většinu pacientů s cervikální dystonií trvale obtěžují. Samostatným problémem je vznik sekundární rezistence na léčbu botulotoxinem A, většinou z důvodu tvorby neutralizačních protilátek právě proti botulotoxinu A. Tato svízelná situace je obtížně řešitelná, nejčastěji je zvolen přechod na jiný sérotyp, a to botulotoxin B. Nese to však s sebou opakovaně potvrzené riziko závažných nežádoucích účinků, jako je například generalizovaná slabost, dysfagie a generalizovaná dysautonomie.
Objasnit příčiny nočního pocení je těžké i pro moderní západní medicínu. Vyšetřením se často na nic nepřijde a lékaři jsou bezradní. Příčinou nočního pocení bývají mnohdy stres nebo vypjaté emocionální stavy, jež se těžko exaktně prokazují. Čínská medicína vidí příčinu nadměrného nočního pocení v oslabení ledvin, jater nebo plic. Zaměřte se proto na posílení těchto orgánů – například prostřednictvím vhodných bylinkových čajů. Jestliže je pocení doprovázeno také pocitem žízně a ráno se probouzíte s vyprahlými ústy, zamyslete se, zda příliš neholdujete alkoholu a pálivým jídlům a naopak si dopřáváte jen málo odpočinku.
Lékaři často slyší pacienty, jak si stěžují na noční pocení. Noční pocení způsobují návaly horka. Existuje mnoho různých příčin nočního pocení. Chcete-li zjistit přesnou příčinu, musí lékař znát vaši podrobnou anamnézu. Jen podrobná anamnéza totiž vede ke zjištění základních zdravotních okolností, které by mohly být zodpovědné za noční pocení. Níže uvádíme některé ze známých okolností způsobujících noční pocení.
Návaly horka může zapříčinit menopauza. Tyto návaly, objevující se obvykle v noci, jsou velmi častou příčinou nočního pocení u žen.
Idiopatická hyperhidróza je stav, kdy tělo chronicky produkuje příliš mnoho potu bez identifikovatelných příčin.
Infekce. Nejčastěji spojená s nočním pocením je asi tuberkulóza, ale i bakteriální infekce, jako je endokarditida (zánět srdečních chlopní), osteomyelitida (zánět kostí), a abscesy mohou způsobit noční pocení. Noční pocení je také příznakem infekce HIV.
Rakovina. Noční pocení je časným příznakem některých druhů rakoviny. Nejčastějším typem rakoviny spojené s nočním pocením je rakovina lymfatických žláz. Lidé s nočním pocením bez diagnózy rakoviny mívají jiné příznaky, jako je například nevysvětlitelné hubnutí nebo horečka.
Léky. Užívání některých léků může vést k nočnímu pocení (například aspirin nebo paracetamol, ale i mnohé další).
Hypoglykémie. Nízká hladina krevního cukru může způsobit pocení. Lidé užívající inzulín nebo perorální léky na cukrovku mohou trpět v noci hypoglykémií, což způsobuje pocení.
Hormonální poruchy. Pocení nebo návaly horka mohou být způsobeny hormonálními poruchami.
Banální příčiny. Do této kategorie lze zahrnout příliš vysokou teplotu v místnosti, teplou přikrývku a podobně. Spaní ve vyvětrané místnosti či při otevřeném okně problém rychle vyřeší.
Neurologické podmínky. Tyto podmínky jsou méně časté. Zejména se jedná o autonomní dysreflexe, posttraumatické stavy, cévní mozkové příhody a autonomní neuropatie. Všechny tyto podmínky mohou způsobit zvýšené pocení a projevovat se i nočním pocením.
Běžné infekce. Běžné infekce jako chřipka jsou obvykle spojeny s pocením, obzvláště pokud si vezmeme protizánětlivé léky (Paralen, Coldrex a podobně). Po odeznění infekce noční pocení obvykle mizí.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické, což je například neuropatie dolních končetin.
Nefropatie neboli poruchy ledvin jsou v zásadě jakákoliv onemocnění ledvin, která nejsou způsobená zánětem. Nejčastější nefropatie jsou dvě, a to u lidí trpících cukrovkou, tedy diabetická nefropatie, a poté takzvaná IgA nefropatie. Mezi další, ale již méně časté patří například analgetická či epidemická nefropatie a mnoho dalších.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a můžeme je ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Průjem při cukrovce je poměrně častý, zejména u dlouhodobě trvajícího onemocnění.
Nejde o typický počáteční příznak diabetu, ale spíše o projev jeho komplikací. Nejčastější příčinou je diabetická neuropatie, která narušuje řízení střevní motility. Průjem se často objevuje v noci nebo brzy ráno a nemusí být provázen bolestí. Pokud je dlouhodobý, může vést k dehydrataci a zhoršení kompenzace diabetu, což situaci dále zhoršuje.
Může cukrovka způsobovat zácpu?
Cukrovka může způsobovat zácpu vlivem poškození nervů zásobujících střeva.
Zpomalená střevní motilita vede k tvrdé stolici a méně častému vyprazdňování. Zácpa při cukrovce se často zhoršuje při nedostatečném pitném režimu nebo nízkém příjmu vlákniny. U některých pacientů jde o první signál autonomní neuropatie. Pokud zácpa přetrvává, je vhodné řešit nejen stravu, ale i celkovou kompenzaci diabetu.
Proč se u diabetiků střídá průjem a zácpa?
Střídání průjmu a zácpy je typickým projevem diabetické enteropatie.
Poškozené nervy nedokážou správně regulovat pohyb střev. Výsledkem je nepravidelná střevní činnost, kdy se období zrychleného průchodu obsahu střevem střídají se zpomalením. Tento stav bývá dlouhodobý a výrazně zhoršuje kvalitu života. Zlepšení obvykle nastává až po stabilizaci hladiny cukru v krvi a cílené léčbě.
Může špatná kompenzace cukrovky ovlivnit stolici?
Špatně kompenzovaná cukrovka má přímý vliv na funkci střev.
Dlouhodobě zvýšená glykémie poškozuje nervy i cévy zásobující trávicí trakt. Čím horší kompenzace diabetu, tím výraznější jsou změny stolice. Průjem, zácpa i jejich střídání se pak objevují častěji a v těžší formě. Stabilizace hladiny cukru v krvi je proto základním krokem ke zlepšení trávení.
Může průjem při cukrovce souviset s užívanými léky?
Ano, některé léky na cukrovku mohou způsobovat průjem.
Nejčastěji se to týká perorálních antidiabetik, zejména na začátku léčby nebo při zvyšování dávky. Průjem bývá přechodný a často ustoupí během několika týdnů. Pokud potíže přetrvávají, je vhodné konzultovat úpravu léčby s lékařem, nikoli léky svévolně vysazovat.
Kdy je nutné řešit změny stolice s lékařem?
Vyšetření je nutné při dlouhodobých nebo zhoršujících se potížích se stolicí.
Varovnými příznaky jsou noční průjem, úbytek hmotnosti, mastná nebo zapáchající stolice a střídání průjmu se zácpou. Tyto projevy mohou znamenat rozvoj komplikací diabetu nebo jiné onemocnění trávicího traktu. Včasná diagnostika umožní cílenou léčbu a zabrání dalšímu zhoršení stavu.
Pomůže úprava stravy při problémech se stolicí u diabetu?
Úprava stravy může výrazně ovlivnit potíže se stolicí při&
Průjem u diabetu nevzniká jedním mechanismem. Jde o souběh nervových, hormonálních a mikrobiálních změn, které ovlivňují pohyb a vstřebávání ve střevě.
Praktický dopad spočívá v tom, že léčba musí být individuální a zaměřená na konkrétní příčinu, nikoli pouze na potlačení příznaku.
Autonomní neuropatie trávicího traktu
Dlouhodobě zvýšená glykémie poškozuje autonomní nervy řídící činnost střev. Výsledkem je nepravidelná peristaltika, zrychlený pasážní čas a snížené vstřebávání tekutin.
U pacienta se to projeví náhlými průjmy bez varování, často v noci, což zásadně narušuje kvalitu spánku i sociální fungování.
Porucha vstřebávání a bakteriální přerůstání
Zpomalené vyprazdňování některých úseků střeva podporuje přerůstání bakterií v tenkém střevě. Ty štěpí živiny a vytvářejí osmoticky aktivní látky.
Prakticky to znamená, že pacient může mít průjem i při relativně malé porci jídla a obtíže se zhoršují po sacharidech.
