Chlamydophila je infekční bakterie, která hraje významnou roli v mnoha závažných a těžkých onemocněních, jako je například astma, RS (roztroušená skleróza), CFS (chronický únavový syndrom), artritida, prostatitida, Crohnova choroba. Nejznámější druhy jsou Chlamydia trachomatis, Chlamydiapneumoniae, Chlamydia psittaci, Chlamydia pecorum. Postiženého mohou bolet klouby či oči.
Chlamydia trachomatis napadá pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby.
Chlamydiapneumoniae (CPN) napadá respirační (dýchací) cesty. Je to jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších infekcí. Uvádí se, že promořenost populace je asi osmdesátiprocentní. Setká se s ní tedy téměř každý člověk, u většiny ale zůstává v takzvané latentní (skryté) formě. Její nebezpečí tkví v tom, že je lehce zaměnitelná s jinými infekcemi.
Chlamydia psittaci (CPS) patří mezi zvířecí patogeny s možností přenosu na člověka. Primárně jde o infekční onemocnění zvířat, napadá především dýchací cesty, u nás se vyskytuje pouze vzácně a vzácný je i přenos z ptáků na člověka. Je příčinou onemocnění zvaného psitakóza.
Chlamydia pecorum (CPC) se řadí mezi zvířecí nemoci, hostitelé patří do širšího spektra savců a ptáků.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIA PNEUMONIE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana šimonová.
Na infekční ambulanci v Brně mi mladičká doktorka po škole řekla: "To nic není,chlamydie mají všichni!". Léčbu nenabídla .Přece mají - li všichni,je to "normální ".
Pěkně děkuji za takovou léčbu.
Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cechlova Jana.
taky mě lékař konstatoval chlamydie a také řek že je má každý.někomu,ale asi nevadí a žádne zdravotní problémy nemá_?? je to možné
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydiapneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Tato bakterie způsobuje pohlavní infekci, která ročně postihne 90 milionů mužů a žen, nejčastěji ve věku od 15 do 30 let. Přenáší se zejména nechráněným pohlavním stykem, může se ale šířit i dotykem nebo přes kontaminované předměty (například spodní prádlo). Vždy ale potřebuje k šíření vlhké prostředí (přenos je možný i v sauně či na plovárně). Chlamydie trachomatis napadá pohlavní a močové cesty, ale i konečník (zejména při análním sexu). Způsobuje zánět močové trubice, nadvarlat, prostaty, děložního hrdla nebo některých kloubů. Chlamydióza může vést až k neplodnosti, a to u obou pohlaví: u žen způsobují chlamydie srůsty, u mužů vnikají do spermií, kterým spotřebovávají energii. U těhotných žen může chlamydióza vést až k potratu nebo způsobit poškození plodu. Při náhodném kontaktu s okem, dokáže Chlamydie trachomatis napadnout i oční spojivku a vyvolat v ní zánět či vážnější problémy.
Chlamydia pneumonie
Je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Bakterie nejčastěji napadá dýchací cesty kapénkovým přenosem (kýcháním, kašláním a podobně). Dokáže vyvolat nejrůznější potíže počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Vědci spekulují i o možném podílu této bakterie na rozvoji arterosklerózy, vzniku nebezpečných krevních sraženin a na spuštění nebo zhoršení roztroušené sklerózy či Alzheimerovy choroby.
Chlamydia psittaci
Primárně způsobuje infekční onemocnění zvířat, zvláště ptáků a savců, může se ale přenést i na člověka. Nejčastěji se tak děje přes kontaminovaný trus či peří, k nákaze dojde vdechnutím spor. Tato forma chlamydiózy je ale ještě málo prozkoumaná. Podle všeho působí nepříznivě na nervový systém a může zhoršovat bolestivé stavy.
Chlamydiapneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydiapneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydiapneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Chlamydie jsou bakterie, které napadají buňky organismu, ve kterých se dále množí, až nakonec napadené buňky odumřou. Chlamydie mohou být stejně velké či menší než viry, a tak s nimi byly dříve i zaměňovány. Mají kulovitý tvar a v závislosti na stadiu vývojového cyklu dosahují velikosti 0,2–1,5 μm. U člověka mohou tyto bakterie způsobit řadu onemocnění, například záněty spojivek, močopohlavního ústrojí nebo plic. Chlamydiové nákazy, hlavně pohlavní, patří dnes mezi jedny z nejčastějších nákaz vůbec. Původce chlamydiové infekce genitálu je takzvaná chlamydia trachomatis. Chlamydie se může dostat do našeho organismu pohlavním stykem, ale je možný i přenos kapénkami nebo z matky na plod během porodu. U očních forem onemocnění je možná nákaza například i prostřednictvím ložního prádla či ručníků sdílených s nakaženou osobou. Kromě chlamydie trachomatis rozeznáváme ještě další druhy chlamydií, například chlamydia psittaci nebo chlamydia pneumonieae.
Bakterie Chlamydia trachomatis je druh přenášený pohlavním stykem, který vyvolává infekce urogenitálního traktu. Infekce chlamydiemi probíhají většinou bez příznaků, mohou však vyvolat záněty očí, močových cest a artritidu. Neléčené infekce mají často za následek neplodnost a zvyšují riziko mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.
Příznaky nákazou bakterií Chlamydia trachomatis:
puchýřky na genitáliích;
výtok;
svědění;
bolesti v podbřišku;
bolest při sexu.
Pokročilejším stadium chlamydiové infekce:
záněty očí;
infekce močových cest;
záněty pohlavního ústrojí.
Přenos
Všechny chlamydiové nákazy jsou vysoce infekční a jejich inkubační doba se pohybuje v rozmezí od 1 do 3 týdnů. Protože je velmi infekční, měla by léčba probíhat na úrovni infekční ambulance, kde je nemocný v péči odborníků. Po vyšetření krve (sérologické metody jsou založeny na detekci rodově a druhově specifických protilátek; využívá se rodově specifický test ELISA a druhově specifický mikroimunofluorescenční test) jsou nasazena antibiotika, která se užívají minimálně 10–14 dnů. Po prodělané nemoci se vytvářejí protilátky, jejichž hladina zůstává zvýšená měsíce. Užívání antibiotik je dobré doplnit podpůrnými prostředky k posílení imunity a energie, dbát na zdravé stravování, pitný režim a odpočinek. Po vyléčení nevzniká celoživotní odolnost, takže je možné se kdykoliv opět nakazit a onemocnět. Důležité je proto opakované přešetření.
Chlamydia trachomatis se nejčastěji přenáší vaginálním, orálním nebo análním sexuálním stykem.
U Chlamydie pneumoniae (CPN) probíhá přenos z člověka na člověka takzvanou kapénkovou nákazou (kýcháním, kašláním), podobně jako u virózy. Místem infikování jsou lokality s největší koncentrací osob, tedy hromadné dopravní prostředky, zastávky autobusů, metro, letištní haly, letadla a podobně. Plicní chlamydie napadají buňky dýchacích cest, proniknou do jejich nitra a začnou se zde množit. Z buňky jsou buď aktivně vyloučeny samotnou buňkou, nebo jich tam vznikne tolik, že buňka nakonec praskne, a tak se dostávají do okolí sousedních buněk, které napadají.
Chlamydiapneumoniae, ve zkratce CPN, je hojně se vyskytující a zároveň nejnebezpečnější infekcí. Tento druh chlamydií napadá dýchací cesty a přenáší se kapénkami pomocí kýchání, kašlání, kýchání a podobně. Diagnostikování CPN není jednoduché, protože se dá zaměnit s jinými infekcemi, je svými příznaky například velice podobná běžné chřipce, angíně nebo zánětu průdušek. Vyšetření na chlamydie je nákladné a zdlouhavé, proto se odkládá na dobu, kdy běžná léčba není úspěšná. Může ale dojít k přeléčení akutního stadia a z CPN se stane složité chronické onemocnění. Člověk trpící CPN je nebezpečný pro své okolí, které může kdykoliv nakazit.
Projevy plicní chlamydie:
škrábání v krku
kýchání
dráždivý kašel
zimnici střídá pocení
bolest hlavy
celková slabost a únava
bolest v blízkosti průdušek a v plicích
Při neléčení plicní chlamydie se příznaky zhoršují a dochází k nesnesitelným bolestem a vyčerpanosti lidského organismu. Postupně infekce napadá vnitřní orgány a svaly.
Diagnostika protilátek není věc jednoduchá, ale především neexistuje standardizovaný postup pro všechny laboratoře. Proto se může stát, že se výsledky jednotlivých laboratoří mohou zásadně lišit, což může zkreslit výslednou diagnózu. Ve hře je samozřejmě i fakt odlišné interpretace výsledků, která od praktického lékaře (či jiného odborníka) vyžaduje jisté (dlouhodobé) zkušenosti na tomto poli. Vyšetřit je třeba specifické protilátky v různých třídách (IgA, IgG, IgM). Protilátky mohou (bez klinického obrazu) přetrvávat v organismu i více než půl roku či rok, aniž by nám něco bylo.
Pro vyšetření krve (sérologické metody jsou založeny na detekci rodově a druhově specifických protilátek) se využívá rodově specifický test ELISA a druhově specifický mikroimunofluorescenční test.
Veroval Chlamydie – domácí test: Je rychlý domácí test na zjištění nákazy bakterií Chlamydia trachomatis. Ta se přenáší především sexuálním stykem, ale rizikem je i používání společných ručníků, povlečení nebo toalety. Bakterie Chlamydia trachomatis vyvolává infekce urogenitálního traktu. Infekce chlamydiemi probíhají většinou bez příznaků, mohou však vyvolat záněty očí, močových cest a artritidu. Neléčené infekce mají často za následek neplodnost a zvyšují riziko mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.
70 až 80 % nakažených žen nemá žádné příznaky. I u nich ale při neléčení hrozí neplodnost, mimoděložní těhotenství nebo předčasný porod.
Test Veroval Chlamydie si udělá každý diskrétně v pohodlí domova a výsledek se dozvíte již za 15 minut.
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Nákaza většinou probíhá bez příznaků a po aktivaci imunitního systému se z organismu vyloučí, anebo se projeví jako genitální bradavice či sotva postřehnutelné plošné kožní (slizniční) změny. Inkubační doba od infekce ke klinickým projevům trvá od 1 do 6 měsíců, následuje aktivní růst chorobných změn a aktivuje se imunitní odpověď. V průměru po 9 měsících se u infikovaných vytváří specifické protilátky. Poté buď imunitní systém infekci odstraní a infekce ustoupí, nebo změny přetrvávají, eventuálně postupují. Při přetrvávající infekci onkogenními typy HPV dochází k zabudování virové DNA do buněčného genomu, což je nutnou, ale nedostačující podmínkou vzniku nádorové buňky. K tomu musí přistoupit další genetické změny – aktivace buněčných onkogenů a inaktivace tumor-supresorových buněčných genů. Na vzniku karcinomu děložního hrdla se tedy kromě HPV účastní další kancerogenní činitelé (nitrosaminy v cigaretovém kouři, dlouhodobá expozice vysokým koncentracím steroidních hormonů, infekce cytomegalovirem, virem EpsteinBarrové, virem herpes simplex typ 2, HIV, chlamydia trachomatis) i jiné rizikové faktory (vyšší počet porodů, časný věk zahájení pohlavního života, poruchy imunitního systému, způsob sexuálního života obou partnerů a podobně).
Chlamydiapneumoniae se projevuje škrábáním v krku, kýcháním, úporným a dráždivým kašlem, zimnicí, pocením, bolestí hlavy, slabostí a zvýšenou únavou, tlakem či bolestí v oblasti průdušek a plic.
Protože je Chlamydiapneumoniae velmi infekční, měla by léčba probíhat na úrovni infekční ambulance, kde je nemocný v péči odborníků na infekční onemocnění. Ti mají nejlepší znalosti v daném oboru a mohou předepisovat speciální léky a vyšetření. Praktičtí lékaři k tomu často nemají pravomoc a jsou ovlivňováni i nedostatkem financí. Vyšetření krve i přeléčení antibiotiky by se měla opakovat, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce
Počáteční infekce chlamydií se projevuje jako chřipka nebo zánět průdušek, bronchitida. 85 % lidí se s tím díky imunitnímu systému nějak vyrovná, ale chlamydie existuje dál a čeká na příležitost. Jak organismus stárne, má různá slabá místa a chlamydie se stěhuje. Při chronické infekci pak záleží na tom, kam se nastěhovala a v jakém počtu. Způsobuje záněty různých orgánů. Chlamydiapneumoniae se šíří vzduchem stejně jako chřipka – pomocí kapénkové infekce – a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže. Počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek, a může vést až k oslepnutí. Nevyhýbá se přitom ani dětem.
Chlamydiapneumoniae, je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Každý člověk se s ní v životě setká a u většiny z nás zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. Poté se opět probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na individuálním stavu imunitního systému.
Jedná se o respirační patogen, který vyvolává především chronické bronchitidy, atypické pneumonie a sinusitidy (zánět vedlejších nosních dutin). Přenáší se kapénkovou infekcí. Infekce bývají v až 70 % případů asymptomatické a v průběhu života se mohou opakovat. Akutní i chronické infekce respiračního traktu mají vztah k aktivaci bronchiálního astmatu. Infekce respiračního traktu bývají po akutní fázi často chronické, s perzistujícími symptomy špatně reagujícími na ATB terapii. Pokud lékař shledal, že váš zdravotní stav je v pořádku a přitom nezajistil testy na chlamydie, rozhodně je na místě jej o tento test požádat.
Chlamydiapneumoniae je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Každý člověk se s ní v životě setká a u většiny zůstává v takzvané latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. Poté se opět probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na individuálním stavu imunitního systému.
Plicní chlamydie (Chlamydiapneumoniae) jsou infekční bakterie. Šíří se podobně jako třeba chřipka, tedy kapénkovou infekcí, to znamená kašláním a kýcháním. Způsobují i podobné potíže jako chřipka, ovšem pokud se v těle rozšíří, jsou mnohem nepříjemnější. Mohou se z dýchacích cest dostat do dalších částí těla – do nervových tkání, do mozku, svalů, napadají i imunitní buňky. Bakterie infikují buňky zevnitř a parazitují na nich, okrádají je o energii, kterou pak používají k vlastnímu množení. Nestačí pouze klasická dvoutýdenní léčba antibiotiky, protože ta hubí pouze jednu z jejich tří životních fází a zbylé dvě pak snadno infekci obnoví. I když příznaky zmizí, v budoucnu může přijít recidiva (nové propuknutí nemoci).
Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stadiem chlamydie je elementární tělísko, které se po vniknutí do buňky hostitele mění v retikulární tělísko (RB). To se v napadené buňce dělí a mění během 24–48 hodin opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.
