DEFEKTY je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Infekce HIV vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění zvané AIDS. U pacientů infikovaných HIV infekcí dochází kromě jiného k výskytu onemocnění známého jako Kaposiho sarkom. Tento sarkom se projevuje vznikem lézí na kůži. Typicky se objeví jedna nebo více lézí na nohou, kotnících či ploskách chodidel. Léze nerostou rychle a jen zřídkakdy se objevují nové.
Léčba
Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je
Ve svém příspěvku MASTIČKA NA PRASKLÉ ŽILKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klára.
Našla jsem mastičku, která má pomáhat na prasklé žilky. Jmenuje se Antižilka a ošetřuje a pomáhá vstřebávat rozšířené a popraskané žilky, drobné jizvy, strie a jiné kožní defekty při ztrátě elasticity pokožky. Antižilka obsahuje účinné látky z jírovce a jinanu, které zvyšují pevnost a pružnost cévních stěn a eliminují účinky volných radikálů. Dále antižilka obsahuje výtažky z arniky, levandule a čajovníku, které pomáhají vstřebávat již poprskané kapiláry a zabraňují jejich dalšímu praskání. Antižilka se používá tak, že se s ní několikrát denně masíruje postižené místo. Antižilka se dá koupit tady https://pohadkoukezdravi.71…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
Ve svém příspěvku UŽ MNE PALCE U NOHOU NEBOLÍ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bumbes.
S přibývajícími roky se mi začaly na palcích nohou projevovat tyto defekty:
1 - nehty zesílily a začaly se kroutit do ruličky, tím se ve střední části oddělily od lůžka a silnější doteky byly bolestivé.
- řešení -- jednoduše jsem to vyřešil zakoupením smirkového pilníku (u Vietnamců za cca 10-15,- Kč) a vrchní plochu nehtu jsem obrousil cca o 1 mm - stačilo obrousit jen tu střední nejvyšší část, čímž jsem vytvořil uprostřed nehtu plošku, která po pár minutách začala uvolňovat zkrut nehtu i bolest zmizela, po několika hodinách se nehet narovnal, tak jsem ještě přebrousil výstupky, které po narovnání vznikly. Nyní už stačí cca po 1-2 měsíci přebrousit dorostlou část nehtu.
2 - kraje nehtů se začaly třepit a vzniklé otřepky začaly bolestivě zarůstat do kůže a působit značnou bolest, někdy až velmi omezující normální chůzi.
- řešení -- sebevětší vystřihávání a pilování krajů nehtu nepomáhalo, vždy se vytvořily otřepky a šponky, které působily problém. Vyřešil jsem to opačným způsobem - nechal jsem nehet dorůst až na úroveň kraje kůže a stříhám pouze nehet, který přečnívá a ostré kraje lehce opiluji, aby neničily ponožky, případně aby nezranily...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Rád bych se dozvěděl kde a jak přesně zarůstající nehet na palci u nohy pilovat.Děkuji
Kvalitativní a kvantitativní složení: 1ml roztoku (40 kapek) obsahuje 0,5 mg colecalciferolum, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3).
Klinické údaje: Terapeutické indikace – prevence křivice u dětí – prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D, prevence příznaků nedostatku vitamínu D při malabsorpci, například při chronickém střevním onemocnění, biliární cirhóze, rozsáhlých střevních resekcích, léčbě křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D, podpůrná léčba osteoporózy, léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy
Dávkování a způsob podání: Při denních dávkách nad 1 000 IU nebo v případě dlouhodobého užívání vitamínu D by měly být monitorovány sérové hladiny kalcia.
Preventivní podávání
Děti: Prevence křivice u dětí a zdravých novorozenců – u zdravých novorozenců se podává 1 kapka denně (500 IU vitamínu D3), u předčasně narozených dětí 2 kapky denně (1 000 IU vitamínu D3). Děti mohou užívat Vigantol (olej) od druhého týdne do konce prvního roku života. Ve druhém roce je další preventivní léčba Vigantolem doporučována obzvláště během zimních měsíců. Kojencům a malým dětem se kapky podávají na lžíci s mlékem nebo kaší. Nedoporučuje se přidávat kapky do dětské lahve nebo do většího množství kaše, neboť tak není zaručeno podání plné dávky. Starší děti a dospělí užívají Vigantol (olej) pomocí polévkové lžíce s tekutinou. Při kapání je nutno držet lahvičku ve svislé poloze.
Dospělí: Jako prevence při předpokládané malabsorpci je doporučována dávka 6–10 kapek denně (3 000–5 000 IU vitamínu D3).
Léčebné podávání
Děti: Léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy. Dětem se podává maximálně 2 000 IU/kg/den. U dětí by měly být na začátku léčby každých 4–6 týdnů kontrolovány hladiny kalcia v moči a séru, později každých 3–6 měsíců a podle zjištěných hodnot by mělo být dávkování přizpůsobeno. Dospělí: Léčba křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D. Denně 2–10 kapek (1 000–5 000 IU vitaminu D3). Léčba by měla trvat alespoň rok. Při podpůrné léčbě osteoporózy podávejte 2–6 kapek denně (1 000–3 000 IU). Jako prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D1 užívejte 2 kapky denně (500–1 000 IU). Při léčbě hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy je doporučená denní dávka v rozmezí 10 000–200 000 IU vitamínu D. V závislosti na sérových hladinách kalcia se podává 20–40 kapek denně (10 000 – 20 00
V naší poradně s názvem VYSOKÝ NEHET se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel konrad.
Jak prosím léčit začínající tzv.vysoký nehet na prstu nohy?Děkuji za doporučení a jsem s úctou KK
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Defekty v růstu nehtu je dobré řešit co nejdříve. V tomto případě chirurgicky rekonstrukcí nehtové ploténky. Dohodněte se se svým kožním lékařem, který vám sdělí přesné možnosti podle vaší diagnózy.
Jaké jsou komplikace strženého nebo odděleného nehtu?
Pokud dojde k poškození nehtové matrice, nově rostoucí nehtová ploténka bude obsahovat defekt. Menší poškození způsobí drobné defekty v nehtu. Výraznější defekty mohou mít za následek trvalou deformaci nehtu.
Poškození a zjizvení nehtového lůžka může způsobit bělavé změny na nehtu. To je pravděpodobně způsobeno nadzvednutím nehtové ploténky od nehtového lůžka (onycholýza). Někdy může drobný chirurgický zákrok na nehtovém lůžku zlepšit vzhled nehtu.
Pokud trauma, které způsobilo poškozený nehet, zahrnuje sousední struktury a dojde k infekci, bude to vyžadovat léčbu vhodnými antibiotiky a případně chirurgický zákrok.
Diabetes mellitus, česky „úplavice cukrová“, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů.
Popis příčiny
Diabetes je metabolickým onemocněním, které vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití hormonu inzulínu. To znamená, že dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen, resp. nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Diabetes mellitus zkracuje život průměrně o 8–10 let: v odborné literatuře bývá označován jako „tichý zabíječ“.
Příznaky
Nejčastějšími příznaky diabetu 1. typu jsou předrážděnost, časté močení spojené s abnormální žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a neobvykle silný pocit hladu. Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené vidění, snížení vnímání sladké chuti, svědění, neobvyklá žízeň, ospalost, únava, kožní infekce, pomalé hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel.
Nakažlivost
U cukrovky platí, že veškeré defekty se hůře a déle hojí. Co se týká přenosu infekce u diabetika, vždy záleží na příslušné infekci, která defekt v koutcích způsobila.
Všechny typy tohoto onemocnění mají nejednu společnou součást léčby, z nichž nejdůležitější jsou dieta a pohyb. Těmito režimovými opatřeními by se většinou dalo předejít dalším infekcím, ke kterým jsou diabetici náchylní. Defekt v koutku se léčí dle původce infekce.
Beta-glukuronidáza je lysozomální enzym. Defekty lysozomálních enzymů jsou vyvolávací příčinou několika onemocnění. Především se jedná o poruchy metabolismu glykogenu, lipidů a proteoglykanů. V důsledku nedostatečné enzymatické aktivity dochází k hromadění nevyužitých makromolekul v lysozomech (může se to týkat i některých metabolitů a jejich rozkladu) a postupně dochází k nevratnému poškození buňky. Většinou pak dochází ke zvětšení příslušného orgánu nebo tkáně a v těžkých případech to vede až k jeho selhání.
Mezi typická lysozomální onemocnění se řadí Gaucherova nemoc, označovaná také jako cerebrosidóza, projevující se hromaděním glukosylceramidu v monocytomakrofágovém systému (defekt β-glukozidázy, porucha rozkladu glukocerebrozidů), dále pak Tayův-Sachsův syndrom, označovaný jako GM2-gangliosidóza, projevující se poruchami nervového systému (defekt hexózaminidázy, porucha metabolismu N-acetylglukosaminu a N-acetylgalaktosaminu) a Pompeho nemoc projevující se hepatomegalií a svalovou slabostí (defekt kyselé α-glykosidázy, porucha rozkladu glykogenu).
Normální hodnota
Není uveřejněno.
Co znamená vysoká hodnota
Je obecně popsáno v textu jako defekty lysozomálních enzymů.
Diabetici a i další lidé náchylní k mikrozraněním na nohou by se měli snažit snížit riziko defektů. U diabetiků platí, že je nutná dobrá kompenzace diabetu. Je tedy důležité hlídat správné hodnoty hemoglobinu. Pokud totiž dojde k u pacienta s cukrovkou k diabetické noze je obvykle nutná léčba inzulínem (a to i u těch, kteří do té doby byli léčení tabletami). Důležité je i každodenně dbát o správnou hygienu nohou. Výhodou této péče je, že si pacient tak každý den zároveň nohy zkontroluje, jestli se stav otlaků nezhoršuje (je dobré kontrolovat nejen chodidla ale i místo mezi prsty, ke kontrole se dá použít třeba zrcátko). V rámci péče o nohy je potřeba udržovat kůži vláčnou pomocí buď pleťového mléka, nebo krémů určených na nohy (nemažou se ale místa mezi prsty, krém v těchto místech má dost často vliv na vznik plísně). Nedoporučuje se také chodit na boso, důležitý je i správný výběr ponožek (bez gumiček, podvazků) a jejich natažení (nesmí být záhyby). Zkontrolovat se musí i boty (že se neshrnula vložka, nebo že v nich není nějaký drobný předmět, který by mohl způsobit ony mikrozranění). Nedoporučuje se ani chodit po rozpáleném písku, nebo po kamenech. I při koupeli je potřeba dát pozor na teplotu vody, pokud bude příliš horká, může opět způsobit problémy.
Doporučuje se také zajistit lepší cirkulaci krve v noze, toho se dá dosáhnout tím, že i při sezení se občas nohy protáhnou a zhruba každých pět minut se procvičí kotník (propínání nohy). Pozornost je potřeba věnovat i nehtům, hlídá se u nich jak plíseň, tak i defekty, ostatně jako na celém chodidle.
Při prevenci před poraněním nohou je důležité také dbát na výběr správné obuvi (při diabetické noze je vhodné to konzultovat s diabetologem, ortopedem nebo pediatrem). Opravdu pořádnou pozornost botám musí věnovat pacient trpící neuropatií, ischemickou chorobou dolních končetin, mající na nohách deformity / defekty / otlaky.
Mezi obecné požadavky správného výběru patří například:
Dbát nejen na dostatečnou délku obuvi, ale i šířku a hloubku (noha nesmí být v botě stísněná, ale zároveň se nesmí ani volně pohybovat).
Na podpatku by měla být vždy tvrdá (zabrání deformacím a náhodným proniknutím ostrých předmět a správná tloušťka podrážky navíc pomáhá tlumit nárazy) podrážka a podpatek by neměl být vyšší než 2,5 cm.
Boty by měly mít měkký svršek beze švů (švy mohou způsobit otlaky), což umožňuje, aby se bota vytvarovala podle nohy.
Vršek boty by měl být na šněrování (umožňuje přizpůsobit šíři boty podle aktuální velikosti nohy, velikost se může totiž lišit podle množství otoku) nebo na suchý zip.
Vnitřek boty by měl být také beze švů, různých výstupů a měl by mít měkké polštářování.
Dobrá je také odolná a vyměnitelná vložka (ideální je investovat do vložek na míru).
Rozhodně není vhodná pásková obuv.
Po koupi nové obuvi se nedoporučuje nosit obuv déle než dvě hodiny, pak je potřeba pro jistotu zkontrolovat nohu, jestli na ní nejsou otlaky.
Měsíček je velmi ceněný pro své dezinfekční, antibiotické a antiseptické účinky. Díky vysokému obsahu účinných látek (fytoncidů a rostlinných antibiotik) úspěšně léčí plísňová onemocnění kůže, ekzémy, lupénku, lišej a další kožní defekty, na které klasická medicína mnohdy nestačí. Léčba klasickými medikamenty bývá obtížná a často je léčbu potřeba opakovat. Naopak po použití měsíčku dochází ke zlepšení velice rychle.
Měsíčková mast
Měsíčková mast je nejznámějším přípravkem s obsahem měsíčku. Měsíčková mast vykazuje hojivé účinky, a proto se používá na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně na nohou, kožní plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej a při léčbě akné. Likviduje škodlivé mikroorganismy a současně podporuje tvorbu nové tkáně. Zde je recept na domácí výrobu měsíčkové masti.
Čaj a nálev z měsíčku lékařského
Pro externí použití je vhodný také nálev z květů nebo lístků. Koupel z měsíčku úspěšně potlačuje i nepříjemné kvasinkové onemocnění reprodukčních orgánů (vaginální mykóza). Jako obklad poslouží při léčbě akné.
Recept na čaj a nálev: 2-3 květy na hrnek horké vody. Teplý čaj pijeme 2 krát denně. Nálev používáme na obklady, jako kloktadlo nebo lázeň.
Mezi nejčastější vrozené srdeční komplikace patří:
vady srdečních chlopní, které mají za následek zúžení, stenózu ventilů nebo kompletní uzavření, které brání nebo překáží průtoku krve;
vady komor a předsíní srdce (fibrilace a komorové septa defekty), to znamená otvorů nebo průchodů mezi srdečními komorami, kde se mísí okysličená a neokysličená krev;
abnormality srdečního svalu vedoucí k selhání srdce.
Je možné, že pro vás bude obtížné otěhotnět. Ženy s epilepsií mívají méně dětí, jejich plodnost se pohybuje mezi 25 % a 33 %. Proč tomu tak je? Zde jsou některé možné důvody:
Ženy s epilepsií bývají častěji neplodné, protože se u nich častěji objevuje takzvaný polycystický ovariální syndrom.
Ženy s epilepsií obvykle mají nepravidelný menstruační cyklus, což rovněž snižuje možnost otěhotnění.
Ženy s epilepsií mohou mít menstruační cykly, které nepřinášejí vajíčka. Jedná se o takzvané anovulační cykly.
Některé léky na epilepsii mohou mít vliv na hladinu hormonů ve vaječníku, čímž ovlivní reprodukční funkci.
U žen s epilepsií se častěji objevují abnormality v hormonech, které se zapojují v těhotenství.
Pokud nemáte své záchvaty pod kontrolou, může to mít rovněž vliv na vaši plodnost. Odborníci říkají, že pokud má žena záchvat v době, kdy se její tělo připravuje na ovulaci, může být tento proces přerušen. Pokud již těhotná jste, je ještě důležitější, aby vaše záchvaty probíhaly kontrolovaně. Záchvaty během těhotenství mohou mít totiž vliv na zdraví vašeho dítěte (pád, přerušení přívodu kyslíku). Bohužel některé z nejčastěji používaných léků pro kontrolu záchvatů zvyšují riziko vrozených vad. Chcete-li snížit pravděpodobnost vrozených vad (zejména defekty neurální trubice), které mají vliv na mozek a míchu, měla byste před tím, než otěhotníte, užívat nejméně 0,4 mg kyseliny listové denně.
Zánět močového měchýře vzniká, když se do močových cest dostane infekce. Močový měchýř, který je normálně bez mikrobů, je infikován nejčastěji vzestupně, tedy z močové trubice, ale infekce se může dostat k močovému měchýři i z ledvin. U žen je častý přenos nákazy z pochvy a děložního hrdla. Bývá to při poklesu přirozené odolnosti sliznice vůči infekci při překrvení z prochlazení, při poruše hormonální rovnováhy, někdy i při extrémní sexuální aktivitě. U starších mužů je opakovaná cystitida pozorována často v souvislosti se zánětem zbytnělé prostaty.
Původci jsou nejčastěji bakterie střevního traktu, eventuálně sexuálně přenosné bakterie a viry. Ženy jsou nejvíce ohroženy v těhotenství a bezprostředně po porodu, později též například po menopauze (v období přechodu). Zvětšení prostaty u starších mužů může vést ke stagnování moči v močovém měchýři, což způsobuje rozmnožení bakterií a zánětu. Infekci může zavinit též blokování odvodných močových cest například ledvinovými nebo močovými kameny. Důvodem úporně se opakujících zánětů močového měchýře mohou být také imunologická nedostatečnost nebo anatomické defekty ve stavbě močových cest. Nejčastějším původcem zánětu močového měchýře bývá bakterie Escherichia coli, která se normálně vyskytuje v tlustém střevu. Udává se, že asi 5 % dospělých žen vylučuje bakterie v moči stále, aniž by pociťovaly potíže.
Vedle rizika infekce a krvácení může dojít i k jiným komplikacím, ať už jde o potíže po celkové anestezii, pooperační komplikace spojené s infekcí, problémy s erekcí, nebo o kosmetické defekty, zjizvení a celkově neuspokojivý výsledek. Po prodloužení penisu se může zdát, že orgán jako by vycházel ze šourku místo z břišní stěny, nebo vypadá jako „psí uši“, to znamená, že na každém konci penisu jsou jizvy.
Muži, kteří se narodili s opravdu malým penisem, mohou zkusit chirurgickou léčbu, ale výsledky jsou bohužel nepředvídatelné. Určitě i bez chirurgického zákroku si mnozí muži budou moci stále vychutnávat sexuální vztah i přes malou velikost svého penisu. Muži, kteří jsou nespokojeni se vzhledem svého penisu, by měli velmi pečlivě zvážit podání žádosti o kosmetický zásah, a to zejména v případě, že velikost jejich penisu spadá do normálního rozmezí. Rizika spojená s operativním zákrokem jsou často větší než jeho přínosy, zejména pokud jde o pooperační komplikace a rizika spojená s celkovou anestezií. Další nevýhodou operativního zvětšení je skutečnost, že penis se zvětší pouze v ochablém stavu, nikoli v erekci. Většího a silnějšího penisu lze navíc dosáhnout mnohem levnějšími, bezpečnějšími a neinvazivními metodami – užitím tablet nebo vakuové pumpy, případně jejich kombinací. Lepší volbou je požádat o radu sexuologa a terapeuta, který je schopen nabídnout pomoc a radu. Využití operace k léčbě psychologického problému přináší spíše nebezpečí. Pokud je chirurgický zákrok jedinou možností, jak může člověk získat a zlepšit své sebevědomí, měl by požádat o radu zkušeného chirurga pracujícího v renomovaném zařízení. Muži by se měli velmi pečlivě informovat o postupech, které jsou nabízeny, o výsledcích dotyčného chirurga a o případných komplikacích.
Vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso.
Symptomy:
pokles podélné klenby nohy
valgózní postavení pat
Terapie: chůze na boso po nerovném terénu a masáže nohou, individuálně tvarované stélky, správná zdravotní obuv s prostornou špicí, široký pevný klínek, pevný opatek a pevný, dostatečně široký nízký podpatek.
Příčně plochá noha
Vzniká poklesem přední příčné klenby, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) a nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Příčně plochá noha je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky.
Terapie: použití korekce do obuvi („srdíčka“).
Vysoký nárt
Je charakteristická abnormálním vyklenutím podélné klenby nožní za současného snížení nebo zborcení klenby příčné. V důsledku přetížení přední části nohy se zde vytvářejí otlaky. Vysoký nárt patří mezi vrozené defekty nohou. Příčinou může být i nošení příliš krátké obuvi.
Terapie: nošení prostorné obuvi s dostatečnou výškou pro nárt, zhotovení individuální ortopedické stélky.
Deformity prstů
Nošením nevhodné obuvi, zejména příliš těsné a krátké, trpí nejvíce prsty nohou. Proto patří deformity prstů k nejčastějším získaným deformitám nohou.
Jedná se například o:
vbočený palec
vybočený malík
kladívkové či drápovité prsty
přeložené prsty
Terapie: nošení prostorné obuvi, používání korekcí prstů, ortopedických vkládacích stélek, správně prováděná pedikúra, případně operace.
Dvojitá pata
Vyskytuje se na zadní straně paty v důsledku nošení těsného lodičkového či mokasínového střihu obuvi. Příčinou bývá špatně tvarovaný (příliš uzavřený) opatek a tvrdá pata obuvi.
Terapie: nošení obuvi se správně tvarovanou a polstrovanou patou, případně operace.
Patní ostruha
Vzniká pod dolním hrbolem patní kosti (zespodu paty), zejména u podélně ploché nohy.
Terapie: odlehčení postiženého místa podpatěnkou (podkova), nošení obuvi s vyšším odpruženým podpatkem (cca 5 cm), případně operace.
Podnehtová exostóza (výrůstek)
tlakem ve špici narůstá na nehtovém článku kostěný výrůstek.
Exostóza na nártu
vzniká tlakem pevné bandáže obuvi na nárt (například lyžáky, brusle).
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Vřídky na zadku jsou červené bolavé flíčky připomínající uhry, ale nejdou vytlačit. Za pár dnů tyto defekty přestanou bolet, ale červené vřídky zůstávají. Je dobré na takto postižená místa na zadku použít zinkovou mast. Mažte si vřídky každý den minimálně 4x až 5x denně, nejlépe kdykoli si vzpomenete.
Uhry neboli akné patří mezi zánětlivá onemocnění kůže, vyskytující se nejčastěji v oblasti hlavy, krku, přední části hrudi a na zádech. Rozeznáváme mnoho forem této choroby, od nejlehčích až po velmi závažné zánětlivé defekty kůže. Důsledkem je uzavření mazové žlázy kůže, což vede k zanícení samotné žlázy a přilehlého okolí. Navenek se to projeví zčervenalým až zarudlým místem, které bývá lehce vystouplé, oteklé a často i bolestivé. V centru tohoto místa může být patrná mazová zátka šedé až černé barvy, v pozdějším stadiu se přeměňuje působením různých mikroorganismů, například bakterií, na hnis typické bílé nebo nažloutlé barvy. V pozdních stadiích se mohou tvořit až hnisavé uzly, takzvané abscesy.
