CORDYCEPS PĚSTOVÁNÍ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Cordyceps je vzácná houba, která roste v horách Asie, konkrétně v Nepálu, Tibetu a Číně. Cordycepsu roste více než 680 druhů. Nejznámější je však Cordyceps sinensis. Používá se v tradiční čínské bylinné medicíně jako přírodní léčivý prostředek po více než 2000 let. Přirozeným prostředím houby Cordyceps sinensis jsou horské oblasti severozápadní Číny v nadmořské výšce 3 000–5 000 metrů.
Cordyceps Tiens
Cordyceps čínský neboli housenice čínská (Cordyceps sinensis) je jako živá bytost. Je možné ho zařadit jak ke skupině flóry, tak i ke slupině fauny. Cordyceps se vyskytuje ve vysokohorské Číně: v provinciích Sečuán, Juňnan, Cinchaj a Tibet. Jeho forma existence je podivuhodně zvláštní. Ve skutečnosti je Cordyceps jako dvojjediná bytost. Je to i houba, je to i živočich, jak bylo řečeno ve starobylé čínské knize „Nová kompilace farmakologie“.
Říká se, že Cordyceps v zimním období žije v zemi jako houba ve formě kokonu. Dochází u něho k růstu podhoubí, které s příchodem letního období vyrůstá ze země ven, přičemž se Cordyceps úplně přeměňuje v houbu. V letním období vystřeluje z dceřiné cysty spóry (nebo askogonodia), které se usazují na housence motýla a začínají zde žít jako parazit. Nakažená housenka se pak zahrabává do země. V zimě houba postupně ničí vnitřní orgány housenky, ale chitinový obal housenky zůstává neporušený, takže houba postupně vyplňuje celé její tělo.
Cordyceps žije ve vysokých horách, ve výšce 3 500 m nad mořem. Housenka, na které žije Cordyceps, má extrémně vysokou schopnost přežití. Živí se oddenky vysokohorských rostlin, včetně takových jako jsou hořec, Astragal, Ofiopogon. Housenka, v níž žije Cordyceps, během dvouletého vývoje v zemi snáší dlouhé hladovění, chlad a nedostatek kyslíku. Naopak tělo houby Cordyceps je bohaté na živiny a specifické enzymy a další látky, vlastní pro rostliny vysokohorských biotopů.
V Číně je Cordyceps tradičním lékem. Stojí na stejné úrovni s takovými všeobecně známými prostředky pro upevnění zdraví a zvýšení odolnosti organismu, jako jsou ženšen a jelení parůžky.
Historie použití Cordycepsu v Číně jako prostředku k upevnění zdraví a prevence se počítá už na více než 1 200 let. Před mnoha stoletími Čínané znali Cordyceps jako „zázračné boží dílo“, jako talisman. Jak hovořili čínští lidoví léčitelé: Cordyceps pomáhá lidem zbavovat se množství chorob.
Preventivní použití přírodního Cordycepsu:
Jako vysoce efektivní prostředek k posílení a harmonizaci imunity. Regulační působení Cordycepsu se projevuje ve dvou směrech: nejenom že může zvyšovat imunitu, ale také může ve značné míře snížit nepřiměřené projevy imunitního systému (například při alergii).
Slouží jako přírodní antibiotikum. Cordyceps působí bakteriostaticky proti několika desítkám patogenních bakterií včetně takových, jako jsou pneumokoky, streptokoky, zlatý stafylokok.
Působí protizánětlivě.
V přiměřené míře rozšiřuje cévy, zlepšuje zásobování srdce a plic krví. Cordyceps může preventivně ochránit srdce před infarktem.
V naší poradně s názvem TIBETSKÁ HOUBA NEGATIVNÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Schneiderová Alena.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda mohu užívat tibetskou houbu,když užívám Warfarin na ředění krve.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Otázkou je zdali máte na mysli tibetskou houbu na výrobu kefíru a nebo sušenou houbu Cordyceps. Tu první - kefírovou společně s Warfarinem můžete používat. Tu druhou - sušenou raději s Warfarinem neužívejte.
V tradiční čínské medicíně se Cordyceps používá k obnovování normálních tělesných funkcí, podpoře imunitního systému, endokrinního systému a ledvin, k léčbě dýchacího ústrojí a kardiovaskulárního systému a k snazšímu udržování správné viskozity krve.
Na Západě vešel extrakt z Cordycepsu – vedle všech svých dalších užitečných vlastností – ve známost jakožto silné afrodiziakum a jako omlazovací prostředek. Lidová medicína používá tuto houbu k léčbě kašle, anémie, tuberkulózy, bolestí zad, impotence, neplodnosti, nočního pocení a senilní slabosti. Bylo zjištěno, že Cordyceps sinensis může snižovat množství lipidů v krvi, bránit vzniku aterosklerózy, stimulovat krvetvorbu, zpomalovat růst nádorů a snižovat dobu zotavení z vyčerpání. Má rovněž silné antioxidační účinky. Cordyceps účinně omlazuje tělo, zvyšuje odolnost proti působení různých vnějších i vnitřních faktorů a aktivuje tvorbu červených a bílých krvinek. Cordyceps má protizánětlivé účinky, snižuje bolest a reguluje tělesnou teplotu. Je přírodním antibiotikem a inhibuje růst různých virů a bakterií včetně adenovirů, virů chřipky a oparu. Cordyceps obnovuje funkci ledvin a jater, rozpouští ledvinové kameny a kameny ve žlučníku a žlučovodech, reguluje metabolismus především lipidů (tuků), snižuje únavu a zlepšuje spánek.
V naší poradně s názvem XARELLTO A REISHI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Baráthová.
Dobrý den, od února mne čekají chemoterapie. Jako podpůrnou lečbu při ní jsem si koupila canodermu super strong (reishi), ale zjistila jsem, že není dobré reishi užívat, jestli-že beru léky na ředění krve. Kvůli fibrilacím síní užívám Xarellto 20 mg 1x denně.Dále mi bylo doporučeno užívat společně s reishi i přípravek Chemossuport a Cordyceps.Prosím, poraďte mi zda některé z těchto produktů mohu vzhledem k užívání Xarellta brát.Další léky, které užívám jsou Amprilan 2,5, Betaloc Zok 25mg, Cipralex 10mg a Rivotril0,5mg vše 1x denně. Děkuji za odppověď Baráthová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S takovýmto mixem léků je velká pravděpodobnost, ze může docházet k interakci. Bude třeba se poradit s lékařem, který vede vaší léčbu, a zeptat se ho, jaký podpůrný doplněk stravy potřebujete a jestli je vůbec prospěšné přidávat do těla další chemikálie. Sama raději uvedenou doplňkovou léčbu nezačínejte, protože skutečně hrozí zvýšené riziko krvácení.
MycoMedica Cordyceps CS-4 obsahuje extrakt z mycelia a je tedy asi 20x koncentrovanější než sušený prášek z hub, proto je jeho účinek efektivnější. Obsah polysacharidů v extraktu MycoMedica Cordyceps CS-4 je minimálně 20 % (200 mg/g).
Složení v 1 kapsli: 500 mg housenice čínská (Cordyceps sinensis, extrakt)
Přídatné látky: HGC želatinová kapsle (obal)
Dávkování
Při potížích: užívejte 3–4 kapsle denně do zmírnění problémů (je vhodné poradit se s lékařem)
Při pravidelném užívání: užívejte 1–2 kapsle denně po dobu 2–3 měsíců (kúru doporučujeme absolvovat 1x ročně)
Kapsle užívejte na lačno (minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle), zapíjejte vodu nebo slabým čajem.
Balení: 90 kapslí – dávka na 1,5–3 měsíce
Upozornění
Doplněk stravy. Není určen pro děti do 3 let, těhotné a kojící ženy. Nepřekračujte doporučené denní dávkování. Uchovávejte mimo dosah dětí. Produkt neslouží jako náhrada pestré stravy. Neobsahuje efedrin, kofein, lepek, konzervační látky, barviva ani cukr.
V naší poradně s názvem WARFARIN A DOPLŇKY STRAVY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuše Dorazilová.
Dobrý den . Mám artrozu III stupně , operované koleno po úraze a několik let beru colafit,přestala se mi rozpadávat chrupavka. V srpnu mi byl doporučen Celadrin locomotive. Než jsem jej začala užívat, tak mě byla zjištěna arytmie a nasazen warfarin 3mg. Nevím, jestli ho můžu užívat.Dále jsem brala CORDYCEPS , který mě dělal velice dobře, nebyla jsem vůbec nachlazená, také nevím zda mohu užívat. Ještě jsem se chtěla zeptat na SARGADIN ( dračí krev). Užívání spolu s warfarinem. Děkuji za odpovědˇ. Vím, že pokud něco budu moci tak s ohledem na lékaře, a test Quik.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V závěru jste si odpověděla sama. U někoho mohou zmíněné doplňky ovlivnit srážlivost krve u jiného zase ne. Je potřeba dohodnout se s lékařem na začátku doplňkové léčby a po jejím započetí provést kontrolní vyšetření srážlivosti krve. Warfarin je skvělý lék a prodloužil život mmoha lidem, ale pokud experimentujete s doplňky stravy, musíte častěji na kontrolu srážlivosti. Jen tak může být Warfarin bezpečným lékem.
Cordyceps je bezpečný potravinový doplněk pro většinu lidí, pokud je užíván vhodně ústy a v krátkodobém horizontu. Pozor si dejte v těchto případech:
Pro užívání cordycepsu během těhotenství a kojení není dostatek spolehlivých informací o bezpečnosti. Takže pokud jste těhotná nebo kojíte, tak se raději cordycepsu vyhněte.
Autoimunitní onemocnění jako je roztroušená skleróza (MS), lupus (systémový lupus erythematodes, SLE), revmatoidní artritidy (RA) a další může cordyceps vyprovokovat k větší aktivitě. Cordyceps by mohl zhoršit příznaky autoimunitních onemocnění. Máte-li jednu z těchto nemocí, je nejlepší se vyhnout používání cordycepsu.
U krvácivých stavů může cordyceps zpomalit srážlivost krve. Užívání cordycepsu může zvýšit riziko krvácení u lidí s poruchami krevní srážlivosti. Pužití cordycepsu může zvýšit riziko krvácení během operace. Přestaňte užívat Cordyceps 2 týdny před operací.
V naší poradně s názvem WARFARIN A PERALGIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Šmídlová.
Dobrý den, můžu užívat peralgin, který mi pomáhá na astma a alergie, když mám předepsaný warfarin? Děkuji Šmídová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Peralgin obsahuje komponenty, které mohou ovlivňovat účinky Warfarinu. Podívejte se, co všechno obsahuje jedna tableta:
Složení v 1 kapsli:
90 mg Perila křovitá (Perilla frutescens, olej ze semen)
90 mg Perila křovitá (Perilla frutescens, extrakt z listů)
53.35 mg Hořčík (oxid hořečnatý)
25 mg Brutnák lékařský (Borago officinalis, olej ze semen)
25 mg Réva vinná (Vitis vinifera, extrakt ze semen)
25 mg Housenice čínská (Cordyceps sinensis, extrakt)
15 mg Kozlík lékařský (Valeriana officinalis L., extrakt)
Dávkování:
Užívá se 1 kapsle 1-3x denně. Po třech týdnech užívání následuje jeden týden pauza. Pro optimální účinnost se doporučuje užívat po dobu 2-3 měsíců.
Problém ve společném užívání asi nebude, když lékař dokáže vyladit dávku Warfarinu v souvislosti s účinky Peralginu na srážlivost krve, tak každodenní použití stejné dávky by mohlo fungovat. Pokud se projeví nějaký vliv Peralginu na srážlivost krve, tak pak budou problém ty týdenní pauzy. Při každé změně léčba/pauza bude potřeba překontrolovat srážlivost krve. A to stojí zdravotnický systém peníze a lékaře čas. Budete muset být hodně milá na svého lékaře, aby s Vámi do toho šel.
Samovolné započetí užívání Peralginu je při léčbě Warfarinem riskantní a může změnit jinak bezpečnou léčbu ve smrtící koktejl.
Cordyceps sinensis se používá v tradiční čínské bylinné medicíně jako přírodní léčivý prostředek po více než 2000 let k léčbě neduhů ledvin a plic, obnově fyzických sil a imunitního systému a také k omlazení a posílení sexuální energie. Cordyceps sinensis obsahuje různé biologicky aktivní látky, mezi které patří polyaminy, peptidy, 77 mikro- a makroprvků, vitamíny B1, B2, B12, E a K, všechny esenciální aminokyseliny, glutamát, L-tryptofan, L-arginin a lysin, d-manitol, deriváty ergosterolu a alkaloidy. Cordyceps obsahuje také 80 typů enzymů (včetně koenzymu Q10), mastné kyseliny (hlavně olejovou, linolovou, palmitovou a stearovou) a steroly.
Ve svém příspěvku CO NEJÍST PŘI UŽÍVÁNÍ TABLETEK XARELTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Foldyna.
Čeho v jídelníčku se vyvarovat při užívání léku Xarelto
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Karas.
Dobrý den.
Mám dotaz, od září beru lék xarelto, kvůli trombóze LDK. Dále užívám léky na vysoký krevní tlak tezeo 40, hipres 5 mg, a lék betaloq 200 na srdce (mitrální chlopeň).
Před měsícem jsem začal brát doplněk stravy hlívy ústřičné, bez problémů. Nyni jsem si koupil jiný: Hlíva ústřičná doplněna o Reishi, Cordyceps a Železo. Moc rád bych to užíval dál. Někde jsem čet', že Reishi také řeší krev, je tedy problém užívat Xarelto společně s tímto doplňkem stravy?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto: Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
S pěstováním balkónových rajčat je dobré začít až v květnu. Pokud ale máte zateplený balkón a víte, že vám v něm již noční teploty neklesnou pod 16 stupňů Celsia, můžete se pustit do pěstování i dříve. Budete potřebovat samozavlažovací květináč, cihly či drcené tašky. Do tohoto květináče udělejte několik otvorů pro lepší provzdušnění půdy. Na dno květináče položte vrstvu cihel či drcených tašek. Kořeny rajčat musí dosahovat až na dno. Je třeba je zasypat kvalitním zahradnickým substrátem až po dolní část lodyhy s odstraněnými listy. Při vysazování umísťujte rostliny šikmo a více od sebe, aby si během růstu vzájemně nestínily. Květináč pak překryjte průhledným polyetylenem. Hlídejte však, aby rostlině nebránil v růstu. Je důležité rajčata umístit na slunné místo.
Rajče je poměrně náročná rostlina – vyžaduje záhřevnou půdu dostatečně zásobenou živinami. Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Ten potom důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj, který nasypete úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, a tím podporuje rychlý a zdravý růst.
Pěstování v nádobách je o něco pracnější – je třeba často a pravidelně zavlažovat a hnojit, protože poskytují jen omezený prostor pro kořeny. Vybírejte vždy proto co největší květináče a do každého umístěte jen jednu sazeničku. Rajčata pěstovaná na zasklených balkónech či ve skleníku mají sice slabší aroma i chuť než plody stejné odrůdy vypěstované venku, ale stejně jsou o poznání chutnější než většina kupovaných a jejich sezóna je prodloužena na více než půl roku.
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Mospilan 20 SP, kterým se rostlina postříká. Mospilan je pro rostlinu neškodný, ale pro člověka je po dobu 3 dnů od postřiku zdraví škodlivý. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Pěstování melounů má mnohatisíciletou tradici. Byly pěstovány již přibližně před čtyřmi tisíci lety Peršany, kteří je pak dále rozšířili přes východní Indii dále do Evropy. Dobové důkazy o jejich pěstování ve Středomoří se dochovaly i na nástěnných malbách v pohřbeném městě Pompeje, které bylo zasypáno sopečnou erupcí. Následná válečná tažení a obchodní cesty rozšiřovaly pěstování melounů dále po Evropě, až se dostaly cukrové melouny roku 1495 do Francie. Melouny se mohou pěstovat v teplejších oblastech i v České republice.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
