Poradna
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Nebojte se kortikoidů v masti. Když se mast používá podle návodu maximálně 10 dní, tak nehrozí žádné nebezpečí. Účinky kortikoidů na zklidnění pokožky jsou skvělé a určitě byste měla poslechnout svého lékaře a mast použít.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Doktor84.
Kortikoidy jsou uměle vyráběné steroidní hormony podobné těm, které se vytváří v kůře nadledvin. Tyto léky mají výrazné protizánětlivé a antialergické účinky a používají se například k léčbě astmatu nebo atopického ekzému. Mají ovšem také celou řadu poměrně častých nežádoucích účinků a pacienti by je měli užívat pouze po konzultaci s odborníkem.
Co jsou kortikoidy?
Kortikoidy jsou synteticky vyráběné chemické látky, jejichž struktura je podobná jako u hormonů z kůry nadledvin. Lidé by tedy měli důrazně rozlišovat mezi kortikoidy, které vznikají uměle, a kortikosteroidy, což jsou steroidní hormony přirozeně se vytvářející v kůře nadledvin. Co se týče přírodních hormonů, v lidském těle převládá především kortizol.
K čemu slouží kortikoidy?
Kortikoidy jsou známé především díky svému protizánětlivému, imunosupresivnímu a protialergickému působení. Jejich účinky jsou velmi široké, a proto mají tyto léky nezastupitelný význam při léčbě mnoha různých onemocnění. Různé formy kortikoidů neléčí vlastní příčinu nemocí, slouží však hlavně k tlumení imunitního systému a blokují silné alergické či autoimunitní reakce.
KTERÉ STAVY SE LÉČÍ POMOCÍ KORTIKOIDŮ?
Astma
Atopický ekzém
Anafylaktický šok
Lupénka
Různá zánětlivá onemocnění
Některé typy rakoviny
Revmatoidní artritida
Roztroušená skleróza
Stavy po transplantacích
Využití kortikoidů
Kortikoidy existují v mnoha různých formách. Pokud jde o lokální léčbu, využívají se látky, jako je například mast s kortikoidy, různé krémy a roztoky na kůži nebo také inhalační kortikoidy (prášky či roztoky). Co se týče systémové léčby, pacienti používají k léčbě kortikoidy injekce nebo tablety.
K lokální léčbě slouží například Budesonid, Flutikason, Betamethason nebo Mometason. Při celkové léčbě se naopak nejvíce uplatňují Dexamethason, Prednison či Hydrokortison.
Jaké mají kortikoidy nežádoucí účinky?
Podobně jako všechny léky mohou mít i kortikoidy nežádoucí účinky, kvůli často omílaným vedlejším účinkům se ovšem těchto léků spousta lidí bojí.
VEDLEJŠÍ ÚČINKY KORTIKOIDŮ JSOU NAPŘÍKLAD:
Vznik Cushingova syndromu
Snížená imunita
Migréna
Poruchy srdečního rytmu
Poruchy zubní skloviny
Zvýšená chuť k jídlu a obezita
Pankreatitida
Závrať
Ochablost svalů
Osteoporóza
Nekróza kostí
Pokles potence
Zvýšení krevního tlaku
Žaludeční krvácení
Vynechání menstruace
Podrážděnost, nespavost, deprese
Zdroj: Příběh Svrab
Kapky na zalehlé ucho
Gentadex jsou sice kapky do očí, ale když se použijí do ucha, tak vyléčí zánět zevního zvukovodu. Přípravek Gentadex obsahuje dvě léčivé látky: gentamicin a dexamethason. Gentamicin patří do skupiny (aminoglykosidových) antibiotik, které jsou účinné proti bakteriálním infekcím. Dexamethason je steroid (glukokortikoid), který má protizánětlivý a antialergický účinek. Přípravek Gentadex oční kapky se používá k léčbě citlivých zánětlivých bakteriálních infekcí v předních segmentech oka. Do ucha se kape u dospělých a dětí v dávce 1 kapka po 4–6 hodinách každý den. Pokuste se rozprostřít dávkování do pravidelných intervalů během dne.
Jak dlouho se přípravek Gentadex používá: Během léčby bude váš lékař pravidelně kontrolovat účinnost léčby v závislosti na závažnosti onemocnění. Váš lékař rozhodne o dalším pokračování nebo změně léčby. Pokud se známky a příznaky nezlepší do dvou dnů, poraďte se prosím se svým lékařem.
Jestliže jste použil(a) více přípravku Gentadex, než jste měl(a), nejsou zapotřebí žádná zvláštní opatření. Při náhodném požití přípravku dítětem nehrozí nebezpečí otravy. Gentadex je čirý, bezbarvý až slabě žlutý roztok. Jedno balení obsahuje 1 polyethylenovou lahvičku (10 ml) s polyethylenovou kapací vložkou a šroubovacím uzávěrem.
Zdroj: Zalehlé ucho
Dexamethasonová suprese (potlačení)
V případě zvýšené produkce kortizolu provede lékař dexamethasonový supresní test, aby určil, zda to zapříčiňuje zvýšená produkce ACTH (adrenokortikotropní hormon) v podvěsku mozkovém. Tento test je založen na ústním podání dexamethasonu (syntetický glukokortikoid) a následném změření hladiny kortizolu v krvi a v moči. Jestliže je příčina zvýšené produkce kortizolu v podvěsku mozkovém, dexamethason potlačí tvorbu ACTH, a tak sníží tvorbu kortizolu.
Existují různá schémata dávkování, ale většinou se dexamethason podává každých 6 hodin během 2 či 4 dní před odběrem krve nebo moči. Odděleně se pak sbírají 24hodinové vzorky moči před podáním a v průběhu testu, potom se změří kortizol v krvi a moči a výsledky se vyhodnotí.
Zdroj: Hormon kortizol
Indikace
Používá se k léčbě subakutních i chronických hyperkeratotických suchých dermatóz, které reagují na místní léčbu glukokortikoidy. Dexametazonem léčená kožní onemocnění jsou například atopická dermatitida, psoriáza, lichen ruber planus, různé druhy ekzémů (kontaktní, numulární, dishydrotický, ekzém rukou, ekzematoidní dermatitida), seboreická dermatitida, ichtyóza a jiné ichtyotické změny kůže.
Dexamethason-acetát a dexametazon tvoří bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě. Dexamethason-acetát je snadno rozpustný v acetonu a v 96% lihu. Dexametazon se rozpouští v 96% lihu těžce. Dexamethasoni natrii phosphas je velmi hygroskopický prášek, který je snadno rozpustný ve vodě.
Zdroj: Dexametazon mast
Co je Dexametazon
Dexamethason-acetát je fluorovaný kortikosteroidní derivát (9-fluor-11b,17,21-trihydroxy-16a-methylpregna-1,4-dien-3,20-dion), který má nevýrazný mineralokortikoidní účinek. Protizánětlivý účinek je dán inhibicí fosfolipázy A2, čímž se sníží syntéza prostaglandinů. Navíc také inhibuje chemotaktickou invazi neutrofilů v místě zánětu.
Lokální účinnost značně závisí na použité koncentraci. Při koncentraci 0,01 % se řadí ke slabě účinným lokálním kortikosteroidům a při koncentraci 0,025 % mezi středně silné lokální kortikosteroidy. Dexamethason-acetát působí antiflogisticky, antialergicky, antipruriginózně a antiexsudativně. Po aplikaci na kůži prostupuje do epidermis a tam se váže na specifické receptory. Perkutánní resorpce je poměrně nízká. Stupeň resorpce je ovlivněn mnoha faktory, a to zvláště stavem pokožky (stupeň integrity epidermálních bariérových systémů) a způsobem zpracování lékové formy (koncentrace účinných látek, jejich interakce a stupeň jejich disperzity).
Zdroj: Dexametazon mast
Použití při rakovině
Romidepsin je indikován k léčbě T-buněčného lymfomu (CTCL) u pacientů, kteří absolvovali alespoň jednu předchozí systémovou léčbou.
Istodax (romidepsin) injekce je lék užívaný k léčbě:
- periferního T-buněčného lymfomu (PtCl) u pacientů, kteří absolvovali alespoň jednu předchozí terapii;
- kožního T-buněčného lymfomu (CTCL), u pacientů, kteří absolvovali alespoň jednu předchozí systémovou léčbou.
Klinický přínos: nebylo prokázáno zlepšení celkového přežití.
Není známo, zda je Istodax bezpečný a účinný u dětí mladších 18 let.
Doporučená dávka romidepsinu je 14 mg na metr čtvereční povrchu kůže. Podává se intravenózně po dobu 4 hodin ve dnech 1, 8 a 15 ve 28denním cyklu. Cykly by měly být opakovány každých 28 dnů za předpokladu, že pacient nadále léčbu toleruje. Romidepsin se podává jednou týdně po dobu 3 týdnů, s 1 týdnem vysazení v každém dávkovacím cyklu.
Romidepsin může způsobit trombocytopenii, leukopenii (neutropenii a lymfopenii) a anémii. Při léčbě je nutné pravidelně monitorovat krevní obraz. V průběhu léčby, pokud se objeví nežádoucí účinky, je nutné léčbu přerušit anebo upravit dávku podle potřeby.
Některé léky mohou ovlivnit způsob, jakým Istodax funguje, nebo může mít vliv na účinnost dalších léků. Zvláště upozorněte svého lékaře, pokud užíváte:
- warfarin nebo jakýkoli jiný lék na ředění krve (zeptejte se svého lékaře, pokud si nejste jisti, zda užíváte lék na ředění krve);
- léčivý přípravek k léčbě poruch srdečního rytmu;
- třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum)
- dexamethason (steroid);
- léky na tuberkulózu (TB), epilepsii, bakteriální infekci (antibiotika), plísňové infekce (antimykotika), HIV (AIDS), nebo deprese.
Zdroj: Romidepsin
Léčba neuropatie
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným úhlem nebo těžší obstipací je vhodnější desipramin (Petylyl), který má menší anticholinergní efekt. Desipramin selektivně blokuje jen norepinefrin. Mezi léky této skupiny patří také imipramin (Melipramin).
Při dobré toleranci je možné stoupat až k dávkám 125–150 mg/d a teprve pak volit léky druhé řady, které se mohou eventuálně kombinovat. Na neuropatické bolesti většinou méně působí moderní antidepresiva typu SSRI.
Používá se především karbamazepin (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol), který je lékem první volby u neuralgie trigeminu. Z dalších antikonvulziv fenytoin (Sodanton, Epilan D, Phenhydan), klonazepam (Rivotril, Antelepsin), eventuálně kombinace amitriptylinu s deriváty kyseliny valproové (Everiden, Convulex, Orfiril, Depakine Chrono, Apilepsin). U karbamazepinu se začíná vždy malými dávkami 2 x100 mg a pomalu se stoupá podle tolerance a léčebného efektu. Obvykle se nepřekračuje dávka 1 200 mg a větší dávka se vždy podává na noc. Mezi nejčastější nežádoucí účinky karmabazepinu patří závratě, ospalost, únava, někdy neklid, ataxie, diplopie, nystagmus, rozmazané vidění a kardiální poruchy (je kontraindikován u atrioventrikulárních blokád a hypersenzitivity na tricyklická antidepresiva). Důležité je vědět, že karbamazepin antagonizuje účinek dikumarolových aktikoagulancií. Mezi nežádoucí účinky déletrvajícího užívání fenytoinu patří poruchy rovnováhy, ataxie, závratě, nystagmus, třes, gingivální hyperplazie, poruchy hematopoetického systému a osteopatie. Mezi nežádoucí účinky kyseliny valproové patří tremor, přírůstek na váze, dyspepsie, nauzea a alopecie.
V poslední době byl prokázán i příznivý efekt některých antiepileptik III. generace. Jde především o gabapentin (Neurontin), jehož efekt byl prokázán i randomizovanými studiemi. Měl by být indikován již jako lék druhé volby u neuralgie trigeminu (včetně postherpetické) a bolestivé diabetické neuropatie. Počáteční dávka gabapentinu je 300 mg, během týdne se doporučuje zvyšovat až na 900 mg/d, maximální dávka dle tolerance se udává 1 600–2 400 mg/d, ale někdy lze gabapentin podávat i v dávce 3 600 mg/d. Mezi nežádoucí účinky patří somnolence, závratě a někdy ataxie.
Z dalších antiepileptik této skupiny je možné u neuropatické bolesti použít lamotrigin (Lamictal) a topiramat (Topamax).
K ovlivnění bolestí nebo dysestezií u diabetických neuropatií se doporučuje kyselina thioktová – alfa-lipoová (Thioctacid). Jde o antioxidans s účinky koenzymu mitochondriálních multienzymových komplexů. Doporučuje se počáteční infuzní forma s denní dávkou 600 mg po dobu 2–3 týdnů, po které následuje léčba tabletami několik týdnů.
Příznivý efekt na pozitivní senzitivní příznaky má také myorelaxans baclofen. Efekt se projeví hlavně tam, kde se na bolesti účastní i muskuloskeletální komponenty (svalové spasmy). Dávky se používají až do maxima 80–100 mg/d.
Další, již méně standardní možností je použití antiarytmika mexiletinu (Mexitil, Katen). Je však zapotřebí opatrnost u nemocných s poruchami srdečního rytmu, u atrioventrikulárních blokád je dokonce kontraindikován. Začíná se dávkou 150 mg/d, která se při dobré toleranci pomalu zvyšuje, maximální dávka je 1 200 mg/d. Bohužel nežádoucí účinky jsou poměrně časté (nauzea, zvracení, průjmy, poruchy chuti, závratě, někdy poruchy koordinace, tremor, tinitus i kognitivní poruchy), takže se doporučuje tuto indikaci použít jen na pracovištích, která mají s tímto medikamentem zkušenosti. Před léčbou je vždy vhodné konzultovat kardiologa. Někdy se doporučuje otestovat případnou pozdější účinnost mexiletinu infuzí lidokainu, který je rovněž blokátorem sodíkových kanálů. U torpidních bolestí je možné použít perorální eventuální transdermální (0,3 mg/d) klonidin (Catapresan). Jde o antihypertenzivum se stimulačními účinky receptorů alfa2 v CNS a následnou inhibicí periferního sympatiku. Další možností je prazosin (Deprazolin, Minipres) – selektivní blokátor alfa-1-adrenergních receptorů. Počáteční dávka by měla být 1 mg/d s pomalým zvyšováním až do 12 mg/d, dávky pod 4 mg/d jsou obvykle neúčinné. Na počátku léčby se může vyskytnout posturální hypotenze.
Kortikoidy se rovněž doporučují v adjuvantní léčbě neuropatických bolestí, nejčastěji pak dexamethason v průměrných dávkách 10 mg (+/- 9 mg) nebo prednison 80–100 mg/d.
Zdroj: Neuropatie nohou
