Pomočování má mnoho příčin, ale nemůžeme souhlasit s veřejným míněním, že se nejedná o nemoc, je to porucha schopnosti udržet moč u osob, které by již měly umět močení kontrolovat. Často je pomočování způsobeno zpožděním ve vývoji dítěte. U kojenců a malých dětí ledviny produkují málo koncentrovanou moč, ale ve větším množství, než je tomu u starších dětí. Tělo postupně optimalizuje močovou koncentraci v pravidelných intervalech. Pokud k tomuto nedojde do konce pátého roku života, mluvíme o opožděném vývoji. Jestliže se dítě po uplynutí tohoto věku stále pomočuje, je nutné o tom informovat lékaře. K pomočování může docházet i po šestém roce, ale s odbornou péčí může dojít k rychlému zlepšení.
Definicepomočení
Rozlišují se dvě formy pomočování, a to denní enuréza, k níž dochází během dne, a noční enuréza, to je pravidelné nebo epizodické pomočování v noci ve věku od pěti let (během dne nejsou problémy s ovládáním močového měchýře). Může docházet i ke kombinaci. Kromě toho se rozlišuje primární pomočování, kdy se dítě pomočuje v noci trvale od narození, a sekundární pomočování, které nastává až od určitého věku, obvykle po stresové situaci (úmrtí v rodině a podobně).
Aerobní a anaerobní práh představují různé body v intenzitě cvičení, kde se energetické systémy těla mění. Aerobní práh je bod, kdy se tělo začíná více spoléhat na anaerobní produkci energie, přičemž stále primárně využívá aerobní dráhy. Anaerobní práh je bod, kdy produkce laktátu převyšuje schopnost těla jej vyloučit, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi a únavě.
Aerobní práh (AeT)
Definice: Úroveň intenzity, kdy tělo přechází ze spoléhání se výhradně na aerobní produkci energie na začlenění určité anaerobní produkce energie.
Laktát: Hladina laktátu v krvi začíná stoupat nad klidovou úroveň, ale zůstává relativně nízká a stabilní.
Zdroje energie: Převážně využívá aerobní metabolismus (spalování tuků a sacharidů s kyslíkem), ale začínají přispívat i anaerobní dráhy (jako je glykolýza).
Zaměření tréninku: Zlepšení aerobní kapacity a vytrvalosti tréninkem na této nebo nižší intenzitě.
Tepová frekvence: Zhruba 65–85 % maximální tepové frekvence.
Dýchání: Můžete vést konverzaci, ale dýchání bude mírně zvýšené.
Příklad: Dlouhý, pomalý běh nebo jízda na kole.
Anaerobní práh (AnT)
Definice: Bod, kdy produkce laktátu výrazně převyšuje jeho clearance, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi.
Laktát: Hladina laktátu v krvi prudce stoupá a stává se nestabilní.
Zdroje energie: Produkce energie se primárně spoléhá na anaerobní metabolismus, zejména glykolýzu.
Zaměření tréninku: Zlepšení anaerobní kapacity a rychlosti tréninkem na této nebo vyšší intenzitě.
Tepová frekvence: Přibližně 80–85 % maximální tepové frekvence.
Dýchání: Dýchání je namáhavé a můžete říct jen několik slov najednou.
Příklad: Vysokointenzivní intervalový trénink (HIIT) nebo rychlý běh.
Pochopení prahových hodnot
Tréninkové zóny
Znalost vašich prahových hodnot vám umožňuje vytvářet personalizované tréninkové zóny pro optimální zlepšení výkonu.
Optimalizace výkonu
Trénink se správnou intenzitou pro vaše cíle může zlepšit jak vytrvalost, tak rychlost.
Zvládání únavy
Pochopení přechodu mezi aerobním a anaerobním energetickým systémem vám může pomoci zvládat únavu během delšího cvičení.
Individualizovaný přístup
Sportovci mají různé prahové hodnoty a znalost těch vašich umožňuje vytvořit si přizpůsobenější tréninkový plán.
Zdravá hladina draslíku v krvi se obvykle pohybuje v rozmezí 3,5 až 5,2 milimolů na litr (mmol/l). Draslík je esenciální elektrolyt a nerovnováha, ať už příliš vysoká (hyperkalemie) nebo příliš nízká (hypokalemie), může vést k vážným zdravotním problémům, zejména k ovlivnění srdeční funkce.
Nízká hladina draslíku (hypokalemie)
Definice: Hladina draslíku v krvi pod 3,5 mmol/l je považována za nízkou.
Příznaky: Mohou zahrnovat svalovou slabost, křeče, únavu a nepravidelný srdeční tep.
Příčiny: Může být způsobeno některými léky (jako jsou diuretika), průjmem, zvracením, problémy s ledvinami nebo nadměrným pocením.
Závažnost: Hladiny pod 3,0 mmol/l jsou považovány za život ohrožující a vyžadují okamžitou lékařskou pomoc.
Vysoká hladina draslíku (hyperkalemie):
Definice: Hladina draslíku v krvi nad 5,2 mmol/l je považována za vysokou.
Příznaky: Může způsobit svalovou slabost, paralýzu a nepravidelný srdeční tep.
Příčiny: Může souviset s onemocněním ledvin, cukrovkou nebo některými léky.
Závažnost: Hladiny nad 6,5 mmol/l mohou způsobit vážné srdeční problémy.
Monitorování a léčba
K měření hladiny draslíku se používají krevní testy.
Léčba nerovnováhy draslíku závisí na závažnosti a základní příčině.
Mírné případy lze zvládnout změnami ve stravě (např. zvýšením konzumace potravin bohatých na draslík, jako jsou banány, špenát a sladké brambory) nebo doplňky draslíku.
Těžké případy mohou vyžadovat hospitalizaci a agresivnější léčbu, včetně intravenózní substituce draslíku nebo léků na snížení hladiny draslíku.
Je nezbytné poradit se s lékařem, aby bylo možné stanovit správnou diagnózu a léčit jakoukoli nerovnováhu draslíku.
Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
Charakteristika a definice
Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.
1. Střední slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)
2. Silná slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)
3. Těžce slabý zrak
zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická nevidomost
zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena
5. Úplná nevidomost
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí
Píštěl je patologický kanálek, který propojuje dutý orgán nebo ložisko zánětu s povrchem těla. Pokud se jedná o oblast konečníku, mluvíme o řitní píštěli nebo také o rektální píštěli. Nejčastěji vzniká jako následek neléčeného nebo opakovaného zánětu v oblasti análních žlázek.
Rozdíl mezi píštělí a jinými onemocněními
Píštěl v konečníku je často zaměňována s hemoroidy nebo anální trhlinou. Na rozdíl od nich však vytváří trvalý kanálek, kterým může vytékat hnis nebo sekret a který se bez odborné léčby obvykle sám nezahojí.
Rána na kůži představuje porušení integrity kožního krytu, které může vzniknout úmyslně (například chirurgickým zákrokem) nebo neúmyslně v důsledku úrazu. Kůže jako ochranná bariéra chrání organismus před infekcí, ztrátou tekutin i mechanickým poškozením, proto její narušení vyžaduje správné ošetření.
Poranění kůže se liší rozsahem, hloubkou i rizikem komplikací. Z klinického hlediska je důležité posoudit nejen samotnou ránu, ale i celkový stav pacienta, přítomnost chronických onemocnění, výživu a prokrvení tkání.
Základní rozdělení ran
Povrchové rány – odřeniny, řezné a tržné rány, lehké popáleniny; hojí se většinou rychle a bez komplikací.
Hluboké rány – zasahují svaly, šlachy, nervy či cévy; vysoké riziko infekce a zpomaleného hojení.
Zánět je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn, ve většině případů infekce. Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, to znamená reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy. Zároveň je nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivá reakce na infekci probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.
Hlavní složkou autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku a jsou hlavním spouštěčem mnoha nemocí.
Je známo, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností se učit. Tudíž inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je tedy řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy.
Typ zahrnuje klasické neurotransmitery (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná). To jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
Kategorie je sestavená ze steroidů. Patří sem pohlavní hormony testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
Nejpočetnější skupina se skládá z peptidů. Patří sem 95 % ligandů a řídí prakticky všechny životní činnosti organismu. Bývají také nazývány jako „informační molekuly“.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že emoce se omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první bránou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní. Tyto nedávné objevy jsou velmi důležité pro určení, jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. A právě takový proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění, včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ajurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to tedy všechny postupy, při nichž se použije jen to, co nám dala sama příroda, a změníme tím pouze formu, nikoli molekulární strukturu.
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Dnes už se ví, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností učit se. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy: neurotransmitery, steroidy a peptidy.
NEUROTRANSMITERY (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná) jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
STEROIDY jsou pohlavní hormony jako testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
PEPTIDY bývají nazývány „informační molekuly“, řídí prakticky všechny životní činnosti organismu a patří mezi ně 95 % ligandů.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že se emoce omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je
Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.
V pojmu zácpa je vždy ukryt i subjektivní pocit nemocného. Proto neexistuje jednotná definice zácpy. Nejčastěji je chronická zácpa (latinsky obstipace) obvykle definována jako dlouhodobě obtížné vyprazdňování stolice v intervalu delším než 3 dny a o objemu menším než 80 g. Chronická zácpa v naší populaci tak postihuje přibližně každého pátého z nás.
Rybí olej je forma mastné kyseliny, která je extrahována z tkání tučných ryb. Obsahuje omega-3 nenasycené mastné kyseliny včetně eikosapentaenové kyseliny (EPA) a dokosahexaenové kyseliny (DHA). Vysoce purifikovaný rybí olej je vynikajícím přírodním zdrojem vitamínů A a D a omega-3 mastných kyselin. Olej je vhodný k užívání zvláště během zimního období, kdy se nevytváří dostatek vitamínu D v pokožce působením slunce.
Umělá sladidla sama o sobě by neměla být příčinou rakoviny. Ale existují jiné potvrzené zdravotní problémy – může dojít k onemocnění aterosklerózou, metabolickým syndromem, diabetem druhého typu.
Psychosomatické onemocnění je onemocnění, při kterém se psychické problémy projeví navenek jako tělesné nemoci. Dostaví-li se tělesné obtíže vlivem dlouhodobého stresu, postižený vyhledá lékaře. Pro zdravotní potíže psychického původu je charakteristické, že výsledky jsou v normě, nejsou zjištěny žádné abnormality. Pacient se dozví, že je zdravý, přestože jeho potíže přetrvávají. Podle některých odborníků je až 70 % všech tělesných potíží psychického původu. Starosti, nespokojenost, stres představují pro naše tělo takovou zátěž, že se s ní nedokáže vyrovnat jinak než vznikem nějakého tělesného problému. Nejčastější příčinou psychosomatických onemocnění bývá dlouhotrvající stres, nedostatek spánku, nedostatek času na aktivní odpočinek, starosti, obavy, strach.
Obecná definice biologické léčby (biologická léčba v onkologii) je, že při biologické léčbě jde o nasazení léčiv, která nevznikají čistě „chemickou cestou“, na jejich vzniku se podílejí biologické procesy. Na druhou stranu se v žádném případě nejedná o léky vzniklé pouze biologickým, a tedy jakýmsi „přirozeným“ procesem.
Biologická léčba je v onkologii založena na tom, že se podaří zmapovat lidský genom. Ví se, kudy vedou cesty zhoubného signálu, který probíhá v nádorové buňce a který vede k jejímu bujení. Díky tomu je možné do konkrétních struktur buňky zasáhnout a tím zabránit přenosu daného signálu. Biologická léčba zabrzdí dráhy zmíněného přenosu. Buňka poté buď sama zanikne, nebo se zastaví její dělení. U pokročilejších nemocí se celý proces spíše zabrzdí a u dlouhodobé léčby je možné nádor kontrolovat. Plné vyléčení je možné jen u časných stadií, u pokročilých stadií je tolik zhoubných drah, že rakovinu nelze úplně vyléčit.
U biologické léčby se nevyskytuje úbytek bílých krvinek se zvýšeným rizikem infekcí, s pocity nevolnosti a pocity na zvracení, s vypadáváním vlasů a podobně, což je běžné u konvenční chemoterapie. U biologické léčby však může dojít ke zvýšení krevního tlaku. Nejčastěji se chemoterapie s biologickou léčbou kombinuje. Je pravděpodobné, že zaváděním nových léků se chemoterapie nebude užívat tak často, ale jsou některé typy nádorů, třeba nádory varlat, kde chemoterapie dovede úspěšně léčit a vyléčit. V současné době biologická léčba určité chemoterapie nedovede nahradit.
Indikace biologické léčby je závislá na onkologickém centru. Centra biologické léčby indikují individuálně buď tablety, nebo nitrožilní formu. Poté dojde ke schválení biologické léčby příslušnou pojišťovnou. Zatím je vše hrazeno ze zdravotního pojištění, protože jde o velmi nákladnou léčbu (jak získat biologickou léčbu). Otázkou je účast pacienta, protože cena u biologické léčby se pohybuje od 40 do 80 tisíc Kč měsíčně, což je dáno také tím, že vývoj léků je dlouhodobý a velmi náročný.
