Menstruace je normální částí přirozeného cyklického procesu vyskytujícího se u zdravých žen mezi pubertou a koncem reprodukčního věku. Termíny „menstruace“ a „menses“ pocházejí z latinského mensis (měsíc), které souvisí s řeckým mene (Měsíc). Mezi menstruačním cyklem a fázemi Měsíce není přímé spojení, ale za průměrnou hodnotu normálního ovulačního cyklu ženy se obecně považuje 28 dní, což přibližně odpovídá době oběhu Měsíce kolem Země (synodický lunární měsíc, perioda mezi 2 novými Měsíci, trvá asi 29 a půl dne).
Menstruační bolesti mimo menstruaci
Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.
Nejčastější příčiny jsou:
špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).
Další možné příčiny:
zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Děkuji za vaší opět uklidňující a pozitivni zpravu.
Na netu jsem pročítala spoustu informací o otitidách a jeji léčbě a jedna z nich je i propíchnutí bubínku a odsátí té tekutiny za bubínkem a popř.vložení vent.trubičky pokud je nefunkční Eust.trubice což je i můj případ.
Jelikož to za 2tydny budu mít již 3měsíce a přechází to chronické fáze tak si myslím jestli by to muj problem nevyřešilo..z chronckych otitid jsou pak mozne komplikace ktere bych opravdu nechtela..
Vy jste se při vašich epizodách takè trápil s tekutinou a vpáčeným bubínkem?
Děkuji a omlouvam se za moje neustálé dotazy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vpáčený bubínek a přebytek tekutiny ve středním uchu se objevuje při každé obstrukci Eustachovy trubice. Když je trubice jen přiškrcená, jako ve vašem případě, tak skrze ní tekutina stále odtéká, ale nevyrovnávají se tlaky, tím vzniká zastřený sluch, ale vše se vyvíjí bez bolesti. Když je trubice zcela nefunkční, tak se tekutina hromadí ve středním uchu, což způsobuje silnou bolest. A právě v takových případech se přistoupí k propíchnutí bubínku a zavedení drenu. Vás nic nebolí, jen máte utlumený sluch a proto není třeba dělat žádná taková invazivní opatření. Stačí jen vydržet až to přejde a soustředit se na jiné věci, než neustálé sledování své přechodně zhoršené kvality sluchu. Důležité je, abyste uvěřila, že to bez následků jednoho dne přejde.
D307 - Jiné močové orgány (Neoplasma benignum organorum urinariorum aliorum).
S307 - Mnohočetná povrchní poranění břicha‚ dolní části zad a pánve
T307 - Poleptání třetího stupně‚ část těla NS
V307 - Osoba vně vozidla zraněná při provozní (silniční) nehodě
Podle MKN-10 patří diagnóza 307 do skupiny D30, což označuje nezhoubný novotvar jiných močových orgánů. To znamená, že všechno, co je D30X nikdy neznamená rakovinu, ani diagnóza 307.
Do skupiny D30 patří všechny tyto diagnózy:
D300 - Ledvina;
D301 - Ledvinná pánvička – pelvis renalis;
D302 - Močovod – ureter;
D303 - Močový měchýř – vesica urinaria;
D304 - Močová trubice – urethra;
D307 - Jiné močové orgány;
D309 - Močový orgán NS (bez specifikace).
Diagnóza D307 u žen
U žen se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v periuretrálních žlázách nazývaných Skeneho žlázy (latinsky glandulae vestibulares minores). Jsou součástí zevních ženských pohlavních orgánů a jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močovétrubice. Ústí buď do močovétrubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močovétrubice.
Tyto žlázy byly pojmenovány po skotském gynekologovi Alexandru Skenem, který je roku 1880 jako první popsal pro západní medicínu.
Skeneho žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Emanuele Jannini z italské univerzity L’Aquila nabídl v roce 2010 pro tento jev vysvětlení [1]. Skeneho žlázy mají vysoce variabilní anatomii a u každé ženy jsou jinak velké. Právě tato rozdílná velikost by mohla být vysvětlením, proč se u některých žen ženská ejakulace vyskytuje a u jiných nikoliv. Oblast Skeneho žláz (ve vagině) je také známa jako Gräfenbergův bod nebo bod G. Nově je jako bod U označováno místo okolo močovétrubice a částečně Skeneho žláz. Některé ženy popisují, že dráždění tohoto místa (podobně jako bodu G) přináší příjemné pocity až orgasmus.
Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Čirá, nebo mléčná tekutina, která se objevuje během ženské ejakulace, má údajně obdobné složení jako tekutina, která se u mužů tvoří v předstojné žláze. Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě.
Diagnóza D307 u mužů
U mužů se diagnóza 307 týká nezhoubného novotvaru v uretrální nebo periuretrálních žlázách, známých také jako Littrého žlázy dle lékaře Alexise Littrého. Jsou to exokrinní žlázy, které se větví od stěny močovétrubice u mužů. Jejich největší výskyt je v části močovétrubice procházející penisem. Tyto žlázy produkují hlen
V naší poradně s názvem ROZSIRENI MOCOVE TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hric Alexandra.
Chtěla jsem se zeptat, jak dlouho trva uzdravení neboli, kdy vse bude v normálu, po operativnim rozsireni mocove trubice..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Do deseti dnů se spraví močení a bude bezbolestné, do třech týdnů až až jednoho měsíce byste měla být opět plně fit. Vše s podpůrnou léčbou antibiotiky.
Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močovétrubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močovétrubice; ústí buď do močovétrubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močovétrubice.
V naší poradně s názvem AKUTNÍ CYSTITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír mikeš.
Sdělte mě prosím zda toto onemonění souvisí s možným pohlavním stykem s náhodným mužem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Akutní cystitida, neboli zánět močových cest může souviset i se zmíněným pohlavním stykem. Častým původcem je právě bakterie, která se dostane do močovétrubice při nechráněném orálním nebo análním sexu. Přitom člověk, se kterým byl pohlavní styk uskutečněn, nemusí být vůbec nijak nemocný. V krku i ve střevě zdravého člověka se nachází mnoho různých bakterií, které při vniknutí do močovétrubice mohou způsobit zánět močových cest. Nyní je třeba, abyste se po dobu léčby zdržel nechráněného pohlavního styku a než doberete antibiotika, které vám předepsal váš lékař, tak se vyhněte fyzické námaze.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močovétrubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močovétrubice; ústí buď do močovétrubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močovétrubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
V naší poradně s názvem BÍLÝ VÝTOK Z MOČOVÉ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Igy.
Dobrý den,
s tímto výtokem a současně s pálením močovétrubice při močení už nějakou dobu mám problém. Pálení asi závisí na tom, jak hodně piju a jak často chodím močit. Každopádně byl jsem na urologii, ale z moči se nenašlo nic a jediné, co mi paní doktorka doporučila bylo, že mám hodně pít a dala mi letáček na lék pro pomoc s infekcí, i když říkala, že nic takového nemám. Lék jsem si pořídil, ale problémy mám pořád stejné. Upozornil jsem i na to, že mám novou přítelkyni, ale že ta žádné problémy nemá a těsně před tím než jsme se poznali byla u své gynekoložky a byla v pořádku. Paní doktorka si mě vzala i na ultrazvuk, ale stěr už mi neudělala. Může se jednat o pohlavní nemoc, i když přítelkyni nic na gynekologii nenašli? Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Stěr z močovodu dnes již plně nahrazuje laboratorní vyšetření moči. Pro vaši jistotu, že skutečně nejde o zánět močových cest, můžete navštívit druhého lékaře, tentokrát venerologa. Venerologie je obor kožního lékařství, který se specializuje na pohlavně přenosné nemoci. Když ani tam nenajdete příčinu svých problémů, tak potom zkuste koupit čerstvé brusinky a mixujte si je s vodou. Tento lahodný nápoj vám pomůže s pročištěním močových cest. Stačí je používat několikrát denně po dobu jednoho měsíce. Brusinky kupte ve velkém množství najednou (dvě kila), zmražte je, a pak je postupně spotřebovávejte.
Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, což způsobuje tuto typickou bolest. Bolest ledvin se může vyskytovat ve spojení s níže uvedenými nemocemi.
Zánět ledvin – pyelonefritida:
Ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha. Bakterie se do ledvin dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte lékaře. Akutní (rychle nastupující) zánět ledvin s sebou obvykle přináší výrazné příznaky. Mohou jimi být horečka, zimnice a třesavka, bolesti v bederní krajině, eventuálně v podbřišku, či zvracení. Někdy se mohou vyskytnout také příznaky infekce dolních močových cest, tedy pálení, řezání, častější močení, kalná, páchnoucí moč nebo i přítomnost krve v moči.
Pokud se jedná o zánět chronický, je o to nebezpečnější, protože se projevuje jen slabými příznaky, a to je o důvod víc, proč by hlavně ženy neměly podceňovat i mírné potíže. Nikdy nevíte, jakou vážnější nemoc mohou skrývat (nádorová onemocnění, záněty dalších orgánů v břišní oblasti).
Bolest ledvin v těhotenství:
Během těhotenství jsou nejvíce zatíženy dva úzce spolu související systémy – oběhový a vylučovací. Rizika je proto možné očekávat právě v těchto oblastech. Je tedy nutné dopředu pátrat, zda se u matky nevyskytuje vysoký krevní tlak, onemocnění ledvin, cukrovka či zda tyto choroby neprovázely předcházející těhotenství. Poměrně častý výskyt infekcí močových cest lze zjistit bakteriologickým vyšetřením moči. Toto vyšetření je třeba provést u všech těhotných v prvních třech měsících gravidity, přestože infekce nemusí mít žádné příznaky. Pozitivní nález vyžaduje přeléčení antibiotiky, která je třeba pečlivě vybírat, aby nedošlo k poškození plodu.
Nejčastější komplikací je patologické zvýšení krevního tlaku v souvislosti s těhotenstvím. Za horní hranici se uvádí hodnota 140/80 mm rtuťového sloupce. Kontroly krevního tlaku je proto nutné dělat pravidelně u všech těhotných. Příznakem vysokého krevního tlaku může být neobvyklý nárůst hmotnosti, otoky nebo bolesti hlavy. Z laboratorních testů se provádí krevní obraz, základní biochemické vyšetření séra včetně hladiny glukózy, jaterních testů, močoviny, a dále vyšetření moči na bílkoviny, cukr a krevní sediment. Doplňuje se dále vyšetření srážlivosti krve a krevní skupiny.
Vysoký krevní tlak v těhotenství je vážným rizikem. Pokud dochází k nárůstu krevního tlaku po 20. týdnu těhotenství současně s přítomností bílkoviny v moči a s otoky konč
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ DESTILACE SILICE - RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
K domácí destilaci silice potřebujete dvě varné baňky o obsahu 1000 ml, dále pak chladič, baňku na jímání destilátu 200 ml, skleněné trubice na propojení, alonž, dělící nálevku, stojany, svorky, držáky, síťky, kahany a hadičky.
Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná máta s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z máty. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí pravá domácí silice, která je v horní vrstvě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tonda.
V důsledku dlouhodobé obstrukce trubice (kterýmkoli procesem) vzniká trvalý vysoký tlakový gradient s negativitou ve středouší. V závislosti na jeho stupni a délce trvání a v závislosti na poruše výměny plynů ve středouší (hypoxie a hyperkapnie) může dojít k rozvoji sterilního chronického sekretorického zánětu středouší. Jestliže je vysoký negativní tlak spojen s velkým vpáčením bubínku, mluvíme o atelektáze bubínku. Obě tyto choroby se projeví nedoslýchavostí a často si vyžádají chirurgickou léčbu k úpravě ventilačních poměrů ve středouší a rekonstrukci převodního mechanismu středního ucha. Jestliže se tlakový gradient ještě více prohlubuje, může dojít až k nasávání sekretu z nosohltanu, a tím ke vzniku epizod akutního středoušního zánětu.
Tyto choroby jsou častější u dětí, kdy je tuba kratší, širší a horizontálněji uložena. Často se také na obstrukci spolupodílí obstrukce faryngeálního ústí hypertrofickou adenoidní tkání. U dospělých pak tato choroba může být jedním z prvních projevů nazofaryngeálního karcinomu nebo po radioterapii pro tuto malignitu, kdy vznikají edémy, vazodilatace a slizniční léze v tubě vedoucí k permanentní obstrukci.
Zánět Eustachovy trubice se projevuje pocitem tlumeného poslechu okolních zvuků, pocitem praskání v uchu, zalehlého ucha, klikání nebo šumění v uchu. Dále bolestí v uších a točení hlavy.
Zánět Eustachovy trubice se léčí podle toho, co zánět vyvolalo. V případě bakteriálního zánětu se používají antibiotika. Dále lze použít manévry ke zprůchodnění Eustachovy trubice (pokud není přítomna infekce), nosní kapky ke zklidnění sliznic nebo léky proti alergii. V případě zánětu Eustachovy trubice, který se již rozšířil i do středního ucha, bývá nutné „píchnout bubínek“ a zavést do něj ventilační trubičku. Pokud se zánět Eustachovy trubice neléčí, hrozí přetrvávání potíží a šíření zánětu i do středního ucha.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Janečková.
Dobry den,
stále se trápím s tím uchem a po dnešní kontrole mi byl zjištěn vpáčený bubínek..co s tím?.myslíte že se srovná sám?bojím se dělat ty profuky abych si s nima bubínek nějak nepoškodila..
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že chodíte na kontrolu se svým uchem. Už cítíte, jak vás to vysiluje. Nejdříve rýma a pak ty problémy se sluchem. Nebojte, přejde to. Vpáčený bubínek není onemocnění bubínku, je to jeho změněný stav oproti normálu. Všechno to souvisí s tou vaší infekcí doprovázenou rýmou. To, co se vám dělo při rýmě v dutinách, způsobilo ucpání eustachovy trubice hlenem, který nyní, jak píšete, taháte do krku. Díky tomu eustachova trubice, ani po 4 týdnech, neplní svou funkci a nevyrovnává tlaky ve středním uchu jako dřív. Tím vzniká ve středouší podtlak, který vyvolává každé polknutí, a tento podtlak způsobuje s ušním bubínkem něco, co se podobá, jako když chcete udělat bublinu ze žvýkačky, ale neuděláte ji ven, ale dovnitř úst. Takový stav bubínku se označuje jako vpáčený bubínek. Profukem si můžete tento podtlak snadno vyrovnat. Prsty si sevřete nos, pevně zavřete ústa a zadní částí jazyka zatlačte nahoru na měkké patro. Uslyšíte mlasknutí, což znamená vyrovnání bubínku. Aby profuky byly bezpečné, musíte to chvíli zkoušet a najít správnou intenzitu tlaku vyvolaného jazykem. Pokud to nejde jazykem, můžete zkusit zatlačit lehkým výdechem proti zacpanému nosu. Důležité je zůstat trpělivá, i když už toho máte plné zuby, tak vydržte a tešte se na chvíle, až to všechno pomine. Brzy se tak stane.
Z mnoha zkušeností je potvrzeno, že na podobné stavy pomáhá sauna. Klasická suchá sauna 90 °C, vydržet co nejdéle a pak statečně pod studenou sprchu, ochladit hlavně hlavu ze všech stran (samozřejmě, že i celé tělo), pak se napít, chvíli si lehnout a za půl hodiny to celé dvakrát opakovat.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, an
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ A BÍLI POVLAK NA PENISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav.
Dobrý den . Mám cukrovku a beru jen léky . Očas si dám červené víno a následující den se mi oběví na penisu scvrklá kůžička , svědění a vytékající bílá asi plíseň . Asi po dvou týdnech se vše vrátí do normálu . Poraďte co stím ! Děkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyhle projevy moc nesouvisí s cukrovkou ani s pitím červeného vína. Jedině, že byste společně s pitím provozoval také nechráněný sex a pravidelně se infikoval nějakými bakteriemi. Příznaky, které popisujete nasvědčují na zánět ústímočovétrubice. Až se znovu potíže objeví, tak doporučuji návštěvu na venerologii (součást kožního oddělení). Tam se dovíte co to je a jak to léčit.
Úplné nebo částečné odstranění penisu se provádí u pacientů s nádorovým onemocněním nebo při závažných gangrenózních stavech, které by ohrožovaly pacienta na životě. Před takovýmto zákrokem musí pacient nebo jeho zákonný zástupce výslovně souhlasit s touto operací. Pacient nebo zákonný zástupce podepisuje souhlas a prohlášení, že byl náležitě a srozumitelně informován lékařem. Před samotným výkonem je potřeba kompletně oholit genitál. Zákrok se provádí v celkové nebo spinální anestezii (znecitlivění dolní poloviny těla injekcí do oblasti páteřního kanálu). Při výkonu se provede amputace penisu ve zdravé tkáni a materiál se zašle k histologickému vyšetření. Močová trubice se přišije na konec amputované části penisu a vytvoří se nové zevní ústímočovétrubice. Do močovétrubice je pak zavedena močová cévka. V případě, že je nutné penis odstranit celý nebo v případě, že je ponechaný pahýl příliš krátký, je nutné vytvořit nové ústímočovétrubice na hrázi mezi konečníkem a šourkem. Před uzavřením rány se ponechá drén. Po operaci je pacient hospitalizován na standardním oddělení. Postupně se odstraní drény, katétr se odstraní podle hojení asi sedmý pooperační den. Doba pracovní neschopnosti je 4–6 týdnů. Doba léčení může být eventuálně prodloužena v závislosti na nutné onkologické léčbě. Po výkonu je doba hospitalizace 7–10 dní. Pacienti, u nichž bylo zapotřebí totální odstranění penisu, močí po operaci vsedě.
V naší poradně s názvem JEDLÁ SODA JAKO LÉK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ernest.
Mám skušenosti že je jedinečná na dnu rozmíchat lze lžičku ve vodě a vypít místo léků a pak můžete pít klidně i pivo a nemusíte dávat peníze za chemikallie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když máte nově zjištěnou vyšší hladinu kyseliny močové, tak budete muset udělat změny ve svém jídelníčku a upřednostnit potraviny, které ji nezvyšují. Zde máte přehled toho co jíst a nejíst při kyselině močové: https://www.ceskaordinace.c…
Jedlá soda neutralizuje překyselení, ale komplexní léčba kyseliny močové se nedá postavit jen na ní. Navíc i jedlá soda je chemie, která negativně ovlivňuje srdce podobně, jako kuchyňská sůl. Určitě naslouchejte lékaři a pokud vám doporučí nějaký lék na snížení kyseliny močové, tak ho poslechněte a užívejte ho. Jinak vás vytrestá záchvat dny, kdy při ukrutných bolestech budete litovat, že jste léky na kyselinu močovou neužívala.
Zánět močovétrubice, latinsky uretritida, se vyskytuje ve dvou formách – nekapavčité a kapavčité. Projevuje se především změnami při močení, nejčastěji pálením a řezáním, častým nutkáním na močení, zkaleným až bělavým výtokem, objevuje se podrážděná močová trubice. U žen je uretritida mnohdy spojena se zánětem pochvy. Kapavčitá uretritida má jiný průběh u žen a jiný u mužů. U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé, což představuje nebezpečí nepozorovaného rozšíření infekce na děložní čípek, dělohu a vejcovody. Jsou-li zasaženy vejcovody, může dojít k jejich zjizvení a následné neplodnosti. Asi 50 % žen s kapavkou pozoruje příznaky v podobě pálení při močení a výtoku. Děložní hrdlo nemocné ženy je zarudlé a potažené hnisem. Může se objevit krvácení mimo menstruaci či krvácení po pohlavním styku. Infekce může zasáhnout také žlázky na malých stydkých pyscích a žlázky při ústímočovétrubice a může dojít ke vzniku bolestivého abscesu.
U mužů se kapavčitá uretritida ohlašuje výraznými zánětlivými potížemi. Vyústění močovétrubice je zarudlé a zduřelé a nastupují obtíže v podobě pálení a bolesti při močení se silným hlenovitým hnisavým výtokem. Při neléčení se zánět může rozšířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Po akutním počátečním stadiu příznaky postupně slábnou a uretritida přechází do chronického onemocnění. Během něj se objevuje vleklý slabý výtok.
Nekapavčité uretritidy může vyvolat celá řada mikroorganismů. Nejčastěji jde o E. coli, ale také to může být Chlamydia trachomatis, adenoviry, mechanické zranění močovétrubice, chemické zranění a opakované podchlazení. Je to velmi časté onemocnění, které je častější u žen než u mužů. Faktory, které usnadňují rozvoj nemoci, jsou cukrovka, onemocnění prostaty, těhotenství a špatná intimní hygiena. Hlavními projevy uretritidy jsou změny při močení. Pacienti nejčastěji popisují pálení a řezání, časté nutkání na močení. Dále se vyskytuje zkalený až bělavý výtok. U žen je uretritida spojena často se zánětem pochvy. Onemocnění je nepříjemné a má tendenci se často opakovat.
Ve svém příspěvku STÁLE VYSOKÁ KYSELINA MOČOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Bařina.
Dobrý den,
cca před měsícem mi byla naměřena vysoká hladina kyseliny močové (480) od té doby jsem ihned začal dodržovat dietu, ale stále se mi hodnota pohybuje kolem 580 umol, měřeno ráno na lačno, při tom minimálně 3 dny před měřením jsem jedl opravdu minimálně. Kupříkladu včera pouze jogurt-dušená zelenina s bramborem-amarantové bezlepkové lupínky-kousek melounu v podvečer 1 housku se sníženým obsahem sacharidů s lučinou. . Do toho 2x čaj proti dně, kopřivový a třešňový čaj a samozřejmě voda a ráno ještě šťáva z aloe vera. Nemyslím si, že bych mohl v dietě ještě víc ubrat potravin. Zajímalo by mě, co dělám špatně a také na jakou lékařskou ambulanci bych se mohl nejlépe obrátit, jako na specializované pracoviště, resp. Kde by mi nejlépe mohli poradit s mým problémem. Jsem z Frýdku-Místku a vůbec netuším na jaké oddělení ve zdejší nemocnici bych se mohl dostavit. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.alternativni.
Dobrý den, přidejte 1/4 litru vody na lačno ráno i večer, do které rozmícháte půl lžičky jedlé sody Bicarbony. Dlouhodobě užívejte. Pokud snesete i aromatické bylinky, doporučím Himálajský čaj SHALARI (čaj na snížení kyseliny močové, podporu kloubů) stojí kolem 105 Kč, prodejny zdravé výživy. Hodně pít vodu, nepít pivo, ani víno (také obsahuje kyseliny, které mohou zvyšovat hladinu močové kyseliny v krvi)
Dále pak z jídelníčku vyřaďte tuky, rafinovaný cukr, nadbytek bílkovin, vnitřnosti, ančovičky,veškeré uzeniny, červené a kuřecí maso, luštěniny, špenát, chřest, květák, brokolici, houby.
Čaj z kopřivy dvoudomé zbavuje tělo nadbytku kyseliny močové. Dejte 2 čajové lžičky sušené kopřivy na 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a pijte 3x denně po dobu 5 týdnů. Můžete provádět i čajovou koupel postiženého místa.
Naše babičky při dně používaly močopudné byliny: smíchejte 25 g kořene (či natě) pýru plazivého, 20 g natě pampelišky (smetanky lékařské) a 20 g natě rdesna ptačího. Přelijte 2 lžíce této směsi 0,5 l vroucí vody a přikryté nechte 15 minut vyluhovat. Přeceďte a pijte 3x denně, pokaždé třetinu výluhu.
Při zánětu kloubu použijte směs bylin: smíchejte 30 g kořene a listu pampelišky (smetanky lékařské), 30 g listu břízy bělokoré, 20 g řebříčku obecného, 30 g listu kopřivy dvoudomé a 20 g přesličky rolní. Vrchovatou lžíci směsi zalijte 250 ml vroucí vody a nechte 15 minut vyluhovat. Pijte 3x denně po dobu 4 týdnů.
Pokud nemáte alergii na pyl břízy, můžete aplikovat perorálně nebo k obkladům -
Tinkturu z březových pupenů, kterou zakoupíte v obchodě s bylinami nebo si ji můžete sami vyrobit, kapejte do vody 3x denně po dobu 6 týdnů.
K potírání bolestivých kloubů použijte 50 g březových pupenů z břízy bělokoré na 0,5 l lihu, 3 týdny vyluhujte, sceďte. Bříza bělokorá působí podobně jako kopřiva dvoudomá na látkovou přeměnu purinů, a napomáhá tak vylučování močové kyseliny.
Mějte na paměti, že opatření jsou dlouhodobá, a dodržujte je proto systematicky, zhubněte, hýbejte se, dávejte si koupele, parní lázně a zázvorové nebo skořicové zábaly, které klouby prohřejí. A tím i uvolní bolesti kloubů.
Močové infekce a především záněty ledvin jsou u malých dětí co do četnosti na třetím místě za záněty dýchacích cest a průjmy. Svými nespecifickými příznaky mohou napodobovat jiná onemocnění, jako je střevní onemocnění či infekce dýchacích cest. Nezřídka může u nejmenších dětí zánět ledvin tyto nemoci provázet. Pro dětský věk je charakteristická větší frekvence zánětů horních močových cest (zánětů ledvin), než je tomu v dospělosti.
U zánětů dolních močových cest jsou podobně jako u dospělých průvodními příznaky pálení a řezání při močení, časté močení, změna barvy moči, způsobená přítomností krve, zvýšená teplota nebo horečka.
U zánětů horních močových cest je tomu jinak. V nejútlejším věku může být jediným příznakem nemoci horečka. Unavený mrzutý kojenec s horečkou, který nemá žádné jiné potíže, nekašle, nemá rýmu, může právě prodělávat zánět ledvin.
I u dětí, podobně jako u dospělých, často provázejí zánět ledvin bolesti zad a bolesti břicha. Malé dítě ale neumí vždy správně popsat své potíže a navíc ho břicho bolí tak často a při jakémkoli stonání, že tomu rodiče mnohdy nevěnují pozornost.
Základem pro odhalení močové infekce je tedy vyšetření moči. U dětského lékaře se vyšetření provádí většinou pomocí testovacích papírků na přítomnost bílých krvinek v moči. Pozitivní nález s horečkou nebo dalšími příznaky znamená s velkou pravděpodobností infekci močových cest. K přesnějšímu vyšetření, které však již není v ordinaci běžně dostupné, slouží přesné laboratorní vyšetření vzorku moči.
Vzorek moči by měl být získán takzvanou metodou středního proudu. Jde o zachycení moči až po začátku močení. Tomu by mělo předcházet omytí zevních rodidel. K vyšetření stačí malé množství moči, ale náběr vyžaduje šikovnost a určitou spolupráci dítěte. Do moči se při tomto odběru mohou dostat bakterie z ústímočovétrubice a výsledek vyšetření tak může být zkreslen. Nejpřesnější odběr je pomocí močové cévky. K tomuto a dalším vyšetřením posílá obvykle praktický dětský lékař děti do nemocničního zařízení. Většinou až tam se také nabírá navíc další porce moči do sterilní zkumavky, která se posílá do mikrobiologické laboratoře k určení původce infekce. Zatímco kojenci a batolata jsou pro podezření na infekci močových cest většinou odesláni do lůžkového zařízení k dalšímu vyšetření a léčbě, větší děti se častěji vyšetřují a léčí ambulantně, podobně jako dospělí pacienti.
Základem léčby infekcí močových cest u dětí jsou správně zvolená citlivá antibiotika. U většiny novorozenců narozených v našich porodnicích se provádí vyhledávací ultrazvukové vyšetření ledvin pro včasné zjištění vrozené vady, která by se projevila až později závažnou mo
V naší poradně s názvem LINX OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Dobry den, aplikuje se u nas metoda Linx ? Jsem po rozvolněné fundoplikaci a dalsi nechci absolvovat.Děkuji za odpověd.Karel.36 let.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Metoda Linx se používá při léčbě refluxu a je zatím dostupná jen v USA. Metoda Linx spočívá v nasazení magnetického kroužku na ústí jícnu. Kroužek je tvořen malými vzájemně propojenými magnety, které se mohou přirozeně od sebe vzdálit a rozšířit celkový průměr kroužku až na 1,5 cm v případě polknutí stravy. Po transportu stravy do žaludku se magnety opět vlivem své magnetické přitažlivosti opět semknou a uzavřou ústí. Tím je zcela zabráněno pronikání žaludečních šťáv do jícnu a dochází k vyléčení GERD.
Je to velmi nadějná metoda, která pomůže tam, kde dosavadní metody nestačily. Provádí se laparoskopicky, tedy miniinvazivně a pacient odchází druhý den do domácího doléčení.
POZNÁMKA: Při zahájení léčby párou systém Rezum automaticky sleduje čas, dokud nedojde k dokončení naprogramované léčby, a automaticky vypne páru. Páru lze před ukončením léčby zastavit, pokud se uvolní tlačítko pro aktivaci páry.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Během léčebného cyklu neuvolňujte tlačítko pro aktivaci páry. Pokud je tlačítko pro aktivaci páry uvolněno před dokončením léčebného cyklu, dodávka páry se automaticky zastaví, což může vést k částečné, a tedy nekompletní léčbě.
Na obrazovce se zobrazí každý jednotlivý čas léčby a počet úplných léčebných zákroků, které byly dokončeny.
Postup:
Uvolněte jak spouštěcí tlačítko, tak tlačítko aktivace páry a zatlačte na tlačítko pro stažení jehly nahoru, abyste jehlu zasunuli.
VÝSTRAHA: Ujistěte se, že je jehla zcela zatažena tím, že zobrazíte polohu jehly pomocí objektivu. Pokud se před opětovným umístěním zaváděcího zařízení jehla nezatáhne, může dojít k poškození močovétrubice.
Změňte pozici zaváděcího zařízení pro další léčbu přesunutím konce přístroje přibližně 1 cm distálně od předchozího umístění jehly. Cílem je vytvořit souvislé, překrývající se léze vzdálené 1 cm a probíhající rovnoběžně s prostatickou močovou trubicí.
Udržujte rotaci přístroje v úhlu 90 stupňů mezi léčebnými zákroky, abyste předešli ztrátě předchozího místa léčby.
Sledujte přirozený sklon močovétrubice, abyste se vyhnuli přílišnému přiblížení k vrcholu, tedy příliš dopředu. Centrujte jehlu mezi spodinou a vrcholem močovétrubice a zaměřte se přímo na adenom, pokud není centrován.
VÝSTRAHA: Před každým ošetřením zjistěte umístění verum montanum ve vztahu ke špičce dříku. Veškerá léčba musí probíhat proximálně od verum montanum.
Zaváděcí zařízení vraťte do výchozí polohy v hrdle močového měchýře pro léčbu v kontralaterálním laloku. Otočte dávkovací zařízení o 90 stupňů, abyste umožnili zasunutí jehly na požadované místo na kontralaterálním laloku.
U intravezikálních prostatických protruzí buď laterálních, nebo středních laloků umístěte zaváděcí zařízení 1 cm od proximálního okraje protruze a aplikujte léčení párou jehlou umístěnou přibližně 45 stupňů směrem ke střední čáře. Jeden léčebný zákrok pro malý střední lalok (<2 cm) a dva nebo více pro větší střední lalok (>2 cm). Pro zvětšenou centrální zónu aplikujte léčbu 1 cm od hrdla močového měchýře s jehlou umístěnou 45° směrem ke střední čáře tkáně. Neprovádějte léčbu na spodině močovétrubice nejméně 1 cm od verum montanum.
UPOZORNĚNÍ: Během procedury je třeba monitorovat zbývající hladinu fyziologického roztoku. Pokud je zdroj fyziologického roztoku prázdný, může mít pacient nepříjemné pocity v uretře kvůli
V naší poradně s názvem ZVÝŠENÁ HODNOTA KYSELINY MOČOVÉ V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
múže zvýšená kys.močová v moči způsobit pálení okolo moč,trubice?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V moči kyselina močová nijak nevadí. Právě naopak, když v moči není a hromadí se v těle (v krvi), tak vzniká onemocnění dna, které je doprovázeno silnou bolestí a záněty v kloubech. Zastavte se na urologii a nebo u svého gynekologa, aby vám odebral trochu moči k laboratornímu vyšetření. Tím přesně zjistíte co způsobuje pálení kolem močovétrubice.
Ano, zaražené větry mohou vyvolat výraznou bolest zad, která může působit velmi nepříjemně.
Plyn nahromaděný ve střevech zvyšuje vnitřní tlak a dráždí nervy, které mají společné dráhy s oblastí páteře. Mozek pak bolest vyhodnotí jako bolest zad, i když samotná páteř není poškozená. Tento typ bolesti může být ostrý, tlakový nebo vystřelující a často zmizí po uvolnění plynů.
Kde přesně záda při zaražených větrech nejčastěji bolí?
Nejčastěji se bolest objevuje v bederní a křížové oblasti zad.
Bolest se však může šířit i do boků, pod žebra nebo mezi lopatky. Typické je, že lokalizace není úplně přesná a může se měnit během dne. To je jeden z rozdílů oproti bolesti páteře, která bývá stabilnější a vázaná na konkrétní pohyb.
Jak poznám, že nejde o „bloklá záda“, ale o střeva?
Rozhodující je souvislost bolesti s trávením a plynatostí.
Pokud se bolest nemění při pohybu páteře, ale zhoršuje se po jídle, vleže nebo při nafouknutí břicha, je střevní původ velmi pravděpodobný. Silným vodítkem je také úleva po odchodu plynů nebo po chůzi.
Může bolest zad od zaražených větrů vystřelovat?
Ano, bolest může vystřelovat do různých částí zad.
Důvodem je podráždění nervových drah, které vedou jak ze střev, tak z oblasti páteře. Přestože může bolest působit dramaticky, obvykle nejde o poškození nervu ani meziobratlové ploténky.
Je normální, že bolest přijde náhle a bez varování?
Ano, náhlý vznik bolesti je pro zaražené větry typický.
Plyn se může nahromadit poměrně rychle, například po jídle nebo při delším sezení. Jakmile tlak překročí určitou hranici, bolest se objeví náhle a může být velmi intenzivní, i když předtím nebyly žádné potíže.
Může to bolet tak, že se bojím pohnout?
Ano, intenzita bolesti může být překvapivě silná.
Někteří lidé popisují pocit, že se bojí pohnout nebo že mají strach z vážného problému se zády. U zaražených větrů však obvykle pohyb páteře bolest nezhoršuje a opatrná chůze nebo změna polohy naopak přináší úlevu.
Může se stát, že záda bolí, i když nemám výrazně nafouklé břicho?
Ano, je to možné.
Plyn se nemusí vždy projevit výrazným zvětšením břicha. Někdy se hromadí spíše v hlubších úsecích střeva, kde vyvolává tlak a bolest zad, aniž by byl nafouknutý vzhled nápadný.
Je trapné, ale může mi opravdu ulevit obyčejné „odpuštění větrů“?
Ano, a je to naprosto normální.
Odchod plynů snižuje tlak ve střevech, což často vede k rychlé úlevě od bolesti zad. I když je to společensky nepříjemné téma, z fyziologického hlediska jde o přirozený a žádoucí proces.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den,
Ještě se na vás obracím s dotazem jestli je možné že na uši slyším dost tlumeně?jakoby přes vatu...odezní to nebo už mi to takhle zůstane?..profuky jsou zatím bez efektu.
Děkuji za váš soucit se mnou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Za pocit tlumeného sluchu může od rýmy zanesená eustachova trubice. Díky tomu z vnitřního ucha nemůže odtékat sekret a jeho hromadění tlumí přenos zvuku. Až vás opustí tahle rýmová epizoda, tak se vše vrátí do normálního stavu. Nebojte se a vydržte! Zůstaňte v kontaktu se svým lékařem a dokud to nepřestane, choďte jednou za dva týdny na kontrolu a buďte trpělivá.
Eustachova trubice neboli sluchová trubice je v dospělosti dlouhá tři až čtyři centimetry a má přibližně tvar dvou trychtýřů spojených k sobě úzkými konci. Její lumen má přibližně tvar trojúhelníku s průměrnou šířkou dva až tři milimetry a svírá s lebeční bazí úhel 45 stupňů. V dětském věku je tuba kratší, širší a méně skloněná vzhledem k bazi lební, růstem jedince se tyto poměry mění. Trubice se skládá z části kostěné a chrupavčité. Kostěná část tvoří laterální třetinu tuby a začíná oválným otvorem nad dnem středoušní dutiny. U zdravého jedince je vždy patentní. Chrupavčitá část tvoří asi dvě třetiny délky tuby a otvírá se do nosohltanu zhruba 10 milimetrů nad úrovní tvrdého patra. Chrupavka tvořící podklad trubice má tvar obráceného háku a vyčnívá do nosohltanu, kde tvoří torus tubarius. Bod spojení chrupavčité a kostěné části je nejužším místem celé tuby. Lumen je vystláno cylindrickým řasinkovým epitelem s nahromaděním hlenovitých žlázek v oblasti faryngeálního ústí, po dosažení středoušní dutiny přechází v epitel smíšený. Za aktivní otvírání tuby je zodpovědný jediný sval (m. tensor veli palatini).
Intubace během operace je proces zavedení hadičky do dýchacích cest pacienta, obvykle ústy nebo nosem, aby mu pomohla dýchat během anestezie. Tento postup je běžný během celkové anestezie, protože použité léky mohou potlačit přirozené dýchání. Hadička, nazývaná endotracheální trubice, je připojena k ventilátoru, který dodává kyslík a pomáhá s vydechováním oxidu uhličitého. Intubace zajišťuje volné dýchací cesty a dostatečné okysličení během operace a používá se také v nouzových situacích, kdy pacient nemůže sám dýchat.
Proč je intubace během operace nutná
Celková anestezie
Anestetika mohou utlumit dýchací systém, což pacientům ztěžuje samostatné dýchání.
Ochrana dýchacích cest
Endotracheální trubice chrání plíce před sekrety a jinými tekutinami, proudícími přes hrtan během operace.
Umělá plicní ventilace
Ventilátor pomáhá udržovat správnou hladinu kyslíku a oxidu uhličitého v krvi.
Kritické situace
Intubace může být nezbytná k podpoře dýchání v nouzových situacích, jako je respirační selhání.
Postup intubace při operaci
1. Anestezie
Pacientovi je podána anestezie, buď intravenózně, nebo inhalací, k navození spánku a zablokování bolesti.
2. Zavedení trubice
Anesteziolog zavede endotracheální trubici do průdušnice (průdušnice).
3. Zajištění trubice
Trubice je zajištěna, obvykle lepící páskou, a připojena k ventilátoru.
4. Monitorování
Anesteziologický tým pečlivě sleduje pacientovo dýchání, hladinu kyslíku a další vitální funkce.
5. Vyjmutí
Trubice se vyjme, když se pacient začne probouzet a může sám dýchat.
Rizika a komplikace
Intubace je obecně bezpečná, ale mezi potenciální rizika patří:
Poškození hlasivek.
Krvácení.
Infekce.
Poranění krku nebo průdušnice.
Aspirace.
Poškození zubů.
Možnosti intubace
Neintubovaná anestezie
V některých případech lze použít neintubovanou anestezii, zejména u některých hrudních operací, ale nemusí být vhodná pro všechny pacienty.
Rychlá sekvenční intubace
Tato technika se používá v naléhavých situacích k rychlému zajištění dýchacích cest, často s použitím sedativ a paralytik.
Dětská intubace
Intubace u dětí vyžaduje menší vybavení a vyšší stupeň přesnosti kvůli jejich menším dýchacím cestám.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den,ozývám se po delší době..ale můj problém s uchem stále přetrvává i přes veškerou možnou léčbu a kontrol na ORL a nekonečného čekání na odlehnuti.Nakonec mi přecejen byla lékařem navrhnuta ventilační trubička z důvodu stále nižšího tlaku v uchu.Moc se mi do toho nechce ale už mi po 6měsích asi nic jineho nezbývá.Nebo je i tak stále šance na spontání odeznění?Poraďte zda do té trubičky jít..už je to dlouhé nepohodlí..dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Teda to je ale doba, to je fakt hrůza. Já myslel, že už vás to přešlo, když jste se už neozvala. Jasné je, že doporučení lékaře, který měl možnost ucho vyšetřit, bude to nejlepší, co v dané situaci můžete udělat. Tímto zákrokem se dá nahradit nyní omezená funkce eustachovy trubice do té míry, že se vyrovnají tlaky a zmizí pocit zalehlého ucha. Ale zbývá vyřešit důvod celé této vleklé situace. Jestli je to nový chronický stav a nebo jestli stále existuje možnost návratu stavu ucha před tímto obdobím. To se neobejde bez lepšího zobrazení, protože rentgen na to nestačí. Promluvte si se svým lékařem o možnosti vyšetření magnetickou rezonancí popřípadě počítačovou tomografií (tak zvané CéTéčko).
Ke zjištění kapavky se provádí výtěr z močovétrubice (u mužů) nebo z děložního čípku (u žen). Lékaři nebo jiní zdravotníci obvykle používají 3 laboratorní techniky na diagnostiku kapavky: barvicí vzorky přímo na bakterii, detekce bakteriálních genů nebo DNA v moči a růst bakterií v laboratorních kulturách. Mnoho doktorů preferuje použití více než jednoho testu pro zvýšení přesnosti diagnostiky. Barvicí test zahrnuje výtěr výtoku z penisu nebo cervixu. Vzorek se umístí na sklíčko a obarví, lékař pak výsledek prohlédne pod mikroskopem. Tento test je spolehlivý pouze u mužů, u žen nelze negativní výsledek považovat za průkazný (asi polovina infikovaných pacientek se jevila jako negativní). Častěji se používají močové nebo cervikální výtěry pro test detekující geny bakterie. Tyto testy jsou stejně přesné nebo ještě přesnější než kultivace bakterií a používá je mnoho lékařů. Nejčastěji se výtěr provádí u mužů z ústímočovétrubice, a to nejlépe ráno před močením, nebo po několika hodinách po močení (popřípadě po masáži prostaty), aby nedošlo proudem moči k vypláchnutí bakterií a falešnému negativnímu výsledku. U žen se výtěr získá z krčku děložního a močovétrubice. Nejvhodnější je provést odběr 2–3 dny po menstruaci. U extragenitální kapavky se odběr dělá z konečníku či krku. Kultivace poskytne výsledky do 48 hodin. Kultivační test znamená vložení vzorku výtoku do kultivační nádoby a její inkubaci na 2 dny, aby bakterie mohly růst. Citlivost tohoto testu závisí na místě, ze kterého se vzorek odebere. Kultury cervikálních vzorků detekují infekci asi na 90 procent. Kultury umožňují i testování na bakterie odolné vůči lékům. Inkubační doba je 2–14 dnů.
Řitní píštěle jsou chodbičky (kanálky) kolem řitního kanálu a konečníku. Mohou být úplné, to znamená, že mají zevní ústí na kůži nebo vnitřní v řitním kanálu v konečníku, anebo neúplné, kdy vnitřní nebo zevní ústí chybí.
Řitní píštěle nejčastěji vznikají po perforaci nebo ošetření konečníkových abscesů. Mají-li zevní ústí na kůži při řitním otvoru, obtěžují produkcí hnisu, což způsobuje maceraci, ekzémy a svědění, pomineme-li problémy hygienické.
Pohledem vidíme ústí píštěle s výtokem hnisu v okolí řitního otvoru. Pohmatem se dá zjistit tuhý pruh, který odpovídá průběhu píštěle pod kůží.
