Chrapot vzniká porušením funkce hlasivek, což jsou vlastně dva vazy napnuté skrz hrtan, jímž prochází vzduch. Tento vzduch při výdechu (i vdechu) rozvibruje hlasivkové vazy a tím vzniká zvuk. Pokud nedojde ke vzniku zvuku, a tedy hlasu charakteristického pro daného člověka, ale vzniká pouze chrapot, je to známka toho, že s hlasivkami není něco v pořádku.
Mezi nejčastější příčiny chrapotu patří:
Zánět hrtanu – laryngitida – jde o vcelku běžné infekční onemocnění, které postihuje hrtan, tedy právě oblast, kde se nacházejí hlasivkové vazy. Nejčastější příčinou je nákaza viry, které v těle vyvolávají zánětlivou odpověď, jež se projeví jak místně (otok sliznice i hlasivkových vazů, bolest v krku, chrapot, při závažnějším průběhu i zúžení dýchacích cest s obtížným dýcháním), tak i celkově v podobě takzvaných chřipkových příznaků, jako je horečka, únava, bolesti kloubů a svalů. Chrapot většinou odezní do týdne až dvou.
Přetížení hlasivek – k časté příčině řadíme i pracovní vytížení hlasivek. Projevuje se u lidí, kteří se živí mluvením (učitelé, hlasatelé v TV, rádiu) či zpíváním. K přetížení hlasivek a ke vzniku chrapotu může dojít i jednorázovým přetížením, například fanděním na zápase, zpíváním na koncertě a podobně, a to zejména u jedinců, kteří na namáhání hlasivek nejsou zvyklí.
Rakovina hrtanu – jde o velmi závažné onemocnění. Rakovina hrtanu může vznikat v jeho různých částech, častěji však v oblastech, kde nezpůsobuje chrapot ani se jinak typicky neprojevuje, což je příčinou toho, že pacienti bohužel přicházejí pozdě. Pokud se však projeví chrapotem, který nepřestává ani po několika týdnech, pacient má šanci přijít k lékaři dostatečně včas, protože si chrapotu všimne. Proto by dlouhotrvající chrapot neměl být nikdy podceňován.
Iatrogenní chrapot – jde o chrapot způsobený lékaři. Například chrapot, který vznikl po operaci štítné žlázy – ve velmi těsném okolí štítné žlázy probíhá nerv inervující hlasivky a odpovídající za jejich funkci (nervus laryngeus reccurens). Pokud je při operaci poškozen, dochází ke vzniku chrapotu. Bohužel je tento nerv velmi citlivý, a proto může k této komplikaci dojít i při sebepečlivějším výkonu.
V naší poradně s názvem PLICNÍ CHLAMYDIE PŘÍZNAKY A PROJEVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Škachová.
Před 7 měsíci mi imunolog z Prahy řekl po krevních testech, že plicní chlamydie již nemám, ale mám nález helikobater pylori. Již jsem brala různé kombinace antibiotik
každých půl roku. Helikobakterie mám stále i po několikanásobné léčbě. Jestli se mi vrátili (probudily) plicní chlamydie to ještě nevím, teprve jsem na testy objednaná. Chci se zeptat na hleny v krku, které mi otravují život již více než dva roky, od počátku nemoci. Hleny v krku a zánět nosohltanu občas kašel a chrapot, nemůžu zpívat, což mě mrzí nejvíc, jelikož se zpěvem hodně zabývám. Doktor říkal, že hleny můžou způsobovat helikobakterie. Já si myslím, že to jsou stále plicní chlamydie. Má s neustále zahleněným patrem někdo podobnou zkušenost ? Poraďte. Díky. Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Helicobacter pylori způsobuje pálení žáhy a přítomnost žaludečních šťáv v jícnu a hltanu. Tyto šťávy obsahují helicobacter a infikují měkké tkáně krku. Ty se pak zánětu brání tím, že produkují hlen, který vám vadí. Zda-li skutečně máte helicobacter pylori ve svém žaludku, můžete zjistit pomocí testu, který se dá koupit tady: https://www.prozdravi.cz/im…
Pokud helicobacter skutečně máte, tak se nedá vyléčit jinak, nežili dvoufázovou léčbou antibiotiky. Tyto léky je potřeba užívat přesně podle pokynů lékaře. Helicobacter je velmi odolná bakterie, která snese i smrtící kyselinu chlorovodíkovou, ktera je v žaludku a proto je jeho zničení velmi náročné. Důvěřujte proto svému lékaři a užívejte léky, jak vám určí.
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Mů
V naší poradně s názvem OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobry den, chtěla bych se zeptat mám jít v listopadu na operaci vybočeného palce a příčně ploché nohy ,nevím pro jakou nazkozu se spravně rozhodnout ,bylo mi řečeno že by byla vhodnæ anestezie do pateře jelikož to bude pak pomalu přichàzet k sobě ale já se hodně bojím źe ten opich pàteře bude bolet ,co mám dělat ,bylo mi rečeno ze mě mužou trochu i uspat když nic nechci slyšet ale zatím nevím jak se rozhodnout ,mužete mi nějak pomoci a poradit ?děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Celková anestezie (narkóza)
Při ní se anestetika podávají do žíly a po celou dobu zákroku se nacházíte ve stavu hlubokého spánku. Dýchací cesty jsou po usnutí bezpečně zajištěny různými pomůckami a jsou sledovány všechny životně důležité funkce. Již krátce po probuzení pociťujete bolest v ráně a v prvních 24 hodinách se mohou objevit různé lehké obtíže (ospalost, škrábání v krku, nevolnost, zvracení, bolesti svalů, závratě, slabost).
Svodná anestezie
Jedná se o vyřazení bolesti v určitém větším rozsahu v oblasti místa operace. U této anestezie jste při vědomí nebo pouze v lehkém spánku, ale necítí žádnou bolest. Tento způsob je vhodný především při operaci na končetinách nebo na dolní polovině těla. Umrtvení a většinou i porucha hybnosti dané oblasti přetrvávají ještě určitou dobu po zákroku (několik hodin). U tohoto typu narkózy je minimum nežádoucích účinků typu nevolnosti (vyjmenovaných výše). Ale mohou se vyskytnout jiné komplikace jako jsou bolesti hlavy, bolesti v zádech, potíže s prvním vymočením atd. Po spinální anestezii (kdy se anestetikum zavádí do páteře) se doporučuje po operaci 12 hodin vodorovná poloha jako prevence bolestí hlavy.
Při volbě anestezie je nutno brát v úvahu, že žádný způsob není bez rizika, a každý má své klady a zápory. Jediná bolestivost je u obou variant stejná. Bezpečnost velice záleží také na samotném anesteziologovi, který po zvážení Vašeho zdravotního stavu doporučí pro Vás nejvhodnější postup, zodpoví Vaše otázky a vyžádá si písemný souhlas. Nikdy nelze zcela vyloučit ani závažné - život ohrožující stavy jako je silná alergická reakce na cokoliv (anafylaxe), poruchy srdečního rytmu včetně zástavy srdeční, případně poškození zubů při eventuální obtížné intubaci (zajištění dýchacích cest) nebo trombozu hlubokých žil a embolii. Při Vaší dobré spolupráci a dodržení všech doporučení můžete lékařům pomoci tato rizika maximálně snížit.
Chrapot vyžaduje především hlasový klid, teplo a dostatečný přísun tekutin. Chraptící člověk by měl mluvit krátce a málo. Důležitá je zpravidla místní léčba spočívající v inhalacích různých solí, zvlhčování vzduchu v místnosti, případně podávání léků, které snižují překrvení hlasivek. Pokud si v lékárně zakoupíte různé cucavé tabletky a bonbony, pak vězte, že taková léčba se k hlasivkám nedostane. Museli byste si koupit lék ve formě spreje. Nejlepší je však inhalační léčba, při níž je emulze silnější a skutečně se k hlasivkám dostane.
Vhodné jsou též léky na rozpouštění hlenu. Chrapot po nachlazení a zánětu hrtanu může přetrvávat několik týdnů. Polypy a uzlíky na hlasivkách vznikají často jako důsledek chronického přetěžování hlasu a hlasivek u hlasových profesionálů, brání dokonalému uzávěru hlasivek při tvorbě hlasu a tím vyvolávají chrapot. Léčba obvykle spočívá v chirurgickém odstranění uzlíku anebo polypu. Jinou příčinou chrapotu bývá reflux žaludeční šťávy, která slouží k trávení potravy v žaludku. Za normálních okolností jí uzávěr mezi žaludkem a jícnem brání ve zpětném vstupu do jícnu. Pokud je tento uzávěr z nějakého důvodu ochablý, žaludeční šťáva se může dostávat zpět a působit pálení žáhy, chrapot, škrábání a pocit cizího tělesa v krku. V tomto případě je léčba zaměřena na potlačení reflexu. Jedná se o soubor medikamentózních a dietetických opatření, se kterými vám poradí ošetřující lékař.
Obecně se doporučuje, abyste jedli často a jídlo si rozdělili do menších porcí. Pozdní večeři byste měli úplně vyloučit. Stejně tak zapomeňte na pití alkoholu, kávy a kouření.
Nejzávažnější příčinou chrapotu je rakovina hlasivek. Chrapot pak vzniká v důsledku nedomykavosti hlasivek způsobené rostoucím nádorem na hlasivce. Jestliže chraptíte 2 až 3 týdny, měl by vás vidět odborník pro nemoci ušní, nosní a krční, který posoudí stav hlasivek a doporučí další léčení.
Doporučení:
Vyhýbejte se studeným až ledovým jídlům a nápojům.
Zvlhčujte vzduch v prostředí, ve kterém žijete.
Vyhýbejte se průvanu a klimatizaci, to je úplný jed na hlasivky.
Pokud je venku studené počasí nebo mrzne a fouká vítr, chraňte se vhodnou šálou přes krk a ústa.
Kloktejte jodovou tinkturou, kterou zakoupíte v lékárně.
V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, jak je to s intubací při laparoskopické operaci odstranění vejcovodu? Je člověk zaintubovaný i při zákroku, který trvá cca 20 minut, nebo to bývá jen při výkonech déle trvajících?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Intubace neboli zavedení plicního katetru se provádí vždy, když se aplikuje celková anestezie.
Chrapot u dětí je běžným fenoménem. Děti si svým křikem namáhají hlasivky, které mohou následně zduřit a na základě otoku se objeví chrapot, který nemá nic společného s infekcí. Někdy chrapot u dětí může signalizovat počáteční alergickou reakci či astma. Podrobnější příčiny jsou popsány níže.
V naší poradně s názvem POTÍŽE PO NARKOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maru.
Dobrý den, v pondělí 23.5. jsem prodělala plastickou operaci samozrejmně pod celkovou anestezií , po probuzení jsem měla silné pálení až bolest v krku, což je podle lékaře a sestřiček následek po intubaci a prý tak do dvou dnu přejde, k tomu jsem občas vykašlávala trochu krvavé hleny...to pan doktor spojil s tím, že kouřím..i když velice málo, někdy nekouřím i pár dní, nekdy třeba jen jednu denně. Bohužel dnes je čtvrtrek, krk je sice lepší, ale stále bolí, hlavně při polknutí a hleny vykašlávám také..sice jen občas,ale i tak. Chtěla jsem poradit, zda i to je po anestezii možné..jinak si dělám obklady na krk, piji řepík, kloktám Švédské kapky. Děkuji za odpověd Maru
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Bolesti krku po narkóze jsou normální. Někdy se nepodaří lehce zavést inkubační katetr a poškodí - odře se sliznice a ta pak krvácí. Při tomto stavu pak krk cítíme jako při angíně. Hojení je tak na deset dní, než bolesti při polykání ustanou. Dobré je po dobu hojení kloktat Stopangin nebo vystříkat krk Tantum Verde.
Poranění při intubaci a tím i bolest v krku po operaci samozřejmě připadají v úvahu. Doporučuje se návštěva lékaře ORL, pokud bolesti přetrvávají. V době hospitalizace se tyto bolesti a nepříjemné stavy řeší individuálně. Obecně se po intubaci s projevy poškození sliznice, jako je pálení, bolest v krku, poruchy polykání, poruchy hlasu, používají Priessnitzovy obklady, inhalace, eventuálně kortikoidy.
Rizikovými faktory, které mohou vést ke vzniku chrapotu, jsou především záněty hrtanu, kouření a pobývání v zakouřených prostorách a časté namáhání hlasu, to vše vede k chrapotu a možnému kašli. V případě lehkých onemocnění mizí chrapot maximálně po několika týdnech. Pokud však dojde k závažnějšímu poškození, může přetrvávat dlouhodobě i trvale.
V tomto případě se může jednat o gastroezofageální reflux, tedy návrat kyselého žaludečního obsahu do jícnu, případně až do dutiny ústní. Je nutné vyšetření na gastroenterologii a provést gastroskopii. V lékárně jsou dostupné volně prodejné léky na snížení kyselosti žaludku (například Renie). Vyhněte se kyselým, dráždivým jídlům, jezte po malých porcích, ne před spaním, nepijte kávu, cokoli s kofeinem, nejezte čokoládu. Pokud se vyřeší reflux, či případný zánět jícnu, zmizí i chrapot, zahlenění a pálení na hrudi. Léčba ale musí probíhat ve spolupráci s gastroenterology.
Příčin chrapotu po ránu může být opravdu více a jen odborník vám může udělat jasno. Může jít o banální příčinu, jako je suchý vzduch, klimatizace, dýchání ústy, chrápání, až po závažnější onemocnění.
Nos je důležitý pří úpravě vdechovaného vzduchu. Otepluje ho a zvlhčuje. Také reguluje jeho množství a plní funkci filtru.
Nos svými chloupky a řasinkovým epitelem zachycuje a odfiltrovává prachové částice, aby nezatěžovaly plíce.
Skořepy uvnitř nosu pečují o ohřev vzduchu vstupujícího do těla.
Hlenovitý povrch sliznice vzduch zvlhčuje.
Čichovou funkcí se nos nenahraditelně podílí na vnímání chuti.
V nosní sliznici sídlí imunoglobuliny, které útočí proti cizorodým látkám a likvidují je.
V nose jsou umístěna i speciální nervová zakončení, která pomocí vzduchu aktivují činnost mozku.
U člověka s deformovanou nosní přepážkou však proudí vzduch v jednom nosním otvoru hodně, zatímco v druhém málo. Tam, kde je pohyb vzduchu menší, sekret stagnuje a je živnou půdou pro bakterie, které vyvolávají kašel, zánět vedlejších nosních dutin, chrapot či alergizaci. V důsledku neprůchodnosti nosu postižený dýchá ústy – do plic tak vstupuje nečištěný, neohřátý a suchý vzduch, což vede k bronchitidám či suchým dráždivým kašlům. Funkci nosu potom musí převzít průdušnice a průdušky, oschlé hlasivky trápí chrapot.
Příznaky bolesti v krku: škrábání v krku, pálení v krku, chrapot, rýma.
Příznaky angíny: k výše uvedeným přibudou navíc...
silné bolesti v krku – pocity pálení a řezání, škrábání v krku,
bolest při polykání, bolest při zívání, polykací potíže,
chrapot – někdy i ztráta hlasu (selhávání hlasivek),
bolest hlavy a uší,
zarudnutí a otoky tonzil („mandlí“), zarudnutí měkkého patra,
bolestivé zvětšení či zduření mízních uzlin v nejbližším okolí (pod dolní čelistí a před ušima), u malých dětí mohou nastat těžkosti s dýcháním, bolest břicha a zvracení,
žlutobílý či šedobílý povlak na tonzilách – tzv. čepy,
mohou být horečky nad 38 °C,
zimnice, schvácenost, malátnost, celková únava, slabost,
pocit ucpaného nosu, výtok z nosu, kašel,
nechutenství,
někdy vyrážka,
bolest hlavy nebo bolest v uších,
může být i dávení a zvracení.
Příznaky chronické angíny: pocit tlaku na mandlích, pocit cizího tělesa v krku, zápach z úst.
Smíchejte 5 g listů šalvěje lékařské, 10 g listu mály peprné a 10 g květu měsíčku lékařského. Směs přelijte 1 l vroucí vody a nechte vyluhovat do zchladnutí asi na 40 °C, potom sceďte, přidejte 2 čajové lžičky medu, dejte do termosky, kloktejte a popíjejte během dne. Používejte asi 4 dny.
Nebo vařte asi 10 minut 10 g řepíku lékařského v 0,5 l vody. Odvarem kloktejte při namožených hlasivkách a chrapotu.
Přelijte 2 lžičky slézu okrouhlolistého 200 ml vroucí vody, 10 minut luhujte a poté sceďte. Čajem kloktejte několikrát denně.
Zvýšená reaktivita hlasivek může být i v důsledku alergie a hlavně kouření. Pokud by byla alergologie negativní, pak připadá ještě v úvahu refluxní choroba žaludku a jícnu (poškození hlasivek vracejícími se kyselými žaludečními šťávami). Každopádně tento stav vyžaduje podrobné odborné vyšetření.
Voda na plicích bývá obvykle komplikací jiného onemocnění. Pouze hrudními punkcemi nelze tento problém vyléčit, snad jen s výjimkou pomalu se doplňujících výpotků u nemocných s nádorovým onemocněním v terminálních stadiích.
Léčbu je vždy potřeba zaměřit především na základní nemoc. Pokud zůstává příčina výpotku nejasná i po výše uvedených vyšetřeních, nebo je třeba většího vzorku k histologickému vyšetření (například při podezření na nádor pohrudnice – mezoteliom), pak se odesílají nemocní na chirurgické oddělení (výjimečně se toto vyšetření může provádět i na pneumologických pracovištích) k provedení takzvané torakoskopie. Při ní se pronikne nástrojem zvaným torakoskop několika vstupy (porty) přes hrudní stěnu do pohrudniční dutiny, která se tak zevnitř prohlédne. Vyšetření lze provést buď v celkové anestezii s krátkodobou intubací na chirurgickém pracovišti, nebo i v lokální (místní) anestezii na plicním pracovišti. Předpokladem dobré přehlednosti pohrudnice je uměle vytvořený pneumotorax (vpuštění určitého množství vzduchu do pohrudniční dutiny) s následným kolapsem plíce (vzduch vniká porty do pleurální dutiny). Po prohlédnutí obou listů pohrudnice lze pod kontrolou zraku odebrat vzorky (biopsie) z pohrudnic nebo i malé části plic k histologickému vyšetření.
I po zevrubném vyšetření nemocných s nejasným pleurálním výpotkem se daří určit příčinu jejich výpotku jen asi v 90 %. U zbylých 10 % nemocných zůstává příčina tvorby tekutiny v pohrudniční dutině nejasná. V tom případě je třeba některá vyšetření opakovat (cytologie, biopsie) a postupovat k více invazivním způsobům vyšetřování (torakoskopie). Všechna tato vyšetření jsou v České republice dobře dostupná.
Celková anestezie není jen pouhé uspání, jak by se mohlo zdát, jde o cíleně navozenou ztrátu vnímání veškerého čití – dotek, bolest, teplo, chlad. Primárně jde o vyřazení vědomí pacienta proto, aby se zajistila bezbolestnost, ale především vhodné operační podmínky, tedy svalový klid, nehybnost operačního pole.
Celková anestezie musí zahrnovat:
hypnotickou složku – zajišťuje ztrátu vědomí, umožní nevnímat bolest; k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika
analgezii – odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat
svalovou relaxaci – potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace
vegetativní stabilizaci – zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku
Po probuzení se připravte na vedlejší účinky, jako je sucho v ústech, bolest, nevolnost a škrábání v krku způsobené intubací. Počítejte minimálně s dvoudenním pobytem na jednotce intenzivní péče.
Narkóza vyžaduje důsledný půst. To znamená, že před operací se nesmí jíst ani pít. Při celkové anestezii, kdy má pacient vyřazeny obranné reflexy, by hrozilo nebezpečí zvracení a vdechnutí zvratků. Následky by mohly být tragické.
Mezi nejčastější nežádoucí účinky celkové anestezie patří pooperační bolesti svalů po relaxaci, zvracení u disponovaných osob, pocit škrábání v krku po intubaci. Vzácně může dojít při zajišťování dýchacích cest k uvolnění či vylomení viklavého zubu. Tyto nežádoucí účinky jsou nepříjemné, ale, nejsou nebezpečné. Nebezpečné však mohou být jiné komplikace, které jsou nejčastěji způsobeny atypickou reakcí na podané léky, například anafylaktická reakce u alergiků, geneticky podmíněná odlišná enzymatická výbava (to je důvod, proč bývá v předoperačním dotazníku otázka na komplikace při anesteziích u geneticky spřízněných osob). Výsledek takové reakce závisí na rychlosti, závažnosti a celkovém průběhu reakce. Taková komplikace může skončit i smrtelně. Tyto případy jsou naštěstí velmi vzácné, ale vyloučit je s naprostou jistotou nelze.
Každá operace představuje pro organismus stres a zátěž a je třeba, aby byl pacient v co nejlepší možné kondici. Zejména nepříznivé je nachlazení, vysoký krevní tlak, špatně léčená cukrovka. Proto je nesmírně důležité sdělit lékaři pravdivé informace o zdravotním stavu pacienta a nezatajit žádnou okolnost, která může mít význam pro průběh operace.
Škodlivost anestezie vychází z toho, že anestetika obsahují toxické látky. Na začátku si je třeba uvědomit, že narkóza již není tak „nebezpečná“ jako tomu bylo dříve, ale i dnes se mohou objevit její vedlejší účinky. Častými vedlejšími účinky jsou pocity nevolnosti, zvracení, pocit škrábání v krku po intubaci u celkové narkózy, pooperační bolest svalů i bolest hlavy, pocit celkové slabosti. Vzácně může při uvolňování dýchacích cest dojít k vylomení zubu (obvykle se ale jedná o zub, který se viklal). Anestetika mohou také způsobit poruchy učení, poškození mozku, infarkt. Mezi nejzávažnější komplikace patří stažení hlasivek (= laryngospasmus), stažení průdušek (= bronchospasmus), vdechnutí obsahu žaludku do plic, které vede k zánětu plic (= aspirace), vysoký nebo nízký krevní tlak, porucha srdečního rytmu (= arytmie), srdeční infarkt, šok, alergické reakce na podávané látky. Po probrání z celkové anestezie může také například hrozit některá z poruch chování. To nastává častěji u dětí a starých lidí než u dospělých. Problémy mohou nastat i s pamětí. Určité škodlivosti celkové anestezie jsou si vědomi i lékaři, a proto ji obvykle volí v případech, kdy lokální anestezie nepostačuje. Neznamená to ale, že je celková anestezie nebezpečnější než ta lokální. Každá má své výhody a nevýhody. Nebezpečnou komplikací obou typů anestezií je atypická reakce na podané léky. Dlouhotrvající celková anestezie může způsobit i snížení obranyschopnosti organismu, to samé může vyvolat ale i anestezie, která je v krátké době znovu opakovaná.
