Už od narození miminka se rodiče vždy těší na jeho první krůčky, které budou předzvěstí jeho objevování světa. Dolní končetiny jsou ale velmi složitým systémem skládajícími se z mnoha částí, a i proto jejich „ovládnutí“ některým dětem trvá déle.
Anatomie nohy (chodidla a jeho hřbetu)
Popis
I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.
Části nohy
a) kosti
Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.
b) klouby a vazy
Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.
c) svaly
U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.
Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.
d) klenby
U nohy se rozlišuje vnitřní klenba, zevní klenba příčná přední klenba. Vnitřní klenba vede od spodního hrbolu patní kosti přes kost člunkovou, první kost klínovou k první kosti nártní.
Bulka na krční páteři (krku) může mít různé příčiny, od benigních až po potenciálně závažné. Mezi běžné příčiny patří oteklé lymfatické uzliny, svalové uzliny, cysty a ve vzácných případech nádory. Je nezbytné poradit se s lékařem ohledně správné diagnózy a léčby, zejména pokud je bulka přetrvávající, bolestivá nebo doprovázená dalšími příznaky.
Časté příčiny
Oteklé lymfatické uzliny
Lymfatické uzliny jsou součástí imunitního systému a mohou otékat v důsledku infekcí (bakteriálních nebo virových) nebo ve vzácných případech v důsledku maligního nádoru.
Svalové uzliny (spouštěcí body)
Jsou to lokalizované, zúžené oblasti ve svalech, které mohou způsobovat bolest a nepohodlí.
Cysty
Jsou to tekutinou naplněné vaky, které se mohou vyvíjet v různých tkáních, včetně kůže nebo hlubších struktur.
Lipomy
Jsou to benigní, tukové nádory, které rostou pod kůží.
Kostní ostruhy (cervikální osteofyty)
Tyto kostní výrůstky se mohou vyvíjet na obratlích krční páteře a mohou způsobovat bolest a ztuhlost.
Nádory páteře
Mohou být benigní nebo maligní a mohou způsobovat bolest krku, ztuhlost a neurologické příznaky.
Infekce
Infekce, jako je angína, nebo ještě závažnější infekce, jako je tuberkulóza, mohou způsobit oteklé lymfatické uzliny na krku.
Kdy se obávat
Bulka přetrvává déle než dva týdny: Pokud se bulka sama nevyřeší v rozumné době, je důležité ji nechat vyšetřit.
Bolest a citlivost: Pokud je bulka bolestivá, citlivá nebo doprovázená dalšími příznaky, jako je horečka nebo zarudnutí, může to znamenat infekci.
Tvrdá nebo fixovaná bulka: Bulka, která je na dotek tvrdá, fixovaná k okolním tkáním nebo rychle roste, by měla být vyšetřena lékařem.
Varné signály
Příznaky jako úbytek hmotnosti, změny hlasu, noční pocení, potíže s polykáním nebo dýchací potíže mohou být znepokojivé.
Co dělat
Poraďte se se zdravotníkem: Je nezbytné navštívit lékaře pro správnou diagnózu a léčbu.
Vyhněte se samoléčbě: Nepokoušejte se bulku diagnostikovat ani léčit sami, zejména pokud přetrvává nebo je doprovázena dalšími příznaky.
Řiďte se lékařskou radou: Pokud je diagnóza stanovena, řiďte se doporučeným léčebným plánem. Ve většině případů jsou bulky na krku nezhoubné a snadno léčitelné. Je však nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc pro správnou diagnózu a léčbu, zejména pokud máte jakékoli obavy.
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Tuková bulka, odborně lipom, je nezhoubný tukový nádor tvořený nahromaděnými tukovými buňkami. Jde o jeden z nejčastějších benigních útvarů vůbec. Lipomy se objevují v různých částech těla – velmi typicky na zádech, v podpaží, v prsu, na noze, na krku nebo na zadku. Někdy se objeví i v méně obvyklých oblastech, například jako tuková bulka na víčku oka či lipom u kotníku.
Pacienti často zaměňují lipom za jiné útvary: aterom (cysta mazové žlázy), ganglion, nebo dokonce svalovou kýlu. V internetových diskuzích se objevuje i výraz “ganglion duchovní příčina” nebo “duchovní příčina ganglionu”, což však nemá medicínské opodstatnění.
Podobně zaměnitelné útvary mohou být i tuková boule na hlavě, tvrdá boule na hlavě, lipom v břišní stěně, bulka na chodidle či bulka v břiše. Vzácně se lidé obávají i nádorových onemocnění – lékaři proto radí nenechávat bulku bez kontroly, zejména pokud roste, bolí nebo mění barvu.
Uzlinu nad klíční kostí u zdravého člověka nenahmatáme, to se změní až ve chvíli, kdy dojde k jejímu zvětšení například vinou nádorového onemocnění. V případě zvětšené uzliny nad klíční kostí se co nejdříve obraťte na svého lékaře. V uzlině v nadklíčku proudí lymfa z břicha a hrudníku. K jejímu zvětšení může dojít také při zánětu nebo nádoru štítné žlázy, při nádoru hrudníku nebo zažívacího traktu. Ve většině případů ovšem otok nad klíční kostí nemusí souviset s uzlinou. Uzlina o velikosti půl centimetru ještě znamená normální velikost. Pokud se uzliny zvětší a zase zmenší, reagují na nějaký podnět, pokud se vrátí k původní velikosti, není žádný důvod k obavám.
Pokud se objeví zvětšená nadklíčková uzlina, boule či bulka na krku u klíční kosti, může to signalizovat zánět, ale také nemusí. Někdy může jít o průvodní znak Hodgkinovy choroby (rakovina lymfatických uzlin). Mezi základní příznaky tohoto onemocnění patří nebolestivé zduření uzlin, ztráta chuti k jídlu, hubnutí, kolísání teplot, nadměrné noční pocení, svědění kůže a únava.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Virchowova uzlina vs. jiné uzliny nad klíční kostí
V praxi je velmi časté, že pacienti označí jakoukoli hmatnou změnu nad klíční kostí jako Virchowovu uzlinu. Ne každá supraklavikulární uzlina má ale stejný význam a právě toto rozlišení je klíčové pro další postup.
Zdravotníci proto vždy hodnotí přesnou lokalizaci, charakter uzliny a celkový kontext.
Levostranná vs. pravostranná supraklavikulární uzlina
Stranová lokalizace uzliny hraje roli v klinickém uvažování, i když nikdy není jediným kritériem.
levostranná uzlina je napojena na lymfatický odtok z břišní dutiny,
pravostranná uzlina častěji souvisí s lokálními infekcemi,
obě strany mohou reagovat i zcela nezhoubně.
Jaké uzliny se v této oblasti běžně vyskytují
Oblast nad klíční kostí obsahuje více lymfatických uzlin a struktur, které mohou být hmatné.
běžné supraklavikulární uzliny,
reaktivně zvětšené uzliny při infekci,
zvětšení související s celkovou imunitní reakcí.
Časté chyby při laickém hodnocení
Zkušenosti z domácí péče ukazují, že lidé často přeceňují jeden izolovaný nález.
automatické ztotožnění s Virchowovou uzlinou,
hodnocení bez sledování vývoje v čase,
opakované mačkání oblasti vedoucí k podráždění.
Rozlišení typu uzliny patří vždy do rukou zdravotníka. Samovyšetření má smysl pouze jako impulz k odborné konzultaci.
Bolest a bulka na klíční kosti může být způsobena metastázami v případě, že se rakovina šíří do kosti. Léčba chemoterapií může způsobit kostní a kloubní bolesti, které trvají rok nebo déle po ošetření. Bolesti obvykle začínají během chemoterapie, rostou a postupně se zhoršují. Způsob léčby je vždy individuální dle nálezu.
Kostra nohy je uspořádána do dvou klenebních oblouků – podélného a příčného. Podélná klenba je dána vyšším vnitřním obloukem, který tvoří tři vnitřní paprsky s vrcholem v kosti loďkovité. Zevní klenba je nižší, méně rigidní, a je tvořena dvěma zevními paprsky a kostí krychlovou. Příčná klenba je podmíněna tvarem a uspořádáním klínovitých kostí, dopředu klenutí ubývá a za normálních okolností leží hlavičky všech nártních kostí ve stejné rovině, takže v zatížení je hmotnost těla rozložena na všechny paprsky.
Příčná klenba je nejnápadnější v úrovni kostí klínových a kosti krychlové. Na jejím tvaru se podílejí dva hlavní paprsky nohy. Vnitřní pruh jde od kosti hlezenní, zahrnuje kost loďkovitou, kosti klínovité a první 3 kosti záprstní. Vnější pruh tvoří kost patní, krychlová a 4. a 5. kost záprstní.
Udržení podélné a příčné klenby je závislé na třech činitelích:
na kostní architektonice;
na ligamentózním (vazovém) systému nohy;
na svalech nohy.
Oba oblouky klenby jsou primárně tvořeny uspořádáním kostěných elementů kostry nohy a jejich zajištěním vazy. Svaly mají druhotnou úlohu, i když důležitou, při udržování klenby během dynamického zatížení.
Mízní uzliny jsou součástí mízního systému. Mízní uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí nebo zachytávají nádorové buňky uvolněné z primárního nádoru. Mízní uzliny mají kulovitý až oválný tvar, velikostí i vzhledem mohou připomínat větší druh fazole. Skládají se z kůry a dřeně. Zvětšení lymfatických uzlin, k němuž dochází v důsledku přemnožení bílých krvinek, zpravidla signalizuje, že imunitní systém organismu bojuje s infekcí. Lymfatické uzliny se nacházejí především v blízkosti velkých tepen a jsou rozmístěny po celém těle, celkem je jich kolem 450. Mezi nejdůležitější z nich patří uzliny na krku, jedná se o párové orgány uložené po stranách krku, před ušním boltcem a v zadní části hlavy. Úkolem těchto uzlin je odvádět lymfu z orgánů krku a hlavy. Dalšími důležitými uzlinami jsou ty umístěné v oblasti nad a pod klíční kostí – nadklíčkové a podklíčkové uzliny, ke kterým je přiváděna lymfa z prsů a hrudní stěny. V oblasti nad levou klíční kostí se nachází specifická lymfatická uzlina, která se při zvětšení označuje jako Virchowova uzlina (pojmenovaná po německém lékaři Rudolfu Virchowovi) a může signalizovat rakovinu žaludku. Neméně významné jsou uzliny v oblasti podpažní jamky, jejichž zvětšení může mimo jiné signalizovat rakovinu prsu u žen. Ve spodní části kolene pak najdeme mízní uzliny v podkolenní jamce, jejichž zvětšení obvykle naznačuje přítomnost zánětu v noze.
Lymfatické uzliny mají kulovitý až oválný tvar, velikostí i vzhledem mohou připomínat větší druh fazole. Skládají se z kůry a dřeně. Zvětšení lymfatických uzlin, k němuž dochází v důsledku přemnožení bílých krvinek, zpravidla signalizuje, že imunitní systém organismu bojuje s infekcí. Lymfatické uzliny se nacházejí především v blízkosti velkých tepen a jsou rozmístěny po celém těle, celkem je jich kolem 450. Mezi nejdůležitější z nich patří uzliny na krku (párové orgány uložené po stranách krku), před ušním boltcem a v zadní části hlavy. Úkolem těchto uzlin je odvádět lymfu z orgánů krku a hlavy. Dalšími důležitými uzlinami jsou ty umístěné v oblasti nad a pod klíční kostí – nadklíčkové a podklíčkové uzliny, ke kterým je přiváděna lymfa z prsů a hrudní stěny. V oblasti nad levou klíční kostí se nachází specifická lymfatická uzlina, která se při zvětšení označuje jako Virchowova uzlina (pojmenovaná po německém lékaři Rudolfu Virchowovi) a může signalizovat rakovinu žaludku. Neméně významné jsou uzliny v oblasti podpažní jamky, jejichž zvětšení může mimo jiné signalizovat rakovinu prsu u žen. Ve spodní části kolene pak najdeme mízní uzliny v podkolenní jamce, jejichž zvětšení obvykle naznačuje přítomnost zánětu v noze.
Nejčastějším projevem je nebolestivá bulka, kterou si pacientka nahmatá při samovyšetření nebo je zjištěna lékařem (a to nejen na gynekologii, ale i jako náhodný nález při vyšetření za jiným účelem). Tato bulka je prvním příznakem asi u tří čtvrtin nemocných. Z hlediska dostupné léčby je optimální, pokud se jako první objeví nehmatné ložisko (nádor) při mamografickém vyšetření, jež je v počátečním stádiu a ještě se klinicky neprojevuje. Toho lze dosáhnout jen pravidelnými mamografickými kontrolami. Pokud by se nádor objevil například brzy po ní, může růst necelé dva roky do další kontroly a už se u pacientky i projeví. Takže ne vždy se včasný záchyt podaří, stejně tak u mladších nemocných, pro které ještě není screening určen. Nicméně je statisticky dokázáno, že se zavedením screeningu a snad větší osvětou se časný záchyt nádoru prsu zvýšil a tím se samozřejmě zlepšila jeho léčba.
Mezi další, ale méně časté (jak uvádějí samotná procenta) příznaky onemocnění patří bolest prsu (5 %), zvětšení prsu (1 %), vtažení kůže nebo bradavky (5 %), výtok z bradavky (2 %) nebo povrchové změny na bradavce, například šupinatění (1 %). Zvětšení uzlin v podpaží nebo nad klíční kostí je už projevem šíření nádoru. Méně než 10 % onemocnění se manifestuje příznaky již vzdálených metastáz, tedy příznaky v jiných orgánech (například bolestmi zad při metastázách do kostí).
