Anorexie (či mentální anorexie) je psychická porucha, při které postižený úmyslně snižuje svoji tělesnou hmotnost. Zjednodušeně řečeno, lidé trpící anorexií odmítají jídlo. Ne snad proto, že by neměli hlad nebo chuť, ale proto, že si připadají stále tlustí, a tudíž jíst nechtějí.
Příběhy lidí s anorexií
Projímadla
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla.
Ve svém příspěvku MAST NA NARAŽENÉ ŽEBRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Veverková.
Dobrý den,prosím o radu,který gel je vhodný na naražená žebra při velkých bolestech.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela Šinkmajerová.
Dobrý den.
Žiju už sama, nemá mi kdo pomoci. Narazila jsem si žebro vzadu nad pasem. Co mi O P R A V D U pomůže od bolesti? Mám mast IBALGIN, ale zdá se mi, že vůbec nepomáhá. Od naražení žebra uplynul ZHRUBA TÝDEN. Prosím, pomozte mi, DĚKUJI.
Marcela Šinkmajerová
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu.
Ve svém příspěvku BOLESTI ZAD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivetka.
dobry den mam vlekle potize ze zadi pocinajici osteofytu lehke snizeni plotenek byla jsem odeslana k neurologovi a ten mi odblokoval zebra take mam paleni v oblasti zad neustale me boli v oblasti levehozebra vyloucili plc embol i infarkt brneni rukou a nohou prosim o radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Staňa.
Již 10 let mám úporné bolesti zad a kloubů. Až doteď. Na radu ortopeda jsem začal užívat kmenové buňky. Od 2. měsíce se cítím jako znovuzrozený a dokonce jsem začal sportovat. Kmenové buńky jsem objednal na webu https://www.zdravi-energie.cz a změnily mou kvalitu života. Doufám, že to pomůže. Staňa
Ve svém příspěvku DIAGNOSTIKA VNITRNIHO PASOVEHO OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Blahová.
Jak poznam,ze mam vnitrni pasovy opar.Jsem na neschopence z duvodu neurologickych.Mam pochroumanou krcni i bederni pater,tak rehabilituji a tak.Pred par dny se mi udelal pasovy opar na cele,dostala jsem antivirotika.Mam ale strach protoze me stale boli krk,v krku,hlava,brni ruce ,abych jeste nemela vnitrni opar.Proto bych chtela vedet,jak ho diagnostikovat.Dekuji Iveta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.
Mojí mamce zjistili vnitřní pásový opar po mnoha týdnech, jsem jediný, kdo jí mohl přijet pomáhat, vše bylo u mě v pořádku. Má praktická lékařka říkala, že se nemohu nakazit, ale kdybych měl nějaké potíže, tak mám přijít. Jenže v mém věku ( 48 ) mám potíže stále, bolest zad, kloubů.... prodělal jsem mnoho nemocí... poslední cca týden jsem stále unaven, hodně mě bolí žebra ( myslel jsem, že jsem si je někde narazil ), horkost, bolest se stěhuje a stupňuje, začal jsem se zadýchávat a jediné viditelné je to, že se mi zhoršil jeden malý ,, flíček ,, lupenky. K lékaři nemohu, protože u mamky to dopadlo tak, že než zjistili co jí je, tak skončila v nemocnici a ihned - dnes - jí 3,5h operovali. Kdybych se nakazil, tak by se ,, lidově ,, zbláznila. Takže jsem u ní v domě na samotě a snažím se překonávat bolest, aritmie a jiné.
Jsem bezmocný... Za jakoukoliv reakci děkuji předem
Ano, zaražené větry mohou vyvolat výraznou bolest zad, která může působit velmi nepříjemně.
Plyn nahromaděný ve střevech zvyšuje vnitřní tlak a dráždí nervy, které mají společné dráhy s oblastí páteře. Mozek pak bolest vyhodnotí jako bolest zad, i když samotná páteř není poškozená. Tento typ bolesti může být ostrý, tlakový nebo vystřelující a často zmizí po uvolnění plynů.
Kde přesně záda při zaražených větrech nejčastěji bolí?
Nejčastěji se bolest objevuje v bederní a křížové oblasti zad.
Bolest se však může šířit i do boků, pod žebra nebo mezi lopatky. Typické je, že lokalizace není úplně přesná a může se měnit během dne. To je jeden z rozdílů oproti bolesti páteře, která bývá stabilnější a vázaná na konkrétní pohyb.
Jak poznám, že nejde o „bloklá záda“, ale o střeva?
Rozhodující je souvislost bolesti s trávením a plynatostí.
Pokud se bolest nemění při pohybu páteře, ale zhoršuje se po jídle, vleže nebo při nafouknutí břicha, je střevní původ velmi pravděpodobný. Silným vodítkem je také úleva po odchodu plynů nebo po chůzi.
Může bolest zad od zaražených větrů vystřelovat?
Ano, bolest může vystřelovat do různých částí zad.
Důvodem je podráždění nervových drah, které vedou jak ze střev, tak z oblasti páteře. Přestože může bolest působit dramaticky, obvykle nejde o poškození nervu ani meziobratlové ploténky.
Je normální, že bolest přijde náhle a bez varování?
Ano, náhlý vznik bolesti je pro zaražené větry typický.
Plyn se může nahromadit poměrně rychle, například po jídle nebo při delším sezení. Jakmile tlak překročí určitou hranici, bolest se objeví náhle a může být velmi intenzivní, i když předtím nebyly žádné potíže.
Může to bolet tak, že se bojím pohnout?
Ano, intenzita bolesti může být překvapivě silná.
Někteří lidé popisují pocit, že se bojí pohnout nebo že mají strach z vážného problému se zády. U zaražených větrů však obvykle pohyb páteře bolest nezhoršuje a opatrná chůze nebo změna polohy naopak přináší úlevu.
Může se stát, že záda bolí, i když nemám výrazně nafouklé břicho?
Ano, je to možné.
Plyn se nemusí vždy projevit výrazným zvětšením břicha. Někdy se hromadí spíše v hlubších úsecích střeva, kde vyvolává tlak a bolest zad, aniž by byl nafouknutý vzhled nápadný.
Je trapné, ale může mi opravdu ulevit obyčejné „odpuštění větrů“?
Ano, a je to naprosto normální.
Odchod plynů snižuje tlak ve střevech, což často vede k rychlé úlevě od bolesti zad. I když je to společensky nepříjemné téma, z fyziologického hlediska jde o přirozený a žádoucí proces.
V naší poradně s názvem BOLESTI DROBNÝCH KLOUBŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobrý den,chci se zeptat,byla jsem na revmatologii,test na revma negativní,artrititu ve věku 34let nemohu mít,pí doktorka mi říkala,že bolest někdy sama vymizí,předepsala analgetika.Trpím bolestí na obou hřbetů rukou,i zespod jsou tam nárustky dříve měkké,nyní jsou tvrdší,menší,při přitlačení bolí,občas svědí,oba prostředníčky bolí v kloubech bolest ostrá,"jde" to jakoby dopředu,nejhorší je chlad,studená voda,bolí všechny prsty,horší hybnost.Na pohled nejde nic poznat,jen při doteku.Dále viz.foto,mám na ruce bouličku 3cm ,nebolí,je měkká.A ještě obdobné problémy na prstou u nohou,bolí v zimě,když stojím na nerovném povchu,rohožka ve sprše,kamínky,...A od dětství mě bolí klouby při změně počasí,přesně vím 2h dopředu,že bude pršet,někdy to je nesnesitelná bolest. Děkuji mnohokrát za odpověd´.Nevím si sama rady,pí revmatoložka se na mě dívá,že jsem si to vymyslela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Boulička vypadá jako zbytnělý uzlík na šlaše. Bylo by možné jeho chirurgické odstranění. Podle příznaků zřejmě máte revmatoidní artritidu. Budete potřebovat péči do konce života, takže bude potřeba najít lékaře, který má o vaše problémy zájem a bude je chtít léčit.
Nejvíce naražená žebra bolí, když rychle dýcháme, kašleme, kýcháme nebo se něčemu smějeme. Bolest může trvat i několik týdnů. Doporučuje se 4–6 týdnů absolutního klidu a spaní v polosedě.
V naší poradně s názvem SPATNÉ VYLUČOVÁNÍ ŽLUČI PŘÍZNAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva.
Dobrý den,prosím o radu mám problém se stolicí vždy jsem měla spíše zácpu ale ted chodím každé ráno(pak už ne)sož se dobrý ale ta barva stolice je spíše do žluta nebo taková hnědožlutá při utření na papíře je spíš žlutá barva také mám bolest v prv.podžebří a jako boku něký cítím takové jiko pálení bublíní ve střevech.na sonu břicha vše v pořádku.to býlo celé výšetření.Citím se jak kdyby mě to v pase pulilo takový divný pocit přesně kde končí žebra musím sedet jak tehotná abý mi to nepřekáželo přitom tlustá nejsem tak mě nemá co tlačit.U lékaře si připadám jak blázen.poradíte jak se toho zbavit.zkoušela jsem i probiotyka ale nic.diký
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Doporučuji zahájit žlučníkovou dietu a objednat se někam na internu na pořádné vyšetření jater a žlučníku.
Ne každá bolest na hrudi má srdeční původ. Velká část potíží vychází z jiných struktur, které se v oblasti hrudníku nacházejí. Tyto příčiny jsou obvykle méně nebezpečné, ale mohou být velmi nepříjemné.
Svaly, žebra, páteř a mechanická bolest
Svalová a mezižeberní bolest se často zhoršuje při pohybu, změně polohy nebo při stlačení bolestivého místa.
bolest při otočení trupu
bolest při zvedání paží
citlivost na dotek
Mechanická bolest bývá bodavá a mění se s pohybem.
Trávicí trakt, reflux a jícen
Bolest vycházející z jícnu nebo žaludku může napodobovat srdeční obtíže. Často se objevuje po jídle nebo vleže.
pálení za hrudní kostí
kyselá chuť v ústech
zhoršení vleže nebo v noci
Reflux může způsobovat výrazný tlak na hrudi, který pacienti často zaměňují za srdeční bolest.
Jak tyto příčiny obvykle bolí a jak se chovají v čase
Nesrdeční bolesti se často mění v čase, reagují na pohyb, polohu nebo jídlo a nebývají spojeny s typickými srdečními příznaky.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIE V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Havlíková.
Dobrý den.
Již 3/4 roku se léčím s bolestmi na hrudi, v oblasti pravé lopatky, pravého žebra. Doktoři mě léčí na Cervikobrachiální syndrom. Na rehabilitacích si vyžádali udělat krevní testy na chlamydie a boreliozu. Pan doktor mi sdělil, že jsem obojí kdysi prodělala a získala jak boreliózu, tak chlamydie pneumonie, ale že tělo se s nimi, i když jsem vůbec nebyla nijak léčena,poradilo samo. Tak teď jsem prý jako očkovaná proti nim, jelikož mám vytvořené protilátky a nemusí mě nijak léčit či kontrolovat. Mám pořád problémy s bolestmi na hrudníku, teď i střevní problémy, křeče, blok na žebrech, bolesti na pravé lopatce, píchání v pravém rameni. Na rehabilitaci si s mnou nevědí rady, hned lepší, pak zas horší. Potíže se zhoršují jakoukoliv námahou. Mohly by tyto moje příznaky souviset s chlamydií pneumonie?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka.
Odpovídám na Váš dotaz. Pokud Vám byly chlamydie pneumonia prokázány, snažte se dostat k nejlepším odborníkům na toto onemocnění. Nenechte se ničím a nikým odbýt, nebo dopadnete moc špatně. K tomu Vám chci sdělit. Měla jsem úplně ty samé problémy, chodila jsem od " čerta k ďáblu " , nikdo mi nedokázal sdělit opravdu objektivně o jaké onemocnění se jedná. Přestože jsem byla přeléčena AT, můj stav se zhoršoval natolik, že bylo neúnosné cokoli dělat. Zbořila se mi celá páteř, výsledky na MR moc špatné, se střevy jsem rovněž skončila v nemocnici, neúměrná únava Vás naprosto skolí, nebudete schopna již žít normálním životem. Mám zato, že je snad zákaz chlamydie řešit. Skončila jsem v invalidním důchodu, přestože jsem byla celý život workoholik, a moc jsem se těšila dál na práci. Nemohu dělat nic. Po obyčejném nákupu, kde dnes bez vozíku nefunguji vůbec, pak doma třeba tři hodiny spím, a nejsem ničeho schopná. Strašná únava, bolesti stále dokola. To samé má můj manžel. Nepodceňujte to a snažte se to nějak léčit. V léčení Vám neporadím, prostě tady se to moc neřeší. Snad až to skolí půl národa, tak to budou možná řešit. Je to fakt strašné. Přeji Vám zlepšení a mnoho zdraví.
Naražená žebra jsou úrazem, ke kterému může dojít při nejrůznějších sportech, ale i zcela běžných aktivitách. Příčinou bývá zpravidla přímý úder nebo pád. Přináší s sebou spoustu bolesti, kterou bohužel zhoršuje i obyčejné dýchání. Vzhledem k tomu, že žebra chrání životně důležité orgány, není na místě tento úraz podceňovat. Úrazy spojené s pohmožděním žeber nejsou nic neobvyklého a nevyhýbají se žádné věkové skupině. Nejčastěji se však týkají sportovců, kteří se věnují kolektivním sportům, kdy dochází k častému kontaktu s protihráčem (typicky úder loktem). Své o tomto úrazu ví i cyklisté či lyžaři, které někdy potkal pád.
Když zjistíte, že máte na hrudníku jakoukoliv deformaci nebo se na něm tvoří podlitina či krevní výron, hůře se vám dýchá, máte dráždění ke kašli, nebo dokonce vykašláváte krev, neotálejte s návštěvou lékaře. Ten vás pošle na rentgenové vyšetření, aby se zjistilo, zda není nějaké žebro zlomené. V takovém případě by totiž mohlo dojít i k nežádoucímu poškození orgánů (zejména plic), které je život ohrožující.
V naší poradně s názvem JE TO VNITRNI PÁSOVÝ OPAR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Sedláčková.
Jsem na nemocenské pro bolest zad na prave strane, nejdrive me mirne tlacilo pod zebry pri pohybu, behem tydne se zhorsilo v krece pod zebra vzdy jen pri pohybu. Lekar mi dal rehabilitace kvuli jednostrannne namozenym svalum, ale sestricce se to nezda moc normalni. Pred 20 lety jsem mela pasovy opar na strane leve a bolesti byly podobne, ale mela jsem asi 10 malych puchyrku, takze sedala dobre stanovit diagnoza. Jinak bolesti velke vnitřní. Chtela bych se zeptat, jestli se muze pasovy opar opakovat a jestli se da zjistit treba z vysetreni krve?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar se může opakovat neomezeně krát po zbytek života. Virus způsobující pásový opar zůstává trvale v těle od prvního onemocnění neštovicemi až do smrti. Probudit ho můžou různé impulsy nejčastěji stres nebo jiné onemocnění. Nelze vyléčit. Lze tlumit pouze jeho projevy v době manifestace pomocí antivirotik.
Základní zásadou úspěšné léčby je pečlivé dodržování klidového režimu. Doporučuje se také obvázat hrudník, aby došlo k jeho částečnému znehybnění, což pomůže zmírnit bolest i urychlit hojení. Před samotným obvázáním se pořádně nadechněte a v pomalém výdechu proveďte opatrnou fixaci obvazem. Dejte pozor, abyste ho příliš neutáhli, bylo by to nepříjemné. Ideální je, pokud vydržíte alespoň 5 dní, než fixaci povolíte, sundáte a případně vyměníte. Naražená žebra jsou velmi bolestivý úraz. Obvykle se také podávají analgetika, zvláště na noc, abyste se mohli v rámci možností vyspat. Sami vyzkoušejte, jaká poloha je pro vás nejsnesitelnější, nejbolestivější bývá klasické ležení, doporučuje se polosed. Ačkoliv je vyléčení individuální záležitostí, zpravidla je nutné mít klid alespoň 5–6 týdnů a spát v polosedě. Největší bolest ustoupí zhruba po měsíci, výjimkou však nejsou ani posttraumatické bolesti, kdy naražená žebra při určitých pohybech pocítíte i po několika měsících od úrazu.
Ve svém příspěvku ZÁVRAŤ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Dobrý den, Už 2 měsíce mám potíže: motání hlavy (ne že by se mnou něco točilo, ale spíš jako by mě něco unášelo, houpalo se se mnou, pocit opilosti), tupá bolest krční a hrudní páteře. Byla jsem na CT hlavy - nic, neurologii- nic, odběrech krve a testech na boreliozu- nic. Ležela jsem 14 dní na rehabilitaci, kde mi odblokovali krční páteř, cvičili se mnou, ale obtíže neustupují. Fyzioterapeutka mi říkala, ze mám nejenom zablokovanou páteř, ale i žebra, svaly zatuhlé, nejvíce v oblasti AO spojení. Po propuštění jsem byla odeslaná zpět na neurologii, kde mi objednali magnetickou rezonanci hlavy a krční páteře k vyloučení roztroušené sklerózy a jiných onemocnění. Ale výsledky se dozvím až 14.12.Mám hrozný strach, jestli to není něco jiného než páteř...Nyní jsem doma, potíže přetrvávají a některé se přidaly - když si jdu lehnout, tak mi škube ve svalech, lehce trhnu nohou, rukou, hlavou někdy. Dále se přidala bolest kříže, kostrče, kyčlí....Tyto dlouhé obtíže mi už negativně působí na psychiku, nic ne mi nechce, na nic nemám náladu, brečím někdy, nikam se mi nechce(protože se bojím, že se mi zamotá hlava). V zimě jsem teda měla drobnější autonehodu, při které jsem prudce trhla hlavou. U lékaře jsem nebyla, protože potíže jsem měla minimální. Mohla bych vás požádat o Váš názor? Už jsem vážně bezradná. Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromir.
Dobry den,
1-Zkusil bych zajit na orl,
2-cinsky lekar (paty element) v Praze ve vrsovicich,
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?
Ve svém příspěvku REFLUX JÍCNU - DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Tak nevím, možná každému kdo má reflux jícnu vadí jiná potravina,ale manžel má refluf asi 15 let a stravovat se podle Vašich rad tak je již pod kytickami. Nadymava zelenina, cibule,česnek, tlačenka a ostatni problémové potraviny opravdu nepatří do jídelníčku pacientů s refluxem. Připadá mi že na internetu rádi kde kdo, najít rady odborníků kterým se dá věřit je problém protože NET je zahlcen pseudoradci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Údajně mám reflux, užívám Kinito druhý měsíc, situace se zlepšila mírně,hodně se mluví o pálení žáhy ,mě ale žáha nepálí ani nepálila,měla jsem a mám pocit plnosti, tlak v podžebří, po sebemenším jídle se mi nafouklo břicho, měla jsem bolesti celého těla , bolel mě každý sval, žebra. Přišla jsem z nákupu,uklízela, cokoliv a musela jsem si lehnout,jak mě bolelo celé tělo.Pomůžou třeba čaje z bylinek a z jakých ? A co jíst? děkuji.
