Blecha je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy. Blecha se nemusí vždy vyskytovat na zvířeti, přežije i mimo něj. Blecha má tělo pokryté trny, které směřují dozadu, díky těmto trnům se lehce prodírá srstí zvířat. Blecha má více párů končetin, a tak vcelku dobře skáče, klidně vyskočí i 20 cm, což je pěkný výkon, když vezmeme v úvahu její velikost.
Druhy blech
Není blecha jako blecha, dokonce na území České republiky se vyskytuje více než 90! druhů tohoto hmyzu. Nejčastějšími druhy u nás jsou: blecha obecná, psí blecha, kočičíblecha a slepičí blecha. To že je ale blechakočičí neznamená, že se objevuje jen u koček, může také napadnou člověka i jiné zvíře, třeba psa. Tak je to u všech blech. Existují i blechy myší, blechy morové a třeba blechy králičí. Zablešení mohou být savci, ptáci, hlodavci, netopýři i lidé.
Vývoj blechy
Hostitele blecha opouští ve chvíli, kdy jde klást vajíčka (může je naklást i do srsti a zvíře je pak ze srsti vyklepe kdekoliv po domě). Ty může naklást kdekoliv v bytě. Samička blechy potřebuje pro vytvoření vajíček mít dostatek bílkovin a ty dostává z krve, kterou se živí po páření. Vajíčka klade v několika snůškách (blecha naklade několik set vajíček během svého života). Jak rychle se budou vajíčka vyvíjet v dospělé jedince, závisí na teplotě. Při té pokojové to trvá zhruba 4 – 6 týdnů. Z vyvinutých vajíček se v období 5 – 16 dnů vylíhnou larvy s hlavou, tykadly, vyvinutým kousacím ústrojím a beznohou. Tyto larvy nepotřebují přímo krev z hostitele, stačí jim organické zbytky, třeba právě trus dospělých blech, který v sobě obsahuje zaschlou krev hostitelů (a to je ten důvod, proč je stejně důležité odstranit nejen larvy, ale i trus blech). Nakonec se larva zakuklí a po 10 dnech se z ní stává dospělá blecha. Blecha se dožívá zhruba jednoho roku. (život blechy ve zkratce: vajíčko 1 týden, larva 2 – 3 týdny, kukla 1 – 2 týdny, pak dospělost) Více než blecha lidská už jsou ale rozšířenější blechy psí a kočičí, i ty ale mohou zaútočit na člověka.
Jak dlouho trvá, než se z vajíček vyklubou larvy, není přesně dané, záleží na teplotě, může to být za deset dní ale klidně i za den. Larvy blechy nemají rády přímý sluneční svit a sucho, vlhkost je dokonce nezbytná pro jejich přežití. V dalším stádiu čeká larvu svlékání a to hned dvakrát během zhruba deseti dní. Nakonec se ještě zakuklí. V kukle může blecha přežít i několik měsíců, kuklu pak opouští, když má dostatek tepla a pohybu v okolí.
Samička blechy naklade klidně až 50 vajíček denně a může je klást klidně až 100 dní (za tu dobu naklade zhruba 1300 vajíček, což je počet nižší, protože se jejich počet postupně snižuje). Při kladení je pro blechu důležitá konzumace krve, té zkonzumuje zhruba 15 x více než je její hmotnost.
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blechakočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY TĚHOTENSTVÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marki.
Dobře napsaný článek. Osobní zkušenost a příznaky těhotenství si můžete přečíst na této stránce https://zdravotniradce.cz/p…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Zdravím, já měla problémy spíše po porodu. Hlavně co se týče intimních partií. Moc jsem nevěděla co s tím, ale pak jsem narazila na kliniku: https://www.labioplastika-p… kam jsem teda nakonec i zašla a byla jsem šťastná jak blecha, když jsem viděla výsledky po pár týdnech od plastiky. Opravdu je nejlepší něco s tím dělat, když nejste spokojené s tím, jak to tam dole vypadá, nebo vás to trápí i zdravotně.
Blechakočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blechakočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blechakočičí, které také mohou napadat člověka.
Ve svém příspěvku VŠI A HNIDY FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Mám dotaz, nikdy jsem hnídy a vši neviděla (měla jsem je v 1. třídě což je už více jak 20 let pryč :) ) A tak se ptám, jsou hnídy po celé hlavě nebo jen v určitých místech? Dcerka chodí do školky tak abych byla připravená. A je veš vidět? jako třeba blecha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kača.
Vši se nejčastěji vyskytují za ušima a nad krkem a postupně pak ve vlasech po celé hlavě. Jsou vidět maličcí vší roztoči u kořínků vlasů a na vlasovém stvolu jsou také patrná pevně přichycená vajíčka - hnidy. Nejlépe jsou vši pozorovatelné velkou lupou a při dobrém osvětlení. Tady jsou fotky, kde je vidět jak vši vypadají: https://www.google.cz/searc…
Pokud se někdo rozhodne odkyselovat svůj organismus, měl by si uvědomit, že je to často běh na dlouho trať. Existují sice způsoby jak nejrychleji odkyselit organismus a čím toho dosáhnout. Ale pokud si člověk chce odkyselený organismus udržet, musí řadu zásad dodržovat dlouhodobě, anebo se k tomu stále znovu vracet. Nejčastěji se lidé uchylují k odkyselení organismu v okamžiku, kdy je trápí nějaký problém.
Pokud jedinec na sobě pozoruje některé projevy překyselení organismu, například svědění kůže hlavně na nohách, může se rozhodnout, že začne překyselení organismu řešit. V takovém případě je dobré si nejprve uvědomit, který zdravotní problém ho trápí a proč tedy s odkyselováním organismu začíná. Při procesu odkyselování může pak sledovat, jestli se jeho zdravotní stav zlepšuje. Pokud chce mít ale přesné výsledky, a nechce se tedy spoléhat jen na své pocity, je vhodné, aby denně prováděl měření pH.
Důležitý je také dostatek tekutin (ideálně čistá voda, žádná minerálka), dostatek vitamínů a minerálů. Naopak při tomto procesu odkyselení organismu je vhodné vynechat všechny sladkosti a živočišné výrobky.
Řada lidí se při procesu odkyselení organismu řídí více babskými radami, než radami odborníků, kteří překyselení organismu nepovažují za zas tak závažný problém. Většina babských rad vychází z toho, že právě pitný režim je důležitý. Není důležité ale jen to, že něco pijete, ale co pijete. Kromě čisté vody se v babských radách často objevují různé čaje. Když se budete zajímat o tuto problematiku, jistě najdete tato doporučení. Kromě čisté vody se doporučuje také voda z brambor!, běžný zelený čaj a čaje bylinkové. K dopolední konzumaci se doporučují bylinkové čaje z benediktu, fenyklu, pampelišky, puškvorce a řepíku. Na odpoledne se zase doporučují čaje z jitrocele, kopřivy, lopuchu, truskavce, tužebníku a vřesu. Pro odkyselení organismu se také doporučuje pít ráno nalačno teplou vodu s citrónem (na skleničku vody, tedy asi 200 – 300 ml zhruba polovinu velkého citrónu). Je důležité, aby voda nebyla horká, ale ani studená, ideální je vlažná. Tato voda by měla pomoci s odkyselením organismu, protože citróny patří k těm nejvíce zásadotvorným potravinám a pomáhají tedy dostat pH do přijatelných hodnot. Tato voda má prý také účinky na imunitu, stimulaci trávicího traktu, na urychlení procesu hubnutí, a na kvalitu pleti. Některé babské rady dokonce doporučují pít vodu s citrónem i před spaním. Některé babské rady také doporučují odkyselení organismu jedlou sodou, která by měla mít vliv i na chřipku a nachlazení a hlavně na detoxikaci. Babské rady doporučují smíchání lžičky jedlé sody s troch
Ve svém příspěvku ČIŠTĚNÍ ORGANISMU OLEJEM POMALOU FORMOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VASEK.
PROSIM,NEROZUMIM TOMU,ZDALI RECEPT POUZIVAT KAZDY DEN PUL ROKU,NEBO JENOM JEDNOU DO ROKA-NA KONCI JENAPSANO,JEDNOU DO ROKA.PROSIM POMOZTE MI A ODEPISTE,ZDALI RECEPT ,KAZDY DEN PUL ROKU,NEBO JENOM JEDNOU A DOST,JE TO TAKHLE NAPSANE,DEKUJI VAM ZA POMOC VASEK TOTO JE MUJ EMAIL JEZDEC@ATLAS.CZ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lentilka.
Zdravím, je logické, a kdo očistu provádí pravidelně, tyhle věci zná a ví, že očistu organismu je nejlépe provádět NA JAŘE A NA PODZIM. Já vždy na jaře dělám jaterní očistnou kúru, vč. hydrocolonu, klystýr je na nic, to je jako plivnutí! Musí se to vyčistit všecko! A další očisty se provádějí - v létě očista srdce a ledvin, a pak možné další očisty. Čili s použitím tématicky zaměřených čajů, cviků a případně užíváním antioxidantů, protože u očisty dochází k uvolnění spousty toxinů a jejich vyplavení do krevního oběhu, takže je třeba tělu pomoci aby je vyplavilo ven, já používám osvědčený čaj s přesličkou rolní, ale čistící je např. i řepík, který harmonizuje játra a žaludek. To mám v úmyslu ted na podzim spolu s hydrocolonem dát pitnou kúru. Na podzim se musí dát kúra tzv.posilující, protože tělo se připravuje na zimu. Samo že každý má jiné osvědčené prostředky, např. z čínské medicíny, z Ajurvédy, byliny z Peru jsou taky super, např. Jukka, Macca, aloe vera/to cpou výrobci do všeho, tak to je přehnané/ kočičí dráp apod. Je toho hodně a každý si může najít a vyzkoušet co mu sedí.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
V naší poradně s názvem KONTRAINDIKACE U ANTIKOAGULAČNÍ LÉČBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa.
Je možné u léčby Eliquisem užívat hloh nebo saturejku?Které byliny jsou kontraindikovné při této léčbě na ředění krve? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Eliquis může reagovat na tyto rostlinné produkty, které mohou zvýšit krvácení (např. kočičí dráp, heřmánek, andělika čínská, česnek, zázvor, ženšen, ginkgo biloba, zelený čaj, grapefruit, pepřovník opojný, třezalka tečkovaná).
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Blechu lze spatřit pouhým okem, ale také podle zarudlé (někdy i alergické) reakce po kousnutí, což zvládne jedna blecha za svůj život i několiksetkrát. V případě, že máte doma zvířecí kamarády, projevuje se přítomnost blech nejčastěji zvýšeným škrábáním zvířat, a to kdekoliv na jejich těle. Poznat blechy lze také podle trusu v podobě mletého máku. Když jej rozetřete vodou, rozmaže se dočervena kvůli obsahu krve z hostitele. Vajíčka jsou téměř okem neviditelná. Blechy nás dokážou trápit po celý rok, nejvíc aktivní jsou však na jaře a pak zase na podzim.
Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Některé blechy totiž nerady svého hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že „na člověka nejdou“. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky nebo člověka. Je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, ale tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do kočičích pelechů.
Vajíčka jsou největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, která se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, opětovně zvířata zamoří.
Jako by toho nebylo málo, je tu další nepříjemná vlastnost blech – blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objeví nanovo.
Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musí být všechna přítomná zvířata ošetřována proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou či dvakrát ročně, je to tedy k ničemu.
Nejúčinnější a okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Když je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se ale počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si tuto skutečnost se zásahovou firmou raději předem ujasnit.
Blecha morová (Xenopsylla cheopis Rothschild, 1903) je parazitem hlodavců (zejména krys a potkanů), sekundárně pak člověka. Rozšířená je zvláště v tropech a subtropech, odkud byla rozvlečena na lodních krysách a lidech do všech větších přístavů a měst ve světě. Živí se krví hostitele. Patří mezi nejnebezpečnější přenašeče chorob mezi hmyzem. Velmi snadno přechází na člověka. Je přenašečem dvou významných patogenů: Yersinia pestis (původce moru lidí), Rickettsia typhi (původce endemického tyfu). Dospělec průměrně žije 3 měsíce.
Nemá na hlavě ani na pronotu hřebeny. Od blechy lidské se liší postavením hlavy a počtem štětin, potom jsou ještě další nepatrné detaily. Je menší a světlejší než blecha lidská, barvu má červenou, samička měří 2–3 mm a sameček 1,5–2 mm.
Ve středověku se k hubení infekce morem používalo koření (hřebíček, rozmarýn, majoránka, meduňka a další), které mělo zabránit vniknutí infekce do těla. Orientálnímu koření se připisovala mimořádná důležitost. Od poloviny 14. století tak stoupala spotřeba koření závratnou rychlostí. V zamořené Paříži se drceným pepřem prokládaly plátky masa, aby se zabránilo šíření infekce. Rovněž nošení hřebíčku v ústech se považovalo za velmi účinnou ochranu proti moru.
Mnoho babských rad na boj proti blechám neexistuje. Jednou z nich je, že má-li pes blechy, rozložíme mu do boudy listy ořešáku. Účinný je údajně i jablečný ocet nebo „botanický prášek“. Botanické prášky jsou nejspíš nejstarší přirozené insekticidy, které lze používat spolu s boráty, což jsou minerály široce používané jako konzervační prostředky na dřevo, čisticí prostředky a insekticidy, které se vůči blechám chovají jako žaludeční jedy. Směs botanického prášku a borátu je velmi bezpečná. Nicméně byste měli dávat pozor, abyste ji nevdechli. Při používání této práškové směsi v domě tedy raději použijte roušku. Poprašte koberec, nábytek, postel, pelíšek psa nebo kočky. Je nejlepší to udělat, když domov na delší chvíli opouštíte, minimálně pak na 24 hodin. Nechte směs působit, když se vrátíte, vysajte koberec a nábytek a vyperte povlečení na postelích a pelíšky zvířat.
Roztok vody a saponátu je prý pro blechy jako jedovatý bazén. Když do něj skočí, zemřou. Postavte tedy hodně mělkou misku s vodou a saponátem na zem, aby do ní blechy omylem skočily. Celkem dobrou práci odvede i staré frisbee. Doporučuje se nádobu se saponátem umístit i poblíž zdroje světla, nejlépe noční lampičky. Blechy budou přitahovány světlem, a když se přiblíží, mnoho z nich spadne do roztoku a zemře.
Nebo zkuste cedrové piliny, ty se prodávají v chovatelských potřebách nebo hobby marketech. Blechy nenávidí vůni cedru a udělají téměř cokoli, aby se jí vyhnuly. Ujistěte se ale, že váš domácí mazlíček není na cedr alergický. Mnoho psů může trpět takovouto alergií, takže zatímco vyhnání blech je dobrá věc, skutečnost, že se vašemu psovi udělá špatně, určitě ne. Umístěte poté cedrové piliny do rohů místností, do psí ohrady nebo pelíšku a pod nábytek. Mějte cedrové piliny i poblíž dveří a oken, abyste zabránili blechám vstupovat dovnitř. Dejte piliny také pod polštář do bavlněného hadříku, a pokud možno i do ostatních lůžkovin. To zajistí, že vaše postel zůstane bez škůdců. Navíc bude hezky a svěže vonět.
Některé rady doporučují i sůl. Sůl je vysoušeč, což znamená, že vytahuje z věcí vlhkost a vysouší je. Když se krystal soli přilepí na blechu, blecha při chůzi v podstatě vykrvácí k smrti. Používejte na to sůl s velmi jemnými zrny. Čím jemnější, tím lepší. Po 7–10 dnech velmi pečlivě vyluxujte posolené místo a ujistěte se, že z koberce vysajete všechnu sůl a mrtvé blechy. Opakujte postup ještě jednou nebo dvakrát. Když skončíte s vysáváním, vyhoďte starý pytlík z vysavače a nahraďte ho novým.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí. Na rozdíl od blech není viditelná pouhým okem. Zato si všimneme změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab častější u koček venkovních než domácích.
Charakteristické příznaky:
kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí;
kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin;
v ranách jsou viditelné i šedé strupy;
v místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst;
kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které jí mohou zakrývat oči, kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab u koček končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
K odstranění pih poslouží také různé depigmentační krémy, které mají bělicí účinky. Jejich používání ale nemá moc smysl, pokud pleť vystavujete slunci. Proto pokud chcete pihy opravdu odstranit, měli byste začít u toho, že se začnete vyhýbat slunci. V létě stačí více vyhledávat stín nebo nosit pokrývku hlavy, která zastíní zároveň i obličej (klobouček, čepice se kšiltem).
Existují také různé babské rady, které pomohou pihy odstranit, či je alespoň trochu zesvětlit. Například je dobré vymačkat šťávu z většího nastrouhaného křenu a touto tekutinou pokožku potírat (je dobré si každý den připravit novou šťávu). Pokud nemůžeme z křenu získat dostatečné množství šťávy, je možné také dvě lžíce nastrouhaného kořene zalít sklenkou vinného octa a na tři dny odložit na slunečné místo – pak potíráme necezenou směsí.
Také lze několikrát denně potírat pokožku měsíčkovou tinkturou. Ta se dá buď koupit, nebo vyrobit z hrsti květů měsíčku, které jeden měsíc macerujeme v litru čtyřicetiprocentního alkoholu – před potíráním je dobré ještě zředit v poměru 2–3 : 1 s vodou.
Dále může pomoci potírání šťávou z citronu či přikládání obkladů z okurkových slupek.
V létě, když zrají lesní jahody nebo borůvky, doporučovaly naše babičky namazat obličej rozmačkanou kašičkou z těchto plodů (nemusí to být směs, použijeme, co máme), po hodině omýt a na noc si namazat tvář podmáslím – případně podmáslím rozmíchaným s několika kapkami citronu.
Dá se použít také zelená petrželka, a to tak, že plnou hrst zalijeme dvěma sklenicemi vody, necháme přejít varem a chvíli louhujeme – užívá se dvakrát denně.
Pihy můžete zesvětlit i potíráním hořkou pampeliškovou šťávou a odvarem z pampeliškových květů.
U všech těchto receptů je jen dobré si nejdříve vyzkoušet (například za uchem), jestli náhodou nejsme na něco mírně alergičtí, abychom za vyhánění pih nezaplatili nějakými nemilými problémy. A malá, nejjednodušší rada na konec, pokud jsou pro vás pihy opravdu velký problém, omezte v maximální možné míře opalování – zvláště pokud jde o pihatá místa.
Babské rady na odkyselení uvádějí, že je vhodná voda z brambor. Jednou z možností je také čaj. Ten je na odkyselení organismu velmi vhodný, a jak říkají babské rady, postačí i běžný zelený čaj, který má zásadité účinky. Pokud zelený čaj máte doma, můžete jej zkusit na odkyselení organismu. Babskými radami je také doporučován čaj, který by měl být dopoledne složený z listu a kořene pampelišky, fenyklu, benediktu, řepíku a puškvorce. Odpolední čaj by měl obsahovat kopřivu, vřes, truskavec, tužebník, lopuch a jitrocel.
V případě, že k zalehnutí ucha nedošlo následkem nějaké nemoci, není nutné vyhledat odbornou pomoc. Člověk si od zalehlého ucha může pomoci sám. Existují totiž různá doporučení co dělat, aby se tlak ve středním uchu zase vyrovnal.
Pomoci může například žvýkání žvýkačky, protože při této činnosti se může vytvořit v uchu přetlak, který zalehlé ucho uvolní. Je možné žvýkat i naprázdno, což ale některým lidem může činit problém, žvýkat je potřeba totiž i několik minut. Proto si spousta lidí nosí s sebou do letadla právě žvýkačky. Další možností, která je také často využívaná při cestování letadlem, je polykání ať už naprázdno, nebo polykání nějakého nápoje. Polykání funguje stejně jako žvýkání.
Od zalehlého ucha může také pomoci skákání na jedné noze s hlavou nakloněnou na stranu, kde se nachází zalehlé ucho.
Některé babské rady také doporučují kápnout trochu ohřátého oleje do ucha, olej by měl opět ucho pročistit.
V případě zalehlého ucha z rýmy, nebo ale i z jiných důvodů může pomoci i nahřátí ucha pomocí teplých obkladů nebo teplé páry z koupele. U rýmy by také mělo pomoci od zalehlého ucha inhalovat páru z horké vody. Je třeba se několik minut sklánět nad nádobou s horkou vodou a hlavu u toho mít přikrytou nějakým ručníkem. V tu chvíli by se měla rýma uvolnit a s ní i zalehlé ucho. Člověk si ale musí dát pozor, aby se neopařil. Nevýhodou je, že účinek ale nemá dlouhé trvání. Pro pocit úlevy je tedy často nutné proces několikrát opakovat.
Některé babské rady doporučují i použití plátku cibule nebo kousku česneku. Plátek cibule / kousek česneku se přiloží na noc k uchu a upevní se tam pomocí šátku. Do rána by mělo zalehnutí zmizet.
Smíchejte po 25 g listu vachty, listu máty peprné, oddenku puškvorce, kořene lékořice, natě řebříčku, natě komonice a natě tymiánu. Lžíci bylin zalijte sklenicí vroucí vody a pomalu vařte 2–3 minuty pod pokličkou. Na 10 minut odstavte, pak přeceďte do termosky. Pijte třikrát denně sklenici před jídlem.
Další babská rada se také týká možné neutralizace, a to pomocí mléčného nápoje. Ten dokáže nejenom zajistit, že se kyseliny rozředí, čímž se sníží jejich účinnost, ale i to, že díky své konzistenci pokryje jícen a vytvoří tak ochrannou vrstvu. Jde tedy o pomoc hned ve dvou fázích. Pijte tučné mléko, jogurtové nápoje, kefír. Vhodné je dané mléčné nápoje pít i co nejvíce vychlazené. To z důvodu, že vám od bolesti uleví okamžitě, jelikož samotný jícen nízkou teplotou jednoduše znecitliví. Bolest tak rychle odezní a díky zředění kyselin a ochranné vrstvě by se již neměla objevit.
Na žaludek pomáhá i aloe vera: nakapejte ji do sklenice s vodou a následně vypijte. Nebo je možné použít i alternativu v podobě různých nápojů z aloe, případně ve formě různých čajů. Babské rady se v tomto případě týkají spíše snahy zastavit aktuální problém, tedy ulevit vám. Aloe vera skutečně může pomoci s trávením, ale rozhodně se nejedná o pomoc, kterou lze označit jako pomoc trvalou.
Na trávení může pomoci bylinný čaj. Ne každá bylina je ale ta pravá. Určitě se doporučuje čaj z této pětice:
pampeliška
máta
meduňka
puškvorec
pelyněk
Je možné využít každou zvlášť, nic nezkazíte ani tím, že je použijete všechny najednou. A pokud žádný takový čaj nemáte, zkuste se poohlédnout i po bylinách, jako je třeba hořec nebo kopretina řimbaba. Obvykle jsou dostupné v kapkách, které přidáte do svého každodenního vlažného čaje.
Kromě tekutin pomůže vhodná strava. Dobrou prevencí mohou být mandle, které je vhodné dát si každý den (několik kousků). Paradoxně pomůže i kyselá okurka, která sice přináší do žaludku další kyseliny, ale změní v něm chemické reakce. Nic nezkazíte ani okurkou salátovou. Ideálně vyndanou z lednice. Tím, že obsahuje hodně vody, obsah vašeho žaludku naředí. Svým chladem zase dokáže zklidnit jícen. Skvělou pomocí může být třeba oblíbená okurka s mlékem, čímž zkombinujete hned dva pomocníky.
Vhodné je dát si také rýži. Ta vzhledem ke své povaze dokáže nasáknout tekutiny v žaludku a tím může minimalizovat problémy. Podobně efektivně mohou působit také brambory, nebo obecně jakákoliv jídla s vyšším obsahem škrobu.
