Moluska je virová infekce, která se přenáší hlavně v dětských kolektivech, v bazénu a podobně. Jedná se o pupínky či bradavičky, které obsahují vysoce infekční bělavou hmotu, která je plná virových částic. Dospělý se může také nakazit, nejčastěji při pohlavním styku s infikovanou osobou. Po akné je tato nemoc druhým nejčastějším kožním problémem.
Krém na molusky
K léčbě se dají použít i pudry, masti a krémy obsahující hydroxid draselný, kyselinu trichloroctovou a další, což však nemívá valný efekt.
Molusan je preparát, který sice nevoní, ale je účinný a hlavně nebolí. Právě nevonící česnekový olej v kompozici s ostatními éterickými oleji se velice osvědčil.
Složení: bambucké máslo, lanolin, éterické oleje, například česnekový, růžový, šalvějový, ze saturejky horské, hřebíčkový, niaouliový.
Použití: Díky dobré přilnavosti Molusanu k pokožce jím překryjeme molusky samotné včetně nejbližšího okolí. Ošetřená místa přelepte náplastí, aby preparát zůstal přímo na moluskách a také aby se neznečistil oděv. Ošetření provádějte minimálně 2x denně během 3 dnů až jednoho týdne. V tomto období by se měly molusky ztrácet. Vzhledem k tomu, že jsou molusky infekční choroba, doporučuje se k Molusanu užívat i prostředky k posílení imunity, aby nedošlo k recidivě.
Kožní onemocnění Molluscum contagiosum, mezi lidmi známé jako moluska nebo molusky, je způsobeno infekcí velkými viry ze skupiny poxvirů po několikatýdenní až měsíční inkubační době. Molusky se vyskytují velmi často u dětí, zvláště u dětí s projevy atopického ekzému. U těchto pacientů dochází k šíření charakteristických projevů většinou škrábáním na různé části těla. Molusky se u dětí často vyskytují ve větším počtu, prakticky kdekoliv na kožním povrchu: na obličeji, krku, horní polovině trupu a na horních končetinách, v podpaží, v okolí genitálu a konečníku. Někdy se mohou zanítit; pak svědí a škrábáním se infekce roznáší na okolní kůži. Jestliže se objeví u dítěte nebo u kteréhokoliv jiného člena domácnosti, je třeba navštívit lékaře, aby zahájil odbornou léčbu.
Ve většině případů si s tímto virovým onemocněním dokáže organismus poradit sám bez lékařského zásahu. V závislosti na lokalizaci výsevu to však může trvat i několik měsíců až let a molusky tak mohou narůst do větších rozměrů, například velikosti hrášku. Snažte se tedy navštívit kožního lékaře co nejdříve, než se nákaza hojně rozšíří.
Léčba je často obtížná, především při velkém počtu molusek. Cílem léčby je předejít šíření a omezit možné zjizvení napadené kůže. Ve většině případů jsou molusky narušovány injekční jehlou či seškrabávány ostrou lžičkou, bez umrtvení. Kůže je následně ošetřena dezinfekcí – jódem. Tato metoda je však pro děti značně nepříjemná a bolestivá, ba přímo drastická. Rodič musí při zákroku dítě pevně držet, a to trpí nejen fyzicky, ale i psychicky. Po tomto odstranění se dítě molusek většinou zbaví jen na krátký čas. Někdy se k odstranění molusek používá také kryalizace, což je léčba mrazem, tedy tekutým dusíkem po předchozím znecitlivění. Mezi nejšetrnější, rychlé a zároveň i nejúčinnější metody ošetření postižené kůže bez vzniku pigmentových skvrn a jizviček patří využití pulzního barvivového laseru. Jako doprovodná péče se doporučuje udržovat partie s moluskami v kyselém prostředí (octový obklad).
Moluska je nakažlivá virová infekce kůže způsobená virem poxvirus. Může se přenášet i přes ty nejmenší ranky. Jde o polokulovité nezhoubné útvary připomínající bradavice o velikosti špendlíkové hlavičky až čočky (1–5 mm) s dolíčkem ve svém středu, na pohmat jsou tuhé, barvy narůžovělé či nažloutlé. Vyskytují se osamoceně, ale i ve skupinách, především kolem genitálií a břicha, někdy mohou i zhnisat. I když jsou nebolestivé, mohou na citlivé dětské pokožce způsobit podráždění a svědit. Virus existuje ve čtyřech typech, všechny typy jsou vyvolané lidskými papillomaviry (HPV), z nichž ten nejběžnější je velice často rozšířen zejména u dětí a mladistvých. Šíří se přímým kontaktem (slinami) nebo nahodilým kontaktem většinou v oblasti zadečku, genitálií a očních víček (bazény, sprchy, sauny, společné ručníky). Vyšší výskyt se objevuje u dětí se sníženou imunitou, dětí trpících atopickým ekzémem nebo věnujících se sportům (tělocvičny, bazény). S jiným typem tohoto viru se setkáváme u dospělých. K jeho šíření dochází pohlavním stykem a patří k sexuálně přenosným chorobám.
Molusky se mohou objevit na jakékoliv části těla (trup, krk, břicho, oční víčka), ale nejčastěji bývají postižena místa vlhké zapářky (okolí genitálu, konečníku, třísel, vnitřní strana stehen, podpaží). Obvykle se vyskytují ve skupinách a rozškrábáním dochází k jejich dalšímu šíření a hrozí nebezpečí vzniku přidružené bakteriální infekce.
Inkubační doba je značně proměnlivá, od 2 týdnů až do 3 měsíců.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně).
Na molusky je více homeopatických léků, ze kterých je potřeba vybrat dle symptomů. I když Thuja a Dulcamara se užívají často, nemusí vždy pomoci, pokud nepokrývají konkrétní symptomy dotyčného. Můžete zkusit užívat jeden z nich 2x denně 2–3 kuličky po dobu několika dní. Pokud se příznaky nebudou zlepšovat, je možné zkusit druhý lék. V případě, že ani ten neukáže pozitivní účinek, navštivte klasického homeopata pro přesnější předpis.
Na cestě životem občas každý potřebuje poradit jak dál. S nedostatkem sebevědomí se nikdo nerodí. Nedostatek sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, se získává a upevňuje životními zkušenostmi.
Největší vliv na sebe máte vy sami. Zde je návod, jak si vypěstovat sebevědomí. V podstatě jde o to, abyste svoji mysl naprogramovali tak, aby začala myslet správně a vaše myšlení vás podporovalo a ne shazovalo. Výzkumy ukazují, že nemá smysl šťourat se v minulost a dokola vyvolávat negativní zážitky, protože problémy se tím jen upevňují. Je spíše zapotřebí změnit své myšlení správným směrem. Člověka napadne za den asi 75 tisíc myšlenek, samozřejmě je nemůžete všechny kontrolovat, ale můžete určovat jejich směr tím, co si sobě říkáte, co čtete, posloucháte, na co se díváte.
Zamyslete se nad tím, jak sami k sobě promlouváte. Uděláte například nějakou drobnou chybu před někým jiným. Okamžitě si ji začnete vyčítat. Vyčítáte si ji ten den, pak ještě večer a možná i druhý a třetí den. Zamyslete se teď ale nad jednou věcí. Kdyby tu samou chybu udělal váš kamarád, mluvili byste s ním takto? Opakovali byste mu tyto věci celý den, pak ještě večer a i druhý a třetí den?
Nestěžujte si. Teď jste tedy zjistili, že za vaše nízké sebevědomí můžou vaši rodiče, kamarádi, učitelé a jiní lidé. Máte možnost buď si stěžovat, jaký jste chudáček a těmto lidem to vyčítat, pak se ale situace pravděpodobně nezmění, nebo se rozhodnout s tím něco udělat a začít na sobě pracovat a postupně se dopracovat k vytouženému sebevědomí. Popravdě zase tolik se litovat nemusíte, samozřejmě se vám nemusí líbit životní styl a máte plné právo toužit po lepším životě a pracovat na tom, abyste ho získali, ale na druhou stranu si uvědomte i pozitivní stránky svého života.
Stanovte si cíl. Určete si a sepište si své cíle a každý den se na ně dívejte. Údajně jen 5 % lidí uspěje, a jsou to ti, kteří mají stanovené a sepsané své cíle. Na jedné univerzitě dělali průzkum, ptali se žáků na jejich cíle. Jen 3 % z nich znala své cíle a měla je napsané. Za 30 let všechny studenty vyhledali a zjistili, že právě těmto 3 % žákům se dařilo nejlépe. Dokázali nahromadit větší bohatství a celkově měli v životě viditelnější úspěchy než ti, jež své cíle napsané neměli.
Zaznamenejte si své úspěchy, vaše kladné stránky a za co jste vděčný. Mohou to být i malé úspěchy provázející vás celý život. Například udělali jste řidičák, přijímací zkoušky na střední školu, odmaturovali jste, upekli koláč, ve třetí třídě zbili rivala. Co vás napadne.
Tato sekce je důležitá, protože odděluje ověřená fakta od běžných mýtů o bílkovinách. V oblasti výživy koluje mnoho zjednodušení („čím víc proteinu, tím lépe“), ale odborné studie ukazují, že realita je mnohem komplexnější. Níže najdete konkrétní výzkumy a doporučení, která vám pomohou lépe pochopit, kolik bílkovin skutečně potřebujete, jaké zdroje volit a kde jsou rizika.
Vliv příjmu bílkovin na zdraví u zdravých dospělých (systematický přehled, NIH)
Proč tu je tento odkaz: Jde o rozsáhlý přehled studií, který hodnotí vliv bílkovin na zdraví. Co je důležité: Studie ukazuje, že optimální příjem bílkovin závisí na kontextu (věk, aktivita, zdravotní stav) a že extrémy nejsou ideální. Lidsky řečeno: Neexistuje jedno univerzální číslo – důležité je přizpůsobit příjem konkrétnímu člověku.
Harvard T.H. Chan – Proteiny a riziko nemocí
Proč tu je tento odkaz: Jeden z nejcitovanějších zdrojů ve výživě. Co je důležité: zdroj bílkovin je důležitější než jejich množství – zejména u cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění. Ukázka z obsahu:„Zdroj bílkovin je důležitější než jejich množství“. Lidsky řečeno: Není jedno, jestli jíte čočku nebo uzeniny – rozdíl pro zdraví je zásadní.
Rostlinné bílkoviny ve stravě člověka
Proč tu je tento odkaz: Vysvětluje rozdíl mezi rostlinnými a živočišnými proteiny. Co je důležité: rostlinné bílkoviny často nejsou kompletní a je nutné je kombinovat. Ukázka:„většina bílkovin rostlinného původu jsou neplnohodnotné“. Lidsky řečeno: Luštěniny jsou skvělé, ale ideálně je kombinujte (např. s obilovinami).
Dávkování bílkovin a potřeby při aktivitě
Proč tu je tento odkaz: Ukazuje rozdíly mezi běžným člověkem a aktivními lidmi. Co je důležité: sportovci potřebují více bílkovin (cca 1,6–2,2 g/kg) než běžná populace. Ukázka z obsahu:„1,6–2,2 gramu na kilogram pro aktivní lidi“. Lidsky řečeno: Pokud necvičíte, nepotřebujete jíst tolik proteinu jako fitness nadšenec.
Analýza „proteinových“ potravin (Univerzita Karlova)
Proč tu je tento odkaz: Odhaluje marketing kolem „protein“ výrobků. Co je důležité: potraviny označené jako protein nejsou nutně zdravější – často mají podobné množství cukru a tuků. Ukázka z obsahu: „nelze označit za zdraví přínosnější“. Lidsky řečeno: Protein tyčinka ≠ automaticky zdravá volba.
Proteinová toxicita a zatížení organismu
Proč tu je tento odkaz: Shrnuje rizika nadměrného příjmu bílkovin. Co je důležité: nadbytek bílkovin může zatěžovat ledviny, zejména u nemocných. Ukázka z obsahu:„Vysoký příjem bílkovin může podpořit další poškození ledvin“. Lidsky řečeno: Pokud jsou ledviny oslabené, vysokoproteinová dieta může problém zhoršit.
Interpretace OGTT není jen o tabulkách. Rozhodující je pochopit, co konkrétní kombinace hodnot znamenají v praxi a nejenom znát nové tabulky.
Scénář: 5.2 / 8.9 / 7.6
Tento výsledek odpovídá normě. Organismus zvládá zátěž glukózou bez problémů a vrací se zpět k normálním hodnotám.
Co dělat: Není nutná žádná léčba ani sledování, stačí běžný životní styl.
Scénář: 5.6 / 10.2 / 8.5
Zde jsou hodnoty na hranici nebo nad normou. Metabolismus již nefunguje optimálně.
Co dělat:
upravit stravu
zvýšit fyzickou aktivitu
kontrola za několik měsíců
Scénář: jedna hodnota zvýšená
Například: 5.3 / 9.5 / 8.2
V běžné populaci jde o varovný signál. V těhotenství však stačí k diagnóze gestačního diabetu.
Hodnota
Význam
Co dělat
Mírně zvýšená
Riziko
Sledování a režim
Středně zvýšená
Prediabetes
Aktivní změna režimu
Výrazně zvýšená
Diabetes
Lékařská léčba
Co si z toho odnést: Každá odchylka má význam a vyžaduje konkrétní reakci.
Rozhodovací věta: Pokud si nejste jistí výsledkem, nečekejte – konzultujte lékaře.
Praktický dopad: Správná interpretace umožňuje včasné řešení.
Hlavní rozhodovací tabulka (rychlá orientace v praxi)
Tato tabulka slouží jako rychlá pomůcka pro rozhodnutí, co konkrétní výsledek znamená a jak postupovat dál. V praxi jde o nejdůležitější část interpretace.
Výsledek OGTT
Co to znamená
Co dělat hned
Vše v normě
Metabolismus funguje správně
Pokračovat v běžném režimu, kontrola dle potřeby
Lehce zvýšená 1 hodnota
Začínající porucha metabolismu
Upravit stravu, zvýšit pohyb, kontrola za 3–6 měsíců
Hraniční hodnoty
Prediabetes
Okamžitě změnit režim, sledování, kontrolní test
Výrazně zvýšené hodnoty
Pravděpodobný diabetes
Kontaktovat lékaře, zahájit léčbu
Nejasný výsledek
Možné zkreslení testu
Zkontrolovat přípravu a test zopakovat
Co si z toho odnést: Každý výsledek má jasný další krok – nejhorší varianta je neřešit ho vůbec.
Rozhodovací pravidlo: Pokud nevíte, kam výsledek zařadit, berte ho jako rizikový a řešte ho.
Normální hodnoty OGTT jsou nalačno pod 5.6 mmol/l a po 2 hodinách pod 7.8 mmol/l, což znamená správnou reakci organismu na glukózovou zátěž.
Tyto hodnoty ukazují, že metabolismus funguje správně a tělo zvládá cukr bez problémů. Důležité je hodnotit všechny fáze testu, nejen jednu hodnotu. I mírně zvýšené výsledky mohou signalizovat riziko. Pokud se hodnoty pohybují na horní hranici normy, je vhodné zaměřit se na prevenci a životní styl.
Co znamená OGTT hodnota 8.5?
Hodnota OGTT 8.5 mmol/l po 2 hodinách znamená poruchu glukózové tolerance a spadá do pásma prediabetu, které vyžaduje další sledování.
Tato hodnota ukazuje, že tělo nezpracovává glukózu optimálně a existuje zvýšené riziko rozvoje diabetu. Nejde ještě o plně rozvinuté onemocnění, ale o varování. Je vhodné upravit stravu a zvýšit pohyb. Pravidelné kontroly pomáhají sledovat vývoj a včas zasáhnout.
OGTT jedna hodnota zvýšená – co to znamená?
Jedna zvýšená hodnota OGTT znamená, že metabolismus není zcela v rovnováze a může jít o počínající poruchu metabolismu glukózy.
Význam závisí na kontextu. V těhotenství stačí jedna hodnota k diagnóze, zatímco u ostatních pacientů jde o varovný signál. Je důležité sledovat další vývoj a případně upravit režim. Ignorování tohoto nálezu může vést k postupnému zhoršení.
Jaké jsou hodnoty OGTT v těhotenství?
V těhotenství jsou normy přísnější, přičemž nalačno má být pod 5.1 mmol/l a po 2 hodinách pod 8.5 mmol/l.
Tyto limity chrání vývoj plodu a zdraví matky. I malé zvýšení má význam. Diagnóza se stanovuje již při jedné zvýšené hodnotě. Proto je důležité test správně provést a výsledky nepodceňovat.
Můžu pít kávu před OGTT?
Kávu před OGTT pít nedoporučujeme, protože může ovlivnit metabolismus glukózy a zkreslit výsledek testu.
I černá káva bez cukru může stimulovat hormonální reakci organismu. To může vést k falešně vyšším hodnotám. Pro správný výsledek je nutné být nalačno. Nejbezpečnější je pít pouze vodu a vyhnout se všem nápojům kromě ní.
Co jíst před OGTT?
Před OGTT je nutné být nalačno 8–12 hodin a předchozí den jíst běžnou vyváženou stravu bez extrémů.
Nejčastější chybou je změna jídelníčku. Hladovění i přejídání mohou zkreslit výsledek. Večer před testem volte lehkou večeři a ráno již nejezte. Správná příprava zajišťuje spolehlivý výsledek.
Může být OGTT špatně?
Ano, OGTT může být zkreslený, pokud nebyly dodrženy podmínky testu nebo byl organismus ovlivněn vnějšími faktory.
Mezi nejčastější příčiny patří stres, nemoc nebo porušení přípravy. To může vést k falešně pozitivnímu výsledku.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení.
Při bolesti ucha si uvědomte, že příčin bolesti může být víc a co v jednom případě může pomoci, tak ve druhém může situaci naopak zhoršit. To, co pomáhá na zánět středního ucha, může uškodit při zánětu vnějšího zvukovodu (mimochodem dost intenzivní bolest, která vás na týden vyřadí z činnosti). A například to, co zabere při zánětu zvukovodu, může zhoršit bolest, kterou způsobuje mazová zátka. Takže to nejhorší, co můžete udělat, když nevíte, co vám je, je zkombinovat z naprostého zoufalství všechny způsoby léčby. Jediné, čím nic nezkazíte, tedy pokud nemáte žaludeční vředy, je dát si ibuprofen.
Zkušenosti pacientů z praxe: co říkají s odstupem času
Zkušenosti pacientů jsou velmi cenné, pokud jsou správně čteny. Nejde o to, co komu „zabralo“, ale co se ukázalo jako rozumné řešení s odstupem měsíců nebo let.
Co pacienti podceňují na začátku
psychickou zátěž viditelné změny
tlak okolí na rychlé řešení
riziko domácích pokusů
V domácí péči se s tímto setkávám velmi často. Pacienti později říkají, že by si přáli vědět, že vyčkávání je legitimní možnost.
Co by dnes udělali jinak
nesnažili by se xantelasma odstranit sami
dali by si více času na rozhodnutí
řešili by širší zdravotní souvislosti
Tyto zkušenosti se opakují napříč věkem i pohlavím. Nejde o výjimky, ale o vzorec chování, který stojí za pozornost.
Zkušenosti těch, kteří vyčkali
Pacienti, kteří zvolili sledování, často popisují úlevu z toho, že nejsou tlačeni do rychlého zásahu. U části z nich zůstává stav dlouhodobě stabilní bez potřeby zákroku.
Tichá zkušenost vyčkávání se často nezdílí, přesto je v praxi velmi důležitá.
Kůže se odlupuje pouze u suché pokožky, která je vystavována častému mytí rukou. Velmi účinná je pravidelná hydratace, která může hodně pomoci.
Co dělat, když si dítě kouše nehty?
Pokuste se udělat něco pro to, aby si dítě nekousalo nehty, postačí namáčení nehtů do pepřové šťávy.
Co dělat, když se mi kůže odlupuje z prstů?
Nejspíše se jedná o ekzém. Je vhodné navštívit dermatologa, který vám poradí co a jak, a předepíše vám účinné krémy nebo léky.
Co dělat, když se mi třepí nehty?
Snížení poškození nehtů můžete dosáhnout dostatečným přísunem biotinu. Velmi účinný je krém Eucerin. Také se doporučuje namáčení nehtů před spaním do vody po dobu 10 minut.
Co dělat, když se mi na nehtech objevují bílé čáry?
Nejspíše se jedná o lupénku, proto je důležité navštívit dermatologa.
Co dělat, když se mi odlupují nehty od nehtového lůžka?
Může se jednat o nedostatek železa, lupénku, slintavku nebo základní metabolické vady.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla.
