Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).
Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.
Příčiny omezení předklonu:
zkrácení zadní skupiny svalů stehna
zkrácení nebo spazmy zádových svalů
blokáda SI
blokáda LP, bederní páteře.
Příčiny bolesti
Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.
Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.
Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.
Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolníchkončetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.
Šikmá pánev a bolesti v kříži v důsledku blokády hlavových kloubů – zjišťuje se šikmá pánev, spazmus zádových svalů, bolest v kříži při aktivních pohybech, bederní páteř může být bez odchylek. Značně asymetrické bývá zatížení DK a to i 10–20 kg. Vždy je blokáda v hlavových kloubech.
Bolesti v kříži v důsledku poruchy hybného stereotypu – bolesti se vyskytují často u chabého nebo vadného držení těla, takzvaný džínový postoj. Bolesti začínají až v průběhu dne, spíše odpoledne.
Koxartóza (artróza kyčelního kloubu) – dlouho se mohou vyskytovat pouze bolesti v kříži, které mohou vyzařovat přes hýždě, do kyčle, na přední stranu stehna, do třísel nebo až do kolena. Objevují se zejména po delší chůzi a těžší fyzické práci. Dochází k omezení pohybů v kyčli.
Chronické bolesti v kříži – jsou nejen diagnostickým, ale i terapeutickým problémem. Označují se tak bolesti v LP a SI nejasné nebo nezjištěné příčiny. Terapie se zaměřuje na LTV a reflexní léčbu, úpravu životosprávy. Opakující se lumbalgie mohou mít příčinu v onemocnění vnitřních orgánů (například nepoznaná infekce močových cest). Skutečnost je taková, že se příčina bolestí v kříži nemusí u některých nemocných odhalit vůbec! Léčba je pak symptomatická, to znamená pouze odstraňování bolesti.
Radikulární syndromy – kořenové syndromy jsou vyvolávány přímým mechanickým drážděním nebo útlakem příslušného nervového kořene. Příčiny jsou různé: výhřez meziobratlové destičky (je nejčastější příčinou), degenerativní změny, nádory, metastáze, úrazy. Obtíže mohou vzniknout náhle například akutním lumbagem nebo ústřelem krční páteře a teprve za několik dní se mohou objevit symptomy kořenového dráždění. Mohou se ale vyvíjet různě dlouhou dobu nebo mohou přejít do chronického stadia. Bolest je lokalizována v postiženém segmentu a vyzařuje v jeho průběhu. Bolesti se mohou provokovat kašlem, kýcháním, otřesy, určitým pohybem nebo polohou. Může se objevit takzvaný bolestivý oblouk. Při předklonu vzniká prudká bolest, obvykle již od začátku předklonu. Jestliže nemocný bolest překoná, může předklon dokončit. Při vzpřimování vzniká bolest ve stejném místě. Objevují se poruchy čití – trnutí, brnění, dřevěnění, pocit slabosti končetiny. U akutního začátku se objevuje antalgické držení s vybočením pánve, úklonem trupu, mírný předklon, mohutné spazmy zádových svalů, nemocný se brání pohybu. Lasegův manévr je pozitivní obvykle pod 40°.
Pseudoradikulární syndrom – zdrojem bolestí není mechanické dráždění kořene, ale například poruchy hybného systému, a to v meziobratlových kloubech, svalech, úponech šlach a podobně. V průběhu každého radikulárního syndromu vzniká i pseudoradikulární syndrom. Vznikají svalové spazmy různých svalových skupin, kloubní blokády, HAZ a bolestivé body. Tyto reflexní změny přetrvávají a mohou tak vyvolávat vyzařující bolesti. Nelze proto klást ostrou hranici mezi oběma syndromy.
Léčba
V akutní fázi bolesti zad v kříži je dobré využít suché teplo, dále klidový režim, medikace (léky na uvolnění svalového spazmu), analgetika, trakce, polohování do úlevových poloh. Po odeznění akutní fáze je nutné se zaměřit na cviky uvolňovací, automobilizační, cvičení na obnovu vadných pohybových stereotypů, v případě motorického výpadku se zaměřit na stimulaci a reedukaci postižených svalů. Každé cvičení je přísně individuální, musí vyplývat z kineziologického rozboru, který provede fyzioterapeut. Pokud jsou vaše bolesti zad trvalejšího charakteru, rozhodně se doporučuje návštěva lékaře nebo fyzioterapeuta, který dokáže lépe diagnostikovat problém.
Léčba reflexní
Představuje různé fyzikální prostředky, například léčba teplem. Pozor však například u akutního lumbaga na ostré dráždění kůže (led, skořicové a paprikové gely, baňky, akupresura) a masáže.
Manipulací měkkých tkání
Spočívá v léčbě hlubokých fascií, Kiblerovou řasou příčinou i podélnou, protažení pojivové řasy, působení tlaku na myogelózy.
Léčba specifickými metodami
Sem spadají například automobilizace, trakce, postizometrická relaxace (PIR), antigravitační techniky(AGR), polohování, léčebná tělesná výchova (LTV).
Co pomáhá na bolest zad v kříži
Pokud se objeví bolesti v kříži, není vhodné dlouhodobé ležení a vysazení zádových svalů z činnosti. Naopak se doporučují jednoduché cviky a co nejčasnější návrat do normálního denního režimu se zařazením správných pohybových návyků. Pohyb je nutné střídat s adekvátním odpočinkem a dodržováním zdravé životosprávy, která zahrnuje nejen přiměřenou stravu, ale také vyvarování se stresu a nepřiměřené fyzické i psychické námaze. Některé typy bolestí páteře totiž velmi úzce souvisí s psychickým stavem pacienta a vztek stejně jako celkové vyčerpání mohou pacientovy obtíže výrazně zhoršit. Pokud jsou bolesti nesnesitelné nebo nedovolují pacientům normální spánek a odpočinek, je vhodné použít léčivé přípravky na tišení bolestí. Neměly by se však používat dlouhodobě, protože u celé řady z nich je poměrně vysoké riziko vzniku návyku a závislosti.
Bolesti v kříži při předklonu jsou v drtivé většině případů pouze velmi nepříjemným projevem špatných pohybových návyků, a pokud se jich pacient vyvaruje, obvykle bolesti velmi rychle samovolně vymizí. Přiměřená pohybová aktivita by proto měla být součástí každodenního života každého jedince, stejně jako kvalitní spánek a dostatečný příjem živin z potravy.
Bolesti v oblasti dolní bederní páteře a kříže jsou vzhledem k dnešnímu stylu života stále častějším problémem. Často jsou tyto bolesti mírné, nijak významně neomezující, a proto je přecházíme. I tyto ze začátku mírné obtíže jsou pro nás však důležitou informací o tom, že dochází k přetěžování a tím pádem i k poškozování určitých struktur. Je potřeba udělat vše pro to, aby k opětovnému přetěžování nedocházelo. Pokud tyto varovné signály ignorujeme, prohlubuje se přetěžování, což má za důsledek postupné degenerativní poruchy na páteři, které se již projevují velmi nepříjemnými bolestmi a vedou k zásadnímu omezení pohyblivosti páteře.
Pokud chceme ovlivnit bolesti v dolní části zad, musíme si uvědomit, že s bedry velmi zásadně souvisí i postavení v oblasti pánve, aktivita pánevního dna, aktivita bránice, ale stejně důležité je i postavení a svalová hra v oblasti kyčelního kloubu. Proto se také samotné cvičení neodehrává pouze v bedrech a břišním svalstvu, ale je nutné upravit celkové postavení zad a kyčelních kloubů. Je důležité brát v úvahu, že čím déle jsme záda ignorovali a přecházeli jejich varovné signály, tím déle bude trvat regenerace. Buďte proto s cvičením trpěliví.
Cviky
Korekce postavení pánve vleže na břiše
Lehněte si na břicho, hlavu opřete o čelo, horní končetiny dejte podél těla. Dolní končetiny leží volně a pro relaxaci hýžďového svalstva je vhodné vtočit špičky dovnitř, paty ven. Naším cílem je eliminovat prohnutí v bederní páteři a vyklopení pánve, které zapříčiňuje přetěžování bederních obratlů a zavěšení páteře do vazů. Proto podsaďte pánev, zatněte hluboké břišní svalstvo (tedy rozepněte bříško co nejvíce do stran a do pánve) a pár sekund prodýchejte tuto pánevní oblast (pozor, abyste s výdechem nepovolili aktivitu břišního svalstva či nepustili pánev do překlopení). Při správném provedení byste měli cítit, že opora o pánev je v oblasti stydké kosti (ne přední část stehen).
Špatné provedení: Cvik je prováděn špatně, pokud k podsazení pánve došlo tím, že jste zaktivovali hýžďové či zadní stehenní svalstvo. Dále pozor na to, abyste při podsazování nevtáhli pupík či horní část bříška dovnitř – došlo by tím k aktivaci přímého břišního svalstva, což je také nežádoucí.
Počet opakování: Přibližně minutu ve výdrži, opakovat asi 5x (podstatné je, abyste cítili správné provedení). Pokud cítíte, že se aktivuje nežádoucí svalstvo, cvik raději ukončete a odpočiňte si. V ideálním případě opakujte několikrát za den.
Uvolnění křížokyčelního kloubu
Vleže na břiše, horní končetiny v rozpažení, dolní natažené. Jednu nohu ohneme v koleni do pravého úhlu a pomalým tahem koleno posouváme směrem zevně do podpaží (koleno v kontaktu s podložkou), v koncové fázi pohybu koleno můžeme dotáhnout k podpaží rukou. V této fázi pohybu necháme pánev volně, vlastní vahou, klesat k podložce a prodýcháme několikrát pánevní oblast. Stejně pomalým tahovým pohybem vrátíme dolní končetinu do výchozí pozice.
Špatné provedení: Cvik musí začít ohnutím kolene do 90°, pokud není provedeno, cvik není účinný. Vyvarujte se rychlého provedení pohybu a přílišného prohnutí bederní páteře.
Počet opakování: Opakujte na obě dolní končetiny, každou z nich přibližně 5x.
Při ledvinných bolestech je nutné provést řadu vyšetření, která pomohou objasnit jejich původce. Mezi nejjednodušší a nejrychlejší diagnostické metody patří vyšetření moči a krve. Ne vždy ale musí být onemocnění vylučovací soustavy provázeno bolestí. Mezi příznaky, které tato onemocnění provázejí, patří změny v barvě a množství moči, přítomnost kamínků v moči, bolestivost, případně pálení při močení. V případě obtíží se neváhejte obrátit na svého lékaře.
Ve svém příspěvku OTEKLÉ NOHY KOLEM KOTNÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtech.
manzelka ma porad otekle nohy dole kolem kotniku hodne nevime si rady
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava Gruntorádová.
Dobrý den....Mám osteroporozu....Nejvíce v okolí bederní páteře.....Zjištěno před 13.roky......Chdím na Ostropologické centrum......Asi 5.roků jsem brala Flosamax.....Nyní vysazen.....Tak dvakrát do roka zajdu na ortopedii na obstřik bederní páteře......na chvíli to pomůže......Součastný můj problém....Mravenčení,mražení v nohou dolní kočetiny....okolo kotníků.....nepatrný otok .....Nemám žádné křečové žíly viditelné.....nohy mám hladké..... celý život jsem pracovala jako prodavačka.....Tak jsem soustavně chodila po tvrdé dlažbě nebo betonu....na konci září jsem byla na turistickém zájezdě....BYLO TO VELMI NÁROČNÉ.....DOMŮ JSEM PŘIJELA S NAMOŽENÝMI PATAMI....A TOUTO BOLESTÍ.....DOLNÍCH KONČETIN.....Na neurologii se mě nechce.....Nemám odtamtud dobré zkušenosti.....dlouhá čekání...a prášky které vždy zhoršovaly můj zdravotní stav.....vždy jsem je musela vysadit.....V součastnosti beru prášky na vysoký tlak.....Ifimacombi 300 mg/12,5 mg...1 krát denně + Vasocardin ..50...2 krát denně......Prosím o radu jak tento problém vyřešit.....Popřípadě jaký lék volně prodejný mohu zakoupit.....Ps" Při pohybu,chůzi je vše v pořádku....Problém pouze v klidu.....Děkuji za radu.....
Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolníchkončetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.
Krev z dolníchkončetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolníchkončetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolníchkončetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolníchkončetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolníchkončetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.
Příznaky
Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.
Jak postupovat
Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolníchkončetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.
Léčba
V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.
Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.
Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.
Antikoagulační léčba
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Lokální trombolýza
Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.
Kavální filtry
Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.
Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.
Ve svém příspěvku POLYNEUROPATIE DOLNÍCH KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Milan Chloupek.
Jedná se o napadení periferních nervů parazity, v tomto případě filáriemi či jejich larvami (což jsou vlasovci, kde napadení je provedeno nejčastěji bodavým hmyzem). Pokud tyto filarie a mikrofilárie napadnou nervové výstupy z páteře do nohou, říká se tomu polyneuropatie dolníchkončetin. Napadení mozku a nervů či jejich výstupů z páteřního kanálu však může být i jinými parazity, nejčastěji tasemničkami, které mohou způsobovat kromě jiných i stejné problémy jako polyneuropatie, a podle jejich dislokace způsobují nemoci, kterým se pak říká například Tachykardie (srdce napadne vlasovec oční - loa loa), arytmie (srdce napadne vlasovec psí - dirofilaria repens), Roztroušená skleroza, amiotrofická laterální skleroza, autismus, epilepsie, .........- kdy se jedná o napadení mozku a míchy nejčastěji tasemničkami a motolicemi v různých oblastech.
Kdyby si doktoři uvědomili, že každá nemoc je způsobená nějakým parazitem a nečistotou a někdo je naučil jakými, když se to neučili a hledat se jim to nechce, a jak se dají v současné době elektronicky přesně detekovat, nemuseli by se vymlouvat, že je to dědičné, autoimunitní a neléčitelné. Polyneuropatie je poměrně jednoduše léčitelná. Pokud se opravdu jedná jen o neuropatii nohou (kde jsou filáriemi a mikrofiláriemi zasaženy i cévy, žíly a svaly na nohou), pak si realizujte následující protivlasovcovou kůru:
Protivlasovcová kůra (vlasovci patří mezi hlístnice, a to filárie (červi)
Určeno pro diagnózy: Lupénka, Akné, vřídky, Pupínky, ekzém včetně atopického, seborrhojická dermatitida, urticaria chronica, astma bronchiale, dušnost, chronický kašel, senná rýma, ucpané dutiny, alergie všeho druhu, záškuby svalů nebo bouličky pod kůží, zelený a šedý zákal, červené nebo suché oči, otoky končetin, polyneuropatie, tinitus syndrom neklidných nohou, „těžké“ nohy, otoky končetin, vitiligo, svědění kůže, tachykardie, arytmie, vysoký tlak, lymfomy, bércové vředy, migrény, karpální tunely
lék Iverfast 12 (účinná látka Ivermectin) – vhodná k ničení larev (mikrofilárií)
Hetrazan (účinná látka dietylkarbamazan) – vhodná na dospělce (filárií)
Poznámka: Kůra je poddimenzovaná (je možno až 3x silnější), proto je nutné ji časem (max po 3 měsících) opakovat. Poddimenzovaná je z důvodů zmírnění reakcí na tuto kůru, aby člověk nebyl neschopný normálně pracovat
Možné reakce při užívání: únava, těžké nohy, svědění a pálení očí, svědění kůže, otoky kotníků či lýtek, zvýšené smrkání, ospalost. Tyto pocity vymizí s dalšími dávkami léků
Jako podpůrné "léky" je vhodné/nutné nasadit i Informatika (venadren, vasodren, muscudren, lymfatex). Informtatika jsou jistá "homeopatika", do kterých jsou nahrány frekvence vytěsňující tyto různé patogeny.
Další problémy diskutované v příspěvcích jsou samozřejmě způsobovány zase jistými parazity a jsou léčitelné (ne však většinou našimi jednostranně vzdělávanými lékaři, kteří svýmy neodbornými chemickými zásahy nemoc jen prohlubují).
Přeji lepší a spokojenější život
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
pane inzenyre, byl byste tak hodny a napsal mi na mail, zda je mozne lecit se u Vas. dekuji, dana(dana1970@seznam.cz)
Zánět žil dolníchkončetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, systém žil dolníchkončetin se totiž člení na hluboký a povrchový. Při poškození cévní stěny nebo zpomalení odtoku krve dochází k jejímu srážení. V okolí sraženiny se následně rozvíjí zánět žíly. Zánět nejčastěji postihuje žíly dolníchkončetin. Na horních je vzácný a bývá obvykle spojen s poraněním žíly, například při nitrožilní aplikaci léků. Zánět žil se může objevit v oblasti pánve, ve stehně, v lýtku, v kotníku, zánět povrchových žil se projevuje zejména bolestivostí a zarudnutím v průběhu postižené žíly.
Hluboký zánět žil se pak projevuje především otokem končetiny, mezi další možné projevy zánětu žil hlubokého systému patří bolestivost. Riziko zánětu hlubokých žil spočívá především ve zvýšené možnosti vytvoření trombu – zánětem poškozená stěna žil je totiž náchylná k tvorbě krevních sraženin. Tyto tromby se mohou utrhnout, být zavlečeny krevním proudem do plic a zde ucpat pro život důležité cévy – vzniká plicní embolie.
Kromě žil dolníchkončetin může být zánětem postižena v podstatě jakákoliv žíla v těle. Infekční zánět žil na ruce se může například rozvinout jako komplikace zavedení kanyly. Zánět žil v rukou, na předloktí a jinde se může rovněž objevit v souvislosti s traumaty (zlomeniny a podobně).
Diagnostika zánětu žil se opírá jednak o fyzikální vyšetření (pohled, pohmat), jednak může být doporučeno ultrazvukové vyšetření žil. Léčení zánětu žil závisí na zjištěné příčině zánětu.
Ve svém příspěvku OPERACE ARTEROSKLEROZY DOLNÍCH KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sasínková Jiřina.
Mám 64 let,160 cm měřím a 70 kg vážím / nadváha /.Poslední 2 roky mě bolí při chůzi i v klidu
nohy / lýtka,nárty,kotníky... / Ještě mám příčně plochou nohu, vložky nosím
Po vyšetření mě byla určena diagnoza arteroskleroza dolníchkončetin. Pan doktor mě doporučil operaci.Zatím užívám claudienne 100 mg.
Rozhodla jsem se na operaci jít, ale pro mě je důležité znát všechny okolnosti např. jak dlouho
operace trvá jak probíhá a pooperaci pobyt v nemocnici je jak dlouho
Omlouvám se za dotaz, ale když budu vědět do čeho jdu tak budu mnohem klidnější.
,
Mnohokrát děkuji za pochopení
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina Sasínková.
Jak probíhá /zhruba / operace ucpaných cév dolníchkončetin a s jakými výsledky
Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.
Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.
Kde je kříž
Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.
Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.
C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.
Bederní páteř se skládá z 5 obratlů, její přirozené zakřivení tvoří bederní lordóza a je jednou z oblastí nejvíce trpících bolestí. Je třeba mít na paměti, že funkční oblast bederní páteře v sobě skrývá kromě svalů a obratlů také část trávicího systému, je spojena s ramenním pletencem, krční páteří, hrudní oblastí páteře a častou příčinou potíží bývá spojení s pánevní oblastí, kostí křížovou, kostrčí a kyčlemi. Vedle vrozených vad zakřivení páteře, potíží vyvolaných úrazem nebo neurologickým původem, strukturálních změn a poruch funkce vnitřních orgánů jsou častou příčinou akutních bolestí funkční poruchy. Nicméně vždy je třeba mít na paměti i poruchy způsobené reflexně z ostatních funkčně spojených oblastí. Bederní páteří do úrovně druhého bederního obratle (L2) prochází mícha a ta se dále mění v kořenové nervy, které motoricky a sensitivně zásobují dolní polovinu těla. Vzhledem k velké zátěži beder, nejen co se týče váhy, ale i pohyblivosti, velmi často dochází v bedrech k takzvaným výhřezům meziobratlových plotének.
Bederní obratle, vertebrae lumbales (L1 až L5), jsou největší a nejtěžší. Mají hlavně nosnou funkci. Dále mezi obratli L1 až L2 končí mícha. Mezi obratli L3 a L4 se provádí lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku).
Bederní páteř je funkčně velmi složitá oblast, jelikož se do ní mohou promítat bolesti přenesené z ramenních pletenců, hrudní páteře, vnitřních orgánů, potíže v oblasti pánve, kyčlí, křížové kosti i kostrče, ale stejně tak může bederní páteř svými potížemi ovlivnit ty ostatní. Velmi častou příčinou bolesti bederní páteře jsou bolesti z přetížení. K přetížení může dojít při sportu, nevhodné poloze při práci či odpočinku, ale i po dlouhodobém působení stresu a při celkové psychické nepohodě. Ať už jsou příčiny jakékoliv, nejčastěji je bolest způsobena svalovou dysbalancí.
Pokud jsou svaly v oblasti páteře a pánve v neustálém napětí, dochází k jejich přetěžování a postupné svalové hypertonii. Vysoké napětí svalových vláken má za následek zvětšení jejich objemu, čímž dojde k omezení průtoku krve a lymfy a ve svalech se začínají usazovat produkty svalové práce jako kyseliny, laktát a podobně. Překyselený sval nemůže již nadále pracovat, jak by měl, a dochází k zapojení svalů okolních, které by tuto práci primárně vykonávat neměly. Pokud nedojde ke změně polohy, uvolnění či jiné regenerační činnosti, tento proces se několikrát opakuje a celá oblast se tak dostává do disharmonie. Napnuté svaly pochopitelně začnou ovlivňovat i obratle, ke kterým jsou připojené, ostatní měkké struktury se také dostávají do hypertonu, což má za následek bolest, blokádu obratlů, a tedy funkční poruchu.
Velmi častým původcem nejen bolestí, ale i omezení pohyblivosti jsou takzvané extenzory páteře, které mají za úkol držet páteř napřímenou a vyskytují se v průběhu celé páteře, nicméně v oblasti beder jsou nejsilnější. Jejich přetížení vede k obrovskému napětí, které vytváří tlak na okolní struktury, které se dostávají do hypertonu, naopak oblast přední části trupu jako přímé a šikmé břišní svaly jsou v útlumu. Tím dochází postupně k dalším svalovým dysbalancím a celá oblast beder a trupu je pak náchylnější k poškození.
Projevy potíží
Prvním projevem těchto obtíží je bolest. Bolest se může projevovat přímo v oblasti beder, křížové kosti, ale stejně tak se vyskytuje reflexně v oblasti ramen, hrudníku, pánve či dolníchkončetin. Dalším častým projevem nerovnováhy je omezení pohyblivosti bederní páteře, někdy je pohyb doprovázen bolestí. Bolest v této oblasti vede často k psychickým obtížím, vyšší nervozitě a celkovému podráždění. Pokud dojde k blokádě bederního obratle, téměř vždy dojde k omezení pohyblivosti. Problematickou oblastí bývá i skloubení bederní páteře a křížové kosti, takzvané SI skloubení. Blokády této oblasti doprovází bolest projikující do dolníchkončetin, většinou jednostranně. Pohyb bývá výrazně omezen.
Léčba
Léčba bolestí bederní páteře spočívá především v podrobném kineziologickém vyšetření, které odhalí možné příčiny obtíží a zároveň vyloučí úraz nebo neurologický původ. Důkladně se vyšetřuje i oblast ramenních pletenců, lopatek, hrudníku, pánve a krční páteře. Prvním krokem je vždy ovlivnění dysbalancí měkkých tkání, které jsou nejčastějším původcem potíží. Při vyšetření se nachází „trigger pointy“ v oblasti extenzorů páteře, přetížení flexorů kyčlí, oslabení hýžďových svalů a břišních svalů a nefunkční hluboký stabilizační systém páteře. Pokud se při vyšetření narazí na blokádu obratlů či SI skloubení, velmi často dojde k jejímu samovolnému uvolnění po ošetření měkkých tkání a svalů, které ji způsobily, není tedy vždy nutné hned přistupovat k manipulaci či mobilizaci. Častým „křupáním“ jakýchkoliv kloubů dochází ke zvětšení elasticity jejich vazů a klouby se tak stávají nestabilními. Tělo se tedy pak brání vytvořením dalších blokád nad nebo pod tímto místem v oblasti páteře.
Podstatným krokem v terapii je edukace klienta ke cvičení, které navrátí svaly do správného způsobu zapojování, aby nedocházelo k návratu potíží v budoucnu. Vhodné je také naučit klienta, jak správně sedět při práci, zátěži při sportu a jiných denních činnostech. Velmi osvědčenou metodou je cvičení DNS dle Koláře, které naučí klienta zapojit v zatížení hluboký stabilizační systém páteře, jehož podstatná část je právě v oblasti trupu a pánve. Jeho včasná a správná aktivita je zárukou správného provedení jakékoliv činnosti bez rizika poškození pohybového aparátu.
Ve svém příspěvku MRAVENČENÍ KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Hezký den, chtěla bych poprosit o radu. Před cca 3 lety se u mě objevilo mravenčení horních a dolníchkončetin. Nevím co vše má spolu souvislost tak raději vypíšu vše na co si vzpomenu.
- bušení srdce
- výpadky dechu ( né úplné ale hodně špatně se mi dýchalo) nejvíce v autobuse a v uzavřených prostorech
- tiky v očním víčku
- cukání ve svalech různě na ruce na hýždích...
mravenčení končetin na rukou i nohou ( před rokem se mi občas stávalo menší citlivost v malíčku ) ale zřídka.
pocity chladu v horních i dolníchkončetinách. Nejvíce na ruce v které držím u PC myš po delší době na PC je ruka úplně ledová, ale není modrá.
v roce 2013 na jaře se objevilo vitiligo
leden 2011 bezproblémový porod.
Před cca měsícem jsem byla na vyšetření na neurologii. Dr mě poklepala kladívkem a řekla, že na mě nic zvláštního neschledává. Poslala mě na krev Borelioza + vápník vše v pořádku.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ke každému nemocnému se musí přistupovat individuálně, neexistuje žádný spolehlivý model, podle kterého by se mohla léčba bolesti naplánovat. V některých případech se lékaři dostávají za hranice popsaných a doporučených postupů, používají dávky a kombinace léků, o kterých se běžně nelze dočíst. Vždy se vychází z faktu, že správná dávka léku je ta, která bolest utlumí.
Cíle léčby bolesti
Cíle léčby jsou postupné a vedou:
k zajištění klidného a bezbolestného spánku;
k odstranění nebo zmírnění bolesti při tělesném klidu;
k odstranění nebo zmírnění bolesti při tělesné aktivitě;
k odstranění nebo výraznému zmírnění bolesti a dosažení co nejlepší kvality života nemocných.
Postupy
Ke zmírnění bolesti lze využít jak farmakologické prostředky, tedy léky proti bolesti, tak i nejrůznější nefarmakologické přístupy. V mnoha případech je příčinou bolesti nadměrné svalové napětí. Stres vyvolávaný chronickou bolestí vede často k přepětí svalstva, ale narušuje také prokrvování, čímž dráždí nervy vodící bolest. Nastalá bolest pak vede k dalšímu napětí a nové bolesti – vzniká klasický bludný kruh. Existuje však celá řada uvolňovacích technik, které nám pomáhají. Patří sem meditace a jóga, hypnóza, autogenní trénink, ale i tanec, hudba, malování a podobně.
Tyto zdánlivě mírné postupy zaujímají v léčbě bolesti stále větší místo. Další tradiční a velmi úspěšnou metodou je akupunktura. Je-li prováděna odborně, napomáhá mnohdy k výraznému zlepšení při bolestech hlavy, migréně, bolestech zubů či páteře. Také například aplikace chladu a tepla, polohování nebo masáže představují známé pomocníky v léčbě bolesti. Neméně důležitou a často bohužel nevyhnutelnou možností jsou pak léky proti bolesti – analgetika.
V naší poradně s názvem PŘÍZNAKY PŘI ONEMOCNĚNÍ LEDVIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Již delší dobu mám otoky kotníku,dušnost,unavu,je možné že by se mohlo jednat o onemocnění ledvin? děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, otoky dolníchkončetin a únava můžou být příznakem onemocnění ledvin. Dušnost by ale spíše ukazovala na kardiovaskulární problém. Nejlépe bude, když svůj zdravotní stav zkonzultujete se svým praktickým lékařem. Popřípadě "na vlastní pěst" můžete na poliklinice v Lipníku nebo lépe v Olomouci navštívit přímo nefrologii s ledvinami a kardiologii se srdcem a cévami.
Otoky dolníchkončetin můžete korigovat zvednutím nohou vleže a jejich opřením o svislou stěnu, popřípadě nošením kompresních punčoch. Únavu vám pomůže zmírnit odkyselení organizmu a užívání probiotik. Dušnost, tu až podle její příčiny.
Svůj stav nepodceňte a nechte se vyšetřit.
Dnes víme, že bolest není jenom signál toho, že se děje něco špatného, ale že bolest sama o sobě může být nemoc. Nejdůležitějším zdrojem informací o samotné bolesti je pro lékaře samozřejmě ten, kdo jí trpí. Nemocný by se proto měl pokaždé snažit o nejvěrohodnější a nejpřesnější popis bolesti. Na lékaři pak je, aby podrobně zjistil místo bolesti, kdy a za jakých okolností bolest vzniká, při čem se nemocnému uleví, jak bolest kolísá během dne a noci, jaký má vliv na spánek a na příjem potravy a podobně.
V určování intenzity bolesti mohou napomoci nejrůznější pomůcky a zjednodušení, nejznámější je takzvaná vizuální analogová stupnice. Pacient na stupnici 1 až 10 označí, kam by sám svou bolest zařadil z hlediska síly, kdyby 0 znamenala žádnou bolest a 10 nejhorší možnou, nesnesitelnou. Hlavní zásadou musí být, že pacient sám ví nejlépe, jak ho to bolí, a zdravotnický personál musí nemocnému vždy při jeho výpovědi o bolesti věřit.
Dělení bolesti
Podle trvání bolest můžeme dělit na akutní a chronickou.
Akutní bolest přímo souvisí s vyvolávající příčinou a je zpravidla spojena s dalšími reakcemi organismu, jako bušení srdce, zvýšený krevní tlak, pocení, úzkost a podobně. Je řešena v rámci různých onemocnění všemi medicínskými obory a její léčba bývá jednoznačná a efektivní, to znamená, že bolest ustává, je-li tkáňové poškození zhojeno.
Chronická bolest není doprovázena podobnými reakcemi jako bolest akutní, protože nemocný se na bolest adaptuje, zvykne si na ni. Její léčba je složitější a většinou je nutné spojení sil odborníků různých specializací. Může velmi negativně ovlivnit kvalitu života nemocného jednak působením vlastního fyzického utrpení, ale také změnami nálady se zvýšením úzkosti a deprese, poruchami spánku, narušením sociálního a rodinného zázemí a omezením pracovní schopnosti. U chronické bolesti dochází k předrážděnosti nervových vláken vedoucích bolest, které pak reagují nejen na signály bolesti, ale i na jiné podněty, jako je tlak nebo i jen lehký dotyk. Tato předrážděnost trvá často ještě dlouho poté, co byla vlastní příčina bolesti odstraněna. Čím déle se otálí s vhodnou terapií, tím hlouběji se bolest zavrtává do paměti nervových buněk.
Téměř každá bolest je snesitelná, pokud je její konec v dohledu. Chronická bolest se však nemocnému zdá bez konce. Pokud trvá déle než zhruba tři měsíce, je jasné, že se bolest osamostatnila, už není doprovodným jevem onemocnění, ale stala se sama nemocí. Postupně se zmocňuje celého života, dostává se do popředí a stává se jeho jediným obsahem. Bolest nemocného izoluje, izolace se stává příčinou dalšího utrpení a osamění. Nemusí se přitom nutně jednat jen o bolest, která přináší tento bludný kruh – každý chronický a obtížně řešitelný problém, ať už je to nevyléčitelná nemoc, nebo cokoli jiného, nás může dostat do podobné situace.
Podle původu bolest rozdělujeme na nociceptivní (bolest vztahující se přímo ke skutečnému poškození tkáně) a bolest neuropatickou (bolest vzniklou v důsledku poškození nervového systému na různé úrovni).
Nociceptivní bolest vzniká podrážděním speciálních čidel neboli receptorů, kterými se bolest vnímá. Mohou být buď v kůži, svalech a kloubech, pak je nazýváme somatické, nebo jsou přímo v jednotlivých orgánech a pak se nazývají receptory viscerální.
Somatická bolest se dá většinou snadno lokalizovat a popsat.
Viscerální (orgánová) bolest může být přenesena do jiných, zdravých částí těla, čímž značně zkomplikuje rozpoznání onemocnění i volbu správného postupu léčby. Pro lepší představu: například bolest způsobená zánětem nebo nádorem slinivky břišní se může projevit jako bolest v zádech a podobně.
Neuropatická bolest nevzniká podrážděním receptorů jako bolest nociceptivní, ale poškozením částí nervového systému. Pro člověka nemá žádný kladný význam, nefunguje jako varovný ani obranný signál. Charakteristické pro ni je, že vnímání působení některých podnětů na organismus je zkreslené. Například dosud nebolestivé podněty jako třeba dotek oděvu jsou vnímány jako bolestivé. Neuropatická bolest je nejčastěji chronická a je spojena s negativními psychickými pocity – pocity úzkosti, strádání. Může mít velmi rozmanitý charakter. Někdy je stálá, jindy chvilková, může být ostrá a prudká, nebo jen mírná, většinou však velmi nepříjemná. Tato bolest vzniká poškozením nervových struktur. Ty mohou být poškozeny různým způsobem – zánětem, přímým poškozením, infekcí, nádorem, ischémií a podobně. Může vzniknout i jako důsledek léčby, například bolest po ozařování, po amputaci prsu a podobně. Bolest takto způsobená bývá pociťována rozličně, například jako pálení, škubání, bodání, brnění či píchání. Neuropatická bolest vzniká charakteristicky u pásového oparu, zánětů nervů, cukrovky, cévních chorob, nádorových onemocnění, poúrazových a pooperačních stavů i dalších chorob.
Nádorová bolest je často bolest smíšeného původu, tedy jak nociceptivní, tak neuropatická. Stále bohužel přetrvává představa, že k onkologickému onemocnění bolest patří a musí být snášena. Dlužno říct, že se s tímto názorem může nemocný setkat i u některých lékařů. Opak je však pravdou – v současné době jsou lékaři schopni až u 95 % pacientů s nádorovým onemocněním bolest odstranit, nebo aspoň výrazně zmírnit na snesitelnější úroveň. Bolesti u nádorových onemocnění mohou být způsobeny vlastním nádorem – jeho růstem, tlakem na nervové struktury, na pouzdro obepínající orgány, velmi bolestivé jsou postižené kostní struktury a páteř. Dále mohou bolesti vznikat při onkologické léčbě – při diagnostických a operačních výkonech, vedlejšími účinky chemoterapie a ozařování, z celkového oslabení organismu během nemoci, bolestivý může být otok končetiny po operaci prsu a podobně. Nemocný však může trpět i bolestí, která přímo nesouvisí s nádorem ani s jeho léčbou – bolesti hlavy, zubů, zad. Většinou se stává, že onkologický pacient netrpí jen jedním typem bolesti, ale jednotlivé typy se kombinují a mění.
V naší poradně s názvem POLYNEUROPATIE DOLNÍCH KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Prosím odpoví mě nějaká dobrá duše proč mám polyneuropatii dolníchkončetin? Nemám cukrovku,nikdy jsem nekouřila ani nepila alkohol.Ten alkohol jen na malý přípitek např.narozeniny.Mám srážení krve laidenskou mutaci.Moc díků za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někdy si polyneuropatii přineseme do života vlastní genetickou výbavou, podobně jako třeba leidenckou mutaci. To pak vůbec nezáleží na dodržování zásad zdravého životního stylu a neuropatie propukne tak jako tak. V kombinaci s leidenskou mutací zde vyvstává možnost řešení projevů polyneuropatie úpravou dávkování antikoagulačních léků, které určitě užíváte na ředění krve. Domluvte se na tom se svým kardiologem. Také by bylo vhodné být v péči neurologa, který bude kontrolovat změny v projevech neuropatie a určí i následnou léčbu.
U pacientů pobývajících v nemocnici se zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin, protože ke vzniku hluboké žilní trombózy dochází nejčastěji v situacích, kdy nejste zdrávi nebo nevyvíjíte stejnou pohybovou aktivitu, jako když jste v domácím prostředí. Míra rizika vzniku hluboké žilní trombózy závisí také na léčbě, které se pacient podrobil. Vyšší riziko vzniku hluboké žilní trombózy mají pacienti:
po operacích trvajících déle než 90 minut, respektive déle než 60 minut, pokud se jedná o operace dolníchkončetin, kyčelního kloubu nebo břicha;
po operacích kvůli zánětlivému onemocnění, včetně břicha (například zánět slepého střeva);
upoutaní na lůžko nebo pacienti, kteří se nemohou pohybovat, anebo poslední tři či více dnů strávili většinu času ležením v posteli nebo sezením;
kteří jsou méně aktivní než obvykle v důsledku prodělané operace či zranění a existují u nich další rizikové faktory pro vznik hluboké žilní trombózy, jako je například výskyt tohoto onemocnění v rodině.
Při přijetí do nemocnice lékaři zhodnotí zdravotní stav a riziko vzniku krevních sraženin a v případě potřeby budou přijata vhodná preventivní opatření, která zahrnují podávání léků proti vzniku krevních sraženin nebo stažení dolníchkončetin obinadlem od stehen až po kotníky.
Trombóza je děj, při kterém dochází ke sražení (koagulaci) krve za vzniku trombu. V tepnách má za následek nedokrevnost (ischemii) postižené oblasti, v žilách může zhoršit odtok krve.
Ke vzniku trombózy dochází kvůli jedné příčině nebo kombinací faktorů, které jsou známy jako Virchowova trias:
poškození stěny cévy – způsobeno například zánětem, aterosklerózou, imunokomplexy;
turbulentní proudění, nebo naopak zpomalený průtok krve – venostáza, zúžení a nedomykavosti srdečních chlopní, dlouhé sezení a stání, nedostatečný pohyb, dehydratace, těhotenství;
K profylaxi se používá hlavně antikoagulační léčba.
Trombus může být při odtržení od cévní stěny jedním ze zdrojů vmetku (trombembolus) a způsobit tak embolii.
Tromby se velmi často vyskytují spolu s aterosklerózou a zhoršují prognózu nemocného. Běžnými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou: dlouhodobá nehybnost dolníchkončetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, hormonální antikoncepce, Leidenská mutace a jí podobné poruchy koagulačního systému a poruchy chlopenního aparátu dolníchkončetin při chronické žilní nedostatečnosti, kouření, křečové žíly. Pacient může být v ohrožení života.
Ve svém příspěvku LAZNĚ LUHAČOVICE ,,,NEUROPATIE DOLNICH KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bronislava.
Už 6 let se lečím na neuropatii dolníchkončetin.Beru Gabanox 400 6ks denně, Baclofen 25 2x denně a Tramal dle potřeby, Baclofen by mi měl vystřidat Gabanox. Je to čím dal tím horší.Palení,svědění tlak a bolest holenních kosti,křeče.Pan doktor se snaží a vystřídala jsem ještě jiné léky,ale nic mi nepomáhá.Mezi jinýma jsem skoušela CBD 400. Od pana doktora mám informaci,že na neuropatii na lázně nemám nárok.Pojištěna jsem u 211 mám 70 let.Děkují za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František Krejčiřík.
Druhý rok mě neurolog léčí chronickou distální neuropatii. Bolesti noh, otoky,špatná chůze s berlou. Užívám aneurox a enelbin.
Mohl by zastavit zhoršování pobyt v lázních ?
Děkuju za odpověď fr
Trombózou se označuje stav, kdy dochází k zánětu hlubokých žil dolníchkončetin se vznikem krevní sraženiny – trombózy. Situace se významně častěji vyskytuje u dlouhodobě ležících osob nebo u lidí s varixy („křečovými žilami“). K nemoci jsou také náchylnější lidé po operaci či ženy po porodu.
Trombóza se projevuje pocitem tíhy a napětí na jedné končetině, bolestmi postižené končetiny, obzvláště v průběhu žil, bolestmi při chůzi (klaudikační potíže), změnou zbarvení (promodrání), zfialověním (cyanóza), někdy nevolností (nauzea).
Lokální nález se pak projevuje otoky kotníku nebo bérce, smazanými obrysy kloubů s napjatou kůží, vyšší teplotou končetiny, lehkou cyanózou (promodrání, zfialovění končetiny), rozšířenými podkožními žílami v horní třetině bérce, nejasnými zvýšenými teplotami organismu a tachykardií (zrychlený puls).
Provádějí se laboratorní a klinická vyšetření jako ultrazvukové vyšetření, kontrastní rentgenologická flebografie nebo radionuklidové vyšetření, v krvi (séru) se zjišťuje zvýšení D-dimerů.
Situace je nebezpečná tím, že se trombus (sraženina) může uvolnit a jako embolie (vmetek) vniknout do plic. Rizikovým faktorem pro zánět žil na noze je dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného pohybu (například cestování letadlem a podobně), pak se mluví o takzvané cestovní trombóze.
Ve svém příspěvku NOČNÍ BOLESTI NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PAVLA.
V roce 1999 po operaci ploténky, Artroza diabetes. Již několik měsíců mě k ránu budí silné bolesti levé nohy, od prstů brnění a bolesti od nártu až po křeče v lýtku. Přes den při delším stání jako by mi nohy začínaly dřevěnět. Magnézium užívám ale bez efektu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ladislav.
Mám už několik let polyneuropatii dolníchkončetin.Polyneuropatie střednětěžkého stupně axonílního typu.EMG nález stacionární,bez progrese.Nyní jsem byl objednán ortopédem na výmněnu levého kyčelního kloubu koksatroza III.st.Nyní se ptám není pro mně ortopedická operace z důvodu polyneuropatie dolníchkončetin nebezpečná? Předem děkuji za Váš názor.
Při vlastním vyšetření lékař prohlédne a prohmatá postiženou končetinu. Přitom si všímá zarudnutí a případných dalších známek zánětu. Důležitými příznaky jsou otok a bolestivost. K porovnání obvodů postižené a zdravé končetiny může lékař použít metr. K vyšetřování patří i některé zvláštní hmaty se zatínáním svalů při ohýbání plosky nohy. Zvýšená bolestivost ukazuje na hluboký zánět. V případě povrchového zánětu (tromboflebitidy) obvykle ke stanovení diagnózy stačí jen anamnéza, pohled a prohmatání končetiny. Při podezření na hluboký zánět (flebotrombózu) provede lékař ještě některá další vyšetření. Patří k nim odběr a laboratorní vyšetření krve, které má stanovit množství faktorů přítomných při srážení krve. Určuje se zejména koncentrace D-dimeru. Při jeho negativitě (tedy nezvýšeném množství) lze akutní trombózu s největší pravděpodobností vyloučit. Dalším cenným vyšetřením je ultrazvukové zobrazení žilního systému, takzvané sono. Sono žil dolníchkončetin je dopplerovské vyšetření, které ukáže případné změny v proudění krve v žilách.
Vhodnou doplňkovou metodou léčby a prevence opětovného propuknutí hluboké žilní trombózy jsou pravidelné procházky, při nichž by pacient neměl zapomínat na nošení kompresních punčoch. Pravidelné procházky jsou nejen dobrou prevencí onemocnění, ale také pomáhají zabránit vzniku komplikací, jako je například posttrombotický syndrom.
Zvednutí dolníchkončetin
Zvednutí dolníchkončetin při odpočinku vsedě je další vhodnou doplňkovou metodou léčby hluboké žilní trombózy. Dochází totiž ke snížení tlaku v žilách lýtka a k omezení rozlévání krve v samotném lýtku (což snižuje bolestivost a otok). Je potřeba zajistit, aby vaše chodidlo bylo výš než kyčel. Jedině tak se zlepší odtok krve z lýtka. Ideální je podložit si patu polštářem nebo jiným vhodným předmětem. Pokud je to možné, zkuste si zvednout dolní část postele (tam, kde spočívají vaše chodidla a lýtka) tak, aby chodidlo bylo výše než kyčel.
Mezi léky na prokrvení končetin patří například Enelbin.
Enelbin je lék, který předpisují zejména cévní lékaři. Patří do skupiny takzvaných vasodilatačních léků, což jsou lidově řečeno léky na roztahování cév. Účinnou látkou je sloučenina naftidrofuryl. Naftidrofuryl uvolňuje hladkou svalovinu cév, rozšiřuje je, zlepšuje průtok krve, a dokonce působí velmi lehce proti shlukování destiček a srážení krve.
Největší využití má tento přípravek v cévním lékařství. Lék se obvykle podává u ischemické choroby dolníchkončetin, při postižení cév končetin při cukrovce 1. typu či 2. typu, u Raynaudovy nemoci a při pocitu chladných končetin. Enelbin se může podávat u různých nemocí mozku vznikajících na podkladě zhoršeného prokrvení při ateroskleróze. Obvykle se podávají dvě 100miligramové tablety denně.
Lék většinou nemá zásadní vedlejší účinky, je však nutno zdůraznit, že nedokáže zázraky a u těžších forem ICHDK je nutné ho považovat spíše za podpůrnou léčbu.
Pokud jste příznivci přírodní léčby, tak jako prevenci zkuste vodoléčbu. Při nedokrvení končetin nejlépe poslouží právě osvědčená domácí vodoléčba, ke které potřebujete pouze teplou a studenou vodu, vanu nebo velký škopek. Končetiny musí být před vodoléčbou pořádně zahřáté – masírujete je kartáčem, třete rukama a podobně. Léčení vodou je tak staré jako lidstvo samo. Starým osvědčeným receptem proti nedokrvování nohou je i chůze naboso ve vlhké trávě hned po ránu, jakmile vstanete z teplého lůžka. Zpočátku choďte v trávě jen několik minut. Nohy pak řádně otřete, obujte si vhodnou obuv a choďte do zahřátí a prokrvení nohou.
Hluboká žilní trombóza znamená přítomnost trombu v hlubokých žilách nejčastěji dolníchkončetin či pánve. Může ale postihnout kteroukoliv žílu hlubokého žilního systému, a to i na horních končetinách, dále v hrudníku a břiše. Velmi často probíhá – zvláště na začátku – skrytě a ve skryté formě může dosáhnout rozsah trombózy velkých rozměrů. Souvisí to s tím, že hluboký žilní systém má souběžné řečiště, tedy probíhá v mnoha větvích, které mohou svoji funkci navzájem přebírat, a dále s tím, že trombus nemusí vždy cévu uzavírat, ale může v ní dokonce i vlát a dojde k zúžení cév. Příznaky jsou tak do jisté míry atypické, i když některé z nich se vyskytují zvláště u pokročilých forem běžně. Patří k nim zpočátku nebolestivé otoky dolníchkončetin, omezení rozsahu pohybů v hlezenním či kolenním kloubu pro bolest a citlivost při hlubším zmáčknutí v oblasti bérce. Někdy se vyskytují pocity „cizích či neklidných nohou“ (atypické vnímání dotyku, pocity brnění i v klidu a podobně), trvalé lehké zvýšení teploty. Trombózy hlavních žilních kmenů však už vypadají typicky, zvláště rozsáhlými otoky a barevnými změnami, tedy komplexní poruchou prokrvení. Představují ohrožení pacienta nejen z hlediska možné ztráty končetiny, ale i těžkého poškození zdraví či ztráty života.
Kromě těchto projevů je možná i laboratorní diagnostika, která stanovuje atypické projevy krevního srážení. Průkaz hluboké žilní trombózy je však možný i pomocí ultrazvuku – Dopplerovské ultrazvukové neinvazivní vyšetření může dobře stanovit průchodnost žil a objevit ucpání cévy krevní sraženinou.
Nejzávažnější komplikací hluboké žilní trombózy je embolie plicnice, která bezprostředně ohrožuje pacienta na životě. Řada plicních embolizací přesto probíhá rovněž skrytě, protože se uvolňují malé tromby, které vystřelují do plic a uzavírají jen malé okrsky. I v těchto případech je ohrožen život pacienta, protože se mohou opakovat a počet uzavřených okrsků se sčítá. Tyto okrsky plic jsou bez léčby ztraceny pro dechové funkce v dalším období, takže i tyto malé embolizace, často vůbec nerozpoznané, závažně poškozují pacienta do příštích let. Masivní plicní embolizace, kdy je uzavřen embolem rozsáhlý úsek plicního řečiště a krev se do plic nemůže dostat, se projevuje selháním srdečních, oběhových a dechových funkcí organismu a končí bez agresivních léčebných postupů smrtí pacienta.
Ateroskleróza patří mezi civilizační nemoci. Je chronickým progresivním onemocněním, při němž dochází k narušení cévních stěn, usazování tukových částic, tvorbě ateromů a trombů, které zužují průsvit cévy a zhoršují průtok krve postiženou cévou.
Ucpané cévy vznikají nejčastěji v hlubokých žilách dolníchkončetin. Ucpání se projevuje otokem dolní končetiny a výraznou bolestivostí. Onemocnění je nebezpečné tím, že se krevní sraženina může z dolní končetiny utrhnout a dostat se až do plic za vzniku závažné a život ohrožující plicní embolie.
Pacient s diagnózou ucpané cévy dolníchkončetin pozoruje náhlý otok nohy, která bolí v klidu a zvláště při pohybu. Způsobuje to hromadění krve, která má ztížený odtok.
Je nutné zahájit co nejdříve protisrážlivou léčbu. Provádí se i katetrizační léčba. Ta spočívá v zavedení katétru, tedy tenké dlouhé hadičky, až ke krevní sraženině, která se tak mechanicky i chemicky rozruší.
Světová zdravotnická organizace rozdělila analgetika do tří stupňů. Pro první stupeň mírné až středně silné bolesti jsou určeny léky, které se označují jako „nesteroidní analgetika“. Patří k nim například všem dobře známy Ibuprofen, Diclofenac nebo Indomethacin. Avšak k léčbě této bolesti lze použít i paracetamol (Paralen) nebo kyselinu acetylsalicylovou (Aspirin, Acylpyrin).
Tyto léky není vhodné kombinovat mezi sebou, ale při silnějších bolestech se mohou spojit s dalším stupněm pro silné a kruté bolesti – ty se nazývají „slabé opioidy“. Tato skupina léků se takto nazývá pro podobnost účinku s opiem, přírodním alkaloidem získávaným z nezralých makovic. Dříve se těmto lékům říkalo opiáty. Hlavním představitelem této skupiny je tramadol a kodein.
Pro nejsilnější, nesnesitelné bolesti jsou určené „silné opioidy“. Základním lékem je zde morfin. Zpravidla se k těmto lékům užívají i léky z některé z předchozích skupin anebo léky pomocné.
Pomocné léky
Onemocnění zhoubným nádorem představuje vždy velmi závažný zásah do psychiky nemocného. Nebezpečí smrti, nejistota, strach o sebe a své blízké, to vše vede k úzkosti a depresi. Pokud je nemocný v depresi, špatně spí a nechutná mu jíst, všechny strasti včetně bolesti pociťuje daleko intenzivněji. Proto jsou velmi důležitou součástí léčby nádorové bolesti také antidepresiva. Nejenže tlumí depresi, ale přímo se i podílejí na léčbě bolesti – mají vlastní analgetický účinek. Nemocní pak potřebují užívat méně analgetik, jsou spokojenější, jejich největší chmury jsou obroušeny a mohou tak plně prožít každý den.
Antikonvulziva
Další skupinou léků, které se v poslední době v léčbě bolesti široce uplatňují, jsou léky, které se užívají pro záchvaty křečí, takzvaná antikonvulziva. Používají se tam, kde se jedná o bolest způsobenou postižením nervů, nebo když bolest přichází v záchvatech. Na některé typy bolesti jsou tyto léky daleko účinnější než běžná analgetika.
Antidepresiva
Proti strachu, nespavosti, úzkosti a ke zmenšení svalového napětí se používají léky zvané benzodiazepiny.
Kortikoidy
U nádorové bolesti hrají významnou roli kortikoidy, hlavně u pokročilých stadií a u nádorů, kde dochází k rozpínání a otokům jednotlivých orgánů a k rozsevu nádorových metastází. Využívá se zde jejich protizánětlivého a antiedematózního (zmenšující otok) účinku.
Dalšími pomocnými léky mohou být léky proti zácpě, svědění, nevolnosti, zvracení, nespavosti a další, zkrátka prostředky ke zmírnění všech nepříjemných pocitů, ať už způsobených vlastním onemocněním, nebo jeho léčbou.
Tento zdravotní problém se může zhoršovat z několika příčin. Jednou z nich je například cestování, protože při cestování nezřídka dochází k tomu, že člověk dlouhodobě strnule sedí se svěšenými končetinami, často v omezeném prostoru. V důsledku zemské přitažlivosti pak dochází k většímu hromadění krve v dolníchkončetinách. Tím, že jsme při cestování v klidu, oslabuje se i funkce takzvané svalové pumpy, která, pokud chodíme, podporuje návrat krve k srdci. Proudění krve také zhoršuje ohnutí v oblasti kolen a třísel, protože okolní tkáně tlačí na žíly. Důsledkem jsou oteklé kotníky a lýtka.
Mezi další rizikové faktory patří kouření, obezita, hormonální léčba, těsné oblečení, nevhodný pitný režim, některé jiné závažné nemoci. Otékání nohou mohou ovlivnit rovněž vrozené dispozice. Pokud se u blízkých příbuzných objevují opakovaně žilní trombózy, pak jste i vy ohroženi tvorbou trombů – krevních sraženin ve zpomaleně protékající žilní krvi. Pomineme-li vážnější zdravotní příčiny, tak jedním z banálních důvodů může být i špatná obuv. Pokud nosíme nevhodnou obuv, tak se spolu s ní mění i náš styl chůze. Tělo si chce pomoci k příjemné poloze nohy a výsledkem je nášlap na celou plochu chodidla místo zdravého využívání plochy prvního a pátého prstu. Změna v chůzi může být minimální, ale přesto začnete používat jiné svaly, čímž můžete některé omezovat. Změníte tak oběhové poměry v noze, která následkem toho začne otékat. Je tedy nutné klást důraz na vhodnou obuv, která by měla mít plnou patu a měkčí špičku. Pokud se však nechcete vzdávat svých oblíbených bot, je možno v některých případech sáhnout po ortopedických vložkách. Nejlepším řešením je návštěva ortopeda. Ten vás vyšetří a předepíše vám ortopedické vložky na míru.
Ještě několik poznámek k jednomu ze zmiňovaných negativních faktorů, k obezitě. Tělo musí pracovat s větším břemenem a dochází k filtraci vody z krevního oběhu do okolního prostoru. Tam zůstává a obtížně se vstřebává, kvůli tomu se nahromadí a vznikne otok. Tomu se dá předcházet, jestliže budete nohy takzvaně polohovat, to znamená, že je položíte výš, než máte pánev, a chvíli s nimi v této poloze relaxujete. Rovněž pomáhá delší chůze a plavání.
Otoky nohou jsou také častým jevem v těhotenství. V těle maminky koluje během vývoje dítěte větší množství tekutin, což vede k otokům, především ve vyšších fázích těhotenství. Zpravidla bývá příčinou i rychlý nárůst váhy. To vše se umocňuje, pokud nastávající maminka dlouho stojí nebo sedí. V těchto polohách se totiž podporuje ukládání tekutiny mimo krevní oběh. Ideálním řešením je tedy polohovat nohy a podnikat malé svižné procházky. Také je nutné regulovat příjem tekutin. Pro budoucí maminky je ideální vypít denně maximálně 4 litry.
