Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolestucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolestucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Dnes víme, že bolest není jenom signál toho, že se děje něco špatného, ale že bolest sama o sobě může být nemoc. Nejdůležitějším zdrojem informací o samotné bolesti je pro lékaře samozřejmě ten, kdo jí trpí. Nemocný by se proto měl pokaždé snažit o nejvěrohodnější a nejpřesnější popis bolesti. Na lékaři pak je, aby podrobně zjistil místo bolesti, kdy a za jakých okolností bolest vzniká, při čem se nemocnému uleví, jak bolest kolísá během dne a noci, jaký má vliv na spánek a na příjem potravy a podobně.
V určování intenzity bolesti mohou napomoci nejrůznější pomůcky a zjednodušení, nejznámější je takzvaná vizuální analogová stupnice. Pacient na stupnici 1 až 10 označí, kam by sám svou bolest zařadil z hlediska síly, kdyby 0 znamenala žádnou bolest a 10 nejhorší možnou, nesnesitelnou. Hlavní zásadou musí být, že pacient sám ví nejlépe, jak ho to bolí, a zdravotnický personál musí nemocnému vždy při jeho výpovědi o bolesti věřit.
Dělení bolesti
Podle trvání bolest můžeme dělit na akutní a chronickou.
Akutní bolestpřímo souvisí s vyvolávající příčinou a je zpravidla spojena s dalšími reakcemi organismu, jako bušení srdce, zvýšený krevní tlak, pocení, úzkost a podobně. Je řešena v rámci různých onemocnění všemi medicínskými obory a její léčba bývá jednoznačná a efektivní, to znamená, že bolest ustává, je-li tkáňové poškození zhojeno.
Chronická bolest není doprovázena podobnými reakcemi jako bolest akutní, protože nemocný se na bolest adaptuje, zvykne si na ni. Její léčba je složitější a většinou je nutné spojení sil odborníků různých specializací. Může velmi negativně ovlivnit kvalitu života nemocného jednak působením vlastního fyzického utrpení, ale také změnami nálady se zvýšením úzkosti a deprese, poruchami spánku, narušením sociálního a rodinného zázemí a omezením pracovní schopnosti. U chronické bolesti dochází k předrážděnosti nervových vláken vedoucích bolest, které pak reagují nejen na signály bolesti, ale i na jiné podněty, jako je tlak nebo i jen lehký dotyk. Tato předrážděnost trvá často ještě dlouho poté, co byla vlastní příčina bolesti odstraněna. Čím déle se otálí s vhodnou terapií, tím hlouběji se bolest zavrtává do paměti nervových buněk.
Téměř každá bolest je snesitelná, pokud je její konec v dohledu. Chronická bolest se však nemocnému zdá bez konce. Pokud trvá déle než zhruba tři měsíce, je jasné, že se bolest osamostatnila, už není doprovodným jevem onemocnění, ale stala se sama nemocí. Postupně se zmocňuje celého života, dostává se do popředí a stává se jeho jediným obsahem. Bolest nemocného izoluje, izolace se stává příčinou dalšího utrpení a osamění. Nemusí se přitom nutně jednat jen o bolest, která přináší tento bludný kruh – každý chronický a obtížně řešitelný problém, ať už je to nevyléčitelná nemoc, nebo cokoli jiného, nás může dostat do podobné situace.
Podle původu bolest rozdělujeme na nociceptivní (bolest vztahující se přímo ke skutečnému poškození tkáně) a bolest neuropatickou (bolest vzniklou v důsledku poškození nervového systému na různé úrovni).
Nociceptivní bolestvzniká podrážděním speciálních čidel neboli receptorů, kterými se bolest vnímá. Mohou být buď v kůži, svalech a kloubech, pak je nazýváme somatické, nebo jsou přímo v jednotlivých orgánech a pak se nazývají receptory viscerální.
Somatická bolestse dá většinou snadno lokalizovat a popsat.
Viscerální (orgánová) bolest může být přenesena do jiných, zdravých částí těla, čímž značně zkomplikuje rozpoznání onemocnění i volbu správného postupu léčby. Pro lepší představu: například bolest způsobená zánětem nebo nádorem slinivky břišní se může projevit jako bolest v zádech a podobně.
Neuropatická bolest nevzniká podrážděním receptorů jako bolest nociceptivní, ale poškozením částí nervového systému. Pro člověka nemá žádný kladný význam, nefunguje jako varovný ani obranný signál. Charakteristické pro ni je, že vnímání působení některých podnětů na organismus je zkreslené. Například dosud nebolestivé podněty jako třeba dotek oděvu jsou vnímány jako bolestivé. Neuropatická bolest je nejčastěji chronická a je spojena s negativními psychickými pocity – pocity úzkosti, strádání. Může mít velmi rozmanitý charakter. Někdy je stálá, jindy chvilková, může být ostrá a prudká, nebo jen mírná, většinou však velmi nepříjemná. Tato bolest vzniká poškozením nervových struktur. Ty mohou být poškozeny různým způsobem – zánětem, přímým poškozením, infekcí, nádorem, ischémií a podobně. Může vzniknout i jako důsledek léčby, například bolest po ozařování, po amputaci prsu a podobně. Bolest takto způsobená bývá pociťována rozličně, například jako pálení, škubání, bodání, brnění či píchání. Neuropatická bolest vzniká charakteristicky u pásového oparu, zánětů nervů, cukrovky, cévních chorob, nádorových onemocnění, poúrazových a pooperačních stavů i dalších chorob.
Nádorová bolest je často bolest smíšeného původu, tedy jak nociceptivní, tak neuropatická. Stále bohužel přetrvává představa, že k onkologickému onemocnění bolest patří a musí být snášena. Dlužno říct, že se s tímto názorem může nemocný setkat i u některých lékařů. Opak je však pravdou – v současné době jsou lékaři schopni až u 95 % pacientů s nádorovým onemocněním bolest odstranit, nebo aspoň výrazně zmírnit na snesitelnější úroveň. Bolesti u nádorových onemocnění mohou být způsobeny vlastním nádorem – jeho růstem, tlakem na nervové struktury, na pouzdro obepínající orgány, velmi bolestivé jsou postižené kostní struktury a páteř. Dále mohou bolesti vznikat při onkologické léčbě – při diagnostických a operačních výkonech, vedlejšími účinky chemoterapie a ozařování, z celkového oslabení organismu během nemoci, bolestivý může být otok končetiny po operaci prsu a podobně. Nemocný však může trpět i bolestí, která přímo nesouvisí s nádorem ani s jeho léčbou – bolesti hlavy, zubů, zad. Většinou se stává, že onkologický pacient netrpí jen jedním typem bolesti, ale jednotlivé typy se kombinují a mění.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA PO KOUPÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Opatrný.
Dobrý den,
dnes se mi podruhé stalo, že po koupání v jezeře mi naskočila vyrážka po celém těle, kde došlo ke kontaktu s vodou. Po 15 minutách zmizí. Už se mi to letos jednou stalo při koupání v řece. Je mi 25 a dřív jsem s tím nikdy problém neměl. Dá se tomu nějak předejít? Nebude se to zhoršovat? Obě vody byly poměrně ledové.
Děkuji s pozdravem Martin Opatrný Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to vypadá, že se Vám na kůži udělala alergická vyrážka. To klidně může být způsobeno obsahem sinic ve vodě, ve které jste se koupal. Pomůže na to osprchování pod čistou vodou hned po tom, co vylezete z vody. Přesný důvod své vyrážky zjistíte na alergologii, kde Vám můžou udělat testy na obvyklé alergeny a podle výsledků určit rozsah Vaší alergie. Předejít se této vyrážce dá tím, že změníte místo na koupání. Také se prodávají léky na alergii, které se musí ale užívat v dostatečném předstihu (týden až dva), aby mohly zabránit podobným vyrážkám.
Kromě pískání v uších je nejčastějším problémem uší jejich zalehnutí, které se projevuje zhoršením sluchu, někdy i šumem v uchu. Zalehnutí ucha se může týkat jednoho ucha, ale i obou, vždy záleží na situaci. Individuální je také doba trvání zalehnutí uší, to někdy může trvat pár minut, ale jsou i situace, kdy má člověk dlouhodobě zalehlé ucho. Stejně tak různé jsou i příčiny onoho zalehnutí ucha. Může to způsobit voda, která se dostane do ucha po koupeli, ale i změna tlaku, stejně tak to ale může způsobovat třeba i množství ušního mazu, nebo k němu může dojít z rýmy, při angíně, nebo zánětu středního ucha.
Velké množství ušního mazu totiž v uchu vytvoří určitou zátku, která způsobuje zhoršení sluchu, ale i určitý šum a následné zalehnutí ucha. Naštěstí se dá tomuto problému předcházet včasnou prevencí, která spočívá v čištění ucha od ušního mazu. Pokud člověk trpí rýmou, tak často má pocit zalehlého ucha, v takovém případě zalehnutí samo zmizí, když se člověk z rýmy vyléčí.
O něco jiného se jedná v případě, že zalehlé ucho je průvodním jevem zánětu středního ucha, v takovém případě je třeba vyhledat lékaře, který obvykle propíchne ušní bubínek a na léčbu předepíše antibiotika.
Zalehnutí ucha způsobuje Eustachova trubice, která má vyrovnávat tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí, pokud je ale změna tlaku náhlá, tak to Eustachova trubice nezvládá a je třeba jí pomoci. Eustachova trubice spojuje vnitřní ucho s krkem, touto trubicí se vypouští tekutina z ucha do krku. Pokud se trubice z nějakého důvodu uzavře (třeba otoky této trubice), tak tekutina ve středním uchu zůstává a může vést až k infekci ucha. Uzavření Eustachovy trubice může způsobit alergie, dráždivé látky, ale i respirační infekce, nebo pití vleže na zádech případně nárůst tlaku vzduchu. K zánětu středního ucha obvykle dochází častěji v zimě a na jaře a postihuje všechny věkové skupiny lidí, jen u novorozenců se objevuje velmi zřídka. Častěji se ale objevuje u dětí než u starších lidí, protože Eustachova trubice je u nich kratší a rovnější, takže sem vnikají bakterie snadněji, navíc jejich Eustachova trubice není tak široká, takže se dá snadněji zablokovat.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Na bolest v uchu pomáhá oloupaný česnek, dejte ho do plátýnka nebo kapesníku a vložte jej do ucha. Je potřeba takto připravený česnek do něčeho vložit, aby nezůstal v uchu, když se smrskne.
Bolestucha na dotek
Na bolest v uchu na dotek pomáhá aloe vera. Ulomte lísteček rostliny, odsajte do pipety kapičky šťávy a kápněte je do ucha. Poté přiložte na ucho ještě studený obklad. Takto máte vytvořeny zcela přírodní kapky do uší.
Bolestucha a krku
Při bolesti uší a krku je dobré provést Priessnitzův zábal. Zábal funguje na principu zapařování a následného prokrvení příslušného místa, které ho udržuje v teple a podporuje tak hojení. Procedura sestává ze tří částí a vrstev, kdy se nejprve přikládá ledový obklad, který chladí, zužuje cévy a sráží horečku. Na něj přijde neprodyšná, zapařovací „slupka“, která pomáhá stabilizovat teplotu a vlhkost. Nakonec se vše omotá suchou, izolující látkou, třeba šálou, která naopak zase postupně teplotu v daném místě zvyšuje a tím, jak se cévy opět roztahují, pomáhá prokrvení.
Bolestucha od zubu
Na bolestucha od zubu je osvědčeným lékem propolis. Kupte si sáček surového propolisu, rozpusťte v lahvičce Alpy cca 2 dl, přefiltrujte přes silonku a vznikne vám hnědá tinktura. Do ní namočte vatovou tyčinku a opatrně si jemně vytřete celé ucho uvnitř. Nejprve ucítíte příjemný chlad Alpy a pak už jen úlevu. To samé aplikujte i na zuby. Pokud kápnete kapku hnědé emulze propolisu do vody, voda rázem zmléční, tak poznáte kvalitu tinktury.
Bolestucha při rýmě
Na bolestucha při rýmě pomáhá nakapat na vatu Švédské kapky, namazat ušní dírku měsíčkovou mastí a vložit vatu na několik hodin dovnitř.
V naší poradně s názvem BOLESTI UCHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý večer, syna začalo bolet ouško a tak jsme na nic nečekali a vyrazili jsme v 8 večer na pohotovost. Doktor nám řekl, že nemá zánět středního ucha, ale že mu tam prosakuje rýma, proto to ouško bolí. Dle zprávy: růžový, kontur setřelých, bez refl. a vyklenutí, hltan klidný - otitis media catarrhalis 1. dx
Dostali jsme domů kapičky otobacid, které dle slov sestry máme uchovávat v lednici a kapat 3x denně plus paralen, i když ouško bolet nebude a teplotu také mít nebude a vydržet alespoň 3 dny. Nabrat více, neuvedla kolik kapiček, že prý stejně hodně vyteče. Učinila jsem tak dvakrát než jsem ráno si vezvedla v lékárně nové kapičky, kde jsem se dozvěděla, že do ucha studené přijít nesmí, že může vyvolat zvracení. A pouze 3 kapky. Proto bych se chtěla zeptat, zda jsem studený a velkým množstvím mohla synovi 2,5 roku ublížit? A máme zajít na nějaké ušní vyšetření, když ho už druhý den ouško nebolelo. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Asi to bylo pro vašeho syna trochu nepříjemné, ale neublížilo mu to. Kapejte jen tři kapičky a dále postupujte, jak vám určil lékař.
Bolesti v uchu jsou nepříjemné, ať už jde o zánět středního ucha, nebo o zánět zvukovodu (takzvané plavecké ucho). Středoušní záněty jsou nejčastější u malých dětí, ale mohou je dostat i dospělí. Zánět musí léčit lékař, ale hojení může uspíšit i vhodný potravinový doplněk.
Některé doplňky mohou podpořit léčení a hojení ušních zánětů. Lze je užívat zároveň s antibiotiky, léky proti bolesti a dalšími klasickými léky. Vždy tomu však musí předcházet lékařské vyšetření a odborné léčení, zvláště při silných bolestech, při recidivách a horečce. Zkuste například používat přírodní kapky vyrobené z česnekového oleje nebo z květu divizny; tyto kapky však neužívejte při opravdu silné bolesti provázené snížením sluchu nebo hnisavým výtokem. V těchto případech se vždy poraďte se svým lékařem, nejspíše půjde o prasklý bubínek. Česnekový olej nebo olej z divizny pomáhají zvládnout lehčí zánět zvukovodu a přinášejí úlevu od bolestí a svědění. Jemně vtíraný levandulový olej může také výrazně zmenšit potíže. Při středoušním zánětu zkuste inhalovat páry s eukalyptovým olejem; ten pomůže uvolnit Eustachovu trubici a tak snížit tlak ve středouší. Potom může případný hnisavý sekret ze středoušní dutiny lépe vytékat. Opakujte inhalace několikrát denně.
Vnitřně mohou pomoci především doplňky zvyšující imunitní procesy, jako vitamín C a některé rostlinné prostředky – flavonoidy a echinacea; ta bývá zvláště cenná, je-li příčinou ušního zánětu infekce v horních cestách dýchacích.
Fytoterapie doporučuje k léčení ušních bolestí bezinkový květ, list divizny, proskurníku a heřmánek, a to buď jednotlivě, nebo ve vzájemné kombinaci. K přípravě čaje přelijte asi 10 g sušené byliny (nebo směsi bylin) 200 ml vroucí vody, nechte asi 10 minut louhovat, sceďte a pijte po malých doušcích dvakrát denně.
Ušní kapky z léčivých bylin přinášejí často rychlou úlevu, někdy již během 10 minut po nakapání. Aby bylo kapání příjemnější, zahřejte lahvičku s kapkami před aplikací pod tekoucí horkou vodou.
Bolestucha na dotek
Ke zmírnění bolesti při zánětu zvukovodu se doporučuje teplý obklad zevně přes ucho.
Bolestucha a krku
Dítěti ulevíte podáním paracetamolu (například Paralen) nebo ibuprofenu (například Brufen sirup), obě účinné látky snižují teplotu a zároveň zmírní bolest krku a ucha.
Bolestucha od zubu
Bolestucha od zubů je u dětí častým jevem. Dítěti ulevíte například vychlazenými kousacími kroužky. Bolest odezní po proříznutí zoubku. Někdy je nutné podat dítěti paracetamol v sirupu, který mu uleví od nepříjemné bolesti.
Bolestucha při rýmě
Dětská nachlazení, rýmy či chřipky bohužel často provázejí bolesti uší. Při rýmě udržujte průchodný nos. Jsou vhodné studené obklady na ouška.
Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha). Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolestucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem). Zánět bývá obvykle oboustranný, avšak stupeň zánětu se může v jednotlivých uších lišit (nezřídka se stává, že jednu noc navštíví pacient pohotovost s jedním uchem a další noc s druhým). Pacienti popisují pocit zalehlého ucha, později pulsující bolest v uchu. Malé děti se projevují bolestným křikem a sahají si na ucho. Bolest roste. Někdy dojde ke spontánnímu prasknutí bubínku ještě před návštěvou lékaře, jindy bubínek propíchne lékař. Perforací bubínku nastane takřka okamžitá úleva od bolesti.
Chronická forma zánětu středního ucha
Chronická forma se od akutní liší nepřítomností horeček a teplot, nebývá bolestivá. Projevuje se pálením či svěděním v uchu, pacienti pociťují zalehlé ucho, praskání a tlak v uchu, šumění, zesílené vnímání vlastního hlasu. Dětští pacienti s chronickou formou zánětu středního ucha bývají často chybně označované jako nepozorné, neposlušné, což je však zapříčiněné jejich nedoslýchavostí, kterou chronický zánět způsobuje. Může se vyskytovat různý druh sekretu.
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Při bolesti ucha může ke zmírnění zánětu pomoci přikládání studených obkladů za ucho. Odtékání sekretu ze středouší Eustachovou trubicí napomůžeme zvýšenou polohou hlavy při spaní.
Při zánětu středního ucha si vezměte pár koleček cibule, položte je na látkový šátek a obmotejte si jím hlavu (cibule by měla být na bolavém uchu). Nechte asi půl hodiny působit. Používejte každý den, dokud bolest nezmizí.
Už naše babičky věděly, že v počátcích, kdy ucho jenom pobolívá, pomáhá přikládání teplých obkladů – do plátěného ubrousku, ponožky či jiného přírodního (nikdy ne syntetického!) materiálu se vsype příslušné množství ohřáté soli. Ta má totiž schopnost udržet delší dobu stálou teplotu, která má být vysoká, ale zase nesmí moc pálit. Teplo obvykle vyvolá výtok z ucha a snížení tlaku v něm. Naopak při silných bolestech středního ucha je vhodný studený obklad.
Pro zlepšení účinků zábalů se dají využít různé byliny, například kakost. Ten obsahuje silice, pryskyřice i organické kyseliny a mírní otoky. Vymačkáme pár kapek na vatičku, kterou následně přiložíme k uchu. Stejný postup lze použít i s výtažkem z česneku. Antibakteriální účinky má i cibule. Tu nakrájíme nadrobno, uvaříme doměkka a rozmixujeme. Taky ji k uchu jen přiložíme, například v gáze, a převážeme šátkem nebo šálou, aby obklad držel. Ideální je nechat ho pracovat celou noc. Pokud to jde, je vhodné při bolestech uší zvýšit teplotu v ložnici z doporučených 18 až na 23 °C.
Osvědčenými prostředky jsou i kapky z květu divizny. Výborný účinek má levandulový nebo eukalyptový olej – oba navíc krásně voní a uvolňují dutiny. První se jemně vtírá do ucha, druhý se vlije do horké vody a inhaluje, díky tomu může hnis lépe vytékat.
V průběhu všech ušních onemocnění je velmi důležité doplňovat tekutiny, ideální je horká nebo vlažná voda s citronem nebo s výtažkem z aloe vera. Naopak by se mělo úplně vynechat mléko a výrobky z něj, které silně zahleňují (tedy kromě kysaných). Omezit by se mělo bílé pečivo, knedlíky a vůbec nezdravá strava, protože tělo potřebuje ke zvládnutí nemoci vitaminy a stopové prvky, ne tuky.
Záněty uší mají souvislost s poruchami imunity. Tu posílí například flavonoidy obsažené v dužinách citrusových plodů, v hořké čokoládě, červeném víně nebo borůvkách. Můžete i orálně užívat echinaceu v kapkách, zvlášť je-li je jednou z příčin ušního zánětu viróza.
Můžete si udělat i výplach. Napřed se do ucha kápne malé množství roztoku zažívací sody nebo vlažného oleje, aby maz změkl. Pak jej lze teprve dobře odstranit. Od středního věku se dost často v souvislosti s ušima objevuje takzvaná Ménierova choroba, což je častý tlak v uchu, zhoršení sluchu, závratě či pískání.
Babský recept vkládání stroužku česneku do ucha není odborníky příliš doporučován. Účinky česneku nejspíš neproniknou za bubínek, hrozí komplikace s vyndáváním stroužku, případně poleptání zvukovodu.
V naší poradně s názvem ZAPLÍSNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den. Již několik let trpím plísní v organizmu. Projevuje se zejména svěděním až pálením a řezáním v oblasti uvnitř a okolo konečníku, především ráno a po stolici. Mírná úlevy nastane po osprchování a omytí mýdlem, lépe toaletním. Dále žluto-hnědý povlak na jazyku, svědění chodidel (viz foto) a ostatní příznaky, spojené s plísní v těle - chronická únava, bolesti hlavy, atd.. Doktor urolog prozkoumal pod mikroskopem vzorek mého spermatu a diagnostikoval plíseň aspergillus. Léčba - přísná bezsacharidová strava, viz článek, Nystatin 2x2, koloidní stříbro, potravinové doplňky (zejména vitaminy), křemelina, podpůrné prostředky od ADVANCE nutraceutics (Candix, DetoxActive, Probio24..). Je pravda, že průběh vymírání kvasinek probíhal dle výše popsaného, velice se mi ulevilo.., ovšem po cca 2 měsících se veškeré příznaky vrátily a to v ještě horší podobě. Jedna známá mi poradila, že má problémy po koupání v bazénu, zvykla si vložit po koupání do vagíny tobolku se směsí laktobacilů, to ji pomáhá. Uvažuji o něčem podobném, bude mít podobný postup efekt v konečníku ? Tam jsou problémy nejmarkantnější ! Nebo použít česnek ? Nerad bych si ublížil.. A co zkusit "chytrou houbu - Pythium oligandrum"..? Asi také přímo do konečníku formou masti..., nebo si z prášku udělat sedací koupel..? A k tomu užívat doplňky na odkyselení organizmu..? Uvítám každou dobrou radu (pokud možno osvědčenou) na toto téma. Předem děkuji..! Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše problémy budou nejspíše souviset s oslabeným imunitním systémem. Zkuste navštívit lékaře imunologa. Nejlepší by bylo, kdybyste získal doporučení v tomuto vyšetření od svého dosavadního lékaře, který dobře zná váš stav a může imunologovi lépe popsat, na co se má zaměřit. Existuje řada léků podporujících imunitu, které vám lékař imunolog může poskytnout. Lepší imunita vám pomůže lépe zvládat nové plísňové infekce a nedovolí jim rozvinout se.
Před tím, než si začnete zkusmo cokoliv strkat do konečníku, tak raději vyzkoušejte klystýr vlažnou vodou každý den. Rovněž si pokaždé omyjte konečník bezprostředně po vyprázdnění.
Při zánětu zevního zvukovodu je postižena pokožka této části ucha. Nejčastěji jde o následek útoku bakterií, ke kterému obvykle dochází v létě po koupání. U pacientů se objevuje svědění, bolestucha, později výtok z ucha, který je někdy spojen se zhoršením sluchu.
Léčba by se měla vždy řídit pokyny lékaře. U poškození vnějšího ucha se volí promývání a výplachy, lokální antibiotické masti či kapky s kortikoidy. Pokud chcete zmírnit bolest, můžete vyzkoušet přiložení obkladu přes ucho. Při zánětu zvukovodu jsou vhodné teplé obklady, při středoušní infekci naopak vsaďte na účinky chladu, který brání rychlému postupu zánětu a tlumí bolest. Rozhodně nezkoušejte žádné čištění ucha či jeho proplachování. Samozřejmě existují též volně prodejné léky či přírodní prostředky, ale ty slouží spíše k podpoření již zahájené odborné péče.
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Od června mě začali bolesti levého ucha, bez příčiny, bolest přišla zničehonic a zhruba za pět hodin odezněla. Bolesti byly kruté.Od té doby jsem tyto bolesti bez příčiny měla několikrát, navštívila jsem dva ušní lékaře a bylo mi zděleno, že mám uši naprosto v pořádku. Byla jsem doporučena na neurologii, po CT mozku také vše v pořádku. Nikdy jsem netrpěla na migrény, nebývám nemocná.K tomu všemu se přidalo svědění v uchu, nepravidelné,od června mám ucho pořád citlivé, přestoupilo to i do druhého ucha. Byl mi předepsaný neurotop, užívám jej několik měsíců, uši mám pořád citlivé, ale tu silnou bolest jsem neměla při užívání léků. Před deseti lety jsem měla těžký úraz na kole,po roce mě levé ucho začlo pobolívat, může to souviset?ˇMěla jsem patrně zlomenou levou čelist, prakticky hodně rozbambardovanou levou stranu obličeje. Také jsem teď měla tři roky rovnátka,pohla se mi celá čelist, může i to souviset s mým problémem? Moc prosím o radu, děkuji předem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Moniko, obraťte se na nemocnici Motol v Praze. Tam je oddělení s názvem kofochirurgie a tam vám ucho vyšetří specialisti. Nejlépe se objednejte k docentu Skřivanovi nebo k doktoru Kluhovi. Dejte mi sem pak zprávu, jak jste tam dopadla.
Pokud chcete zkusit, zda vy či dítě skutečně trpíte bolestmi ucha, zmáčkněte hrbolek u ústí ušní trubice nebo zatahejte za lalůček směrem dolů. Je to trochu drastické, protože pokud má dítě zánět středního ucha, pořádně ho to zabolí, ale budete mít jasno. Při zánětu ucho píchá a pulzuje. Zánět lze zjednodušeně popsat třeba tak, že Eustachova trubice oteče, a tak z ucha nemůže snadno odcházet tekutina, v níž se pak jednoduše množí bakterie či viry a vzniká hnis. Horečka být může, ale nemusí. Jako prevence funguje na bolestucha, pokud už má dítě rýmu, správné smrkání (z každé dírky zvlášť) nebo odsávání rýmy (pokud dítě ještě smrkat neumí).
Lékař vás nebo dítě vyšetří a může navrhnout hned několik postupů, tedy například píchnutí injekce s antibiotiky či bez nich, případně antibiotika či jiné kapky lokálně aplikované do ucha (kapky Otipax, Otobacid), ale celková antibiotika nepředepíše, protože to nebývá potřeba. Může se také ukázat, že ačkoli podle vás dítě bolí jedno ucho, zánět má v obou. Můžete také vyžadovat provedení jednoduchého CRP testu, který ukáže, zda jde o bakteriální nebo virovou infekci.
Pokud to ještě na lékaře není, rozhodně nezkoušejte dávat sobě nebo dítěti do ucha česnek, jak doporučují některé babské rady, celé vnitřní prostředí byste mohli ještě více podráždit. Spíše zkuste následující: vyrobte kapky z převařené vody s trochou francovky a ty kapejte do ucha. Většinou to u nerozběhlého mírného zánětu zabere. Ale jestliže dítě nadále ucho pobolívá, a navíc má už třeba tři čtyři dny zvýšenou teplotu, vezměte ho co nejdříve k lékaři, může jít o celkovou bakteriální infekci.
V naší poradně s názvem BOLEST UCHA PO POUZITI SLUCHATEK MP3, SILNÝ OTOK,NEPRUCHODNOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel René Klimeš.
Na dovolené u moře .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S největší pravděpodobností máte zánět zevního zvukovodu. Nejrychlejší a také nejbezpečnější způsob léčby je roztok s antibiotiky. Zkuste zajít do tamní lékárny a požádejte lékárníka o pomoc. Ptejte se na směs - roztok těchto dvou účinných látek: gentamicinum 3 mg/ml a dexamethasoni natrii phosphas 1 mg/ml. Pak to užívejte 3 krát denně tři kapky do bolavého ucha. Při kapání vytáhněte ucho za lalůček, aby se roztok dostal co nejhlouběji do zvukovodu. Když se vám nepodaří sehnat antibiotika, tak si kupte APO-Ibuprofen 400 mg a užívejte jednu tabletu po 5 hodinách. To pomůže zmírnit bolest a zastaví to rozvoj zánětu. Po návratu do ČR si nechte ucho zkontrolovat na oddělení ORL.
Zánět zevního zvukovodu je typická nemoc z vody, tedy lidí, kteří se hodně potápí, rádi plavou s hlavou pod vodou nebo skáčou do vody. Přivézt si ji můžete z exotické dovolené u moře, stejně jako z bazénu či rybníka za domem. Nejde o kvalitu vody, ale o to, že voda ulpí v uchu a nedostane se ven.
První pomoc po každém koupání je proto logická: pokusit se vodu, která vám zalehla ucho, vždy vytřást ven dříve, než se vrátíte znovu do bazénu. Zkuste to poskakováním, třením ucha cípkem ručníku, u malých dětí kapesníkem nebo i lehkým kroužením vatovou tyčinkou. Ovšem pozor: tyčinkou „nerejděte“ hluboko v uchu, jinak se vám podaří zatlačit dovnitř mazovou zátku, a nejenže vodu už nevytřesete, ale spolehlivě si zaděláte na zánět.
Ve zdravém uchu voda normálně nezůstává a samovolně vyteče ven. Jenomže stačí, aby bylo ucho zúžené nahromaděným mazem, zvukovod je užší a voda kvůli povrchovému napětí nemůže vytéct ven. Ucho následně takzvaně zalehne. Někdy stačí počkat do rána, kdy voda vyteče díky změně polohy těla a tlaku na polštář. Pokud se to ale nepodaří, raději vyrazte k lékaři, protože stačí další dva tři dny a z původně jen nepříjemně zalehlého ucha se rozvine bolestivý zánět zevního zvukovodu. Z toho plyne poučení: před koupáním si dobře vyčistit uši, avšak nezatlačovat maz do hloubky, aby se zvukovod nezúžil.
Svou roli tady hraje i anatomie. Někdo má zkrátka tu smůlu, že na bolesti uší z vody trpí, protože má zvukovod zúžený různými výrůstky. Tady pomohou jen špunty do uší ve vodě anebo drobný operační zákrok. Poradí vám ušní lékař, zda je pro vás či vaše dítě vhodný.
Problém ve vodě mají často i lidé s narušeným ušním bubínkem, kdy voda může zatéct až do vnitřního ucha, odkud se jen těžce dostává ven, a je téměř jisté, že způsobí zánět. Proto jste-li po úrazu či nehodě, která způsobila prasknutí ušního bubínku, vynechte na dva tři měsíce koupání a hrátky ve vodě, dokud bubínek nesroste, jinak si koledujete o bolestivý problém.
Vždy je důležité nejprve zjistit, co zalehlé ucho způsobilo, až pak se dá stanovit nejlepší způsob, jak se zalehlého ucha zbavit.
Pokud k němu došlo tak, že se do ucha dostala voda, není nutná žádná zvláštní léčba, jde o to dostat vodu zase ven z ucha. Doporučuje se naklonit hlavu na stranu, kde se zalehlé ucho nachází a poskakovat na jedné noze, případně u toho na ucho střídavě tlačit a povolovat, aby se voda dostala pomocí otřesů ven.
Pokud k zalehlému uchu došlo při zánětu středního ucha, je léčba nezbytná. V takovém případě obvykle lékař propíchne ušní bubínek, čímž pocit zalehnutí okamžitě zmizí. Zároveň je ale třeba nasadit antibiotika, aby se onemocnění vyléčilo.
K léčbě zalehlého ucha se také doporučuje využít borové vody, kterou si člověk může nakapat do ucha, a tím ucho propláchnout. Pokud by zalehnutí ucha bylo nesnesitelné, je vhodné vyhledat lékaře, který sám ucho propláchne, a tím ho zbaví ušního mazu, který často pocit zalehnutí způsobuje.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolestucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Tyto příznaky mohou naznačovat jiné zdravotní stavy než jen špunt v uchu z ušního mazu. Možná si myslíte, že si s ušním mazem poradíte sami, ale neexistuje způsob, jak zjistit, zda máte nadměrné množství ušního mazu, aniž by se vám někdo, obvykle váš lékař, podíval do uší. Příznaky a projevy, jako je bolestucha nebo snížený sluch, nemusí nutně znamenat, že máte nahromaděný ušní maz. Je možné, že máte jiný zdravotní problém týkající se vašich uší, který může vyžadovat pozornost.
Odstranění mazu nejbezpečněji provede lékař. Váš zvukovod a bubínek jsou jemné a přebytečný ušní maz je může snadno poškodit. Nepokoušejte se sami odstranit ušní maz pomocí jakéhokoli předmětu umístěného do zvukovodu, zvláště pokud jste podstoupili operaci ucha, máte dírku (perforaci) v bubínku nebo máte bolesti ucha nebo drenáž.
U dětí je vhodné nechat kontrolovat uši v rámci každé lékařské prohlídky. V případě potřeby může lékař během návštěvy v ordinaci bezpečně odstranit přebytečný ušní maz z ucha vašeho dítěte.
Na bolest uší jsou vhodná i homeopatika. Pokud se bolesti uší objeví náhle okolo půlnoci, doporučuje se homeopatický lék první pomoci Aconitum 9CH v dávkování 5 granulí po půlhodině až do vymizení bolesti.
Pokud se jedná o dítě, snažte se udržet jej v klidu, zvýšený průtok krve bolest zhoršuje. Prokapejte nos nosními kapkami.
Vykapejte uši, například lihovými kapkami do uší, které jsou volně prodejné, s obsahem kyseliny borité a lihu. Před aplikací se doporučuje ohřát je na pokojovou teplotu. Ze začátku vykapávejte ucho přibližně každou půlhodinu asi 3–4x, následně 4–5x denně.
K léčbě počínajícího zánětu můžete použít tato homeopatika:
Ferrum phosphoricum 15CH – když bolestucha nastupuje pozvolna, teplota do 38 stupňů Celsia
Belladona 15 CH – na náhlé bolesti uší pulzujícího charakteru, červený horký obličej, vysokou teplotu
Chamomilla 15 CH – vhodná pro děti, které jsou velice přecitlivělé na bolest, snadno se podráždí, mívají záchvaty zlosti, při potížích je nic neuklidní, pořád se něčeho dožadují
Capsicum anuum 15CH – vhodné na pálivou bolestucha
Dávkování: Rozpustit 10 granulí homeopatického léku v malé PET lahvi v čisté vodě a odpíjet každých 15 minut, se zlepšením intervaly prodlužujte. Léky lze i kombinovat.
V ideálním případě je možné přidat Aviaire 1x denně 5 granulí, tento homeopatický lék je však na lékařský předpis. Kliničtí homeopaté jej předepisují svým pacientům i preventivně 1–2x měsíčně v zimním období.
V rámci léčby můžete vyzkoušet rovněž Kneippovu metodu, což je obklad z hořčičné moučky. Jde o starý domácí prostředek užívaný na lehký zánět uší, který dobře snášejí i děti.
Postup: Z trochy hořčičné moučky a trochy horké vody umíchejte řídkou kaši. Pak ji natřete na šátek nebo kapesník a na 15 minut přiložte na zanícené ucho.
Pokud bolesti uší nebo vysoké horečky i přesto přetrvávají a do několika hodin nevymizí, je nutno navštívit lékaře! Hnisavý zánět středního ucha je nutné léčit antibiotiky.
Když lékař usoudí, že je nutné ucho propíchnout, případně bubínek praskne sám, následné hojení se pomocí homeopatických léků urychlí.
U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích (ale i u alergických dětí) bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha a s ním spojený výtok z ucha.
Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušní bubínek. Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku do ucha nebo přesunem infekce ze středního ucha. K prvotním příčinám se řadí nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranné funkce ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).
Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí (často poměrně silnou), jež se zvětšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Přestože je léčba zánětu vnějšího ucha jednoduchá, měla by probíhat pod dohledem lékaře. Při léčbě se podávají ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Než se ucho dítěte úplně zahojí, neměla by se do něj dostat voda.
Olivový olej pomáhá změkčit maz v uších, což usnadňuje jeho odtok. Před nalitím oleje do uší byste tekutinu měli ohřát zhruba na tělesnou teplotu, tedy cca na 37 °C. To je teplota vnitřního ucha a olej bude mnohem příjemnější, pokud bude srovnatelné teploty. Ohřejte dvě až tři polévkové lžíce čistého olivového oleje. Předejděte přehřátí oleje, abyste nezpůsobili poškození bubínku. Můžete také bezpečně použít peroxid vodíku, glycerin, dětský olej nebo minerální olej. Někteří lidé si přidávají esenciální oleje s antibakteriálními vlastnostmi na pomoc proti bakteriím, které mohou být přítomny v důsledku překážky. Nicméně olivový olej se ukázal být účinný při rozpouštění překážky sám o sobě. Vyzkoušejte jednu nebo dvě kapky oleje na kůži a zkontrolujte, zda nedojde k podráždění před nakapáním do uší. Pak přidejte do zahřátého olivového oleje 4 kapky některého z následujících esenciálních olejů:
česnekový olej
eukalyptový olej
levandulový olej – je bezpečný pro děti
oreganový olej
olej z třezalky tečkované
Pokud jste smíchali olivový olej s některým z esenciálních olejů, naberte kapátkem malé množství této směsi. To vám pomůže dostat potřebné množství oleje do ucha a bude to mnohem jednodušší než se pokoušet nalít olej přímo do ucha. Použijte jen pár kapek, které se vsáknou do ušního mazu. Držte hlavu nakloněnou na stranu pět až deset minut, abyste zabránili úniku oleje. Můžete si připravit kapesník vedle ucha a zachytit všechen zbývající olej, který vyteče ven, když narovnáte hlavu.
Je možné, že olivový olej bude fungovat v jediné aplikaci. Měli byste se pokusit tento postup opakovat dvakrát až třikrát denně přibližně tři až pět dnů. To by mělo stačit na rozpuštění a rozbití překážky.
Olivový olej může změkčit překážku, ale některé případy vyžadují více péče, než se ji skutečně podaří rozpustit. Můžete zkusit zavlažovat postižené ucho – použijte stříkačku s gumovým koncem, nakloňte hlavu a jemně vstříkněte ohřátou vodu do kanálku postiženého ucha. Buďte velmi jemní, protože si můžete poškodit bubínek, pokud budete vstřikovat vodu příliš prudce. Pro lepší výsledek můžete vytáhnout ucho nahoru a dozadu, abyste tak narovnali zvukovod.
Nehrajte si na hrdiny. Když proces změkčování překážky a zavlažování ucha nepomůže, pak navštivte lékaře. Ten má k dispozici několik metod pro bezpečné odstranění překážky.
