Chronickáblefaritida je časté zánětlivé onemocnění postihující okraje víček. Projevuje se jako přední nebo zadní blefaritida. Nerozpoznaná chronickáblefaritida může způsobit vážné komplikace. Léčba je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje ze strany pacienta trpělivost. Zásadní roli hraje hygiena víček. Pokud zánět postihuje přední okraj víčka (kůže a řasy), nazývá se přední blefaritidou. Pokud postihuje zadní okraj víčka a Meibomovy žlázy, jedná se o zadní blefaritidu nebo meibomitidu. Chronickáblefaritida je nejčastější onemocnění v praxi očního lékaře. Pro pacienta, ale občas i pro lékaře je těžko pochopitelné a frustrující pro svou chroničnost a obtížnost léčby. Právě proto často mnoho pacientů střídá oční lékaře a hledá uspokojivé řešení svého problému.
Ve svém příspěvku MARIE TREBEN KOPŘIVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leona matějková.
dobrý den ,na kopřivku mi nezabírají žádné léky,jen prednison,má někdo zkušenosti z léčbou kopřivky Bio identické hormony?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Svobodová.
chronicka kopřívka může mi někdo poradit už naní trpím dlouhych 15lét a jeto chvilemii lepší a zas horší zabira jen prednison což není pro organismus moc dobré jístě chapete nejsem nejmladší jsem 45ročnik prosím o radu snad mě někdo poradí jak nato, bylinky moc nesnaším. Děkuji Jana Svobodova Ostrava..
Svědění očních víček může mít různé příčiny. Mezi nejčastější příčiny patří alergie: jedinec si například může všimnout, že jej svědí víčka ve chvíli, kdy se nachází v prašném prostředí nebo v blízkosti srstnatého zvířete, alergii může vyvolat rovněž pyl. Svědění očních víček je v takových případech doprovázeno další příznaky, mimo jiné rýmou, kýcháním a kašláním či atopickým ekzémem.
Svědění očí se objevuje též při podráždění očí a při jejich namáhání. To mohou způsobit nevhodné zářivky, častá a dlouhodobá práce s počítačem, nezdravé klima v místnosti zapříčiněné klimatizací a podobně.
Pálení a svědění očí může souviset i se syndromem suchého oka, jež se vyznačuje poruchou slzného filmu, při níž má dotyčný pocit, jako by měl v oku cizí těleso.
Svědění či pálení očí může vyvolat také snížená hladina ženských hormonů v krvi.
Další možnou příčinu představuje chronickáblefaritida. Jedná se o zánětlivé onemocnění postihující okraje víček, kde se objevuje mírné zarudnutí a šupinky mezi řasami. Léčba chronické blefaritidy je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje ze strany pacienta trpělivost. Léčebně se odstraňují šupinky a lokálně se používají antiseptika nebo antibiotika, přičemž důležitou roli hraje hygiena očních víček.
Pokud zánět postihne přední okraj víčka (kůže a řasy), nazývá se přední blefaritida, jestliže postihne zadní okraj víčka a Meibomovy žlázy, jedná se o zadní blefaritidu nebo o meibomitidu. Chronická přední blefaritida souvisí s bakteriální infekcí (nejčastěji stafylokokovou) nebo se seboroickou dermatitidou. Zadní blefaritida je spojena s růžovkou (zánětlivé onemocnění kůže obličeje), s alergií (konkrétně atopií), s poleptáním oka či s puchýřkovými onemocněními (oční jizevnatý pemfigoid nebo Stevensův-Johnsonův syndrom). Všechny formy blefaritidy (nejvíce zadní blefaritida) často doprovází kvůli poruše lipidové složky slzného filmu zvýšené odpařování slz a syndrom suchého oka.
Ve svém příspěvku BLEFARITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sam.
Dobrý den, mám blefaritidu již skoro rok, měla jsem k tomu na začátku i zánět rohovky. Oci hrozně pálí a štípou, nesnesu skoro žádnou kosmetiku na obličeji. Jsem z toho zoufalá... Má někdo zkušenost, zda je možné se s touto diagnózou ještě nekdy vrátit ke kontaktním cockam, nebo alespoň k jejich občasnému nošení? A jaký je pohled na laserovou operaci a blefaritidu? Děkuji,.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sam.
Ještě doplním, že žádné kapky na suché oči mi nepomáhají, naopak po nich oči ještě více zčervenají. To už je mnohem účinnější babská rada - obklady z mléka, to trochu uklidní.
Seborrhoická blefaritida je obvykle jednou z částí spektra projevů seborrhoické dermatitidy, která se projevuje na vlasech, očních řasách, obočí, v nasolabiální rýze a na uších. Léčba patří do rukou dermatologa.
Stafylokoková blefaritida
Stafylokoková blefaritida je způsobena stafylokokovou infekcí přední části očního víčka. Jak se infekce rozvíjí, postižený může začít mít pocit cizího tělesa v oku, cítit zmatnění řas a pálení. Lékař obvykle předepíše povrchově aplikované antibiotikum, což by mělo vést k rychlému vyléčení. Stav někdy může dojít až k zánětu Meibomovy žlázy (chalazion, „vlčí zrno“) nebo zánětu Mollovy či Zeisovy žlázy (hordeolum, „ječné zrno“).
Pálení očních víček může signalizovat počáteční formu blefaritidy.
Příčiny
Blefaritida je zánětlivé onemocnění, které má příznaky typické pro zánět – otok, zarudnutí, místní zvýšení teploty, pálení a bolesti. Typicky tedy můžeme vidět zarudnutí okrajů víček, jejich otok, víčka jsou velmi podrážděná a citlivá na dotek. Nemocný si stěžuje na zvýšené slzení, zarudnutí povrchu očí, jejich řezání, pálení. Typický je také pocit cizího tělesa nebo zrnka písku. Oční víčka mohou na první pohled vypadat mastně a víčka svědí. Kůže v okolí očí se může olupovat a cévy na okraji víček jsou zduřelé a zarudlé. Vyskytuje se větší množství ranních ospalků, což je vlastně žlutý zaschlý sekret, který ulpívá na okraji víček a na řasách. Oční víčka tak mohou být velmi lepivá a může být obtížné oči otevřít. Nemocný je nucen častěji mrkat. Oči jsou velmi citlivé na světlo. Růst řas je narušen a mohou v určitých oblastech chybět, často se vytvářejí velké mezery mezi jednotlivými řasami. Typická je také nesprávná orientace řas, které mohou růst dovnitř a dráždit tak povrch oka ještě více. Blefaritida může proběhnout pouze jednorázově akutně, ale mnohem častěji jde o dlouhodobé chronické postižení očních víček.
Léčba
Neléčená blefaritida může také vést k řadě komplikací. Jak již bylo zmíněno, blefaritida může způsobit částečnou nebo úplnou ztrátu očních řas. Řasy plní ochrannou funkci, ale v dnešní době také estetickou. Ženy si řasy ztmavují a prodlužují a jejich ztráta tak může vést k pocitům méněcennosti až psychickým poruchám. Další komplikací může být syndrom suchého oka. Povrch očí je suchý, ale oko reaguje zvýšeným slzením. Nemocný má pocit, že si musí oči neustále otírat, ale oči pálí a jsou suché.
Základem je hygiena očí, kdy je důležité obě oči řádně omýt teplou vodou každé ráno. Během dne se doporučuje namočit ručník nebo žínku do teplé vody a ručník pak položit na obě zavřené oči na několik minut. Tyto obklady je vhodné opakovat několikrát denně. Blefaritida vede také k pocitu suchosti očí, proto je možné tyto obklady doplnit lubrikujícími kapkami.
Pokud tento postup nevede k úlevě a vyléčení, je nutno se přiklonit k medikamentózní léčbě. Je pravděpodobné, že je zánět způsoben bakteriemi, které je nutno zlikvidovat antibiotiky. Antibiotika se podávají v několika formách, a to v podobě kapek či masti. Pokud místní antibiotika neúčinkují, je možné užívat antibiotika systémově v tabletách nebo kapslích. Výhodou kapek je, že působí přímo na místě určení a nemají systémové nežádoucí účinky (průjem). Kapky lze používat několikrát denně, většinou se doporučuje čtyřikrát denně po dobu sedmi dní. Mast se podává také lokálně. Její výhodou je, že ulpívá na víčkách mnohem déle než
Ve svém příspěvku BLEFARITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Sedláková.
Dobrý den,
objednala jsem se do Vinohradské nemocnice a tam
na oční ambulanci mi dal doktor letáček jak se mám
každý den starat o svoje oči. Ráno a večer provádět
nahřívání očí 2 až 5 minut aby se změkčily žlázky které
jsou kolem očí a potom si na dva čistící tamponky které
jsem namočila v převařené vodě nakapu dětský šampon
s heřmánkem - stačí jedna kapka - tamponky o sebe
otírám, aby se šampon napěnil - zavřu oči
a potom jemně namasíruji dolní víčka obou očí
a směrem k řasám dolního víčka jemně prstem
a tamponky vytlačuji sekret z žlázek dolního víčka
směrem nahoru. To samé provedu i u horních víček,
tam sekret ze žlázek tlačím směrem k řasám horního
víčka, tedy dolů. Pak si vezmu čistý tamponek, poliju
převařenou vodou a očistím nejprve jedno oko, zase
nejdříve hranu spodního víčka a pak hranu horního víčka
(a případně mezi řasami).
Na další oko použijte opět čistý tamponek.
Návod jsem si trochu upravila - vodu převařím
v konvici a pak jen naliju na tamponky a trochu je
vyždímu - lepší je mírně teplá voda. Též dětský šampon
je lepším řešením než Blephagel, ten je zbytečně drahý.
Oči si nahřívám gelovým polštářkem ze zdravotnických potřeb
a pod něj na oči dám čistý vyžehlený kapesník.
Po tomto očištění očí si nakapu zvlhčující kapky Hyal-drop multi.
Tyto kapky jsou bez chemie a doktor mi říkal, že si je mohu
kapat každou hodinu . člověku se v oku trochu uleví.
Tuto hygienu víček jsem prováděla 3 týdny a pomohlo
mi to. Dokonce jsem byla u moře a tam jsem čistila
víčka už jen večer a používala jsem balenou vodu i na
ranní očistu očí. Na sluníčku jsem si oči radši zakryla
tamponky nebo přeloženým kapesníkem - buď látkovým
nebo jednovrstvým papírovým kapesníkem z Globusu, který
jako jediný nemá chloupky které by oko dráždily.
Obličej si teď dlouhodobě mažu vazelinou, protože se bojím
podráždění očí. Dávám si slabou vrstvičku i na spodní víčka,
která tím masírováním dostávají dost zabrat a ještě si natřenou
vazelinu odsaji papírovým kapesníkem okolo oka, aby tam nebyla
moc silná vrstva.
Musím se ještě přiznat : toto čištění očí jsem začala provádět
až po použití kapek a masti TOBRADEX, které se mi nejlépe
osvědčily ale po několika dnech od ukončení kapání se mi vše
po nich zase vrátilo. Takže jsem nečekala a po dobrání Tobradexu jsem
hned začala s čištěním víček. A pomohlo to.
Komu by tento postup jako mně nepomohl, tak ten oční lékař
mi řekl, že jsou ještě dvě možnosti, které mohou od zánětů víček
pomoci. Já jsem se na ně neptala, ale myslím si, že to bude používání
kortikoidů nebo antibiotik. A pokud někomu nezaberou tyto 3 možnosti,
tak už jinak nic není. Je to opravdu běh na dlouhou trať. Ještě jsem
ani nenašla odvahu si udělat alespoň pod dolními víčky linku svou
novou měkkou oční tužkou.
Ohledně používání kontaktních čoček - tam bych ještě rozhodně dlouho
počkala až se oči zklidní.
Jinak pro mne platí pravidlo - nesahat prsty do očí, ani když svědí,
maximálně maličko zatlačit
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sam.
Děkuji za odpověď, to s tím zčervenáním oči mám přesně také a pokud je oko bílé, je to ok, ale stačí už nepatrné zrůžovění kolem duhovky a oči nepříjemne pálí. Také si oči nelicim, mám z toho strach a pečlivě selektují kosmetiku i šampony. Byla jsem zoufalá že čočky už nebudu moct mit nikdy, ale takhle mi dáváte nadeji, že to třeba za pár let ještě půjde :))) Jsem objednaná do VFN ale čekací doby jsou kolem 5 měsíců.... Děkuji, S.
Chronická přední blefaritida je spojená s bakteriální infekcí, nebo se seborrhoickou dermatitidou. Zadní blefaritida (dysfunkce Meibomových žláz) je spojena s rosaceou, s alergií – atopií, s poleptáním oka, s puchýřnatými onemocněními. Všechny formy blefaritid, nejvíce zadní blefaritida, jsou kvůli poruše lipidové složky slzného filmu často spojeny se zvýšeným odpařováním slz a syndromem suchého oka.
Další věcí je i to, že věkem dochází ke změnám na okrajích očních víček, na kterých ústí drobounké vývody tukových žlázek. Tato žlázky produkují tuk, který tvoří jednu část vrstvičky slzného filmu. Pokud tyto okraje víček nejsou ideálně vyprazdňovány, což je také pro vyšší věk velmi typické, tak se tomu říká blefaritida. Blefaritida není nic nebezpečného, nic co by mohlo způsobit nějaké těžké postižení očí, ale může to vyvolávat tyto subjektivní potíže. Na léčbu blefaritidy oftalmohydrocortizon není ideálním řešením. Takže byste měla znovu navštívit svou oftalmoložku a domluvit se sní na lepším řešení. Úplně ideální by byl znovu rozbor potíží a domluvení se na jiné léčbě.
Ve svém příspěvku BLEFARITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sam.
Děkuji za odpověď, to s tím zčervenáním oči mám přesně také a pokud je oko bílé, je to ok, ale stačí už nepatrné zrůžovění kolem duhovky a oči nepříjemne pálí. Také si oči nelicim, mám z toho strach a pečlivě selektují kosmetiku i šampony. Byla jsem zoufalá že čočky už nebudu moct mit nikdy, ale takhle mi dáváte nadeji, že to třeba za pár let ještě půjde :))) Jsem objednaná do VFN ale čekací doby jsou kolem 5 měsíců.... Děkuji, S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar Sedláková.
Dobrý den,
to s těma čekacíma lhůtama je hrozné,
já jsem čekala 2 měsíce. Zkuste tam jít
bez objednání a na recepci řekněte, že
máte problém. Viděla jsem to když jsem tam
čekala, že tam takto pár lidí vzali. Možná
záleží na tom jaká je tam sestra, ale za
pokus to stojí. Držím palce, Sedláková
Léčba chronických blefaritid je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje soustavnost a trpělivost ze strany pacienta. Úspěch závisí na dlouhodobé péči a je nutné pacientům vysvětlit, že potíže nelze zcela vyléčit, ale je možné je výrazně potlačit. Při léčbě se vychází z typu blefaritidy, kterou je potřeba léčit. Základem léčby všech chronických blefaritid je hygiena víček. Zpočátku je třeba ji provádět 1–2krát denně, později, když akutní problémy odezní, musí se víčka čistit několikrát týdně, jinak se obtíže s velkou pravděpodobností znovu objeví.
Hygiena víček je náročná procedura, která začíná přiložením teplých obkladů na víčka. Obklady mají za úkol zkapalnit zaschlý sekret Meibomových žláz, jejichž vývody jsou na okraji očních víček. Přežehlený nebo převařený čistý látkový kapesník (minimálně 39 °C, určený pouze k tomuto účelu) přiložíme na víčka na 3 až 5 minut. Následují masáže víček, které pomohou vytlačit zkapalněný sekret Meibomových žláz. Ukazovákem se masíruje nejprve dolní víčko zdola nahoru a potom horní víčko shora dolů (směrem k okraji víčka).
Potom je třeba naředit dětský šampon ve sklenici s vodou v koncentraci jedna ku deseti, stáhnout dolní víčko prsty a vyčistit hranu víčka vatovou štětičkou smočenou v naředěném šamponu. Pak se vytáhne okraj horního víčka (nejlépe chytit za řasy) a čistí se hrana víčka opět čistou štětičkou smočenou v naředěném šamponu. Tímto způsobem se odstraní sekret z okrajů víček. Místo naředěného šamponu lze také použít kosmetický přípravek Lid-care, který je možné koupit bez receptu v lékárnách.
Po čištění okrajů víček je možné vypláchnout oči borovou vodou, aby se odstranily z očí zbytky vytlačeného sekretu Meibomových žláz. Pokud se blefaritida vyskytuje spolu se syndromem suchého oka, je nutná aplikace umělých slz (nejlépe bez konzervačních látek, 4–8krát denně v kapkách nebo v gelu). U závažnějších stavů je třeba zvážit okluzi slzných kanálků. Při středně těžkém až těžkém nálezu se lokálně podává antibiotická mast (tobramycin, tetracyklin, ofloxacin, bacitracin, neomycin), a to 1–3krát denně na víčka.
Kortikoidům se snažíme vzhledem k jejich vedlejším účinkům a chronicitě onemocnění vyhnout, ale v některých případech lze bez jejich aplikace zánět těžko kontrolovat. Při těžké meibomitidě podáváme perorálně tetracyklinová antibiotika na 1 až 3 měsíce, u zvláště těžkých případů i déle. Tetracyklin 250 mg 4krát denně týden, 2krát denně týden a poté 1krát denně, nebo doxycyklin 100 mg 2krát denně po dobu 1–2 týdnů a poté 1krát denně.
Tato léčba je kontraindikována u dětí do 12 let, u těhotných a kojících matek a při selhání jater nebo ledvin. Pacienty je nutné poučit o vedlejších účincích při léčbě tetracyklinovými antibiotiky. V případě kontraindikace tetracyklinových antibiotik se podává erytromycin 30–50 mg/kg/d. Léčba kožních projevů rosacey je v rukou dermatologa.
Pacienti si stěžují na pálení, svědění nebo řezání v očích, které je horší ráno, což je pro toto onemocnění typické, mívají zalepené řasy a okraje víček, které bývají zarudlé. Při vyšetření jsou okraje víček červené, s mírným otokem, na řasách je usazený sekret žlutavé barvy. Dalšími charakteristickými znaky jsou bílé řasy (polióza) a ztráta řas.
Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice vyznačující se úplným uzdravením a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.
Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobým vystavováním se nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek, spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.
Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se u nich výrazně liší.
rekurentní: ≥ 4 samostatné akutní epizody za rok, každá zcela odezní za < 30 dnů, ale recidivuje v cyklech, s alespoň 10 dny mezi úplným vymizením příznaků a začátkem nové epizody;
chronická: trvající > 90 dní.
Akutní sinusitida
Akutní sinusitida je téměř vždy virová (např. rhinovirus, chřipka, parachřipka). U malého procenta se vyvine sekundární bakteriální infekce streptokoky, pneumokoky, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis nebo stafylokoky.
Občas se do vedlejších nosních dutin rozšíří zánět zubu, tak zvaný periapikální zubní absces maxilárního zubu.
Akutní infekce dutin vzniklé v nemocničním prostření často mají původ bakteriální, typickými mikroorganismy jsou Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Proteus mirabilis a Enterobacter.
Imunokompromitovaní pacienti mohou mít akutní invazivní plísňovou sinusitidu (viz tabulka Invazivní sinusitida u imunokompromitovaných pacientů).
Chronická sinusitida
Chronická sinusitida neboli chronický zánět dutin zahrnuje mnoho faktorů, které se kombinují a vytvářejí chronický zánět. Chronické alergie, strukturální abnormality (např. nosní polypy), dráždivé látky z prostředí (např. znečištění ovzduší, tabákový kouř), mukociliární dysfunkce a další faktory interagují s infekčními organismy a způsobují chronickou sinusitidu. Mikroorganismy jsou obvykle bakterie (možná jako součást biofilmu na povrchu sliznice), ale mohou to být i houby. Při léčbě chronického zánětu dutin bylo identifikováno mnoho bakterií, včetně gramnegativních tyčinek a orofaryngeálních anaerobů; polymikrobiální infekce je také běžná. V malém počtu případů je chronická maxilární sinusitida způsobena zubními infekcemi. Plísňové infekce (Aspergillus, Sporothrix, Pseudallescheria) mohou být chronické a jsou častější u starších a imunokompromitovaných pacientů.
Alergická mykotická sinusitida
Alergická mykotická sinusitida je forma chronické sinusitidy charakterizovaná difúzním ucpaným nosem, výrazně viskózním nosním sekretem a často nosními polypy. Jde o alergickou reakci na přítomnost lokálně nalezených plísní, často Aspergillus, a není způsobena invazivní infekcí.
Invazivní mykotická sinusitida
Invazivní mykotická sinusitida je agresivní, někdy smrtelná infekce u imunokompromitovaných pacientů, obvykle způsobená druhy Aspergillus nebo Mucor.
Rizikové faktory
Mezi běžné rizikové faktory pro sinusitidu patří:
faktory, které brání normálnímu odtoku sekretu (např. alergická rýma, nosní polypy, nazogastrické nebo nasotracheální intubace);
snížená imunita např. vlivem diabetes nebo neléčené infekce HIV;
Jaká je v současnosti používaná léčba infekce herpes simplex?
Na prvním místě to jsou antivirové léky na předpis. Používají se v různých formách:
Pilulky, které spolknete.
Krém nebo mast, kterou nanesete na pokožku.
Léky, které vám lékař podává injekčně.
Kapky, které si dáváte do očí v případě očního herpesu.
Váš lékař vám sdělí, které typy léků jsou pro vás nejlepší. Také vám určí správnou dávku a jak dlouho budete léky potřebovat.
Léčba orálního a genitálního herpesu spadá do dvou kategorií: epizodická terapie a chronická supresivní terapie.
Epizodická terapie
Jedná se o krátkodobou léčbu, která se zaměřuje na jednu epizodu (propuknutí). Zahrnuje užívání antivirových léků, když si poprvé všimnete známek ohniska, jako je brnění nebo svědění či bolest kůže. Čím dříve to vezmete, tím lépe to funguje. Lékaři využívají epizodickou terapii u prvního oparu i u opakujících se epizod.
Přínosy epizodické terapie:
Zmírní příznaky.
Zrychlí odeznění bolesti.
Pomůže vředům se rychleji zahojit.
Sníží množství viru, které se vylučuje z vaší pokožky.
Epizodická terapie aktuálního ohniska oparu bohužel nezabrání jeho opakování v budoucnu. K tomu potřebujete chronickou supresivní terapii.
Chronická supresivní terapie
Její podstata spočívá v dlouhodobém užívání antivirotik. Lékaři volí tento přístup pro pacienty, kteří mají genitální herpes a zažívají jeho časté nebo závažné propuknutí. Také u pacientů, kteří jsou imunokompromitovaní nebo u lidí, kteří mají více sexuálních partnerů, se používá tato chronická supresivní terapie.
Lékaři také často doporučují chronickou terapii lidem, kteří mají těžký orální herpes a/nebo alespoň šest epizod za rok.
Konkrétní léky, které vám může lékař předepsat, patří:
Acyclovir,
Valaciklovir,
Famciclovir.
Lékaři obvykle používají chronickou supresivní terapii jen u pacientů s genitálním oparem typu HSV-2. Méně pak pro genitální opar HSV-1, protože tento typ způsobuje méně propuknutí.
Přínosy chronické supresivní terapie:
Sníží počet propuknutí o 70 % až 80 %.
Zmírní příznaky.
Sníží vylučování viru, když nemáte příznaky. To může pomoci chránit sexuální partnery.
V naší poradně s názvem STOMATOLOGIE VÝZKUM PREVENCE BOLEST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Zubní lékař se ve své klinické praxi setkává s bolestí akutní, nebo s problematikou chronické bolesti zubů, hlavy, krku, obličeje, či ucha. Chronická bolest je komplexní problém. Pacient se často do zubní ordinace vrací, často obtížně s lékařem spolupracuje i komunikuje, nedodržuje léčbu, vyžaduje více času, léků, další vyšetření či operaci a nutně tedy spolupráci s odborníky z ostatních lékařských oborů, včetně odborníků na duševní zdraví. Jaká je úloha psychologie v léčbě chronické bolesti ve stomatologii ukazuje článek, který nejdříve definuje bolest, pak popisuje biopsychosociální model chronické bolesti a rozdílné reakce na bolest. Uvádí nejčastější psychologické faktory ovlivňující celkový zážitek chronické bolesti jako je strach, deprese a zvládací strategie. Proto je jedna z možností multidisciplinární léčby chronické bolesti i psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie. Celý článek je možné přečíst tady: https://www.stomateam.cz/in…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
O chronické bronchitidě hovoříme tehdy, když chronický produktivní kašel trvá alespoň tři měsíce ve dvou po sobě jdoucích letech. U chronické bronchitidy musí být vyloučeny jiné možné příčiny kašle, a to plicní (bronchiektázie) i mimoplicní (srdeční selhání). Chronická bronchitida je dále charakterizována obstrukční ventilační poruchou – ztíženým dýcháním. Chronická bronchitida se považuje za jednu složku chronické obstrukční plicní nemoci, kde druhou složkou je pak plicní emfyzém.
V naší poradně s názvem CHRONICKÁ PANKREATITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Smíšková anna.
DOBRÝ DEN MAM DOTAZ,UŽ NĚKOLIK LET MÁM CHRON.SLINIVKU ,NEBERU NA TO NIC POUZE HELICID NA ŽALUDEK MÁM HEATOVOU HERNII,A JE MI TAKY KAŽDOU CHVÍLI ŠPATNĚ,BOJIM SE ZDA SLINIVKA NEBUDE PROGRADOVAT VE VĚTŠÍ MÍŘE JE TAM PRAVDĚPODOBNOST, ŽE SE TO MUŽE ZHORŠOVAT?MUJ SYNOVEC NÁM LETOS ZEMŘEL NA RAK SLINIVKY BYLO MU 49.LET A UNÁS V RODINĚ RAKOVINA BYLA UŽ NĚKOLIKÁTOU DIAGNOZOU.NYNÍ MI DĚLALI BIOPSII,PRSA A MÁM STRACH ABY SE TO NĚKDE NEUSADILO.PROTO SE DOTAZUJI ZDA U MĚ JE VĚTŠÍ RIZIKO,,JE MI 59.LEL.MOC DĚKUJI ZA INFORMACI..ZDENA..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vždy, když je v rodině výskyt rakoviny v přímé řadě, tak je zvýšené riziko výskytu rakoviny u blízkých členů. Měla byste docházet na pravidelné kontroly se slinivkou a pokud je vám každou chvíli špatně, tak byste rozhodně měla navštívit svého praktického lékaře, protože budete mít zřejmě výkyvy v inzulínu a to může být nebezpečné a je třeba to řešit. V první řadě se přestaňte bát, že máte rakovinu. Rakovinu řešte až, když ji mít skutečně budete. Držte si v kondici slinivku za pomocí svého lékaře a myslete na pozitivní věci a ne na nemoci.
Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.
Předpokládá se, že rozedma plic vzniká působením enzymů, uvolněných z bílých krvinek při zánětu, na stěnu plicních sklípků. A právě při kouření dochází k neustálému uvolňování těchto enzymů z bílých krvinek. Při dostatečném vystavení se vlivu dráždivých látek, zejména cigaretového kouře, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Ve většině případů je tento zánět průdušek přímým následkem dráždění průdušek. Existují velké rozdíly ve vnímavosti průdušinek vůči vdechovaným dráždivým látkám. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce v raném dětství nebo imunologické mechanismy. Astmatici jsou na kouření mimořádně citliví.
Chronická bronchitida probíhá dlouhodobě, nebo se často vrací. Nejčastějším důvodem bývá kouření, prach a znečištěné ovzduší. Bronchitida patří k nejčastějším onemocněním dýchací soustavy, chronickým typem bronchitidy totiž trpí až každý pátý obyvatel České republiky.
Chronická bronchitida vzniká dlouhodobým drážděním dýchacích cest. Nejčastěji ji zaviní kouření cigaret. Její vznik může také podpořit prašné prostředí v práci nebo nezdravé ovzduší ve velkoměstech.
Projevy: Jsou podobné jako u akutního typu bronchitidy. Jde hlavně o suchý, dráždivý kašel, zvláště po ránu. Občas se objeví vykašlávání hlenu zbarveného do hněda, neboť může obsahovat částečky prachu, kouřových zplodin a dehtu (u kuřáků). Kašel trvá po dobu několika týdnů až měsíců a může se opakovat několikrát do roka. Nemocný je unavený a schvácený, z nedostatku okysličení může mít bledou až namodralou kůži. Kašel se zhoršuje s námahou.
Diagnostika: Je stejná jako u akutního zánětu, spočívá v poslechu dýchacích cest, vyšetření krve a sputa (hlenu). Navíc se provádí rentgen a funkční vyšetření plic a test na krevní plyny.
Chronický zánět může způsobit trvalé poškození průdušek a chronickou obstrukci plic (CHOPN). Toto onemocnění je nebezpečné, provází ho trvalá dušnost, přičemž celý organismus trpí nedostatkem kyslíku. Na tuto chorobu se i umírá.
Jako chronická zadní rýma se označuje déletrvající nebo vracející se onemocnění dutiny nosní. Oproti akutní rýmě převažuje ucpaný noc (zduřelá sliznice) a místo vodnatého výtoku z nosu převažuje hustá, těžko vysmrkatelná rýma. Chronická rýma může vyústit v hypertrofickou rýmu, kdy dochází ke zduření (zvětšení = hypertrofie) sliznice. Následkem toho je nos výrazně ucpaný a postižený člověk musí dýchat hlavně ústy.