Ženské tělo je poměrně složitý organismus. Během menstruačního cyklu je žena vystavena působení proměnlivých hladin hormonů, jejichž spolupůsobení je odpovědné za důležité procesy, jako je dozrávání vajíček, jejich uvolnění z vaječníků, růst děložní sliznice, příchod menstruace a další. Většina těchto procesů se děje víceméně skrytě (což se samozřejmě netýká příchodu menstruace, který se dá těžko přehlédnout), měření bazální teploty je však metodou, která ženám zprostředkovává pohled do vlastního těla, umožňuje jim zmapovat menstruační cyklus, určit plodné a neplodné dny a stanovit termín příští menstruace. Měření bazální teploty je poměrně přesná metoda, ať už se snažíte otěhotnět, nebo se naopak otěhotnění pokoušíte vyhnout.
Bazální teplota je nejnižší teplota, jíž tělo dosahuje v klidu. Každý člověk má danou určitou hladinu teplot, od které se měření odvíjí. U ženy je tato hladina ovlivňována dvěma skupinami hormonů – estrogeny a gestageny.
Základním principem, na kterém funguje metoda měření bazální teploty, je rozdělení menstruačního cyklu na dvě fáze: první se nazývá folikulární a během ní naměříme teploty nižší a druhá se nazývá luteální a při ní naměříme teploty vyšší.
Obě fáze od sebe dělí ovulace. Ovulací nazýváme krátký okamžik uvolnění vajíčka z vaječníku, které pak putuje vejcovodem, kde se může setkat se spermií. Všeobecným mýtem je domněnka, že k ovulaci dochází v polovině cyklu.
Během folikulární fáze, což je fáze od počátku menstruace do ovulace, jsou produkovány hormony ze skupiny estrogenů. K tomuto dochází zejména v dozrávajících Graafových folikulech ve vaječníkách (odtud plyne název této fáze) a tyto hormony snižují bazální teplotu, proto je tato fáze známá také jako období nižších teplot. 1–2 dny před ovulací dosahují estrogeny své maximální hodnoty, což se může (ale také vůbec nemusí) projevit poklesem teploty. Délka folikulární fáze je rozmanitá, může trvat 11 dnů, 21 dnů, ale jsou i případy, kdy ovulace nastává velice brzy po menstruaci a folikulární fáze tak trvá třeba jen 5–7 dní, každopádně se jedná o případy značně ojedinělé, podobně jako folikulární fáze trvající 30, 40, nebo dokonce i 50 a více dní.
Po ovulaci nastává luteální fáze, která trvá až do příchodu menstruace a je charakterizována vzestupem teploty, proto je to také období vyšších teplot. Za tento vzestup mohou hormony ze skupiny gestagenů, a to zejména progesteron, který je produkován hlavně žlutým tělískem (žluté tělísko neboli corpus luteum – odtud název této fáze), které vzniká z prasklého Graafova folikulu po ovulaci. Platí pravidlo, které říká, že ovulaci lze považovat za proběhnuvší, pokud je bazální teplota alespoň 3 po sobě jdoucí dny vyšší než v 6 předcházejících dnech. Za den, kdy proběhla ovulace, se považuje poslední den nízkých teplot.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kotlář.
Dobrý den, otče,
rád bych se prosím zeptal, zda jsou nějaké bylinky na léčbu mastocytózy u miminek (4 měsíce). Jde o autoimunní reakci - kožní projevy po celém těle. Pupínky se rozšiřují. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mastocytóza znamená abnormální hromadění žírných buněk (mastocytů) v kůži. Žírné buňky mají významnou úlohu při alergické reakci - způsobují ono typické zčervenání pokožky. Nejčastější projev
mastocytárního onemocnění u dětí je urticaria pigmentosa. Ve většině případů je omezená pouze na kůži. Tvoří až 75 % všech mastocytóz. Začíná mezi 3.–9. měsícem věku dítěte. Klinický obraz je charakterizován světle hnědými plošnými papulami až makulami v průměru 1–5 mm. Jak vypadá urticaria pigmentosa je možné vidět tady: https://www.google.cz/image…
Obvykle toto onemocnění samo vymizí, než dítě dospěje do puberty. Zatím nemáme konkrétní lék na mastocytózu - neumíme ji doposud léčit. Ani pradávné báby bylinkářky nenašly vhodnou bylinky k léčbě. Z tohoto důvodu se léčí pouze projevy, které se tlumí pomocí antihistaminik a lokální léčby kortikoidy. Ovšem nejlepší léčba je žádná léčba a proto je nejvíce užitečné omezit iritující faktory, podněcující žírné buňky k aktivitě. Mezi iritující faktory u malých dětí patří především stres, náhlé rychlé změny v teplotě okolí a určité potraviny.
Stres se u takto malých dětí jednou za čas objeví, ať děláme, co děláme. Když už k tomu dojde a následkem bude vzplanutí mastocytózy, tak je zde připravena pomoc ve formě antihistaminik a kortikoidů, které rychle zahladí následky a dítě pak zase může rychle fungovat jako dříve.
Změna teploty okolního prostředí nastává například při plavání dětí ve studené vodě. Nebo při saunování a následném ochlazení. Nebo při vypití velkého množství ledového nápoje naráz.
Potraviny, které dráždí žírné buňky jsou: arašídy, vlašské ořechy, lískové ořechy, čokoláda, jahody,
maliny, banány, ananas, exotické ovoce, korýši, alkohol, rajčata, ostrá koření a vaječný bílek. Dále sem také patří ryby v konzervách, plody moře, víno, fermentované sýry, uzeniny a nakládané kysané zelí.
Omezením těchto spouštěčů se uklidní i mastocytóza a nebude vidět. Nakonec pak úplně vymizí nástupem dospělosti.
Časté močení u dětí by mohlo znamenat nějaký zdravotní problém, například prochlazení, infekci nebo psychický problém. Rozhodně se doporučuje neotálet s návštěvou lékaře. Ačkoli může časté močení působit zezačátku nevinně, rozhodně se nejedná o banální problém dětského věku.
Příčina častého močení u dětí je vždy v močových cestách (nebo vylučovací soustavě obecně). Je třeba problém nezlehčovat a sledovat změny ve zvyklostech dítěte, stejně jako ve vzhledu nebo hustotě moči. Příčiny mohou být jednat vrozené, jednak získané. Mezi vrozené příčiny patří zúžení močové trubice nebo chybná funkce ledvin. Z onemocnění vedoucích k častému močení u dětí jednoznačně vede zánět močových cest, výjimkou není ale ani zánět ledvin. Příznakem je právě časté nucení na močení, většinou víckrát do hodiny, přičemž rozhodující je množství vyloučené moči, zpravidla se totiž jedná o velmi malý objem. Nutkání na močení může být velmi silné, děti mohou mít tendenci si křížit nohy nebo si sedat do dřepu, aby potřebu oddálily. Možným typem častého močení může být i noční močení – u dětí je zlomovým okamžikem šestý rok věku, kdy by už dítě mělo vydržet bez močení celou noc.
Jedná-li se o zánět močových cest, může se stav dítěte poměrně rychle zhoršit a je nutné zahájit léčbu včas. Navíc neléčené problémy močových cest mohou zanechat vážné trvalé následky. Způsob léčby závisí na příčině problémů. U vrozených vad většinou přijde na řadu operace, u zánětlivých onemocnění jsou nasazena antibiotika. Zánět močových cest jako nejčastější příčina tohoto problému postihuje od batolecího věku sice více holčičky než chlapce, ale v novorozeneckém věku jsou k němu náchylnější chlapci. Léčba antibiotiky zabírá rychle a dítěti se brzy uleví, nemá proto smysl s návštěvou lékaře otálet. Optimální je vzít s sebou k lékaři rovnou vzorek moči.
Ve svém příspěvku SOOLANTRA KORONAVIRUS DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
ivermectin dokáže zneškodnit koronavirus (zpevňuje buněčné stěny a virus se tak nedokáže obalit buněčnou membránou, tzn, že se nedokáže množit). Jak je to s obsahem v této masti nevím, v každém případě jsem si ji objednal přes E-buy a už ji mám jako prevenci doma. Normálně se koupit nedá, je jen na předpis (stejně jako všechno, co nějak efektivně pomáhá).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Tady je jak se má davkovat ivermektin.
Forma: perorální tableta
Síla: 3 mg
Dávkování při infekci parazity ve střevním traktu
Dávkování pro dospělé (ve věku 18–64 let)
Typické dávkování: 200 mcg / kg tělesné hmotnosti užívané jako jedna dávka. Většina lidí nebude potřebovat více než jednu dávku.
Dávkování pro děti (ve věku 0–17 let)
Pro děti, které váží 33 kg (15 kg) nebo více
Typické dávkování: 200 mcg / kg tělesné hmotnosti užívané jako jedna dávka. Většina dětí nebude potřebovat více než jednu dávku.
Pro děti s hmotností menší než 15 kg
Nebylo potvrzeno, že tento lék je bezpečný a účinný pro použití u těchto dětí.
Dávkování pro seniory (ve věku 65 let a starší)
Játra seniorů nemusí fungovat tak dobře, jako dříve. To může způsobit, že tělo zpracuje léky pomaleji. Výsledkem je, že více tohoto léku může zůstat v těle déle. To zvyšuje riziko nežádoucích účinků.
Zácpa může postihnout děti v jakémkoli věku. Jakmile se dítěti ucpe tlusté střevo tuhou stolicí, která dále nepostupuje, přestává dítě vnímat pocit nutného vyprázdnění a chůze na toaletu. Toto ucpání způsobí roztažení střeva, kdy se vytvoří tuhý špunt, který po určité době začne obtékat řidší stolice. Svaly svěrače, které jsou napnuté a stažené, musí být uvolněny, aby mohl celý vyprazdňovací systém v pořádku pracovat. V určitém stadiu lze po konzultaci s lékařem zácpu řešit pomocí projímadla, například laktulózou. Dojde-li ale stav se zácpou velmi daleko, řeší ji gastroenterolog nebo dětský chirurg, a sice uvolněním dětského zadečku klystýrem anebo odstraněním stolice v celkové narkóze.
Výskyt zácpy se udává cca u 16 % dvouletých dětí se stejným poměrem chlapci–dívky. V předškolním a školním věku je zácpa 3x častější u chlapců, zatímco v adolescentním věku se vyskytuje častěji u dívek. Výskyt je vyšší v rodinách, kde i rodiče mají problémy s vyprazdňováním.
U zdravých dětí závisí vyprazdňování na věku a kvalitě stravy. Novorozenci a kojenci mohou mít velmi časté stolice (až 12 x za den), což se může náhle změnit na jednu stolici jednou za 2–4 dny. U batolat je stolice obvykle 2–5x denně. V adolescentním věku se frekvence snižuje na 1–2x denně. U velkých dětí a dospělých mohou být fyziologické i 3 stolice za týden.
Příčiny zácpy u novorozenců a mladších kojenců: vrozené střevní malformace, získané střevní striktury, hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), alergie na bílkovinu kravského mléka, nedostatečná výživa, medikamentózní léčba u matky (magnesium, opiáty), Hirsprungova nemoc (vrozená choroba postihující tlusté střevo), mekoniový ileus (nemožnost odchodu smolky).
Příčiny zácpy u batolat a starších dětí: strava – kravské mléko, nedostatek tekutin (horečka, přehřátí), psychické příčiny, dobrovolné zadržování stolice (dermatitida v oblasti konečníku, bolestivá defekace), neurologické onemocnění (mozková obrna, Hirsprungova nemoc), svalové onemocnění, endokrinní a metabolické onemocnění (hypotyreóza, diabetes mellitus), jiné stavy jako cystická fibróza, celiakie, otrava olovem, hepatitida, léky (opiáty, antidepresiva), preparáty obsahující železo.
V naší poradně s názvem PARAZITÉ NA TĚLĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Beránková.
Dobrý den,
maminka plela zahradu a od té doby má ve vlasech jakési černé nebo hnědé malé broučky, kteří jsou aktivní především večer a v noci, lezou a štípou. Ve vlasech nejsou hnidy, jen štípance. Také prý tyto malé broučky lze jen těžko rozmáčknout. Hledala jsem informace na internetu, volala jsem různým lékařům, ale nikdo neví o co se jedná? Na internetu je pouze zmínka o vších. Šampón proti vším vůbec nezabírá, prosím o radu co máme dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše to bude čmelík kuří (D. gallinae). U lidí je napadení čmelíkem známé jako gamasoidóza nebo dermanyssóza. Ačkoliv roztoči nejsou primárně orientováni na parazitování na člověku, jsou schopni trávit a rozmnožovat se výhradně v lidské krvi, takže zamoření lidí může být trvalé. Vzhledem k nočním stravovacím návykům čmelíků mohou infikovaní lidé pociťovat svědění a zaznamenat kousnutí, když se ráno probudí. Závažnost příznaků se liší, běžná je dermatitida, pruritus a papulární kopřivka.
Prevence zamoření v lidských obydlích spočívá v eliminaci potenciálních přenašečů, jako je ničení holubích a vrabčích hnízd a ošetřování zamořené dvorkové drůbeže.
Eliminace zamoření v lidském obydlí se nejlépe dosáhne kombinací následujícího:
- eliminace potenciálních přenašečů (hnízdících holubů, dvorkové drůbeže atd.);
- odstranění potenciálních úkrytů (koberce, nepořádek);
- rozumné používání pesticidů například Biolit vystříkaný do prostoru uzavřené místnosti;
- důsledné používání odvlhčovačů pro udržení prostředí s nízkou vlhkostí;
- udržování nízké teploty v prostředí;
- časté důkladné čištění;
- minimalizace množství času stráveného v domácnosti;
- dodržování dokonalé hygieny.
Čmelík kuří může přežít až 10 měsíců v prázdném prostoru bez hostitele. Teploty vyšší než 45 °C a nižší než -20 °C jsou pro čmelíka smrtelné.
Pokud chcete rychlé a účinné řešení, doporučuji využít služeb deratizátora, který má k dispozici ruzné jedy, kterými na pár hodin zamoří obydlí a vše živé zahubí.
Speciálně u dětí jsou výkyvy teplotyčasté a její dočasné zvýšení může být způsobeno například příliš intenzivní hrou, pláčem, nebo se může objevit těsně po probuzení. Dětská kůže horká na dotyk ještě nemusí nutně znamenat horečku. Za tu se považuje minimálně osmatřicet stupňů, které naměříte v konečníku dítěte (z hodnoty, kterou ukáže teploměr, se odečítá půl stupně). Většina horeček podle pediatrů odezní bez komplikací stejně rychle, jako přišla. Americký výzkum rovněž ukázal, že většina rodičů začíná podávat antipyretika dětem už při teplotě 37,5 °C, což je podle nich neopodstatněné a spíše škodlivé. Pětaosmdesát procent rodičů dokonce dítě kvůli podání léku při takto vysoké teplotě vzbudí, ačkoli spánek je pro zdraví dítěte mnohem důležitější než sražení takto vysoké teploty.
V naší poradně s názvem ZAZVOR PRO DETI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Ahoj potrebuju poradit muze rok a pul stare dite zazvorovy sirup nebo caj ze zazvoru
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Zázvor není bezpečný u malých dětí, protože je příliš agresivní na jejich rozvíjející se zažívací systém. V alternativní medicíně se zázvor používá k léčbě koliky a žaludečních problémů u dětí, ale v této věkové skupině to není považováno za bezpečné. Kromě toho byste neměla užívat zázvor, pokud kojíte. Zázvor může být bezpečný u dětí ve věku od dvou let. Zde už může být použit k léčbě mírných zažívací potíží a při bolestech hlavy. Nicméně, věk nemusí nutně znamenat, že zázvor bude bezpečný prostředek pro vaše dítě. Vždy se o bylinných lécích poraďte se svým dětským lékařem, protože byliny mohou způsobit nežádoucí účinky a představují riziko lékových interakcí.
U spousty lidí (zhruba u poloviny) probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U ostatních pacientů se nejprve objevují neurčité příznaky. Nemocní jsou unavení, slabí, mohou mít pocit napětí v oblasti slinných žláz, častokrát mívají také nechutenství, jsou unavení a mívají zvýšené teploty. Postupně dochází k otoku slinných žláz, který způsobuje bolestivost v oblasti tváří, ale i podčelistní a podjazykové oblasti. Bolest se zvýrazňuje při otevírání pusy a kousání. V tomto stadiu už nebývají jen zvýšené teploty, ale horečky. V ústní dutině bývají zduřelé vývody slinných žláz. Otok příušních žláz bývá většinou zpočátku jednostranný, v odstupu jednoho až čtyř dnů dochází ke zduření i druhostranných žláz, popřípadě také podčelistních a podjazykových. Typicky bývá otok nejvýraznější v oblasti tváří před ušními boltci, kde se nachází parotidy, tedy příušní žlázy. Žlázy bývají zvětšené zhruba tři až sedm dní, pak otok povoluje. Na pohmat bývají žlázy měkké, citlivé až bolestivé. Kůže na povrchu bývá jakoby napjatá a spíše bledá, ne červená.
Ve svém příspěvku VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Procházková.
Dobrý den, jmenuji se Marcela Procházková a mám 1,5 letou čivavu, je to pejsek jménem Dobby. Je to hlídač a náš miláček, ale pravda taky je, že jsem štěňátko pořizovala dětem v době covidu a já jako zdravotní sestřička jsem byla bohužel více v práci než doma a tak uznávám, že má výchova našeho Dobbyho značně pokulhává.
Když ho necháme samotného doma, neštěká, většinu dne prospí a nikdy se mi nestalo, že bych přišla z práce a měla něco zdemolovaného. To se nikdy nestalo, proto, když přijdu z práce, moc chválím a vždy mu dám malý pamlsek, jak byl hodný.
Na procházce už je ta naše čivava pěkný lump. A mám pár dotazů. Někdo kolem něj při procházce projde a nic, a při někom se může zbláznit štěkáním. Koriguji to ta, že zatahám za vodítko a říkám nesmíš, ale pomáhá to jen občas. Co s tím? Venku mám psa na vodítku. Pouštím ho jen v přírodě, na louce, aby se vydováděl. Jinak je nedůvěřivý k lidem a obzvlášť k dětem. Pokud já dřív nezahlédnu v blízkosti někoho a nedám vodítko, on letí jak smyslu zbavený k někomu a mám strach, že ho až pokouše. Nebojí se vrčet a cenit zuby na velkého psa. Proto ho mám raději na vodítku, než aby někomu ublížil, ale nevím, zda dělám dobře. Od malička lidi, které zná, má rád doteď, na jiné štěká. Někdy se okamžitě zklidní, někdy ne...Co v takovém případě můžu víc dělat?
Hodně se ohání po malých dětech. Já si ho trochu usměrním, ale bojím se, až s ním půjde mé dítě na procházku, že to jednou nezvládne a stane se neštěstí.
Přitom k nám od začátku chodí návštěvy i malé děti...pokud na někoho víc štěká, doma si to snáz ohlídám a je většinou po chvilce klid. Venku to ale trvá dále. Poradíte mi, jak na jeho výchovu?
Jednou vyjel na malou holčičku, nekousl jí, ale měla na nožce od něj škrábanec. Bylo vidět, že křikem se u něj dá docílit, že je pak celý den jak oukropeček, patrně ví, že udělal něco špatně. Ale kdyby si to zapamatoval a víckrát to už neudělal. Ale já skrz malé děti musím být neustále ve střehu a občas útočí dál, aniž by mu něco dělali. Někdy mu stačí, že od někad děti vyběhnou, kolem něj jedou na kole a on se může zbláznit. Chápu, že se může leknout, ale jen mám strach, aby jednou nekousl. Jsou zkrátka děti a dospělí, kterých si nevšimne a pak je to někdy dost o nervy. Poraďte mi, prosím, co dělám špatně. Děkuji za Váš čas a za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V tomto případě se může jednat o potničky. Příčinou tvorby potniček je přehřátí dítěte buď vlivem vysoké teploty (ať už prostředí, kde se dítě nachází, nebo teploty tělesné při horečnatém onemocnění), nebo nevhodně zvoleným oblečením (neprodyšným materiálem anebo oděvem příliš teplým, ve kterém se dítě nadměrně potí). Potničky se mohou objevit také pod obvazy či plenkami (zejména jednorázovými). U potniček si obvykle vystačíme s domácí léčbou. Důležité je dodržovat hygienu (i jako prevenci zanesení infekce do puchýřků), oblékat dítěte přiměřeně, nejlépe do přírodních, prodyšných materiálů, a podrážděnou pokožku dostatečně větrat. Pupínky můžete také zkusit potírat odvarem z heřmánku nebo dubové kůry, černým čajem, případně si kupte přímo krém proti opruzeninám.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA PŘÍPRAVU KOSTIVALOVÉ MASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kostivalová mast a jak si připravit kostivalovou mast doma, zde je návod. Pravá kostivalová mast obsahuje k čerstvý kořen kostivalu. Ten se sbírá na jaře nebo na podzim.
Důležité upozornění!
Účinné látky kostivalu můžete zničit stykem s kovem!
Takže při sběru a čištění použijte keramický nůž a keramickou škrabku.
Kořen krátce ale dobře opláchneme ve slaném roztoku. Dvě hrsti kuchyňské soli na litr vody. Pak kořen necháme okapet a nakrájíme na tenké plátky nebo ho nahrubo nastrouháme na nekovovém struhadle. Ve vodní lázni v nekovové nádobě rozpustíme lékařskou vazelinu nebo sádlo v množství, které nám v tekutém stavu dovolí potopit všechen nakrájený kořen. Až se nám to rozpustí, tak přidáme nakrájený kořen. Necháme dvacet minut zahřívat ve vroucí vodě. Pak odstavíme, necháme vychladnout a při poklesu teploty pod 40*C přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a do směsi dále ještě rozmáčknuté dvě kapsle vitamínu E 400mg a jednu kapsli vitamínu C (důležitý je ten obsah v kapslích), zamícháme a necháme odstát do druhého dne při teplotě kolem 20*C. Druhý den to přivedeme do tekutého stavu, ale moc to nepřehříváme, aby med, či včelí vosk, neztratily cenné látky, jež vysoké teploty ničí. Po ztekucení to přefiltrujte přes gázu nebo dětskou plenu. Získanou tukovou tekutinu nalijte do sterilních kelímků a uchovejte v chladu a temnu. Nejlépe v chladničce. Mast lze připravit případně i ze sušeného kořene kostivalu, ale sušený kostivalový kořen je třeba před přípravou rozdrtit v nekovovém hmoždíři.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U dětí v předškolním věku vede k zácpě nedostatek času pro zaujatost hrou. Děti ve školním věku o zácpě často nemluví, proto rodiče mnohdy o jejich problému nic netuší.
Co pomáhá: Vypít každé ráno, ještě nalačno, před snídaní, trochu vlažné vody (bez ničeho), aby se nastartovala střeva. Pak do čaje přidat půl sáčku léku Forlax, což je práškové projímadlo s pomerančovou příchutí i vůní, takže dětem chutná. Teprve poté podat dítěti snídani.
Babské rady: Pohyb, masáže a tlačení pomáhají při vyprazdňování. Nevhodné jsou banány, které „zatvrzují“. Také borůvky nejsou ideální, takže žádné jogurty s lesními plody. Pro tyto děti je vhodné konzumovat sušené švestky nebo meruňky.
Čípky na zácpu: Klystýry a čípky se u dětí aplikují jen krátkodobě kvůli nežádoucím účinkům – mechanické, chemické a psychické trauma. Chirurgická léčba je indikována v případě mechanické obstrukce.
Dle recenzí opravdu funguje tento recept: Rozpustíte a smícháte 1 lžičku másla s 1 lžičkou povidel a ještě teplou směs podáte dítěti. Dávkování při obtížích 1x ráno a 1x večer. Po úpravě obtíží omezte na dávkování 1x ráno, a to obden.
Pokud i vám tento recept zabere, přidejte své komentáře a zkušenosti. Pomůžete mnoha zoufalým maminkám.
Ve svém příspěvku ZIMNICE BEZ TEPLOTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rostislav roudny.
Před par dni jsem přišel k večeru s prace a asy za pul hodiny začali brnet ruce a vtom přišla zimnice bez teploty tráví 2 hod než to ustalo použil paralen brufen stalo to poprvé ještě nikdy jsem to nemnel pretim jsem přestal brát léky na vysoký tlak jeslí to stín nesouvisí děkuji za radu přejí heskej den
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
únava
nechutenství
zimnice
zvýšená teplota
pocení
bolesti hlavy
bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
zduření lymfatických uzlin – postižená může být kterákoliv oblast lymfatických uzlin, pravidlem jsou ale přední a zadní uzliny na krku; velmi důležité je, že zvětšení je zjevné a symetrické na obou stranách těla
tlak v pravém podžebří způsobený zvětšujícími se játry
tlak v levém podžebří způsobený zvětšující se slezinou
naběhlá oční víčka, případně i nažloutlé oční bělmo
tvorba zarudlých pupínků
Při nástupu výše uvedených příznaků, hlavně pak v případě, že přetrvávají delší dobu a jsou provázeny vysokou teplotou, je nutné vyhledat co nejdříve lékaře!
Přítomnost EBV se dá potvrdit krevními testy. Při onemocnění mononukleózou je v krvi zjištěn zvýšený počet bílých krvinek, které se objevují v netypických tvarech (hlavně monocytů, od nichž nemoc získala svůj název), případně mohou být zjištěny i vyšší jaterní testy (ALT, AST, barvivo bilirubin). Při zvýšených jaterních testech mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Definitivně nemoc vyvrátí či potvrdí test na specifické protilátky.
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, ale spíš nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Potničky vznikají při přehřátí dítěte
při horečce;
nevhodným oblečením;
pobytem v horkém prostředí;
po delší cestě autem v letních měsících;
v noci.
Prevence potniček u dětí
V bytě udržujte stálou teplotu a snažte se nechat v místnosti proudit vzduch (pootevřená ventilace).
Volte vždy vhodné oblečení (spodní vrstvy by měly být bavlněné).
Dítě zbytečně moc neoblékejte, aby na sobě nemělo příliš vrstev k poměru teploty vzduchu, spíše ho otužujte.
Snažte se omezit pobyt dítěte v horkém a vlhkém prostředí.
Na noc dítě ukládejte ke spánku do chladné, dobře vyvětrané místnosti.
Do postýlky na matraci nedávejte klasické igelitové podložky.
Dbejte na zvýšenou hygienu, dítě častěji přebalujte a vždy jej otřete k tomu určenými dětskými hygienickými ubrousky.
V naší poradně s názvem ELIQUIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
V případě teploty nebo nastuzení- co je možno brát na srážení teploty při užívání ELAQUISu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě lékem Eliquis můžete na snížení teploty bez obav použít paracetamol (Paralen). Pokud ale trpíte na hypertenzi, poruchy funkce jater, ischemickou chorobu srdeční či zadržujete moč, tak byste si sám neměl žádný další lék ordinovat, ale kontaktovat svého ošetřujícího lékaře a poradit se s ním o léčbě zvýšené teploty.
Hlavním příznakem nemoci je náhle se objevující vysoká horečka (nad 39 °C), která trvá obvykle tři dny a pak stejně náhle mizí. Typické pro toto onemocnění je, že děti i při takto vysoké horečce vypadají zdravě, hrají si běžným způsobem a mají chuť k jídlu. U některých dětí je ale horečka doprovázena dalšími příznaky nachlazení (lehkou rýmou, kašlem), lehkým průjmem, ospalostí nebo neklidem. Objevit se může také zduření uzlin na krku a otoky víček, po náhlém poklesu teploty k normálu se během několika hodin objevuje na trupu dítěte vyrážka, která se postupně šíří na krk a ramena. Vyrážka má podobu větších nebo menších růžových skvrn s neostrým ohraničením. Vyrážka může být vystouplá, ale nemusí. Při zmáčknutí postižená kůže zbledne. Vyrážka dítě nesvědí a obvykle zmizí do 24 hodin, u některých dětí může nemoc proběhnout i zcela bez příznaků, popřípadě jen s horečkami, bez výsevu vyrážky, nebo naopak jen s vyrážkou bez horečky. I když jde obvykle o lehké onemocnění, je vhodné při výskytu vysoké horečky vždy kontaktovat lékaře, který vyloučí případná závažnější onemocnění.
Sírová mast je nejstarším prostředkem k léčbě svrabu. Používá se na kůži se silně zánětlivými, ekzémovými projevy. Je možné ji použít i u těhotných žen, kojících matek a dětí. U dospělých se používá v 10–20% koncentraci, u malých dětí ve 2,5%. Mast se aplikuje po koupeli rovnoměrně do suché kůže od brady až po špičky prstů rukou a nohou (u scabies norvegica a u dětí se aplikuje i na obličej), kúra 10% sírovou mastí se ukončuje po 5 dnech.
Permethrin (InfectoScab 5% krém) je novinkou v léčbě svrabu na našem trhu. Po umytí (sprcha, eventuálně koupel, nejlépe večer) se nanese hydrofilní krém od krku (u dětí mladších 5 let i na hlavu) směrem dolů na celé tělo. Minimálně po 8 hodinách účinku krému (ráno) opět následuje sprcha nebo koupel. Většinou je dostačující jednorázová aplikace krému, pokud jsou zasaženy dlaně nebo plosky nohou, doporučuje se ještě jedna aplikace po týdnu. U kojenců a pacientů nad 65 let a u scabies norvegica se ošetřuje i hlava (kromě okolí úst a oblasti očí). InfectoScab 5% krém je možné používat od 2 měsíců věku dítěte. Po antiskabiézní terapii zůstávají na kůži sekundární změny vyvolané parazitem – ty se léčí lokálními kortikosteroidy a použitím emoliencií. Svědění může přetrvávat i po úspěšné léčbě, proto lze v případě potřeby nasadit antihistaminika.
K celkové léčbě je v některých zemích podáván Ivermectin, u nás není dosud registrován.
Nezbytným opatřením při výskytu svrabu je asanace prostředí. Osobní a ložní prádlo použité před léčením a v době léčení je třeba vyvařit a přežehlit. Ostatní oděv, matrace, přikrývky, potahy, koberce je nutné ponechat v mrazivém prostředí 48 hodin, v létě minimálně týden. Na předměty, u kterých nelze zvolit tento postup, se používají insekticidy. Je důležité léčit všechny kontaktní osoby (členy rodiny, intimní přátele) k zábraně pozdější reinfekce. Scabies podléhá povinnosti hlášení infekčního onemocnění.
Opatření v interiéru jsou taková, že každý den je nutné měnit spodní a ložní prádlo, to vyprat při teplotě minimálně 60 °C, žehlit na vysoké teploty a 3 dny nepoužívat. Ostatní prádlo či obuv nepoužívat alespoň 5 dní. Původce svrabu nesnáší vysoké ani nízké teploty, sucho a slunce a vysoký mráz. Postele se musí vydezinfikovat a matrace nechat proschnout na slunci alespoň dva dny. Dva dny totiž dokáže zákožka svrabová přežít mimo tělo hostitele, tedy zvířete či člověka. Po týdnu je nutné celou proceduru opakovat. Podle Světové zdravotnické organizace ročně onemocní v Evropě svrabem přes čtvrt milionu lidí. U nás jde o několik stovek případů.
Teplota a horečka samy o sobě nejsou nemocí, ale jsou příznakem toho, že se organismus brání nějakému onemocnění. Drtivá většina maminek těhotenství prožije bez zvýšené teploty či horečky.
Ke snížení teploty v těhotenství je po poradě s lékařem možné užít i některé z volně prodejných léků. Žena by však s ohledem na svůj zdravotní stav neměla přistupovat k samoléčbě. Indikace léků se v průběhu těhotenství mění. Některé léky jsou nevhodné v prvním trimestru, to proto, že jejich užití je spojeno s rizikem poškození plodu a nechtěnou ztrátou těhotenství. Jiné jsou naopak nevhodné v posledním trimestru, kdy by jejich vlivem mohlo dojít ke vzniku krvácení či k nežádoucímu prodloužení těhotenství.
Snížit teplotu lze pomocí vlažné sprchy, neměla by však trvat déle než dvě minuty. Dále je vhodné chlazení a ledování čela, tepen v tříslech a na krku.
Celkově stav zlepší klid na lůžku, dostatečný příjem tekutin, pobyt ve vyvětrané místnosti, konzumace čerstvého ovoce a zeleniny.
Tělesná teplota se mění jednak v průběhu dne a jednak je rozdílná i vzhledem k aktuálnímu věku člověka. Teplota těla je nejvyšší v pozdním odpoledni a k večeru, u dětí je obvykle dočasně zvýšená i po probuzení. Děti mají navíc vyšší tělesnou teplotu než dospělí.
Po šedesátce budete mít dokonce o 0,1 stupně nižší tělesnou teplotu než většina dospělé populace. Jedním z hlavních faktorů, který k poklesu tělesné teploty vede, je údajně nedostatek aktivity, respektive pohybu u starších lidí.
Zimnice bez teploty může být u dětí způsobena podchlazením. K podchlazení dochází, když tělo ztrácí teplo rychleji, než jej může produkovat. Podchlazení je nejčastěji způsobeno chladným počasím nebo ponořením do studené vody. Primární léčba podchlazení spočívá v metodách, které vedou k prohřátí organismu zpět na normální teplotu.
Pokud má dítě zimnici s teplotou, patří do postele a má mít klidový režim. Horečka není nemoc, ale náležitá reakce organismu na nemoc, na infekci. Horečka totiž výrazně omezuje růst a množení virů i bakterií. Při teplotě nad 39,5 °C ztrácí většina virů a bakterií schopnost rozmnožovat se a hyne. Navíc horečka aktivuje imunitní systém: bílé krvinky jsou při horečce pohyblivější a mají větší schopnost se vypořádat s nezvanými hosty, kteří se při infekci v organismu šíří. Horečka je tak jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterými organismus udržuje svoji integritu. Leží-li dítě v posteli, dejte mu teplou peřinu a postarejte se, aby v místnosti nebylo příliš velké teplo. Až začne teplota klesat, bude se dítě potit, dávejte mu proto hodně pít, aby se vypocená tekutina nahradila. Když teplota klesne, dejte mu čisté povlečení a pyžamo.
Zvracení a průjem jsou nejčastěji projevem infekčního zánětu žaludku a střev, takzvané gastroenterocolitidy. Pacient s gastroenterocolitidou ztrácí tekutiny průjmem a zvracením. Tyto ztráty je nezbytné následně pokrýt zvýšeným příjmem. Vhodný je zejména slabší černý čaj, dle chuti může být přislazený. Lze střídat s neslazenými neperlivými minerálkami. Tekutiny by měly být vychlazené na pokojovou teplotu – teplé dráždí na zvracení. Podávejte je spíše po menším množství a častěji – dítě je tak spíše udrží a nevyvrátí. Zvláště nevhodné jsou limonády a mléko. Rehydratační iontové roztoky, zakoupené v lékárně, jsou sice vhodné, ale většině dětí nechutnají. Možná vám někdo doporučí Coca-colu – jedná se o silně kyselý nápoj s pH 3–3,5, přeslazený a s vysokým obsahem oxidu uhličitého a kofeinu. Není vhodný ani pro zdravé děti, natož pro nemocné.
Antibiotika se podávají výjimečně. Většina gastroenterocolitid je virového původu, zde antibiotika nepomohou, organismus si s onemocněním poradí sám, pokud se mu vytvoří podmínky pomocí obecně podpůrné léčby. Jedná-li se o bakteriální onemocnění, pak se podávají antibiotika pouze v případě, probíhá-li onemocnění septicky (systémová zánětlivá odpověď způsobená bakteriemi v krevním oběhu) nebo s komplikacemi, ať už lokálními či mimostřevními. V ostatních případech, pokud se nejedná o pacienta s poruchou imunity, stačí stejně jako v případě virového onemocnění obecně podpůrná léčba. Horečka má při tomto onemocnění důležitou roli v boji organismu s infekcí. Podílí se na aktivaci různých složek imunitního systému a zvýšení teploty samo o sobě inhibuje některé viry. Její vzestup přes 38,5 stupňů Celsia již však dále větší přínos nemá, pacienta unavuje a oslabuje. Vysoká teplota se snižuje různými medikamenty, ať už ve formě tablet, sirupů, čípků nebo nitrožilních preparátů. Při selhání medikamentózní léčby přichází na řadu režimová opatření, jako je vlažná sprcha, zábal trupu. Další možnosti spočívají v aplikaci studených infuzních roztoků. V případě bakteriálních onemocnění klesá teplota po aplikaci správně zvoleného antibiotika během 48 hodin.
