Příznaky
Průběh infekce močových cest se liší podle toho, zda jde o akutní cystitidu, nebo pyelonefritidu, a to jak u mužů, tak i u žen. U mužů výskyt onemocnění stoupá po 40. roce věku v souvislosti s hyperplazií prostaty a urolitiázou. U žen jsou pro infekce močových cest typické recidivy.
Akutní cystitida – zvyšující se bolest při domočování (terminální dysurie); palpační citlivost v podbřišku.
Akutní pyelonefritida – tupá bolest v bederních krajinách s horečkou a třesavkou; bolestivost při hluboké palpaci ledvin a při poklepu na bederní krajinu.
U dětí pyelonefritidu provázejí nespecifické symptomy, které ukazují spíš na nemoci trávicího traktu či jater (nechutenství, neprospívání, zvracení, průjem), horečka, alterace celkového stavu, může se objevit mírná žloutenka nebo i sepse. Je třeba sledovat specifické příznaky, jako je neobvyklý zápach moči a skvrny na plenách.
U větších dětí je často přítomna dysurie (řezavé močení), polakisurie (časté nucení na močení), strangurie, bolesti břicha nebo zad, enuréza.
Infekci močových cest nejčastěji vyvolávají gramnegativní bakterie, hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie – rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus. Některé sérotypy E. coli mají tendenci adherovat fimbriemi na epiteliální buňky, a proto vyvolávají infekci častěji.
Infekce vzniká nejčastěji ascendentně (u žen hlavně kvůli krátké močové trubici/uretry) – z tlustého střeva přes perineum do uretry. IMC začíná u žen kolonizací vaginálního vestibula, u mužů předkožkového vaku, a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty.
Hematogenní infekce jsou vzácné, mohou se však vyskytovat u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů. Perorální a bariérová lokální kontraceptiva zvyšují riziko infekce močových cest. Rekurentní infekce močových cest u adolescentů mohou svědčit pro sexuálně přenosné choroby.
Mezi rizikové faktory pro vznik močové infekce patří: glykosurie (například při diabetu), poruchy vyprazdňování měchýře (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři a hypertrofie prostaty), dále konkrementy a těhotenství. Velmi častou příčinou infekce močových cest je instrumentální vyšetření a močová cévka.
Zdroj: Močová infekce
Onemocnění ledvin
Glomerulonefritida
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritidy, zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické, jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, které by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, ale zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma. Pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je však třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.
Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, dále ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, a užívání léků na snížení krevního tlak. Při nedostatečném močení jsou podávána diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrné fyzické zátěži. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.
Pyelonefritida
Pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se dělí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Nemocným vyžadujícím hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a vysokých horeček je doporučeno podávat chinolonová antibiotika. Pacienti s komplikovaným zánětem ledvin, kteří mohou být napadeni větším množstvím patogenů nebo mají četné přidružené choroby, dostávají nitrožilně silná cefalosporinová antibiotika III. generace a jsou dále v nemocnici pozorováni, zda u nich nedochází k rozšiřování nemoci. Pokud k němu nedochází, lze z nitrožilní terapie přejít na léky podávané ústy.
Obstrukční zánět ledvin způsobený překážkou v močovém traktu vyžaduje rychlé chirurgické řešení ve formě vytvoření umělého ledvinného vývodu. Při dobrém stavu nemocného lze přímo odstranit překážku bez tvorby vývodů. V průběhu terapie se každých 5–7 dní provádí kontrolní odběry moči a 4–6 týdnů po dokončení léčby se odebírá moč znovu, aby se zjistilo, zda močový trakt zůstává bez infekce. Léčba zánětu ledvin někdy trvá až 6 týdnů.
Ledvinové kameny
Ledvinové kameny mohou vznikat z mnoha příčin a projevit se velmi intenzivní bolestí v boku, označovanou jako kolika.
Ledvinové kameny opouštějí tělo močí, pokud jsou malé, může to proběhnout bez příznaků. Pokud jsou kameny větší než 2–3 mm mohou způsobit ucpání močovodu a způsobit překážku odtoku moči. Ve snaze o překonání této překážky se svalovina ve stěně močovodu začne křečovitě stahovat a uvolňovat. To je příčinou vzniku urputných bolestí, které se označují jako ledvinová kolika. Bolest při ledvinových kamenech má charakteristický kolísavý charakter. Bolest je pociťována v bederní oblasti a vystřeluje podél močovodu do podbřišku, šourku či stydkých pysků. Časté jsou doprovodné příznaky jako nevolnost a zvracení, může dokonce dojít k zástavě pohybu střev. Dalším příznakem ledvinových kamenů je přítomnost krve v moči. Důvodem je drobné poranění vnitřní stěny pánvičky, močovodu či stěny močového měchýře při pohybu kamene.
Léčba ledvinových kamenů se dělí na konzervativní a chirurgickou. Konzervativní metody jsou založeny na podpoře spontánního vyloučení kamene močí. Jde především o dostatečný příjem tekutin a podávání diuretik, která podpoří tok moči a zabrání vytvoření dalších kamenů. Zároveň se důsledně léčí infekce močového traktu a podávají se léky tišící bolest. Nejprve se podávají nesteroidní antirevmatika, pokud nejsou účinná, užívají se opioidy. Nesteroidní antirevmatika jsou léky, které mají protizánětlivý, antipyretický (snižující zvýšenou tělesnou teplotu) a analgetický (tlumící bolest) účinek. Opioidy mají především silný protibolestivý účinek. Pokud bolest neustupuje, hrozí selhání ledvin, infekce a podobně, volí se chirurgické řešení. Výjimečně se používá otevřený chirurgický zákrok. Ledvinové kameny jsou drceny na menší části buď neinvazivní mimotělní nárazovou litotripsí, nebo přístupem přes močovou trubici za užití laseru, ultrazvuku či mechanickou silou. Takto rozdrcené kameny poté opouštějí tělo s močí.
Z preventivních opatření vzniku ledvinových kamenů je nejdůležitější důležitý dostatečný příjem tekutin (ale snížit příjem tekutin s kofeinem). Dále dietní opatření snižující příjem potravin se šťavelany (čokoláda, ořechy, špenát) a dieta s nižším příjmem proteinů, sodíku a dusíku.
Bolest ledvin
Bolest ledvin patří mezi bolesti, které umí své nositele řádně potrápit. Bolest ledvin je nejčastěji způsobena zánětem, a to akutní pyelonefritidou, anebo ledvinou kolikou, která vzniká na základě překážky při odtoku moči z ledvin do močového měchýře.
Bolest pravé ledviny
Bolesti zad v oblasti pravé ledviny jsou u lidí hodně časté. Bolesti zad u ledvin jsou častým příznakem jiného onemocnění. Bolest v oblasti pravé ledviny může být příčinou dráždivého tračníku nebo problémy s játry. Bolest v těchto místech je často nervového původu. Tuto bolest může za určitých okolností vyvolávat i pásový opar. Někdy je příčinou takzvaná putující ledvina.
Zdroj: Onemocnění ledvin
Aulin příbalový leták
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek AULIN by neměl být podáván současně s nesteroidními protizánětlivými léčivými přípravky (NSAID) včetně selektivních inhibitorů cyclooxygenázy-2. V průběhu léčby přípravkem AULIN by mělo být pacientům doporučeno, aby se vyhnuli používání jiných analgetik. Riziko výskytu nežádoucích účinků je možné snížit použitím minimální efektivní dávky po co nejkratší možnou dobu dostatečnou ke zvládnutí symptomů onemocnění (viz bod 4.2). Není-li pozorován přínos léčby, mělo by být podávání přípravku ukončeno.
Účinky na funkci jater: Vzácně bylo hlášeno, že byl přípravek AULIN spojován se závažnými jaterními reakcemi, včetně velmi vzácných případů úmrtí (viz též bod 4.8). Pacientům, u nichž se v průběhu léčby přípravkem AULIN objeví příznaky poškození jater (například anorexie, nausea, zvracení, bolesti břicha, únava, tmavě zabarvená moč), nebo pacientům, u nichž se zjistí abnormální výsledky vyšetření jaterních funkcí, by měla být léčba přerušena. Tito pacienti by již nimesulidem neměli být znovu léčeni. Po krátkodobé expozici léčivu bylo hlášeno poškození jater, které bylo ve většině případů reverzibilní.
U pacientů, kteří užívají nimesulid a u nichž se objeví horečka a/nebo flu-like symptomy, by léčba měla být přerušena.
Účinky na gastrointestinální trakt:Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointestinálních příhod. Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou NSAID, u pacientů s anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti by měli být léčeni nejnižší možnou dávkou přípravku. Je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (například misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy) pro dané pacienty a také pro pacienty dlouhodobě léčené acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5).
Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí být poučeni, aby včas hlásili všechny neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), především na počátku léčby.
Krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace/perforace se mohou objevit kdykoliv v průběhu léčby za výskytu varovných příznaků nebo bez nich a s předchozími gastrointestinálními příhodami v anamnéze nebo bez nich. Objeví-li se u pacienta krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace, měl by se nimesulid vysadit. Nimesulid by se měl používat s opatrností u pacientů s gastrointestinálními poruchami včetně peptických vředů, krvácení do gastrointestinálního traktu, ulcerózní kolitidy či Crohnovy choroby v anamnéze.
Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení (například perorálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, SSRI nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5). Pokud se během léčby přípravkem AULIN objeví gastrointestinální vředy nebo krvácení, musí být léčba ukončena. NSA by měla být podávána s opatrností pacientům s gastrointestinálním onemocněním v anamnéze (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), neboť se jejich stav může zhoršit (viz bod 4.8).
Starší pacienti jsou obzvlášť náchylní vůči nežádoucím účinkům nesteroidních antirevmatik včetně gastrointestinálního krvácení a perforací, poruch renálních, srdečních a jaterních funkcí. Z tohoto důvodu se doporučuje klinické sledování těchto pacientů.
Účinky na kardiovaskulární a cerebrovaskulární systémy: Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktů). Neexistují dostatečné údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro nimesulid.
Podávávání nimesulidu je třeba pečlivě zvážit u pacientů se špatně kompenzovanou hypertenzí, kongestivním srdečním selháním, ICHS, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (například hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).
Jelikož nimesulid může ovlivňovat funkce krevních destiček, měl by se opatrně používat u pacientů s hemoragickou diatézou. Avšak AULIN neslouží jako náhrada acetylsalicylové kyseliny v prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Účinky na funkci ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin a u kardiaků by se mělo postupovat s opatrností, jelikož použití přípravku AULIN může vést ke zhoršení renálních funkcí. V případě jejich zhoršení by se měla léčba vysadit.
Účinky na kůži: Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Přípravek AULIN musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.
Účinky na plodnost: Použití přípravku AULIN může vést ke snížení plodnosti žen a nedoporučuje se v případech, kdy žena plánuje těhotenství. U žen, kterým se nedaří otěhotnět nebo u kterých existuje podezření na neplodnost, by mělo být zváženo přerušení léčby přípravkem AULIN (viz bod 4.6).
Tablety přípravku AULIN obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
Granule pro přípravu perorálního roztoku AULIN obsahují sacharosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktosy, malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo sacharoso-izomaltasové deficienci by tento přípravek neměli užívat.
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce: Ostatní NSAID: Současné podávání přípravku AULIN a jiných NSAID včetně kyseliny acetylsalicylové podávané v protizánětlivých dávkách (≥1 g jako jedna dávka nebo ≥3 g celkové denní dávky) se nedoporučuje.
Kortikosteroidy: Kortikoidy zvyšují riziko gastrointestinálních ulcerací a krvácení.
Antikoagulancia: Účinek antikoagulancií, například warfarinu, může být zvýšen současným podáváním nesteroidních antirevmatik. Pacienti užívající warfarin nebo podobná antikoagulancia či kyselinu acetylsalicylovou vykazují při léčbě přípravkem AULIN zvýšené riziko krvácivých komplikací. Proto se tyto kombinace nedoporučují a jsou kontraindikovány u pacientů s těžkými poruchami koagulace. Není-li možné vyhnout se kombinaci uvedených látek, měly by se důkladně monitorovat parametry krevní srážlivosti.
Antiagregační látky a SSRI: Současné podávání antiagregačních látek nebo SSRI zvyšuje riziko gastrointestinálního krvácení.
Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté angiotensinu II: NSA mohou snížit účinnost diuretik a antihypertensiv. U některých pacientů se sníženou renální funkcí (například dehydratovaní pacienti nebo starší osoby s nedostatečnou funkcí ledvin) může současné podávání ACE inhibitorů a inhibitorů cyklooxygenázy mít za následek zhoršení renálních funkcí, včetně možné akutní renální insuficience, která je obvykle reverzibilní. Výskyt těchto interakcí by měl být zvážen v případě pacientů, kteří musí užívat AULIN současně s ACE inhibitory či antagonisty angiotensinu II. Pokud jsou tyto léky podávány současně, je třeba zejména u starších pacientů zavést následující opatření: Pacienti by měli být řádně hydratováni, jejich renální funkce by měly být od zavedení současné léčby monitorovány a periodicky analyzovány.
Farmakokinetické interakce: účinky nimesulidu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků:
Furosemid: U zdravých osob nimesulid přechodně zeslabuje účinek furosemidu na vylučování sodíku, v menší míře i na vylučování draslíku a snižuje odpověď na podání diuretika. Následkem současného podání nimesulidu a furosemidu dochází ke snížení AUC (asi o 20 %) a kumulativní exkrece furosemidu, bez ovlivnění renální clearance. Při současném podání furosemidu a přípravku AULIN je nutné dbát opatrnosti u pacientů s postižením ledvin a srdce, dle informací uvedených v bodě 4.4.
Lithium: Dle některých hlášení snižují nesteroidní antiflogistika clearance lithia, následkem čehož dochází ke zvýšení jeho hladiny v plazmě a k toxickým projevům. Je-li AULIN podáván pacientům léčeným lithiem, měla by být jeho hladina důkladně monitorována.
In vivo byly též studovány možné farmakokinetické interakce s glibenklamidem, teofylinem, warfarinem, digoxinem, cimetidinem a antacidy (to je kombinace hliníku a hydroxidu hořečnatého). Nebyly zaznamenány žádné klinicky významné interakce.
Nimesulid inhibuje CYP2C9. Plazmatické koncentrace léků, které jsou tímto enzymem metabolizovány, mohou být při současném podávání přípravku AULIN zvýšeny.
Opatrnosti je třeba, pokud je nimesulid podán méně než 24 hodin před podáním nebo po podání methotrexátu, jelikož sérové hladiny methotrexátu mohou být zvýšeny, a tak může být vyšší i toxicita tohoto léčiva.
Z důvodu účinku na renální prostaglandiny mohou inhibitory prostaglandin syntetázy, jako je nimesulid, zvyšovat nefrotoxicitu cyklosporinů.
Farmakokinetické interakce: Ovlivnění účinku nimesulidu jinými léčivy:
Studie in vitro prokázaly vytěsnění nimesulidu z vazebních míst působením tolbutamidu, kyselinou salicylovou a kyselinou valproovou. Bez ohledu na možné ovlivnění plazmatických hladin však tyto interakce neměly žádný klinický význam.
Těhotenství a kojení
Podávání přípravku AULIN je kontraindikováno v průběhu posledního trimestru těhotenství. Stejně jako u jiných NSAID, podávání přípravku AULIN ženám, které se snaží otěhotnět, se nedoporučuje.
Inhibice syntézy prostaglandinů může mít negativní vliv na těhotenství a fetální/embryonální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a kardiálních malformací po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v počátku těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % až na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou léčby.
U zvířat bylo prokázáno, že podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embryonální letalitě. Navíc byla u zvířat po podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů v průběhu organogenetické periody hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních.
Studie provedené na králících ukázaly atypickou reprodukční toxicitu (viz bod 5.3) a k dispozici nejsou žádná adekvátní data o podávání přípravku AULIN těhotným ženám. Potenciální riziko pro člověka není známo a podávání přípravku v průběhu prvního a druhého trimestru těhotenství se nedoporučuje, pokud to není nezbytně nutné. Pokud je AULIN podáván ženám, které chtějí otěhotnět, nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být délka léčby co nejkratší.
Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinů mohou vystavovat plod kardiopulmonální toxicitě (předčasný uzávěr ductus arteriosus a pulmonální hypertenze); renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydramnion.
Matku a novorozence na konci těhotenství mohou vystavovat: potenciálnímu prodloužení krvácení, inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu. Proto je nimesulid kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.
Kojení: Není známo, zda se nimesulid u lidí vylučuje do mateřského mléka. AULIN je u kojících žen kontraindikován.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie s přípravkem AULIN, které by se týkaly možného ovlivnění schopnosti řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Nicméně pacienti, u nichž se po podání přípravku AULIN objeví vertigo nebo somnolence, by řídit motorová vozidla ani obsluhovat stroje neměli.
Nežádoucí účinky
Obecně: Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktu). V souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly také hlášeny otoky, hypertenze a srdeční selhání. Velmi vzácně byly pozorovány kožní bulózní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob. Po léčbě byly pozorovány také nausea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hematemeza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby (viz bod 4.4). Méně často byla pozorována gastritida.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Níže uvedený seznam nežádoucích účinků se zakládá na provedených kontrolovaných klinických studiích* (přibližně 7 800 pacientů) a na postmarketingovém sledování s následujícím hodnocením výskytu nežádoucích příhod: velmi časté (>1/10); časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1,000, <1/100); vzácné (>1/10,000, <1/1,000); velmi vzácné (<1/10,000), včetně ojedinělých případů.
- Poruchy krve a lymfatického systému
- Vzácné: anemie, Eozinofilie
- Velmi vzácné: trombocytopenie, Pancytopenie, Purpura
- Poruchy imunitního systému
- Vzácné: hypersensitivita
- Velmi vzácné: anafylaxe
- Poruchy metabolismu a výživy
- Vzácné: hyperkalemie
- Psychiatrické poruchy
- Vzácné: úzkost, nervozita, noční můry
- Poruchy nervového systému
- Méně časté: závrať
- Velmi vzácné: bolesti hlavy, somnolence, encefalopatie (Reyův syndrom)
- Oční poruchy
- Vzácné: zastřené vidění
- Velmi vzácné: poruchy vidění
- Ušní poruchy
- Velmi vzácné: vertigo
- Srdeční poruchy
- Vzácné: tachykardie
- Cévní poruchy
- Méně časté: hypertenze
- Vzácné: krvácení, kolísání krevního tlaku, návaly horka
- Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
- Méně časté: dyspnoe
- Velmi vzácné: astma, bronchospasmus
- Gastrointestinální poruchy
- Časté: průjem, nauzea, zvracení
- Méně časté: zácpa, nadýmání, gastrointestinální krvácení, vřed a perforace duodena, vřed a perforace žaludku
- Velmi vzácné: gastritida, bolesti břicha, dyspepsie, stomatitida, meléna
- Poruchy jater a žlučových cest
- Časté: zvýšení hodnot jaterních enzymů
- Velmi vzácné: hepatitida, fulminantní hepatitidy, žloutenka, cholestáza
- Poruchy kůže a podkoží
- Méně časté: pruritus, vyrážka, zvýšené pocení
- Vzácné: erytém, dermatitida
- Velmi vzácné: kopřivka, angioneurotický edém, edém obličeje, erythema multiforme, Stevens Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza
- Poruchy ledvin a močových cest
- Vzácné: dysurie, hematurie
- Velmi vzácné: retence moči, selhání ledvin, oligurie, intersticiální nefritida
- Ostatní a celkové poruchy a reakce v místě aplikace
- Méně časté: edém
- Vzácné: malátnost, astenie
- Velmi vzácné: hypotermie
- Frekvence výskytu založena na klinických studiích.
Předávkování
Příznaky akutního předávkování nesteroidními antiflogistiky se obvykle omezují na otupělost, ospalost, nevolnost, zvracení a bolest v oblasti epigastria, jež jsou za podpůrné péče obvykle reverzibilní. Může se objevit krvácení do GIT. Také se může vyskytnout hypertenze, akutní renální selhání, útlum dýchání a kóma, tyto příznaky jsou však vzácné. Při léčbě terapeutickými dávkami nesteroidních antiflogistik byl hlášen výskyt anafylaktoidních reakcí, jež se mohou objevit i v případě předávkování. Při předávkování nesteroidními antiflogistiky by měla být pacientům podána symptomatická a podpůrná léčba. Neexistují žádná specifická antidota. O účinnosti hemodialýzy neexistují žádné informace, na základě vysokého stupně vazby nimesulidu na bílkoviny plazmy (až 97,5 %) však není pravděpodobné, že by dialýza byla při předávkování řešením. U pacientů do 4 hodin po předávkování nebo v případě předávkování vysokými dávkami léku je možné indikovat emezi a/nebo aktivní uhlí (60–100 g u dospělých), a/nebo osmotické projímadlo. Vzhledem k silné vazbě na bílkoviny plazmy nebude pravděpodobně účinná ani forsírovaná diuréza, alkalizace moči, hemodialýza, ani hemoperfúze. Měly by se monitorovat funkce ledvin a jater.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
Farmakoterapeutická skupina: Jiná nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, nimesulidATC kód: M01AX17. Nimesulid patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv s analgetickým a antipyretickým účinkem, nimesulid účinkuje jako inhibitor enzymu cyklooxygenázy, která se účastní syntézy prostaglandinů. Nimesulid se po perorálním podání dobře absorbuje. Po podání jednotlivé dávky 100 mg nimesulidu je u dospělých dosaženo maximální plazmatické koncentrace (3–4 mg/l) v průběhu 2–3 hodin. AUC=20–35 mg.h/l. Mezi těmito hodnotami a výsledky získanými po podávání dávky 100 mg 2x denně po dobu 7 dní nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Až 97,5 % se váže na bílkoviny plazmy. Nimesulid je několika způsoby výrazně metabolizován v játrech, včetně izoenzymu 2C9 systému cytochromu P450(CYP). Při podávání kombinací léčiv, která jsou taktéž metabolizována CYP2C9, je tedy nutné uvažovat o možných interakcích (viz bod 4.5). Hlavním metabolitem je para-hydroxy derivát, jenž je také farmakologicky aktivní. Časový interval do zjištění této látky v krevním oběhu je krátký (cca 0,8 hodiny), avšak rychlost jeho tvorby není vysoká a je mnohem nižší než je rychlost absorpce nimesulidu. Hydroxynimesulid je jediný metabolit, který je možné v plazmě detekovat a je téměř úplně konjugován. Hodnota T½ činí 3,2–6,0 hod. Nimesulid je vylučován převážně močí (cca 50 % podané dávky). Jen 1–3 % se vylučuje v nezměněné formě. Hydroxynimesulid, hlavní metabolit, je možné zjistit jen ve formě glukuronátu. Přibližně 29 % podané dávky se po metabolizaci vylučuje stolicí. Kinetický profil nimesulidu byl po jednotlivém i opakovaném podání starším pacientům nezměněn. V rámci akutní experimentální studie, kdy byl nimesulid podáván pacientům trpícím mírným či středně závažným postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) a zdravým dobrovolníkům, nebyla maximální plazmatická koncentrace nimesulidu ani jeho hlavního metabolitu u osob s postižením renálních funkcí oproti zdravým dobrovolníkům zvýšená. Hodnoty AUC a t1/2 beta byly o 50 % vyšší, byly však vždy v souladu s kinetikou pozorovanou v případě nimesulidu u zdravých dobrovolníků. Opakované podání léku nezpůsobilo jeho akumulaci v organismu. Nimesulid je kontraindikován u pacientů s postižením jaterních funkcí.
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Předklinické údaje, získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. V rámci studia toxicity při opakovaném podání vykazoval nimesulid gastrointestinální, renální a hepatální toxicitu.V rámci výzkumu reprodukční toxicity byly pozorovány embryotoxické a teratogenní účinky (malformace kostry, dilatace mozkových komor) u pokusných králíků, ale nikoliv u potkanů, v dávce netoxické pro březí samice. U potkanů byla zaznamenána zvýšená úmrtnost potomstva v období těsně po porodu a nimesulid vykazoval také nežádoucí účinky na fertilitu.
Zdroj: Aulin
