Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
V naší poradně s názvem BOLAKY A LUPY NA POKOZCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukas.
dobry den jemi 19 let mam kratke vlasy a porad se mi delaji lupi a jeste ktomu aji bolaky na pokozce a aby toho nebylo malo tk se mi loupe kuze na tvari u nosu a u kotlet nekdy i za usima trva to uz dlouho a je to neprijemne hlavne na tvari delaji se mi ani na tvari vyrazky a to se mazu denne niveou kremem nevim co mam uz delat poradte prosim dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lukáši zřejmě máš na pokožce přemnožené nějaké kvasinky, které způsobují olupování kůže na hlavě. Nejrychlejší cesta jak se toho zbavit bude, když se zastavíš na kožním. Tam to totiž můžou pořádně prohlédnout a rozpoznat o co jde. Pomalejší cesta je samo léčba, která bude spočívat v omývání pokožky dehtovým mýdlem 1 krát týdně a k tomu omývání šamponem Nizoral podle návodu. Oboje k dostání v lékárnách bez předpisu. K tomu je dále zapotřebí učinit opatření, která zabrání opakované nákaze. To znamená dezinfekce veškerých pokrývek hlavy - čepice, šály, čelenky, kapuce. Také je nutná desinfekce lůžka, zejména polštáře. Prostě všechno co se dotýká hlavy nebo je v její blízkosti je třeba buď vyhodit nebo vyvařit. Tato opatření je třeba opakovat, protože i během léčby jsou lupy infikované a schopné znovu rozvinout nákazu.
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Ve svém příspěvku DIABETIK SPÁLENÉ NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta čechovská.
Dobrý den, měla bych na Vás dotaz/prosbu. Můj otec je diabetik a po těžké autonehodě (2007)- komplikace má dodnes, během posledních let mu amputovali postupně už asi tři prsty, vždy to začalo otlakem z boty. Teď odjel do zahraničí na dovolenou a hned první den si spálil chodidla o písek-skončil v nemocnici-nějaká injekce, dezinfekce, zavázali.Vzhledem k jeho stavu mám velké obavy o hojení, snažíme se jej dostat co nejdřív zpět do ČR a ráda bych věděla, jestli má někdo zkušenosti co s tím, mazat,větrat? Nějaká klinika? Uděláme cokoliv, cokoliv zařídíme, hlavně aby se nohy zahojily. Za případné rady moc díky
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem zdravotníků a současně jsou často zdrojem infekcí. Toto riziko je možné snížit důslednou hygienou.
Hygiena rukou a péče o ruce je téma, kterému je v některých zdravotnických zařízeních věnována stále malá pozornost. Zdravotníci většinou správné postupy a pravidla znají, ale jejich dodržování nevěnují odpovídající pozornost. Podílí se na tom velká řada faktorů a jedním z nich je také ten, že zdravotníkům připadá divné, že by se měli učit tak „banální věc“, jako je správně si umýt ruce.
Na našich rukou jsou dva typy mikroorganismů, které osidlují oblast rukou trvale (rezistentní flóra) nebo přechodně (tranzientní flóra). Trvale jsou osídleny hlubší oblasti kůže, okolí mazových žláz nebo nehtů, a přípravky pro hygienu rukou je neovlivňují. Na rukou je tato flóra většinou v konstantních poměrech. Přechodná flóra je v povrchových zónách kůže a její množství a poměr jsou ovlivněny prostředím a charakterem vykonávané práce. Složení mikrobiální flóry je u zdravotníků jiné než u běžné populace. Může být odstraněna mytím, přenáší se pomocí kontaktu. Tato tranzientní flóra je často zodpovědná za vznik nozokomiálních infekcí.
Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotnickém zařízení by mělo mít vždy jednotný postup a měly by být přesně definovány jednotlivé dílčí postupy. Mytí obyčejným mýdlem je nedostačující, protože samotné mýdlo může být zdrojem kontaminace.
Mechanické mytí rukou jako součást osobní hygieny – odstraňuje nečistoty a částečně přechodnou mikroflóru z pokožky rukou. Provádí se jako součást osobní hygieny po sejmutí rukavic nebo běžném kontaktu s pacientem.
Hygienické mytí rukou – odstraňuje nečistoty a snižuje množství přechodné mikroflóry na pokožce rukou. Je účinnější než mechanické mytí rukou. Používají se mycí přípravky s dezinfekční přísadou. Provádí se při přípravě a výdeji pokrmů a jako součást osobní hygieny ve zvláštním režimu.
Mechanické mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí – odstraňuje mechanické nečistoty a částečně přechodnou mikroflóru z pokožky rukou a předloktí před chirurgickou dezinfekcí. Provádí se před zahájením operačního programu.
Hygienická dezinfekce rukou – redukuje přechodnou mikroflóru na pokožce rukou, hlavním cílem je přerušení přenosu mikroorganismů. Provádí se jako součást ošetřovatelského filtru a bariérové ošetřovatelské techniky, při protržení rukavic během ošetřovatelského výkonu nebo při kontaminaci pokožky biologickým materiálem. Při ošetřovatelském kontaktu je vhodnější než mechanické mytí rukou. Používají se antiseptické prostředky na bázi alkoholu v koncentraci 60–95 %. Důležité je vždy i efektivní sušení rukou. Prostředk
Ve svém příspěvku DÁ SE SNÍST KRÁLÍK KDE JE KRÁLIČÍ MOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Začali nám vybírat králíci na mor,rada bych věděla jestli se dá jíst nebo ne! Děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
pro lidskou konzumaci je maso nemocných králíků zcela nevhodné.
Mrtvá zvířata je nutné zakopat či spálit, aby se virus nešířil dále. Důležitá je také dezinfekce králíkárny (např. 1% NaOH a formalín, ...).
Pokud jste tak neučinili, v příštím chovu doporučuji králíky navakcinovat, výrazně se tím sníží riziko nákazy. Ani to ale není u této nemoci stoprocentní zárukou.
Vypěstovat si vlastní voňavý řapíkatý a listový celer není složité. Řapíkatý celer sice vyžaduje bělení, ale dnes už seženete i semínka odrůdy, která je samobělící. A pokud si koupíte rovnou sadbu (předpěstování je dost náročné), budete to mít téměř bez práce. Celer řapíkatý se pěstuje pro stonky. Listy samozřejmě spotřebováváme také. Stonky jsou křehké, voňavé a velmi šťavnaté. Pozor, dost odvodňují tělo, lidé s onemocněním ledvin je tedy musí konzumovat s rozvahou. Řapíky se používají do salátů, pomazánek i do tepelně upravených pokrmů. Lze je připravit i jako hlavní jídlo, když je naplníte. Vybírat lze zejména z odrůd raných s vegetační dobou kolem 70 dní. V nabídce je například Malachit, Pascal nebo Nuget, přičemž právě Nuget je samobělící, nemusíte jej tedy nijak přihrnovat.
Než dáte celery ven, je nutné je na to připravit. Rostlinky vám také v chladnějším a prosvětleném prostředí lépe porostou. Nejlépe jim to bude svědčit ve skleníku nebo v zimní zahradě. Ale pozor, okolní teplota nesmí klesnout pod deset stupňů během celé doby jejich vegetace. Ve skleníku můžete tedy přitopit svíčkami a pomocí kbelíků plných teplé vody. Po vysázení celeru na záhon obalte rostlinky netkanou bílou textilií. Pokud by se totiž celer nachladil, prošel by stadiem jarovizace a vyhnal rovnou do květu. Celer je dvouletá rostlina, kvete druhým rokem. Pokles teploty pod deset stupňů považuje za období zimy.
Celer potřebuje záhon, který byl na podzim vyhnojený a zrytý, a to na slunečném stanovišti. Na jaře byste měli záhon prosypat dolomitickým vápencem či vápnem a prokypřit. Při přesazování opět zkraťte kořínky. Listový celer a samobělící řapíkatý celer můžete sázet do řádku i do sponu, přibližně 50 x 50 cm. Sazeničky řapíkatého celeru, který vyžaduje bělení, sázejte do brázdy asi 20 cm hluboko a cca 30 cm od sebe. Budete pak mít méně práce s bělením.
Celery vyžadují dost zálivky i živin. A zpočátku obalení bílou textilií. Tu musíte později sundávat opatrně a postupně, aby slunce listy nespálilo, tedy vždy za oblačného počasí. Listovému celeru probírejte starší listy, okolí řapíkatého celeru musíte často prokypřovat, vyžaduje totiž provzdušněnou půdu.
Pokud jste zasadili řapíkatý celer, který je nutné vybělit, postupujte následovně. Když jsou řapíky 30 až 40 cm vysoké, svažte je těsně pod listy a obalte je černou netkanou textilií nebo lepenkou. Z obalu by měly vykukovat jen špičky listů. Kolem lepenky či textilie přihrňte hlínu. Pokud byste řapíky jen přihrnuli hlínou, získaly by půdní pach. Řapíky nechte přihrnuté nejméně 3 týdny. Pak je můžete začít sklízet.
V naší poradně s názvem NEŽIT ALIAS KARBUNKL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patrik.
To samé se mi udělalo taky nevím sib už rady, nic mi na to nepomáhá žádná mast ani dezinfekce, můžete mi prosím někdo poradit. Předem vám děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste zavolat svému praktickému lékaři a požádejte ho o recept na mast Framykoin. Recept vám přijde na mobilní telefon, který pak ukážete v lékárně. Mastí pak natírejte postižená místa 3 krát denně. Za týden by mělo být vše zahojené. Pokud to nepomůže, bude třeba jít na kožní a udělat stěr z výpotku některého z pupínků (výpotek je ten hnis uvnitř pupínku). Podle výsledku laboratorního vyšetření se určí vhodná léčba. Rovněž si nechte udělat testy na HIV.
Korunky jsou řešením prasklých či odlomených korunek zubů, používají se k rekonstrukci zubu při velkých ztrátách tvrdých zubních tkání v okamžiku, kdy již nelze následkem úrazu, rozsáhlého zubního kazu či ošetření kořenového kanálku zhotovit klasickou výplň, tedy na živý zub. Korunkami se v současné době ošetřuje převážně mrtvý zub, u kterého došlo k výrazné ztrátě zubních tkání. Často korunky slouží také jako pilířová konstrukce fixních můstků. Přestože korunka potřebuje minimum zachované hmoty zubu, někdy je ztráta tvrdých zubních tkání tak velká, že je potřeba zub před nasazením korunky ošetřit takzvanou kořenovou nástavbou. Ta může být zhotovena v laboratoři po předchozím otisku upraveného zbytku zubu, případně je modelována přímo v ústech z beze zbytku spalitelné pryskyřice a prefabrikovaného čepu a následně v laboratoři odlita, nebo se do kořene cementují hotové vyrobené čepy, které se do definitivního tvaru doplní kompozitní pryskyřicí nebo amalgámem.
Nejpoužívanějšími korunkovými náhradami jsou metalokeramické korunky, jejichž vnitřní část je zhotovena z kovu, aby byla zajištěna dobrá mechanická odolnost, vnější plášť je napálen ve speciální peci z keramické hmoty, která výborně reprodukuje přirozený vzhled zubů. V předním úseku chrupu bývá u keramických korunek problém s kovovým lemem při okraji dásně, který může prosvítat a tím esteticky rušit. Z tohoto důvodu byly vyvinuty speciální postupy, při nichž se ke zhotovení vnitřní konstrukce nepoužívají kovy. Tyto korunky se pak nazývají celokeramické. Metalokeramické a celokeramické korunky jsou nejtrvanlivější a svými vlastnostmi se nejvíce blíží vlastním zubům.
Ve svém příspěvku LZE VYLÉČIT MALOBUNĚČNÝ NÁDOR PLIC U ŽENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Novotná.
Je mi 56 let a v lednu 21.1.2016 mi po CT plic pan doktor vyřknul straašlivou diagnozu Rakovina plic malobuněčný nádor přes celou levou plící podle všech různých vyšetření metastáze do kostí, nádor ze vzorku 80% rakoviny. Nádor prorostl do druhé plíce uzlinami, dýchám prý jen malou štěrbinou.
Jsem po 4 chemoterapii a 5 ozáření křížové páteře, mám prý zlomenou obratel, tak chodím stažená do pásu.
Po první a druhé chemoterapii jsem přestala chodit, bylo mi moc špatně, zvracela jsem, po 4 chemoterapii jsem zvracela tak a zároveň měla děsný průjem 6 dní, shodila jsem od ledna přes 20 kg. Dělám vše, co mi lékaři radí, piju čaje, smetanku kořen, rakytník, ledvinový čaj, bezinkový čaj, jím veškkeré ovoce, jahody, broskve, jablka, banány, meruňky, třešně. Snažím se jíst i hodně okurek ze skleníku s kefírem, kefír samotný, prostě co m kdo poradí, to do sebe dostávám.
Dá se tento nádor porazit, ale aby se už nevrátil? Moc bych se chtěla uzdravit a žít zas normální život.
Hodně jsem kouřila, to jsem okamžitě po vyslechnutí diagnozy ukončila, ale bojím se, že pozdě.
Prosím pomožte mi s pozdravem Zdeňka Novotná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeňka Novotná.
Lze vyléčit malobuněčný nádor plic, který metastázoval do koostí, u ženy 56 let? Moc se bojím smrti i trápení s léčením. Pomůže mi někdo na toto témma odpovedět? Jsem sama, mám přítele, ale ten se mé nemoci a už i mě bojí, jezdí ke mě, ale už mě nemá rád, má ze mě strach a já mám strach z opuštěnosti. Zdeňka Novotná Albertova 1009 Žamberk 56401
mobol 603554959
Při stereotaktické biopsii odebere neurochirurg vzorek nádorové tkáně pro mikroskopické vyšetření. Před vyšetřením je část hlavy vyholena. Zákrok se provádí v lokálním umrtvení nebo pod narkózou. Nádorová tkáň je odebrána z místa, které bylo předem přesně určeno pomocí speciálního měřicího zařízení. Na hlavu pacienta je připevněna rámová konstrukce, která je opatřena měřicí stupnicí. S touto konstrukcí na hlavě pacienta jsou nejprve pořízeny rentgenové CT snímky. Na nich se zobrazí i kovová konstrukce včetně měřítka a lékař tak může přesně určit místo vpichu jehly pro biopsii. Poté je v tomto místě vytvořena do lebky dírka, kterou je do postižené tkáně zavedena dutá jehla a odebrán vzorek. Většinou může jít pacient domů 1–3 dny po zákroku.
Jestliže se furunkl po týdenní léčbě svépomocí neztrácí, je bolestivější, popřípadě se zvětšuje a obtěžuje vás v každodenní činnosti, je potřeba vyhledat lékařskou pomoc. Malé furunkly lze vyléčit pomocí lokální dezinfekce a aplikace antibiotických mastí. Větší furunkly je nutné ošetřit drobným chirurgickým zákrokem. Po dezinfekci a lokální anestezii vám lékař vřídek za sterilních podmínek nařízne a vypustí tak hnis ven. Následuje důkladná dezinfekce, a to i do hloubky furunklu, protože je potřeba odstranit všechnu hnisavou tkáň, aby se rána dokonale zhojila. Poté do rány přiloží drén a sterilně ji kryje. Dostanete doporučení obvaz sami neodstraňovat a vyvarovat se omývání rány na vlastní pěst. Lékař vám předepíše antibiotika, která důsledně užívejte! Bakterie se totiž po takovém zákroku mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci. V následujících několika dnech budete chodit na převazy rány, která se bude nadále důsledně vymývat a dezinfikovat. Poté, co vám to lékař dovolí, dbejte na důslednou hygienu rány, omývejte, dezinfikujte a sterilně ji kryjte, dokud se zcela nezahojí. Při samoléčbě mějte na paměti, že žádný nežit se nesmí násilně vymačkávat. Rozrušil by se tím ochranný val, který se okolo ložiska hnisu a mrtvé tkáně vytvořil.
Při podezření na paradontózu navštivte svého zubního lékaře. Toho byste měli pravidelně navštěvovat každého půl roku, což je pro prevenci řady zubních onemocnění také velmi důležité. Zcela vyléčit paradontózu je stále nemožné, ale existují vhodné přípravky, jako jsou kloktadla, ústní vody, zubní pasty, vám mohou pomoci zmírnit projevy tohoto zubního onemocnění. Při léčbě paradontózy nezapomínejte také na bylinky. Vhodná je například šalvěj, kterou lze obecně doporučit při léčbě řady nemocí ústní dutiny. Nezastupitelný je také heřmánek, který je známý svými uklidňujícími a stahujícími účinky. Zapomenout byste neměli ani na přesličku, která se používá proti krvácení.
Doporučuje se důkladné čištění zubů a dezinfekce, používání speciálních výplachů, dezinfekce a čištění zanícených dásní v lokální anestezii, případné odstranění poškozené tkáně.
Mirena je plastová trubička ve tvaru písmene T, která se zavádí do dělohy. Jedná se tedy o takzvané nitroděložní tělísko. Tento nitroděložní hormonální systém obsahuje účinnou látku levonorgestrel. Mirena má vysokou antikoncepční spolehlivost a je vhodná také pro kojící ženy. Maximální doba použití je pět let, může se ale odstranit i dříve. Mirenu vkládá do dělohy lékař. Před vložením je nutné absolvovat interní vyšetření ke zjištění polohy a velikosti dělohy. Je potřeba vyloučit těhotenství, pohlavní choroby či infekci. Pokud žena trpí akutní nemocí jater, nádorem jater nebo je přecitlivělá na levonorgestrel nebo jinou složku Mireny, má rakovinu děložního krčku nebo dělohy, není možné Mirenu zavést. Mirena může být zavedena v průběhu 7 dní od začátku menstruace. Po porodu se může zavést, až když se děloha zmenší do své původní velikosti.
Akné, jeho zhoršení či zlepšení, je jednou z otázek, která zajímá pacientky před zavedením Mireny. Na rozdíl od příznivého vlivu na pleť vlivem antikoncepčních pilulek může dojít po zavedení Mireny spíše ke zhoršení stavu pleti. Je to ale velmi individuální a předem vám to s jistotou neřekne nikdo. Některá žena zhoršení nezaznamená, jiná ano.
Většinou se ženy obávají bolesti při zavádění či odstranění Mireny. Jde však o relativně krátký výkon, v řádu několika minut. Vnímání bolesti je velmi individuální záležitost. Samotné zavedení může žena pociťovat spíš jako krátké štípnutí, jako velmi nepříjemná bývá spíš popisována předcházející dezinfekce. O něco bolestivější může být zavádění u žen starších, které jsou navíc už mnoho let po porodu posledního dítěte. Ve výjimečných případech je nutno zavádění či vyjmutí provádět v celkové anestézii. Mírná bolest v podbřišku se může objevit v prvních dnech po zavedení a také ve dnech, kdy by žena za normálních okolností menstruovala. Při nečekaně krutých bolestech však okamžitě vyhledejte lékaře!
Cena Mireny se liší podle toho, zda si ji necháte předepsat a vyzvednete v lékárně, anebo chcete zůstat bez starosti a využijete nabídku gynekologa.
Bolestivá menstruace, kterou žena trpěla před porodem, se může touto formou antikoncepce zcela odstranit. Díky hormonu obsaženému v Mireně dojde u většiny žen ke zmírnění či úplnému vymizení menstruačního krvácení. Přesto v prvním a posledním roce v době obvyklé pro menstruaci může žena pociťovat mírné pobolívání v podbřišku, zdaleka se to ale nedá srovnávat s jejími původními menstruačními bolestmi.
Finanční stránka je při volbě antikoncepce pro mnohé ženy otázkou číslo jedna. Záleží na každé ženě, jaké formě antikoncepce dává přednost a jaká cena je pro ni akcepto
Roztok hypermanganu se používá jako dezinfekce. Výborný je jako kloktadlo při bolesti v krku, také se s ním v některých zemích oplachuje ovoce.
Dávkování a ředění
Rozpusťte jedno zrníčko hypermanganu ve ¼ litru vlažné vody a tímto roztokem buď kloktejte, nebo potírejte postižená místa. Používejte maximálně 3x denně po dobu jednoho týdne.
Mylnou domněnkou je, že stačí vše řádně vydezinfikovat. Zákožky jsou roztoči a na ně dezinfekce neúčinkuje!!!
Možností, jak zákožky zničit, je několik:
Oblečení a ložní prádlo vyvařit a přežehlit (zákožka hyne při teplotě nad 50 °C).
Prádlo, které nejde vyvařit a přežehlit, dále matrace, čalouněný nábytek, domácí obuv, zimní čepice, kabáty a podobně, ošetřit vhodným insekticidem nebo ponechat týden v uzavřeném igelitovém pytli mimo pobyt osob (v zimním období při mrazivých teplotách stačí 3 dny).
Provést důkladný úklid.
Krémy, masti, tělová mléka a podobně, které používal nemocný, je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat.
U nákazy většího počtu lidí, například v ubytovacích zařízeních, využít služeb dezinsekčních firem.
Věci, které nelze vystavovat vysoké teplotě, uložit do igelitového pytle, vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít (PIF PAF, BIOLIT P 2000, FAST PL, PERIPEL 55).
Mám svrab, tak všechno vydesinfikuji Savem a mám klid. Tak tohle je mylná domněnka, protože k likvidaci svrabu nestačí jen vše řádně vydezinfikovat. Zákožky jsou živočichové - roztoči a na ně dezinfekce bohužel neúčinkuje.
Možností, jak zákožky zničit, je několik:
Oblečení a ložní prádlo vyvařit a přežehlit (zákožka hyne při teplotě nad 50 °C).
Prádlo, které nejde vyvařit a přežehlit, dále matrace, čalouněný nábytek, domácí obuv, zimní čepice, kabáty a podobně, ošetřit vhodným insekticidem nebo ponechat týden v uzavřeném igelitovém pytli mimo pobyt osob. (V zimním období při mrazivých teplotách stačí 3 dny). Provést důkladný úklid.
Krémy, masti, tělová mléka a podobně, které používal nemocný, je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat.
U nákazy většího počtu lidí například v ubytovacích zařízeních využít služeb dezinsekčních firem.
Proti zákožce se nevytváří imunita, takže může docházet k opakovaným nákazám již vyléčených osob.
Konkrétní prevence, jak se chránit před nákazou svrabem v běžném prostředí, pokud o výskytu tohoto onemocnění u někoho nevíme, je prakticky nemožná. Pokud to víme, pak je nejdůležitější léčba všech nemocných a jejich blízkých kontaktů a provádění veškerých opatření ke zničení zákožek.
Při ošetřování osob postižených svrabem zejména ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociální péče používat osobní ochranné pomůcky (plášť kryjící celé předloktí až k zápěstí a jednorázové rukavice) pro každého pacienta či klienta nové, a to do doby, než ošetřující lékař ukončí léčbu poslední osoby nakažené svrabem.
Dalším využitím hypermanganu je dezinfekce semínek, kde se jeho koncentrace obvykle pohybuje kolem 1 %. Způsob dezinfekce spočívá v máčení semen v roztoku, přesná doba máčení je dána odrůdou semen. Po namočení po dobu 2 až 3 hodin se semena omyjí a vysuší vodou a poté zasejí, čímž se eliminují zárodky přenášené semeny a podpoří se rychlé klíčení a úhledný růst plodin.
Většina bělicích roztoků pro domácnost obsahuje 5% chlornanu sodného (50 000 ppm dostupného chloru).
Doporučené ředění
Obvyklé doporučení pro desinfekční roztok je ředění 1:100. Pro přípravu tohoto desinfekčního roztoku s použitím přípravku s obsahem 5% chlornanu sodného použijte 1 díl tohoto přípravku na 99 dílů studené vody z kohoutku.
Pro bělicí přípravky obsahující jen 2,5% chlornanu sodného použijte dvakrát tolik bělidla (tj. 2 díly bělidla na 98 dílů vody).
Doba kontaktu pro různá použití
Dezinfekce otřením neporézních povrchů: doporučuje se doba kontaktu ≥ 10 minut, takže vytírání je třeba opakovat několikrát po sobě, aby povrch zůstal déle mokrý.
Dezinfekce ponořením předmětů: doporučuje se kontaktní doba 30 minut.
Podmínka pro správnou účinnost: povrchy musí být před dezinfekcí nebo ponořením očištěny od organických materiálů, jako jsou sekrece, hlen, zvratky, stolice, krev nebo jiné tělesné tekutiny, protože tyto látky deaktivují desinfekční účinky.
