Zvětšené lymfatické uzliny se považují za jeden z příznaků onemocnění. Nemusí se jednat pouze o nemoci infekčního původu, ale také například o rakovinotvorné bujení nebo autoimunitní onemocnění, jako je celiakie nebo Crohnova choroba.
Bolestivé uzliny jsou příznakem, který by neměl být nikdy podceňován. Uzliny jsou sídlem imunitních buněk a k jejich zvětšení dochází při zánětu, kdy se imunitní buňky množí a bojují proti infekci. Takto zduřené uzliny bolí. Uzliny se mohou zvětšit i při nádorech, v této situaci jsou ale většinou nebolestivé. V uzlině se množí imunitní buňky, tudíž se mnohonásobně zvyšuje jejich počet a uzlina se zvětšuje. A také tím, že se v uzlině množí bakterie a viry, dochází v ní a v přilehlé oblasti ke vzniku zánětu, což se projevuje otokem a rovněž bolestí uzliny. Kromě toho se v uzlině mohou množit ještě nádorové buňky, což také způsobuje jejich zvětšení, nikoliv však bolestivost. Z výše uvedeného je potřeba si odnést alespoň jeden důležitý poznatek – zvětšené uzliny v jakémkoliv místě, které nebolí a nemizí po 2 týdnech, by měly být vždy co nejrychleji prohlédnuty lékařem, aby se vyloučila možnost nádorového bujení, eventuálně se nádorové bujení zachytilo včas.
Ve svém příspěvku LNĚNÝ OLEJ A TVAROH DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatka.
Dobrý den-užívám olej,tvaroh a ln.semínko už měsíc a mám pocit že se mi zhoršily kožní problemy(asi lupenka na loktech a kotnících- nikdy jsem nekonzumovala tak pravidelně a často tvaroh,olej... Nevím jestli je to následný projev tohoto užívání nebo mám zastavit toto užívání. dík Svatka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.
Já jsem přesvědčena, že tato zvýšená tvorba kůže souvisí právě s konkrétní kombinací tvarohu a lněného semínka. Je to lék na rakovinu a chcete po něm, aby vám pomohl vystavět nové a zdravé buňky rychlejším tempem, než je obvyklé. Tato léčebná činnost je pak patrná na vaší pokožce, jako nebvykle silné olupování kůže. Něco podobného by se mělo odehrávat i uvnitř těla na tkáních zasažených zhoubným bujením.
Možná se zeptáte jak je docíleno toho, že se ve větší míře nebudou replikovat právě rakovinové bunky, ale jen ty zdravé. Podstatou zhoubného bujení je ztráta nebo poškození genetického předpisu pro tvorbu nových buněk. Spoléháme na to, že tato směs přírodních zdrojů poskytuje tělu opravné geny prostřednictvím kmenových buněk ze semen lnu a k tomu startovní amynokyseliny, které jsou primárně vytvořeny pro rychlý růst malého telete - tvaroh z neodstředěného mléka. Prakticky jsou v tomto přírodním léku na rakovinu všechny potřebné ingredience k podpoře zdravého buněčného dělení.
Pokud s tímto lékem léčíte rakovinu, tak doporučuji v léčbě pokračovat ve standardním dávkování. Pokud tvaroh s lněným olejem nebo semínky používáte jen jako prevenci, tak doporučuji vysadit a počkat, než se kůže srovná a pak začít s polovičním dávkováním než máte nyní.
Biologická léčba je nejnovější ze všech léčebných metod a přisuzuje se jí velká budoucnost. Používá se samostatně nebo v kombinaci s jinými léčebnými metodami. Pomáhá zastavit rakovinu působením na různé biologické pochody, které nádorová tkáň potřebuje ke svému růstu a šíření. Cílem biologické léčby je zablokovat procesy, které umožňují rakovinným buňkám nekontrolovatelné bujení. Především jde o to:
zablokovat nebo vypnout signalizaci, která rakovinným buňkám říká, aby rostly a dělily se,
zabránit buňkám, aby žily déle, než je běžné,
nastartovat řízenou buněčnou „sebevraždu“, která v organismu přirozeně reguluje počet živých buněk.
Druhy biologické léčby
Biologickou léčbu lze rozdělit na dvě hlavní skupiny:
Monoklonální protilátky – jde o velké bílkovinné molekuly podobné našim obranným protilátkám. Každá protilátka má svůj konkrétní cíl, molekulu, se kterou tvoří pár jako zámek a klíč. Pokud se protilátka setká se svou cílovou molekulou, naváže se na ni a zablokuje její funkci. Protilátky obvykle zasahují v krevním oběhu nebo v okolí rakovinné buňky. Mohou také pomáhat jiným lékům dostat se cíleně do rakovinou zasažených buněk. Podávají se nitrožilně.
Nízkomolekulární látky – jedná se o látky, které mají přímý biologický účinek a zasahují do rakovinotvorných procesů. Například blokují novotvorbu cév, čímž zabrání nádoru, aby si budoval cévní zásobení. Podávají se obvykle v tabletách.
Pro koho je vhodná
Žádný nádor není stejný. I v oblasti jednoho typu nádoru existují různé genetické varianty, které do značné míry ovlivňují úspěšnost biologické léčby. V rámci diagnostiky je proto nutné získat o nádoru maximum informací, aby bylo možné určit, z které léčebné metody bude pacient profitovat a z které ne.
Používá se k léčbě:
karcinomu prsu,
rakoviny tlustého střeva a konečníku,
nádorů plic,
maligního melanomu.
U všech nádorů platí, že se biologická léčba hodí pro určitou přesně definovanou část pacientů, jejichž nádory mají rysy umožňující realizaci mechanismu biologické léčby.
Rizika a nevýhody
Žádná léčebná metoda nemá jen výhody, a to platí i o biologické léčbě.
Mezi její nevýhody patří:
možnost postupného snížení účinku,
riziko vzniku závažných nežádoucích účinků (vznik nádorového bujení, závažné infekce a podobně).
Při pátrání po příčinách rakovinu prsu byly odhaleny tyto některé faktory, které zvyšují riziko, že v prsu dojde k nádorovému bujení. Všechny známé rizikové faktory dohromady vysvětlují pouze malý zlomek všech onemocnění.
Hlavní faktory vzniku nádoru prsu:
Nádor prsu vyvolá nadměrná konzumace alkoholu.
Nádor prsu je pravděpodobný, když se již vyskytl v rodině či u téhož pacienta.
Nádor prsu předchází hmatné změny ve tkáni prsu.
Rakovinu prsu urychlí genetické mutace.
Při přechodu jsou nejčastěji identifikovány nové případy nádoru prsu.
Ozáření prsu může podpořit vznik rakoviny prsu.
Denzita prsní tkáně - takzvaná absorpce rentgenového záření napomáhá ke vzniku nádoru v prsu.
Nadváha či obezita po přechodu a nedostatek pohybu přispějí ke vzniku nádoru prsu.
Vystavení organizmu chemickým látkám urychlí zhoubné bujení v prsu.
Bolestivé uzliny jsou příznakem, který by neměl být nikdy podceňován. Uzliny jsou sídlem imunitních buněk a k jejich zvětšení dochází při zánětu, kdy se imunitní buňky množí a bojují proti infekci. Takto zduřené uzliny bolí. Uzliny se mohou zvětšit i při nádorech, v této situaci jsou ale většinou nebolestivé. V uzlině se množí imunitní buňky, tudíž se mnohonásobně zvyšuje jejich počet a uzlina se zvětšuje. A také tím, že se v uzlině množí bakterie a viry, dochází v ní a v přilehlé oblasti ke vzniku zánětu, což se projevuje otokem a také bolestí uzliny. Kromě toho se v uzlině mohou množit ještě nádorové buňky, což také způsobuje jejich zvětšení, nikoliv však bolestivost. Z výše uvedeného textu je potřeba si odnést alespoň jediné – zvětšené uzliny v jakémkoliv místě, které nebolí a nemizí po 2 týdnech, by měly být vždy co nejrychleji prohlédnuty lékařem, aby se vyloučila možnost nádorového bujení, eventuálně se nádorové bujení zachytilo včas. Mízní uzliny se nacházejí všude po těle, typicky se shlukují do skupin. Zvětšené a bolestivé uzliny lze potom rozdělit na místní a celkové, kdy jsou zvětšené a bolestivé uzliny na více místech těla. Rizikový faktor u tohoto problému představuje například kontakt s nemocným člověkem, který přenáší určitá onemocnění, která se mezi jinými projevují právě bolestí mízních uzlin. Daná onemocnění je potřeba léčit, aby se předešlo jakýmkoliv následkům a také šíření do okolí.
Tento druh rakoviny je velmi nebezpečný, protože se velmi často neprojevuje žádnými příznaky až do pozdních fází onemocnění. V pozdních stadiích se objevuje bolest kostí a zlomeniny, které vznikají už při malém tlaku na kost. V konečné fázi nastupují klasické příznaky nádorového onemocnění, to je v době, kdy se metastáze rozšiřují po celém těle. Objevují se příznaky celkového onemocnění jako zvýšená horečka, pocení, hubnutí, slabost.
Příčina vzniku této rakoviny není dodnes známá. Má se za to, že silný vliv mají genetické predispozice. Velmi často tyto nádory napadají mladé lidi, u starších jsou spíše vzácností. Nádor vzniká mutací v genetické informaci buněk.
Nádorové bujení v kostech může být benigní, tedy nezhoubné, které svým růstem pouze utlačuje zdravou část kosti, nebo může být nádorové bujení maligní, tedy zhoubné, které agresivně poškozuje své okolí a může se i šířit krví a zakládat nová nádorová ložiska kdekoliv v těle.
Primární nádory jsou takové, které vznikly z buněk přirozeně se vyskytujících v dané tkáni, tedy v tomto případě buněk kostních a buněk chrupavky. Tyto nádory nazýváme kostní sarkomy: osteosarkom (z buněk kostí), chondrosarkom (z buněk chrupavky kostní) a vzácný Ewingův sarkom, což je nádor kostní dřeně. Sarkomy jsou velmi vzácné, tvoří přibližně 1 % všech nádorů u dospělých lidí, relativně častější jsou bohužel u malých dětí, kde tvoří až 15 % všech zhoubných nádorů. Primární kostní rakovina se vyskytuje hlavně ve dlouhých kostech končetin a v pánvi.
Sekundární rakovina kostí (metastáza) je nádor, který se vytvořil původně v jiném orgánu a přímým přestupem, krevní nebo lymfatickou cestou, se dostal do kosti. Metastázy tvoří výraznou většinu všech nádorů nacházejících se v kostech a buňky, které se tvoří, jsou podobné buňkám orgánů, ze kterých vycházejí. Nejčastěji do kostí metastazují nádory prostaty, prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, žaludku, ledvin, ženských pohlavních orgánů a další.
Rakovina slinivky břišní vzniká většinou z neznámých příčin, podobně jako i některé další typy rakoviny. Rakovina slinivky břišní zasahuje malý, ale důležitý orgán, bez kterého se lidské tělo neobejde. Rakovinové bujení napadá slinivku velmi tiše a bez velkých příznaků. Rakovina slinivky a jater bývá nejagresivnější vůbec. Nejčastější projev rakoviny slinivky je bolest v oblasti břicha. Postupně se může objevovat únava, nechuť k jídlu, neurčité tlakové bolesti břicha, pocit na zvracení nebo i zvracení nedlouho po jídle. Při útlaku žlučových cest vzniká často žloutenka. Při poškození větší části tkáně slinivky může vzniknout i cukrovka nebo se objevují projevy akutní pankreatitidy, tedy akutního zánětu slinivky. Často jsou bohužel patrné až příznaky posledního stadia rakoviny slinivky. Spojitost mezi sebou mají i například bolest beder a rakovina slinivky. Pokročilá fáze je spjata s náročnou léčbou a velkými bolestmi. Je třeba říci, že rakovina slinivky a nechutenství spolu souvisejí již na počátku a fungují jako jeden ze znaků nemoci.
Bylo zjištěno, že přítomnost karcinomu tlustého střeva a karcinomu vaječníku u příbuzných také zvyšuje riziko vzniku karcinomu slinivky. Nezhoubné nádory slinivky se vyskytují vzácně. Karcinom slinivky však patří mezi sedm nejčastějších nádorových bujení v České republice a je považován za jeden z nejzhoubnějších nádorů. Vzhledem k tomu, že se zpočátku projevuje nespecifickými příznaky, je potřeba na něj včas myslet a při podezření se co nejdříve dostavit k lékaři.
Barrettův jícen je stav, kdy je část původní sliznice jícnu s dlaždicovým epitelem nahrazena metaplastickým cylindrickým epitelem. Tato oblast bývá endoskopicky (makroskopicky) viditelná a histologicky by měla obsahovat takzvanou intestinální metaplázii. Jde o jeden z následků (komplikaci) refluxní nemoci jícnu, tedy opakovaného a obtěžujícího návratu žaludečního obsahu do jícnu. Riziko vývoje adenokarcinomu u osob s Barrettovým jícnem (BJ) je asi 30–40x vyšší než u osob bez něj. Adenokarcinom jícnu se vyvine během sledování asi u 0,2–0,5 % pacientů s tímto onemocněním za rok. Stěžejním úkolem endoskopické dispenzarizace pacientů s prokázaným BJ je zachycení časných dysplastických a neoplastických změn a možnost jejich kurativního řešení. Součástí léčby BJ je důsledná farmakoterapie refluxu nebo antirefluxní operace. Pro intervaly sledování a případnou intervenci existují doporučené postupy. Pacienti s vysokým stupněm dysplázie nebo časným adenokarcinomem mohou být úspěšně léčeni endoskopicky. Alternativou je chirurgická resekce.
Podle příznaků jeho přítomnost totiž nemusí dotyčný vůbec poznat. Jsou vlastně stejné jako u prostého refluxu. Vedou ale k nádorovému bujení, a to u desítek procent pacientů. Pokud je Barrettův jícen včas odhalen (což je možné pouze endoskopicky), je třeba reflux odstranit všemi dostupnými metodami. Následně se musí pravidelně endoskopicky kontrolovat, zda se nevytvářejí úseky tkáně se známkami počínajícího nádorového bujení.
Příznaky:
pálení žáhy,
pálení nebo bolest na hrudi,
ztížené polykání.
Žaludeční obsah nezřídka zatéká až do dýchacích cest, kde rovněž způsobuje zánět. Přidává se tak suchý kašel a opakující se záněty hrtanu, průdušek i plic. V místě zánětu se začnou tvořit i vředy. Jejich hojení však může být komplikováno, a to buď výraznější jizvou, která způsobí zúžení průsvitu jícnu, nebo přeměnou výstelky z dlaždicové (typické pro jícen) na cylindrickou (typickou pro žaludek).
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
Obvyklá léčba rakoviny spojená s radioterapií (ozařováním) je pro člověka velmi vyčerpávající. Přestože se často daří rakovinné bujení zastavit, představuje pro organismus obrovskou zátěž a obvykle i jeho poškození. Proto se hledají šetrnější způsoby, jak rakovinu zvládat.
Na postupy alternativní léčby se lidé často dívají extrémním pohledem. Jedni je rozhořčeně zavrhují jako nebezpečné a nepodložené „hlouposti“, jiní je naopak lehkomyslně nadřazují postupům klasickým, jako je chirurgická léčba, ozařování a chemoterapie. Pochopitelně ani jeden z krajních názorů není správný. Alternativní metody pochopitelně nemohou nahradit operaci nebo léky, mohou je však vhodně doplnit nebo pomoci vyrovnat se s jejich nežádoucími účinky. Nejčastěji se zmiňují blahodárné účinky správné výživy, některé potravinové doplňky, vitaminy, minerály a výtažky z rostlin, postupy východní medicíny, jako je například akupunktura, a také psychologické a relaxační metody. Zatím nebyla nalezena žádná složka výživy, která by prokazatelně pomáhala léčit rakovinu. Nicméně některé potraviny mohou snižovat riziko vzniku rakoviny a nemocným lidem pomáhají cítit se lépe a lépe zvládat potíže způsobené léčbou i samotným nádorem. Mezi často doporučované potraviny patří například bakteriální kultury obsažené v jogurtu, brokolice, česnek, hroznové víno, potraviny s vysokým obsahem vlákniny, rajčata (pro vysoký obsah lykopenu) nebo třeba i obyčejná jablka (vysoký obsah antioxidantu quercetinu).
Existuje velké množství minerálů a chemických látek obsažených v některých rostlinách, které se zmiňují v souvislosti s rakovinou a její léčbou. Přestože ani tady nebyl vědecky potvrzen žádný spolehlivě účinný „favorit“, užívání některých přípravků může pomoci zlepšit zdravotní stav. Vhodné mohou být potravinové doplňky s obsahem vápníku nebo selenu, za blahodárné se považuje také pití zeleného čaje.
Olivový olej je považován za významný prostředek proti stárnutí a rakovině již celá staletí. Díky obsaženým antioxidantům podporuje buněčné membrány a činí buňky stabilnějšími vůči volným radikálům. Antioxidanty v olivovém oleji mají významný anti-aging efekt a také chrání buňky před změnami vyvolávajícími vznik rakoviny. Olivový olej je také vydatným zdrojem nenasycených mastných kyselin - kyseliny olejové a linoleové. Podle výzkumu provedeném Dr. Menendezem olivový olej – resp. v něm obsažené kyseliny – pomáhají lékům při rakovině prsu. Toto synergické působení kyseliny olejové např. s lékem Herceptinem zvyšuje zničení většího počtu rakovinových buněk. Navíc kyselina olejová zvyšuje produkci proteinů, které potlačují zhoubné bujení.
Jsou významným zdrojem velmi cenné látky – inositolu, která byla v posledních letech podrobena mnoha výzkumům a výsledky nasvědčují, že se jedná o nesmírně důležitou látku. Jedna ze studií prokázala, že mimo jiné působí i proti vzniku rakoviny prsu a prostaty avšak inositol chrání před nádorovými onemocněními všeobecně. Má navíc výjimečnou schopnost chránit lidský organismus před vlivem volných radikálů a také pomáhá předcházet vzniku civilizačních onemocnění, jakými jsou cukrovka, rakovina, vysoká hladina cholesterolu atd. Inositol bojuje proti vzniku nádorů tím, že zvyšuje aktivitu přirozených tak zvaných zabíječů buněk nádorového bujení. Tuto látku si však tělo neumí v dostatečném množství vytvořit, a proto ji musí přijímat v potravě. Jelikož skladba stravy v rozvinutých zemích, mezi které ČR patří, je na tyto cenné látky chudá, vzniká jejich nedostatek. Lze ho odstranit užíváním ve formě doplňku stravy.
Antioxidanty nám skutečně pomáhají v boji proti volným radikálům, které vznikají v našem těle, jako výsledky chemických reakcí, například při kouření nebo při slunění. Volný radikál je elektricky nabitý iont, který může způsobit nerovnováhu v chemické symbióze buněk a například může vyvolat zhoubné bujení. Antioxidant dokáže cíleně vyhledat tyto radikály, odebrat jim jejich náboj a tím je zneškodnit.
Pokud není ještě pozdě a nádor penisu je zatím malý, anebo je zatím jen ve stádiu přednádorového ložiska, tak stačí pouhé ošetření laserem, kterým se přesně vypálí postižená tkáň, a tím se zabrání dalšímu rozvoji nádorového onemocnění na penisu. Při laserové léčbě rakoviny penisu se obvykle podaří zachovat všechny potřebné funkce penisu.
Při rozsáhlejším zachvácení penisu, kdy pacient přichází již s rozvinutým nádorem na penisu, tak již jediné řešení bývá totální resekce penisu. Totální resekce penisu znamená jeho úplná anebo částečná amputace. V další léčbě rakoviny penisu se pak pokračuje, jako u běžného zhoubného onemocnění, a to chemoterapií a ozařováním. Jako u každého zhoubného bujení, tak i u rakoviny penisu je třeba identifikovat nádor penisu včas, aby se zabránilo nepříjemným škodám při odstraňování zhoubné tkáně.
Profesor Ian Rowland, který vedl výzkumný projekt, řekl: "Naše výsledky jsou velmi významné. Naše studie prokázala souvislost mezi vyšším příjmem brukvovité zeleniny, jako je i řeřicha, a sníženého rizika řady nádorů. Tato studie však zatím nepřináší konkrétní důkazy s kauzálními účinky. Co však dělá tuto studii unikátní je to, že zkoumá zdravotní účinky u lidí, kteří jedí řeřichu ve snadno dosažitelném množství, aby zjistila, jaký vliv u nich bude mít pravidelně konzumovaná řeřicha, na známé biologické markery vykazující riziko rozvoje rakoviny, mezi kterými je i poškození DNA v buňkách. Většina dosavadních studií spoléhala zatím jen na testy provedené ve zkumavkách nebo na pokusných zvířatech a jen s chemickými látkami, které před tím vědci získali z brukvovité zeleniny. Krevní poškození DNA, je ukazatelem na rizika rakoviny celého těla, a výsledky podporují teorii, že užívání řeřichy souvisí s celkovým snížením rizika rakoviny na různých místech těla. Studie také říká, že výsledky jsou použitelné v běžné populaci, která jí běžnou stravu."
Další studie, která byla v souvislosti s řeřichou provedena, byla s dobrovolníky ve věku mezi 19 a 55 let. Tito dobrovolníci jedli navíc jednu denní porci řeřichy kromě své běžné stravy.
Hlavní zjištění při této pravidelné konzumaci řeřichy:
Řeřicha významně snížila poškození DNA lymfocytů (bílých krvinek), až o 22,9 %.
Řeřicha snížila poškození DNA lymfocytů (bílých krvinek), kdy byl zkušební vzorek konfrontován s volnými radikály vzniklých z peroxidu vodíku, až o 9,4%.
Řeřicha snížila hladinu triglyceridů, v průměru o 10%.
Řeřicha přispěla k významnému zvýšení hladiny luteinu o 100% a beta-karotenu o 33%, které mají antioxidační aktivitu. Vyšší příjem luteinu byl rovněž spojen s nižším výskytem očních nemocí, jako jsou katarakty a věkem podmíněné makulární degenerace.
Řeřicha podpořila průměrnou vstřebatelnost vlákniny, vitamínu C, vitamínu E, kyseliny listové a beta-karotenu.
Tento dvouletý výzkumný výzkum byl financován řeřichovou aliancí, která je složená z britských producentů řeřichy. Jeden z jejich členů, Steve Rothwell k tomu dodává: „Už několik let jsme věděli o zvláštních účincích, které má hořčičný olej z řeřichy (PEITC). Hořčičný olej z řeřichy má podle nás významné protirakovinné vlastnosti, ale jeho výzkum se zatím omezoval především na zkoumání účinků na laboratorních kulturách a na zvířatech, nikoli
Operace prostaty, tedy přesněji její odstranění z důvodů jejího zvětšení nebo zhoubného bujení, je třeba chápat jako veliký zásah do normální funkčnosti močových cest. Odstraněním prostaty bývá zpravidla změněna funkce svěrače močového měchýře a právě i topořivých tělísek v penisu. Během prostatektomie se totiž přeruší mnoho nervových cest, což pak může způsobit dočasnou a někdy i trvalou ztrátu erekce ale i citlivosti penisu. Jde o běžný následek této operace a u každého muže se projeví s jinou intenzitou, která většinou závisí na rozsahu odebírané tkáně žlázy předstojné. Není tedy pravděpodobné, že by za tím byla nějaká chyba během operace, jak se ptáte ve svém dotazu.
Počínající zánětlivé akutní onemocnění dýchacích cest se vyznačuje zejména suchým dráždivým kašlem, který se vyskytuje hlavně v noci a ráno. Astmatický kašel je suchý a objevuje se v noci, ráno a především po fyzické námaze. Ataka silného záchvatovitého kašle vzniká na podkladě přítomnosti cizího tělesa v dýchacích cestách. Vlhký (produktivní) kašel může být příznakem chronické formy onemocnění dýchacích cest, ale také rakovinného postižení plic či srdečního selhání. Léčba odpovídá stanovené příčině a typu kašle. Produktivní (vlhký) kašel by se neměl v žádném případě potlačovat, neboť odstraňuje škodliviny z plicní tkáně. Zde se aplikují expektorancia, která slouží ke snadnějšímu vykašlávání, nebo mukolytika na zředění hlenu. V případě bakteriální nákazy je nutno zahájit léčbu antibiotiky. Kašel způsobený akutní překážkou v dýchacích cestách je nutno urgentně řešit a zamezit tak udušení nemocného. Kašel by se neměl za žádných okolností podceňovat. Každý, kdo začne kašlat, by se měl nadále pozorovat a sledovat další průběh kašle, jeho vývoj a podobu. Včasným podchycením akutní formy se může nejen předejít dalším možným komplikacím, zamezit přechodu od akutního stadia choroby do její chronické formy, ale i včas zasáhnout proti rakovinnému bujení. Kašel mnohdy bývá prvním varovným signálem upozorňujícím na jakýsi boj s patologickou látkou v organismu.
