Více než 90 % diabetiků II. typu je obézních, proto je většinou třeba diabetickou dietu sestavit tak, aby měla redukční charakter. Úpravou tělesné hmotnosti se velice často upraví i glykémie. Hlavní zásadou stravování je, že musí obsahovat snížené, přesně stanovené množství sacharidů. Přednost by měly mít sacharidy složené ve formě škrobu (krupice, brambory, rýže, luštěniny, ovesné vločky). Jednoduché sacharidy, jako je cukr, med, marmelády, čokoláda, bonbony, slazené nápoje, by měly být nejlépe ze stravy vyloučeny. Velmi důležitá je pravidelnost stravy. Platí zásada, že diabetik by měl jíst méně, ale často, tak 5 až 6 porcí za den. Není možné, aby se diabetik jeden den přejídal a druhý den příjem potravy omezil.
Maso: Jsou povoleny všechny druhy libových mas a netučných uzenin. Při vaření masových pokrmů dáváme přednost dušení, pečení, grilování. Smažení se snažíme co nejvíce omezit. Znamená vysoký přísun nezdravých tuků do našeho organismu.
Mléčné výrobky: Při této dietě jsou mléčné výrobky vhodné, ale vybíráme spíše nízkotučné mléko, tvarohy, jogurty, sýry s obsahem 20–30 % tuků v sušině. Nezapomínejme do diety započítat obsah sacharidů v mléce.
Tuky: Volíme raději rostlinné, nejlépe olivový či slunečnicový olej. Klasické živočišné máslo nahrazujeme měkkými margaríny.
Pečivo: Zařazujeme do jídelníčku v omezeném množství. Přednost dáváme celozrnnému, jelikož obsahuje více vitamínů, nerostných látek a vlákniny. Nejvhodnějším příkrmem pro diabetiky zůstávají brambory.
Zelenina: Pro své malé procento sacharidů je také velmi vhodnou potravinou. Mezi zeleninu s nepatrným množstvím sacharidů řadíme celer, květák, salátové okurky, rajčata, ředkvičky, špenát, hlávkový salát, zelené papriky, zelí a chřest. Tuto zeleninu si můžete dopřávat v neomezeném množství.
Moučníky: I mezi diabetiky je mnoho dětí, kterým je těžko odříci nějakou tu sladkost. Jednou či dvakrát týdně jim dopřejte nějakou tu dobrotu. Měly by to být spíše ovocné, tvarohové dezerty a při přípravě bychom měli používat umělé sladidlo. Místo čokolády jim raději nabízejte ovoce.
Každé diabetické jídlo musí být přesně propočítáno. Hlavně co se týče sacharidů. Diabetik tak ví, kolik cukrů v jídle přijme, jak si tedy má upravit dávku inzulinu a jakou si může dovolit svačinku. Většina diabetiků má povoleno přibližně 200–250 g sacharidů na den. Správnou výživou můžeme předejít řadě komplikací, které toto onemocnění přináší. A vy, kdo tímto onem
V naší poradně s názvem MŮŽOU SE JÍST JAHODY NA LÉKY NA CUKROVKU II TYPU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta Sanitrníková.
dobrý den.můžu jíst jahody na cukrovku 2 typu. děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jahody spadají do kategorie potravin s nízkým glykemickým indexem, protože rychle nezvyšují hladinu glukózy. Můžete je jíst, aniž byste se musela bát zvýšení cukru v krvi, když máte cukrovku. Nejezte ale velké množství naráz. Rozdělte si tuto pochoutku na celý den a když máte chuť, snězte 2, 3 jahody co půl hodiny.
Zde je seznam vlastností jahod, kterými pozitivně ovlivňují průběh diabetu:
Jíst jahody samotné je zdravé, protože mají nízký obsah kalorií. V průměru má jeden šálek jahod asi 46 kalorií. To je užitečné, pokud sledujete svou váhu. Udržování zdravé váhy může přirozeně snížit hladinu cukru v krvi a snížit riziko komplikací s cukrovkou.
Jahody jsou také dobrým zdrojem vlákniny. Jeden šálek celých, čerstvých jahod obsahuje asi 3 gramy vlákniny což je zhruba 12 procent doporučené denní dávky. Konzumace vlákniny je důležitá, pokud máte cukrovku, protože pomáhá zpomalit vstřebávání cukru. Vláknina nejen zlepšuje hladinu cukru v krvi, ale může vám pomoci cítit se lépe. Vláknina také přispívá ke zdravé regulaci hmotnosti.
Mezi další důležité živiny a vitamíny nalezené v jahodách patří vitamin C a hořčík. Podle výzkumu může hořčík zlepšit inzulínovou rezistenci, snížit riziko diabetu typu 2 a zlepšit kontrolu diabetu. Vitamin C je spojován s nižším rizikem vzniku diabetu typu 2 a je-li užíván po jídle, může přispět ke snížení špiček cukru v krvi. Vitamín C dokonce může pomoci zmírnit některé komplikace diabetu, jako je vysoký krevní tlak.
Cílem dietní léčby diabetika I. typu je především ovlivnění hladiny krevního cukru (glukózy), a to jak nalačno, tak po jídle, dosažení či udržení hodnot krevních tuků, zajištění potřebné dávky energie a oddálení vzniku diabetických komplikací. U diabetika I. typu je kladen velký důraz na pravidelnost ve stravování a dávkování inzulinu podle aktuálních glykémií. Energetická hodnota stavy by měla být přiměřená skutečné potřebě, aby se udržovala ideální tělesná hmotnost. Složení jídelníčku by mělo vycházet ze zásad stravy v rámci zdravé životosprávy, to znamená, že by v něm neměly kromě přiměřeného množství sacharidových potravin (pečiva, rýže, těstovin – lépe v celozrnné variantě – a brambor) chybět mléčné výrobky (nejlépe zakysané), maso s preferencí libových částí, drůbeže a ryb (včetně tučných pro obsah nezbytných nenasycených mastných kyselin), kvalitní tuky rostlinného původu (rostlinné oleje a produkty z nich vyrobené, například margaríny). Nezanedbatelnou roli má samozřejmě pitný režim, který je také potřeba do jídelníčku započítávat.
Normální hladina cukru (glykémie) je 3,6–5,6 mmol/l. Diagnóza diabetu mellitu je založena na průkazu zvýšené hladiny cukru (hyperglykémie) v krvi.
Diagnóza diabetu je jednoznačně stanovena při nálezu:
hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l;
hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l (ve 2 odběrech).
Pokud je glykémie v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l, je vhodné doplnit zátěžový test s cukrem, takzvané oGTT.
Cílem péče o diabetika je, aby se dožil stejné délky a kvality života jako pacient bez diabetu, a to bez závažnějších příznaků vlastní nemoci či komplikací léčby (hypoglykémie).
Hypoglykémie je stav, při kterém klesá hladina krevního cukru pod normu, obvykle pod 3,6 mmol/l. Poznat příznaky hypoglykémie a umět ji řešit musí ovládat každý diabetik! Je třeba, aby o možných komplikacích a způsobech jejich řešení vědělo také nejbližší okolí pacienta (rodinní příslušníci a podobně). Prožívání hypoglykémie je individuální. Projevy jsou způsobeny nedostatečným zásobením orgánů cukrem a reakcí těla na tento stav. K obvyklým příznakům hypoglykémie patří: únava, hlad, pocení, bolest hlavy, třes rukou, zrychlený pulz, poruchy chování (apatie, agresivita) a nálady (euforie, deprese), poruchy soustředění a uvažování.
Při lehčí či středně těžké hypoglykémii požijte menší množství, to znamená 10–40 gramů rychle působ
V naší poradně s názvem RECEPTY PRO DIABETIKY II. TYPU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARKETA PATOVA.
DOBRY DEN PROSIM VAS JA SE JMENUJI MARKETA PATOVA JSEM NAROZENA 31.8.1975 V LIBERCI A OD 11.7.2022 MAM CUKROVKU TYPU 2 A PROSIM NAPSAT JIDELNICEK DIABETICKYCH JIDEL ODPVEZTE MI PROSIM DEKUJI MARKETA PATOVA Z LIBERCE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud žijete s cukrovkou 2. typu, vyvážená strava vám může pomoci udržet hladinu cukru v krvi a váhu.
Tento jídelníček vám pomůže dosáhnout zdravější hmotnost pro vaše tělo a udrží hladinu cukru v krvi v cílovém rozmezí, což může snížit riziko komplikací, jako je poškození nervů a srdeční onemocnění. Jídelníček i s praktickými radami najdete zde: https://www.cukr-v-krvi.cz/…
Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči inzulinu více či méně „rezistentní“ (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky, které zvyšují citlivost na inzulin. Jsou označovány také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií. Tato terapie spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na pokladu DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy buňky slinivky břišní jsou již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá. Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií z Newcastle University by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Jiné studie poukazují na potenciál antidiabetických fytosterolů (lophenol, cykloartanol) obsažených v aloe: zmírňují poruchy metabolismu glukózy a lipidů u pacientů s prediabetem a časným neléčeným diabetem.
Příčiny
Podstatou vzniku diabetu II. typu je relativní nedostatek inzulinu, hormonu, který je zodpovědný za přenos glukózy z krve do buněk. Na rozdíl od diabetu I. typu je produkce inzulinu v beta buňkách zachována, avšak je narušen rytmus vylučování tohoto hormonu, zejména pak po jídle. Zároveň je u diabetu II. typu přítomna takzvaná inzulinová rezistence, kdy je citlivost tkání vůči inzulinu snížena. Proto hladina glukózy v krvi vzrůstá a vzniká takzvaná hyperglykemie. Příčina vzniku tohoto stavu není zcela objasněna, ale klíčovou roli hraje genetická zátěž, nesprávný životní styl, nedostatek pohybu, obezita nebo kouření.
V naší poradně s názvem ŽLOUTENKA TYPU G se k tomuto tématu vyjádřil uživatel P.Zdeňka.
Mám dlouhá léta problémy po žloutence typu G, nikde nelze najít přímou specifikaci problémů jaké tato žloutenka způsobuje,jen vím,že touto žloutenkou jsem byla nakažena při transfůzi krve.Jakou povědomost o ní máte?
Dík Zdeňka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hepatitida typu G byla objevena teprve nedávno, proto neexistuje žádný lék nebo doporučená léčba. V současné době stále probíhá výzkum tohoto viru, ale doposud se neprokázalo, zda dokáže poškodit játra. Dostatek odpočinku, jedení vyvážené stravy a vyhýbání se konzumaci alkoholu a jiných jaterních dráždidel, to je doporučení pro všechny jedince trpící hepatitidou typu G.
Další info o žloutence typu G naleznete tady: http://www.ceskaordinace.cz…
Zdravotní pojišťovna hradí ubytování ve dvoulůžkových pokojích kategorie standard. Nadstandardní ubytování a ubytování v jednolůžkovém pokoji je za příplatek.
Indikace:
II/1 SYMPTOMATICKÁ ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ
II/2 STAV PO INFARKTU MYOKARDU
II/3 HYPERTENZNÍ NEMOC II. AŽ III. STUPNĚ HODNOCENÍ HYPERTENZNÍ NEMOCI
II/4 ONEMOCNĚNÍ TEPEN KONČETIN NA PODKLADĚ ATEROSKLEROTICKÉM II B. NEBO ZÁNĚTLIVÉM
II/5 FUNKNČÍ PORUCHY PERIFERNÍCH CÉV A STAVY PO TROMBÓZÁCH. CHRONICKÝ LYMFATICKÝ EDÉM
II/6 STAVY PO KARDIOCHIRURGICKÝCH VÝKONECH TYPU: NÁHRADA CHLOPNĚ BIOPROTÉZOU NEBO METALICKOU PROTÉZOU, REKONSTRUKČNÍ VÝKONY NA CHLOPNÍCH, DEFEKTY SEPTA SÍNÍ NEBO KOMOR, CHIRURGICKÁ REVASKULARIZACE MYOKARDU – KORONÁRNÍ ARTERIÁLNÍ BYPASS (CABG), OPERACE VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD U DOSPĚLÝCH, OPERACE VÝDUTĚ LEVÉ KOMORY, OPERACE NÁDORŮ SRDCE, OPERACE OSRDEČNÍKU, OPERACE HRUDNÍ AORTY
II/7 STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ KORONÁRNÍ ANGIOPLASTICE (PTCA)
II/8 STAVY PO REKONSTRUKČNÍCH A REVASKULARIZAČNÍCH OPERACÍCH NA CÉVNÍM SYSTÉMU MIMO SRDCE A HRUDNÍ AORTY / STAVY PO PERKUTÁNNÍ TRANSLUMINÁRNÍ ANGIOPLASTICE
Označovaný také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči němu více či méně rezistentní (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky zvyšující citlivost na inzulin. Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií, jež spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na podkladě DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy jsou buňky slinivky břišní již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá.
Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života jej mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Obézní lidé k ní mají větší sklon než lidé relativně štíhlí. Proto je úbytek váhy spolu s fyzickou aktivitou a zdravou dietou účinnou formou prevence.
V naší poradně s názvem CUKROVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil.
Již delší dobu mám cukrovku II .typu. V poslední době se hodnoty při měření ráno na lačno pohybují přes 10 mmol . Přesto že beru léky Glimepiryd Sandoz 3 mg ráno, večer a EUCREAS 850 mg. nedaří se hodnoty snížit . zkoušel jsem i
potravinové doplňky Dialevel, Gurmám Mizín bez efektu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vysoký ranní cukr v krvi je častým jevem u diabetu II. typu. Můžou za něj hormony, které se vylučují během spánku. První volbou jak to řešit je změna léčby, proto navštivte svého lékaře a prodiskutujte to s ním. Zárověň si vezměte svůj domácí glukometr a v ordinaci porovnejte jeho měření s tím lékařským.
Pomoci si můžete i sám změnou některých zvyklostí.
- Například je vhodné před spaním sníst něco malého s obsahem sacharidů do 20 gramů. Například jogurt bez tuku, trochu hummusu, malý kousek ovoce a nebo zmrazené hrozny.
- Snížení tělesné hmotnosti má obrovský vliv na ranní glykemii. Máte li nadváhu, tak se snažte zhubnout změnou jídelníčku.
- Zvýšení tělesné aktivity během dne vede k omezení ranní vysoké glykemie. Při jakékoliv tělesné aktivitě se tělo učí pracovat s inzulínem a lépe pak ovládá hladinu cukru v krvi během spánku. Není rozhodující kdy aktivitu vykonáváte. Důležité je dělat ji každý den, abyste se zadýchal a spotil.
Cukrovka I. typu začíná většinou v dětství, dospívání nebo výjimečně i kolem třicátého až čtyřicátého roku života. Těmto pacientům chybí v těle inzulin, neboť jej přestala produkovat slinivka břišní. Proto je nutné jej dodávat pomocí pravidelných dávek v injekcích. Hlavními příznaky tohoto typu diabetu jsou hubnutí, velká žízeň, nadměrný hlad, častější močení nebo bolesti břicha. Při diabetu I. typu je nutné pamatovat nejen na injekce, ale také na dietu. Nemocní za cukrovku I. typu nemohou.
Cukrovka II. typu se objevuje převážně ve věku 40 let a více anebo ve věku nižším, pokud dotyčný trpí obezitou. Kromě obezity má na její rozvoj vliv málo pohybu, nepravidelná strava, hodně jídla, stres, kouření a pití alkoholu. Mezi příznaky patří častější močení, velká žízeň, hlad, únava, rozmazané vidění, brnění končetin, špatné hojení ran, svědivá kůže nebo časté infekce. Jako vhodná léčba se nabízí diabetická dieta, pohyb a hubnutí, někdy se podávají i antidiabetika nebo inzulin.
Při začínající cukrovce (prediabetes) je vhodné řídit se stejnými pravidly jako u cukrovky druhého typu. Diabetický jídelníček by měl být sestaven s ohledem na pravidla, která se vztahují k této stravě. Nutné je zhubnout na normální váhu.
Dieta při cukrovce je založena na pravidelné stravě, která by měla být rozložená do 5–6 porcí co 2–3 hodiny během celého dne, aby se zamezilo výkyvu glykemie. Dieta při cukrovce v sobě zahrnuje doporučené množství sacharidů (uhlovodany, cukry), které stanovil ošetřující lékař podle váhy a zdravotního stavu. Určené množství sacharidů se rovnoměrně rozdělí do celého dne. Snídaně, oběd a večeře obsahují větší dávku sacharidů, zatímco svačiny menší.
Správný poměr složek by měl být následující: sacharidy tvoří 45–60 % denního příjmu, bílkoviny 10–20 % denního příjmu a tuky 20–30 % denního příjmu. K tomu je nutné připočítat dostatek vitaminů a minerálních látek, které by se měly čerpat hlavně z přírodních zdrojů.
Strava by měla být výživná a pestrá (dieta a rady lékaře), měla by obsahovat všechny složky potravy. V jídelníčku by se měla vyskytovat zelenina, ovoce, celozrnné výrobky, mléčné výrobky, bylinky, ořechy, semínka, ryby a libové maso. Jako sladidlo je vhodná stévie a ovoce.
Vhodné potraviny:
ovoce – téměř bez omezení, pozor jen na příliš sladké ovoce (banány, švestky, mango a podobně);
Diabetes mellitus 1. typu je založen na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem: tři dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, a proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla hned dva důvody:
Zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle.
Rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.
Při použití inzulinové pumpy či krátkodobých analog inzulinu je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat.
Základní principy diety pro diabetiky 1. typu:
Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do několika jídel denně. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, to znamená, že nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti.
Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií.
Povolenou dávku sacharidů, například 200 g, je nejlépe rozdělit do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidových ekvivalentů, tedy kolik jídla obsahuje 10 g sacharidů, nebo principu takzvaných chlebových jednotek, které jsou používány například v Německu.
Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin.
Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.
Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující:
Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. I kvůli tomu je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má naví
V naší poradně s názvem CUKROVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Účinek by se měl projevit hned po podání. Zkuste si ještě několik dní pravidelně měřit svou glykemii, a kdyby se to nelepšilo, tak znovu informujte lékařku v dia poradně.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumil.
Dobrý den,
Kolik léků je na léčbu diabetu II typu? Užívám Glimepirid Sandz 3,a Eucreas 50/850mg jsou ještě jiné tablety na snížení cukru v krvi.?
Jak již bylo uvedeno, jsou především nutná jistá potravinová opatření. Léčebná výživa je považována za pilíř léčby diabetu. Lidé, kteří mají cukrovku, často nedávají pozor na to, jaké potraviny a kolik jich snědí. Při cukrovce tělo nedokáže dobře hospodařit s přijatou potravou. Inzulin, antidiabetické tablety a tělesný pohyb mohou sice krevní cukr snížit k určitému stupni, ovšem jestliže se ignoruje osobní odpovědnost za správně volenou stravu, stav se zhoršuje a vede ke komplikacím. Další varování! Slovo hladovka nemá v životosprávě diabetika místo!
Aby strava diabetika byla plnohodnotná, musí pacient znát základy léčebné výživy. Je to proto, aby bylo docíleno udržení normální hladiny cukru v krvi.
Při diabetu I. typu je nutné si denně píchat inzulin. Diabetici I. typu jsou vždy štíhlí a nemusí proto jíst stravu chudou na kalorie. Je zde nutné dbát v prvé řadě na sacharidy, které zvyšují hladinu krevního cukru. Sacharidy se počítají podle chlebových nebo jiných jednotek přepočtu. 1 chlebová jednotka odpovídá 12 g zužitkovatelných sacharidů. U diabetiků I. typu se doporučuje, aby v závislosti na formě inzulinové léčby dodržovali 4 až 6 dávek jídla denně.
Při cukrovce II. typu je možnost správně volenými úpravami stravy a snížením hmotnosti udržovat normální hodnoty krevního cukru. U diabetu II. typu bývá více než 90 % diabetiků obézních. K odbourání nadváhy se doporučuje pestrá strava chudá na kalorie spolu se zvýšenou tělesnou aktivitou. Diabetici II. typu nepočítají kalorie na chlebové jednotky. Jejich rozmezí je nutné udržovat v hodnotách 1 200 a 1 800 kalorií při třech až čtyřech jídlech denně.
Jak na to:
pečlivá kontrola množství jídla;
potřebné množství živin – jíst pestrou stravu, více komplexních sacharidů, jako jsou škroby, důležitá je vláknina; omezit jednoduché rafinované cukry, jíst méně tuků (především nenasycené mastné kyseliny a cholesterol); alkohol jen v omezeném množství;
zajistit pravidelný příjem potřebného množství kalorií;
udržet si odpovídající váhu.
Toto jsou obecná pravidla u diabetu. Pokud budete postupovat dle rad lékaře a nutričního specialisty, cukrovka pro vás nebude černou můrou.
V naší poradně s názvem CUKROVKA TYPU B se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Terézia.
Dobrý deň, chcem sa opýtať či diabetici môžu užívať pangamin.Dakujem za odpoveď.Prajem Vám pekný deň.Terezia.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pangamin nijak neovlivňuje průběh onemocnění diabetem obou typů. Pangamin ale podporuje chuť k jídlu, takže je zde zapotřebí o to více dodržovat dietní opatření a konzumovat malá jídla s nízkým glykemickým indexem každé 3 hodiny.
Aceton v moči se během těhotenství objevuje buď při dekompenzaci cukrovky, nebo je známkou hladovění, kdy organismus využívá jako náhradní zdroj energie tukové zásoby, z nichž vyrábí takzvané ketolátky. Příčinou bývá nejčastěji vynechávání druhé večeře, a tudíž příliš dlouhý interval mezi večeří a snídaní, který vede k tvorbě ketolátek. Druhá večeře by měla být kolem 10. hodiny večerní nebo i později a měla by obsahovat alespoň kousek pečiva nebo jiný dlouhý sacharid. Často je příčinou i celkově příliš přísná dieta s malým příjmem sacharidů (méně než doporučených 250 g za den).
Další možností je těhotenská cukrovka. Těhotenská cukrovka je porucha metabolismu cukrů, která je zjištěna poprvé v průběhu těhotenství. Jedná se o nejčastější druh diabetu, se kterým se v těhotenství můžeme setkat a který obvykle po porodu mizí. Těhotenská cukrovka se vyskytuje asi u 2–3 % populace těhotných žen. Je třeba si však uvědomit, že jednoznačnou diagnózu těhotenské cukrovky lze udělat až po kontrolním vyšetření v časovém odstupu od porodu (nejlépe 3–6 měsíců). Je totiž možné, že se v průběhu těhotenství projeví některý jiný typ cukrovky, který je v těhotenství považován za gestační. Pokud porucha po ukončení těhotenství trvá, je nutné, aby byla pacientka adekvátně sledována a léčena.
Protože bývají hodnoty cukru v krvi jen mírně zvýšené, většinou žena nemá vůbec žádné obtíže. Někdy se vzácně může objevit výrazná žízeň, a tedy nutnost většího příjmu tekutin, a zmiňované ketony v moči.
Zvýšená hladina cukru v krvi, což je známka špatné kompenzace cukrovky, může způsobit především pozdní komplikace. Mezi ty patří zrychlení růstu plodu, což je dáno zvýšenou nabídkou živin. Dochází k abnormálnímu ukládání tuku, zvětšuje se vrstva podkožního tuku a objevuje se organomegalie (zvětšení sleziny, jater a srdce). Velké děti nedostatečně léčených diabetiček mají vyšší riziko vývoje diabetu v dospělosti. Komplikací diabetu může být na druhé straně ale také růstová retardace plodu (zpomalení růstu plodu). Důvodem je porucha krevního průtoku placentou, která je způsobena změnami v cévách matky. V neposlední řadě mezi komplikace řadíme náhlou smrt plodu v děloze v posledních týdnech těhotenství, která je u žen s diabetem asi 4x častější než u zdravé populace. Přesný mechanismus ale není znám. Včasnou diagnózou a léčbou se hladiny krevního cukru normaliz
V naší poradně s názvem RECEPTY PŘI JATERNÍ CIRHOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Toman.
Byl jem týden na kapačkách,když mě propouštěli dali mi jen jednoducý seznam co mů a co nemůžu jíst. Tak hledám nějaké recepty. Mám dietu č.4
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dieta č. 4 je šetřící stravovací režim zaměřený na omezení škodlivých tuků a upřednostnění tuků zdravých. Dieta číslo 4 se používá právě pro nemocná játra. Jak a co vařit a čemu se vyhnout, se dočtete v těchto článcích:
Diabetik II. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti zmetabolizovat větší dávku sacharidů naráz je nutné u něj rozdělit přísun sacharidů do menších porcí, ale pokud pacient není léčen inzulinem nebo deriváty sulfonylmočoviny, časové rozvržení stravy není striktní a malá jídla se mohou i vynechat.
Diabetik II. typu má zvýšenou tendenci přibírat na hmotnosti s ohledem na celoživotní vývoj metabolického syndromu, a proto musí mít dietu méně energeticky bohatou. Diabetici II. typu jsou většinou starší lidé s nižší fyzickou aktivitou a nižším energetickým výdejem, proto musí být i příjem nižší.
Základem diabetické diety je pravidelná a vyvážená strava několikrát denně, konzumovaná v pravidelných časových intervalech. V průběhu dne je nutné stravu rozdělit na tři hlavní a dvě menší dávky. Důležitou součástí diety při cukrovce je snížení příjmů jednoduchých cukrů a tuků. Místo jednoduchých cukrů je potřeba jíst potraviny s nízkým glykemickým indexem. Z jídelníčku je nutné absolutně vyřadit sladkosti, moučníky, alkohol, dorty, dezerty, zákusky, sladké pečivo, bonbony, čokoládu, sádlo, špek, slaninu, tučné sýry, smetanové jogurty, sladké nápoje, med, slazené džemy, kandované ovoce, banány, melouny, jahody, ananas, hroznové víno, ovocné kompoty, hrušky, fruktózu.
Zelenina je vhodná prakticky veškerá. Vůbec tou nejlepší je zelí, hlávkový salát, čínský salát i jiné saláty, okurka, paprika, ředkvičky, celer, rajčata, cuketa, patison i luštěniny. Z pekárenských výrobků se vyhněte světlému pečivu, vhodné je tmavé pečivo, celozrnný chléb, křehký chléb, bezvaječné těstoviny, celozrnné těstoviny, amarantové těstoviny i celozrnná neloupaná rýže. Z masa se doporučuje konzumovat mladé a netučné maso (kuře bez kůže, krůta, holoubata, králík, telecí, vepřová kýta, hovězí zadní, mořská štika, kvalitní filé, treska, okoun, pstruh). Uzeninám je vhodné se vyhýbat. Když už, tak by měly být vařené nebo dušené a neměly by obsahovat méně něž 94 % masa (optimálně 97 %). Z mléčných výrobků lze jíst jogurty (3 %), mléko (1,5 %), tvaroh netučný, sýry s obsahem tuku do 30 % v sušině, tavený sýr s jogurtem, tvarůžky. Jednou týdně si lze dopřát 1 vejce. Je potřeba dodržovat pitný režim. Vhodnými nápoji jsou neslazený čaj, minerální voda bez příchuti a stolní voda. Ze sladidel se doporučuje stévie. Z tuků pak olej, pomazánková másla a kvalitní rostlinné tuky. Je důležité omezit solení.
Osoby s cukrovkou si musí hlídat přísun sacharidů a kalorickou hodnotu stravy. Rozhodně to ale neznamená nějak se drasticky omezovat v jídle. Strava musí být vyvážená a pravidelná a ne nárazová.
Typ I
Člověk s cukrovkou 1. typu si neumí inzulín vyrábět sám, nebo ho dokáže vyrobit jenom v malém množství. Dodává si proto do těla inzulín injekcemi. Myslí tudíž na rovnováhu mezi jídlem a inzulínem namísto svých beta-buněk sám.
Diabetická strava je racionální a regulovaná, sestavená dle předem stanoveného jídelního plánu. Člověk s diabetem může jíst stejnou stravu jako všichni ostatní lidé, jeho omezení jsou dána pouze regulací, a to zejména časovou.
Svůj základ mají jídelní plány stejný. Důležité je jíst pravidelně, doporučuje se šestkrát denně, v určeném množství. Rovněž se zohledňují stravovací návyky získané před onemocněním; účelem jídelního plánu totiž není změna dosavadních zvyklostí. Z toho vyplývá, že při sestavování stravovacího plánu dbáme na vyváženost, abychom snížili případné riziko hypoglykémie či hyperglykémie.
Jedinými živinami ovlivňujícími hladinu glykémie jsou sacharidy. K vypočítání obsahu sacharidů v potravě, které se u diabetiků sledují, slouží výměnné jednotky. Jedna výměnná jednotka obsahuje vždy stejné množství sacharidů: 10 g nebo 12 g. Nezáleží na tom, jde-li o chléb, těstoviny, čokoládu či mléko.
Jídelní plán je u každého pacienta rozdílný. Zohledňuje se v něm věk pacienta, hmotnost, fyzická aktivita, povolání, jiné komplikace a podobně. Je zřejmé, že energetický příjem šestnáctiletého chlapce ve vývoji bude větší než příjem sacharidů třicetiletého muže. Také jídelníček vrcholového sportovce bude obsahovat více sacharidů než jídelníček úředníka.
Výměnná jednotka (v. j.) je umělý pojem, který byl zaveden, aby usnadnil lidem s diabetem přemýšlet o jídle. Používá se převážně u diabetiků 1. typu.
Jedna výměnná jednotka obsahuje 12 g sacharidů.
Množství výměnných jednotek stoupá s věkem, u dívek asi do 13 let, u chlapců asi do 16 let. Pak se ustálí nebo spíše mírně klesne. (U dětí se počet výměnných jednotek/den vypočítá jako 10 + věk dítěte; tedy pro 8leté dítě 10 + 8 = 18 v. j./den.)
Počet výměnných jednotek/den u dospělé ženy: 10–16.
Počet výměnných jednotek/den u dospělého muže: 20–26.
Ve stravě pacienta je dále nutné hlídat množství lipidů. Strava by měla být nato
V naší poradně s názvem DIETA PRO EPILEPTIKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JARKA.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat jestli tuto dietu může nastavit lékař.Má dcera se už léčí 2 roky,paní doktorka si neví rady.Neustále jí mění prášky a je to pořád stejné.Vím,že tato nemoc má velkou spojitost z hlavou,ale jí bolí hlava neustále a nejvíc rano než vstane,jsou to takové migrénozní stavy,které někdy vyústi v epileptický záchvat.Dceři je 24 let.Potřebovala bych pomoci.Děkuji Jarka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jarko, tuková dieta je ve svém principu jednoduchá a není třeba, aby ji nějak zvláštně nastavil lékař. Ošetřující lékař by ale měl vědět, že se něco takového chystáte se svou dcerou podstoupit. V případě epilepsie je tuková dieta komplementrární terapií, tedy doplňkem konzervativní léčby. Tuková dieta sama o sobě epilepsii nevyléčí, ale může ukázat na souvislosti s dosavadním nevhodným stravováním. Prosím, mějte tyto skutečnosti na paměti, abyste mohly korigovat svá očekávání, které do tukové diety vkládáte.
Cukrovka je závažné onemocnění, známé po staletí. V celém rozsahu byla závažnost této choroby a jejích komplikací pochopena až v šedesátých letech. Veřejnost považuje cukrovku za poměrně neškodnou nemoc, která postihuje jen lidi starší a obézní. Má se za to, že stačí držet dietu a zhubnout. A pokud to nepomůže, podle názoru mnohých vyřeší všechny potíže užívání antidiabetických tabletek. Obecně se ví, že někteří pacienti si musí píchat inzulin, jenže i tady převládá představa, že postačí trochu lékařské péče, aby mohli žít jako ostatní.
Cukrovka je však těžké onemocnění, které je dnes naštěstí již dobře kontrolovatelné a zvládnutelné. Cukrovka je pojem označující skupinu onemocnění, která postihují nejen metabolismus cukrů, ale i tuků a bílkovin. Pro jednoduchost lze v této skupině vydělit dva základní typy:
První typ představuje méně než 10 % onemocnění, druhý typ ta zbylá procenta. Zatímco u typu prvního je inzulinu nedostatek, u typu druhého je inzulinu nadbytek.
Podstata onemocnění není vždy jasná. Co je však prokazatelné, nejedná se o nemoc krevního cukru, ale o nemoc celého metabolismu.
U obou typů jde v zásadě o neschopnost těla správně využívat sacharidy.
Hepatitida typu B je chronická infekce, u které dochází k selhání jater, rakovině jater nebo cirhóze. Jedná se o onemocnění, které způsobuje trvalé zjizvení jater. Hepatitida typu B obsahuje DNA viry a jeden z mnoha nesouvisejících virů, který způsobuje virovou hepatitidu. Virová hepatitida typu B se přenáší krví a tělesnými tekutinami při kontaktu s infikovanou osobou. Stejným způsobem se přenáší i HIV, které způsobuje AIDS. Hepatitida typu B je však 100x infekčnější než HIV. Mezi možné způsoby přenosu patří nechráněný sexuální kontakt, krevní transfúze, opakované používání kontaminovaných jehel a stříkaček a vertikální přenos z matky na dítě během porodu. Virus hepatitidy typu B primárně zasahuje do správného chodu jater, do replikace jaterních buněk, známých jako hepatocyty. Infekce hepatitidy typu B zasahuje i imunitní systém a způsobuje hepatocelulární poškození a virové odstranění.
Akutní infekce viru hepatitidy typu B je spojena s virovou hepatitidou, která se projevuje zhoršeným zdravotním stavem, ztrátou chuti k jídlu, nevolností, zvracením, bolestí těla, mírnou horečkou, tmavou močí a postupným rozvojem žloutenky. Svědění patří mezi možné příznaky všech typů hepatitidy. Nemoc trvá několik týdnů, pak se ve většině případů postupně zlepšuje.
Nejvíce ohroženi jsou uživatelé drog, kteří sdílí jehly nebo jiné pomůcky, dále ti, kdo mají nechráněný sexuální styk s infikovaným partnerem, narodili se s hepatitidou, nebo cestují do částí světa, kde je rozšířená hepatitida typu B. Ženy mající hepatitidu typu B ji mohou předat svým dětem během porodu nebo těhotenství. Většina lidí infikovaných hepatitidou typu B se plně zotavila, i když jejich příznaky byly velmi vážné. Kojenci a děti mají větší pravděpodobnost vzniku chronické infekce. Neexistuje žádný lék na hepatitidu typu B, jen prevence v podobě očkování. Pokud jste již byli nakaženi, musíte přijmout některá opatření, aby se zabránilo následnému šíření hepatitidy typu B na ostatní.
Diabetik I. typu bývá nucen k velmi pravidelnému příjmu 6 jídel denně účinkem inzulinových preparátů. Dnes je aplikace krátkodobých inzulinových analog praktičtější a stačí jíst obvykle 3x denně. Hyperinzulinemie se fyziologicky do 2 hodin po jídle normalizuje, u diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího efektu aplikovaného inzulinu přijmout po 2–3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. Diabetik I. typu má však i zvýšenou tendenci k tvorbě acetonu (ketóze), které brání trvalý přísun malých dávek sacharidů.
Diabetik I. typu nemá většinou sklony k otylosti a jeho energetický příjem není výrazně omezen.
Dobře vzdělaný diabetik může často jíst více či méně cukru, než je předepsáno, a podle toho si upravit dávku inzulinu. Stejně tak může přizpůsobit dávku inzulinu časovému intervalu mezi jídly. Cílem léčby je dobrá úroveň glykemie nalačno i po jídle a cílové hodnoty dlouhodobého ukazatele kompenzace glykovaného hemoglobinu HbA1c. Cílem léčby je však zároveň i relativně volný a svobodný život. Dnes lze dosáhnout stavu, kdy diabetik I. typu není v životě handicapován vůči zbytku populace.
Samostatnou problematikou je výskyt snížené hladiny krevního cukru, hypoglykemie, a problematika sportu u diabetika. Diabetici I. typu dnes žijí v takzvaném toxickém prostředí s vysokou nabídkou energeticky bohatých a energeticky denzních potravin a jsou podobně jako zbytek populace ohroženi dříve málo známou komplikací – obezitou. Pak je nutné omezit zejména tuky, kalorické nápoje a kalorická sladidla. Dieta se následně více podobá dietě u diabetiků II. typu. Podrobné informace o dalších dietách lze vyhledat ve speciálních edukačních materiálech pro diabetiky. Pro rychlý výpočet přijatého množství cukru a energie jsou u diabetiků vhodné takzvané výměnné jednotky, respektive jejich tabulky.
