Výsledky krevního obrazu patří mezi nejčastější nálezy, které lidi zneklidní. Často stačí jedno číslo vybočující z normy a vznikne obava, že se v těle děje něco vážného. Leukocyty jsou přitom velmi citlivým ukazatelem, který reaguje na řadu běžných i zcela neškodných situací.
Cílem tohoto článku je vysvětlit, jaké jsou správné hodnoty leukocytů, co znamenají jejich odchylky a kdy je vhodné zůstat v klidu, a kdy naopak vyhledat lékaře.
Typy leukocytů a jejich praktický význam
Celkový počet leukocytů je pouze orientační údaj. Pro přesnější posouzení situace je často důležité sledovat zastoupení jednotlivých typů leukocytů, tzv. diferenciální rozpočet.
Diferenciál pomáhá upřesnit, na jaký typ zátěže organismus reaguje.
Neutrofily
Neutrofily jsou nejpočetnější skupinou leukocytů a hrají klíčovou roli v boji proti bakteriálním infekcím.
- zvyšují se při bakteriálních infekcích
- mohou reagovat i na stres a zánět
- jejich pokles zvyšuje riziko infekcí
Lymfocyty
Lymfocyty se podílejí na specifické imunitní odpovědi a často reagují na virové infekce.
- zvýšení při virových onemocněních
- změny při chronických stavech
- citlivost na stres a dlouhodobou zátěž
Eosinofily, bazofily a monocyty
Tyto typy leukocytů tvoří menší část celkového počtu, ale mohou poskytovat důležité informace v konkrétních situacích.
- eosinofily – alergické reakce a paraziti
- bazofily – zánětlivé a alergické procesy
- monocyty – chronické záněty a regenerace tkání
| Typ leukocytu |
Typická reakce |
Praktický význam |
| Neutrofily |
zvýšení při bakteriální zátěži |
podezření na bakteriální infekci |
| Lymfocyty |
zvýšení při virových infekcích |
často benigní průběh |
| Eosinofily |
zvýšení při alergii |
hledání alergické příčiny |
Zdroj: článek Správné hodnoty leukocytů: kdy je krevní obraz v normě
Leukocyty versus lymfocyty
Leukocyty jsou bílé krvinky. Jsou součástí imunitního systému organismu, bez nich bychom se neubránili ani tomu nejobyčejnějšímu nachlazení. Leukocyty nejsou zastoupeny pouze jedním typem buněk, ale můžeme je rozdělit na několik druhů buněk, které mají každá trošku odlišnou funkci, navzájem se ovlivňují a společně zajišťují obranu organismu. Leukocyty rozdělujeme podle přítomnosti barvitelných zrn uvnitř těchto buněk na granulocyty (které mají granula) a agranulocyty (které je nemají). V krvi lékař stanovuje takzvaný krevní diferenciál neboli procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Skupinu 24–40 % všech leukocytů tvoří základní imunitní buňky – lymfocyty. Lymfocyty patří mezi agranulocyty. Nacházejí se nejen v krvi, ale i v lymfě a imunitních orgánech. Část lymfocytů je uvolněna do krve, ve které kolují. Často se stává, že z krve přestupují do lymfy a naopak, takže stanoviště lymfocytů se často střídají.
Lymfocyty se dělí na dvě rodiny. Jedná se o B-lymfocyty a T-lymfocyty. Obě skupiny mají naprosto odlišnou roli v průběhu imunitní reakce. Zatímco B-lymfocyty se v případě setkání s cizorodou látkou mění v plazmatické buňky produkující protilátky, T-lymfocyty jsou nemilosrdnými zabijáky, kteří přímo likvidují cizí buňky (především skupina takzvaných CD4 T-lymfocytů). B-lymfocyty navíc produkují a do svého okolí uvolňují řadu látek, které působí aktivačně na T-lymfocyty. Dalo by se říct, že tyto látky B-lymfocytů jsou pro T-lymfocyty rozkazem k útoku. T-lymfocyty dále dělíme na několik podskupin, jako jsou H (helper – pomocné), S (supresor – utlumující) nebo M (memory – paměťové) T-lymfocyty. Ve skutečnosti jsou tyto děje mnohem a mnohem složitější a činnost lymfocytů je úzce propojená. Hlavní úlohou lymfocytů je neustálý imunitní dohled. Různé nemoci se tedy logicky odráží v počtu lymfocytů. Zvýšené množství lymfocytů nalezneme u virových infekcí, TBC nebo při leukémiích (kdy je lymfocytů nadbytek, ale jsou nefunkční), nebo při jiných nádorových onemocněních kostní dřeně. Snížený počet leukocytů provází nemoci imunitního systému (lupus erythematodes, pozdní stadia HIV) nebo působení toxických látek. Normální počet lymfocytů je 15–40 % z celkového počtu leukocytů.
Zdroj: článek Leukocyty
