Cystitida u žen mívá souvislost s větší frekvencí sexuální aktivity. Každý z nás má na kůži bakterie a při pohlavním styku mohou být tyto bakterie v blízkosti močové trubice přeneseny do močového měchýře, kde mohou způsobit cystitidu. Je dobré, když žena po pohlavním styku vyprázdní močový měchýř, protože spláchne i některé bakterie, které by mohly způsobit infekci močové trubice.
Sexuálně přenosné infekce
Kapavka a chlamydie jsou infekce, které mohou způsobit podobné příznaky jako cystitida. Také dochází k poševnímu výtoku, krvácení po pohlavním styku a k zanícení čípku. Cystitida u mladých sexuálně aktivních mužů může být způsobena sexuálně přenosnou infekcí, proto se doporučuje okamžité vyhledání lékařské pomoci.
Paraziti
Paraziti se vyskytují zejména u lidí, kteří pobývali určitou dobu v Africe nebo na Blízkém východě. Močový měchýř může být napaden parazitem schistosomózy. Příznaky jsou podobné zánětu močového měchýře, ale v moči nejsou přítomny žádné bakterie.
Ženy v menopauze
Vzhledem k nedostatku ženských pohlavních hormonů v období menopauzy probíhají v celém těle rozsáhlé změny. Důsledkem toho může být i to, že močový systém snáze podléhá infekci.
Kontaktní dermatitida
Ženy užívající deodoranty nebo jiné potenciálně dráždivé materiály na svých genitáliích se mohou vyhnout příznakům zánětu močového měchýře, pokud budou používat bezproblémové přípravky.
V naší poradně s názvem AKUTNÍ CYSTITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír mikeš.
Sdělte mě prosím zda toto onemonění souvisí s možným pohlavním stykem s náhodným mužem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Akutní cystitida, neboli zánět močových cest může souviset i se zmíněným pohlavním stykem. Častým původcem je právě bakterie, která se dostane do močové trubice při nechráněném orálním nebo análním sexu. Přitom člověk, se kterým byl pohlavní styk uskutečněn, nemusí být vůbec nijak nemocný. V krku i ve střevě zdravého člověka se nachází mnoho různých bakterií, které při vniknutí do močové trubice mohou způsobit zánět močových cest. Nyní je třeba, abyste se po dobu léčby zdržel nechráněného pohlavního styku a než doberete antibiotika, které vám předepsal váš lékař, tak se vyhněte fyzické námaze.
Léčba vede k potlačení zánětu, prevenci recidiv, eventuálně k odstranění příčiny (katétr). Zásadní je včas zahájená antimikrobiální léčba, klidový režim, dostatečný přívod tekutin, a to 2,5 l za 24 hodin. Pravidelná mikce a defekace jsou režimová opatření, která jsou doporučována jako součást léčby. Antipyretická terapie se doporučuje dle potřeby (ibuprofen, paracetamol).
Cystitida se léčí pomocí chemoterapeutik, která dosahují vysoké koncentrace v moči, perorálně například léky nitrofurantoin, trimetoprim, kotrimoxazol.
Délka léčby:
nekomplikovaná cystitida 3–7 dnů;
nekomplikovaná nerecidivující cistitida a uretrální syndrom u žen – stačí třídenní léčba;
recidivující cystitida a u mužů – 7 až 10 dní;
komplikovaná cystitida – 10 až 14 dní a po odeznění se brání recidivě jednou dávkou léku na noc po dobu několika týdnů až měsíců.
Při pyelonefritidě je léčba založena na látkách s vysokou koncentrací v krvi. Při podezření na pyelonefritidu je nutné ihned zahájit léčbu, každý odklad zvyšuje pravděpodobnost vzniku jizev. Volba antibiotika závisí na regionální prevalenci rezistence patogenů. U nekomplikované pyelonefritidy se empiricky podávají potencované aminopeniciliny a cefalosporiny 2., případně 3. generace. Při adekvátní léčbě by mělo dojít ke zlepšení klinického stavu během 24–48 hodin. Antibiotická terapie se upravuje dle kultivace moči a citlivosti. Nebyl prokázán rozdíl mezi perorální a intravenózní léčbou (u dětí od cca 2–3 měsíců). Indikací k intravenózním antibiotikům jsou strukturální vrozené vady vývodného močového systému, intolerance perorálních antibiotik či intolerance tekutin, těžký nebo septický průběh infekce. Doporučená doba antibiotické léčby u dětí je 10–14 dní.
Podpůrná terapie –například extrakty z brusinek mají příznivý efekt u recidivujících infekcích močových cest, dále jsou to probiotika (laktobacily osidlují zevní ústí uretry a vytlačují odtud gramnegativní flóru), imunoterapie s aplikací extraktů bakteriálních těl původců infekce močových cest.
Opatření při chronické infekci – doma by se měla denně sledovat diuréza, měřit krevní tlak, nabírat moč na kvantitativní bakteriurii, kontrolovat testačními papírky chemické složení moči.
Lázeňská péče – je na zvážení individuálního stavu pacienta; musí být spojena s pitím minerálních vod, s navozením určitého režimu pravidelného příjmu tekutin a vyprazdňování.
Vědci se domnívají, že quercetin působí jako antihistaminikum, a že může chránit před onemocněním srdce a rakoviny. Quercetin může také pomoci stabilizovat buňky, které uvolňují histamin v těle a tím vykazuje i protizánětlivý účinek. Antioxidant quercetin také účinně pomáhá udržet správné množství LDL cholesterolu, tak zvaného „zlého“ cholesterolu. LDL cholesterol podle mnohých vědců přispívá ke vzniku srdečních onemocnění. Při laboratorních testech má quercetin silné antioxidační vlastnosti, ale vědci si zatím nejsou jisti, zda užívání quercetinu (a také i mnoha dalších antioxidantů) má stejné účinky i v lidském těle.
Quercetin a alergie, astma, senná rýma a kopřivka
Laboratorní testy prokázaly, že quercetin brání imunitním buňkám v uvolnění histaminu, chemické látky, která způsobuje alergické reakce. Na tomto základě si vědci myslí, že quercetin může pomoci snížit příznaky alergií i u lidí, včetně senné rýmy, slzení očí, kopřivky nebo otoků obličeje a rtů. Quercetin také díky těmto vlastnostem sklidňuje dráždivé střevo nebo trakčník. Nicméně zatím neexistuje žádný důkaz, že je qurcetin v tomto ohledu pro člověka prospěšný.
Quercetin na srdeční choroby
Chování quercetinu ve zkumavce, pokusy na zvířatech a některé testy na lidské populaci naznačují, že flavonoidy quercetin, resveratrol a katechiny (všechny nalezené ve vysoké koncentraci v červeném víně), můžou pomoci snížit riziko vzniku aterosklerózy. Ateroskleróza je usazený plak v tepnách a může vést k infarktu nebo k mrtvici. Podle výsledků se dále tyto flavonoidy podílejí na ochraně před škodami způsobené LDL "zlým" cholesterolem. Výše uvedené flavonoidy, mezi kterými je i kvercetin, tedy prokazatelně můžou pomoci zabránit úmrtí na srdeční onemocnění. V této souvislosti je třeba poznamenat, že většina studií prováděných na lidech, se soustředila jen na účinky flavonoidů přijatých z potravy a ne ve formě doplňků stravy. Studie provedené na zvířatech zase vycházejí z použití velmi velkého množství flavonoidů, více, než by bylo možné přijmout přes potravní doplněk stravy. Teprve dalšími studiemi na lidech je zapotřebí zjistit, zda doplňky stravy s flavonoidy mohou být skutečně účinné.
Quercetin a vysoká hladina cholesterolu
Laboratorní testy ukazují, že kvercetin zabraňuje poškození organismu LDL cholesterolem a i z populačních studií vyplývá, že lidé, kteří jedí stravu s vysokým obsahem flavonoidů, mají nižší hladinu cholesterolu. Jedna studie dokonc
Zánět močového měchýře vzniká, když se do močových cest dostane infekce. Močový měchýř, který je normálně bez mikrobů, je infikován nejčastěji vzestupně, tedy z močové trubice, ale infekce se může dostat k močovému měchýři i z ledvin. U žen je častý přenos nákazy z pochvy a děložního hrdla. Bývá to při poklesu přirozené odolnosti sliznice vůči infekci při překrvení z prochlazení, při poruše hormonální rovnováhy, někdy i při extrémní sexuální aktivitě. U starších mužů je opakovaná cystitida pozorována často v souvislosti se zánětem zbytnělé prostaty.
Původci jsou nejčastěji bakterie střevního traktu, eventuálně sexuálně přenosné bakterie a viry. Ženy jsou nejvíce ohroženy v těhotenství a bezprostředně po porodu, později též například po menopauze (v období přechodu). Zvětšení prostaty u starších mužů může vést ke stagnování moči v močovém měchýři, což způsobuje rozmnožení bakterií a zánětu. Infekci může zavinit též blokování odvodných močových cest například ledvinovými nebo močovými kameny. Důvodem úporně se opakujících zánětů močového měchýře mohou být také imunologická nedostatečnost nebo anatomické defekty ve stavbě močových cest. Nejčastějším původcem zánětu močového měchýře bývá bakterie Escherichia coli, která se normálně vyskytuje v tlustém střevu. Udává se, že asi 5 % dospělých žen vylučuje bakterie v moči stále, aniž by pociťovaly potíže.
Je nutné pít velké množství tekutin, především vody, slabého heřmánkového čaje, brusinkové, celerové a mrkvové šťávy.
Je zapotřebí ze stravy vyloučit: alkohol, silnou kávu a čaj, kouření, nadměrné solení, jídla s vysokým obsahem rafinovaného cukru a škrobu, dráždivé koření, kyselá jídla, nezralé ovoce, angrešt, švestky, rebarboru, rajčata.
K posílení imunity je vhodné používat velké množství česneku. Uklidňující účinek má odvar z ječných krup s medem a citronem. Jestliže se používala antibiotika, pak je vhodné jíst jogurty a Acidophilus Lactobacilus, aby se obnovila správná střevní mikroflóra.
Každou hodinu vypijte jednu čajovou lžičku zažívací sody rozpuštěné ve vodě. Pokud máte vysoký krevní tlak, informujte se u lékaře, zda tento prostředek můžete použít. Jedlá soda zvyšuje zásaditost moči. Mezi nohy si položte láhev s teplou vodou, zabalenou v ručníku. Pomůže to zmírnit pálivé bolesti při močení. Pokud je cystitida způsobena kvasinkami, je nutno dodržovat protikvasinkovou dietu, užívat protikvasinkové přípravky a prostředky na obnovení střevní mikroflóry.
Vhodné byliny: medvědice lékařská, řepík lékařský, kopřiva
Renol – širokospektrální bylinný prostředek na akutní i chronická onemocnění močových cest.
Aromaterapie: Doporučují se koupele s přídavkem asi 10 kapek heřmánkového, bergamotového, citronového nebo santalového oleje. Tyto koupele mají antiseptické účinky, snižují palčivost a pomáhají při zotavení.
Zejména ženy by měly být opatrné, jestliže se u nich infekce často opakuje. Ženy, u kterých se objevuje cystitida častěji, mohou využít střednědobá antibiotika jako ochranu proti infekci. Účinnost dlouhodobých antibiotik (nad 12 měsíců) nebyla jasně stanovena.
Intersticiální cystitida je stav způsobující bolestivý močový měchýř a vyznačující se specifickým souborem symptomů, případně různých příčin. Lékaři znají široké spektrum onemocnění, mezi které patří syndrom bolestivého měchýře. Při identifikaci se nemusí objevit žádné infekční organismy, proto se lékaři zaměřují na přítomnost antiproliferativních faktorů, které se objeví. Tyto faktory zabraňují přirozené nápravě močových cest, běžným nálezem jsou současně i jiná zánětlivá onemocnění, mezi které patří fibromyalgie nebo zánět dráždivého tračníku.
Časté močení, pocity pálení a bolesti při močení, bolesti na konci močení, bolesti v podbřišku a občas i v bederní oblasti. Moč je kalná, zapáchající, někdy s příměsí krve. Teplota může být zvýšená.
Typickými příznaky je stálé, bezdůvodné nucení na moč a pálivá bolest při močení. Tento stav není většinou bezprostředně nebezpečný. Přesto je dobré vždy vyhledat lékaře a podrobit se vyšetření moči, zejména jsou-li v moči též stopy krve. Signály jako teplota, třesavka a těžká únava upozorňují s velkou pravděpodobností na vzestupné šíření infekce na ledvinové pánvičky.
Důležité je dodržování pitného režimu s minimální spotřebou 2 litrů tekutin denně a konzumace dostatečného množství vitamínů. Osoby náchylné k zánětu močového měchýře by se měly vyhýbat ostrým jídlům a černé kávě, nosit volné prádlo z přírodních materiálů, uchovávat nohy a oblast ledvin v teple, po koupání v přírodě se rychle převlékat do suchého oděvu. Důležité je dbát na intimní hygienu a bránit tak přenosu infekce z pochvy a konečníku do močové trubice. Sexuální promiskuita je zpravidla spojena s různými pohlavně přenosnými nákazami, z nichž některé, například chlamydiové infekce, mohou probíhat nenápadně jako chronické onemocnění a vyvolávat závažné komplikace postihující močové i pohlavní ústrojí žen i mužů.
při opakujících se zánětech nutno vyšetřit průchodnost abnormality močových cest – sonografie, vylučovací urografie
Klinické příznaky jsou velmi typické: časté nucení na moč a pálení při močení, někdy vločkovitý vzhled a nepříjemný zápach moči nenechávají nikoho na pochybách, že jde o cystitidu. Vždy je vhodné provést vyšetření močového sedimentu a bakteriologické vyšetření. Moč pro laboratorní vyšetření se odebírá po důkladném očištění ústí močové trubice do sterilní nádobky, která je spolu s příslušným poučením předána nemocnému ošetřujícím lékařem. V laboratoři jsou identifikovány bakterie, které způsobily zánět, aby mohla být nasazena optimální léčba antibiotiky.
Akutní zánět močového měchýře může při častějším opakování přejít do chronické fáze. Může se šířit vzhůru močovodem k ledvinovým pánvičkám, eventuálně i ledvinám, a způsobit jejich funkční nedostatečnost. Tato komplikace je pozorována vzácně, častěji u těhotných. Zánět močového měchýře v těhotenství by se proto měl brát vždy vážně. Není-li včas léčen, vede až u 30 % těhotných k akutnímu zánětu ledvinových pánviček. Aby se tomu předešlo, léčí se těhotenství vylučování bakterií močí, i když je neprovází zjevné onemocnění.
Všichni pacienti se zánětem močového měchýře by měli především hodně pít, nejlépe močopudný urologický čaj. Nálev z medvědice lékařské nebo z březových listů má kromě močopudného také dezinfekční účinek. Pacient by měl užívat 2–3 šálky čaje denně. Kopřivový a šípkový čaj lze pít bez omezení. Naopak káva a fermentovaný (černý) čaj se nedoporučuje, protože dráždí močový měchýř. Alkohol je zakázán. Pánev je třeba udržovat v teple. Vhodné jsou koupele, například s mořskou solí, heřmánkem, měsíčkovou tinkturou nebo přesličkou, s uklidňujícím a mírně desinfekčním účinkem. U obtížnějších onemocnění je nevyhnutelné léčení antibiotiky. Důležité je též, zejména u chronických nebo stále se opakujících cystitid, zaměřit se na základní příčinu (léčba prostaty, hormonální nerovnováhy a podobně).
Nejčastějšími nádory močového měchýře jsou nádory z přechodného epitelu, takzvaného urotelu. Morfologicky se jedná o papilokarcinomy. Předstupněm nádoru močového měchýře je výskyt polypu v močovém měchýři. Častěji jsou postiženi muži a ročně je hlášeno asi 2 500 nádorů močového měchýře.
Příznaky rakoviny močového měchýře: krev v moči, potíže při močení, časté močení s malými porcemi moči, časté záněty močových cest.
Průběh rakoviny močového měchýře: V počátcích onemocnění jsou obtíže pacienta minimální. Nejčastějším příznakem je výskyt krve v moči – hematurie. Celkové příznaky jako nechutenství, hubnutí a chudokrevnost jsou již projevem pokročilého stadia onemocnění. Pacienti pozorují příměs krve v moči, která je obvykle bezbolestná a opakuje se. Krev je patrná v celé porci moči, tedy není jen na začátku nebo na konci močení. U části pacientů může dojít až k tvorbě krevních sraženin v moči, které mohou ucpat močovou trubici. Pacient nemůže močit, má akutní bolesti v podbřišku se silným nutkáním na močení. Na nádorové onemocnění močového měchýře může upozornit i laboratorní vyšetření moči, kdy příměs krve v moči není ještě pouhým okem viditelná. Výjimečně se onemocnění může projevit bolestmi v bederní krajině, které jsou vyvolány městnáním moči ve vývodném systému ledviny nad močovým měchýřem.
Léčba rakoviny močového měchýře: Léčebný postup závisí na rozsahu postižení močového měchýře, typu nádoru, věku pacienta a jeho fyzickém stavu. Základem je chirurgické odstranění nádoru, dále se uplatňuje radioterapie a chemoterapie. Malé povrchové nádory, které rostou dovnitř do močového měchýře, se odstraňují pomocí operačního endoskopu (ohebná hadice s kamerou a malými operačními nástroji). Někdy se podává po operaci chemoterapie přímo do močového měchýře. U pokročilých nádorů se odstraňuje část nebo celý močový měchýř. Urolog předtím s pacientem prodiskutuje možnosti náhrady močového měchýře, například náhrada střevem, vyústění močovodů na povrch těla nebo vyústění močovodů do konečníku.
Radioterapie se používá v některých případech místo chirurgického zákroku. Může se použít i v kombinaci s chemoterapií. Její výhodou je ponechání močového měchýře, který má zachovanou funkci rezervoáru moči. Komplikací ale může být takzvaná poradiační cystitida – zánět močového měchýře po ozáření. V některých případech vede až k následnému svraštění měchýře a ztrátě jeho funkce. Úspěšnost radioterapie je nižší než u chirurgické léčby.
Kombinace radioterapie a chemoterapie se využívá ke zlepšení účinku záření pomocí některých cytostatik. Tuto léčbu lze zvážit u pacientů, u nichž z nějakého důvodu nelze provést radikální operaci. Chemoterapie se využívá buď před chirurgickým zákrokem ke zmenšení nádoru a zlepšení operovatelnosti, nebo po odstranění nádoru k likvidaci zbývající nádorových buněk. Aplikuje se do žíly. Výjimečně přímo do močového měchýře.
Chlamydia pneumoniae způsobuje velmi závažná onemocnění, jako je roztroušená skleróza, chronický únavový syndrom, astma, artritida, fibromyalgie, chronická sinusitida, kardiologická onemocnění, intersticiální cystitida, prostatitida, Crohnova choroba, zánětlivá střevní onemocnění, Alzheimerova choroba.
Zdraví máme jen jedno a je na nás, abychom si ho udrželi, co nejdéle. Někdy musíme být tvrdí nejen na sebe, ale i na okolí a vyžadovat svá práva. V případě chlamydiových infekcí to platí dvojnásob. Budeme-li k problému přistupovat laxně, můžeme si bolestivě zkomplikovat život.
Mezi nejčastější příčinu výskytu krve v moči u dítěte patří zánět močových cest. Samozřejmě krev v moči se může vyskytnout i při úrazu nebo jiném závažném onemocnění.
Znakem infekcí močových cest je výskyt klinicky významného množství bakterií v moči. Většina těchto infekcí je způsobená jediným patogenem, proto nález dvou či několika mikroorganismů v moči obvykle svědčí o kontaminaci. Za významnou bakteriurii (infekci močových cest) se považuje počet 105 a víc bakterií v 1 mililitru moči. Nejčastěji je původcem infekce tyčinková bakterie Escherichia coli (velmi často jen zkráceně E. coli). Žije v tlustém střevě a na pokožce kolem konečníku. Je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Některé vzácnější kmeny E. coli jsou nebo za určitých okolností mohou být patogenní. Mohou tak způsobit různé zánětlivé stavy. Mezi ostatní původce infekcí močových cest patří enterobakterie, které se často vyskytují u pacientů s malformacemi močového systému.
Potvrzení diagnózy je založeno na přítomnosti klinických příznaků, laboratorních ukazatelích a pozitivitě močového nálezu: přítomnost krve, bílkovin, leukocytů a bakterií v moči. Proto dříve, než se stanoví diagnóza, je nutné odebrat a vyšetřit moč. Pro tento účel se používají sterilní zkumavky. Správný postup, který by měli rodiče zachovávat je, že je potřeba dítěti důkladně očistit vnější genitálie a do zkumavky odebrat moč ze středního proudu. Nejvhodnější je ranní moč (což ale není podmínkou), přičemž je důležité ji co nejrychleji odevzdat k vyšetření. Při déletrvající prodlevě se mohou bakterie ve vzorku pomnožit, čímž dochází ke zkreslení výsledku. Maminky často u malých dětí upřednostňují odběr moči do sáčků. Tato metoda je sice technicky jednodušší, ale je poměrně málo spolehlivá. Až 85 % nálezů ze sáčků totiž přináší falešně pozitivní výsledek. Odběr moči pomocí sáčků se používá jen na screeningové vyšetření, není vhodné takto zachycenou moč posílat na kultivační vyšetření.
Z odebraných vzorků se infekce močových cest určuje testačními papírky a podrobnějším mikroskopickým vyšetřením. Dnes již i u nás mají někteří praktičtí dětští lékaři ve svých ordinacích přesné močové analyzátory, které vyhodnotí až jedenáct močových parametrů během několika minut. Výsledek kultivačního vyšetření moči bývá obvykle znám v průběhu 24–48 hodin.
Podle lokalizace zánětu lze infekce dělit na:
infekce dolních močových cest (cystitida) – zánět postihuje močový měchýř a močovou trubici;
infekce horních močových cest (pyelonefritida) – zánět postihuje močovody a ledviny.
Klinické příznaky souvisí jak s místem, kde se zánět nachází, tak především s věkem dítěte.
