Tento stav nastává tehdy, když vznikne v těle přebytek kyslíkových sloučenin, tak zvaných volných radikálů. Normální počty volných radikálů stačí odbourat antioxidanty, ovšem při nějakém vnějším stimulu může dojít nárazově k jejich zvýšení. Vysoký přebytek kyslíkových sloučenin na sebe naváže všechny antioxidanty, které jsou právě k dispozici a zbylé nespárované volné radikály pak způsobují oxidativnístres. Při oxidativním stresu se spouští řada různých degenerativních procesů včetně předčasného stárnutí.
V naší poradně s názvem POCENI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Angelina Klicperova.
Dobry den, ma stres vliv na poceni, nebo to zpusobuji nadledvinky, nejedna se o prechod a ani o problemy ledvin dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Stres významně podporuje pocení. Míra stresu ovlivňuje jak množství, tak i složení a následný zápach potu. Stresu je třeba čelit a snažit se ho minimalizovat. Pokud jde o stres z úzkosti, tak je vhodné si dopomoci antidepresivy.
Schopnost člověka vyrovnat se s okamžiky stresu závisí na tom, jak se mu podaří najít rovnováhu mezi povahou problému a důsledky, které pro něho stresová situace má. Příliš velký nepoměr mezi těmito faktory vyvolává tlak a vám nepomůže dojít ke správnému řešení. První krok, který musíte při zvládání stresu udělat, spočívá v rozpoznání příčiny problému a významu, jaký ve vašem životě mají. Způsob, jakým vnímáte svoje okolí a jak k němu přistupujete, ovlivňuje klíčovým způsobem vaše reakce. Člověk pod vlivem stresu nejedná racionálně. Ztrátou kontroly nad vlastními silami bývají nejvíc ohroženi právě ti lidé, kteří ve vypjatých situacích vypadají chladně, klidně. Období stresu často vyvolává potíže v soukromém životě. Vzájemné vztahy a jednání lidí mezi sebou má na svědomí celý seznam projevů považovaných za vedlejší příznaky psychického stresu. Patří sem obavy z neúspěchu a odmítnutí, náladovost, celkový pocit úzkosti, panického strachu, viny, studu, extrémního vzteku a odporu, nezájem o sex.
Stres ze školy
Nejdůležitější je uvědomit si, že stres škodí našemu zdraví a ubírá nám radost ze života. Taky vám občas připadá, že žijete stereotypní život? Ráno vstanete, nasnídáte se, jdete do školy, tam si poslechnete danou látku, a zpátky domů, kde se musíte nepřetržitě učit. Čekáte jenom na 2 dny v týdnu, které vás dělají šťastným, protože se můžete uvolnit a zajít se někam pobavit. Mnoho studentů má problém v tom, že si učivo, různé projekty a úkoly nechává na poslední chvíli. To nejlepší, co můžete pro sebe udělat, je, že si rozvrhnete studijní plán, kde si poznamenáte, kdy se v jaký den budete učit. Nemusíte se učit každý den 4 hodiny, ale rozvrhnout si to tak, aby váš školní týden nebyl stereotypní, ale aby stál přece jen za něco. Týden si můžete zpestřit kinem, procházkou v přírodě a knihou.
Stres v práci
Zaměstnanci zažívají stres, jsou-li nároky jejich práce větší než jejich schopnost je zvládat. Kromě duševních zdravotních obtíží se u pracovníků, kteří trpí dlouhodobým stresem, mohou rozvinout vážné tělesné zdravotní problémy, jako jsou kardiovaskulární onemocnění nebo muskuloskeletální obtíže. Z hlediska organizace negativní účinky zahrnují špatné celkové výsledky podniku, zvýšenou míru pracovní neschopnosti, přítomnost na pracovišti i v době nemoci.
Příklady pracovních podmínek způsobujících psychosociální rizika:
nadměrné pracovní zatížení
rozporuplné požadavky a nedostatečně jasně vymezené úlohy
nedostatečné zapojení do přijímání rozhodnutí, která mají na pracovníka dopad, a nedostatečný vliv na způsob výkonu dané práce
neefektivní komunikace, nedostatečná podpora ze strany vedení nebo kolegů
psychické a sexuální obtěžování, násilí třetích stran
Zvládání stresu není jen morální povinností a dobrou investicí zaměstnavatelů, je to zákonná povinnost stanovená v rámcové směrnici 89/391/EHS, podložená rámcovými dohodami sociálních partnerů o stresu při práci a proti obtěžování a násilí v práci. Kromě toho Evropská dohoda o duševním zdraví a životní harmonii uznává měnící se nároky a zvyšující se tlak na pracovišti a vyzývá zaměstnavatele k provádění dodatečných dobrovolných opatření s cílem podpořit duševní pohodu.
Stres z osobního života
Průběh stresu z osobního života je individuální, vždy záleží na odolnosti organismu vůči stresu. Důležité je, aby stres na člověka nepůsobil po dlouhou dobu. Stresorem může být široká škála nejrůznějších fyzikálních i emočních podnětů, také běžné životní nároky a požadavky vyvolávající v organismu napětí. Stres je ovlivněn nejen mentální interpretací aktuálně působícího stresoru, ale i jeho představou nebo domnělým ohrožením. U postiženého se mohou projevit různé subjektivní příznaky – únava, snížené sebehodnocení, podráždění, negativismus, odliv síly, ztráta iluzí. Objektivním průvodním jevem je snížená celková výkonnost.
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Tak tedy taky ahoj! Já tomuhle vůbec nerozumím. O psychologii jsem se nikdy zvlášť nezajímala. Ale je zajímavé, kolik toho dokážete z trocha textu usoudit. Máte pravdu, že jsem určitě otevřený člověk. Často se to ale příliš neprojevuje. Mám pár lidí kolem sebe, kterým se můžu a chci svěřovat se vším, jinak se dá ale říct, že jsem ke svému okolí dost selektivní a rozhodně ne s každým opouštím meze společensky nutné konverzace. Vám mám ale dobrý motiv nic nezatajovat a vzbuzujete ve mně svým přístupem k věci důvěru, tak koneckonců proč ne. Je ironie, že mi doporučujete navštívit zrovna 3.patro na Karlově náměstí 32. Bydlím totiž doslova pár kroků odtamtud a právě na Polikliniku Karlovo náměstí jsem zamířila porvé, když jsem měla pocit, že tady bude asi nějaký problém. Jméno paní doktory Divišové mi ale nic neříká. Byla jsem tam celkem 3x a vždy u jisté MUDr. Tillové. Ta mě v květnu poslala domů s Alpicortem a trimcinolonem, na který jsem nepěkně zareagovala. Tenkrát jsem ještě věřila že půjde pouze o sezónní vypávání, stres, cokoli,.. nasadila jsem Revalid, vyhodila kortikoidy a čekala na zlepšení. V průběhu léta mi vlasy vesele padaly dál. Cca 2 měsíce jsem p.doktorku neváhala navštívit znovu. Nabídla mi opět kortikoidy, a sdělila mi, že bez absolvování krevních testl nemá smysl dále pokračovat. Tak jsem tedy déle než 2 měsíce čekala na pozitivní výsledky podrobných endokrinologických, alergologický testů i testů na štítnou žlázu včetně sona.Vše v pořádku. Pak už jsem se tam nevrátila a na doporučení známého vyhledala paní kožarku na Petřinách, která údajně spolupracuje s jednou klinikou plastické chirurgie a je moc dobrá. Právě na vyšetření u ní poprvé padla zmínka, že jde o seboroickou dermatitidu, což mě překvapilo. Věděla jsem o co jde a nikdy bych nehádala, že právě to může být můj případ. Nikdy jsem totiž ve svých vlasech sama neobjevila jedinou šupinku. Jediné, co jsem vnímala byl nepříjemný pocit z pokožky skalpu. Kůže mě strašně pnula, a byla velmi citlivá na kontakt s čímkoli - čepicí, větrem ve vlasech. Rozhodně ne žádné lupy. Hned po několika aplikacích léčebných šamponů, které mi paní doktorka navrhla, spolu s dalšími kortikoidy to ale začalo. Nedá se ani pořádně hovořit o lupech. Jsou to pomalu cáry tenounké průsvitné kůže asi takové jako když se člověk spálí od sluníčka. Bylo mi řečeno, že je to prý normální projev nemoci, ale abych pravdu řekla, dodneška tomu nemůžu uvěřit a mám podezření, že tento druh šamponů a především kortikoidy způsobily ještě větší nerovnováhu pokožky. Usuzuji tak tím spíš, že nikde jinde po těle se s kožními problémy tohoto druhu nesetkávám. Celkově mám v tuto chvíli ke kožním lékařům po těchto zkušenostech velkou nedůvěru. Nerozumím proč žádný z nich nenavrhl test na plísně, o kterém jste hovořil, pokud je to tak základní věc ?! Vždyť já ani netušila, že něco takového vůbec existuje... Jen tak uzavřít celou záležitost tím, že jde o genetickou dispozici, nebo hormonální nerovnováhu, to je přeci tak jednoduché a nezodpovědné! :-( Jinak, potravinové doplňky užívám už téměř rok, dle svého výběru. Střídám Revitalon s Revalidem, občas železo, a nárazově vitamin E, Bkomplex. Prostě klasika. Musím říct, že od pravidelného zařízení těchto produktů se mi úžasně zlepšily nehty, také pleť, vlasy ač jich mám dohromady pět a půl jsou neobyčejně silné, jak koňská žíně pomalu...Nepochybně vlivem stavu pokožky jsou ale matné bez lesku, jako sláma a strašně mi vypadávají, včetně nových vlasů které stačili sotva vyrůst. Proto se mi také netvoří žádné podrosty a začínám vypadat vskutku "k světu" :-) No nicméně, rad které jste mi dal si moc cením. Ptát se po paní doktorce Divišové a vyzkoušet některé z Vašich rad je to nejmenší. Bude ale bohužel nějaký čas trvat, než je budu moci a popř.vyhledat paní doktorku. Za pár dní totiž odlétám min. na měsíc do střední ameriky, budu cestovat a žít v podmínkách bůhvíjakých. Už se moc těším. Bojím se ale, že vlivem klimatu a častým mytím vlasů, možná do té doby než se vrátím, třeba příjdu o všechny a pak už nebude, co zachraňovat. Mrzí mě, že jsme spolu nebyli v kontaktu dříve!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Veroniko, pokud primárním důvodem Vaší návštěvy lékaře byla Vaše napjatá, citlivá a suchá pokožka s vypadávajícími vlasy a před návštěvou lékaře jste žádné olupování kůže ve formě cárů jako po spáleninách neměla, tak je zcela jasné, že příčinou Vaší současné dermatitidy je právě aplikovaná léčebná péče. Patrně došlo některým z přípravků k poškození zevní keratinové vrstvy Vaší kůže a ta se, jako při spáleninách od slunce, začala podobným způsobem olupovat. Takže bude potřeba se co nejrychleji dostat se stavem Vaší pokožky do předchozího stavu - v době před návštěvou prvního kožního.
Kupte si v lékárně Panthenol ve formě spreje a také ve formě šampónu a snesete-li to, tak i ve formě tablet. Pečujte s tím o svou oloupanou pokožku. Panthenol spray si nastříkejte na své prsty a naneste to co nejlépe na pokožku své hlavy, ale nedrhněte si ji svými vlasy, které se dostaly při aplikaci pod Vaše prsty. Tento postup rychle zregeneruje Vaši pokožku. Dále si výživou pomozte zvýšeným přísunem přírodních vitamínu E (obohacený margarin), B-komplex (droždí - například v držďové polévce, ale droždí v ní nevařit!) a vitamínu A (mrkvový salát s několika kapkami olivového oleje). Až se Vaše pokožka na hlavě stabilizuje, tak zkuste občas aplikovat tu olejovou éčkovou masku z minulého příspěvku. Zvládnete ji i ve střední americe, žijí tam civilizovaní lidé a tyto suroviny určitě bude možné sehnat. Byl jsem v této oblasti, a tohle se tam dá běžně sehnat. Navíc tam bude teplo a vlhko, takže se budete více potit a to i na hlavě, takže se zrychlí tok Vaší limfy a podpoříte tak i vyměšování mazových žláz v okolí vlasových folikul a celá Vaše situace se tak určitě zlepší. Dbejte ale prosím na to, abyste svou hlavu nevystavovala slunečnímu záření, protože prořídlé vlasy vás nedostatečně ochrání a čerstvá pokožka po vyloupání by Vám tak mohla skvrnitě zpigmentovat do hněda, anebo byste si ji mohla nedej bože spálit a celé toto olupování si zažít znovu a zkazit si tak pěkný pobyt.
Ještě bych rád zkonsolidoval Vaše pochopení mých předchozích příspěvků. Probírali jsme spolu Váš aktuální stav, takže by nebylo zcela korektní porovnávat mé postupy s postupy Vámi navštívených lékařů, neboť oni řešili vypadávání vlasů a citlivou pokožku na hlavě. Při takové diagnóze by nikdo neindikoval mykotické vyšetření. To jsem zde navrhl jako reakci na Vaše olupování pokožky, které se dostavilo až záhy po několikeré návštěvě doktora a nebylo primárním důvodem Vaší léčby.
Veroniko, ale buďte šťastná, objevila jste příčinu své současné dermatitidy. To se podaří jen vyjímečně.
Přeji Vám bezvadné zážitky a pohádkově teplé moře. :-)
Frustrace je stav závažného neuskutečnění našich potřeb, které jsou pro každého individuální: jednoho tedy může frustrovat něco, co druhého nechá v klidu. Například pro někoho je frustrující přestávka před písemným testem, pro jiného čekání na výsledky a pro dalšího oznámení špatných známek. Frustrovaní můžeme být z opakovaného odmítnutí nebo z výzvy, která přesahuje naše schopnosti. Ovšem nejen naše potřeby rozhodují o tom, co nás frustruje a co nás ještě nechá v klidu. Dalším faktorem je frustrační tolerance, která představuje míru odolnosti jedince. Ač je dvěma lidem stejná situace skutečně nepříjemná, ten s vyšší mírou frustrační tolerance ji snáší nepochybně lépe. Pokud tomuto stavu čelíme častěji, frustrační tolerance se zvyšuje. Postupně začneme rozdělovat věci na podstatné (velké), na nichž nám skutečně záleží, a na nepodstatné (malé), kvůli nimž nemá smysl se rozčilovat. Frustraci lépe snáší dospělí než děti nebo starší osoby. Frustrující situace se také mnohem lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob. Člověk pak nemá pocit, že je na vše sám.
Deprivace označuje nedostatečné uspokojení důležité psychické či fyzické potřeby jednotlivce. Nejčastěji bývá česky popisována jakožto citové strádání, tedy jakýkoliv nedostatek citu a emocí pociťovaný jednotlivcem. Může se jednat o nedostatek prokazovaného a vnímaného osobního respektu, pociťovaného bezpečí, sdílené lásky nebo vzájemných sociálních vazeb, ale i osobního strádání z nedostatku dalších smyslových podnětů. Deprivaci lze také vnímat a chápat jako skrývání či odpírání zájmu. Tím, že před někým skrýváme ochotu a porozumění mu naslouchat a pomoci, přestože je v naší moci podporu dávat, vyvoláme v tom druhém strádání. Odpíráme-li (skrýváme-li) někomu lásku, přátelství, zájem, naslouchání, tedy to, na co by měl mít z naší strany nárok, posilujeme v něm pocity zklamání a deziluze a nedostatku.
Stres je funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následných obranných reakcí, které mají za cíl zachovat homeostázu a zabránit poškození nebo smrti organismu. Stres je odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Tak jako mnoho jiných událostí v našem těle je i délka těhotenství řízena určitými vnitřními hodinami. Načasování porodu je řízeno placentou a látkami, které uvolňuje. Pokud je žena v první trimestru pod nátlakem, tedy vystavena stresu, začnou tyto hodiny tikat o něco rychleji a miminko přijde na svět o něco dříve. Hormonální změny, ke kterým dochází během druhého a třetího trimestru, naopak zvyšují odolnost ženy vzhledem ke stresu (a to tím výrazněji, čím více se blíží datum porodu). Z placenty se totiž uvolňují látky (hormony a peptidy), které napomáhají snižovat stres budoucí maminky proto, aby se látky, které tělo samo tvoří jako obranu proti stresu (nebo jeho důsledek), nedostaly krevním řečištěm i do těla miminka. Pokud se tedy pomocí hormonů podaří snížit stres, podaří se snížit i objem těchto látek. Je důležité stres v těhotenství co nejvíce odbourat. I když vás vaše tělo částečně před stresem chrání (příroda ví, co dělá, když to tak zařídila), nezapomeňte, že i přesto může stres ve vašem životě znamenat předčasné narození miminka.
První pomoc:
Myslete na své miminko tím, že budete myslet na sebe a na svoji pohodu.
Naučte se a používejte nějaké relaxační techniky (ta nejjednodušší je hluboké vědomé dýchání v klidném prostředí).
Nejlépe každý den si udělejte čas pro sebe a odpočiňte si.
Nechejte svého partnera, aby si uvědomil, jak je strašně důležité, abyste byla spokojená. Docilte toho, aby s vámi odpočíval, mazlil se a vůbec si zpříjemňujte poslední chvíle, kdy jste ještě sami.
Nic není tak důležité, abyste se tím nechala stresovat, a žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří.
Ve svém příspěvku PSYCHICKÉ PROBLÉMY DEPRESE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera Trojakova.
Dobrý den,mam velký problem se sestrou.Podle toho co jsem si přečetla tak ma asi silne deprese, nepracuje,prašky zapíjí alkoholem,je zla,vyhrožuje sebevraždou,po domě běha s nožem a vyhrožuje,mohla bych popisovat do nekonečna.Sama se lečit nechce,bojím se ,že někomu ublíží.Potřebovala bych poradit jak jí mám donutit léčit,třeba i právní cestou.Děkuji Trojáková Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona.
Dobry den, chtela jsem se poptat co mam delat abych se zbavila rannich prsimu a nastartovala se do zivota.Muj pribeh,kdyz mi bylo 20let prodelala jsem prvni deptesi jelikoz jsem vubec nevedela co to je v te dobe pricitala jsem to k prepracovani a totalnimu vyhoreni nemela jsemoc hezke detstvi nasi se rozvedli a ja a sestra zustali s otcem za svuj zivot jsem se stehovala asi 23krat.Az jsem si nasla v 19 pritele,ale snim zadna slava zacal me podvadet a ja cim dal vic pracovala abych se od vsech a vseho odprostila no a pak to zacalo silene nechutenstvi zhubla jsem na 39kg.a totalne jsem se zhroutila doktorka mi rekla ze je to syndrom vyhoreni a dala me neschopenku v te dobe se me ujala babicka a dostavala me z toho hnusu 3mesice a ja se nejak vratila do bezneho zivota opustila pritele nasla si podnajem a zmenila praci vse bylo dobre dlouhych 8let nic a po 8 letech opet je pravda zecjsem prozivala v tech 8letech hodne stres nebudu zde psat vse jelikoz by to bylo na dlouho i tak jsem .ela slozite obdobi,ale deprese zadna az po tech 8letech se vratila a ve vetsi mire nemohla jsem nic muj pritel nevedel co semnou a ja byla pripravena ze to odezni,ale ne ta poptvora se me drzela jak kliste ja zas hubla jen jsem lezela a spala z vycerpani jsem si zala dost prasku a chtela to zkoncovat nemela jsem sebevrazedne myslenky jen uz jsem memela silu dal takro zit nenajezena slaba bylo to hrozne skoncila jsem ma JIPU tam za mnou prisel psychiatr a rekl ze mam depresivni poruchu z uzkotnxma stavama a poslal me na 24 na otevrene oddeleni bylo to tam super dostala jsem se z toho zacala brat antidepresiva zoloft ale jak me pustili tak jsem za 14dni po tom otehotnela vse vysadila nahle bylo me fajn asi nejlepsi roky meho zivota 4 roky nic a ted se vse vratilo 1000krat horsi placam se v tom od listopadu a ne a ne najit vhodny lek sertralin me nepomohl pi 6 tydnech me bylo hur a ted escilacopram po dalsich 6tydnech silene nechutenstvi a ranni pedsima ted neberu 2dny escila.a je mo o trosicku lip uz se bojim,ze se pro me nenajdou leky mela jsem hned zacit s lecbou i v tehotenstvi treba by se to ted nestalo mam krasny dite jednou chci mit dalsi zacinam podnikat ale takto to nejde chci to byt zase ja zacinam s terapii udelam vse pro to abych se te mrchy zbavila poradte muzu byt na atb.nejak citliva chci aby to bylo zamnou ranna jsou nejhorsi a vecer uz je mi celkem dobreexistuji prasky a zvyseni chuti k jidlu.dekuji za odpoved a omlouvam se za obsah
Stres může změnit naše pocity, může ovlivnit naše myšlení a chování. Stres se stává rizikovým faktorem pro bezpečnost a zdraví v případě, že je dlouhodobý.
Poruchy ze stresu
Na úrovni organizace: pracovní neschopnost, vysoká fluktuace zaměstnanců, nedochvilnost, problémy s disciplínou, obtěžování, snížená produktivita, úrazy, chyby a zvýšené náklady na odškodné a zdravotní péči.
Na úrovni jednotlivce: emotivní reakce (podrážděnost, úzkost, poruchy spánku, deprese, hypochondrie, odcizení, syndrom vyhoření, problémy se vztahy v rodině), kognitivní reakce (nízká soustředěnost, špatná paměť, problémy při učení se nových věcí a při rozhodování), behaviorální reakce (užívání drog, konzumace alkoholu a tabáku, destruktivní chování) a fyziologické reakce (bolesti v zádech, oslabená imunita, peptické vředy, onemocnění srdce, vysoký tlak).
Bolest hlavy
Bolest hlavy je v dnešní době běžnou záležitostí a může mít několik příčin. Bolest hlavy způsobená stresem je obvykle popisována jako tlaková bolest, kterou cítíme na obou polovinách hlavy, a to především v oblasti temene. Bolest zad a hlavy od krční páteře bývá při stresových situacích tím nejčastějším projevem vedle únavy a vyčerpání.
Úzkost
Pokud pociťujeme úzkost či stres, naše svaly se napnou. V případě, že se napnou příliš, mohou se v těle objevit nepříjemné pocity, jako jsou potíže při nadechnutí, třes, brnění rukou či ve tváři, bolest hlavy, za krkem, v zádech či ramenou, sevření na hrudi a podobně. Tyto příznaky člověka obvykle ještě více vyděsí a tím se pocit úzkosti zvýší.
První pomoc jak zahnat stres
Nejrychlejší technikou je stálé pomalé, ale hluboké dýchání:
Hypoventilace = rychlá relaxace.
Zklidňující dýchací technika: Nenásilně vydechněte, pak vdechněte malé množství vzduchu a na krátký okamžik ho v plících zadržte. Pak ho opět nenásilně vydechněte, jako když se balónek sám od sebe vypouští. Po několika pokusech zjistíte, že se vám tep zpomalil, nejprve dojde k rozdílu mezi tepovou a dechovou frekvencí, poté se pravidelný rytmus vrátí. Pokračujte, ale nenásilně, až bude zpomalení zcela zřetelné.
Ve svém příspěvku MRAVENČENÍ KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše Skulinová.
Ráda bych se podělila o vlastní zkušenosti s mravenčením končetin a nadměrného bušení srdce. Léta jsem tímto trpěla. Protože intenzivně zatěžuji ruce jako kosmetička a dále se věnuji horolezectví, navštívila jsem neurologa pro případné vyloučení syndromu karpálního tunelu. Vyloučila se cukrovka, roztroušená skleróza i páteřní problémy. Jednalo se o tetánii. Civilizační chorobu z nedostatku hořčíku. Naordinovaný magnosolf nepomáhal, zabraly až kapačky s hořčíkem, ale ty se nedaly aplikovat dlouhodobě. Protože se zabývám alternativní medicínou, hledala jsem příčiny tetánie a došla k jednoduchému ale zásadnímu řešení. Poté, co jsem si dlouhodobě ověřovala překyselení v moči pomocí pH papírků a potvrdila si, že překyselení z počátku nebolí, ale z dlouhodobého hlediska je požíračem našich cenných minerálů v těle, upravila jsem si životosprávu.
1. Zjistila jsem příčiny překyselení u sebe (možná i u vás, ale nerada zevšeobecňuji): stres, mouka, cukr, maso, mléko, alkohol, sport.
2. Vyloučila jsem stresory ze svého života, nastolila si řád, pravidelný spánek 8 hodin, každodenní sport, pravidelná strava co 3 hodiny, pravidelné malé radosti.
3. Jídelníček promýšlím a plánuji. Nejím cokoliv, až když mám hlad. Jím 5x denně ovoce, semínka, ořechy, zeleninu, ryby, vločky, luštěniny i maso. Hlavně zásadité potraviny, bohaté na proteiny, úplně jsem vyloučila sladkosti a bílé pečivo.
4. Pořídila jsem si potravinové doplňky od certifikované firmy (ráda doporučím, mám je 2 roky ověřené na sobě) v podobě minerálů, které užívám hlavně při sportu na odkyselení (výborné po náročném tréninku nebo při horských tůrách).
5. Pravidelně 3x denně piju aloe vera gel na cévy. A to je ten nejdůležitější moment ve změně mého zdravotního stavu! Aloe vera je úžasná bylina s protizánětlivými účinky, silně zásaditá a udržuje naše cévy v perfektním stavu. Řeší následky překyselení, kdy dochází k tzv.řetízkování červených krvinek v periferiích našich vlásečnic, které se ucpou a nedokrvují se, to pociťujeme jako mravenčení. Narušené cévy díky cukrům a mouky dostávají zánět, který ošetřuje "špatný" cholesterol tak dlouho, až se zvýší tlak popřípadě pacient dostane infarkt nebo mrtvici. Laicky řečeno, působí na cévy jako náplast a hromadí se na poraněném místě, až ucpe cévu. Když se naše tělo správně neprokrvuje, znamená to, že se i špatně vyživuje a to je počátek všech nemocí kloubů, mozku, končetin a jednotlivých orgánů.
Naše zdraví je v podstatě jednoduchá záležitost. Péče o něj však vyžaduje základní znalosti, vůli a vytrvalost. Zdraví je postaveno na třech pilířích: zdravá strava, zdravá psychika a zdravý pohyb. Pokud si zapamatujeme, jaké potraviny jsou pro nás prospěšné a jíme je pravidelně bez hladovění, pokud se denně hýbeme ( chůze, běh, jóga, plavání, kolo...) a pravidelně spíme, relaxujeme, tzn., že poskytneme tělu vhodné podmínky pro rovnováhu, není důvod pro nemoc.
Přeji všem čtenářům, aby tento příspěvěk byl přínosem na cestě ke zdraví! S pozdravem Miluše Skulinová. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabriela.
Dobrý den paní Skulinová, moc vás prosím - napište mi název minerálů, které užíváte. Děkuji G.Žížková
Chronický stres je dlouhotrvající, vleklá, přetrvávající zátěž (projevuje se například úzkostmi, depresemi, migrénami, chronickým únavovým syndromem, kognitivními potížemi, psychosomatickými závadami a poruchami, syndromem vyhoření). Když nějaké ohrožení trvá delší dobu, dostává se tělo do stavu permanentní úzkosti, kdy nastávají potíže s dýcháním. A právě to je případ většiny emočních problémů. Organismus se připravuje na střetnutí nebo na útěk před nebezpečím a člověk začíná zrychleně a takzvaně povrchově dýchat. Překážku však většinou není třeba překonat fyzicky. Proto naše tělo zůstává ve stavu stálého nabuzení. Zrychlené dýchání se mění v návyk. Dochází ke vdechování příliš velkého množství oxidu uhličitého. Tento jev je znám pod názvem „cyklus úzkosti“ a vede k hyperventilaci.
Popsanou situaci se naučíte předvídat, když si uvědomíte, jak vlastně reagujete na stres. Pokuste se podívat svůj současný problém s odstupem. Zamyslete se nad svým životem a nad tím, jak ho ovládáte (nebo jak ovládá on vás). Je-li člověk pod tlakem a na hranici stresu, může chápat problém dvěma způsoby: buď jako nebezpečí, tehdy se mohou dostavit pocity vyčerpání, nejistoty a začnete věřit, že negativní prvky převáží nad těmi pozitivními. Nebo se můžete k problému postavit jako k výzvě, pak stres dokážete úspěšně vyřešit a využít k tomu správné množství energie. Budoucnost uvidíte v kladném světle a váš organismus se vrátí do normálního stavu.
Ve svém příspěvku KDYZ MA KOCKA KOZNI PROBLEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Fialová.
Dobry den, mela bych dotaz. Uz delší dobu lecime, vždy v rozmezi po trech az peti mesicich našeho kocourka. Vždy se mu lokalne za krkem vytvori strup, občas si to rozskrabe ze to vypada dost skarede. Dvakrát se lecil na dermafytozu sirupem který predepsal veterinar. Blechy ani jiné parazity nemá, jinak je bytovy, ven nechodi.Po tom co se mu to objevuje pravidelne a vždy jen lokalne jsme nechali udelat testy kde dermafytozku vyvratili. Muze to byt prosim potravinova alergie ci stres? Zda se nam v pohode. Hraje si a vse v normalu. Jen to rozskrabavani se uhlidat neda, vi ze to nesmí,ale jakmile dojdeme z práce, uz ma něco rozdrbane.Je na hypoalergenich granulích, taky schvalenych veterinářem...snazime se mu nic jiného nedavat podle instrukci, ale když se mu jedna ranka zahojí, hned vedle ci v nejblizsim okoli se objevi nova. Ted to vypadalo ze mu po poslední rance snad ani v tom lozisku nevyrostou znova chlupy. Ty nastesti rostou,ale vedle ma zase rozskrabany další, po naší prohlídce. Uz jsme celkem trosku bezradní, co kocourkovi davat aby jsme ho vylecili, ci něco cim mu zklidnit alespoň to drbani a popřípadě co na tu dezinfekci když uz si to tak rozdrbe? Dekuji moc za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
Dobrý den, máme úplně stejný problém, už to trvá rok a žádné zlepšení.
Se stresem můžeme bojovat anebo se proti němu preventivně bránit jednotlivými odpočinkovými, relaxačními i jinými aktivitami:
Plánování – pracujeme efektivně s časem, stanovujeme si priority, připravujeme se důkladně na zpracování zadaných úkolů, děláme si v nutných případech poznámky a tak dále.
Asertivita – snažíme se znát své limity, hranice a možnosti a držíme se jich. Učíme se říkat „ne“, abychom zamezili neplánovanému zahlcení úkoly, požadavky.
Snažíme se omezovat stresující prostředí – nadefinujeme si pro sebe prostředí, osoby, situace, které nás stresují, které v nás stres vyvolávají, a snažíme se jim vyhnout nebo jim čelit vybranou technikou.
Následky stresu na zdraví
Následky stresu na zdraví se projevují bolestí hlavy, pocitem úzkosti, ztrátou chuti k jídlu nebo naopak přejídáním se, žaludečními problémy, průjmy nebo zácpou, ztrátou chuti na sex, únavou, nespavostí nebo neschopností soustředění, nervozitou, neklidem, popudlivostí, bolestí za hrudní kostí, zrychlením srdeční činnosti, zvýšenou potivostí, suchem v ústech.
Dlouhodobý stres se individuálně podepíše na jedinci. V závažných případech může tento stav vyústit smrtí jedince.
Ve svém příspěvku DYSHIDROTICKY EKZEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobrý den, tento ekzem se mi poprvé objevil hned v porodnici.... A dále se jen zhorsoval. Koupat dceru v Linole bylo utrpení.... Veškerý styk s vodou a mýdlem, jarem..... Do večera ruce slite, druhý den, suché, popraskané do krve až pod nehty. Kojila jsem nechtěla jsem kortikoidy, vůbec nikdo nevěděl co mi je. Takto jsem se trápila téměř rok. Až 4.kozarka mi udělala test z mých krémů atd.na zádech na co mám alergii....... Izothiazoliny...... Sračky v prášcích na praní, krémech, mydlech, saponatech i v dětské kosmetice, ubrouscich na zadek... Au au au. Nasadili jsme kortikoidy, 2 balení, já vyřadila vše s Izothiazoliny a Dobry. Pak se za další 3 roky narodil syn.... Dobrý.....dcera začla chodit do školky, doma pořád nemoci a s 2 detma občas prostě matce hrabe.... A ejhle.... Na 1-2 prstech ekzem znovu.... Takže co to způsobuje???? Stres!!!!! Prst mám opět do krve
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jacobsonova progresivní relaxace je dynamická relaxační technika, která má za cíl navodit celkové tělesné a duševní uvolnění. V této metodě se prolíná svalová relaxace s duševním odpočinkem. Duševní neklid, nervozita a stres se odrážejí na tělesném zdraví a způsobují svalové napětí, které se může projevovat například bolestmi zad či hlavy. Jacobsonova progresivní relaxace se využívá k tomu, abychom se nepříznivého svalového napětí rychle zbavili.
Jacobsonova progresivní relaxace funguje na principu systematického napínání svalů a jejich následného uvolňování. Tato svalová relaxace má kromě uvolnění také za cíl naučit vnímat, jak tělo funguje. Když se totiž naučíte vnímat svalové napětí v běžném životě, tak ho můžete hned odbourat a tím si ušetřit budoucí zdravotní problémy. Výhodou této relaxační metody je, že nemusíte chodit do žádných kurzů či skupinových lekcí a můžete cvičit sami doma, přičemž vám svalová relaxace zabere zhruba půl hodiny času. Její provedení je navíc jednoduché a svalová relaxace se dostavuje poměrně rychle.
Metoda je určena pro všechny dospělé i seniory, děti by však mohly mít problémy se soustředěním (navíc se u nich nepředpokládá takové stresové zatížení jako u dospělých). Progresivní svalová relaxace se nedoporučuje podstupovat pouze v případě, pokud jste myšlenkově či citově rozrušení. Základem cvičení je totiž psychický klid, který je nutný pro dokonalou svalovou relaxaci. Cvičte tedy v takovém čase a na takovém místě, abyste se nemuseli stresovat, že relaxaci kvůli dalším plánům nestíháte nebo že vás může někdo během cvičení vyrušit. Je také nevhodné, abyste cvičili hned po jídle – doporučuje se minimálně hodinová pauza.
V této technice jde o napínání a uvolňování svalů, cvičební poloha záleží čistě na vás. Někomu je příjemné při cvičení sedět na židli, jiný si naopak při hledání duševního i tělesného uvolnění lehne na záda. Relaxace by měla probíhat v klidném a tichém prostředí, pokud však máte problém s navozením psychického klidu, pusťte si například instrumentální relaxační hudbu.
Základní podmínkou, jak dosáhnout harmonizace celého organismu, je správné dýchání. To by mělo být uvolněné, klidné a nenucené. Tím pádem už samotné dýchání by mělo vaši mysl uklidnit a přinést příjemnou relaxaci. Dýchejte nosem a využijte celou kapacitu plic, abyste pocítili, jak vám vzduch naplňuje hrudník i břicho. Dech při cvičení nijak nezadržujte, vydechujte plynule a uvolněně. Za minutu by mělo dojít zhruba k 13–15 vdechům.
Dále je důležité správně napínat a uvolňovat jednotlivé svaly. Napínání by nikdy nemělo být křečovité, natož bolestivé! Mělo by být klidné a postupné a trvat by mělo pouze pět vteřin. Napnutí poté vystřídá fáze uvolnění, která je delší, zhruba patnáctivteřinová. V této druhé fázi se důsledně soustřeďte na to, jak postupně přichází svalová relaxace.
Důležitá je i teoretická příprava před cvičením. Důkladně si nastudujte, co všechno a jakým způsobem máte při cvičení dělat a jaké svalové partie postupně napínat a uvolňovat. Není totiž příliš dobré, abyste při samotném cvičení byli ve stresu z toho, že nevíte, co máte dělat, a byli nervózní, zda to provádíte dobře. A nyní přejdeme k samotnému cvičení, které začíná u nohou a končí obličejovými svaly.
Instrukce
Buď si můžete zakoupit instruktážní nahrávku, nebo si ji sami vytvořit. Aplikace na záznam zvuku je součástí většiny počítačů a mobilních zařízení a na vytvoření nahrávky není rozhodně nic těžkého. Vy sami tak můžete být svým vlastním lektorem, který vám bude při cvičení říkat, co máte dělat.
Cvičení
Cvičení začíná od chodidel a končí u hlavy, samotné cvičení začíná u nohou a končí obličejovými svaly. Takže se v klidu usaďte, nebo si lehněte, zvolna se prodýchejte a Jacobsonova progresivní relaxace může začít.
Chodidla: Snažte se roztáhnout prsty u nohou, tím napnete svaly na chodidle i kolem kotníku. Ukončete napětí a prsty povolte. Soustřeďte se na to, jak dochází k relaxaci a uvolňování.
Lýtka: Od chodidel zaměřte svou pozornost na lýtkové svaly. Propněte špičku a nohy mírně nadzvedněte, aby došlo k napnutí lýtek. Cítíte, jak svaly tuhnou? Po pěti vteřinách opět uvolněte. Vnímejte lehkost, s jakou přichází svalová relaxace.
Stehna: Zaměřte se nejdříve na vaše pravé stehno. Napněte nohu, špičku tlačte k sobě, čímž dojde k zatnutí čtyřhlavého stehenního svalu. Poté uvolněte a v klidu dýchejte. Prociťujte napětí ve svalech, jak se střídá s uvolňováním, nemyslete na nic jiného. To samé poté proveďte s levým stehnem.
Hýždě: Snažte se stáhnout hýždě k sobě a zhruba pět vteřin vydržte v napětí. Následuje opět uvolnění a vy můžete cítit, jak svalová relaxace prostupuje vašimi hýžděmi a boky.
Břicho: Zhluboka se nadechněte, vypněte hrudník a zatněte břišní svaly. Zhruba tak, jako kdybyste se připravovali na to, že vás chce někdo praštit do břicha. Za malou chvíli následuje výdech a uvolnění.
Záda: Po břichu následují antagonistické (protilehlé) zádové svaly. Po nádechu se mírně prohněte v zádech a snažte se tlačit lopatky k sobě. Po pěti vteřinách napětí ukončete a pozorujte, jak jsou vaše svaly najednou uvolněné. Nyní si můžete klidně chvilku odpočinout a jen tak sedět či ležet a uvolněně dýchat.
Paže: Stejně jako u stehen napínejte nejdříve pravou a poté levou paži. Zatněte ruku v pěst, zpevněte svaly v předloktí i svaly pažní (biceps a triceps). Poté uvolněte a vnímejte jednotlivé svaly na ruce.
Ramena: Zvedněte ramena co nejvýše, přičemž se je snažte tlačit dozadu. Navíc přitom můžete napínat i krční svaly, a to tím, že mírně zakloníte hlavu. Chvíli takto vydržte a pak opět uvolněte a v klidu dýchejte.
Obličej: Už máte uvolněné téměř celé tělo, zbývají jen obličejové svaly. Abyste je napnuli, budete muset vykouzlit groteskní grimasu. Co nejvíce se zamračte, zavřete víčka a k tomu navíc stiskněte čelisti a ústa mějte zavřená. Po pěti vteřinách už se opět můžete smát na svět svým obvyklým výrazem, navíc příjemně odpočinuti díky tomuto cvičení.
Závěr: Po cvičení ještě klidně několik dalších minut zůstaňte ve stejné poloze, dál zhluboka dýchejte a soustřeďte se na své tělo. Měl by vás zaplavit pocit uvolnění a příjemná nálada, kterou přináší svalová relaxace. A kromě uvolněných svalů je alespoň na chvilku rázem pryč nahromaděný stres. Toto cvičení, které vám zabere zhruba půlhodinku času, můžete praktikovat několikrát denně, což se doporučuje především lidem, kteří mají povolání náročné na stres. Jacobsonova progresivní relaxace je také oblíbenou technikou profesionálních sportovců, kteří se takto uvolňují před důležitým závodem.
Ve svém příspěvku ŽALUDEČNÍ VŘEDY A HELICOBAKTER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilie.
Od března mam bolesti žaludku po gastroskopiji mě bylo řečeno že mam vředy a helicobakter brala jsem antibiotika a zulbex ale bolesti přestali jen na krátkou dobu.Vředy mě spusobíl warfarín ktery jsem užívala několik roku na ředěni krve ted beru Stacyl.Mate někdo skušenost jak se vylečit bez leku? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela Pechová.
Dobrý den. Je mi 52 let. Již dva roky beru Stacyl po drobné CMP. Dále užívám Rosucard, Pulmicort, Zodac, Prestarium Neo Combi a již dlouho Lanzul 30 mg 1xdenně. Nyní mi byl zjištěn drobný vřed a polypy. Lékař usoudil, že viníkem může být Stacyl. Lanzul mi zvedl na 2xdenně 30 mg. Dietu jsem žádnou nedostala. Praktická lékařka doporučila vysadit Stacyl, ale nejdřív zkonzumovat s neurologií. Neurolog odmítl Stacyl vysadit. Nyní tedy nevím, jak vřed vyléčit a jak do budoucna postupovat, abych i přes brání Stacylu se to neopakovalo. Také nevím, co smím, co nesmím jíst a pít a co by mi naopak pomohlo. Na internetu se názory opravdu velice liší a stres, který nyní mám, mi moc asi neprospívá. Děkuji moc za rady ..
Zvracení po ránu je pro těhotenství typické. „Ranní nevolnosti“ postihují asi tři čtvrtiny těhotných žen v prvním trimestru. Zhruba polovina trpí nevolnostmi a zvracením, čtvrtina pouze nevolností a poslední čtvrtina žádné obtíže nepociťuje. Nepříjemné stavy obvykle přicházejí kolem šestého týdne těhotenství, mohou se ale začít objevovat už po čtyřech týdnech.
Příčina nevítaných stavů během těhotenství není úplně jasná, jsou ale pravděpodobně výsledkem hned několika fyzických změn, které se dějí v ženském těle. Možnými příčinami jsou:
Humánní choriový gonadotropin (hCG) – jedná se o hormon, jehož hladina se prudce zvýší v raném těhotenství. Je to jeden z prvních ukazatelů, že je žena těhotná. Tento hormon se tak kvůli svému načasování stává hlavním podezřelým ve věci ranních nevolností.
Estrogen – další hormon, který kulminuje v těle těhotné ženy.
Zlepšující se čich a vyšší citlivost na pachy – to je známá věc, filmová hrdinka na rodinné večeři ucítí pečené kuře a už běží na onu místnost. Některé vůně okamžitě a spolehlivě vyvolají dávivý reflex.
Stres – některé výzkumy naznačují, že nevolnost a zvracení v průběhu těhotenství jsou odpovědí a reakcí na stres. A naopak – neustálé zvracení může vyvolat stres.
Mírná až středně těžká nevolnost a zvracení obyčejně dítě neohrozí, i když v prvním trimestru nenabíráte na váze. Ve většině případů se chuť k jídlu brzy vrátí. Při častém zvracení je třeba alespoň se snažit něco vypít. Těžké a dlouhodobé zvracení zvyšuje riziko předčasného porodu stejně jako nízké váhy miminka.
Na nevolnost jsou dobré bylinkové čaje, které utišují zvedající se žaludek a mají dvojí příznivý účinek: kromě vlastního působení doplňují tekutinu ztracenou při zvracení. Zkuste zázvorový, heřmánkový nebo mátový čaj; pijte tři až čtyři šálky denně. Nebo přelijte 1/8 lžičky strouhaného muškátového oříšku a lžičku mleté skořice velmi horkou vodou a nechte 10 minut louhovat; pak sceďte, přislaďte medem a pijte. Také užívání zázvoru je bezpečné, pokud dávky nepřeženete, těhotná žena se před užíváním tohoto doplňku vždy musí poradit s lékařem.
Také dodržujte tato pravidla:
Než ráno vstanete z postele, snězte sladký suchar nebo sušenku, aby se vám zvýšila hladina cukru v krvi. To ale není snídaně. Tu si dejte, jak jste zvyklé, a pokud jste ji doteď šidila, zařaďte vydatné ranní jídlo do svého denního rozvrhu.
Vstávejte pomalu, na posteli se příjemně protáhněte, v klidu se posaďte, spusťte nohy na zem a teprve po chvíli vstaňte.
Denní jídelníček si rozdělte na menší porce, nejlépe na pět až šest porcí. Zvláště ráno si dopřejte ovoce – banány, které jsou významným zdrojem vlákniny, draslíku, vitamínu B6, ale také energie; chlazené strouhané jablko (vitamín C, vláknina, antioxidanty); meloun (bohatý na tekutiny) nebo hroznové víno (zásobárna draslíku a železa, kromě toho podporuje vylučování kyseliny močové z organismu).
Nezapomínejte na dostatečný pitný režim. Základem je pramenitá voda. Dobrou alternativou jsou bylinné čaje (ale pozor – ne každá bylina je v těhotenství vhodná!). Sázkou na jistotu je heřmánek, který uklidňuje a napomáhá trávení. Můžete ho užívat i jako relaxační koupel.
Čaj s obsahem fenyklu zklidní žaludek, dopřejte si ho po každém jídle.
Meduňka se používá při nevolnostech, zvracení, nechutenství a problémech se zažívacím systémem spojených se stresem, pomáhá při bolestech hlavy a migrénách. Má uklidňující účinky na nervovou soustavu, proto se doporučuje pít před spaním.
Snažte se v době ranní nevolnosti vyřadit z jídelníčku tuky. Z mléčných výrobků upřednostňujte kysané s obsahem do 3 % tuku, nekysané raději úplně vyřaďte.
Nejezte žádná tučná, smažená nebo příliš kořeněná jídla.
Než půjdete spát, snězte něco malého a lehkého.
Nezapomeňte se v každodenním shonu zastavit a relaxovat. Alespoň část cesty z práce jděte pěšky, když přijdete domů, natáhněte se na půlhodinku a dejte si nohy nahoru.
Při vypjatých situacích pomáhá hluboké dýchání.
Vyhýbejte se přeplněným dopravním prostředkům a vydýchaným a zakouřeným místnostem, zaveďte pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu alespoň o víkendech.
Váš lékař vám může doporučit přípravek, který pomáhá proti ranním nevolnostem. Velmi účinná a šetrná k organismu těhotné ženy jsou homeopatika. Mají schopnost stimulovat organismus k lepšímu využití vlastních obranných sil, nejsou toxická a nepředstavují tudíž pro organismus riziko nežádoucích účinků.
V naší poradně s názvem PROBLÉM S EREKCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Novotný.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit,jak zlepšit erekci?Po ránu je vše v pořádku jako snad u většiny mužů,člověk je v klidu,bez stresu.Co se týče přes den nebo spíš večer,erekce je velmi slabá a když už se někdy dostaví,tak po chvilce pomine.Co s tím?Jsem z toho neěťastný a partnerka taky.Vakuovky nebo hltání nějakých bobulí,které třeba vůbec nepomáhají mi nepřipadá zrovna šťastné řešení.Ví někdo o nějaké zaručené pomoci?Ještě jeden dotaz,má tady někdo zkušenosti s Erecticem plus?Četl jsem o tom,že to pomáhá,ale nevím jestli to není jen nějaké lákadlo vytahování peněz z lidí.
Děkuji za odpovědi. Novotný
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Problém s tím, že nestojí zrovna, když je potřeba, potká mnoho mužů. Obvykle to přichází po třicítce a od té chvíle se to pomalu stupňuje. Právě to, že si uvědomíte, co se vlastně děje, ve Vás vzbudí pochybnosti. Ty pak vyvolávají stres - obavy z dalšího selhání a to činí situaci ještě horší. Často to bývá doprovázeno i nadměrným pocením, které počíná, jakmile začne opadání erekce.
Rada na to jedna základní: musíte nalézt nové stimuly, které Vás vzruší. V monogamním, neboli věrném vztahu, se dříve nebo později vyčerpá erotický potenciál a je třeba vymyslet nový náboj. Zkuste si půjčit nějaké erotické filmy a hledejte v tom novou inspiraci, kterou pak budete moci vyzkoušet se svou partnerkou.
Zkuste také využít erotogenní zóny. U mužů to často bývají prsní bradavky, ušní lalůčky, ale také i masáž prostaty nebo lízání šourku. Zkuste se dohodnout s partnerkou na jejich stimulaci a pozorujte jak Vás to ovlivňuje.
Také zvukové vjemy jsou důležité. Vaše vzrušení bude umocněno, když uslyšíte svou partnerku vzténat (možná i řvát) rozkoší. Dohodněte se, ať je to při sexu pěkně slyšet a pozorujte jak Vás to ovlivňuje.
Když zrovna nemáte erekci, tak si vypomozte jazykem, prsty nebo vibrátorem a stimulujte erotogenní zóny u své partnerky. Tím přestanete myslet na svou erekci, získáte čas na zklidnění a za chvíli ji můžete zase dosáhnout.
Je potřeba také přijmout fakt, že tělo se časem vyvíjí a s tím i jeho funkce. K tomu patří i měnící se schopnost erekce. Přijměte to jako novou funkcionalitu svého těla a naučte se s tím žít. Když to Vy sám nebudete vnímat negativně, tak Vás to přestane ovlivňovat a dosažení erekce bude snažší. Je to stejné jako se šedinami.
Ptáte-li se na zmíněný potravinový doplněk stravy, tak podle jeho složení skutečně může pozitivně ovlivnit erekci i libido. Účinek se nejvíce projeví ale jen u mužů s problémy ve výživě. Normálně se stravující člověk podstatné látky z toho zmíněného doplňku získá v běžné stravě. Posuďte sám jestli jíte normálně a podle toho očekávejte účinky.
Co dělat s erektivní disfunkcí odborně? Zajděte na urologii a řekněte lékaři na férovku o svých problémech. On Vám provede vyšetření vylučující funkční onemocnění a odebere Vám krev na zjištění hladiny testosteronu. Podle toho určí jak dál. K dispozici má léky s ověřenými účinky na erekci. Na podporu vzrušení se používá Yohimbin. Na zvýšení hladiny testosteronu se používá Undestor a na podporu tvrdosti penisu se používá Viagra.
Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je nejúčinnější léčebnou metodou užívanou v psychiatrii. Principem metody je průchod elektrického proudu mozkem, který vyvolá krátký epileptický záchvat provázený svalovými křečemi. Aplikace elektrického výboje se uskuteční pomocí elektrod přiložených do oblasti obou spánků nebo do oblasti spánku nad nedominantní hemisférou mozku a vrcholku lebky. Pacient je v průběhu aplikace v krátké anestezii a ve svalové relaxaci vedené anesteziologem, která zabrání možným úrazům v průběhu svalových křečí provázejících epileptický záchvat. Postavení EKT nebo „elektrošoků“ je díky negativní mediální kampani v naší společnosti problematické a často je laiky tato metoda odsuzována bez hlubších znalostí. Naopak pacienti, kteří s ní mají zkušenost, o ni často sami žádají, protože je velmi účinná a zatížená minimem vedlejších nežádoucích účinků. Důvodem k užití EKT jsou těžké nebo k terapii rezistentní depresivní epizody, zejména pokud jsou provázeny sebevražednými myšlenkami. Výhodou je významně rychlejší nástup účinku než u farmakologické léčby. Aplikace musí být opakovaná v sérii minimálně 4–6krát. Pokud ani po 12. aplikaci není patrný efekt, je metoda považována za neúčinnou. Celkový počet aplikací není omezen, ale většinou jich není více než 15. Dalším důvodem k užití EKT je pozitivní zkušenost z léčebného efektu v minulosti.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky EKT
Z vedlejších nežádoucích účinků se mohou objevit přechodné poruchy paměti, které vymizí s odstupem 6–8 týdnů po poslední aplikaci EKT. Pokud dochází v průběhu série aplikací EKT k rychlému zhoršování paměti, lze tomu částečně předejít jednostrannou aplikací nad nedominantní hemisférou.
Lze EKT kombinovat s léky
EKT se v léčbě deprese s léky kombinuje, protože její efekt je krátkodobější a působí vždy jen na příznaky probíhající epizody. Pro zajištění dobré remise a dlouhodobé stabilizace nálady je kombinace léků a EKT výhodná.
Co je to fototerapie a k čemu se v léčbě deprese užívá
Fototerapie je léčba jasný světlem. Je to bezpečná a účinná biologická léčba, která je u indikovaných pacientů jednou z možností volby oproti užití antidepresiv. Prokazatelně účinná je u sezónní afektivní poruchy (SAD), ale má i dobrý přídatný účinek v kombinaci s antidepresivy jak u SAD, tak u nesezónních depresivních poruch. Fototerapie ovlivňuje denní změny hladin monokinových neurotransmiterů, které regulují náladu. Fototerapie je velmi dobře tolerovaná a vedlejší účinky nevedou k přerušení léčby. Slabě vyjádřené vedlejší účinky se mohou objevit na počátku léčby.
Jaké jsou další biologické možnosti léčby?
Antidepresivní účinek má i spánková deprivace, kdy je pacient probouzen v časnější hodinu, než by obvykle dospal. Samotná spánková deprivace bez adekvátní farmakologické léčby má však většinou pouze krátkodobý účinek.
Tělesné cvičení v léčbě deprese
Pohyb je pro naše tělo přirozenou potřebou, podobně jako dech, jídlo a milování. Nedostatek pohybu vede k tomu, že tělo chátrá. Ale nejen to. Ve vegetativním nervovém systému začne převládat sympatikus, a to znamená, že tělo bez pohybu začne prožívat stres. Nedostatek pohybu má celkový nepříjemný dopad na lidské zdraví. Metabolismus nemůže fungovat přirozeně, dochází k přibývání na hmotnosti, ochablosti svalstva, zhoršuje se držení těla, srdce přestává účinně pracovat, člověk se cítí více unavený a letargický, má tendenci odkládat namáhavé věci, klesá sexuální aktivita. Dochází k celkovému tělesnému i psychickému chátrání. Pravidelný pohyb je základním prostředkem proti stresu. Při tělesné námaze se spaluje nadbytečný adrenalin, dochází postupně ke zvýšení tonu parasympatiku, zpomaluje se srdeční akce, zlepšuje se držení těla, stoupá pocit síly, pružnosti, zdraví a klidu. Psychicky stresovaný člověk se po cvičení cítí fyzicky i psychicky více svěží. Cvičení zvyšuje i touhu po zdravém hlubokém spánku. Svalové pohyby také podněcují růst axonů (nervových zakončení) přenášejících informace mezi nervovými buňkami. Počet axonů má přímý vztah k inteligenci. Méně pohybu znamená méně axonů. Syndrom povaleče souvisí s nižší inteligencí. Navíc lidé, kteří se tělesně nenamáhají ani rekreačně, bývají postiženi příznaky deprese přibližně dvakrát častěji než lidé, kteří mají pravidelnou aerobní tělesnou zátěž. Příznivý účinek cvičení je ovlivňován tím, zda cvičíme dobrovolně, nebo vynuceně. Stres z donucení může převažovat nad přínosem. Proto nemáte-li radost z nějakého druhu cvičení, vyhněte se mu. Hledejte radostnější způsob pohybu. Pravda je, že někdy chuť přichází až časem, po překonání původní lenosti a nevole. Tím bychom se neměli nechat odradit. Ale pokud nechuť k určitému druhu pohybu přetrvává, změňte jej.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je zabývat se těmito fenomény společně. Změna terapeuta by spíše prodlužovala cestu k nalezení možnosti, jak řešit problémy. Extrémní je situace pacientů, kteří stále mění terapeuty, protože nejsou (zejména pro svou nejistotu či podezřívavost) spokojení s nikým.
Co je skupinová psychoterapie
Skupinová psychoterapie svojí atmosférou pomáhá ujasnit si svoje postavení ve světě, porozumět způsobům, jakými člověk navazuje vztahy s druhými, uvědomit si formy chování, které vedou ke stresu. Pomáhá také v tom, že si člověk uvědomuje to, že druzí prožívají mnohdy podobné věci, učí se od nich, jak se s onemocněním vyrovnat i jak řešit každodenní problémy. Skupinová psychoterapie nemá valný efekt při hluboké depresi a zasycení nemocného vnějšími podněty může být přehnaně zatěžující. Při lehčí depresi nebo v době po odeznění akutních příznaků může podpůrně vedená skupinová psychoterapie velmi pomoci v začlenění se mezi lidi, ujasnění si problémů v životě a při hledání jejich řešení. Skupinová psychoterapie probíhá zpravidla ve skupině 8–12 osob. Vedou ji nejčastěji dva psychoterapeuti, nejlépe muž a žena, vzhledem k nedostatku psychoterapeutů je však v dnešní době často vedena jen jedním člověkem. Jednotlivá sezení zpravidla trvají 1,5 hodiny. Skupinové dění je dáno vztahy lidí mezi sebou a jejich navyklými způsoby chování. Otevírání se jednotlivých členů při skupinové terapii má za následek vznik atmosféry důvěry, otevřenosti, sympatie a spoluúčasti. Cílem léčby je poznat souvislosti mezi chováním jedince a jeho problémy a nemocí a pak pomoci tyto vzorce změnit. V uzavřené skupině zůstává složení skupiny konstantní a meziosobní interakce jsou hlubší. V otevřené skupině jsou průběžně přijímáni noví pacienti.
Co je kognitivně-behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie je forma léčby zaměřená na celkové zklidnění přijetím nemoci, odstraněním depresivního způsobu myšlení, úpravou vzorců maladaptivního chování, zlepšením komunikace s okolím a relaxací. Kognitivně behaviorální terapie se soustředí zejména na nemocné s mírnou a středně těžkou depresí, s hypománií a pacienty s reziduálními příznaky. Učí je zacházet se symptomy a problémy, zbavovat se zbytkových příznaků a trénuje dovednosti potřebné pro zvládání stresujících situací. Vede ke zlepšení sociální adaptace v sebehodnocení.
Základní postupy:
porozumění depresivní poruše a jejím příznakům;
vytvoření vyrovnanějšího způsobu myšlení;
účelné plánování aktivit;
nácvik komunikace a sociálních dovedností;
nácvik relaxace;
řešení problémů v životě;
prevence relapsu a monitorování časných varovných příznaků.
Co je rodinná psychoterapie
Při farmakoterapii i psychoterapii je důležité, aby do léčby byli zainteresováni i rodinní příslušníci. Nemocný velmi potřebuje, aby v rodině bylo vytvořeno příznivé klima bez prudkých emocí, výčitek, mentorování nebo hádek. To bývá někdy obtížné, protože je v lidské přirozenosti hledat viníka odpovědného za psychickou krizi. Hledání viny je však nesmyslné a nepraktické a škodí jak pacientovi, tak rodině. Nesmyslné je v tom, že deprese je nemoc, její biologickou podstatu nelze zavinit zvenčí. Nepraktické v tom, že při hledání viny se ztrácí z centra pozornosti skutečná pomoc. Spekulace o tom, že onemocnění zavinila výchova, rodinné vztahy, matčina nadměrná péče nebo otcova nadměrná přísnost, mohou velmi nepříjemně ztížit vztahy mezi rodinou, pacientem a terapeutem. Bohužel dodnes se s pojmem rodinná terapie automaticky spojuje představa hledání viníka nebo představa nápravy rodinných příslušníků. Proto má rodina často strach do rodinné terapie vstoupit. Kvalitní rodinná terapie však nehledá viníka, protože žádný není, a naopak se snaží pomoci zklidnit vztahy v rodině, nalézt rovnováhu pro všechny příslušníky rodiny. Rodinná terapie zpravidla znamená úlevu a možnost psychického vývoje pro každého člena rodiny. Nejvíce jde o kontakt a porozumění mezi jednotlivými členy rodiny. Většina pacientů se po odeznění fáze nemoci vrací z nemocnice do původní rodiny. Lehčí epizody nemoci se dokonce léčí bez hospitalizace, buď ambulantně, nebo v denním sanatoriu. Pacient pak bydlí se svými příbuznými. Většina příbuzných není připravena na problémy, které porucha přináší. Proto zpočátku přirozeně nevědí, jak nejlépe reagovat na onemocnění. Následkem toho někteří pacienti ztrácejí kontakt se svojí rodinou. Přitom rodinní členové znají pacienta nejlépe a jejich pomáhající přístup může být pro rehabilitaci tím nejdůležitějším. Příbuzní potřebují podporu profesionálů, informace, rady nebo psychoterapii. Velmi významné jsou edukační kurzy pro rodiny.
Následkem uvolnění dolního svěrače jícnu dochází k pronikání kyselého obsahu žaludku do oblasti jícnu. Žaludeční kyseliny, zejména kyselina chlorovodíková, postupně poškozují sliznici jícnu a vzniká zánět jícnu, což lidé vnímají jako pálení žáhy, říhání, pálení za hrudní kostí (v některých případech to může vypadat jako infarkt myokardu), někdy se projevující i zápachem z úst.
Velmi typickými příznaky refluxu jícnu bývá chronický kašel, který často není zpočátku přisuzován této chorobě. Až po vyčerpání klasické léčby na kašel, která nebývá v tomto případě úspěšná, přichází na řadu další pátrání po příčině chronického kašle, a tou bývá právě reflux jícnu. Kašel je v tomto případě následkem toho, že výpary kyselin dráždí průdušky. Tento symptom se objeví i tehdy, když nás trápí „stresový reflux“, to znamená, že se pálení žáhy objeví jen ve stresových situacích, případně při nervozitě.
Důvodem vzniku refluxu jícnu je v převážné většině nesprávná skladba stravy, především strava obsahující velké množství tuků, lepku, alkoholu a cukru, a také trvalé překyselení organismu. Reflux jícnu může vzniknout na základě většího vnitrobřišního tlaku, který způsobuje nadváha, anebo také konzumace objemově většího množství jídla, než tělo potřebuje. Tlak na žaludek může být i příčinou narušení rovnováhy střevní flóry, škodlivého přemnožení jednotlivých bakterií a střevních plynů, které vznikají v důsledku bakteriálního rozkladu v žaludku a ve střevech. Příznaky zhoršují i jídla, která zvyšují plynatost, konzumace alkoholu a kouření. Častým důvodem bývá rovněž dlouhodobý chronický stres a také dlouhodobé užívání léků. Režimová opatření jsou při této chorobě zásadní pro úspěšnou léčbu. K tomu velmi dobře přispívá i alternativní léčba a léčba pomocí bylinek.
Redukce váhy může snížit hladinu kyseliny močové a počet akutních dnových záchvatů. Snížení redukce má pozitivní vliv na nosné klouby, a to na kyčle, kolena a kotníky. Hubnutí také pomůže snížit stres. Ovšem u onemocnění dnou musíte být při dietě velmi obezřetní. U dny nemůžete být dlouhodobě bez jídla, není také vhodná rychlá ztráta hmotnosti. Tyto faktory totiž mohou zvýšit hladinu kyseliny močové a vyvolat bolestivé záchvaty. U pacientů nemocných dnou je při redukci váhy důležitá kombinace vyvážené stravy a pravidelná fyzická aktivita. Takže zapomeňte na drastické diety, kterými byste si pouze ublížili.
Osobní strážcové: Celozrnné pečivo, med, graham, ovesné vločky nebo i cereální tyčinka Nízkotučné karbohydráty pomáhají zvýšit produkci serotoninu v mozku. Tento hormon pomáhá zvládat psychicky náročné situace a relaxovat. V zásadě platí, že i když máte úzkostí scvrklý žaludek, dejte si toast nebo cereálni tyčinku a za chvilku se budete cítit mnohem lépe.
Nepřátelé: Všechny sladké stimulanty jako například energetické nápoje plné cukru a kofeinu, které nervozitu můžou ještě podpořit.
Jaký je vliv dědičnosti a stresu na rozvoj a průběh deprese
Asi třetina nemocných s depresí má v příbuzenstvu také někoho s depresivní poruchou. Předpokládáme proto, že jde o výskyt vrozené poruchy funkce neurotransmiterů v mozku. Neznamená to však, že by všichni, kteří mají depresivní nemocné v příbuzenstvu, onemocněli také depresí. Ke vzniku depresivní epizody je nutná souhra vrozené dispozice a aktuálního stresu. Biologicky podmíněná vrozená dispozice způsobuje příliš vysokou nebo příliš nízkou produkci neurotransmiterů v mozku, což při překročení určité hranice může vést k rozvoji deprese. Po většinu času tyto vrozené dispozice „spí“, pokud však dojde k jejich aktivaci vlivem aktuálního stresu, vzniknou v konečném důsledku příznaky depresivního onemocnění. Pokud jsou vrozené dispozice u určité osoby příliš výrazné, vede i minimální (běžný) stres ke vzniku epizody deprese. Pokud jsou vrozené dispozice nižší, je nutná větší míra vyvolávajícího stresu.
