Vady nohou jsou běžné u všech věkových skupin. Existuje jich velká řádka a velkou část z nich způsobuje nevhodná obuv. Příklady vady nohou u člověka:
pedes transversoplanus = příčně plochá noha
Příčně plochá noha vzniká poklesem přední příčně klenby, zároveň s tím se i celá přední část nohy rozšíří. K tomuto problému může dojít z vrozených příčin (klidně to může být i dědičné), ale člověk (hlavně tedy ženy) si příčně plochou nohu může způsobit sám hlavně nošením bot s vysokými podpatky, nebo se zúženou částí pro prsty. Plochou nohu může také způsobit nadváha a u dětí i předčasné a časté nošení bot. Není tedy vhodné, aby děti celý den pobíhaly v botách, doma by měly chodit i na boso, nejen v přezůvkách. Kromě toho, že poklesne klenba, dochází současně také i k otlakům a často také k deformaci prstů, případně i k útlaku nervu, který může způsobovat pocity bolesti při chůzi (obzvláště na podpatcích). Plochá noha může ale způsobovat také bolesti kolen, kyčlí, páteře, nebo i křeče v lýtkách. Každý člověk si sám může ozkoušet, jestli nemá plochou nohu. Stačí si prohlédnout otisk chodidla (samozřejmě bez bot!), plochá noha je širší než běžná fyziologická noha. Zároveň se dají ploché nohy cvičit, aby se jejich zdravotní stav nezhoršoval, případně se i zlepšil.
pes valgus = vybočená noha
Jedná se o to, že je noha vbočená směrem dovnitř. Tuto vadu způsobilo špatné postavení hlezenní a patní kosti, protože hlezenní kost vybočuje směrem k vnitřnímu okraji chodidla. Tento typ vady se objevuje ve většině případů u dětí, u dospělých je to málokdy, protože s přibývajícím věkem by se zesilováním svalstva a vazů měla napravit. Pokud by ale tato vada trvala do puberty, jedná se o předzvěst podélně ploché nohy.
pes planovalgus = podélně plochá noha
Jedná se o vadu typickou pro děti. Dochází při ní k zploštění vnitřní podélné klenby a zároveň je pata postavena výše a vybočuje. Vznik této vady ovlivňuje genetika, ale i to, jestli dítě nosilo v dětství kvalitní obuv správné velikosti. Tato vada se kromě vzhledové deformity může projevit i pocity únavy nohou, ale i bolestí v bérci, nebo v holeni. V horších případech ji může dokonce doprovázet i pocení a otékání nohou a vznik křečových žil. U podélně ploché nohy se rozlišují tři stupně vady podle závažnosti.
pes excavatus = lukovitá noha = vysoká noha
Jedná se obvykle o vrozenou vadu, kterou je ale nemožné odhalit u malých dětí. Vada je způsobená vrozenými poruchami míchy (v některých případech ale i získaných). Obvykle bývá znatelná až v době, kdy děti chodí do školy, protože v té době z nohy vymizí tukový polštář. Jedná se o výrazné vyklenutí podélné klenby a snížení přední příčné klenby, prsty se tak dostávají do flekčního postavení. V nejčastější a zároveň nejlehčí formě se projevuje vysokým nártem. Lukovitou nohu si ale člověk může způsobit i nošením menší obuvi, nebo se může projevit jako důsledek zánětu v plosce nohy.
vbočený malíček u nohy
Jedná se o vybočení malíčku směrem k sousednímu prstu, případně se může zvedat nad něj. Vbočený malíček způsobuje nevhodně zvolená obuv se zúženou špičkou právě v místě výskytu malíčku.
pes planus = podélně plochá noha
. Tato vada se ale může objevit i u dospělých, kteří tráví mnoho hodin denně stáním nebo chůzí, a kteří tím pádem nohu velmi přetěžují. Projevuje se stejně jako podélně plochá noha u dětí. Může ji také doprovázet pocit únavy nohou, bolesti, křečové žíly, otékání a pocení nohou.
deformace malíčku na noze
Deformace malíčku ale i ostatních prstů bývají zpravidla způsobené nošením nevhodné obuvi, která je buď příliš krátká, nebo je špičatá. Vzhledem k tomu může se stát, že prst se zdeformuje, nejčastěji do skrčeného tvaru, případně může vybočit ze správného směru růstu. U dětí deformace prstů nebývají tak časté, ale postupně s věkem jejich počet přibývá.
vbočené kotníky
Při této vadě dochází k tomu, že se kotníky vychylují ze směru růstu. Běžně se tato vada také označuje jako „šmajdání“. Pokud se objeví u dítěte, dá se obvykle ještě odstranit nošením pevné obuvi, která bude držet kotníky v rovině.
hallux vagus = vbočený palec
Jedná se o vychýlení palce směrem k sousednímu prstu. Toto vbočení palce obvykle způsobuje ochabnutí vazů a svalů. Vada vbočeného palce se nikdy nevyskytuje sama, vždy se pojí s problematickou klenbou. K vbočení palce obvykle dochází užíváním nevhodné obuvi, která má úzkou přední část, nebo dokonce velmi špičatou. Kromě vybočení palce se vada projevuje i bolestmi kloubu palce, otoky a kuřími oky. Vbočený palec postihuje častěji ženy než muže, ale může se objevit i u dětí, pokud nosí těsné ponožky. Vbočený palec se vyskytuje u dětí již v předškolním věku.
Ve svém příspěvku OTEKLÉ KOTNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pleyer.
Mám 7.měsíců problémy s levou nohou, otéká kotník až do poloviny lýtka. Před léty
jsem měl úraz na lýtko levé nohy (2005) nosil jsem punčochu cca 3 roky. Potom se
mi ulevilo, a punčochu jsem nebral. Koncem roku 2020 jsem měl opět náraz do
této části nohy a noha začala otékat. Punčochu mohu nosit asi 1 hod. pak noha
začne trnout a šíleně bolet, punčocha musí dolu, zkusil jsem bandáš kotníku, ale
po několika hodinách musím sednout, dát nohu na židli a nechodit. Vše se opakuje
v intervalu několika hodin ( přik. najím se v kuchyni, jdu na WC a pak 30 min.
sedím, protože noha silně bolí) ?? Lékaři mi k dnešku přepsali léky na bolest,
Priznicové oblady kotníku na chodít ..!!! ?Což pro bolesti nemohu ! Co s tím.
Pleyer
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
K chronickým komplikacím při onemocnění cukrovkou patří diabetickánoha. Projevy onemocnění v souvislosti s diabetickou nohou:
diabetická angiopatie – porucha cévního zásobení nohou a tím snadný průnik infekce
diabetická neuropatie – v důsledku postižení nervů ztrácí noha citlivost, diabetik necítí bolest, teplo, chlad, někdy má naopak bezdůvodně pocit mravenčení, svědění či pálení nohou, přičemž dochází k poruše biomechaniky nohy, nemocní například často při chůzi šoupou nohy po zemi, tím dochází k přetížení plosky a vzniku nebezpečných defektů
snížení buněčné imunity – dochází ke snížení funkce bílých krvinek a tím následně ke zhoršení hojení poranění
změna metabolismu kůže – snižuje se činnost potních a mazových žláz, kůže je suchá, šupinatá, snadno zranitelná, v kůži chodidel jsou pouze potní žlázy
ulcerace – snadná tvorba vředů, následkem porušení kožní bariéry se i z drobného poranění nebo otlaku může vyvinout špatně se hojící a nebezpečný vřed
glykace vazivových tkání – v důsledku vazby molekul cukrů na bílkoviny dochází ke zvýšení tuhosti vaziva a tím k omezení rozsahu pohyblivosti kloubů nohy, poruchám nožní klenby, deformitám prstců, otokům, u diabetiků dochází také k atrofii, zmenšení až vymizení tukových polštářků v metatarzální oblasti (přední část nohy hned za prsty)
V naší poradně s názvem DOTAZ K LÉČBĚ NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hrdá.
Dobrý den,
prosím Vás o radu,děda má cukrovku II. a má otevřené rány na nohou- pata,prsty u nohou,jsou to takové zhnisané mokvající rány,okolí je zarudlé,už to bude skoro rok a stále se to nelepší,ani lékaři nepomáhají! Lékaři udělali i stěr z rány na rozbor,ale žádná bakterie se nenašla. Používal na to dezinfekci nebo peroxid,i nějaké mastičky a říká jak ho to pálí. Máme velké obavy,aby nedošlo k amputaci. Předem děkuji za odpověd´. S pozdravem Hrdá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Průvodním jevem u diabetu bývají otevřené rány na kůži. Tomuto stavu se říká diabetickánoha. Přítomnost bakterií je zde až na druhém místě, kdy se infekce dostane do vzniklé rány. Účinným řešením je vhodné krytí těchto postižených míst pomocí takzvaného hydrofilního obvazu. To jsou obvazy se speciálním povrchem, který udržuje žádoucí vlhké prostředí, což umožňuje regeneraci postižené kůže a zároveň zabraňuje vniknutí bakterií. Hydrofilní krytí můžete koupit v lékárně. Tady jsou vidět nabídky a jejich cena https://www.zbozi.cz/hledan…
Kožní projevy u déletrvající zvýšené hladiny krevního cukru (hyperglykemie) se na kůži, obdobně jako v jiných částech lidského těla, projevují poškozením drobných krevních cévek (mikroangiopatií), což postupně způsobuje poruchu krevního průtoku v dané oblasti. Pro diabetickou mikroangiopatii v oblasti kůže je typické narušení výstelky cév (endoteliální dysfunkce) s poruchou regulace napětí (tonu) stěny kapilár. To vede k jejich rozšíření (dilatace) se zvýšením prostupnosti stěn. Kůže může být na první pohled normální, u starších pacientů může být zřetelnější atrofie. Mezi kožní projevy související s mikroangiopatií patří především diabetická dermopatie, necrobiosis lipoidica a granuloma anulare.
Erytém (zčervenání kůže): Postihuje spíše méně diabetiků. Projevuje se jako trvalé, světle červené zbarvení kůže v obličeji, často související s působením tepla nebo s konzumací alkoholu či kofeinu.
Rubeóza (rubeosis diabetica): Tato porucha je obvykle známkou nedostatečné léčby cukrovky.
Porucha sympatické inervace: Jedná se o růžové nebo světle červené skvrny na dlaních či ploskách nohou diabetiků. Nemocní bývají občas postiženi náhlými atakami erytémů a otoků s pocitem pálení a tepla v oblasti nohou.
Vitiligo: Objevuje se asi desetkrát častěji u diabetiků než u normální zdravé populace, nejvíce u žen s diabetem 2. typu. Podobně častá je diabetická dermopatie, která se projevuje jako lesklé, nahnědlé, mírně se šupinatící atrofické hyperpigmentace na holeních. Zvýšená křehkost stěny kapilár (spojená s mikroangiopatií) a následný extravazální přestup červených krvinek a ukládání hemosiderinu v makrofázích mohou v pozdějších stadiích choroby způsobovat diabetickou purpuru.
Erythrasma: Projevuje se jako ostře ohraničené a mírně se šupinatící nahnědlé skvrny v oblasti genitálií a třísel.
Diabetická nekrobióza: Projevuje se nejprve jako plochá červená papula s jemnou šupinkou na povrchu. Pomalým zvětšováním vznikají typická, ostře ohraničená, lehce indukovaná lesklá ložiska okrouhlého i nepravidelného tvaru, s vyvýšeným lividním okrajem, která jsou někdy hnědě pigmentována. Nalézají se obvykle v pretibiální oblasti, na hřbetech rukou a předloktí.
Granuloma anulare: Vyskytuje se častěji u osob s diabetem 1. typu. V patogenezi se vedle mikroangiopatie uplatňuje i vaskulitida z imunitních komplexů, vliv streptokokové infekce či defekt migrace neutrofilů. Objevuje se především na dorzálních a laterálních částech končetin, tvoří se zde typická anulární ložiska o průměru až několik centimetrů, která mají navalitý okraj z lehce splývajících uzlíčků.
Diabetičtí pacienti jsou také častěji postiženi kožními změnami podobajícími se sklerodermii (diabetická ruka) a postihujícími zejména prsty nebo hřbet rukou. Cukrovka má za následek i fibrotické změny, a to palmární aponeurózu (Dupuytrenova kontraktura), plantární fibromatózu (Ledderhoseova choroba) a syndrom karpálního tunelu. Do této skupiny onemocnění lze rovněž zařadit syndrom omezené kloubní mobility, který je charakterizován sklerózou pojivové tkáně. Patří sem i cheiroartropatie, vyznačující se omezenou pohyblivostí dolní čelisti.
Ve svém příspěvku DIABETICKÁ NOHA ČÍM MAZAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva hladikova.
dobry den! moje sestra ma vlekle problemy s nohami. take ma krecove zily, co na to? ma take u kolen boule, pry je to tuk. nemuze nosit sukni! poradte prosim, lekari se boji operace, protoze ma cukrovku! dekuji moc, krasny den! Hladikova, trebic.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
Ve svém příspěvku CHRONICKÝ ZÁNĚT SLINIVKY A CUKROVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
72 letech mě byla zjištěn chronický zánět slinivky břišní a zvýšená cukrovka na 6,9,jsem léčena Kreonem a nyní i pícháním nzulínem v 21 hod.1 x denně.Na internetu je mnoho rad ale někdy se úplně rozcházejí a mám doma z toho neshody s manželem,který neuznává abych si vůbec četla rady na toto onemocnění na internetu.Mnoho odpovědí u lékařů je aby e dotyčný poradil s lékařem.Myslím že každý kdo tam píše je pod lékařskýmdohledem,ale chtěl by se více dovědět o těchto problémech tímto prostřednictvím.Když si člověk ty komentáře přečte tak stejně neví kolikrát na čem je.Také není nikde psáno,že se doktor nemýlí,to se může stát nejsme neomylní.Tak nevím jestli je to užiteční to číst nebo ne,a co se týče pradna na diety na cukrovku a slinivku,tk jsou tam někdy velké rozdíly.děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Černání prstů bývá projevem cévní aterosklerózy a diabetické angiopatie (diabetickánoha při cukrovce). Zčernání palce zní sice vcelku neškodně, ale tak to rozhodně není. Je to vážné onemocnění, už proto, že poškozené tkáně lehce podlehnou zánětu a z takto ohraničeného poškození se může lehce rozšířit další zánět dál do těla. Stejně tak může dojít i k otravě krve (= sepse).
Syndrom diabetické nohy může mít řadu příčin, může být důsledkem poškození nervů související s cukrovkou (= diabetická neuropatie), ischemickou chorobou dolních končetin. Na vznik diabetické nohy mohou mít vliv i deformace nohy, špatná pohyblivost kloubů, plísňová onemocnění a další. Ischemická choroba pak způsobuje nedostatečné okysličení tkáně, a má tak podíl nejen na vzniku defektu, ale i na pomalém hojení.
U diabetické nohy nemusí dojít jen ke gangréně, ale může být i postižená kost osteomyelitidou nebo Charcotovou osteoartropatií, či postižením infekcí.
Gangrénou je myšleno odumření tkání, to začíná nejprve na okrajových částech (a proto diabetickánoha postihuje nejprve prsty). Je důležité si uvědomit, že každé i sebedrobnější poranění na noze může být u diabetika se špatným prokrvováním velkým ohrožením. I drobné poranění může nakonec vést k amputaci. Gangréna se dělí na suchou sněť (vzniká přerušením krevního oběhu. Kůže na končetinách usychá a černá), vlhkou sněť (příčinou je masivní bakteriální infekce. Postižené tkáně vlhnou a jsou nazelenalé a silně zapáchající) a plynatou sněť (tento typ gangrény je smrtelně nebezpečný. Tuto gangrénu způsobují anaerobí bakterie, kterým se daří v tkáni, která je špatně okysličená. Mohou se v nelehce a rychle množit. Napadená tkáň otéká, hnisá a při pohmatu je cítit třaskání bublin plynu pod kůží.)
Ateroskleróza bývá rizikovým faktorem pro vznik gangrény. Způsobuje totiž zúžení tepen dolních končetin. Toto zúžení způsobuje, že tkáně nejsou dostatečně okysličovány.
V naší poradně s názvem HNĚDÉ SKVRNY NA NOHÁCH NA HOLENI KOSTI I NÁRTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Kucapova.
Dobrý den mám cukrovku a trápí mně sbarvení kůže na nohou a na kotníku jsou vidět malé žilky na koho se mám obrátit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Skvrny na holeni při cukrovce jsou diabetická dermopatie. Mohou vypadat jako jednoduché stařecké skvrny. Ale nejsou. Vysoká hladina cukru v krvi při cukrovce poškozuje malé krevní cévy a způsobuje tyto nahnědlé skvrny. Tyto kulaté, drsné skvrny se často objevují právě na holeních. Dermopatie je obvykle neškodná a měla by sama odeznít do 18 měsíců. Ale také může vydržet déle. Proti opakování vám může pomoci, když udržíte krevní cukr v terapeutických hodnotách.
Malé žilky na kotníku může být Granuloma Annulare. Nedá se s jistotou říct, že souvisí s cukrovkou, protože přesná příčina není známa. Vypadají jako drobné červené hrbolky kolem kotníků, rukou, nohou nebo horní části paží a jinde. Může to být reakce na zánět. Váš lékař se může pokusit léčit je pomocí krémů nebo injekcí. Pokud jsou vaše příznaky mírné, nebudete potřebovat žádnou léčbu.
U cévních obtížích je dobré navštívit specializovaná centra pro „diabetickou nohu“, většinou se zde nález konzultuje s angiologem (odborníkem na cévy), případně chirurgem (je-li nutné lokální odstranění již odumřelé tkáně).
Nejčastější příčinou tmavnutí nohou je diabetickánoha. Diabetickánoha vzniká poruchou prokrvení dolních končetin, což je velice negativně ovlivňuje vývoj chorobných procesů – vředů. Kvůli dlouhodobě a špatně vyživované tkáni se tvoří defekt neboli gangréna, při níž tyto tkáně odumírají. Právě tento defekt vede mnohdy k amputaci končetiny.
Jestliže nejsou tkáně dolních končetin dostatečně prokrvené, může se objevit i známé černání prstů nebo jiné části nohy – gangréna. Tento stav je velice nebezpečný a mnohdy i zbytečný. Lékaři ve většině případů své pacienty dobře poučí o riziku diabetické nohy, nicméně samotní pacienti si rady lékařů neberou příliš k srdci. Každý diabetik by měl již od počátku být seznámen s riziky svého onemocnění a měl by být také poučen o určitém denním režimu, který je nutné naprosto přesně dodržovat. Všichni diabetici by si měli pravidelně kontrolovat glykemii a samozřejmě by měli přestat kouřit, aby si tak zcela vědomě a úmyslně nesnižovali průchodnost cév v dolních končetinách. Právě amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, tohle riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči. Léčba diabetické nohy není nijak jednoduchá, je dlouhodobá a poměrně komplikovaná. Pro léčbu diabetické nohy je nutné obnovit průtok krve končetinou, což bylo možné dříve pouze za pomocí chirurgického bypassu. V dnešní době se však lékaři přiklání k angioplastice, díky níž je možné zprůchodnit zúžené či uzavřené bércové tepny pomocí balónkového katétru. Při tomto zákroku je možné obnovit průtok v několika cévách najednou a cévy se nijak neporuší. Díky vstříknuté kontrastní látce tak může radiolog pečlivě sledovat kudy krev proudí, kde jsou cévy ucpané a tenkým balonkovým katétrem je může pomalu zprůchodňovat. Celá procedura klade mnohem menší nároky na pacientův organismus, je bezpečnější a pacient se po ní rychle zotaví. Tento zákrok v mnoha případech předchází obávané komplikaci – amputaci končetiny. Tímto však léčba nekončí. Je nutné i nadále sledovat pečlivě stav pacienta, potlačit možnou infekci, odlehčit končetinu vhodnou protetickou pomůckou, je nutné i nadále měřit glykemii a krevní tuky, srážlivost krve a podobně.
Černý odstín pod nehtem je často sražená krev, která prosákla z poškozených cév vlivem úrazu. Tato vrstvička krve oddělí nehet od nehtové ploténky a nehet už drží jen u svého kořínku, odkud ho asi do měsíce vytlačí nový nehet. Tím dojde k samovolnému oddělení nehtu od prstu. Rozhodně nehet násilím neoddělujte, protože hrozí infekce houbami a bakteriemi. Nový nehet doroste asi tak za 6 až 8 měsíců. Vždy je dobrá konzultace s lékařem.
Ve svém příspěvku MOBIVENAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Swobodová.
Dobrý den,mám sníženou průchodnost cév v dolních končetinách,levá noha 3.stupeň,pravá noha 1.stupeň.Užívám ráno 2 tablety léku Detralex a nosím vysoké kompresní punčochy.Mohu a je vhodné k tomu užívat ještě Mobivenal?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olina.
Přesně stejnou věc jsem řešila se svou doktorkou taky. Řekla mi, že mám užívat buď jedno nebo druhé. Jak Mobivenal tak i Detralex obsahují stejné množství účinné látky s tím rozdílem, že Detralex je schválen jako lék a Mobivenal jako doplněk stravy s volným prodejem bez předpisu. Takže se rozhodni buď pro ověřený Detralex nebo Mobivenal a nebo současně, každý v poloviční dávce.
Péče o pacienty trpící syndromem diabetické nohy by měla být směrována do specializovaných podiatrických ambulancí, které se věnují právě pacientům se syndromem diabetické nohy. Zde dochází k ošetření defektů (lokální terapie), odlehčení končetiny (speciální poloboty), léčbě infekce antibiotiky.
Nejčastější příčinou, kvůli které vznikají vředy, je nevhodná obuv. Proto by si měl každý diabetik v první řadě pořídit vhodnou obuv. Nohy diabetiků jsou v průměru o 1–2 cm širší v oblasti prstních kloubů než u stejně starých zdravých jedinců. Obuv pro diabetiky by měla vyhovovat tvarem i použitým materiálem. Musí být maximálně pohodlná a nesmí v žádném případě vyvolávat jakákoliv zranění. Tuhá podrážka je základ a uvnitř boty by měla být polopružná vložka. Nedoporučuje se nosit obuv s vysokým podpatkem a úzkou špičkou, ve které nemá noha dostatek prostoru. Diabetici by se měli vyvarovat také otevřeným botám, sandálům či takzvané masážní obuvi.
Tip: Svým nohám byste měli věnovat opravdu maximální péči, denně si je kontrolovat. Můžete poprosit o pomoc své blízké, popřípadě použít zrcátko. Svěřte svá chodidla minimálně jednou za měsíc speciálně vyškolené pedikérce nebo navštivte za tímto účelem podiatrickou ambulanci. Neváhejte nohy ošetřovat roztoky proti plísním, používejte pemzu a různé změkčující přípravky na ztvrdlou kůži na patách, denně si vyměňujte ponožky, které by měly být bavlněné, jejich gumička by neměla být příliš stahující a na špičce těchto ponožek by neměl být hrubý šev. Jestliže se vám špatně prokrvují končetiny, nestyďte se nosit teplé ponožky. Nohy si omývejte 1–2x denně vlažnou vodou a následně ošetřete hydratačním krémem, aby nedocházelo k vysychání a praskání pokožky. Vždy důkladně vysušujte pokožku ručníkem i mezi prsty a snažte se vyhýbat rozmáčení kůže při koupeli.
V naší poradně s názvem NEMOC SLONÍ NOHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohuslava krupičková.
Dá se léčit nemoc sloní noha?jJe mi 67 roků často jsem měla bércový vředy..jJe to už půl roku co se mi udělala boule na pravém stzehně ze kterého mi vytékala voda,proto jsem se léčila abrala jsem léky na odvodnšní"furon..Jenže mi léčitel zjistil,že je to nemoc sloní noha a já bych prosila o radu jakse tato nemoc léčí. zdá se mi,že mi ta boule na stehně roste a tvrdne,Je to pro mne bolestivé,špatně se mi chodí a dost mi to vadí.Děkuji za pomocnou radu Krupičková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Nemoc sloní noha je stádium lymfedemu. Lymfedem se vytvoří tehdy, když přestane fungovat lymfatický systém. U Vás přestal fungovat v oblasti stehna a vytvořil se Vám tam otok. Bohužel současné zdravotnictví ještě nedokáže tento problém zcela vyléčit a budete se tedy muset naučit s tím žít. Můžete si pomoci režimovými opatřeními a to zejména provádění častých masáží od kolene směrem k srdci a dále zařazením nějakého sportu, třeba jízdu na kole nebo plavání. Vyvarujte se dlouhého stání nebo sezení, stále se pohybujte. Vyhýbejte se vysokým teplotám a nenoste těsné oblečení. Také s tím choďte na pravidelné prohlídky na kožní, abyste předešla rozvoji onemocnění kůže a následné amputaci končetiny. Na kožní choďte preventivně každé 3 měsíce.
Cukrovka je závažné onemocnění, známé po staletí. V celém rozsahu byla závažnost této choroby a jejích komplikací pochopena až v šedesátých letech. Veřejnost považuje cukrovku za poměrně neškodnou nemoc, která postihuje jen lidi starší a obézní. Má se za to, že stačí držet dietu a zhubnout. A pokud to nepomůže, podle názoru mnohých vyřeší všechny potíže užívání antidiabetických tabletek. Obecně se ví, že někteří pacienti si musí píchat inzulin, jenže i tady převládá představa, že postačí trochu lékařské péče, aby mohli žít jako ostatní.
Cukrovka je však těžké onemocnění, které je dnes naštěstí již dobře kontrolovatelné a zvládnutelné. Cukrovka je pojem označující skupinu onemocnění, která postihují nejen metabolismus cukrů, ale i tuků a bílkovin. Pro jednoduchost lze v této skupině vydělit dva základní typy:
První typ představuje méně než 10 % onemocnění, druhý typ ta zbylá procenta. Zatímco u typu prvního je inzulinu nedostatek, u typu druhého je inzulinu nadbytek.
Podstata onemocnění není vždy jasná. Co je však prokazatelné, nejedná se o nemoc krevního cukru, ale o nemoc celého metabolismu.
U obou typů jde v zásadě o neschopnost těla správně využívat sacharidy.
Ve svém příspěvku VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magdalena.
dobrý den.v červenci 2015 jsem se dostala k hospitalizaci z bolestmi bederní páteře.měsíc mi dávaly infuse,kde mi odcházel nerv na pravé noze.přestala jsem cítit palec a druhý prst na noze.noha mi otýkala a já nemohla ani došlápnout.až po třiceti dnech mi udělaly mr,kde jsem podstoupila operaci vyhřezlé ploténky.ted jsem po operaci necelých půl roku,ale noha mi nepracuje pořád.navíc mám bolesti,silné pálení,otýkání až k lýtku.lékaři si s tím už neví rady a píšou mi léky,které mi nepomáhají.když došlapuji na celou nohu dostávám eletriku do spodní části nohy i přesto,že tu nohu nezatěžuji.tímto se obracím na vás,zda by jste mi neporadily co s tím dál.na rehabilitaci jsem byla také,ale výsledek byl stejný.moc vás prosím o radu co dál.lékaři mi nedávají velkou naději na zlepšení nebo uzdravení.děkuji moc z pozdravem mannová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud je přítomna rozsáhlá gangréna, kruté klidové bolesti a je nemožné realizovat cévní rekonstrukci, je nutné provést amputaci, což je uříznutí nohy. Diabetickánoha je obtížná komplikace a je to daň, kterou si cukrovka vybírá při špatné léčbě. Amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, toto riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči.
Ve svém příspěvku BRNĚNÍ PALCE U NOHY A BOLEST AŽ PÁLENÍ CHODIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa .
Dobrý den
Mám bolest nohy levé po úraze uklouzla mě práva noha a levou jsem skočila do sedačky na koleno vzadu za kolenem mě zabaleno dřeb nebyl možný pak se postavit na nohu po půl roce se to trošku zlepšilo, byla jsem na ortopedii tam jsem dostala opstrik, ale v okolí kolena mě to stále bolí, a i celá noha a teď mě začal brnět palec u nohy když déle stojím tak mě boleji nohy mám je těžké neklidné pálí mě šlapky a bolí. Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Diabetická neuropatie je častou neurologickou komplikací diabetu mellitu 1. a 2. typu. Představuje klinicky heterogenní syndrom, který se u většiny diabetiků vyvíjí postupně, často asymptomaticky. Příčina diabetické neuropatie dosud není zcela objasněna. Obecně se předpokládá, že mechanismus jejího vzniku je komplexní. Základní klasifikace diabetické neuropatie rozlišuje 2 typy: subklinickou neuropatii a klinickou neuropatii. Subklinická (asymptomatická) forma diabetické neuropatie je definována jako přítomnost nervového poškození v souvislosti s diabetem, které nemá klinické příznaky, ale je prokazatelné elektrodiagnostickými metodami, kvantitativními senzitivními testy nebo funkčními autonomními testy. Klinická neuropatie se manifestuje variabilními klinickými symptomy a abnormálními elektrofyziologickými testy.
Při zploštění klenby dochází k prodloužení a rozšíření nohy, takže tlakem a třením o svršek obuvi může vzniknout v rizikových oblastech černání nehtů.
Nepříjemnou komplikací je, když se k poúrazovým změnám nehtů přidá plíseň.
Tmavé nehty s namodralým odstínem, stejně jako konečky prstů na všech končetinách, vás upozorňují na to, že se váš organismus potýká s nedostatkem kyslíku. Může se například jednat o nepříjemné plicní onemocnění, nebo o důsledek těžké infekce, jako je zápal plic, případně ještě vážnějšího plicního onemocnění CHOPN.
Černající prsty u nohou mohou být rovněž projevem cévní aterosklerózy a specifických změn při cukrovce, kterým se říká diabetická angiopatie a stavu souhrnně „diabetickánoha“. Je to závažné onemocnění, protože poškozené tkáně snadno podléhají zánětu a z ohraničeného poškození může snadno nastat šířící se zánět (flegmóna), případně se může rozvinout i sepse (otrava krve).
Černání kůže na nohou ve vyšším věku často přichází při žilní insuficienci, tedy při poruchách žilní stěny. Vyhledejte proto svého obvodního lékaře nebo dermatologa, aby zjistil diagnózu a stanovil vhodnou léčbu.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetickánoha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Diabetická neuropatie je nezánětlivé poškození funkce a struktury periferních nervů vlivem dlouhodobě zvýšené glykémie (hyperglykémie) při diabetu. Mohou být poškozeny jak nervy motorické, senzitivní, tak i vegetativní. Jde o nejčastější chronickou komplikaci diabetu, projevující se dle typu postižených nervů bolestí, sníženou citlivostí (nejčastěji dolních končetin) až problémy s trávicím a močovým ústrojím, cévami a srdcem, dolních končetin.
Noha člověka se skládá v podstatě ze dvou hlavních částí, a to dolní končetiny tvořené stehnem, lýtkem a holení; a nohy, která se skládá z chodidla a nártu.
I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.
Části nohy
a) kosti
Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.
b) klouby a vazy
Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.
c) svaly
U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.
Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.
d) klenby
U nohy se rozlišuje vnitřní klenba, zevní klenba příčná přední klenba. Vnitřní klenba vede od spodního hrbolu patní kosti přes kost člunkovou, první kost klínovou k první kosti nártní. Zevní klenba také začíná u spodního hrbolu patní kosti a vede přes krychlovou kost až k páté kosti nártní. Příčná přední klenba je tvořená hlavičkami druhé až čtvrté nártní kosti. Tato klenba se dotýká země ve třech místech, a to na hlavičce první kosti nártní, na hlavičce páté nártní kosti a na spodním patním hrbolu. Tato klenba nemá u všech lidí stejný tvar, někdo ji může mít vysokou, někdo nízkou. Zároveň tato klenba nemusí mít stále stejný tvar, časem se může změnit.
Klenby chodidla se významně podílejí na pohybu člověka, umožňují mu pohodlnou chůzi i na tvrdé podložce, protože tlumí otřesy při chůzi. Klenby také chrání měkké části chodidla a zároveň určují i velikost a tvar nášlapné části chodidla.
