Blecha je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy. Blecha se nemusí vždy vyskytovat na zvířeti, přežije i mimo něj. Blecha má tělo pokryté trny, které směřují dozadu, díky těmto trnům se lehce prodírá srstí zvířat. Blecha má více párů končetin, a tak vcelku dobře skáče, klidně vyskočí i 20 cm, což je pěkný výkon, když vezmeme v úvahu její velikost.
Druhy blech
Není blecha jako blecha, dokonce na území České republiky se vyskytuje více než 90! druhů tohoto hmyzu. Nejčastějšími druhy u nás jsou: blecha obecná, psí blecha, kočičí blecha a slepičí blecha. To že je ale blecha kočičí neznamená, že se objevuje jen u koček, může také napadnou člověka i jiné zvíře, třeba psa. Tak je to u všech blech. Existují i blechy myší, blechy morové a třeba blechy králičí. Zablešení mohou být savci, ptáci, hlodavci, netopýři i lidé.
Vývoj blechy
Hostitele blecha opouští ve chvíli, kdy jde klást vajíčka (může je naklást i do srsti a zvíře je pak ze srsti vyklepe kdekoliv po domě). Ty může naklást kdekoliv v bytě. Samička blechy potřebuje pro vytvoření vajíček mít dostatek bílkovin a ty dostává z krve, kterou se živí po páření. Vajíčka klade v několika snůškách (blecha naklade několik set vajíček během svého života). Jak rychle se budou vajíčka vyvíjet v dospělé jedince, závisí na teplotě. Při té pokojové to trvá zhruba 4 – 6 týdnů. Z vyvinutých vajíček se v období 5 – 16 dnů vylíhnou larvy s hlavou, tykadly, vyvinutým kousacím ústrojím a beznohou. Tyto larvy nepotřebují přímo krev z hostitele, stačí jim organické zbytky, třeba právě trus dospělých blech, který v sobě obsahuje zaschlou krev hostitelů (a to je ten důvod, proč je stejně důležité odstranit nejen larvy, ale i trus blech). Nakonec se larva zakuklí a po 10 dnech se z ní stává dospělá blecha. Blecha se dožívá zhruba jednoho roku. (život blechy ve zkratce: vajíčko 1 týden, larva 2 – 3 týdny, kukla 1 – 2 týdny, pak dospělost) Více než blecha lidská už jsou ale rozšířenější blechy psí a kočičí, i ty ale mohou zaútočit na člověka.
Jak dlouho trvá, než se z vajíček vyklubou larvy, není přesně dané, záleží na teplotě, může to být za deset dní ale klidně i za den. Larvy blechy nemají rády přímý sluneční svit a sucho, vlhkost je dokonce nezbytná pro jejich přežití. V dalším stádiu čeká larvu svlékání a to hned dvakrát během zhruba deseti dní. Nakonec se ještě zakuklí. V kukle může blecha přežít i několik měsíců, kuklu pak opouští, když má dostatek tepla a pohybu v okolí.
Samička blechy naklade klidně až 50 vajíček denně a může je klást klidně až 100 dní (za tu dobu naklade zhruba 1300 vajíček, což je počet nižší, protože se jejich počet postupně snižuje). Při kladení je pro blechu důležitá konzumace krve, té zkonzumuje zhruba 15 x více než je její hmotnost.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona
V naší poradně s názvem TĚHOTENSTVÍ A BLEŠÍ KOUNUTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohmova.
Jak může být kousnutí blechou nebezpečné v polovině těhotenství.?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kousnutí od blechy během těhotenství může znamenat riziko vzniku alergické reakce. V oblastech s výskytem malárie může blecha těhotnou ženu nakazit malárií.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutíblecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blecha kočičí, které také mohou napadat člověka.
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Ve svém příspěvku JE TO SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.
Dobry den, moje maminku zacala svedit hlava na temeni (asi pred 40dny). Svedeni se ji postupne rozsirilo po celem tele, z hlavy pres oblicej az k noham. Nikde na tele nema zadne fleky ani zadne dalsi prukazne projevy svrabu. V noci se drbe a nemuze spat a ma pocit, ze po ni neco leze, a chvilema jakoby kousne. Maminka jiz navstivila nekolik koznich lekaru. Alergie na barvu na vlasy byla vylouzena, dale ji poslali na alergologii a na krev. Nikde se nic nenaslo. Mezitim se u ni svedeni vystupnovalo a projevuje se hlavne na hlave a v obliceji...Cela vec se vsak dostala i na me-jeji dceru (maminka u nas jednou byla, hlidala me pred 14dny syna). Mam stejne projevy, jako maminka, pouze v mensi intenzite. Po delsim premlouvani jiz pate kozni lekarky se nam podarilo sehnat sirnou mast pro mamku a Infectoscab pro mne a manzela. Provedli jsme preleceni, syn dostal zatim pouze sirnou koupel, manzel preventivne ten Infectoscab. A vse pokracuje u mne dale-trochu uleva, ale nasledujici den opet pocit lezouciho neviditelneho tvora a kousnuti. Nikde zadne pupinky, fleky nic. Doma jiz nekolik dni dezinfikuji, peru a dodrzuji vsechny zasady onemocneni srabem. Sirove mydlo, ocet, tea tree, neustale prani na 60, vysavani, atd. Manzel zadne pupinky, ale stale ho nekde neco svedi. Syn zatim nastesti nic. Maminka po sirne masti (3den aplikace)-mirne zlepseni. Chtela jsem se zeptat-zda pocit neceho lezouciho na ruznych mistech tela a nasledne kousnuti, bez dalsich projevu na kuzi, muze byt svrab. Zadneho jineho roztoce jsem nikde na internetu nenasla. Zvirata nemame ani se s nima nestykame, drevene podlahy, dlazdice, naprosta cistota, novostavba...Dekuji Vam za Vas nazor predem!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jožo.
Typickými příznaky bodnutí hmyzem jsou svědění a izolované pupínky. Kousavý hmyz, jako jsou blechy, štěnice, klíšťata, komáři, černé mouchy, pakomáry, nebo koňské mouchy, zanechávají kožní poranění, kolem kterých se pak tvoří svědivé puchýře.
Například kousnutí od černé mouchy. Někteří lidé jsou alergičtí na kousnutí černé mouchy. U lidí bez alergií bude kousnutí mouchou vypadat jako velké kousnutí komárem s malými pupínky a pustuly - puchýře podlité vodou, respektive hnisem. Charakteristickým znakem pro kousnutí mouchou je, že místo ještě chvíli krvácí. Moucha totiž vstříkne do rány protisrážecí činidlo, což má za následek, že se krev nesrazí v muším sosáku a neucpe ho. Ráně po kousnutí mouchou pak ještě chvíli trvá, než ta její blitinka přestane působit a krev tedy ještě chvilku z rány vytéká.
Dalším příkladem může být zanícené kousnutí komárem. Příznaky zahrnují svědění a otok. V Česku jsou nejčastější pouze mírné lokální reakce na kousnutí komárem (Culicidae). Tato komáří štípnutí vyvolají asi u tří čtvrtin populace okamžitou alergickou reakci, která se v místě štípnutí projeví kopřivkou. Příčiny reakcí v místě kousnutí nepocházejí ze speciálních jedovatých žláz, ale kůže reaguje na komáří sliny, které se kousnutím dostanou do tkáně, a to silným svěděním, zarudnutím a otokem. Přibližně polovina všech lidí také reaguje na kousnutí komárem takzvanou alergií pozdního typu v podobě malých puchýřků, které mohou být podlité vodou. Jiné reakce na kousnutí hmyzem jsou velmi vzácné. Kousnutí od komárů nebo jiného hmyzu sajícího krev vede k dalším potížím nebo onemocněním na našem území jen výjimečně.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ PROBLÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Onderka.
Na těle se mi objevují tyto boláky. Za 24hod následuje otok. Dost to svědí a bolí.Objevují se vždy ve dvojici !! postupně různě po tělě, na bérci, nakrku, na paži, na předloktí. Nejedná se o bodnutí hmyzem!Byl jsem na spoustě vyšetření, kožním , infekčním atp. ,nikdo z lékařů to nikdy neviděl. Nemáte s tím někdo zkušenost?
Dík za odpověď
Milan Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Takhle může vypadat kousnutí od roztoče, který se mohl přemnožit ve vaší posteli. Obvykle bývá nalezlý mezi vrstvami matrace a s pomocí lupy ho můžete případně najít. Může být i v křesle na polstrované židli a podobně. Pro odstranění je nejlepší využít pomoci deratizační firmy. Podobně může vypadat i kousnutí od pavouka nebo od škvora či od štěnice. Určitě doporučuji zkonzultovat tyto projevy s kožním lékařem ve větším městě, který bude mít více zkušeností.
Jedná se o ostré bodnutí, které velmi rychle odezní. Rudí mravenci ovšem útočí ve velkém počtu. Obalí nohu a začnou se zakusovat jeden po druhém. To už bolest od kousanců tak rychle neodeznívá. Mravenec zaútočí a nechá v krvi určité množství jedu. Důsledky takového kousnutí do velké míry závisí na tom, jak dobře tělo toleruje kousnutí hmyzem. Pokud stisknete mravence, okamžitě pocítíte kousnutí doprovázené bolestí a pálením. V tomto místě se objeví malá červená skvrna, která může nabobtnat. Po určité době pocítíte bolest a nepohodlí.
Pokud je lidská kůže citlivá, příznaky se zdají být výrazné. To lze očekávat v případě, kdy má člověk tendenci k alergiím.
Lze pozorovat:
otoky;
skvrny;
svědění;
těžký pocit pálení;
zvýšenou teplotu.
O několik dní později mohou mít různí lidé různé projevy. Vše záleží na reakci organismu a jeho individuálních vlastnostech. Často kousnutí začne svědit. Po několika dnech však svědění ustupuje a postupně mizí. Závažné komplikace může způsobit rozškrábání postižené oblasti a následné infikování otevřené rány.
Jen pro zajímavost, tropický mravenec Paraponera (Bullet Ant) má jméno podle toho, že jeho kousnutí je, jako kdyby vás střelili. Kousnutí tímto mravencem nesnesitelně pálí čtyřiadvacet hodin. Bez výraznějších přestávek. Momenty otupující, neustálé bolesti se střídají s nesnesitelnými návaly pocitu pálení a prudkou bolestí vystřelující do okolí rány. Mravenec do vás totiž napustí neurotoxin, který blokuje značnou část procesů v těle. Brazilský indiánský kmen Mawé tuto bolest dokonce podstupuje dobrovolně. Kousnutí od desítek těchto mravenců je součástí zkoušky dospělosti. Adepti se několik dnů nekontrolovaně zmítají v obrovské agónii a někteří z nich zkoušku opakují až dvacetkrát, aby ukázali míru své zocelenosti. Naštěstí žije tento druh pouze v tropech.
Na kousnutí mravence pomáhá dle babských rad řebříček vyluhovaný v alpě. Do sklenice od okurek dejte až po okraj květy, hodně je namačkejte a zalijte po okraj nádoby alpou. Květy po nějaké době zvadnou, zhnědnou a alpa také zhnědne. Květy nevyndávejte. Tato tinktura vám vydrží roky. Postupně s můžete přidávat další květy a dolévat alpu. Roztok je vhodný na každé štípnutí, bodnutí prý po něm za chvíli nesvědí, a pokud ano, tak jej potřete znovu – a neškrábejte!
V naší poradně s názvem BLEŠÍ KOUSNUTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Dobrý den, rád bych se zeptal jestli po bleším kousnutí můžeme mít později na ( asi za cca dva dny někdy i za pár hodin ) pupínku hnisavy váček ? , který se musí vymáčknout. Nejsme si se ženou jisti jestli máme doma třeba komára nebo nějakou blechu, přitom doma zadne zvíře nemáme. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Kousnutí od blechy nevytváří pupínky vyplněné tekutinou. U blešího kousnutí hrozí rozškrábání a zanesení druhotné infekce, podobně jako při svrabu. To co popisujete spíše vypadá na kousnutí od mravence. Kousance od mravenců se podlijí tekutinou a vypadají pak takto: https://www.google.cz/image…
Na kousnutí od mravence pomáhá ledování na zmírnění bolesti a proti svědění volně prodejný krém Hydrokortizon a následné obvázání gázovým obvazem. Když šťípance od mravence nerozškrábete, tak se do týdne ztratí. Komplikace mohou nastat při alergii a nebo při zanesení druhotné infekce. To pak hojení trvá déle.
Na kůži poštípaného člověka se objeví svědivý či pálivý zarudlý pupenec se středovou krvavou skvrnou, který za několik hodin samovolně zmizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa.
Bleší kousnutí samovolně vymizí, zasažené místo je možné natřít Fenistilem a proti svědění použít volně prodejná antihistaminika.
Od ostatního hmyzu se bleší kousnutí pozná tak, že blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Ve svém příspěvku KOUSNUTI OD FILCKY (MUŇKY) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
jak vypadá kousnutí od filcků
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Kousnutí od filcky je charakteristické tím, že pupínek je často kolem vyrůstajícího chloupku. Veš se totiž při sání drží na chlupu a saje z místa, kde chlup vyrůstá.
Mnozí lidé mají strach z pavouků a jejich kousnutí. Většina pavouků je však netoxických anebo je jejich toxicita minimální.
Po kousnutí pavoukem v některých případech mohou nastat komplikace, například alergické reakce. Zavolejte záchrannou službu v případě, že se u vás vyskytují následující příznaky:
potíže s dýcháním;
nevolnost;
svalové křeče;
léze;
stažené hrdlo, potíže s polykáním;
zvýšené pocení;
pocit na omdlení.
První pomoc:
Umyjte místo kousnutí studenou vodou s mýdlem. Vyčistíte tím ránu a předejdete infekci.
Přiložte na postižené místo studený obklad, můžete použít mraženou zeleninu. Zmírní to bolest a pomůže zbavit se otoku.
Pokud vás pavouk kousl do končetiny, mějte ji zvednutou. Zmírníte tím otok a případný zánět.
Sledujte kousnutí následujících 24 hodin a pozorujte, zda se nezhoršuje. Během několika dnů by měl otok opadnout a kousnutí by mělo přestat bolet. Pokud se příznaky nezlepší, jeďte raději k lékaři.
Bodnutí včelou nebo vosou může vést k alergickému šoku (anafylaxe). Takovou reakci na včelí nebo vosí bodnutí někdy v životě zažije asi 1,2 až 3,5 procenta lidí. V Česku ročně zemřou asi 4 lidé na bodnutí hmyzem. Podezřelý je však vyšší počet, protože kousnutí hmyzem s následkem alergické reakce jako příčina často není rozpoznáno. Každý, u koho se projeví alergická reakce na bodnutí hmyzem (závratě, dušnost, tachykardie), musí okamžitě volat záchrannou službu.
Mezi typické příznaky alergické reakce patří:
svědění a zarudnutí po celém těle;
kopřivka;
otok kůže a sliznic (angioedém);
nevolnost nebo zvracení;
žaludeční křeče;
vylučování stolice (defekace).
Kromě toho, v závislosti na závažnosti alergické reakce a množství jedu, který se dostal do lidského těla, rýma, chrapot, dušnost, otok hrtanu, křeče dýchacích svalů, namodralé zbarvení kůže a může dojít k srdeční arytmii. Typickými příznaky anafylaktického šoku jsou bledá kůže, neklid, dušnost, nehmatný a zrychlený tep, nízký krevní tlak, závratě a točení hlavy až mdloby.
V nejhorším případě může alergická reakce vést k zástavě dechu a oběhu a tím i ke smrti. To je však vzácné a většina lidí se z alergické reakce na bodnutí hmyzem zotaví bez trvalých následků.
Život ohrožující alergie na kousnutí komárem
Kousnutí komárem může být nebezpečné – pokud způsobí alergickou reakci. U lidí s alergií na kousnutí komárem otok automaticky neustoupí, ale spíše se zvětší a zanítí. Pokud je kousnutí příliš mnoho, mohou alergici v důsledku alergie na kousnutí komárem utrpět dokonce oběhový šok. Alergie na kousnutí komárem často začíná brněním na ploskách rukou a nohou. Může se objevit i svědění nebo kopřivka s kožními pupínky po celém těle, závratě, tachykardie nebo dušnost.
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY TĚHOTENSTVÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marki.
Dobře napsaný článek. Osobní zkušenost a příznaky těhotenství si můžete přečíst na této stránce https://zdravotniradce.cz/p…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Zdravím, já měla problémy spíše po porodu. Hlavně co se týče intimních partií. Moc jsem nevěděla co s tím, ale pak jsem narazila na kliniku: https://www.labioplastika-p… kam jsem teda nakonec i zašla a byla jsem šťastná jak blecha, když jsem viděla výsledky po pár týdnech od plastiky. Opravdu je nejlepší něco s tím dělat, když nejste spokojené s tím, jak to tam dole vypadá, nebo vás to trápí i zdravotně.
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Blechu lze spatřit pouhým okem, ale také podle zarudlé (někdy i alergické) reakce po kousnutí, což zvládne jedna blecha za svůj život i několiksetkrát. V případě, že máte doma zvířecí kamarády, projevuje se přítomnost blech nejčastěji zvýšeným škrábáním zvířat, a to kdekoliv na jejich těle. Poznat blechy lze také podle trusu v podobě mletého máku. Když jej rozetřete vodou, rozmaže se dočervena kvůli obsahu krve z hostitele. Vajíčka jsou téměř okem neviditelná. Blechy nás dokážou trápit po celý rok, nejvíc aktivní jsou však na jaře a pak zase na podzim.
Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Některé blechy totiž nerady svého hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že „na člověka nejdou“. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky nebo člověka. Je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, ale tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do kočičích pelechů.
Vajíčka jsou největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, která se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, opětovně zvířata zamoří.
Jako by toho nebylo málo, je tu další nepříjemná vlastnost blech – blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objeví nanovo.
Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musí být všechna přítomná zvířata ošetřována proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou či dvakrát ročně, je to tedy k ničemu.
Nejúčinnější a okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Když je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se ale počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si tuto skutečnost se zásahovou firmou raději předem ujasnit.
V naší poradně s názvem NEJUCINEJSI LEK NA AFTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonin Gabor.
Dobry den,chtel jsem vas poprosit o pomoc a zaroven o radu manzelka trpi na afty v puse uz jsme skouseli oralmedic ten ji zabiral a ted uz prestal a afty se stale vraceji a jsou vic bolavejsi dekuji vam za brzkou odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na afty je nejlepší český lék Herbadent - roztok na dásně. Jde o směs bylinných tinktur a bolest tlumící benzocain. Herbadent je účiný nejen na afty, ale i na stomatitidu - nechtěné nebo chronické kousnutí se. Ovšem v případě, který zmiňujete u své manželky bude i Herbadent pouze omezovačem nepříjemných projevů aftů, ale nebude afty léčit - tedy omezovat jejich další výskyt. K tomu je potřeba zanalizovat jídelníček a najít potravinu/y, které vyvolávají vznik aftů. Nejčastěji jsou afty příznakem nerovnováhy vitamínu B a to jak jeho nedostatku, tak i jeho přebytku. Proto i ve Vašem případě doporučuji soustředit se právě na potraviny obsahující hodně vitamínů B. Patří sem mouka a výrobky z ní, droždí, pivo, léky a potravní doplňky, jako například multivitamíny a podobně. Také rajčata a vlašské ořechy jsou agresivními podporovateli aftů. Doporučuji absolvovat jarní očistnou kůru, která je založena na významném omezení pestrosti stravy, držet jí po dobu 10 dní a pak postupně zařazovat obvyklou stravu a sledovat reakce na jazyku. Afty jsou rychlé, většinou se projeví do 24 hodin od pozření jejich spouštěče, proto se dá velmi dobře odhalit jejich příčina. Hojení aftů již není tak rychlé a nejrychleji se afty zatáhnou nejdříve za tři dny, pokud nejsou dále povzbuzovány novými alergeny.
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.
U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.
Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.
Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.
Jak na štípance od roztočů:
Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.
V naší poradně s názvem OBRÁZKY AFTY NA VNITŘNÍ STRANĚ TVÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MONIKA DOLEŽALVÁ.
Prosím vás mám dotaz asi před 10dněmi jsem se kousla do tváře z vnitřní strany mám také ulomený zub .u toho zubu se mi udělala dírka asi 3mm moc nebolí.je červená okolo trochu bílá .Nevím jestli jde o aft nemám s tím Zkušenosti .koupila jsem si CANNADENT. Můžete mi prosím poradit
Děkuji m.doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nebojte, tohle aft není. Poranění vnitřní sliznice od kousnutí je běžné a samo se zahojí za 10 dní. Problém nastává, když se koušete opakovaně a často na jedno místo. To je potom třeba tento problém konzultovat se stomatologem. Obvyklá péče bývá bylinný roztok Herbadent, který místo poranění dezinfikuje a urychluje hojení.
V naší poradně s názvem OBRÁZKY AFTY NA VNITŘNÍ STRANĚ TVÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Nebojte, tohle aft není. Poranění vnitřní sliznice od kousnutí je běžné a samo se zahojí za 10 dní. Problém nastává, když se koušete opakovaně a často na jedno místo. To je potom třeba tento problém konzultovat se stomatologem. Obvyklá péče bývá bylinný roztok Herbadent, který místo poranění dezinfikuje a urychluje hojení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MONIKA DOLEŽALOVÁ.
Děkuji Kamčo za radu i odpověd zatím to léčím 2dny Cannadent jinak sem to neléčila ale koupím si i přípravek ktererý si m i doporučila . To kousnutí bylo náhodné jindy se ne koušu mám zlomenej zub a k zubařce jdu až 16.12. Je možné že tím zubem to stále narušuji? dík Monča
Štěnice postelová je aktivní hlavně v noci a obvykle kouše lidi, když spí. Krmí se proražením kůže a odběrem krve podlouhlým sosákem. Krmení štěnic trvá od tří do deseti minut, po tuto dobu se nasytí a poté nepozorovaně mizí do svých úkrytů.
Většina kousnutí od štěnice je zpočátku bezbolestná, ale později začnou výrazně svědit. Na rozdíl od kousnutíblechami, které jsou hlavně kolem kotníků, kousnutí štěnice domácí je na jakékoli oblasti kůže vystavené během spánku. Kousance také nemají ve středu červenou skvrnu jako kousance od blech.
Lidé, kteří si neuvědomují, že mají štěnice domácí, mohou svědění a rány po kousnutích přisuzovat jiným příčinám, jako jsou komáři. Chcete-li potvrdit kousnutí štěnice domácí, musíte najít a identifikovat samotné brouky. Zde můžete vidět, jak vypadá bodnutí štěnice.
K alergologicky nejvýznamnějším patří mravenci rodu Solenopsis. Žijí v Severní a Jižní Americe. Po jejich kousnutí jsou popisovány i závažné celkové alergické reakce – anafylaxe. Jejich jed je podobný jedu vos, a proto jsou ohroženi i pacienti s alergií na vosí bodnutí. Léčba takové reakce musí být rychlá, během minut může jít o život. Pacienti, kteří tuto reakci již zažili, jsou od lékaře vybaveni injekčním adrenalinem a dalšími léky, které si pacient vezme okamžitě po kousnutí hmyzem.
V našem pásmu se tento druh vyskytuje naštěstí jen zřídka. Pokud ovšem není při cestování nevědomky dovezen z ciziny. K našim nejčastějším mravencům patří mravenec obecný, mravenec žlutý, mravenec červený, mravenec faraonský, lesní mravenec a loupeživí mravenci. S tímto hmyzem se potkáme nejčastěji v lese, v trávě, na stromech a ve ztrouchnivělém dřevu. Faraonští mravenci u nás přežívají díky zimnímu vytápění bytů a malým nárokům na potravu.
Alergické reakce po kousnutí mravenci u nás se vyskytujících druhů nejsou časté, ale byly již zaznamenány. Jedná se nejvíce o výraznější místní reakce, jako je skvrna, puchýř, zarudnutí, svědění a otok. K závažnějším projevům patří dušnost a sípání, i anafylaktický šok lékaři zaznamenali.
Jed našich mravenců má zkříženou reaktivitu s jedem vos. Možnosti vyšetřit konkrétně alergii na jed našich mravenců jsou omezené, k dispozici jsou pouze testy na rod importovaných mravenců rodu Solenopsis. Každý pacient by po takovéto reakci měl být vyšetřen i na reaktivitu proti vosímu jedu.
