DYSURIE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Alespoň jednou za život si každá žena projde infekcí močových cest. Je to onemocnění, které je nejčastěji (až z 80 %) vyvoláno bakterií Escherichia coli, což je bakterie, která normálně žije v našem zažívacím traktu. Je to pro člověka prospěšná a vlastně i nezbytná bakterie, která se stará o to, aby se ve střevech nepřemnožily našemu zdraví nebezpečné bakterie. Pokud se ale dostane do močového ústrojí, způsobuje problémy. Bakterie se do močového měchýře dostanou proti proudu moči přes močovou trubici. Pokud nepijeme dostatek tekutin a měchýř není dostatečně proplachován, bakterie se zde usadí a množí se. V případě, že se tento stav neléčí, může infekce prostoupit až do ledvin a způsobit závažnou infekci ledvin.
Dysurie
Obtížné močení označujeme termínem dysurie. Dysurie je zpravidla příznakem infravezikální, respektive výtokové obstrukce močového měchýře. V rámci dysurie se pravidelně vyskytují některé z dalších, níže uvedených příznaků či jejich kombinace. Močení je často doprovázeno volním úsilím – probíhá se zapojením břišního lisu, spuštění mikce (močení) bývá opožděné. Močení může být prodloužené, s oslabením mikčního proudu, někdy přerušované. Jiné je pak přerušované močení, jež se vyskytuje u cystolitiázy a je vázáno na polohu konkrementu. Močový proud je náhle přerušen a po změně polohy pocítí pacient další nucení na močení a musí, respektive může se znovu vymočit. Dalšími mikčními obtížemi v rámci dysurie je pocit neúplného vyprázdnění měchýře (také takzvaný pocit zbytkové moče či rezidua) a terminální odkapávání moče jako příznak detrusorové dekompenzace.
Průběh infekce močových cest se liší podle toho, zda jde o akutní cystitidu, nebo pyelonefritidu, a to jak u mužů, tak i u žen. U mužů výskyt onemocnění stoupá po 40. roce věku v souvislosti s hyperplazií prostaty a urolitiázou. U žen jsou pro infekce močových cest typické recidivy.
Akutní cystitida – zvyšující se bolest při domočování (terminální dysurie); palpační citlivost v podbřišku.
Akutní pyelonefritida – tupá bolest v bederních krajinách s horečkou a třesavkou; bolestivost při hluboké palpaci ledvin a při poklepu na bederní krajinu.
U dětí pyelonefritidu provázejí nespecifické symptomy, které ukazují spíš na nemoci trávicího traktu či jater (nechutenství, neprospívání, zvracení, průjem), horečka, alterace celkového stavu, může se objevit mírná žloutenka nebo i sepse. Je třeba sledovat specifické příznaky, jako je neobvyklý zápach moči a skvrny na plenách.
U větších dětí je často přítomna dysurie (řezavé močení), polakisurie (časté nucení na močení), strangurie, bolesti břicha nebo zad, enuréza.
Infekci močových cest nejčastěji vyvolávají gramnegativní bakterie, hlavně E. coli, méně často Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Pseudomonas; G+ bakterie – rod Enterococcus a Staphylococcus saprophyticus. Některé sérotypy E. coli mají tendenci adherovat fimbriemi na epiteliální buňky, a proto vyvolávají infekci častěji.
Infekce vzniká nejčastěji ascendentně (u žen hlavně kvůli krátké močové trubici/uretry) – z tlustého střeva přes perineum do uretry. IMC začíná u žen kolonizací vaginálního vestibula, u mužů předkožkového vaku, a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty.
Hematogenní infekce jsou vzácné, mohou se však vyskytovat u novorozenců, u chronicky nemocných a u imunosuprimovaných pacientů. Perorální a bariérová lokální kontraceptiva zvyšují riziko infekce močových cest. Rekurentní infekce močových cest u adolescentů mohou svědčit pro sexuálně přenosné choroby.
Mezi rizikové faktory pro vznik močové infekce patří: glykosurie (například při diabetu), poruchy vyprazdňování měchýře (zúžení uretry, vezikoureterální reflux, postmikční reziduum v močovém měchýři a hypertrofie prostaty), dále konkrementy a těhotenství. Velmi častou příčinou infekce močových cest je instrumentální vyšetření a močová cévka.
Mezi zdravotní důvody pro obřízku patří fimóza a akutní balanoposthitis.
Fimóza
Phimosis způsobuje snížené otevření předkožky a brání stažení. Občas může být okraj předkožky bílý, zjizvený, s nepružným vzhledem. Příznaky mohou zahrnovat:
podráždění nebo krvácení z okraje předkožky, zejména při pohlavním styku nebo masturbaci;
bodání či bolest při močení (dysurie);
neschopnost močit, pokud je předkožka příliš těsná.
Toto onemocnění způsobuje zčervenání a otok předkožky, spolu s výtokem hnisu z prostoru mezi předkožkou a žaludem. Někdy může být celý penis oteklý a zanícený. Toto onemocnění je prvním příznakem cukrovky. Mezi nezbytná ošetření patří jednoduchá hygienická opatření, mírné léky proti bolesti a zamezení táhání předkožky. Ve většině případů je pacient uzdraven bez dalšího zásahu. Obřízka se provádí pouze u opakujících se a komplikovaných případů. Tady jsou fotografie, na kterých je vidět akutní balanoposthitis.
Parafimóza
Tento stav je způsoben tahem předkožky za koronální hřeben žaludu nebo za hlavu penisu bez následného vrácení do její normální polohy. Předkožka pak tvoří těsné škrtidlo kolem žaludu, což způsobuje prudkou bolest. Tento stav lze obvykle napravit snadno. Není-li to možné, je třeba snížit předkožku v celkové anestezii. Obřízka není obvykle prováděna v této fázi, ale může být potřebná později, pokud k tomuto stavu dochází častěji. Tady jsou fotografie, na kterých je vidět parafimóza.
Uretritida je zánět močové trubice. Hlavním symptomem je dysurie, což je obtížné, pálivé a bolestivé močení, někdy též výtok z močové trubice. Uretritida se dělí na dva druhy. Jedním je kapavčitá uretritida a tím druhým nekapavčitá uretritida.
Příznaky nemusí být zřejmé vůbec nebo jen lehce, když je infekce mírná. Naopak masivní nákaza (objevuje se přibližně dva týdny po požití vajíček) se projevuje především úporným nepříjemným svěděním v oblasti řitního otvoru. Svědění je vyvoláno ukládáním vajíček. Samice je nejraději ukládají v teplém a klidném prostředí, proto k tomu dochází nejčastěji v noci, během spánku. Úporné svědění v noci tak vede k nespavosti, neklidu, neurotickým poruchám. Děti jsou pak přes den nevyspalé a nervózní. U dívek a žen se mohou vajíčka dostat i do vagíny nebo močového měchýře, což se projevuje svěděním vagíny, vulvy, někdy i přítomností vaginálního výtoku a příznaky zánětu močového měchýře (obtížné bolestivé močení provázené řezáním a pálením – dysurie, zvýšená teplota, únava). Následkem škrabání vznikají na kůži škrábance, oděrky, ekzémy. Kůže se může až zanítit a hnisat. Z celkových příznaků bývají přítomné zvýšené teploty, nevolnost, nechutenství se ztrátou hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha. Někdy mohou bolesti napodobovat zánět slepého střeva.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritidy, zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické, jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, které by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, ale zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma. Pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je však třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.
Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, dále ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, a užívání léků na snížení krevního tlak. Při nedostatečném močení jsou podávána diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrné fyzické zátěži. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.
Pyelonefritida
Pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se dělí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Nemocným vyžadujícím hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a&
Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.
Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.
Moduretic je obvykle dobře snášen.
Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
Poranění a otrava: digitalisová toxicita
Poruchy funkce krve a lymfatického systému: aplastická anémie, neutropenie
Psychiatrické poruchy: snížené libido
Poruchy funkce nervového systému: encefalopatie, ospalost, třes
Zánět ledvin čili pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se odvíjí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Pro nemocné vyžadující hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a vysokých horeček se doporučují chinolonová antibiotika. Pacienti s komplikovaným zánětem ledvin, kteří mohou být napadeni větším množstvím patogenů nebo mají četné přidružené choroby, dostávají nitrožilně silná cefalosporinová antibiotika III. generace a jsou dále v nemocnici pozorováni, zda u nich nedochází k rozšiřování nemoci. Pokud k němu nedochází, lze z nitrožilní terapie přejít na léky podávané ústy. Obstrukční zánět ledvin způsobený překážkou v močovém traktu vyžaduje rychlé chirurgické řešení ve formě vytvoření umělého ledvinného vývodu. Při dobrém stavu nemocného lze přímo odstranit překážku bez tvorby vývodů. V průběhu terapie se každých 5–7 dní provádí kontrolní odběry moči a 4–6 týdnů po dokončení léčby se odebírá moč znovu pro zjištění, zda močový trakt zůstává bez infekce. Léčba zánětu ledvin někdy trvá až 6 týdnů.
Wikipedie uvádí, že prostatitida je zánět předstojné žlázy, spíše známé pod názvem prostata. Jedná se o nejčastější urologický problém mužů do 50 let. Mezi symptomy tohoto zánětu patří horečka, zimnice, dysurie či sexuální poruchy. K léčbě jsou indikována antibiotika.
Typy prostatitidy:
akutní prostatitida
chronická bakteriální prostatitida
chronická prostatitida – syndrom chronické pánevní bolesti
Největší změny nastávají ve tkáních s estrogenními receptory, jako jsou poševní sliznice, vulva, děloha, vaječníky a vejcovody, nosní sliznice. Dochází ke ztenčování poševní sliznice, ke změně pH, atrofizaci vaječníků, vejcovodů, dělohy. Ztráta elasticity pánevního dna může způsobit poruchy jeho statiky s rozvojem sestupu pánevních orgánů. Dochází k atrofizaci sliznice močového měchýře s příznaky jako polakisurie (časté močení během den), dysurie (obtížné a bolestivé močení) a urgentní inkontinence (samovolný nechtěný únik moči). Dlouhodobý nedostatek estrogenů vede k metabolickému estrogen deficitnímu syndromu, ke kterému se řadí osteoporóza, ateroskleróza a změny v lipidogramu. U některých žen se objevuje příliš vysoká děložní sliznice.
Rozšíření prostaty stlačuje močovou trubici a brání tak průtoku moči. Symptomy mohou být následující:
obtíže na počátku močení;
slabý nebo přerušovaný proud moči;
neúplné vyprazdňování;
časté močení během dne a noci, zejména zvýšená potřeba močit v noci;
naléhavost močení, některým mužům může nedobrovolně unikat moč (urgentní inkontinence);
dysurie, pálení nebo bolest při močení.
Různí muži mají různé příznaky. Symptomy se mohou lišit u každého jednotlivce i v průběhu nemoci. Je důležité zdůraznit, že výše uvedené příznaky nemusí nutně znamenat zvětšení prostaty, neboť i jiné choroby mohou mít podobné projevy. Muži s problémy močení by měli navštívit lékaře, který zjistí správnou diagnózu.
