CHLAMYDIA TRACHOMATIS bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Chlamydie jsou nejčastěji zmiňovány v souvislosti s pohlavně přenosnými nemocemi. Jde o bakterie, které jsou v mnoha ohledech odlišné od ostatních bakterií. Jako jedny z mála totiž žijí a množí se uvnitř buňky, jelikož si samy neumí vyprodukovat energii. Tu kradou buňkám nemocného jedince. Specializují se na buňky močopohlavního traktu, buňky oka a buňky dýchacích cest.
Druhy chlamydií
Chlamydophila je infekční bakterie, která hraje významnou roli v mnoha závažných a těžkých onemocněních, jako je například astma, RS (roztroušená skleróza), CFS (chronický únavový syndrom), artritida, prostatitida, Crohnova choroba. Nejznámější druhy jsou Chlamydiatrachomatis, Chlamydia pneumoniae, Chlamydia psittaci, Chlamydia pecorum. Postiženého mohou bolet klouby či oči.
Chlamydiatrachomatis napadá pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby.
Chlamydia pneumoniae (CPN) napadá respirační (dýchací) cesty. Je to jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších infekcí. Uvádí se, že promořenost populace je asi osmdesátiprocentní. Setká se s ní tedy téměř každý člověk, u většiny ale zůstává v takzvané latentní (skryté) formě. Její nebezpečí tkví v tom, že je lehce zaměnitelná s jinými infekcemi.
Chlamydia psittaci (CPS) patří mezi zvířecí patogeny s možností přenosu na člověka. Primárně jde o infekční onemocnění zvířat, napadá především dýchací cesty, u nás se vyskytuje pouze vzácně a vzácný je i přenos z ptáků na člověka. Je příčinou onemocnění zvaného psitakóza.
Chlamydia pecorum (CPC) se řadí mezi zvířecí nemoci, hostitelé patří do širšího spektra savců a ptáků.
Tato bakterie způsobuje pohlavní infekci, která ročně postihne 90 milionů mužů a žen, nejčastěji ve věku od 15 do 30 let. Přenáší se zejména nechráněným pohlavním stykem, může se ale šířit i dotykem nebo přes kontaminované předměty (například spodní prádlo). Vždy ale potřebuje k šíření vlhké prostředí (přenos je možný i v sauně či na plovárně). Chlamydie trachomatis napadá pohlavní a močové cesty, ale i konečník (zejména při análním sexu). Způsobuje zánět močové trubice, nadvarlat, prostaty, děložního hrdla nebo některých kloubů. Chlamydióza může vést až k neplodnosti, a to u obou pohlaví: u žen způsobují chlamydie srůsty, u mužů vnikají do spermií, kterým spotřebovávají energii. U těhotných žen může chlamydióza vést až k potratu nebo způsobit poškození plodu. Při náhodném kontaktu s okem, dokáže Chlamydie trachomatis napadnout i oční spojivku a vyvolat v ní zánět či vážnější problémy.
Chlamydia pneumonie
Je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Bakterie nejčastěji napadá dýchací cesty kapénkovým přenosem (kýcháním, kašláním a podobně). Dokáže vyvolat nejrůznější potíže počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Vědci spekulují i o možném podílu této bakterie na rozvoji arterosklerózy, vzniku nebezpečných krevních sraženin a na spuštění nebo zhoršení roztroušené sklerózy či Alzheimerovy choroby.
Chlamydia psittaci
Primárně způsobuje infekční onemocnění zvířat, zvláště ptáků a savců, může se ale přenést i na člověka. Nejčastěji se tak děje přes kontaminovaný trus či peří, k nákaze dojde vdechnutím spor. Tato forma chlamydiózy je ale ještě málo prozkoumaná. Podle všeho působí nepříznivě na nervový systém a může zhoršovat bolestivé stavy.
Bakterie Chlamydiatrachomatis je druh přenášený pohlavním stykem, který vyvolává infekce urogenitálního traktu. Infekce chlamydiemi probíhají většinou bez příznaků, mohou však vyvolat záněty očí, močových cest a artritidu. Neléčené infekce mají často za následek neplodnost a zvyšují riziko mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.
Příznaky nákazou bakterií Chlamydiatrachomatis:
puchýřky na genitáliích;
výtok;
svědění;
bolesti v podbřišku;
bolest při sexu.
Pokročilejším stadium chlamydiové infekce:
záněty očí;
infekce močových cest;
záněty pohlavního ústrojí.
Přenos
Všechny chlamydiové nákazy jsou vysoce infekční a jejich inkubační doba se pohybuje v rozmezí od 1 do 3 týdnů. Protože je velmi infekční, měla by léčba probíhat na úrovni infekční ambulance, kde je nemocný v péči odborníků. Po vyšetření krve (sérologické metody jsou založeny na detekci rodově a druhově specifických protilátek; využívá se rodově specifický test ELISA a druhově specifický mikroimunofluorescenční test) jsou nasazena antibiotika, která se užívají minimálně 10–14 dnů. Po prodělané nemoci se vytvářejí protilátky, jejichž hladina zůstává zvýšená měsíce. Užívání antibiotik je dobré doplnit podpůrnými prostředky k posílení imunity a energie, dbát na zdravé stravování, pitný režim a odpočinek. Po vyléčení nevzniká celoživotní odolnost, takže je možné se kdykoliv opět nakazit a onemocnět. Důležité je proto opakované přešetření.
Chlamydiatrachomatis se nejčastěji přenáší vaginálním, orálním nebo análním sexuálním stykem.
U Chlamydie pneumoniae (CPN) probíhá přenos z člověka na člověka takzvanou kapénkovou nákazou (kýcháním, kašláním), podobně jako u virózy. Místem infikování jsou lokality s největší koncentrací osob, tedy hromadné dopravní prostředky, zastávky autobusů, metro, letištní haly, letadla a podobně. Plicní chlamydie napadají buňky dýchacích cest, proniknou do jejich nitra a začnou se zde množit. Z buňky jsou buď aktivně vyloučeny samotnou buňkou, nebo jich tam vznikne tolik, že buňka nakonec praskne, a tak se dostávají do okolí sousedních buněk, které napadají.
V naší poradně s názvem INKUBAČNÍ DOBA CHLAMYDIE TRACHOMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ante.
Takže se jedná spíšte o týdny a ne dny? Jde mi o to, že partner měl nechránený styk s nakaženou osobou a mě chlamydie našli cca 3 týdny po jeho úletu. Je to možné za tak krátkou dobu? Nebo se spíše nakazil již dříve?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Není důležité kdy a jak se kdo nakazil. Důležité je, že vám vyšly pozitivně chlamydie a je třeba se léčit. Je-li nakažen i partner, tak léčbu absolvujte oba. Pro další období oba docházejte pravidelně každé 3 měsíce na testy chlamydií z krku, z vagíny a z análu, pokud tento druh sexu provozujete.
Chlamydie jsou bakterie, které napadají buňky organismu, ve kterých se dále množí, až nakonec napadené buňky odumřou. Chlamydie mohou být stejně velké či menší než viry, a tak s nimi byly dříve i zaměňovány. Mají kulovitý tvar a v závislosti na stadiu vývojového cyklu dosahují velikosti 0,2–1,5 μm. U člověka mohou tyto bakterie způsobit řadu onemocnění, například záněty spojivek, močopohlavního ústrojí nebo plic. Chlamydiové nákazy, hlavně pohlavní, patří dnes mezi jedny z nejčastějších nákaz vůbec. Původce chlamydiové infekce genitálu je takzvaná chlamydiatrachomatis. Chlamydie se může dostat do našeho organismu pohlavním stykem, ale je možný i přenos kapénkami nebo z matky na plod během porodu. U očních forem onemocnění je možná nákaza například i prostřednictvím ložního prádla či ručníků sdílených s nakaženou osobou. Kromě chlamydie trachomatis rozeznáváme ještě další druhy chlamydií, například chlamydia psittaci nebo chlamydia pneumonieae.
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Ve svém příspěvku CHLAMYDIA PNEUMONIE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana šimonová.
Na infekční ambulanci v Brně mi mladičká doktorka po škole řekla: "To nic není,chlamydie mají všichni!". Léčbu nenabídla .Přece mají - li všichni,je to "normální ".
Pěkně děkuji za takovou léčbu.
Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cechlova Jana.
taky mě lékař konstatoval chlamydie a také řek že je má každý.někomu,ale asi nevadí a žádne zdravotní problémy nemá_?? je to možné
Diagnostika protilátek není věc jednoduchá, ale především neexistuje standardizovaný postup pro všechny laboratoře. Proto se může stát, že se výsledky jednotlivých laboratoří mohou zásadně lišit, což může zkreslit výslednou diagnózu. Ve hře je samozřejmě i fakt odlišné interpretace výsledků, která od praktického lékaře (či jiného odborníka) vyžaduje jisté (dlouhodobé) zkušenosti na tomto poli. Vyšetřit je třeba specifické protilátky v různých třídách (IgA, IgG, IgM). Protilátky mohou (bez klinického obrazu) přetrvávat v organismu i více než půl roku či rok, aniž by nám něco bylo.
Pro vyšetření krve (sérologické metody jsou založeny na detekci rodově a druhově specifických protilátek) se využívá rodově specifický test ELISA a druhově specifický mikroimunofluorescenční test.
Veroval Chlamydie – domácí test: Je rychlý domácí test na zjištění nákazy bakterií Chlamydiatrachomatis. Ta se přenáší především sexuálním stykem, ale rizikem je i používání společných ručníků, povlečení nebo toalety. Bakterie Chlamydiatrachomatis vyvolává infekce urogenitálního traktu. Infekce chlamydiemi probíhají většinou bez příznaků, mohou však vyvolat záněty očí, močových cest a artritidu. Neléčené infekce mají často za následek neplodnost a zvyšují riziko mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.
70 až 80 % nakažených žen nemá žádné příznaky. I u nich ale při neléčení hrozí neplodnost, mimoděložní těhotenství nebo předčasný porod.
Test Veroval Chlamydie si udělá každý diskrétně v pohodlí domova a výsledek se dozvíte již za 15 minut.
Diagnostika chlamydiových infekcí zaznamenala v posledních letech značný rozvoj. Nejprve jde o přímý průkaz chlamydií ze sliznice, kde se přítomnost bakterie předpokládá. Například odběr z močové trubice se provádí tamponkem na drátku nebo tenkou tyčinkou z plastu pomalým šroubovitým vsunutím do hloubky asi 3–4 cm od ústí. Podobně probíhá i odběr z gynekologických cest. Odběr materiálu ze spojivkového vaku se provádí suchými sterilními tampony. Lze také vyšetřovat moč, eventuálně ejakulát. Odebraný vzorek se přenese na transportní medium a přepraví se do laboratoře. Pokud se chtějí prokazovat nukleové kyseliny, pak se materiál přenáší na speciální medium se stabilizátory, což zaručuje možnost skladování, posílání poštou do vzdálené laboratoře a podobně. K průkazu specifických antigenů povrchu elementárních tělísek metodou přímé imunofluorescence je nejlépe otisknout materiál z tamponu na podložní sklíčko.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk, například linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG. Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA). Takzvaná hybridizační technika se využívá pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a poměrně často pak testy Amplicor, které jsou založeny na detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Diagnostika je velmi obtížná a ani při několika návštěvách lékaře vám nemusí být plicní chlamydie prokázány, zejména kvůli asymptomatickým a atypickým příznakům. Pokud se lékař rozhodne kultivovat vaše sputum, musí být proveden odborný stěr a kultivace se musí opakovat nebo provádět na dvou různých testech. Dále se provádí RTG plic.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk, například linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG. Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA). Takzvaná hybridizační technika se využívá pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a testy Amplicor pak k detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Azithromycin je semisyntetické makrolidové antibiotikum a léčí se s ním tyto stavy:
Prevence a léčba akutních bakteriálních exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci způsobené H. influenzae , M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Přínos dlouhodobé profylaxe musí být u každého pacienta zvážen oproti riziku kardiovaskulárních a jiných nežádoucích účinků.
Komunitní pneumonie způsobená C. pneumoniae, H. influenzae, M. pneumoniae nebo S. pneumoniae.
Nekomplikované kožní infekce způsobené S. aureus, S. pyogenes nebo S. agalactiae.
Uretritida a cervicitida způsobená C. trachomatis nebo N. gonorrhoeae. V kombinaci s Ceftriaxonem je Azithromycin součástí doporučeného režimu pro léčbu kapavky. Azithromycin je ve většině případů účinný jako monoterapie, ale vzhledem k relativně nízké bariéře vzniku rezistence u gonokoků a časté koinfekci C. trachomatis a N. gonorrhoeae se doporučuje kombinace s Ceftriaxonem.
Trachom způsobený C. trachomatis.
Genitální vředová choroba (chancroid) u mužů způsobená H. ducrey.
Akutní bakteriální sinusitida způsobená H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Obecně jsou však preferovány jiné léky, jako je Amoxicilin / Klavulanát.
Akutní zánět středního ucha způsobený H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Azithromycin však není lékem první volby pro tento stav. Obecně je výhodný Amoxicilin nebo jiné beta-laktamové antibiotikum.
Faryngitida nebo tonzilitida způsobená S. pyogenes jako alternativa k terapii první volby u jedinců, kteří nemohou použít terapii první volby.
Azithromycin je dostupný v lékárně na lékařský předpis. V některých zemích světa se dá volně koupit v lékárně. Nám známá místa volného prodeje tohoto antibiotika bez receptu jsou Argentina, Peru a Kolumbie.
Ke snížení rozvoje bakterií rezistentních vůči lékům by měl být Azithromycin používán pouze k léčbě infekcí, u kterých je prokázáno nebo existuje silné podezření, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi na toto antibiotikum.
Je to infekce napadající pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby. Primárně se skutečně přenáší pohlavním stykem při nechráněném sexu. Ohroženi jsou především promiskuitní lidé. U chlamydie trachomatis (CTR) však může dojít k nákaze i sekundárním způsobem, to je používáním společného prádla (ručníků, povlečení a podobně) nebo v místech společně užívaných prostor (sauna, bazén, sprchy, fitness, toalety).
Příznaky
Malý defekt na vnějších částech genitálií (puchýřek, uzlinka). Svědění, výtok a nestandardní zápach (může znamenat i kvasinky či jinou infekci). Bolestivost u pohlavního styku, je možné i slabé krvácení. Podrážděný močovod. Bolesti v podbřišku.
Pokud je CTR neléčená, může dojít k vážnějším projevům, které indikují napadení a infekci děložního čípku, dělohy či vaječníků. U mužů prostaty a urogenitálních cest. Komplikace často vedou k neplodnosti, a to u obou pohlaví.
Léčba
Pokud má člověk nějaké příznaky, musí se obrátit na odborného lékaře – ženy na gynekologa, muži na urologa. Gynekolog provede stěry z poševního čípku, urolog stěry z ústí močové trubice. Po stanovení diagnózy lékař předepíše účinná antibiotika, která se musí užívat 2 až 3 týdny. Jako podpůrný prostředek lze používat doplňky stravy k posílení imunity. Je nutné vyšetření i léčba obou partnerů, může totiž dojít k novému přenosu infekce. Po dobu léčby je lépe se zdržet pohlavního styku.
Chlamydia pneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydia pneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydiatrachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Nákaza většinou probíhá bez příznaků a po aktivaci imunitního systému se z organismu vyloučí, anebo se projeví jako genitální bradavice či sotva postřehnutelné plošné kožní (slizniční) změny. Inkubační doba od infekce ke klinickým projevům trvá od 1 do 6 měsíců, následuje aktivní růst chorobných změn a aktivuje se imunitní odpověď. V průměru po 9 měsících se u infikovaných vytváří specifické protilátky. Poté buď imunitní systém infekci odstraní a infekce ustoupí, nebo změny přetrvávají, eventuálně postupují. Při přetrvávající infekci onkogenními typy HPV dochází k zabudování virové DNA do buněčného genomu, což je nutnou, ale nedostačující podmínkou vzniku nádorové buňky. K tomu musí přistoupit další genetické změny – aktivace buněčných onkogenů a inaktivace tumor-supresorových buněčných genů. Na vzniku karcinomu děložního hrdla se tedy kromě HPV účastní další kancerogenní činitelé (nitrosaminy v cigaretovém kouři, dlouhodobá expozice vysokým koncentracím steroidních hormonů, infekce cytomegalovirem, virem EpsteinBarrové, virem herpes simplex typ 2, HIV, chlamydiatrachomatis) i jiné rizikové faktory (vyšší počet porodů, časný věk zahájení pohlavního života, poruchy imunitního systému, způsob sexuálního života obou partnerů a podobně).
Zánět močové trubice, latinsky uretritida, se vyskytuje ve dvou formách – nekapavčité a kapavčité. Projevuje se především změnami při močení, nejčastěji pálením a řezáním, častým nutkáním na močení, zkaleným až bělavým výtokem, objevuje se podrážděná močová trubice. U žen je uretritida mnohdy spojena se zánětem pochvy. Kapavčitá uretritida má jiný průběh u žen a jiný u mužů. U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé, což představuje nebezpečí nepozorovaného rozšíření infekce na děložní čípek, dělohu a vejcovody. Jsou-li zasaženy vejcovody, může dojít k jejich zjizvení a následné neplodnosti. Asi 50 % žen s kapavkou pozoruje příznaky v podobě pálení při močení a výtoku. Děložní hrdlo nemocné ženy je zarudlé a potažené hnisem. Může se objevit krvácení mimo menstruaci či krvácení po pohlavním styku. Infekce může zasáhnout také žlázky na malých stydkých pyscích a žlázky při ústí močové trubice a může dojít ke vzniku bolestivého abscesu.
U mužů se kapavčitá uretritida ohlašuje výraznými zánětlivými potížemi. Vyústění močové trubice je zarudlé a zduřelé a nastupují obtíže v podobě pálení a bolesti při močení se silným hlenovitým hnisavým výtokem. Při neléčení se zánět může rozšířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Po akutním počátečním stadiu příznaky postupně slábnou a uretritida přechází do chronického onemocnění. Během něj se objevuje vleklý slabý výtok.
Nekapavčité uretritidy může vyvolat celá řada mikroorganismů. Nejčastěji jde o E. coli, ale také to může být Chlamydiatrachomatis, adenoviry, mechanické zranění močové trubice, chemické zranění a opakované podchlazení. Je to velmi časté onemocnění, které je častější u žen než u mužů. Faktory, které usnadňují rozvoj nemoci, jsou cukrovka, onemocnění prostaty, těhotenství a špatná intimní hygiena. Hlavními projevy uretritidy jsou změny při močení. Pacienti nejčastěji popisují pálení a řezání, časté nutkání na močení. Dále se vyskytuje zkalený až bělavý výtok. U žen je uretritida spojena často se zánětem pochvy. Onemocnění je nepříjemné a má tendenci se často opakovat.
Chlamydie jsou mikroskopické parazitické organismy, které parazitují uvnitř živých buněk a pomocí nich se také šíří a přenáší. Nemají systém pro tvorbu energie, kterou potřebují pro vlastní metabolismus a rozmnožování, proto ji získávají z hostitelské buňky – třeba v oku či na plicích. A jak to celé funguje? Nepohyblivá parazitická bakterie naruší svrchní strukturu buňky, pronikne do ní a usídlí se v její cytoplazmě. Tam se díky získané energii reprodukuje a za pouhých 48 hodin donutí svou hostitelskou buňku prasknout a množství namnožených infekčních tělísek se tak dostává opět do dalšího cyklu napadení většího množství buněk. Takto zákeřně a rychle vzniká infekce chlamydiemi.
V rozmnožovacím ústrojí mužů a žen parazituje Chlamydiatrachomatis. Je přenosná pohlavním stykem s nakaženým partnerem, a to nejen při vaginálním styku, ale i styku análním a orálním. V tuto chvíli je chlamydiová infekce jedna z nejčastěji přenosných nemocí mezi sexuálně aktivní populací ve věku od 15 do 50 let. Riziko nakažení chlamydiemi je větší u promiskuitních lidí, kteří zanedbávají zásady bezpečného sexu a nepoužívají ochranné pomůcky – kondomy. Většina nakažených přitom nemá žádné příznaky, což hraje do karet dalšímu přenosu infekce. Po zjištění nákazy je proto vhodné kontaktovat všechny sexuální partnery a upozornit je na nutnost diagnostiky a léčby.
Příznaky
Příznaky chlamydiové infekce nejsou nijak specifické a nákazu nelze jednoznačně určit bez vyšetření lékařem. Mezi nejčastější příznaky, které mohou ženy a muži pociťovat, patří:
svědění pochvy a bílý výtok;
bolest v podbřišku, za sponou stydkou a při pohlavním styku;
potíže s močením;
krvácení mezi menstruacemi a po pohlavním styku;
bolest varlat;
bělavý výtok z penisu;
pálení při močení a bolest v močové trubici.
Neléčená infekce může způsobit řadu potíží, jako je endometrióza, bolestivá menstruace, patologické změny na děložním čípku, dokonce až neplodnost.
Mnoho nakažených nemá žádné příznaky, proto je vhodné i preventivní otestování. Díky domácímu testu Veroval Chlamydie se nemusíte nikam objednávat ani trávit čas v ordinaci. Na výsledek si navíc počkáte jen 15 minut.
Test na bakterii Chlamydiatrachomatis by si měly udělat všechny ženy, které plánují otěhotnět, a to zejména kvůli riziku mimoděložního těhotenství a předčasného porodu. Při porodu navíc hrozí přenos na miminko.
