Základní léčba se zaměřuje se na snížení obtíží pacienta a na zlepšení jeho pohyblivosti. Léčba se dělí na léčbu farmakologickou, tedy medikační, kdy lékař předepisuje léky proti bolesti, ať už ve formě tablet nebo mastí/gelů, a na léčbu nefarmakologickou. Ta sestává z doporučení do rehabilitačního zařízení, případně předepsání ortézy. Doporučuje se léčba magnetoterapií, elektroterapií nebo ultrazvukem. Dále se doporučuje užívat takzvaná chondroprotektiva – léky, které podporují obnovení chrupavek.
Konzervativní léčba: Je většinou symptomatická, ale může být i kauzální, kdy je pacient donucen změnit svou životosprávu, doporučuje se mu snížení váhy a lékař se snaží zmírnit příčinu onemocnění. Počáteční fáze artrózy se léčí farmaceuticky protizánětlivými léky, které artrózu snižují, nebo léky dlouho působícími (SYSADOA).
Fyzioterapie a cvičení: Doporučuje se cvičení kloubů bez zátěže, protahovací cviky ke zvětšení rozsahu pohybů a uvolnění a protažení zkrácených svalů.
Fyzikální léčba: Probíhá na rehabilitačním oddělení (magnetoterapie, elektroterapie, ultrazvuk, laser, a podobně).
Ortopedické pomůcky: Jsou předepsány bandáže či ortézy.
Bolest kloubů prstů na ruce může být způsobená artrózou, kterou trpí především starší lidé, nevyhýbá se však ani mladším ročníkům. Artróza je nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může vést až k úplné ztrátě hybnosti a invaliditě postižených oblastí. Rozvíjí se několik let a postupně způsobuje poškození chrupavky, tedy ochranné vrstvy kloubu. Chrupavka se v důsledku tohoto ztenčuje, objevují se v ní trhliny, které způsobují větší tření při pohybu. Postižený kloub začne vytvářet výrůstky a ty následně dráždí nervy, což vyvolává charakteristickou bolest. Není zcela známá příčina, která stojí za rozvojem této nemoci. Obecně se uvažuje spíše o souhře několika rizikových faktorů. Řadí se mezi ně mimo jiné opotřebení kloubní chrupavky související s pokročilým věkem. O konkrétnějších příčinách lze hovořit u jednotlivých druhů artrózy, i tak se jedná spíše o orientační a ne vždy zcela prokázané vlivy.
Léčba artrózy spočívá v potlačení nepříjemných projevů a ve zpomalení či úplném zastavení progresu nemoci. Postižený kloub nelze zcela vyléčit. Základem je správná diagnóza a zhodnocení stavu postižených kloubů. K tomu se využívá různých zobrazovacích metod (například rentgen, magnetická rezonance, sonografie a podobně), dělají se krevní testy, nezbytná je také spolupráce pacienta a jeho detailní popis obtíží. Nosným pilířem léčení artrózy bývá rehabilitace a různé terapie (magnetoterapie, elektroterapie a další), jimiž lze eliminovat otoky, bolesti a zastavit poškozování chrupavky. V otázce medikamentů se volí analgetika (i v podobě mastí a gelů) na mírnění bolestivých stavů, případně nesteroidní antirevmatika a chondroprotektiva (pro regeneraci chrupavčité tkáně). Je také vhodné nevěnovat se činnostem, při kterých dochází k problémům. Doporučuje se vyvarovat se prochladnutí dané oblasti, v zimě je tedy u artrózy prstů na rukou bezpodmínečně nutné nošení rukavic, aby byly ruce pořád v teple.
Onemocnění kloubů patří mezi nejčastější choroby týkající se pohybového aparátu. Obvykle se jedná o vleklé nemoci, které výrazně zhoršují kvalitu života. Jednou z nich je i artróza u prstů na rukou, kterou trpí především starší lidé, nevyhýbá se však ani mladším ročníkům. Artróza se objevuje na kloubech prstů rukou. Jedná se o nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může vést až k úplné ztrátě hybnosti a invaliditě postižených oblastí. Rozvíjí se několik let a postupně způsobuje poškození chrupavky, tedy ochranné vrstvy kloubu. Chrupavka se v důsledku tohoto ztenčuje, objevují se v ní trhliny, které způsobují větší tření při pohybu. Postižený kloub začne vytvářet výrůstky a ty následně dráždí nervy, což vyvolává typickou bolest.
Není zcela známá příčina, která stojí za rozvojem nemoci. Obecně se uvažuje spíše o souhře několika rizikových faktorů. Řadí se mezi ně mimo jiné opotřebení kloubní chrupavky související s pokročilým věkem. O konkrétnějších příčinách lze hovořit u jednotlivých druhů artrózy, i tak se jedná spíše o orientační a vždy ne zcela prokázané vlivy.
Léčba artrózy spočívá v potlačení nepříjemných projevů a ve zpomalení či úplném zastavení progresu nemoci. Postižený kloub nelze zcela vyléčit, při závažných stavech se u velkých kloubů (kyčle) přistupuje k operacím, kdy je kloub nahrazen umělým. Základem je správná diagnóza a zhodnocení stavu postižených kloubů. K tomu se využívá různých zobrazovacích metod (například rentgen, magnetická rezonance, sonografie a podobně), dělají se krevní testy, nezbytná je také spolupráce pacienta a jeho detailní popis obtíží. Nosným pilířem léčení artrózy bývá rehabilitace a různé terapie (magnetoterapie, elektroterapie a další), jimiž lze eliminovat otoky, bolesti a zastavit poškozování chrupavky. V otázce medikamentů se volí analgetika (i v podobě mastí a gelů) na mírnění bolestivých stavů, případně nesteroidní antirevmatika a chondroprotektiva (pro regeneraci chrupavčité tkáně). Je také vhodné nevěnovat se činnostem, při kterých dochází k problémům. Doporučuje se vyvarovat se prochladnutí dané oblasti, v zimě je tedy u artrózy prstů na rukou bezpodmínečně nutné nošení rukavic, aby byly ruce pořád v teple.
Zatím nebyl vynalezen lék, který by artrózu úplně zastavil. V úvahu připadá pouze léčba, která má zpomalit zhoršování obtíží. Základem úspěchu je změna životního stylu, především redukce obezity (každý zhubnutý kilogram znamená pro kyčel při chůzi snížení tlaku až o 3 kg) a změna stereotypních pohybů zatěžujících kloub. Ze sportů se doporučuje třeba plavání nebo i cyklistika. Léčba má komplexní charakter – v počátcích nemoci má zásadní význam cvičení pod vedením fyzioterapeuta v kombinaci s různými typy fyzikální léčby (magnetoterapie, ultrazvuk, vodoléčba a podobně). Cílem cvičení je zachování kloubní pohyblivosti nejdéle, jak je to možné. Při bolestech se podávají analgetika (na její tišení) a nesteroidní analgetika. Vhodné je užívání léků, které vyživují a obnovují kloubní chrupavku a prodlužují její životnost (chondroprotektiva). Pokud je již artróza kyčle v pokročilém stadiu, může lékař doporučit definitivní operační řešení problému a pacient podstoupí takzvanou totální endoprotézu kyčelního kloubu. Ta zpravidla vyřeší všechny problémy navždy.
Pokud je bolest a otok kotníku způsobeno artrózou, používá se konzervativní léčba. Konzervativní léčba v počátečních stádiích artrózy hlezenního kloubu zahajuje terapii především farmakologicky. Nasazují se nesteroidní analgetika a antiflogistika (NSA), chondroprotektiva (Ortho 3000), při otoku a výpotku v hleznu je vhodný obstřik kortikoidem. Vhodná je i aplikace nitrokloubní výživy (Erectus, do hlezenního kloubu není hrazena ze zdravotního pojištění!). Doporučuje se snížení fyzické aktivity, bandážování ev. používání ortézy na chůzi. Vhodné jsou rehabilitace, fyzikální procedury, lázeňská terapie. U obézních pacientů se motivuje k redukci hmotnosti. Operační řešení se provádí u pacientů s nedostatečnou odezvou na konzervativní terapii.
Tato problematika je velmi obsáhlá může se jednat o Luxace peroneálních šlach, o chronickou nestabilitu hlezna o zlomeniny v oblasti hlezenního kloubu resp. kotníků, o již zmiňované podvrtnutí hlezenního kloubu (distorze, sprained ankle), cení onemocnění, mezi které patří Chronická žilní nedostatečnost. Tímto onemocněním trpí většina populace. Žilní stěny ztrácejí napětí a netlačí pak krev zpět k srdci. Kromě viditelných žil si lidé nejčastěji stěžují na pocit napětí a tíži dolních končetin, zvláště večer po denní námaze a horku. Časem se přidávají otoky kolem kotníků a v posledním stadiu může dojít k tmavému zbarvení kůže a jejímu zatvrdnutí v oblasti bérců. Někdy pak vznikají i obávané vředy. Nemusí to být ale pravidlem. Celou řadu lidí trápí bolesti nohou bez viditelných dalších známek.
Chronická žilní nedostatečnost je dlouhodobý proces, který se bez včasné léčby zhoršuje. Nejprve se objevují drobné rozšířené žilky, poté nevzhledné vinuté struktury bolestivé na dotek a posléze může dojít až k porušení zásobování dolních končetin a celé řadě komplikací.
Při prvních příznacích, obtížích nebo již viditelných křečových žilách, by měli lidé vyhledat žilní specialisty. Šikovný a zkušený lékař bývá obvykle důležitější než zvolená metoda léčby. Předcházet křečovým žilám lze zdravým životním stylem, správným jídelníčkem či dostatečným pitným režimem. Při dlouhém sezení je dobré podpořit lepší cirkulaci krve v dolních končetinách jejich procvičováním, např. krouživými pohyby chodidel. Dobré je si i denně udělat přestávku na 10–15 minut a dát si nohy nahoru. Velmi pomáhá i dostatek pohybu. Pokud ale již křečové žíly člověk má, pak by se měl raději vyhnout sportům se statickou zátěží, jako je např. vzpírání, ale i jízda na koni. Při těchto sportech se v žilách výrazně zvyšuje tlak a je omezena žilní cirkulace. Naopak vhodné je plavání či jízda na kol
Lék Doreta proti bolestem může negativně ovlivnit účinky Warfarinu. Tato kombinace proto vyžaduje zvýšený lékařský dozor.
Warfarin v kombinaci s Ibalginem zvyšuje riziko krvácení, proto je Ibalgin k Warfarinu kontraindikovaný. Léky jako Ibalgin a jemu podobné výrazně zvyšují riziko vnitřního krvácení.
Lék Tramadol na bolest zvyšuje účinek Warfarinu.
Také kombinace Movalis a Warfarin se nedoporučuje, jelikož zvyšuje riziko poškození trávicího traktu a vnitřního krvácení.
Indobene gel smíte k Warfarinu použít 1–2x denně na bolestivá zánětlivá místa v tenké vrstvě a pouze na menší plochy těla. Gel by se neměl bez porady s lékařem používat déle než 5–7 dní v kuse.
Alavis se rovněž nedoporučuje brát bez předchozí konzultace s lékařem. Chondroprotektiva, která jsou v Alavisu Triple Blend obsažená, mohou ovlivnit účinek Warfarinu.
Aulin může také účinek Warfarinu nepříznivě ovlivnit. Ale podle výsledků krve může lékař Aulin k Warfarinu předepsat a upravit dávkování, je-li třeba.
Doreta může ovlivnit účinek Warfarinu, nicméně lékař tento přípravek k Warfarinu může předepsat, a je-li třeba, upravit dávkování léků.
Gel Lioton 100 000 není pro pacienty užívající Warfarin vhodný, jelikož může prodloužit dobu, za kterou dojde ke srážení krve (protrombinový čas).
